Skip to main content

Full text of "Vestník Královské ceské spolecnosti náuk. Trída mathematicko-prírodovedecká. Sitzungsberichte der Königl. Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe"

See other formats


M    'tîiî 


l90h 


THE  NEW  YORK  BOTANIOA,   ^ 

e«ONX.NHwiaS,Sr"'' 


I 


DER  KGL.  BÖHM. 


GESELLSCHAFT  DER  WISSENSCHÄFTEN. 

MATHEMATISCH- 
NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE. 


1906. 


VÈSTNIK 


'        Y.        -.        _L 


KRÁLOVSKÉ  CESKE  SPOLEČNOSTI  NAUK. 

TŘÍDA 
MATHEMATICKO-PŘÍRODOVĚDECKÁ. 


êF 


věstník 


KRÁLOVSKÉ 


České  společnosti  nauk 


TŘÍDA  MATHEMÂT1CK0-  PŘÍRODOVĚDECKÁ. 


ROČNÍK  1906. 


OÖSAHÜJE  36  ROZPEAV,    8  18  TABULKAMI  A  61    OBRAZCI  V  TEXTU. 


-<im^>- 


V  PRAZE  1907. 

ÚKLADEM    K  R  U  O  V  S  K  E    C  E  S  K  É    SPOLEČNOSTI    NAUK 
V  KOMMISSI  U  FR.   ŘIVNÁCE. 


SITZUNGSBERICHTE 


DER   RONiGL.    BÖHMISCHEN 


8<*iANiCAti 
ÜARÜSN 


GESELLSCHAFT  DEE  ÏISSEBHÂFTEN, 


MATHEMATISCfi-NATÜRWISSENSCHiFTLlCHE  CLASSE, 


JAHRGANG  1906. 


ENTHÄLT  36  AUFSÄTZE  MIT   18  TAFELN  UND  61  TEXTFlGUllEN. 


-<:^§c>- 


PRAG  1907. 

VERLAG  DER  KÖNIGL.  BÖHM.  GiSEiLSCHAf T  DER  WlSSßHSC'HAfTEN 

IN    COMMISSION   BEI   FB.    ŘIVNÁČ. 


-<\/ 

s 


Seznam  přednášek 

ïmujà  ve  schůzkách  třídy  mathematicko-přírodovědecké 

^    -  .  roku  1906.      ^ 


Dne  12.  ledna. 

1.  Prof.  Dr.  Al.  Mrízek:  O  poměrech  pohlavních  a  orgánech  pohlavních  u  Lum- 

briciila.  (Vyjde  v  „Zoolog.  Jahrbücher"  1907.) 

2.  Prof.  Dr.  Jan  Palacký:   Nový  obraz  Ichthys  africké. 

3.  K.  Spisar:  K  cytologii  členitých  cév  mléčných. 

Dne  26.  ledna: 

1.  Dr.  Jar.  Milbauer  a  Vl.  Staněk:  Kolorimetrická  studie  o  médi. 

2.  Václ.  Maule:  Vejdovskyella  comata  (Mích.)  a  „Nais  hamata  Timm". 

Dne  23.  února. 

1.  Prof.  Em.  Votoček:   Dokazování   siřičitanů  vedle   sirnatanû   a  solí  jiných   s^r- 

ných  kyselin. 

2.  Prof.  Dr.  Barvíř  :  O  pravděpodobaé  možnosti  vyhledávání  ložisek  užitečných 

kovů  fotografickým  zachycením  jich  elektrického  vyzařování. 


Dne  9.  března. 

Dr.  Em.  Mencl:  Dodatky  o  jádře  Bacterium  gammari  Vejd. 

Dne  23.  března. 

1.  Dr.  Fr.  Köhler:  Vliv  zemskélro  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určo- 

vání tvaru  země  měřením  kyvadlovým. 

2.  Fh.  Rogel:  o  přesnosti  konstrukcí  planimetrických. 


Verzeichnis  der  Vorträge, 

ilciie  in  m  Stageo  t  ittaatiscNÉPwissenscliaftliÉfl  Classe 

im  Jalire  1906  abgelialten  vvardeii. 


Den  1-.  Januar. 

1.  Pkof,  Dk.  Al.   Mrázek:    Über   Gescblechtsverhältnisse   und   Gesclilechtsorgane 

von  Lumbriculus.  (Erscheint  in  den  „Zoolog.  Jabrbüchern"   1907.) 

2.  Prof.  Dr.  Joh.  Palacký:  Ein  neues  Bild  der  afiikanischea  Ichthys. 

3.  K.  Spisar  :  Zur  Cytologie  der  gegliederten  Milchröhren. 

Den  26  Januar. 

1.  Db    Jar.  Milbauiír  a  Vl.  Staněk:  Kolorimetrische  Studien  über  das  Kupfer. 

2.  W.  Maule  :  üeber  Vejdovskyella  comata  (Mich.)  und  Nais  hammata  Timm. 

Den  23.  Februar. 

1.  Prof.  Em.  Votoček:  Nachweis  der  Sulphide   neben  den  Sulphaten    und    Salzen 

anderer  Sulphosäuren. 

2.  Prof.  Dr.  J.  L.  Barvíř:  Über  die  wahrscheinliche  Möglichkeit  des  Aufsuchens 

von    nutzbaren    Erzlagerstätten   mittels    einer  photographischen  Aufnahme 
ihrer  elektrischen  Ausstrahlung. 

Den  9.  März. 

2^  Dr.  Em.  Mencl:  Nachträge  über  den  Kern  von  Bacterium  gammari  Vejd. 
CO 

*  Den  23.  März. 

'~     1.  Dr.  Fr.  Köhler:  Der  Einflnss  des  Erdmagnetismus  auf  die  Dämpfung  und  Sch-win- 
Sp  guugsdauer    bei  der  Bestimmung    der  Erdgestalt    durch  Pendelmessungen. 

^^     2.  Fr.  Rogel:  Ueber  die  Genauigkeit  der  planimttrischen  Konstruktionen. 


VI  Seznam  přednášek. 

Dne  27.  dubna: 

1.  Peof.  Dii.  Em.  Sekera;  O  dvojčatech  některýcli  Ehabdocoel  sladkovodních. 

'2.  Peof.  Dk.  Lad.  Fahoun  :  O  úpatnicích  paraboly. 

3.   Peof.  De.  Fr.  Eyba:  Studie  o  kounovském  horizontu  v  plzeňské  pánvi  uhelné. 

Dne  11.  kvetua. 

1.  Zem.  insp.  V.  Jarolímek-  O  speciíickém  kvadratickém  komplexu  tetraedralním. 

2.  Doc,  Dk,  Jar.  Milbauek;.  Několik  drobností  chemických. 

.'3.  Prof.  Ad.  Hofmann  :    Předbéžiá   zpráva  o  ložistích   zlatorudných   u  Kasejtivic. 

Dne  6    červeňte. 

1.  Peof.  De.  Fr.  Ve.7dovský:  Posmrtná  vzpomíaka  geniu  f  Fr.  Schaudinna. 

'2.  Doc.  De.  Jar.  Milbauee:  O  titra  ci  SO.,  iontem  MnO^. 

.'j.  Doc.  J.  Hanuš  a  Bien:  Příspěvek  k  rozeznání  cukrů  v  kořeních, 

4.  J.  V.  Želízko:   Třetihorní  uložeuiny  u  Volyné  v  jižních  Cechách. 

5.  Dr.  B.  Macků:  Účinek  střídavého  proudu  na  polarisovaué  elektrody. 

6.  Jar.  Stehlík:  Histologie  voskotvoruých  žláz  u  hmyzů. 

7.  E.  Schaferna:  O  novém  rodu  slepých  Gammaridii  (Typblogamuiarus). 

8.  MUDe.  K.  Šulc:   O   nových   endosymbiontech  červců,   Kermincola  kermesina 

nov.  gen.  n.  sp.  a  physokermina  n.  sp. 
í).  Peof,  Db.  Fe.  Ve.jdovský:  Poznámky  k  důležité  práci  Dra  Sulce. 
10.  Prof,  Dr.  Al.  Meázek:  O  organisaci  Catenula  lemnae. 

Dne  12.  října. 

1.  Peof.  Dr.  Al.  Meázek:  O  nové  mnohojícuové  planarii  z  Černé  Hory. 

2.  Asist.  K.   Schäferna:  Předběžoá  zpráva  o  amíipodech   ž  Hercegoviny   a  Černé 

Hory. 

3.  Prof.  Dr.  J.  L.  Baevíř:  O  vzájemných  distancích  některých  rovných  řad  prvků. 

4.  Dv.  rada  Db.  K.  Zahradník:   Jednotné  sestrojení  známých  rationálních  křivek 

třetího  řádu. 

5.  De.  B.  Macků:  Některá  nová  měření  elektrodynamometrem. 

Dne  23.  listopadu. 

1.  Prof,  De.  Ant.  Fric:  O  nových  nálezícb  Saurií  v  českém  křídovém  útvaru. 

2-  Doc.  De.  Lad.  Čelakovskí:   K  fysiologii  rozplozování  -hub.   (Vyšlo  samostatně 
nákladem  autora.) 


Verzeichinis  der  Vorträge.  yjl 

Ben  27.  April. 

1.  Prof.    Dr.  .,Em.    Skkera  :   lieber  Doppelbildungen   eiirger   Süsswasser-Rhabdo- 

coelen. 

2.  Prof,  Dr.  Lad.  Faiioun  :  Ueber  die  Fasspunkte  der  Parabole. 

3.  Prof.    Dr.   Fr.    Ryba:    Studien    über    das    Kounovaer    Horizont    im    Pilsener 

Kohlenbecken. 

Den  11.  Mai. 

1.  Landesinsp.    V,    Jarolímek:    Ueber    ein    spezielles     quadratisches   Tetraedral- 

Komplex. 

2.  Doz.  Dr.  Jar.  Milbaler:  Einige  chemische  Kleinigkeiten. 

3.  Prof.  Ad,  Hoffmann:    Vorläufiger  Bericht  über  die  Goldlagerstätten  von  Kase- 

jovic. 

Den  6.  Juli. 

1.  Prof.  Dr.  Fr.  Vejdovský:  Ein  Nachruf  dem  f  Fritz  Schaudinn. 

2.  Doz.  Dr.  Jab.  Milbauer:  Ueber  die  Titration  von  SO,  durch  Ion  MnO.^. 

3.  Doz.  J.  Hanuš  a  Bien:    Beitrag   zur  Unterscheidung   der  Zuckerai'ten  in  Ge- 

würzen. 

4.  J.  V.  Želízko:  Tertiäre  Ablagerungen  bei  Wolyn  im  Südböhraen. 

5.  Dr.  B.  Macků:  Die  Wirkung  des  Wechselstromes  auf  polarisierte  Elektroden. 

6.  Jar.  Stehlík:  Histologie  der  wachsbereitenden  Drüsen  bei  den  Insekten. 

7.  K.  Schäferna;   Ueber   eine   neue  Gattung   blinder   Gammariden   (Typhlogam 

marus). 

8.  MUDr.  K.  Sulc:    Ueber  neue  Endosymbionten   der  Coccideu  und  Kermincola 

kermesina  nov.  gen.  n.  sp.  physokermina  n.  sp. 

9.  Prof.  Dr.  Fe.  Vejdovský:  Bemerkungen  zu  der  wichtigen  Aibeit  von  Dr.  Sulc 
10.  Prof.  Dr.  Al.  Mrázek:  Ueber  die  Organisation  der  Catenula  lemnae. 

Den  12.  Oktober. 

1.  Prof.  Dr.  Al.  Mrázek:  Ueber  eine  neue  polypharyngeale  Planarie  aus  Monte- 

negro. 

2.  Assist.  K.  Schäferna:  Vorläufiger  Bericht  über  Amphipoden  aus  Herzegowina 

und  Montenegro. 

3.  Prof.  Dr.  J.  L.  Barvíř:   Ueber  gegenseitige   Distanzen   einiger   geraden  Ele- 

mentenreihen. 

4.  Hofrat  Dr.  K.   Zahradník:   Einheitliche  Erzeugung    der    bekannten   rationalen 

Kurven  dritter  Ordnung  als  Zissoidalen. 

5.  Dr.  B.  Macků:  Einige  neue  Messungen  mittels  des  Elektrodynamometers. 

Den  23.  November. 

1.  Prof.   Dr.    Ant.   Fric:    Ueber    neue   Sauriôrfunde    in    der    Kreideformatioa 

Böhmens. 

2.  Doz.  Dr.  L.  Celakovskv:    Zur  Physiologie   der  Fortpflanzung  bei   den  Pilzen. 

(Ist  selbständig  im  Selbstverlage  des  Autors  erschienen.) 


VIII  Seznam  přednášek. 

Dne  7.  prosince. 

1.  Prof.  De.  Fr.    Vejdovský:    O  povaze    chromosomû   a  chromatické   hmoty   při 

zrání  a  oplození  vajíčka.  (Vyjde  r.  1907.) 

2.  Peuf.  Dli.  Al.  Mrázek  :  O  evropském  zástupci  skupiny  Těmnocepkaloidea. 

3.  Prof.  Dr.  Em.  Sekera  :  K  teratologii  Planarií. 

4.  Rrof.  De.  J.  Pleskot:    K  lineární    konstrukci    kuželoseček   z   částečně  imagi- 

nárních elementů. 


Verzeichnis  der  Vorträge.  IX 

Den  7.  Dezember. 

1.  Peof.  Dr.  Fe.  Vejdotský  :   Ueber  die  Natur   der  Chromosomea  und  der  chro- 

matischen  Substanz   bei  Reifung  und  Befruchtung  des  Eies.    (Wird  im  J. 
1907  erscheinen.) 

2.  Pkof.  Dr.  Al.  Mrázek:  lieber  eiuen  europäischen  Veitreter  der  Gruppe  Temuo- 

cephaloidea. 

3.  Prof.  Dr.  Em.  Sekera:  Zur  Teratologie  der  Planarien. 

4.  Prof.  Dr.  J.  Pleskot:    Zur  linearen  Koiiátruktiou    der  Kegelschnitte   uus   teil- 

weise imaginären  Elementen. 


o  histogenesi   Leydigovy   „piinktsiibstance"   a  její 
skladbě  histologickó  u  ClepsÍQy. 

Napsal  Dr.  Em.  Mencl. 

S  1  tab.  a  5  vyobrazeními  v  textu. 
(Práce  z  ústavu  zoologického  české  university  v  Praze.) 


Pozorování,  která  tuto  veřejnosti  předkládám,  v  mnohém  by  sa 
mohla  zdáti  kusými  nebo  neúplnými  —  hlavně  není  tu  dotčena  celá 
řada  otázek  sporných,  jakých  není  nedostatek  v  nauce  o  vývoji  a  skladbě 
nervstva  vůbec.  Také  litteratura  sem  spadající,  hlavně  o  vývoji  i  histo- 
logii nervstva  bezobratlých  vůbec  ani  z  daleka  není  v  toto  pojednání 
jako  úplná  zahrnuta.  To  vysvětluji  jednak  tou  okolností,  že  v  ohromné 
littérature  otázky  naší  se  týkající  je  celá  řada  pojednání  opakujících 
to,  co  před  tím  bylo  řečeno,  jako  vůbec  většinou  litteratura  o  nervstvu 
bezobratlých  operuje  stále  s  věcmi  a  pojmy  starými,  přidávajíc  jen 
detaily  a  nic  nového  v  základních  věcech  neposkytujíc.  Jedním  z  ta- 
kových ztrnulých  pojmů  je  „punktsubstance"  Leydigova  a  druhým 
„hyaloplasma  nervová".  A  ať  rozmanití  autoři  věci  tyto  jakkoliv  na- 
zývali, přece  jenom  v  podstatě  vše  bylo  stejné.  Co  pak  se  vývoje 
týká,  tu  hleděno  bylo  vždy  jenom  k  prvním  základům  nervové  sou- 
stavy vůbec  —  histogenesa  však,  s  výjimkou  Vejdovského,  zůstala 
úplně  zanedbána  a  nepovšimnuta. 

Nová  doba  přinesla  v  histologii  a  histogenesi  nervstva  obratlovců 
tolik  nových  netušených  objevů,  že  nemůže  to  zůstati  bez  vlivu  na 
naše  názory  i  pro  bezobratlé,  zvláště  když  z  množství  znamenitých 
poznatků  nové  a  nejnovější  doby  vystupuje  ve  stále  ostřejších  obry- 
sech myšlénka  o  jednotnosti  ve  stavbě  celého  tvorstva. 

věstník  král.   české  spol.  nauk.   Třída  H.  1 


2  I.  Em.  Mencl: 

Z  těchto  i  jiných  důvodů  pomocí  moderních  method  dlužno  také 
zcela  nejasnou  byť  i  tolikráte  projednávanou  otázku  o  stavbě  a  vzniku 
nervstva  bezobratlých,  znova  úplně  probrati.  Prvním  krokem  k  této 
nemalé  práci  jest  toto  pojednání.  Proto  přihlíženo  jen  k  tomu  v  litté- 
rature, co  s  touto  nepatrnou  částkou  ohromného  celku  zcela  úzce  souviselo. 


Poznámky  o  méthode. 

Nepřihlížeje  k  specielním  fixacím,  jak  jich  požadují  mnou  užité 
methody  Apáthy-ho  na  zlacení  primitivfibrill  a  k  podobnému  účeli  se 
nesoucí  stříbrná  methoda  Ramón  t  Cajala,  pro  dospělé  exempláry 
C.  sexoculata,  Nephelis  a  ku  kontrole  i  u  Lumbricula  a  Rhynchel- 
mis  —  dlužno  vytknouti,  že  k  řešení  vytčeného  thematu  postačí  i  ty 
nejjednodušší  a  nejobvyklejší  methody.  Ve  většině  případů  užito  fixace 
o  složení  následujícím: 

1.  koncentr.  sublimât  500  gr. 

2.  aqua  destillata  500  gr. 

3.  acid.  chromic.  puriss.  Merck  1  gr  nebo  0"5  gr. 

4.  stopa  acidi  acetic.  glac. 

Fixáž  takto  upravená  v  celé  řadě  případů  poskytuje  (zvláště 
u  Enchytraeidû)  znamenité  obrazy.  Pro  můj  materiál  ukázala  se  však 
methoda  tato  sice  ne  docela  nevhodnou,  ale  přece  ne  tak  schopnou 
k  docílení  praeparatů  obzvláště  jasných  a  ostrých.  Dlužno  přičísti 
pak  tuto  okolnost  tomu,  že  přítomnost  kys.  chromové  nepříznivě  pů- 
sobí na  distinktnost  zbarvení  tkání  embryonálních,  ne  docela  ještě 
diíferencovaných,  pokud  užíváme  (jak  v  mém  případě  skoro  výhradné 
se  dělo)  haematoxylinů.  Větší  zastoupení  kys.  chromové  ve  fixační 
tekutině  může  způsobiti  tinkci  zcela  diííusní,  třeba  se  dělo  barvení 
přesně  a  se  všemi  kautelami.  To  platí  hlavně  při  užití  Heidenhainova 
haematoxylinů  železitého  —  ač  podobné  věci  zřejmě  lze  pozoro- 
vati i  při  haematoxylinech  jiných  (Ehrlich,  Delafield  etc.).  Pro 
nižší  stadia  —  kde  ještě  nevymizely  poslední  stopy  žloutku  — mohu 
doporučiti  poloviční  sublimât  (půl  koncentrovaného  roztoku  sublimatu 
a  půl  vody  —  dle  objemu)  jako  takový,  anebo  i  s  přísadou  kys. 
octové  —  pro  stadia  další  pak  raději  sublimât  koncentrovaný.  Doba 
působení  fixace  ať  té  či  oné  jest  24  hodiny.  Jen  ve  zvláštních  přípa- 
dech, jak  při  barvení  se  zmíním,  obnáší  déle.  Kratší  doba  fixování 
vede  k  resultatům  nedostatečným.  —  Užíváme-li  karmínů,  nepůsobí 
přítomnost  kys.  chromové  ve  fixáži  tak  nepříznivě.    Tato  okolnost  je 


o  histogenesi  Leydigovy  „puiiktsubstance"  u  Clepsiny.  g 

známa  z  celé  řady  receptů  ze  starších  dob  techniky  mikroskopické 
a  platí  to  zejména  pro  barvení  in  toto  (Boraxkarmin).  Specielně  pro 
pikromagnesiakarmin  musím  podotknouti,  že  vynechání  chromových 
solí  působí  spíše  k  dobru  než  na  opak.  —  Jinak  ovšem  i  zde  platí 
známé  pravidlo,  že  i  s  tou  nejjednodušší  íixáží  v  celé  řadě  případů 
dojdeme  k  výsledkům  skvělým,  a  při  jednom  určitém  objektu  poznáme, 
že  fixáž  tato  úplné  selže.  Jsem  přesvědčen,  že  i  jiná  okolnost  hraje 
zde  roli  ne  docela  podružného  rázu.  Fixoval  jsem  vždy  veliký  počet 
objektů  najednou  —  všechny  prodělaly  stejné  a  za  týchž  okolností 
celou  proceduru  až  k  diťferenciaci  haematoxylinu  i  přikrytí  sou- 
časně —  a  přece  skoro  vždy  shledal  jsem  i  v  sériích  z  téhož  stadia 
pocházejících  menší  neb  větší  různost  —  častěji  to  druhé  —  v  doko- 
nalosti mikroskopického  obrazu.  Okolnost  tato,  jistě  všem,  kdož  po 
léta  se  zabývají  mikroskopickou  technikou,  velice  dobře  známá  a  často 
ve  svrchovaně  podivuhodné  míře  se  vyskytující,  nejsnadněji  dá  se 
ještě  vysvětliti  tím,  že  jednotlivé  exempláře  nalézají  se  v  okamžiku 
fixace  v  různých  stavech  chemických  a  fysiologických.  Jak  na  příklad 
působí  na  zdaření  praeparatu  okolnost,  v  jaké  míře  zažívací  traktus 
je  naplněn,  je  jistě  každénm,  kdo  třeba  jen  několik  desítek  sérií  už 
si  zhotovil,  dobře  známo  —  a  že  v  míře  svrchované  o  zdaru  tinkce 
rozhoduje  qualita  potravy  je  známo  vesměs  velmi  dobře.   — 

Pro  nejnižší  stadia,  kde  tkané  repraesentují  jen  mizící  vrstvičky 
proti  ohromným  massám  žloutkovým,  a  kde  vedle  toho  všechny  buňky 
všech  tkaní  prostoupeny  jsou  většími  či  menšími  partikulemi  žloutku, 
je  takřka  nemožno  užíti  Heidenhainova  železitého  haematoxylinu.  To 
platí  nejen  pro  můj  objekt,  ale  i  pro  všechny  oíJtatní  podobné.  Zlout- 
kové  kapky  všech  zvířat  drží  velmi  tvrdošíjně  barvu  —  daleko  vy- 
trvaleji  než  samy  nukleoly  —  o  jádře  ostatním  ani  nemluvě.  V  ta- 
kovém případě  obdržíme  na  řezu  mladičkým  stadiem  jednu  černou 
z  větších  koulí  se  skládající  centrální  massu  —  a  druhou  šedou  peri- 
ferní, polodiííerencované  deriváty  epiblastu  —  šedé  proto,  že  buňky 
jejich  obsahují  jen  zcela  drobounké  kapičky  žloutkové,  ale  v  míře  ta- 
kové, že  zakrývají  obrysy  buněk  a  jádra  docela.  V  tom  případě  nej- 
lépe jest  užíti  pih-omagnesiaJcarminu.  Plasma  buněk  při  této  tinkci 
je  slabě  růžová,  jádra  žhavé  červená,  žloutek  pro  výhradní  imbibici 
kys.  pikrovou,  jasně  žlutý.  Tato  tinkce  je  pro  studium  nejnižších 
stadií  nevyhnutelnou;  já  pro  svoji  osobu  ovšem  užíval  jsem  jí  jen 
velmi  zřídka,  protože  k  mému  účeli  postačilo  vyjíti  od  stadií  pozděj- 
ších, kde  žloutek  nebyl  po  tkaních  již  více  v  takové  míře  zastoupen, 
aby  pozorování  mařil  docela. 

1* 


4  I.  Em.  Mencl: 

Jinak  většinou  jsem  užíval  stejně  všední  jako  excellentní  methody 
Heidenhainovy.  Methodou  touto  již  při  nejrozmanitějších  a  velmi 
četných  objektech  docílil  jsem  výsledků  tak  podivuhodných,  že  bych 
byl  velmi  na  rozpaku,  měl-li  bych  ji  prohlásit  za  universální.  V  jed- 
nom má  velikou  podobnost  se  zlatou  methodou  Ápátiitho:  nezdaří-li 
se  s  oběma  tinkce  svrchovaně  specifická  —  možno  praeparatii  tako- 
vých užíti  tak  jako  jiných,  karmínových,  Delafieldských  atd.  Nejvíce 
důvodů  k  přesvědčení,  že  Heidenhainova  methoda  je  kaťexochen  spe- 
cifickou načerpal  jsem  na  nervových  praeparatech  na  materiálu  obrat- 
lovčím.  Konečně  doklady  toho  z  litteratury  odborné  daly  by  se  shle- 
dati nesčíslné.  A  že  to  platí  i  u  bezobratlých,  pro  to  jeden  důvod 
budu  moci  uvésti  v  meritorní  kapitole  tohoto  sdělení. 

Joseph  udává  (1.  c),  že  znamenité  obrazy  neuroglie  možno  obdr- 
žeti po  fixaci  sublimatem  s  kuchyňskou  solí  a  barvením  Heidenhain em. 
Já  však  obdržel  u  nejrůznějšího  materiálu  někdy  svaly  skvostně  differen- 
cované,  iindy  nervy,  jindy  vazivo,  jindy  neuroglii,  nebo  ependym  etc. 
a  to  po  fixacích  nejrozmanitějších,  pokud  obsahovaly  sublimât,  jako  po 
pikrosublimatu,  concentr.  sublimatu  čistém  nebo  s  octovou  kys.,  nebo 
sublimât  konc.  na  půl  zředěný  bez  anebo  s  octovou  kys.  atd.  Také 
po  alkoholformolu,  nebo  jak  E.  Müller  udává,  po  chromátech  obdrží  se 
velmi  jasné  struktury.  Které  podmínky  hrají  zde  hlavní  úlohu,  ne- 
mohu říci  —  Heidenhainovu  methodu  neovládáme  tak,  abychom  na- 
před mohli  říci,  který  element  histologický  nejvíce  vystoupne.  Jen 
tolik  vím,  že  nějakou,  ale  jen  podružnou  úlohu  hraje  prolongování 
fixace. 

V  mém  případě  užíval  jsem  většinou,  kde  jednalo  se  mi  o  po- 
lohu jader  anebo  i  o  struktury  jemnější  praeparatů  Heidenhainských 
nedobarvovaných.  Kontrolní  praeparaty  byly  dobarvovány  orangí  G, 
zřídka  eosinem  nebo  fuchsinem  S  (Grübler),  raději  Bordeaux  E  nebo 
Lichtgrüa.  Pěkná  je  kombinace  Eosin-Orange  G. 

Jak  v  popise  nálezů  bude  vytčeno,  pro  některé  věci  byla  vhodná 
tinkce  Haematoxylin-Orange  G,  kde  bylo  užito  Haematoxylinu  Dela- 
fieldova  a  poněkud  jím  přebarveno.  V  takových  případech  odrážely  se 
buněčné  složky  svou  violettovou  tinkcí  nápadně  od  oranžové  „punkt- 
substance".  Podobné  skvělé  výsledky  obdržíme  přebarvením  Delafiel- 
dem,  a  dobarvením  pikrovou  kyselinou  a  Fuchsinem  8  (Van  Giesonj. 
Při  těchto  tinkcích  na  rozdíl  od  Heidenhaina  po  koncentrovaném  subli- 
matu vypadá  punktsubstance  jako  vláknitá  nebo  dost  homogenní  sub- 
stance jednotná  —  Heidenhainovy  praeparaty,  kde  nezdařila  se  zcela 
tinkce  specifická,  dávají  už  tušiti  vlastní  skladbu  punktsubstance. 


o  histogenesi  LejdigoTy  „punkisubstarce''  u  CJepsiny.  5 

K  vůli  kontrolle  starších  nálezů  zbarvil  jsem  karmínem  několik 
exemplářů  Clepsiny  a  Nepbelis  po  fixaci  jednak  čistou  kys.  chro- 
movou, jednak  toutéž  s  přísadou  kyseliny  octové:  Užil  jsem  k  tomu 
účeli  trojí  koncentrace:  27ooi  V2  7o  ^  17o-  Výsledky  byly  ve  všech 
šesti  případech  skoro  totožné.  Blíže  se  zmíním  o  tom  později.  Myslím, 
že  je  to  hlavně  velmi  pozvolné  vnikání  kys.  chromové  (a  chromových 
sloučenin  vůbecj  dovnitř  tkaní,  které  působí  tvoření  síťovitých  struktur 
hlavně  v  orgánech  nedosti  resistentních  a  za  druhé  v  orgánech  ne- 
homogenních. A  je  to  právě  nervové  pásmo  břišní  bezobratlých,  kde 
podobné  fixáže  samy  o  sobě,  pokud  ovšem  nejsou  provázeny  příměskem 
rychle  vnikajícím  a  tedy  i  rychle  fixujícím,  ze  dvou  příčin  právě  jme- 
novaných nejspíše  mohou  vésti  k  omylům  ;  pásmo  břišní  je  přece  tkaní 
svrchované  jemnou  —  a  že  je  také  heterogenní,  toho  doklad  má 
podati  toto  pojednání. 

Co  se  specielních,  mnou  pro  tato  pozorování  užitých  method 
týká,  tu  dlužno  přičiniti  několik  poznámek.  V  některých  případech, 
jak  už  výše  zmíněno,  koná  methoda  Heidenhainova,  užita  byvši  po 
čistém  koncentrovaném  sublimatu,  tytéž  služby  skoro  jako  methoda 
Apáthyiio  nebo  nová  Ramón  y  Cajal-ova.  Dlužno  tu  ovšem  vzíti 
zřetel  na  dvě  věci.  Předně  nejednalo  se  v  našem  případě  nikterak 
o  průběh  primitivfibrill  uvnitř  buněk  gangliových.  Pro  taková  pozoro- 
vání ovšem  se  ani  nejdokonalejší  praeparaty  Heidenhainovy  nehodí. 
Mně  se  podařilo  ovšem  do  jisté  míry,  jak  z  přiložených  vyobrazení 
zřejmo,  obdržeti  tinkci  neurofibrill  i  uvnitř  buněk  gangliových  —  leč 
případy  ty  jsou  jednak  velmi  sporé,  jednak  nedokonalé  a  neúplné.  — 
Za  druhé  nejednalo  se  mi  o  topografii  břišní  pásky  nervové^)  — 
takže  nepadá  celkem  na  váhu  okolnost,  že  při  méthode  Heidenhai- 
mově,  i  na  praeparatech  velmi  instruktivních,  nedostaneme  obyčejně 
zbarvené  dráhy  všechny^  nýbrž  jen  ohromnou  jich  většinu,  jak  porov- 
nání s  praeparaty  Apáthyho  nebo  Ca  jalovými  ukazuje.  Někdy  ovšem 
zdá  se  býti  zbarvení  kompletní  —  ale  tu  dlužno  věc  posuzovati 
velmi  opatrně.  Neprihlížíme-li  k  těmto  dvěma  okolnostem  —  a  při 
řešení  našeho  thematu  není  potřebí  k  nim  přihlížeti  —  můžeme 
tvrditi,  že  k  řešení  otázky  o  skladbě  „punktsubstance"  methoda 
Heidenhainova  sama  o  sobě  —  ovšem  dokonale  provedena  —  by  úplně 
postačila. 

^)  Okolnost  tato  vyplývá  z  thematu  samého,  a  proto  pozorování  činěna 
skoro  výhradně  jen  na  břišní  pásce  pokud  možno  uprostřed  těla.  Že  ostatně 
stavba  ganglií  nejproximalnějších  a  nejdistalnějších  v  tomto  bodě  se  stavbou 
nervstva  uprostřed  téla  bude  shodnou,  je  samozřejmo. 


6  '  I    Em.  Mencl: 

Methoda  Apáththo  v  celé  řadě  případů  poskytla  mi  velmi  pře- 
Medné  praeparaty  —  jenom  průběh  fibrill  v  nervových  buňkách  ve 
většině  mých  sérií  nedal  se  pozorovati.  Na  závadu  pozorování  nebyla 
sice  další  vada  mých  zlacených  sérií  —  jenom  že  nevypadaly  obrazy 
nervových  partií  v  zorném  poli  mikroskopu  jako  schémata  —  a  sice 
ta,  že  „pozadí"  mikroskopického  obrazu  bylo  poněkud  příliš  červenavě 
zbarvené;  vinu  toho  nenese  ale  nikterak  způsob,  jakým  při  shotovo- 
vání  praeparatů  bylo  postupováno,  nýbrž  zřejmě  provenience  chloridu 
zlatového.  Užíval  jsem  jednak  „aurum  chloratum  íiavum",  jednak  „a. 
ch.  fuscura"  —  a  jindy  i  směsi  obou,  ze  dříve  Scheriíígovt  továrny 
v  Berlíně  (Chemische  Fabriken  auf  Actien).  Apáthy  i  druzí  autoři 
užívali,  pokud  vím,  praeparatů  Merckoyýcii.  Přímo  však  jsem  půso- 
bení obojího  dosud  nekontroloval.-) 

Methoda  Ramó.v  t  Cajal-ova  (pomocí  pyrogallol-formalinu)  vede 
k  výsledkům  velmi  pěkným  —  hlavně  pro  velikou  kontrastivnost 
světle  žlutohnědé  tinkce  tkaní  bez  nervové  povahy,  k  hluboce  černým 
elementům  nervovým.  Podotknouti  dlužno,  že  právě  snad  pro  tuto 
silnou  kontrastnost  vypadají  na  mých  sériích  stříbřených  neurofibrilly 
poněkud  silnější,  než  na  sériích  zlacených  dle  methody  Apáthyho, 

Zkoušel  jsem  —  bohužel  bez  výsledku  —  také  methodu  Be- 
THEHo  pomocí  molybdaenu  a  toluidinu  ;  i  pokusy  dříve  již  konané 
s  Apáthyho  Haemateinem  I.  A.  měly  výsledek  rovněž  docela  nega- 
tivní,  i  při  největších  kautelách. 

Methody  Golgiho  ve  všech  jejích  modifikacích  na  svém  objektu 
a  v  souvislosti  s  těmito  pozorováními  jsem  neužil,  protože,  jak  je 
samozřejmé,  pro  naše  thema  nemá  celkem  žádného  významu. 


Uvod. 

Břišní  páska  nervová  Clepsiny  skládá  se  podobné  jako  uervstvo 
většiny  bezobratlých  z  řady  ganglií  a  pak  ze  spojek  vláknité  struktury, 
probíhajících  rovnoběžně  s  hlavní  osou  těla.  Spojky  ty  jsou  honneMivy, 
a  vyznamenávají  se  tím,  že  jsou  ne  celistvé,  nýbrž  ze  dvou,  vazivo- 
vými pochvami  od  sebe  oddělených  polovin  složeny,  takže  vlastně 
máme  před  sebou  vždy  dva  souběžné,  k  sobě  přiléhající  konnektivy 
co  spojnice  vždy  dvou  a  dvou  za  sebou  následujících  ganglií.  Leč 
i  ganglia  sama   prozrazují   stavbu  ze  dvou  polovin  —  což  naznačeno 


-)  Dokladů  pro  to,  jaký  rozhodující  vliv  má  provenience  reageucií  na  zda- 
řilost praeparatů,  je  v  littérature  hojnost. 


o  histogenesi  Leydigovy  „pnnktsubstance"  u  Clepsiny.  7 

je  dvojím  způsobem:  dosti  hlubokým  zářezem  s  dorsalní  strany  do 
ganglia  zasahujícím  a  více  nebo  méně  vazivovými  elementy  naplněným, 
a  pak  polohou  „medianních  buněk"  dřívějších  autorů,  respektive  cho- 
váním jejich  dvou  hlavních  výběžků.  O  této  věci  budeme  míti  příle- 
žitost blíže  se  zmíniti  až  později.  Mimo  to  je  svislá  osa  Symmetrie 
každého  ganglia  určena  také  velice  nápadnou  „kommissurou"  ner- 
vovou, která  však  na  praeparatech  pyrogallolovou  stříbrnou  methodou 
Ramón  y  Cajala  objeví  se  jako  křížení  vláken  nervových,  jež  původ 
svůj  mají  v  gangliových  buňkách  lateralní  skupiny  a  jež  odtud  na 
druhou  stranu  skrze  obě  polovioy  „punktsubstance"  probíhajíce,  ko- 
nečně do  nervového  periferního  kořene  strany  opačné  vbíhají. 

Střed  každého  ganglia  zaujímá  rozmanitě  kreslená,  popisovaná 
i  vykládaná  „punktsubstance",  periferie  její  pak  tvořena  je  s  každé 
strany  dvěma  obaly  gangliových  buněk  lateralními  a  dvěma  ventral- 
ními,  takže  na  příčném  průřezu  vidíme  „punktsubstanci"  obklopenu 
třemi  úsečemi:  dvěma  lateralními  s  každé  strany  a  jednou  ventralní, 
přes  celou  basi  obou  polovin  ganglia  sahající;  na  horkontalním  řezu 
vidíme  s  každé  strany  dvě  skupiny  gangliových  buněk  za  sebou,  do- 
hromady tedy  čtyři  skupiny  ;  na  sagittalním  řezu  na  ventralní  straně 
ganglia  dvě  skupiny  gangliových  buněk  za  sebou  ležící.  V  tomto  po- 
sledním případě  je  hranice  mezi  oběma  skupinami  dána  dotekem  nej- 
nižšího bodu  ventralní  konvexity  „punktsubstance"  s  obalem.  Lateralní, 
za  sebou  následující  skupiny  buněk  gangliových  jsou  od  sebe  oddě- 
leny uprostřed  délky  ganglia  dvojitým  kořenem  nervovým.  Lateralní 
pak  skupiny  gangliových  buněk  odděleny  jsou  od  ventralních  obaly 
vazivovými,  jimiž  je  každá  skupina  gangliových  buněk  uzavřena,  a  jež 
v  sobě  zároveň  uzavírají  jednotlivé,  pravidelně  umístěné  rourky  sva- 
lové. Tytéž  poměry  ostatně  popsal  Bristol  stejně  pro  Nephelis. 

Mimo  zmíněné  už  Hermannovy  „medianní  buňky"  uvnitř  ganglií 
za  sebou  (tedy  ve  dlouhé  ose)  vždy  asi  na  rozhraní  první  a  druhé, 
a  druhé  a  třetí  třetiny  umístěné  veliké  buňky,  stanou  se  při  prohlí- 
žení sérií  již  při  malých  zvětšeních  nápadnými  veliká  jádra  v  půli 
každého  connectivu,  tedy  vedle  sebe  (po  stranách  dlouhé  osy)  umí- 
stěná. První  buňky  „medianní"  zachyceny  jsou  tedy  centrálně  na  me- 
dianních řezech  vždy  po  dvou  v  každém  ganglii,  druhé  buňky,  con- 
nectivové  vždy  po  dvou  na  příčných  řezech  středem  connectivu  ve- 
dených. 

To  co  právě  řečeno  o  „medianních  buňkách",  platí  o  námi  pře- 
devším   zkoumaném    objektu,    Clepsine    sexoculata,   jakož   i   o  jiných 


g  i.  Em.  Mencl: 

druzích  na  kontrollu  pozorovaných,  jako  Cl.  bioculata,  Piscicola,  Ne- 
phelis,  Branchiobdella,  Pontobdella, 

Za  to  ale  buňky  connectivové,  jinak  stejné  poměry  všude  vyka- 
zující, aspoň  u  Clepsine  bioculata  byly  zmnoženy.  Na  tento  zjev  po- 
ukázal již  Apáthy  (Biol.  Centralblatt.  Bd.  IX.  1889/90);  tento  autor, 
jenž  tyto  buňky,  jak  později  se  zmíníme,  zvláštním  vykládá  způsobem, 
mluví  však  o  zdvojení  jejich.  Dlužno  podotknouti,  že  zdvojení  je 
tu  pravidlem  všeobecným,  že  ale  tu  a  tam  vyskytuje  se  i  ztrojení 
jejich. 

Na  íig.  1.  na  přiložené  tabulce  vidíme  řadu  sedmi  ganglií  břišní 
pásky  mladičké  Cl.  sexoculata  tak  praecisně  medianně  proříznuté,  že 
ve  všech  za  sebou  obé  „medianní  buňky"  zcela  centrálně  jsou  za- 
chyceny. 

Obr,  2.  na  tabulce  zobrazuje  mediální  (paramedianní)  řez  jinou 
břišní  páskou  téhož  druhu,  kde  zachyceny  za  sebou  tři  connectivové 
buňky.  Tomuto  řezu  odpovídá  shodný  řez  na  druhé  straně  roviny 
Symmetrie  ležící  a  tytéž  poměry  vykazující. 

Z  podaného  svrchu  stručného  vylíčení  topografických  poměrů  to- 
hoto dvojího  druhu  zvláštních  a  velmi  nápadných  útvarů  v  nervové 
pásce  Clepsin  i  jiných  forem  vyplývá  zřejmě  na  jevo,  že  není  na 
sériích  řezů  ve  třech  hlavních  rovinách  vedených  nikdy  možno  oba 
druhy  buněk  na  jednom  řezu  obdržeti.  Na  podélných  svislých  sériích 
leží  ve  třech  rovinách  tyto  buňky  :  jedna  prochází  všemi  connectivo- 
výnii  jádry  na  levé  straně  nervového  pásma,  druhá  rovina  jde  (medi- 
anní) všemi  „medianními"  buňkami,  a  třetí  jde  connectivovými  pravé 
strany.  Horizontální  roviny  řezové  jsou  dvě,  které  mohou  zasáhnouti 
tyto  buňky,  neboÊ  connectivové  leží  za  normálních  poměrů  výše  než 
ventralnéji  uložené  medianní.  O  příčných  řezech  kolmých  netřeba  se 
ovšem  zmiňovati.  Jen  zvláštní  shodou  okolností,  můžeme  říci  náhodou, 
můžeme  na  podélném  řezu  zachytiti  obojí  buňky,  jak  to  znázorňuje 
velice  interessantní  fig.  3.  naší  tabulky.  V  tomto  případě  vidíme,  že 
řez  veden  byl  šikmo  tak,  že  zachytil  centrálně  buňku  connectivovou 
a  prošel  zároveň  níže  a  medianně  uloženými  buňkami  medianními. 
Umožněno  to  bylo,  jak  z  vyobrazení  patrno,  také  prohnutím  conne- 
ctivu   v  tomto  případě, 

V  následujícím  popise  budu  užívati  pro  pár  buněk  uvnitř 
ganglia  za  sebou  ležících  názvu  starších  autorů  „medianní  buňky" 
(Medianzellen)  nebo  „intragangliové"  —  pro  pár  buněk  vedle  sebe 
v  counectivech  ležících,  názvu  „conn^ectivové  buňky"  nebo  „inter- 
gangliové". 


o  histogenesi  Leydigovy  „puiiktsubstance"  u  Clepsiuy.  9 

Yývoj  a  stavba  niedianních  buněk. 

O  vzQiku  inedianuícli  buněk  není  dosud  v  littérature  docela  nic 
známo.  Ačkoliv  veliké  množství  autorů  od  nejstarších  dob  vědy  histo- 
logické  se  zabývalo  popisem  skladby  nervové  pásky  bezobratlých  a  ne- 
bylo možno  tak  snadno  aspoň  u  Annulatů  medianní  buňky  pro  jejich 
nápadnou  polohu  a  stavbu,  jakož  i  velikost  přehlédnouti,  přece  nikdo 
se  netázal  po  jejich  vzniku.  První  to  byl  Hermann  (1875),  který 
u  Hirudo  je  popsal  a  také  název  „Medianzellen"  pochází  od  něho. 

Hermann  dělí  gangliové  buňky  nervové  pásky  u  Hirudo  na  dvě 
kategorie:  unipolární  a  multipolární.  K  prvním  dlužno  počítati  všechny 
gangliové  buňky,  které  obklopuji  ganglia  zevně.  K  druhé  kategorii 
patří  Leydigem  u  Piscicoly  (1849),  později  Faivrem  (1856)  u  Hirudo 
nalezené  bipolarní  buňky  ležící  mimo  centrální  nervstvo  a  neurilem 
v  kořenech  nervových,  blízko  u  výstupu  jejich  od  ganglia.  Jiné  sem 
spadající  buňky  jsou  medianní.  O  nich  praví  jejich  objevitel  Hermann 
1.  c.  pg.  34735. 

„Die  andere  Art  der  multipolaren  Form  habe  ich  bis  jetzt  von 
Keinem  der  Autoren  erwähnt  gefunden.  Ebenfalls  wie  die  vorige  ist 
sie  durch  ihre  constante  Lage  und  Gestalt  ausgezeichnet,  liegt  aber 
nicht  peripher,  sondern  im  Inneren  des  Ganglions.  Ihre  Grundform 
ist  länglich  oval  und  ihre  Lage  im  Ganglion  so,  dass  die  Längsachse 
in  der  Medianlinie  von  vorne  nach  hinten  gerichtet  ist.  Auf  diese 
Weise  befinden  sich  in  jedem  der  kleinen  viernervigen  Ganglien  (wie 
ich  die  Bauchganglien  ausser  Gehirn  und  letztem  Ganglion  bezeichnen 
will)  zwei  solche  Zellen  in  der  Medianlinie  hintereinander  (Fig.  32. 
r.  Fig.  34,  h)  im  unteren  Schlund-  und  im  letzten  Gauglion  je 
sechs  bis  sieben  (Fig.  41  und  42,  n.  Fig  43,  h);  der  obere  Schlund- 
theil  des  Gehirns  hat  keine  derartigen  Ganglienzellen. 

„Der  Zellkörper  verlängert  sich  am  vorderen  und  hinterem  Ende 
zu  je  einem  Fortsatz,  von  denen  der  eine  gegen  das  Centrum  des 
Ganglions  gerichtete,  die  Verbindung  mit  der  anstossenden  gleich- 
gestalteten Zelle  vermittelt,  der  andere  in  die  entsprechende  Com- 
missur  übergeht  (Fig.  32,  s,  t.  Fig.  34,  i,  1.).  Seitlich  gehen  nach 
Aussen  zwei  ziemlich  starke  Fortsätze  ab,  von  denen  der  eine  etwas 
schief  nach  oben,  der  andere  nach  unten  seinen  Verlauf  nimmt 
(Fig.  31,  3,  4). 

„Ausser  diesen  sechs  stärkeren  Fortsätzen  entspringen  nun  von 
dem  Zellkörper  an  seiner  oberen  Seite  noch  feinere  Fasern  von  stets 
gleichem  charakteristischen  Ansehen.  Die  Zellsubstanz  erhebt  sich  zu 


iO  ~  I-  Em.  Mcncl:    - 

einem  niedrigen  Kegel  mit  breiter  Basis,  dessen  Spitze  sich  in  eine 
lange  und  feine  Fibrille  von  etwa  Vioooo  M^-  Dicke  verlängert,  die 
stets  durch  ihren  starren  und  geraden,  gegen  den  oberen  Querfaserzug 
gerichteten   Verlauf  ausgezeichnet  ist  (Fig.  43,  1.  Fig.  32.  41.  42.)." 

A  na  konec  praví: 

„Diess  genügt  vorerst  zur  allgemeinen  Charakteristik  dieses 
Ganglienkörpers,  den  ich  wegen  seiner  Lage  im  Ganglion  im  Folgen- 
den als  „mediane  Zelle''  bezeichnen  werde." 

Není  bez  zajímavosti,  že  tyto  zcela  nápadné  veliké  elementy  ušly 
pozornosti  všech  dřívějších  autorů  i  Leydiga  v  to  počítaje,  kdežto  to- 
muto poslednímu  na  příklad  méné  nápadné  buňky  v  kořenech  nervo- 
vých byly  brzo  známy. 

Třetí  druh  buněk  multipolarních  shledává  Hermann  uvnitř  ganglií. 
Ty  tvoří  prý  „Knotenpunkte,  Verbindungsstellen"  fibrill  probíhajících 
gangliem.  Zde  máme  co  činiti  se  zřejmým  omylem,  omluvitelným  méně 
dokonalou  methodou  zkoumací  —  vždyť  tyto  domnělé  multipolarní 
buňky  konstatovány  bjly  jen  na  isolačních  praeparatech.  Jinak  dlužno 
se  podiviti  ostrosti  a  relativní  dokonalosti  pozorování  Hermannova, 
hledíme-li  k  správnosti  popisu  medianních  buněk  na  jedné  a  k  tehdej- 
šímu stavu  mikroskopické  techniky  na  druhé  straně. 

Jak  již  dříve  jsem  byl  řekl,  dostaneme  na  přesně  medianním 
řezu  v  každém  ganglii  po  páru  medianních  buněk  za  sebou  následují- 
cích —  okolnost,  jež  se  s  popisem  Hermannovým  kryje  úplně.  —  Od 
dob  Hermannových  všichni  autoři,  kteří  se  s  medianními  buňkami 
byli  setkali,  považují  je  s  ním  shodně  za  multipolarní  buňky  gangliové. 
Zvláště  jasně  kreslí  je  Friedländer  (Zeitschr.  f.  wiss.  Zool.  XLVH. 
1888.)  u  Lumbrica  (Tab.  IX.  Fig.  2,  2  a,  5  etc.).  Stejně  jako  obje- 
vitel jejich  i  ostatní  autoři  považuje  je  za  gangliové  buňky,  ale  ne 
docela  stejnorodé  s  ostatními.  Praví  v  této  příčině  pg.  58.  1.  c.  :  „Ge- 
rade nämlich  auf  dem  Niveau  der  Wurzel  des  einfachen  Nerven  .  .  . 
finden  sich  zwei  unmittelbar  hintereinander  liegende  Zellen,  die  sich 
sowohl  durch  ihre  Gestalt  und  Lage  als  auch  durch  ihre  chemische 
Beschaffenheit  als  Ganglienzellen  besonderer  Art  erweisen." 

V  dalším  srovnává  Friedländer  tyto  buňky  s  Hermannovými  me- 
dianními ;  výběžky  mají  tyto  buňky  tři  —  jeden  na  dorsalní  stranu 
vzestupující  a  dva  lateralní.  Jejich  průběh  ovšem  zůstal  mu  záhad- 
ným —  domnívá  se  jenom,  že  snad  dorsalní  větev  vchází  do  „medi- 
anního   nervu",    kdežto  obé  lateralní  direktně  do  kořenů  nervových. 

Stejného  názoru  je  s  Friedländerem  v  této  věci  Leniiossék  (pro 
Lumbrica).  Odvolávaje  se  na  Hermanna,  považuje  také  medianní  buňky 


o  histogenesi  Leydigoyy  ^piinktsubstance"  u  Clepsiny.  1| 

za  nervové  a  praví,  že  výběžek  jejich  „vybíhá  vždy  po  straně,  křížf 
střední  čáru  a  přechází  do  jednoduchého  kořene  drahé  strany  (Arch) 
mikr.  Anat.  Bd.  XXXIX.  pg.  122.). 

V  jiném  svém  pojednání  (Z.  wiss.  Zool.  LVIII.  1894)  zobrazil 
Friedländer  na  mikrofotografii  (Tab.  XL.  Fig.  17.)  zřejmou  buiiku 
medianní. 

Vedlo  by  daleko  uváděti  vše  z  litteratury  o  nervové  soustavě 
bezobratlých,  co  sem  spadá  —  v  té  příčině  postačí  odkázati  na  úplný 
snad  seznam  litteratury  starších  dob  na  př.  u  Hermanna,  Nansena, 
Friedländera  (Mitteil  aus  d.  zool.  Stát.  z.  Neapel  Bd.  IX.  1889.), 
B.  Hallera  etc. 

Sem  spadají  také  „Riesenzellen"  u  Hirudo,  jak  je  nalezl  a  zobra- 
zuje Biedermann  (1891).  Tento  autor  vidél  dokonce,  že  výběžky  jejich 
jdou  do  nervového  kořene  téže  strany,  anebo  se  větví,  a  pak  jde 
jeden  výběžek  do  kořene  jedné  a  druhý  do  periferního  nervu  druhé 
strany.  Biedebmann  je  dokonce  nakloněn  považovati  je  za  jakési  cen- 
trum v  centru.  Je  zjevno,  že  se  zde  nejedná  o  nic  jiného,  než  o  Her- 
mannovy „Medianzellen",  třeba  že  autor  sám  o  tom  pochybuje,  au  dí 
(1.  c.  pg.  446.):  „Ob  die  von  Hermann  beschriebenen  multipolaren 
zwei  „Mediauzellen"  in  den  Ganglien  von  Hirudo  mit  den  von  mir 
beobachteten  identisch  sind,  ist  mir  um  se  zweifelhafter,  als  jene 
weder  der  Form,  noch  der  Lage  nach  mit  diesen  übereinstimmen. 
Freilich  ist  es  mir  auch  nicht  gelungen,  andere,  den  letzteren  mehr 
ähnelnde  Zellformen  aufzufinden."  Pohlédneme-li  však  na  jeho  fig.  1. 
a  2.  vidíme,  že  tyto  buňky  jsou  totožné  s  Herbiannovými.  Biedermann 
pozoroval  vypraeparovaná,  vitálně  zbarvená  ganglia,  a  tu  je  nejvýš 
pravděpodobné,  že  nastane  přesunutí  podobných  útvarů  bud  podle  osy 
podélné  anebo  i  napřič,  takže  velice  snadno  možno  dojíti  k  takovým 
obrazům,  jak  je  podává  Biedermann.  Přistoupí-li  k  tomu  ještě  nepřesná 
orientace  ganglia  pozorovaného  na  podložním  skle,  může  býti  dislo- 
kace jednotlivých  částí  dosti  nápadnou. 

Z  novějších  prací  dlužno  blíže  sobě  povšimnouti  Rohde-ho  (Hi- 
stologische Untersuch,  u.  d.  Nerveusyst.  d.  Hirudineen  1892),  na 
kterouž  práci  bude  nutno  častěji  zajíti. 

Rohde  poukazuje  na  to,  že  zevní  podobou  buňky  medianní  do- 
cela jsou  podobny  gangliovým  multipolarním  buňkám  —  na  druhé 
straně,  ale  struktura  jejich  nezdá  se  m.u  být  souhlasnou.  U  Aulastoma 
prý  velmi  upomínají  na  buňky  ležící  ve  vrstvě  gangliových  buněk 
dorsalně  od  nich;,  tyto  buňky  vykládá  Rhode  za  vazivové.  Ještě  menší 


12  -  I.  Em,  Mencl: 

podobnost  mezi  medianními  a  gangliovými  buňkami  jest  u  Pontobdelly. 
Khode  nedovede  se  o  těchto  buňkách  přímo  vysloviti,  a  zdá  se  mi, 
že  je  nakloněn  považovati  je  spíše  za  gangliové  než  za  vazivové.  Při 
tom  opírá  se  hlavně  o  podobnost  ve  struktuře  jádra,  jaká  panuje 
mezi  medianními  buňkami  a  gangliovými.  Ve  výsledcích  svého  pojed- 
nání praví  o  nich  (1.  c.  pg.  62): 

„In  der  Centralsubstaoz  jedes  Ganglions  kommen  ventral  in  der 
Medianlinie  in  kurzer  Entfernung  hinter  einander  zwei  Zellen  vor 
(Medianzellen),  welche  bei  Äulastomum  durch  ihre  gleichmässig 
körnig-fibrilläre  Struktur  an  die  Stützzellen  der  Ganglienzellenschicht 

erinnern ,  bei  Pontohdella  aber  einen  der  Centralsubstanz   des 

Ganglions  sehr  ähnlich  gebauten  Zellkörper  besitzen,  bei  beiden  Gat- 
tungen gleich  multipolaren  Ganglienzellen  eine  grosse  Anzahl  Fort- 
sätze von  unbestimmter  Begrenzung  nach  den  verschiedenen  Richtun- 
gen entsenden und  an  der  ganzen  Peripherie  mit  ihren  Fi- 
brillen in  diejenigen  der  Centralsubstanz  übergehen." 

Kdežto  tedy  Biedermann,  jak  zmíněno,  domníval  se  vystihnouti 
průběh  výběžků  těchto  velikých  buněk,  nechává  Rohde  jednoduše  vý- 
běžky rozptylovati  se  do  „punktsubstance".  Je  opravdu  s  podivením, 
že  Rohde,  který  se  nalézal  blízko  pravdy,  přece  věc  ve  skutečných 
jejích  poměrech  nedovedl  vystihnouti  a  že  charakteristický  průběh 
dvou  hlavních,  svrchovaně  nápadných  a  v  celém  svém  průběhu  snadno 
sledovatelných  (aspoň  na  příčném  průřezu)  výběžků  medianních  buněk, 
zůstal  jím  nepovšimnut.  Také  zakončení  jejich,  jak  hnedle  uvidíme, 
je  zcela  snadno  k  zjištění. 

Ačkoliv  Rohde  tedy  první  projevil  myšlénku  kterou  dále  nesle- 
doval a  nedovedl  podepříti,  že  jedná  se  zde  o  elementy  povahy  jiné 
než  nervové,  přece  od  té  doby  (r.  1892)  všichni  autoři  tuto  věc  ne- 
považují jaksi  za  schopnou  jiného  výkladu;  a  tak  poznámka  Rohde-ho 
na  pravý  poměr  věcí  narazivší  zase  beze  stopy  zapadla.  Na  základě 
svých  praeparatů  z  důvodů  níže  uvedených  poznal  jsem  pravou  pod- 
statu a  význam  těchto  buněk  dříve,  než  mi  dosti  nesměle  vyslovená 
domněnka  Rohdeho  byla  známou. 

Názor  Hermannův  o  nervové  povaze  těchto  buněk  se  tedy  jed- 
noduše dále  tradicionelně  převáděl,  a  nevím  čemu  tuto  okolnost  při- 
čísti :  zda  nedostatku  pozorování,  nebo  nedokonalosti  method,  nebo 
snad  dokonce  váze  autority  Hermannovy  a  jiných.  V  každém  případě 
však  okolnost  tato  bránila  v  nemalé  míře  nahlédnutí  do  pravých 
a  dosti  jednoduchých  poměrů  histologické  skladby  nervové  pásky  bez- 
obratlých vůbec. 


o  histogenesi  Leydigovy  „pimktsubstance"    u  Clcpsiny.  13 

Jediným,  pokud  mi  je  známo,  autorem  z  doby  nejnovější  je 
Joseph  (1902),  který  Si3rávně  vyložil  povahu  těchto  buněk.  V  práci 
své  „Untersuchungeu  über  die  Stützsubstanzen  des  Nervensystems 
etc.",  zobrazuje  velice  instruktivně  na  tab.  III.  fig.  27.  velikou  cen- 
trálně uloženou,  rozvětvenou  buňku  u  Enchytraea,  která  direktně  od- 
povídá co  do  polohy  i  vlastností  medianním  buňkám  u  pijavek.  Vy- 
slovuje se  pak  o  této  věci  (1.  c.  pg.  50)  následovně  : 

„Fast  das  gesamte  Gliagerüst  wird  hingegen  von  nur  ivenigen 
sternförmigen^  echten  Gliasellen  gebildet,  die  sich  hier  unter  ganz 
bestimmten  Bedingungen  befinden.  Es  findet  sich  nämlich  ungefähr  in 
der  Achse  des  annähernd  cylindrischen  Bauchstranges  eine  Längs- 
reihe von  grossen  sternförmigen  Zellen,  die  tvir  nothwendig  ah  Glia- 
sellen  benennen  müssen.  Infolge  dieser  Anordnung  sieht  man  auf  einem 
Querschnitt,  und  zwar  ungefähr  in  der  Mitte  desselben  immer  nur 
je  eine  solche  Neurogliazelle  (Fig.  27).  Sie  trägt  alle  Kennzeichen  einer 
solchen.  Ein  deutlicher  mehrzipfeliger  Plasmaleib,  dessen  Fortsätze 
nach  allen  Seiten  radiär  ausstrahlen.  Der  Kern  ist  gross  und  gleicht 
fast  vollkommen  dein  der  Ganglienzellen.  Die  Gliafasern  iiehmen  .  .  . 
ihren  Ursprung  von  der  grossen  Zelle,  indem  sie  deren  Fortsätzen  an- 
liegend sich  radiär  im  Bauchmark  vertheilen.''  Popis  tento  zjevně 
souhlasí  i  do  svých  nejmenších  podrobností  s  popisem,  jak  jej  podal 
Hermann  a  jak  výše  byl  citován.  Zásluha,  že  první  správně  vysvětlil 
povahu   těchto  buněk   aspoň    pro  Enchytraeidy   náleží  tedy  výhradně 

JOSEPHOVI. 

Správný  výklad  Josbphův  zůstal  však  přece  jen  nepovšimnut  — 
neboť  v  celé  řadě  případů  ještě  do  doby  nejnovější,  udržel  se  názor 
starších  autorů,  že  totiž  buňky  medianní  jsou  buňky  gangliové,  zvláštní 
polohy  a  také  svými  výběžky  od  ostatních  se  lišící.  Zde  uvádím  ještě 
práci  ScHMiDTOvu,'^)  která  se  mi  krátkou  jen  dobu  před  dokončením 
tohoto  pojednání  dostala  do  ruky. 

Jmenovaný  autor  zmiňuje  se  v  uvedené  práci,  jež  celkem  nic 
nového  k  našim  dosavadním  vědomostem  o  nervové  soustavě  bez- 
obratlých vůbec  ani  specielně  Branchiobdelly  nepři činuje,  o  median- 
ních  buňkách,  které  se  zde  vyskytují  ve  dvou  párech  v  každém 
ganglii.  Podobné  nalezl  ovšem  i  v  infraoesophagealní  zauzlině  ner- 
vové. Praví  o  nich  (1.  c.  pg.  682)  : 

„Der  dorsalwárts  gerichtete  Fortsatz  lässt  sich  einigermassen 
verfolgen;  er  gabelt  sich  und  gibt  anscheinend  weiter  die  soeben  be 

^)  Fried.  Schmidt.  Zur  Anatomie  und  Topographie  des  Zentralnervensystems 
von  Branchiobdella  parasita,  Festschrift  für  Ehlers.  Bd.  I.  1905. 


14  -  I.  Em.  Mencl: 

sprochenen  dendritisch  vorzweigten  Züge  her,  welche  sich  durch  die 
Masse  der  Fasern  verbreiten.  Danach  haben  diese  Zellen  vielleicht 
die  Bedeutung  von  Gliazellen."  Jinak  ale  neudává  Schmidt  žádných 
dokladů  pro  toto  své  mínění. 

O  vzniku  medianních  buněk  nedo vídáme  se  v  celé  jinak  dosti 
bohaté  littérature  zcela  ničeho.  Pouze  u  Bürgera  (1894)  nalézám  na 
tab.  XXVI.  íig.  8.  vyobrazení  nervové  pásky  na  středním  stupni  vý- 
voje. Centrálně  uloženou  massu  „punktsubstance"  obklopují  tu  se 
všech  stran  jádra,  jež  dávají  vznik  pozdějším  buňkám  gangliovým 
(neurobí asty).  Na  ventralní  straně  uprostřed  nad  spodní  vrstvou  ne- 
uroblastů  vidíme  veliké  jádro  jasnějšího  obsahu  než  jádi-a  ostatní. 
Jedná  se  tu  zjevně,  jak  ihned  uvidíme,  o  předcliůdce  medianních 
buněk.  V  textu  ovšem  nenalézáme  nijaké  zmínky  o  této  věci  — 
práce  sama  o  nervové  soustavě  nepoj ednává. 


V  našem  případě  není  třeba  přihlížeti  k  otázce,  jakým  způsobem 
vzniká  v  nejrannějších  stadiích  nervová  soustava  vůbec  —  tedy  k  vě- 
cem, o  nichž  pojednávali  různí  autoři,  jako  Bergh,  'Whitjiaí;,  Apáthy, 
NusBAUM,  Bristol  a  jiní,  a  o  nichž  vznikl  —  hlavně  vinou  Bbrghovou 
na  jedné  a  Apáthyho  na  druhé  straně  —  dosti  urputný  spor. 

Ku  zjištění  původu  nejen  medianních  buněk,  ale  i  jiných  po- 
měrů strukturelních;  postačí  vyjíti  ze  stadia,  kde  obdobně  jako 
u  obratlovců  skládá  se  nervová  soustava  jen  z  velikého  množství 
jader  zdánlivě  nebo  skutečně  bez  jakékoliv  differencované  proto  plasmy. 
Jádra  ta  nejeví  ani  nejmenšího  rozdílu  co  do  struktury  ba  ani  ne  co 
do  velikosti.  Kdežto  však  u  obratlových  v  takovýchto  stadiích,  ba 
i  ve  stadiích  daleko  pozdějších,  kde  už  je  vyvinuta  v  dosti  vysoké 
míře  šedá  hmota,  nalézáme  veliké  množství  mitotických  figur,  po- 
ukazujících na  velmi  čilé  zmnožování  těchto  indififerentních,  dle  účelu 
svého  na  neuroblasty  a  spongioblasty  rozlišovaných  jader  —  zde, 
u  Clepsiny  nejméně,  dělení  jader  úplně  ustává,  když  se  mají  díti  další 
pochody  differenciační. 

Tento  klid  trvá  dosti  dlouho  —  zdá  se  tak  dle  okolnosti,  že 
u  třech  partií  embryonů,  fixovaných  vždy  po  24  hodinách,*)  nenalezl 
jsem  ani  jediné  mitosy;  po  této  fasi  však  nastává  první  krok  k  další 
diíferenciaci. 


■*)  Mimo  to  dlužno  podotknouti,  že  fixovány  byly  každých  24  hodin  embrya 
od  několika   Clepsin   najednou,   takže   nebyla  všechna  na  stejném  stupni  vývoje. 


o  histogenesi  Leydigovy  „punktsubstance"  u  Clepsiny.  \^ 

V  celé  řadě  případů  nacházíme  na  příčných  i  podélných  sériích 
mladičkých  embryonů  na  určitých  místech  s  přesnou  zákonitostí  se 
odlišujících,  jádra  poněkud  větší,  od  ostatních  nápadně  svojí  jasností 
se  opakujících.  To  shledáváme  již  ve  stadiích  velmi  ranných,  kde 
jádra  nejsou  ještě  obklopena  viditelnými  partiemi  protoplasmy  k  nim 
patřícími,  nýbrž  kde  všechna  leží  skoro  se  dotýkajíce,  jedno  vedle 
druhého  a  kde  prostory  mezi  nimi  vyplněny  jsou  zrnitým  nebo  zdán- 
livě síťovitýni  kočxgulem  lymfatickýiii. 

Ještě  nápadnějšími  jsou  poměry  tyto  v  těch  stadiích,  kde  na- 
stala prvá  diííerenciace  indifferentních  jader,  respektive  neuroblastû 
(fig.  4.)-  Tady  vidíme  jádra  obklopena  úzkou  obroučkou  granulované 
protoplasmy,  příštího  to  těla  gangliových  buněk.  Všechna  jádra  jsou 
úplně  stejná,  podobně  i  podíly  protoplasmy  k  nim  přináležející.  Jenom 
zmíněná  již  jádra  jasnější  a  zvětšená  se  tu  nápadně  od  ostatního  od- 
lišují. Jasnost  jejich  na  sériích  podmíněna  je  řidším  sítivem  chroma- 
tické  hmoty  a  pak  hlavně  nedostatkem  nebo  nebarvitelností  šťávy 
jaderné;  spíše  však  je  to  její  nepřítomnost.  Jenom  nucleolus  je  tu 
větší  a  nápadnější  nežli  v  neuroblastech  ;  jádro  samo  vidíme  zprvu 
pořád  ještě  nahé  —  teprve  později  obklopuje  se  viditelnou  plasmou. 
Ještě  když  už  řada  neuroblastû  proměnila  se  ve  skutečné  gangliové 
buňky,  takže  vidíme  na  dorsaluí  straně  mladičké  neuralní  pásky  ná- 
padně ostré,  někdy  černě  distinktně  se  barvící  neurofibrilly,  které 
přestupují  s  jedné  strany  obloukovité  na  druhou  —  ještě  ted!  zříme 
veliké'  bledé  jádro  úplně  nahé  (fig.  5.),  uložené  uprostřed  neuroblastû, 
medianně  v  nejdorsálnější  jejich  vrstvě.  Mezi  íibrillami  nervovými, 
které  chystají  se  tu  tvořiti  „commissuru"  autorů  (kdežto  ve  skuteč- 
nosti je  to  křížení),  vidíme  ještě  řadu  příčných  průřezů  jakýchsi  vlá- 
ken ek  v  podobě  teček.  -Jsou  to  průřezy  fibrillek  patřících  k  buňkám 
connectivovým,  které,  ač  později  než  medianní  buňky  se  -objevují, 
dříve  než  tyto  se  histologicky  differencují,  jak  se  zmíníme  níže  v  pří- 
slušné kapitole.  Mimo  to  jsou  tu  ještě  také  bezpochyby  průřezy  vý- 
běžků buněk  gangliových  vedle  oněch  connectivových.   — 

Kozvoj  centrální  vláknité  hmoty  nervové,  staré  „punkisubstance" 
je  již  velice  pokročilý  —  a  jádro  buněk  medianních  zůstává  stále  bez 
patrného  těla  protoplasmatického.  Okolnost  tu  nejlépe  lze  zjistiti  na 
praeparatech  barvených  pikromagnesiakarminem  (fig.  6.  a  7).  Střed 
pásky  nervové  je  zaujat  růžovou  „punktsubstancí",  periferie  tmavými 
červenými  buňkami  gangliovými.  „Punktsubstance"  jeví  ^  zde  úplně 
stejnou  strukturu  v  bezprostřední  blízkosti  gangliových  buněk,  stejně 
jako  v  okolí  medianního  jádra.  Zjev  tento  je  patrný  na  příčných  pru- 


16  -  I.  Em.  Mencl: 

řezech  (fig.  6.)  se  stejnou  zřejmostí  jako  na  podélných  (fig.  7.)-  Me- 
dianní  jádra  vynikají  zvláště  na  fig.  7.  bohatostí  chromatinu  seskupe- 
ného ve  velikých  vločkách  a  svojí  žhavou  červení. 

Teprve  ve  stadiích  dalších  nastává  konečně  hromadění  proto- 
plasmy  kolem  medianního  jádra,  a  vzniká  tak  skutečná  Hermannova 
buňka  medianní. 

Poměry  jádra  zobrazené  na  fig.  6.  jsou  posledním  stadiem  kde 
jádro  je  ještě  zdánlivě  nahé;  v  dalším  postupu  differenciace  setká- 
váme se  s  poměry,  které  jsou  znázorněny  na  fig.  8  a.  Zobrazena  je  tu 
jen  střední  část  celého  průřezu  nervového  pásma;  „punktsubstance"  jeví 
se  tu  složena  z  hrubších  teček  dvojího  tonu:  jedny  jsou  růžové,  druhé 
přijaly  více  kys.  pikrové  z  barvy  a  jeví  se  tedy  oranžové  až  skoro 
žluté.  Na  horní  straně  uprostřed  celku  uloženo  je  chromatinem  velmi 
bohaté  jádro,  velikostí  svou  jádra  gangliových  buněk  více  než  dva- 
kráte převyšující.  Okolí  jeho  nejeví  však  více  hmotu  nestejnorodou, 
nýbrž  obklopeno  je  skoro  trojúhelníkovou  partií  jemné  zrnité  červe- 
navé  hmoty  —  jejíž  špička  je  obrácena  ventralné.  Přibývání  této 
hmoty  děje  se  tedy  dole.  Hmota  tato  je  protoplasmou  jinak  nediííe- 
rencovanou  medianní  buňky  a  prodělává  ještě  řadu  processu  dříve, 
než  se  stane  hotovou  medianní  buňkou  se  všemi  svými  zajímavými 
strukturami. 

Plasma  tato  na  své  straně  spodní,  jak  řečeno  vzrůstá,  až  do- 
stoupí k  hranici  mezi  vrstvou  gangliových  buněk  a  centrální  hmotou 
nervovou  —  starou  „punktsubstancí",  a  rozšířenou  basí  svou  přisedá 
těsně  k  bláně  tvořící  onu  hranici  a  vchází  s  ní  tak  v  intimní  dotyk. 
Není  vyloučeno,  že  blána  tato  je  vytvořena  basí  medianní  buňky  samé 
aspoň  z  části  —  v  té  věci  však  chybí  nám  pozorování  v  tom  směru. 
Zcela  jisto  však  je,  že  jako  pozdější  výběžky,  jak  níže  budeme  míti 
příležitost  seznati,  úplně  splývají  s  obalnou  blanou  celé  „punktsub- 
stance"  (^  vnitřní  neurilem  Ve.jdovského),  tak  i  tělo  buňky  na  ven- 
tralní  straně  s  obalem  tímto  tvoří  jedinou  hmotu,  což  u  svrchované 
míře  přispívá  k  pevnosti  celku. 

Dorsalní  část  medianní  buňky  počíná  se  protahovati  vzhůru  dvěma 
cípy,  jež  vzrůstají  až  k  hornímu  okraji  břišní  pásky  nervové.  Zde  upí- 
nají se  oba  cípy  širšími  konci  svými  na  neurilem  a  slévají  se  defini- 
tivně s  ním  v  jedinou  hmotu.  Mezi  tím  houstne  plasma  těchto  vý- 
běžků, takže  kol 'jádra  takové  medianní  buňky  nalézáme,  plasmu  ještě 
zrnitou,  zarůžovčlou,  ve  výběžcích  směrem  centrifugalním  je  proto- 
plasma  hustší  a  hustší,  temněji  červeně  se  barvící,  homogenní  na 
okrajích    (fig.   8  h).    Toto   shušťování   plasmy   postupuje  u  míře  stále 


o  histogenesi  Leydigovy  „punktsubstance"  u  Clepsiny.  J^7 

větší,  takže  ve  stadiích  takových  (fig.  9.)  na  praeparatech  barvených 
Heidenhainským  haematoxylinem  železitýni,  shledáme  od  medianní 
buňky  dva  docela  černě  se  barvící  výběžky,  jež  na  dorsalní  straně 
docela  splývají  v  nerozlučný  celek  s  pochvou  neurilemovou.  Již  zde 
(viz  fig.  9.)  můžeme  vystihnouti  vlastní  strukturu  těchto  výběžků. 
Ona  shuštěná  plasma  zmíněná  nezůstává  homogenní,  nýbrž  difteren- 
cuje  v  sobě  jednotlivé  velmi  tuhé  fibrilly,  které  probíhají  skrze  ony 
výběžky  a  vplétají  se  na  dorsalní  straně  do  neurilemu,  na  druhé  straně 
dole  vidíme  je  tu  a  tam  jakoby  volně  splývati  do  protoplasmy  své 
matečné  buňky,  Velice  Často  se  stává,  že  se  haematoxylinem  zčernalé 
výběžky  medianních  buněk  jeví  pouze  co  ostré,  hladké,  na  celém  prů- 
běhu stejně  tlusté  fibrilly,  jež  se  teprve  blízko  u  neurileraové  pochvy 
zužují  a  blednou,  a  tak  jakýmis  žíhanými  kuželíčky  v  ní  vyúsťují. 
Příkladem  toho  je  fig.  10.  na  přiložené  tabulce.  Vedle  dvou  veskrze 
probíhajících  fibrill  zříme  při  jejich  basi  úřezky  dalších  dvou  o  stejné 
struktuře  —  věc,  která  napovídá,  že  každá  medianní  buňka  má  více 
výběžků.  O  tom  zřejmé  svědectví  vydává  podélný  řez  medianní,  ve- 
dený skrze  čtyři  ganglia  za  sebou,  zobrazený  na  fig.  11.  Jak  jsem  se 
výše  zmínil,  a  jak  ostatně  od  dob  Hermannových  je  známo,  obsahuje 
každé  ganglion  břišního  pásma  nervového  dvě  medianní  buňky.  V  tomto 
řezu  shledáváme  tedy  osu  medianních  buněk  —  vždy  dvěma  a  dvěma 
odpovídá  na  ventralní  straně  skupina  gangliových  buněk,  vždy  od 
sousední  skupiny  hlubokým  zářezem,  vzniklým  stažením  celého  zvířete 
a  tím  také  pásky  břišní  oddělená.  Tato  kontrakce  celého  nervstva  nemálo 
přispěla  vedle  zvláště  zdařilé  tinkce  haematoxylinem  železitým,  že 
znamenitá  struktura  buněk  medianních  velmi  nápadně  vznikla.  Až  na 
sednu  z  nich  zasaženy  jsou  všechny  buňky  medianní  centrálně.  Vět- 
šina z  nich  ukazuje,  podobně  jako  se  to  jevilo  na  příčném  řezu,  dva 
hlavní,  nápadné  cípy,  které  zdánlivě  se  na  basi  větví  v  řadu  fibrill 
k  dorsalní  straně  směřujících.  Při  bližším  pozorování  objeví  se  fibrilly 
každá  co  samostatný  útvar,  bez  jakéhokoliv  rozvětvení.  Průběh  jejich 
dá  se  však  sledovati  také  centripetalně,  a  to  dosti  hluboko  do  proto- 
plasmy. Z  toho  vyplývá,  že  fibrilly  tyto  nejsou  snad  pouhými  ztuh- 
lými výběžky  protoplasmy,  jak  Erik  Müller  přijímal  pro  buňky  epen- 
dymové  i  neurogliové.  Praví  totiž  (Arch.  f.  mikr.  Anat.  Bd.  55,  pg.  30), 
že  obojí  „entweder  in  einen  kleinen,  ungefärbten,  kegelförmigen  Fort- 
satz auslaufen  der  direkt  in  den  Zellkörper  übergeht,  oder  sich  in 
feine  Fibrillen  auflösen,  die  in  der  Peripherie  der  Zellen,  sich  oft 
bogenförmig  in  einen  der  nächstliegenden  Ausläufer  fortsetzend,  ver- 
laufen". Proti  tomu  se  ale  obrací  Joseph  (1900).     Dle  našich  zkuše- 

Věstník  král.  čes.  spoL  nauk.    Třída  U.  2 


18  ^  1.  Em.  Mencl: 

ností  jsou  tyto  fibrilly  zvláštní  diíferenciací  ve  plasmě  samé  —  čímž 
možno  si  vysvětliti  volnou  jejich  polohu  v  protoplasme,  eventuelní 
vybíhání  jednoho  vlákna  povrchem  buňky  do  druhého  výběžku  atd,  — 
Dosud  popisované  výběžky  pro  tuhost  a  hustotu  svojí  plasmy  jeví  se 
na  Heidenhainových  praeparatech  co  úplně  černá  silná  vlákna.  Jinak 
je  tomu  s  vláknitými  strukturami  na  basi  těchto  buněk.  Jak  již 
Hermann  (1.  c.  Tab.  XV.  obr.  34.)  zobrazuje,  souvisí  obé  za  sebou 
ležící  medianní  buňky  úzkou  dlouhou  anastomosou  úplně  mezi  sebou. 
Anastomosa  tato  pak  jeví  také  zjevně  fibrillarní  strukturu,  leč  vlák- 
nění  je  tu  daleko  tenčí  a  jemnější  (fig.  11.).  Nepodaří-li  se  zčernáni 
těchto  dififerenciací  plasmatických  pomocí  haematoxylinu,  jeví  se  plasma 
medianních  buněk  jako  ze  samých  šedých  vláken  složena  (fig.  12.). 
V  takových  případech,  na  což  níže  ještě  blíže  zajdeme,  jeví  se  často 
neurofibrilly  úplně  černě  mezi  ostatními  složkami  „punktsubstance"  ner- 
vové povahy  postrádajícími  (fig.  12.).  Medianní  buňky  jsou  podle 
dlouhé  osy  silně  protáhlé  a  jeví  nápadné  shuštění  protoplasmy  od 
jádra  na  obě  strany  v  medianní  linii  probíhající.  Tím  jeví  se  na  ho- 
rizontálních řezech  vhodně  zbarvených  co  úzké  a  dlouhé  vřetenité 
útvary  (fig.  13.)  dlouhou  osu  ganglia  určující.  Také  na  basi  je  proto- 
plasma  těchto  buněk  shuštěná,  což  znamenitě  se  jeví  na  praeparatech 
zbarvených  Delafieldovým  haematoxylinem  s  Orangí  G  (Grübler). 
Horní  okraj  jeví  rovněž  temnější  zbarvení.  Při  této  tinkci  se  dá 
fialově-modré  tělo  se  všemi  jemnými  výběžky  dobře  v  oranžové  „punkt- 
substanci"  sledovati.  Vidíme  pak,  že  jako  dříve  popisovaná  přída  a  záď 
buňky  hlavní  podíl  fibrill  nahoru  k  bláně  neurilemové  vysílá,  střed 
ejí  jeví  dva  hlavní  proudy  radiarních  fibrill,  šikmo  nahoru  jeden 
a  šikmo  dolů  druhý  (fig.  14.).  Z  toho  vyplývá,  že  v  „punktsubstanci" 
je  veliké  množství  výběžků  těchto  buněk  přimíseno. 

Z  dosavadního  popisu  zřetelně  plyne  ?ia  jevo,  ze  přijímati  hunky 
medianní  za  multipolární  gangliové  je  zcela  nesprávné.  Jedná  se  zde 
jen  a  jen  o  buňky  povahy  vazivové  —  a  protože  není  důvodu  čiyiiti 
mezi  nimi  a  vazivovými  buňkami  v  nervstvu  centrálním  Vertebrat  zá- 
kladního rozdílu.,  nazývám  je  direktně  Virchoivovým,  z  roku  1846  po- 
cházejícím a  všeobecně  přijatým  terminem  buňky  neiirogliové. 

Také  sama  tinkce  Delafieldera  a  oranží  napovídá  jich  naprostý 
rozdíl  od  gangliových.  Protoplasma  buněk  gangliových  je  hnědá  zvlášt- 
ního odstínu,  způsobeného  tím,  že  k  oběma  barvám  stejnou  jeví  affi- 
nitu.  Naproti  tomu  jsou  neurogliové  buňky  medianní  čistě  fialové, 
beze  stopy  oranže,  v  čemž  se  shodují  s  buňkami  connectivovými,  jak 
ještě  jednou  budeme  nuceni  akcentovati. 


o  histogenesi  Leydigovy  „punktsubstance"  u  Clepsiny.  X9 

Vývoj  a  stavba  connectivových  buněk. 

Jak  při  sledování  vývoje  mediannícli  neurogliových  buněk,  tak 
i  zde  dlužno  vyjíti  z  úplně  indifferentního  stadia  vývoje  nervové  pásky, 
kde  je  tedy  representována  pásmem  obsahujícím  pouhá  nedifferenco  • 
váná  jádra.  Zmínil  jsem  se  výše,  že  jádra  medianních  buněk  dříve  se 
objevují  než  jádra  patřící  k  pozdějším  buňkám  connectivovým.  Jejich 
stopa  dá  se  stanoviti  ovšem  až  teprve  tehdy,  kdy  můžeme  s  určitostí 
nalézti  polohu  příštích  connectivû  —  a  to  děje  se  tehdy,  kdy  už 
„punktsubstance",  třeba  v  míře  jen  nepatrné,  je  přítomna.  V  oněch 
místech,  kde  vznikají  příští  connectivy,  vidíme  neuroblasty  stále  mi- 
zeti, ježto  vzrůstem  jsou  zatlačovány  s  těchto  míst  na  obě  strany  do 
ganglií.  V  mladých  stadiích  sem  spadajících  nalézáme  už  dvě  jádra 
v  charakteristické  fixní  poloze  nad  nečetnými  neuroblasty,  od  nichž 
se  liší  bohatostí  chromatinu  a  tím  i  temnějším  zbarvením  (fig.  15., 
16.,  18.).  Ostřejším  a  ostřejším  odčlenováním  jednotlivých  ganglií  do- 
stávají se  přirozeně  tyto  útvary  mezi  ganglia,  na  své  definitivní  místo  : 
do  connectivů.  Sledujeme-li  sérii  podélnou,  vidíme  taková  jádra  do 
mladé,  mezi  gangliemi  se  nalézající  „punktsubstance"  vysunutá,  ale 
nenalézáme  zprvu  nic,  co  by  svědčilo  o  přítomnosti  nějaké  charakte- 
ristické protoplasmy  (fig.  17.).  Jádra  jsou  na  takových  sériích  dvě  — 
nikdy  na  tomtéž  řezu  obě  —  což  odpovídá  úplně  topografickým  vzta- 
hům těchto  útvarů,  jak  se  jeví  na  sériích  příčných. 

Ve  stadiích  pokročilejších,  kde  se  intervally  mezi  jednotlivými 
ganglii  prodloužily  a  daly  tak  vznik  skutečným  již  connectivům,  shle- 
dávái^e  se  na  karmínových  praeparatech  na  příčných  průřezech  prochá- 
zejících středem  connectivových  jader  s  poměry  velmi  zajímavými. 
Střed  celého  průřezu  zaujímá  jádro  connectivové  buüky,  od  něhož  radi- 
arně,  často  velmi  zřetelně,  probíhají  četné  tečkovité  průřezy  výběžků 
gangliových  buněk  (neurofibrill).  Jednotlivé  jejich  řady  seskupují  se 
ve  větší  komplexy  a  mezi  těmito  jednotlivými  komplexy  shledáváme 
světlé  širší  radiarní  pruhy.  V  těchto  pruzích  differencuje  se  patrně 
neznatelná  dosud  protoplasma  connectivových  buněk.  (Fig.  19.)  Prů- 
řezy takové  jsou  tu  dva  vedle  sebe  (=  dva  connectivy),  obalené  vazi- 
vovou pochvou,  neurilemem,  a  spojené  vazivovým  pruhem.  Nad  oběma 
connectivy  je  veliká  céva  břišní,  jednou  úplně  bezjaderná  (fig.  19.), 
jindy  četná  jádra  na  tomže  řezu  vykazující  (fig.  8.).  V  těchto  stadiích 
již  shledáváme  pod  zmíněnou  spojkou  vazivovou  svazeček  jemných, 
příčně  proříznutých  fibrill  —  Faivre-ův  medianní  nerv.  Že  ale  již 
v  těchto  stadiích   nejedná   se  o  pouhé  neurofibrilly  v   connectivech, 


20  I-  Em-  Mencl: 

tomu  zdá  se  nasvědčovati  průřez  téhož  stadia  po  Heidenhainové  mé- 
thode. (Fig.  20.)  V  tom  případě  jsou  všechny  poměry  zcela  shodné, 
jenom  ony  proříznuté  fibrilly  jsou  dvojího  druhu:  jedny  se  odbarvily, 
a  jsou  tedy  šedé,  druhé  podržely  barvu  a  jsou  úplné  černé.  Ovšem, 
že  není  zcela  vyloučeno,  že  se  tu  muže  také  jednati  o  různé  chování 
k  barvě  se  strany  elementů  totožných.  (Na  příslušné  figuře  kresleny 
jen  průřezy  connectivů.) 

Struktura  dospělé  buňky  je  velmi  zajímavá.  Protoplasma  její  na 
praeparatech  Delafieldovým  haeraatoxylinem  a  oranží  G  zbarvených, 
stejně  jako  protoplasma  medianních  buněk,  jak  dříve  vytčeno,  je  úplně 
fialová  a  nejeví  tedy  pražádnou  affinitu  k  oranži.  Z  toho  vyplývá  jed- 
nak naprostá  shoda  s  medianními  buňkami  a  rozdíl  od  gangliových 
buněk  skutečných  na  jedné  straně,  na  druhé  straně  dá  se  z  toho  vy- 
tušiti zvláštní  funkce  těchto  útvarů.  Na  příčném  průřezu  dostaneme 
protoplasmu  seskupenu  úzkým  pruhem  kol  jádra  connectivové  buňky  ; 
protoplasma  je  ale  pravidelně  jedním  nebo  více  směry  poloostrovovitě 
protažena.  Výběžky  tyto  i  vlastní  perinuclearuí  plasma  jsou  posázeny 
kuželovitými  výběžky,  z  nichž  vybíhají  na  všechny  strany,  z  každého 
výběžku  jedno,  tuhá,  slabě  jen  zohybaná  nebo  zcela  rovná,  nevarikosni 
vlákna,  která  se  upínají  pomocí  maličkých  kuželíčků  na  bláuu  neuri- 
lemu.  (Fig.  21.)  Tím  dostává  celek  zjev  pavoukovitý,  ještě  nápadnější 
na  řezech  vedených  těsně  za  jádrem,  tedy  poněkud  excentrických. 
(Fig.  22.)  Na  takových  ještě  zřejméji  vyniká  temnější  zabarvení  proto- 
plasray  v  okolí  zmíněných  výběžků,  svědčící  o  pevnější  a  hustší  kon- 
sistenci periferní  protoplasmy.  Výběžky  těchto  buněk  neprobíhají 
k  periferii  connectivů,  totiž  k  neurilemu  jen  v  jedné  rovině,  nýbrž 
radiaruě  všemi  směry,  tedy  kolmo  na  průběh  neurofibrill  v  connecti- 
vech,  šikmo  naň,  a  dokonce  i  souhlasně  s  nimi,  tedy  zcela  podle  dlouhé 
osy  connectivů.  O  tom  svědčí  poněkud  excentrický  horizontální  řez 
oběma  connectivy  vedený  na  fig.  23.,  kde  výběžky  obou  buněk  con- 
nectivových  haematoxylinem  želežitým  zčernalé  na  všechny  strany  smě- 
řují. V  těch  případech,  kde  nezdařila  se  takováto  tinkce,  shledáme 
buňky  protažené  ve  dlouhé  ose  connectivů  (na  horiz.  řezech)  —  tedy 
tak,  jak  to  již  dřívější  autoři  (s  nimi  též  Hermann)  popisovali.  (Fig. 
24.)  Také  příčné  průřezy  connectivovýrai  buňkami,  kde  podařilo  se 
zčernání  výběžků  jejich  pomocí  železitého  haematoxylinu  Heidenhai- 
nova,  dosvědčují,  že  výběžky  ty  jsou  tuhé,  jednoduché,  nevarikosni 
fibrilly,  zdánlivě  od  blány  jaderné  vybíhající  a  na  neurilera  se  připínající. 

Jenom  zřídka  se  fibrilly  tyto  dělí,  a  tu  jedná  se  asi  spíše  o  dě- 
lení výběžků  plasmatických  fibrilly  provázejících,    kde   se  dvě  fibrilly 


o  histogenesi  Leydigovy  „pimktsubstance"  u  Clepsiny.  21 

dosud  parallelně  běžící  rozbíhají  (fig.  25.)-  Že  se  děje  direktní  spo- 
jení mezi  íibrillaroími  výběžky  dvou  po  sobě  následujícícli  connecti- 
Yovýcli  buuělí  slírze  ganglion,  o  tom  znamenité  svědectví  mimo  jiné 
vydal  jeden  případ  na  nezdařeném  praeparatu  dle  Apáthyho  (nezda- 
řený byl  proto,  že  neukazoval  neurofibrilly  v  žádoucí  ostrosti),  kde 
byla  páska  nervová  a  hlavně  connectiv  tak  stočen,  že  na  jedné  straně 
byla  do  polovice,  až  k  jádru  connectivová  buňka  říznuta  kolmo,  a  uka- 
zovala radiaroí  průběh  svých  výběžků,  druhá  půl  pak  byla  rozříznuta 
podél,  kde  byl  průběh  íibriil  parallelní  až  k  jistému  vzdálenému  svět- 
lému místu,  od  něhož  šly  nu  druhou  stranu  zase  radiarní  paprsky. 
To  byla  druhá  buňka  connectivová.  Paprsky  radiarní  i  podélné  mezi 
sebou  neanastomosují  —  hlavně  ne  tyto  druhé.  Parallelní  uspořádání 
íibrill  connectivových  buněk  v  podélném  řezu  nutně  vyplývá  z  uspo- 
řádání primitivfibrill  v  connectivu  samém.  Celkové  tyto  poměry  na- 
značeny jsou  velmi  instruktivné  na  obr.  26.,  kresleném  z  velmi  pře- 
svědčivého, íibrilly  jasně  vyjadřujícího  Heidenliainova  praeparatu.  ISa 
praeparatech  zbarvených  Delafieldovým  haematoxylinem  a  oranží  G,  po- 
délně řezaných,  vystupuje  fibrillarní  a  parallelní  uspořádání  plasmy 
connectivových  buněk  co  fialové  struktury  ve  žlutém  pozadí  velmi 
často  svrchovaně  nápadně.  V  těchto  případech  ale  jsou  fibrilly  zvlněné, 
poněkud  varikosní  —  a  tu  soudím,  že  zbarvena  je  tu  i  matečná  proto- 
plasma,  v  níž  fibrilly  jsou  uloženy,  ježto  fibrilly  samy  jsou  hladké, 
což  ukazují  nade  vši  pochybu  jasné  praeparaty  Heidenhainovy. 
(Fig.  27.) 

Eekl  jsem  svrchu,  že  výběžky  connectivových  buněk  ani  jejich 
fibrilly  mezi  sebou  neanastomosují.  Ve  skutečnosti  platí  to  o  oněch 
výběžcích  jen  s  jistou  reservou.  Na  prdeparatech  zlacených  dle  Apá- 
thyho vystupují  všechny  fibrillarní  struktury  bez  rozdílu  svrchovaně 
ostře.  A  tu  lze  pozorovati,  že  mezi  výběžky  connectivových  buněk 
táhne  se  jemná  síť,  jen  neznamenitějšími  optickými  prostředky  vidi 
telná,  která  jde  od  výběžku  k  výběžku  po  celé  jich  délce  a  celém 
průřezu.  Síť  tato  je  ohromně  jemná,  úplně  bez  varikosit.  Skrze  oka 
této  sítě  probíhají  druhé  složky  connectivu  (viz  text.  fig.  1.,  2.).  Tu 
a  tam  některé  silnější  vlákno  této  sítě  způsobuje  dojem  anastomosy 
mezi  hlavními  výběžky  connectivové  buňky.  Také  protoplasma  těchto 
buněk  jeví  fibrillarní  strukturu,  což  nasvědčuje  tomu,  že  fibrilly  zde 
nejsou  zase  pouhé  ztuhlé  výběžky  buňky,  nýbrž  struktury  vzniklé 
v  plasmě,  její  differenciací. 

Všechny    okolnosti    mluví  tedy  proti  tomu,    že  snad;    jak  skoro 
bez   výjimky  se  dosud  za  to  mělo,    buňky    connectivové  jsou   povahy 


22 


I.  Em.  Mencl: 


nervové.  Naopak  poloha  jejich,  hlavně  ale  jejich  podivuhodná  struktura 
a  mikrochemické  vlastnosti  mluví  pro  ten  názor,  že  connectivové 
buňky  jsou  stejně  jaJco  medianní  čistě  neurofjliové  elementy 

be0  nejmenší  stopy  po  povase  nervové.  A  jako  medianní  buňky  hlavně 
pro  upevnění  ganglií,  tak  slouží  connectivové  co  prostředek,  jímž  se 
parallelně  v  těchto  místech  probíhající  neurofibrilly  pohromadě  drží. 
Pro  tento  názor  mluví  nade  všechnu  pochybnost  dosud  vytčené  znaky 
toho  i  onoho  druhu  neuroglie,  neuroglie  intrag angliové  i  neuroglie 
intergangliové. 


Obr.  1. 


Obr.  2. 


Nemálo  zajímavým  dalším  dokladem  pro  tyto  věci  je  úplná  sou- 
vislost mezi  glií  obojího  druhu.  Jak  na  obri  28.  úplné  jasně  se  dá  vy- 
pozorovati, vstupují  fialové  výhěšhy  intergangliové  neuroglie  v  intimní 
styk  s  výběžky  neuroglie  intragangliové,  ba  úplnou  continuitu.  A  vzpo- 
meneme-li  si  na  svrchu  vytčenou  úplnou  souvislost  mezi  oběma  intra- 
gangliovými  neurogliovými  elementy^  musíme  konstatovati^  že  neiiro- 
glia  tvoři  continuitni  pástno  podpůrné  hmoty  celou 
hříšní  páshoii  nervovou  úplně  a  veskrz. 


Poměry  connectivových  buněk,    jak  byly  právě  vylíčeny,    platný 
jsou    pro    druh    Clepsine  sexoculata,    na   němž   vlastně  všechna  dosa- 


o  histogenesi  Leydigovy  „punktsubstance"  u  Clepsiny.  23 

vadní  pozorování  histogenetická  i  histologická  byla  konána.  Jak  už 
dříve  byl  Apáthy  zpozoroval,  má  druh  Ci.  hioculata  tu  zvláštnost,  že 
ve  svých  conuectivech  chová  jádra  dvě.  Totéž  podařilo  se  mi  zjistiti 
pro  tento  druh  u  dospělých  individuí,  jakož  i  u  několika  mladičkých 
exemplářů.  Při  této  příležitosti  podotýkám,  že  asi  millimeti-  a  něco  málo 
větší  exempláře  jsem  nalezl  v  domácích  aquariích  ústavních  koncem  mě- 
síce srpna  a  po  dalším  hledání  dokonce  několik  Clepsin  (bioculata), 
které  měly  na  břiše  vajíčka  ve  velmi  nízkých  stadiích  vývojových! 
Nechci  rozhodovati  o  tom,  zda  tu  nehrály  hlavní  roli  změněné  pod- 
mínky životní,  nebo  náhoda,  nebo  zda  opravdu  se  děje  snášení  vají- 
ček dvakráte  do  roka  nebo  vícekráte  —  v  každém  případě  však  okol- 
nost tato  nepostrádá  vší  zajímavosti. 

Jak  jsem  se  zmínil,  je  zmnožení  jader  pro  druh  Cl.  bioculata 
v  connectivových  buňkách  typickým.  Pravím  zmnožení,  neboť  zdvojení 
jader,  jak  je  Apáthy  (1870)  stanoví  pro  tento  druh  a  Cl.  heteroclita, 
je  provázeno  často  u  téhož  individua  fnejméné  u  Cl.  bioculata)  ztro- 
jením jejich  (fig.  29.).  Vůbec  vládne  v  této  věci  neurčitost.  Velmi 
často  nalézáme  v  jednom  connectivu  jádro  jediné,  v  druhém,  hned 
vedle,  dvě  (fig.  30.).  Jádra  leží  pak  nad  sebou  nebo  za  sebou  (fig. 
31.);  variabilitě  je  tu  ponecháno  zkrátka  zcela  volné  pole. 

Jinak  ale  jeví  tyto  builky  vzhled  s  poměry  dříve  již  popsanými 
úplně  totožný.  Na  praeparatech  Heidenhainových  možno  pozorovati 
zajímavé  věci. pro  Cl.  bioculata  platné.  Celý  connectiv  jeví  vyjádřeně 
fibrillarní  strukturu  po  celém  svém  průřezu.  Jinak  ale  jeví  se  partie 
mezi  oběma  jádry.  V  těchto  místech  nalézáme  shušténé  fibrilly,  takže 
mezi  jádry  jako  by  bylo  uloženo  compaktní,  černé  vřeteno.  (Fig.  32.) 
Jindy  se  táhne  mezi  jádry  spojná  klikatá,  ale  ne  varikosní  fibrilla, 
silnější  než  ostatní  v  celém  connectivu.  Fibrilla  tato  zdá  se  upínati 
na  obou  koncích  na  blánu  jadernou  obou  buněk.  (Fig.  33.)  Jak  dlužno 
sobě  tyto  věci  vysvětlovati,  o  tom  nemohu  pro  nedostatek  tohoto  ma- 
teriálu a  nedostatek  pozorování  podati  bližších  zpráv.  Také  o  vzniku 
těchto  jader  nemám  pozorování  direktních,  myslím,  že  můžeme  se 
přikloniti  k  názoru  Apátiiyho,  jenž  dává  vznikati  těmto  jádrům  dě- 
lením z  jednoho  původního,  třeba  že  neudává,  zda  to  přímo  pozoroval 
(1.  c.  pg.  604). 

Objevitelem  connectivových  buněk  je  Faivre,  který  ale  je  za 
gangliové  nepovažuje.  Tak  činili  teprve  pozdější  autoři  od  Hermanna 
počínaje.  Pochybnost  o  tom  vyslovil,  podobné  jako  o  medianních 
buňkách,  jak  jsme  se  výše  zmínili,  teprve  Rohde,  který,  mimochodem 
řečeno,    nesprávně    nazývá    tyto    útvary     „commissuralními"     Rohde 


24  !■  Em.  Mencl: 

(1.  c.  pg.  44)  poznal  pravou  jejich  strukturu  fibrillarní,  jakož  i  další 
jejich  poměry  —  ale  nevšímá  si  blíže  jich  pravého  významu,  hledě 
si  jenom  svého  cíle,  dokázati  hyaloplasmu  co  jedině  nervové.  Teprve 
ve  svých  výsle-icích  (1.  c.  pg.  62)  sub  2.  praví:  „In  jedem  der  beiden 
(Jommissurenstränge  findet  sich  etwa  in  der  Mitte  zwischen  den  Gan- 
glien je  eine   sehr  grosse  Nervenzelle   (Commissurenzelle)"  etc.  ! 

Zvláštním  způsobem  vykládá  connectivovou  neuroglii  Apáthy. 
Ve  svých  „Studien  über  die  Histologie  der  Najaden"  praví  (pg.  628)  : 
„leh  unterscheide  die  zelligen  Elemente  des  Nervensystems  der  Mu- 
scheln in  Ganglienzellen  und  Nervenzellen.  Erstere  dienen  für  die 
Nervenfasern  als  Ausgangspunkte,  unterbrechen  sie  hie  und  da  und 
vermitteln  ihre  Endigung.  Die  Nervenzellen  liegen  in  den  Nerven- 
fasern selbst  .  .  .  Die  Nervensubstanz  d.  h.  die  leitende  Substanz,  ist 
auch  hier  Produkt  der  Nervenzellen  und  ist  nicht  als  blosser  Fort- 
satz der  Ganglienzellen  aufzufassen.  Die  Primitiviibrillen  sind  hier 
ähnlich  wie  bei  den  Muskeln,  durch  eine  interfibrilläre  Substanz  zu- 
sammengehalten" etc.  V  jiné  svojí  práci,  dvě  léta  po  právě  zmíněné 
(1890),  rozvádí  svoji  nauku  o  nervových  buňkách  na  rozdíl  od  gan- 
gliových  dále  a  považuje  direktně  connectivové  neurogliové  buňky  za 
svoje  nervové  vřeteno  (Nervenspindel).  Z  takové  buňky  dle  něho 
vzniká  vodivá  hmota,  jež  uložena  je  na  periferii,  kdežto  plasmatická 
část  tvoří  osu  vřetena.  Výklad  connectivových  buněk  za  „Nerven- 
spindel" Apáthyho  je  zjevně  nesprávný,  nepřihlížeje  k  nejasnosti  toho, 
co  si  pod  tím  Apáthy  mysli,  a  není  třeba,  přihlédneme-li  k  zjevně 
vazivové,  výše  odůvodněné  povaze  connectivových,  hledati  nějaký  nový 
a  nepřirozený  výklad. 


Punktsubstanz  Leydigova. . 

Z  dosud  uvedeného  nutně  vyplývá,  že  dosavadní  názory  tolika 
četných  autorů  bude  dlužno  úplně  corrigovati  na  základě  těchto  po- 
znatků a  poznatků  novější  doby  o  povaze,  vztazích  a  průběhu  nervo- 
vých elementů.  Leydig  ve  svém  „Lehrbuch  der  Histologie"  (1857) 
ani  ve  svých  pozdějších  spisech  nedefinuje  tak  jasně  svoji  „Punkt- 
substanz", čímž  bylo  způsobeno,  že  i  ti  autoři,  kteří  ji  přijímali, 
přece  na  jejím  pojmu  stále  něco  corrigovali  a  přetvořovali.  Dle  Ley- 
diga  musíme  rozeznávati  dvojí  punktsubstanci  (1.  c.  pg.  61),  extra- 
cellularní  a  intracellularní,    z   nichž  první   může   úplné  vymizeti;  ně- 


o  histngeuesi  Leydigovy  „punktsubstance"  u  Clepsiny.  25 

jakého  základního  rozdílu  mezi  nimi  však  není.  Odvolává  se  na  Leü- 
CKARTA,  dle  něhož  u  Akaleph  na  př.  a  Nemertinů  není  žádných  prý 
gangliových  buněk  „sondern  eben  die  gleichmässige  Pimktsubstanz 
das  verzweigte  nervöse  Röhrensystem  anfülle"  (pg  61).  Z  toho  nutně 
musíme  souditi,  že  původně  Leydig  nepovažoval  svoji  punktsubstanci 
za  něco  eminentně  nervového,  nýbrž  přijímal  vedle  ní  ještě  nervové 
složky  jiné.  Výše,  1.  c.  pg.  58,  dí:  „Die  Nervensubstanz  erscheint 
morphologisch  auch  hier  als  Zelleninhalt  und  als  streifige,  den  Fi- 
brillen der  Vertebraten  entsprechende  Materie."  Dále  pak,  pg.  182, 
praví  konečně:  „Die  Nervencentren  (Gehirn  und  Ganglien)  sind  Ag- 
gregate Y OR  Nervenzellen  und  fibrillärer  Nervensubstanz,  welch  letztere 
.  .  .  auch  einen  mehr  ausgesprochenen  Charakter  wirklicher  Fasern 
angenommen  haben  kann."  Je  zjevno,  že  původní  pojem  Letdigûv 
o  punktsubstanci  není  docela  ostrý,  daleko  ne  tak,  jak  jiní  po  něm 
přijímali. 

Ve  svých  „Untersuchungen  etc."  r.  1883  udává,  že  celé  nerv- 
stvo  sestává  ze  spongioplasmy,  tvořící  „Balkennetz"  a  rozšiřující  se 
co  tuhé  vláknité  linie  i  do  nervových  kořenů,  a  pak  z  polotekuté 
hyaloplasmy,  která  je  vlastní  nervové. 

Vláknité  tuhé  linie  při  bližším  pozorování  (Zelle  und  Gewebe 
pg.  166)  jeví  se  co  podélné  pruhy  podpůrné  sítě  —  a  to,  co  jeví  se 
jako  zrnka,  jsou  body  doteku  jednotlivých  sten  této  sítě  spongio- 
plasmatické. 

Po  Lbydigovi  rozdělili  se  všichni,  kdož  o  této  věci  pracovali,  na 
dva  tábory:  jedni  přijímali  jednotnou  punktsubstanci  co  sít  anebo 
spleť  vláknitou,  do  níž  se  rozptylují  výběžky  buněk  gangliových. 
Tato  strana  kreslila  ve  svých  pracech  síť  tuto  velmi  zřetelně.  Nej- 
patrněji z  nich  činil  tak  Haller  (1889).  Četní  tito  autoři  však 
v  hlavních  bodech  úplně  se  shodovali,  v  čem  nemalou  roli  hrála  ta 
okolnost,  že  právě  v  tomto  táboře  nalézali  se  pozorovatelé  nejbystřejší. 

Druhá  strana,  jež  přijímala  „hyaloplasmu"  po  vzoru  Leydigova 
modifikovaného  pozdějšího  názoru,  není  tak  četná  a  nemá  také  tolik 
věcných  a  tak  přesvědčivých  dokladů  co  strana  prvá.  K  ní  patří 
mimo  Leydiga  samého  hlavně  Nansen  a  Rohde.  Po  nich  přijal  theorii 
hyaloplasmy  nervové  i  do  své  učebnice  Hatschek.  Nelze  upříti,  že 
tato  théorie,  vášnivě  hlavně  se  strany  Rohdeho  hájená,  způsobila 
spíše  jakýsi  krok  nazpět  než  ku  předu. 

Řekli  jsme  právě,  že  autoři,  přijímající  síť  punktsubstance 
v  centrálních    gangliích    bezobratlých  opírali    svoji  nauku  o  skutečná 


26  I-  Em.  Mencl: 

věcná  pozorování  a  že  se  v  základních  bodech  mezi  sebou  úplně 
shodovali.  Jestli  názory  jejich  dnes,  aspoň  pro  náš  objekt,  přijati  nelze, 
to  dlužno  přičísti  hlavně  nedostatečným  methodám.  kterých  jim  bylo 
užívati.  Nepřihlížeje  aui  k  specifickým  methodám  na  nervy,  je  to 
hlavně  zavedení  Heidenhainovy  methody,  jež  způsobilo  úplný  převrat 
a  vytříbení  názorů  v  celé  řadě  věcí  a  založilo  vědu  nejmodernější. 
Vedle  tinkce  ovšem  je  to  také  fixace,  jež  hraje  roli  nemalou  —  a 
v  našem  případě  roli  hlavní. 

Fixujeme-li  mladé  i  dospělé  exempláře  Clepsiuy  pomocí  kysel. 
chromové  nebo  její  smíšeniny  s  octovou,  tak  jak  starší  autoři  to  či- 
nili, obdržíme  zvláštní  útvary,  vyobrazené  na  fig.  34.,  55.  Na  prvním 
vyobrazení  vidíme  řez  skrze  connectivy.  V  hořejším  connectivu  leží 
jádro  connectivové  neurogliové  buňky  s  dlouhým  výběžkem.  Kolem 
buňky  zříme  distinktní  síť  fibrill,  jež  se  co  pravá  síť  jeví  i  při  zvět- 
šeních nejsilnějších.  Ještě  krásněji  jeví  se  síťoví  toto  na  příčných 
průřezech  (fig.  35.).  Jinými  methodami  síť  tuto  tak  distiuktné  neob- 
držíme. —  Jsem  přesvědčen,  že  všichni  autoři,  kteří  sít  takovou  po- 
pisovali, skutečně  ji  ve  svých  praeparatech  měli  —  a  že  síť  ta  měla 
touž  podobu  i  vznik  jako  moje  právě  popsaná  a  působením  kyseliny 
chromové  vyvolaná. 

Menší  počet  je  autorů,  kteří  viděli  vlákna  se  proplétající 
v  „punktsubstanci".  Hubrrcht  (1880)  popisuje  ve  svém  díle  o  Ne- 
mertinech  „Faserkern"  v  mozku  nebo  „centrale  Fasersubstanz",  kde 
nechává  mizeti  výběžky  gangliových  buněk  často  ve  svazcích  probí- 
hající. Stavbu  celku  zove  „spongiosní". 

Dle  Lenhosséka,  jenž  přijímá  tak  vlastně  názory  Retziusovy  a 
jiných,  proplétají  se  „Nebenfortsätze"  buněk  gangliových  a  tvoří  tak 
Leydigovu  „centrale  Punktsubstanz",  totožnou  s  Hallerovou  „cen- 
trales Nervennetz",  „Deudritenzone"  jiných  autorů  atd. 

Vývojově  nikdo  nezkoumal  vznik  „Punktsubstance".  Jedině 
Vejdoyský  (1888 — 92)  podvolil  se  této  práci  a  dává  vznikati  punkt- 
substanci z  quadrilly  jader,  jich  rozplynutím  a  uvolněním  jejich  sí- 
tiva; poměry  tyto  stanovil  pro  Oligochaety,  specielně  pro  druh  À1- 
lolobophora  putris.  Zprávy  ty  dosud  nebyly  nikým  kontrolovány  a 
čekají  bližšího  osvětlení,  eventuelně  doplnění. 

Jak  z  dosud  zde  podaných  popisů  nutně  na  jevo  vychází,  neni 
„punktsubstance^^  Leydigova  a  jiných  jedinou  hmotou,  nýhrž  souhrnem 
hmot  dvou,  jedné  neurogliové  a  druhé  nervové.  Je  to  tedy  něco  podob- 
ného^ ba  aé  na  jisté  odchylky  vyplývající  z  vyššího  stupně  organisace 


o  hisíogeuesi  Leydigovy  „puuktsubstance"  u  Clepsiny.  27 

totožného  jako  sedá  hmota  nervová  u.  obratlovců.  Principielního  rozdílu 
mezi  centrální  hmotou  gaiíglií  bezobratlých  a  šedou  hmotou  obratlovců 
vůbec  není. 

Již  na  praeparatech  Heidenhainových  můžeme  ve  spleti  fibrillek 
a  jejich  průřezů  rozeznati  dvojí  druh  vláken  skládajících  vláknivo 
ganglií.  To  dokonce  jeví  se  dosti  zřejmě  i  na  praeparatech  pikro- 
magnesiakarmínových,  kde  jedna  část  teček  (zde  vypadá  centrum 
ganglií  granulované)  má  ton  růžový,  druhá  nažloutlý.  Jinak  (na  Hei- 
denhainových  praeparatech)  rozpadá  se  celá  střední  hmota  na  dvě 
ostře  od  sebe  odlišné  kategorie;  jedna  partie  je  šedá,  druhá  jeví  se 
co  černé  body  nebo  fibrilly.  (Fig.  12.)  Šedé  tečky  nebo  vlákénka 
repraesentují  zde  hmotu  vazivovou.,  neuroglii,  černá  vlákénka  jsou 
neurofibrilly. 


Obr.  3. 


Neurogliová  kostra  nervstva  Clepsin  je  tvořena,  jak  z  přede- 
šlého vyplývá,  dvěma  hlavními  proudy  neuroglie  z  medianních  buněk, 
jevícími  se  co  dva  silné  výběžky  nebo  lamelly  na  průřezu  příčném 
(fig.  9.),  dále  množstvím  fibrill  neurogliových  lateralních  (fig.  14.)  a 
dorsaluích  (fig.  11.);  rovněž  connectivová  neuroglia  účastní  se  na 
tvoření  vazivové  kostry  intragangliové  tím,  že  do  ganglií  vyzařuje 
svoje  fibrilly  (fig.  26.  na  právo),  a  tím,  že  vstupuje  v  úplný  styk 
s  glií  intragangliovou  (fig.  28.).  Spletí  takto  konstruované  kostry 
proplétají  se  neurofibrilly,  vzniklé  z  košíčků  intracellularních,  jak  se 
dají  konstatovati  na  praeparatech  Apáththo  zlatou  methodou  poříze- 
ných a  ještě  lépe  methodou  Ramón  y  Cajalovou.  (Viz  textovou  fig.  3.) 

Leč  v  několika  případech  daly  se  velmi  krásně  zjistiti  neuro- 
fibrilly i  po  méthode  Heidenhainově.  Ve  výběžku  buněk  gangliových 
vidíme  v  plasmě   ležící  ostrou   nevarikosuí,   černě   se  barvící  fibrillu, 


28 


I.  Em.  Mencl: 


jež  vbíhá  do  centrální  hmoty  ganglia.  V  některých  případech  zbarví 
se  i  spodní  část  košíčku,  jevící  se  co  bifurkace  neurofibrilly  uvnitř 
nervové  buňky  (textová  fig.  4.).  Jindy  zase  objeví  se  fibrill  více 
(text.  fig.  5.). 

Z  ventralní  skupiny  gangliových  buněk  vybíhající  vlákna  ohýbají 
se  v  pravém  úhlu  a  probíhají  potom  podélně.  Za  to  neurofibrilly 
z  lateralních  skupin  běží  skrze  ganglion  a  vybíhajíce  na  protější 
straně  kořenem  nervovým,  musí  nutné  tvořiti  uprostřed  ganglií  mo- 
hutné, na  příčných  řezech  velmi  typické  křížení.  Na  zdařilých  prae- 
paratech  Cajalových  vidíme,  že  všechny  buňky  ve  ventralních  i  late- 
ralních skupinách  obsahují  košíčky  neurofibrillarní  a  že  všechny  dá- 
vají neurofibrillám  vznik.  Tím  dán  je  direktní  důkaz,  že  Rohde  zcela 


Obr.  4. 


Obr. 


nesprávně  považuje  část  buněk  ve  ventralních  skupinách  za  neuro- 
gliové.  Z  našich  pozorování,  usnadněných  hlavně  svrchovanou  ostrostí 
a  jednoduchostí,  s  jakou  raethoda  Ra3io>-  y  Cajalova  nahlédnouti 
dává  do  organisace  břišní  pásky  nervové,  nutně  dlužno  za  to  míti, 
že  všechny  buňky,  ve  všech  skupinách  ventralních  i  lateralních  („Gan- 
glienzellenbelege" autorů)  jsou  povahy  nervové.  Medianní  buňky  na 
příčných  průřezech  nikdy  neukazují  ani  stopy  po  nějaké  fibrillarní 
differenciaci  po  stříbrné  méthode  Ramón  y  Cajalově,  nýbrž  jeví  se  co 
žluté  bezfibrillarní  ostrůvky  v  ganglii  —  nejvýš  že  je  poněkud  zna- 
telné jádro  jejich  co  hnědější  kruh.  Rovněž  neuroglia  connectivu  jako 
taková  se  jeví  i  při  nejdokonalejší  impraegnaci  neurofibrill.  Postrádá 
všech  fibrillarnich,  tedy  nervových  differenciaci  při  této  méthode.  Svazky 
hustých  neurofibrill   probíhají  paprsčité  v  jednotlivých  konických  po- 


o  histogenesi  Leydigovy  „punktsubstance"  u  Clepsiny.  29 

lích  radiarních,  mezi  nimiž  je  žlutě  zbarvená  mezihmota.  Také  kru- 
hovitý střed  na  takových  příčných  průřezech  skrze  connectivy  v  mí- 
stech kde  leží  centrum  neurogliové  buňky  jeví  se  co  žlutá  hmota 
s  hnědším  středem  (jádrem),  bez  jakékoliv  stopy  po  neuroíibrillách. 
Na  řezech  podélných  jeví  se  connectivy  co  complexy  husté  vedle 
sebe  probíhajících  velmi  zvlněných  silných  primitivfibrill,  jež  jsou  od 
sebe  odděleny  mezihmotou  žlutou  —  paprsky  a  fibrillami  vazivovými 
z  neuroglie  connectivové  a  intragangliové  vycházejícími. 

Jako  tedy  při  posuzování  histologických  poměrů  centrální  hmoty 
ganglií  břišních  a  částečně  i  connectivů  dlužno  rozlišovati  od  sebe  dvě 
záldadní  sloshy,  nervovou  a  neurogliovou,  které  mají  společný  původ 
jako  u  obratlovců,  ale  později  morphologicky  i  fysiologicky  zcela  se 
od  sebe  liší  a  není  možno  tedy  mluviti  více  o  jednotce,  zvané  dosud 
Leydigovou  punkt  substancí,  tak  také  není  možno  mluviti  o  vývoji  punkt- 
substance jako  celku,  nýbrž  vývoj  rozpadá  se  tu  na  dvě  zcela  různé 
kapitoly:  vývaj  nervových  hmot  a  vývoj  složek  neurogliových. 

Podobné  složení  jako  connectivy  a  centrum  ganglií  ukazuje  také 
medianní  nerv  Faivreút  a  kořeny  periferické.  I  zde  vedle  černých 
zvlněných  neurofibrill,  a  to  mezi  nimi,  při  méthode  Cajalově  žlutě 
nebo  zahnědle,  při  méthode  Apáththo  červeně  se  barví  substance, 
již  dlužno  považovati  za  vazivovou  a  jež  isoluje  úplně  neurofibrilly 
od  sebe.  —  Podobné  obrazy  obdržíme  někdy  také  pomocí  Heiden- 
HAINSKÈHO  haematoxyliuu,  a  to  jak  v  connectivech,  tak  v  centru  gan- 
glií, i  v  periferních  nervových  kořenech. 


Yýklad  tabulky. 

(Všechny  figury  pokud  možno  i  v  detailech  naneseny  pomocí  kresh'ciho 
apparatu  při  různých  zvětšeních.  Objektivy  i  oculary  od  Zeisse.)^) 

Fig.  1.  Rez  sedmi  gacglii,  přesně  medianní,  znázorňující  polohu  sedmi  párů 
mediannith  spongioblastů  (intragangliových),  v  mladém  stadii.  Oc.  4,  obj.  D. 

Fig.  2.  Paramedianní  řez  řadou  ganglií,  se  čtyřmi  spnogioblasty  inter- 
gangliovými  (connectivové  buňky).  Centrální  hmota  nervová  ukazuje  rozlišení  ele- 
mentů nervových  (černé  fibrilly)  a  vazivových  (šedé).  Oc.  3,  obj.  D. 

Fig.  3.  Slabě  šikmý  řez  dvěma  ganglii,  zachytivší  jeden  spongioblast  inter- 
gangliový  a  dva  páry  intragangliových.  Shušťování  plasmy  kol  connectivové  buňky. 
Oc.  4,  obj.  D. 


^)  Tabulka  kreslena  během  prázdninového  pobytu  na  jihu  a  tu  považuji  za 
svou  milou  povinnost  vřele  poděkovati  p.  inž.  F.  Kundrátovi  v  Plzni  za  obětavé 
zapůjčení  apochromatu. 


30  ~  1.  Em.  Mencl: 

Fig.  4.  Příčný  řez  gangliem  ve  velmi  mladém  stadii.  Neuroblasty  počínají 
se  differeacovati,  obklopujíce  se  velmi  znatelnou  plasmou,  v  gangliové  buňky. 
Intragangliový  spongioblast  nemá  patrné  plasmy  a  liší  se  svojí  jasností  od  neuro- 
blastS.  Apochrom  immers.  20;  ocular  4. 

Fig.  5.  Spongioblast  intragangliový  dosud  bez  znatelné  plasmy,  jasného  ob- 
sahu; přítomnost  íibrill  nervových  —  základ  to  příštího  intragangliového  křížení 
drah  označuje  pokročilý  již  stupeň  differenciace.  Oo.  3,  obj.  D. 

Fig.  6,  Fig.  7.  Příčný  a  podélný  řez  mladou  páskou  nervovou.  Spongioblasty 
iutragangliové  bez  znatelného  podílu  plasmatického.  Fig.  6.  při  oc.  4,  obj.  D  ; 
Fig.  7  oc.  4,  obj.  ap.  imm.  2-0.  Pikromagnesiakarmin. 

Fig.  8a.  Střed  ganglia  z  příčného  průřezu.  Intragangliový  spongioblast  po- 
číná se  obklopovati  jemnozrnnou  protoplasraou.  Pikromagnesiakarmin.  Oc.  4,  obj. 
apochr.  imm.  2*0. 

Fig.  8  h.  Další  differenciace  „mediauní  buňky".  Dorsalní  výběžky  dosahují 
k  neurilemu  a  shušťují  svou  plasmu.  Pikromagnesiakarmin. 

Fig.  9  a  10.  Detaily  k  struktuře  „medianních"  neurogliových  buněk.  Fibril- 
larní  povaha  výběžků  upínajících  se  na  neurilemovou  pochvu.  Ocul.  4,  obj.  apochr. 
imm.  0"2. 

Fig.  11.  Podélný  řez  čtyřmi  ganglii.  Četné  fibrillarní  výběžky  intragangliové 
neuroglie.  Fibrillarní  struktury  nalézají  se  také  uvnitř  protoplasmy.  Suchý  apo- 
chromat  3-0  mm,  oc.  4. 

Fig.  12.  Podélné  anastomosování  intragangliové  neuroglie  a  její  fibrillarní 
intraplasmatické  složení.  Opět  zřejmé  rozlišení  centrální  hmoty  gangliové  ve  va- 
zivové a  černé  nervové  elementy  fibrillai'ni.  Ap.  imm.  2-0  ;  oc.  4. 

Fig.  13.  Horizontální  řez  gangliem.  Intragangliové  neurogliové  buňky  jeví 
vřetenovitý  tvar.  Obj.  D,  oc.  3. 

Fig.  14.  Dvojí  Šikmé  lateralní  výběžky  intragangliové  neurogliové  buňky 
s  povahou  fibrill.  Delafield-Orange  G.  Ap.  imm.  2-0,  oc.  4. 

Fig.  15,  16,  18.  Rozmanitá  prvá  stadia  tvoření  neuroglie  connectivové 
v  příčném  průřezu.  Pikromagnesiakarmin. 

Fig.  17.  Connectii'ovy  spongioblast  v  podélném  řezu.  Pikromagnesiakarmin^ 
Ap.  imm.  2-0,  oc.  4, 

Fig.  19.  Příčný  řez  mladými  connectivy.  Pochvy  spojeny  vazivové,  pod 
spojkou  medianní  Faiveeův  nervový  svazek.  Nahoře  céva.  Plasma  radiamě,  prů- 
hledná; svazky  neurofibrill  v  radiarně  sestavených  polích.  Ap.  imm.  2  0,  oc.  3. 
Pikromagnesiakarmin. 

Fig.  20.  Podo'^né,  jen  poněkud  starší  stadium.  Heidenhain.  Ap.  imm. 
2-0,  oc.  4. 

Fig.  21  a  22.  Příčné  řezy  connectivy  dospělými,  první  centrální,  druhý  za 
jádry  vedený.  Protoplasmaticke  výběžky  upínají  se  na  neurilem  a  oddělují  fibriJly 
nervové  v  jednotlivě  přihrádky.  Delafield,  Orange  9.  Ap.  imm.  2-0,  oc.  4. 

Fig.  23.  Horizontální  řez  connectivy;  větvení  děje  se  i  v  horizontální  ro- 
vině. Obj.  D,  oc.  4. 

Fig.  24.  Horiz.  řez  connectivy.  Zbarvení  výhonků  neurogliových  buněk  se 
nedostavilo.  Ap.  3-0,  oc.  4. 


o  histogenesi  Leydigovy  „punktsubstance"  u  Clepsiny.  31 

Fig.  25.  Struktura  dospělých  buněk  conaectivových  po  méthode  Ileiden- 
hainově,  příčné.  Ap.  imm.  2-0,  oc.  4. 

Fig.  26.  Struktura  fibrillarní  connectivu  v  podélném  řezu.  Rez  poněkud 
šikmo,  takže  neurogliové  fibrilly  proříznuty  jeví  se  v  levo  co  bod.  V  právo  za- 
chyceny fibrilly  do  roviny,  řezu.  Ap.  imm.  2'0,  oc.  4. 

Fig.  27.  Fibrillarní  struktura  connectivové  neurogliové  buňky  v  podélném 
řezu.  Delafield,  Orange  G.  Ap.  imm.  2-0,  oc.  4. 

Fig.  28.  Fibrillanií  continuita  plasmy  obojího  druhu  neurogliových  buněk, 
intergangliových  a  intragangliových.  Výběžky  fibrillarní  z  intragangliové  neuroglie 
vzhůru  k  neurilemu.  Delafield,  Orange  G,  Ap.  imm.  2*0,  oc.  4. 

Fig.  2Çi,  30.  Clepsine  bioculata.  Příčné  řezy  connectivy.  Zmnožení  jader 
intergangliové  neuroglie.  Fig.  29.  Delafield  Eosin.  Oc.  3,  obj.  D.  —  Fig.  30. 
Delafield,  Orange  G.  Ap.  3-0,  oc.  3. 

Pig.  31.  Totéž,  podélný  řez.  Delafield,  Bordeaux  R.  Ap.  imm.  20,  oc.  4. 

Fig.  32,  33.  Podélný  řez  connectivy  Cl.  bioculata.  Fibrillarní  struktury  mezi 
jádry.  Ap.  imm.  2  O,  oc.  4. 

Fig.  34,  35.  Artificielní  struktury  síťovité  v  connectivech  na  podélném 
a  příčném  řezu  po  kys.  chromové.  Ap.  imm.  20,  oc.  4. 

(U  kterých  figur  neudávám  tinkce,  rozumí  se  Heidenhainův  železitý  hae- 
matoxylin.) 


Seznam  literatury. 

Apáthy,  Mach  vřelcher  Richtung  hin  soll  die  Nervenlehre  reformirt  werden?  Biol. 
Centralblatt.  Bd.  IX.  1889/90,  pag.  527,  600,  625. 
Studien  über  die  Histologie  der  Najaden.  Ibid.  Bd.  VII.  1887/8,  pg.  621. 

Bercth,  Ueber  die  Metamorphose  von  Nephelis.  Zeitschrift  f.  wissensch.  Zool. 
Bd.  XLI.  1884,  pg.  284. 

—    Neue   Beiträge   zur  Embryologie  der  Anneliden.     IL  Die  Schichtenbildung 
im  Keimstreiten  der  Hirudineen.  Ibid.  Bd.  LH.  1891. 
Bethe,    Allgemeine     Anatomie     und    Physiologie     des     Nervensystems.    Thieme. 
Leipzig  1903. 

Biedermann,  Ueber  den  Ursprung  und  die  Endigungsweise  der  Nerven  in  den 
Ganglien  wirbelloser  Tiere.  Jenaische  Zeitschr.  f.  Naturwiss.  Bd.  25,  1891. 
(N.  F.  Bd.  18.)  pg.  429. 

Bristol,  The  metamerism  of  Nephelis.  A  contribution  to  the  morphology  of  the 
nervous  systém  etc.  Journal  of  Morphology  Vol.  15.  1898.  (Referat:  Zool. 
Centralblatt.  Jahrg.  VI.  1899,  pg.  285. 

BtJRGER,  Neue  Beiträge  zur  Entwickelungsgeschichte  der  Hirudineen.  Zur  Embryo- 
logie von  Hirudo  medicinalis  und  Aulastoma  gulo.  Zeitschr.  f.  wiss.  Zoologie 
Bd.  LVIIL 

Cerpontaine,  Contribution  à  l'étude  du  système  nerveux  central  du  Lombric  ter- 
restre. Bulletin  roy.  Acad.  Belgique.  3me  Série,  Tome  XXIII.  No  6. 


32  .1.  Em.  Meacl: 

Friedländer,  Beiträge  zuf  Kenntniss  des  Centralnervensystems  von  Lumbricus. 
Zeitschr.  f.  wiss.  Zoologie.  Bd.  47.  1888. 

—  Altes    und   Neues    zur   Histologie    des    Bauchstranges    des    Regenwurms. 
Zeitschr.  f.  wiss.  Zoologie  Bd.  LVIII.  1894. 

Haller  B.,  Beiträge  zur  Kenatniss  der  Textur  des  Centralnervensystems  höherer 
Würmer.  Arb.  aus.  d.  zool.  Inst.  Univers.  Wien.  Bd.  VHI.  Hft.  2. 

Havet,  Structure  du  système  nerveux  des  annélides.  La  Cellule.  Tome  17. 
1900. 

Hermann,  Centralnervensystem  von  Hirudo  medicinalis.  Gekrönte  Preisschrift. 
München  1875.  E.  Stahl. 

Hubrecht,  Zur  Anatomie   und  Physiologie  des  Nervensystems.  Verb.   d.  Koninkl. 

Akad.  von  Wetenschapen.  D.  XX.  Amsterodam  .880. 
Joseph,  Zur  Kenntniss  der  Neurogl'a.  Anat.  Anz.  Bd.  17. 

—  Untersuchungen   über  die  Stützsubstanz.  Arbeiten  aus  dem  zool.  Inatitute 
d.  Univ.  Wien.  Bd.  XIII.  Hft.  3.  1902. 

Kleine.nberg,  On  the  Origin  of  the  Central  Nervons  System  of  the  Annelids.  An- 
nal of.  Nat.  Hist.  Vol.  IX.   (Abstr.    Journ.  Roy.  Micr.  Soc.  Vol.  II.  p.  44.) 

—  Die  Entstehung  des  Annelids  aus  der  Larve  von  Lopadorhynchus.  Zeitschr. 
f.  wiss.  Zool.  Bd.  XLIV. 

Leydig,  Vom  Bau  des  thierischen  Körpers.  Tübingen.  1864.  Lehrbuch  d.  Histo- 
logie des  Menschen  u.  d.  Thiere.  Frankfurt  a.  M.  1857.  Zelle  und  Grewebe, 
Bonn  1885. 

Müller,  Studien  über  Neuroglia.  Arch.  f.  mikr.  Anatomie,  Bd.  LV. 
Nansen,  Die  Nervenelemente,   ihre    Struktur   und  Verbindung  im  Centralnerven- 
system. Anat.  Anzeiger.  Bd.  3.  1888. 

—  The  Structure  and  Combination  of  the  Histological  Elements  of  the  Central 
Nervous  System.  Bergens  Museum  Aarsberetning  for  1886.  Bergen  1887. 

NUSSBAUM,  Zur  Entwickelungsgeschichte    der   Hirudineen    (Clepsine).     Zool.  An- 
zeiger VII. 
Oka,  Beiträge   zur  Anatomie   der  Clepsine.  Zeitsch.  f.  wiss.  Zoologie.  Bd.  LVIII. 
Rawitz,  Das  centrale  Nervensystem  der  Acephalen.  Jenaische  Zeitschr.   Bd.  XX. 
Retzius,  Punktsubstanz,   „Nervöses  Grau"    und  Neuronenlehre.     Biolog.  Unters. 

Neue  Folge.  Bd.  XIL  Nro  1./2. 
RoHDE,  Histologische  Untersuchungen  über  das  Nervensystem  der  Hirudineen.  — 

Zoologische  Beiträge.  Bd.  III.  Hft  2. 
RoRic,    On   the   Anatomy   of  the  Nervons   System    in  the  Lumbricus   terrestris. 

Quart.  Journ.  Vol.  III.  1863.' 
Salensky,  Études    sur    le   développement  des    Annélids.    II.   Développement  de 

Branchiobdella.  Archives  de  Biologie.  Vol.  VI.  1887. 
ScHULTZE,  Die  fibrilläre    Struktur  der  Nervenelemente  bei  Wirbellosen.    Arch.  f. 

mikrosk.  Anat.  XVI. 
SouKATCHOFF,  CoutributioDS  à  l'étude  du  système  nerveux  de  la  Nephelis  vulgaris. 

Trav.  Soc.  Imp.  Natur.  St.  Petersbourg,  Vol.  XXVII.  Livr.  4.  Referát:  Zool. 

Centralblatt.  1899. 


o  bistogenesi  Leydigovy  „punktsubstance"  u  Clepsiny.  33 

Spengel,  Development  of  the  Central  Nervous  System  of  Annelids.  Biolog.  Central- 

blatt.  Bd.  II. 

Oligognath  ns  Bonneliae.  Mitteil.  d.  zool.  St.  z.  Neapel.  Bd.  III. 
Vejdovský,  Entwickelungřgeschichtliche  Untersuchungen.  1888 — 1892. 
YiGNiEK,  Anatomie  comparée  des  Hirudinées.  Compt.  rend.  Ac.  Paris.  T.  89. 

Voigt,  Beiträge  zur  feineren  Anatomie  und  Histologie  von  Branchiobdella  varians. 

Arb.  aus  d.  zool.  Inst.  Würzbur^.  Bd.  VIII.  Hft  1. 
Wawrzik,   Ueber   die   Stützgewebe   des   Nervensystems   der   Chaetopoden   Zool. 

Beiträge.  Bd.  III.  Hft.  2. 
Whitmann,  The  Embryology  of  Clepsine.  Quart.  Journ.  Vol.  XVII.  A  Contribution 

to  the  History    of  the   Germ-Layers   in  Clepsine.     Journal   of  Morphology. 

Vol.  I.  1887. 


Mencl:  o  histogenesi  Leydigovy  punktsubstance  etc. 


i  -^'^--T 


^ mi  mih  . 


IL 

Zur  Lichtbrechung  des  Goldes,  Silbers,  Kupfers 

und  Platins. 

Von  Prof.  Dr.  Heinrich  Barvíř  in  Prag. 
Vorgelegt  in   der   Sitzung  am   27.   Oktober   1905. 


Eine  verlässliche  Bestimmung  der  Lichtbrechungsexponenten 
der  Metalle  würde  bekanntlich  eine  ziemlich  grosse  Bedeutung  haben 
und  zwar  nicht  nur  bezüglich  der  Theorie  der  Lichtbrechung  und 
Lichtreflexion  bei  jenen  Substanzen,  sondern  auch  eine  tiefere  für  die 
theoretische  Optik,  freilich  auch  noch  für  die  wechselseitige  Yer- 
gleichung  der  übrigen  physikalischen  und  anderen  Eigenschaften 
sowohl  bei  den  Metallen  allein,  als  auch  bei  ihren  chemischen  Ver- 
bindungen, also  für  die  physikalische  Mineralogie,  resp.  physikalische 
Chemie. 

Die  Lichtbrechungsexponenten  der  Metalle  versuchten  bereits 
Manche  nach  verschiedenen  Methoden  zu  bestimmen,  die  erzielten 
Resultate  scheinen  jedoch  weit  von  einander  abzuweichen.^)  Am  auf- 
fallendsten erscheint  es,  dass  die  nach  einigen  Methoden  für  Gold, 
Silber  und  Kupfer  berechneten  Werte  Meiner,  ja  bedeutend  Meiner  sind 
als  Eins,  welche  Resultate  zumeist  für  mehr  oder  weniger  richtig  be- 
trachtet werden.  Solche  Werte  würden  dann  freilich  bezeugen,  dass 
die  Geschwindigkeit  des  Lichtes  in  Gold,  Silber  und  Kupfer  bedeutend 
grösser  sei  als  in  der  Luft,  ja  als  in  dem  luftleeren  Räume,  und 
mehrere   physikalische    und   physikalisch-chemische    Fragen    müssten 


^)  Vergl.  z.  B.  eine  kleine  Übersictit  in  meiner  Publik.:  über  die  Verhält- 
nisse zwischen  dem  Lichtbrechungsexp.  u.  d.  Dichte  bei  einigen  Mineralien.  Diese 
Sitzungsber,  1904,  Nr.  III,  pag.  16  u.  17. 

Sitzber.  der  kön.  böhm.  Ges.  der  Wiss.    IL  Classe.  1 


36  lí-  Heinrich  Barvíř: 

da  anders  beantwortet  werden  als  für  den  Fall,  wenn  die  Licht- 
brechungsexponenten jener  Metalle  bedeutend  höher  wären,  sogar 
gegen  3  oder  mehr  betragen  sollten. 

So  schloss  z.  B.  KüNDT  aus  seinen  Beobachtungen,^)  dass  die 
Geschwindigkeit  des  Lichtes  in  den  Metallen  zu  dem  Leitungsvermögen 
derselben  für  Elektrizität  und  Wärme  in  naher  Beziehung  steht.  Nach 
KuNDT  ordnen  sich  die  Metalle  bezüglich  der  Lichtgeschwindigkeit  in 
dieselbe  Reihe  wie  bezüglich  ihres  Leitungsvermögens  für  Elektrizität 
und  Wärme,  es  besteht  eine  wenigstens  angenäherte  Proportionalität 
zwischen  Lichtgeschwindigkeit,  galvanischem  Leitungsvermögen  und 
Wärmeleituugskoeffizient  der  Metalle,  welche  Relation  wieder  weitere 
Folgerungen  andeuten  würde. 

Deswegen  ist  es  notwendig,  die  nach  verschieden  Methoden  für 
die  Lichtbrechungsexponenten  der  Metalle  erhaltenen,  resp.  berechneten 
Werte  nach  anderen  Methoden  zu  kontrollieren  und  die  bereits  er- 
haltenen Resultate,  zu  diskutieren,  wozu  hier  schon  die  eigentümliche 
Art  des  Glanzes,  d.  i.  der  sogen.  Metallglanz  auffordert,  welch' 
letzterer  schon  selbst  grössere  Lichtbrechungsexponenten  als  2b  an- 
zudeuten scheint. 

Es  soll  hier  aus  der  reichen  Literatur  nur  an  einige  Abhand- 
lungen hingewiesen  werden. 

Für  am  meisten  zuverlässig  würde  man  a  priori  direkte  Bestim- 
mungen der  Ablenkungen  von  Lichtstrahlen  beim  durchgehenden  Lichte 
betrachten. 

Die  Prismenmethode  wandte  bereits  A.  Kundt  an,  welcher  seine 
Metall prismen  elektrolytisch  auf  platiniertera  Glase  niederschlug,  und 
für  Gold,  Silber  und  Kupfer  bei  senkrecht  zu  der  Richtung  der  ein- 
fallenden Strahlen  orientierter  Aufstellung  der  die  Metallprismen 
tragenden  Glasplatten  fast  durchwegs  negative  Ablenkungen  angibt^ 
aus  welchen  er  die  zugehörigen  Lichtbrechungsexponenten  als  <:  1  be- 
rechnet,^) und  zwar 

bei  Silber  (8  Prismen)  für  weisses  Licht  und  sämmtlich  negative 
Ablenkungen  n  rr  0*27  durchschn.  aus  acht  Fällen, 

bei  Gold  (zwei  Prismen)  in  zwei  Fällen  für  rotes  und  in  einem 
für  weisses  Licht  und  lauter  negative  Ablenkungen,  für  blaues  Licht 
aber  in  einem  Falle  für  eine  positive,  in  dem  anderen  für  eine  ne- 
gative  Ablenkung  w^  =:  0'38,  n^  =  l'OO,   für  weisses  Licht  n  =  0-58, 

^)   A.  Kundt:    Über  die  Brechungsexponenten   der  Metalle,   Annalen    der 
Physik  und  Chemie,  N.  F.  34,  1888,  pag.  471,  486  -489. 
3)  Ibidem  pag,  477,  478. 


Zur  Lichtbrechung  des  Goldes,  Silbers,  Kupfers  und  Platins.  37 

bei  Kupfer  (3  Prismen)  für  rotes  Licht  in  zwei  Fällen,  für 
weisses  Licht  in  drei  Fällen  nach  lauter  negativen  Ablenkungen,  für 
blaues  Licht  in  einem  Falle  nach  einer  positiven,  in  einem  anderen 
nach  einer  negativen  Ablenkung  n^  =  0*45,  n,,  zzz  0'95,  für  weisses 
Licht  n  =  0"65, 

bei  Platin  aus  drei  Prismen  und  lauter  positiven  Ablenkungen 
nr>  =  V16,  W(.,  ^1'44,  n  für  Weiss  r64. 

Demgemäss  wäre  die  durchschnittliche  Lichtgeschwindigkeit  im 
Silber  fast  viermal,  im  Gold  fast  zweimal  so  gross  und  im  Kupfer 
etwa  l'^/^mal  grösser  als  im  luftleeren  Räume. 

Seine  Untersuchungen  führte  Ku^dt,  wie  er  auch  eingehend 
schildert,  sehr  gewissenhaft  aus.  Zu  einer  weiteren  Kontrolle  glühte 
er  mehrere  angewandte  Metallprismen,  bis  er  aus  denselben  Prismen 
von  Oxiden  des  Eisens,  Nickels,  Wismuths  und  Kupfers  erhielt,  das 
Silber  von  drei  untersuchten  Silberprismen  wandelte  er  durch  Jodieren 
direkt  in  Jodsilber  um  und  mass  auch  die  Ablenkung  des  Lichtes 
in  diesen  neu  entstandenen  Prismen.  Als  Brechungsexponenten  berech- 
nete er  nun  aus  seinen  Beobachtungen^)  für  Jodsilber  (3  Prismen) 
2'16  — 246,  für  Kupferoxyd  (l  Prisma)  2*84,  für  Eisenoxyd  (2  Prismen) 
2"11 — 2'12.  Diese  letzteren  Zahlen  sind  von  anderen,  an  besseren 
Präparaten  und  von  anderen  Forschern  erhaltenen  durchschnittlichen 
Werten  verhältnismässig  nicht  allzuviel  entfernt,  denn  Wernicke  erhielt 
für  AgJ  bei  Jodyrit  2"  182,  bei  künstl.  Jodsilber  2*202,  bei  Cuprit 
(CugO)  2'705,  bei  Hämatit  erh.  Michel  Lévy  u.  A.  Lacroix  1-90.  Darnach 
würde  es  scheinen,  dass  auch  die  von  Kundt  für  die  Metalle  selbst, 
also  auch  für  Gold,  Silber,  Kupfer  und  Platin  berechneten  Licht- 
brechungsexponenten von  den  entsprechenden  wahren  Werten  verhältnis- 
mässig nur  wenig  abweichen  dürften. 

Auch  aus  der  Berechnung  der  Beobachtung  zweier  interferierenden 
Strahlenbündel  nach  ihrem  teilweise  durch  die  Luft,  teilweise  durch 
durchsichtige  MetallMättchen  erfolgten  Durchgange  (mit  Hilfe  eines 
Glasplattenkompensators)  schloss  Quincke  zuerst/^)  dass  im  Silber, 
welches  mit  blauer  oder  violetter  Farbe  durchsichtig  ist,  ferner  in 
dem  mit  brauner  oder  blaugrüner  Farbe  durchsichtigen  Gold  die  Ge- 
schwindigkeit des  Lichtes  grösser  als  in  der  Luft  anzunehmen  wäre, 
dass  aber  im  Silber,  welches  mit  gelber  oder  grauer  Farbe  durch- 
sichtig ist  und  in  manchen  „Varietäten"  von  Gold  und  Goldblatt  sich 


*)  Ibidem  pag.  484. 

^)  G.  Quincke  :  üeber  die  optischen  Eigenschaften  der  Metalle.  Pogg.  Ann. 
119,  1863,  pag.  368—388,  vergl.  129,  1866,  pag.  183. 

1* 


38  ^  II-  Heinrich  Barvíř: 

das  Licht  mit  einer  kleineren  Geschwindigkeit  als  íq  der  Luft  fortsetzt, 
wobei  der  Lichtbrechungsexponent  wenig  grösser  als  Eins  sein  soll. 
Speziell  berechnet  Quincke  aus  seinen  entsprechenden  Beobachtungen  ^) 
für  Silber  n  —  0-342  .  .  0-6,  für  Gold  w  <  L 

Darüber,  was  derselbe  Autor  aus  seinen  Beobachtungen  bezüglich 
der  „Newtonschen  Farbenring e'-^  bei  prismatischen  und  linsenförmigen 
Silberschichten  in  Pogg.  Ann.  129  (1866)  pag.  186,  187  deduziert, 
soll  hier  in  Rücksicht  auf  die  Erklärung  W.  Voigt's  dortselbst,  N. 
F.  25,  1885,  pag.  96,  keine  weitere  Bemerkung  gemacht  werden,  nur 
dass  Quincke  für  n  des  Silbers  einen  grösseren  Wert  berechnete,  als 
alle  bekannte  Brechungsexponenten  aufweisen,  obwohl  „dieselben 
Silberplatten  mit  einer  anderen  Methode  untersucht  einen  Brechungs- 
exponenten <:  1  zeigten,  oder  gar  einen  unmöglichen,  nämlich  nega- 
tiven Wert  desselben". 

Einen  anderen  Weg  betrat  Wernicke,  welcher  aus  der  Ver- 
gleichung  der  Abnahme  des  Lichtes  bei  normaler  und  geneigter  In- 
zidenz  die  Richtung  des  Strahles  im  Metall  und  daraus  den  zugehö- 
rigen Brechungsexponenteu  berechnen  will,')  und  den  Brechungsexpo- 
nenten des  Silbers  aus  seinen  Beobachtungen  auf  3  bis  5  (3-02  bis 
5-18)  berechnet.  Allein  seine  theoretische  Annahme  wurde  von  F. 
EiSENLOHR  und  W.  Voigt  nicht  anerkannt.^) 

Andere  Methoden  beruhen  auf  der  Beobachtung  des  reflektierten 
Lichtes. 

Den  von  Kundt  berechneten  Lichtbrechungsexponenten  verhältnis- 
mässig nahe  stehende  Zahlen  erhielt  man  durch  Berechnung  der  rela- 
tiven Phasenverzögerung  und  des  relativen  Amplitudeuverhältnisses 
beim  reflektierten  Lichte  nach  einigen  Formeln.  Beer  berechnete  nach 
der  ÜAUoHY'schen  Theorie  ^)  aus  den  zugehörigen  Beobachtungen 
Jamin's  für  Silber  hd  —  0  2694^    äusserstes  Rot  02329,    äuss.  Violett 


'^)  G.  Quincke:  üeber  die  Brechungsexponeuten  der  Metalle.  Pogg.  Ann. 
120,  1863,  pag.  602,  604,  142,  1871,  pag.  186. 

^)  W.  Wernicke  :  üeber  die  Absorption  und  Brechung  des  Lichtes  in  me- 
tallisch undurchsichtigen  Körpern.  .Pogg.  Ann.  d.  Phys.  u.  Chemie,  155,  1875, 
pag.  87—95. 

")  F.  EiSENLOHR  :  Zur  Metallreflexion,  dortüelüst  N.  F.  Bd.  1  {237,  1877) 
pag.  119  —  206,  bes.  p.  201—203.  W.  Voigt:  Die  optischen  Eigenschaften  sehr 
dünner  Metallschichten,  dortselbst  25  (1885),  pag.  96. 

^)  A.  Beer:  Herleitung  der  allgemeinen  CAucHY'schen  Reflexionsfcrmeln 
für  durchsichtige  und  undurchsichtige  Körper.  Tabelle  der  Brechungsindices  und 
der  Ab?orptionscoefficienten  des  verschiedenfarbigen  Lichtes  in  Metallen,  Pogg. 
Ann.  92,  1854,  pag.  417—418. 


I 


Zur  Lichtbrechung  des  Goldes,  Silbers,  Kupfers  und  Platins.  39 

0-1968,  bei  Kupfer  für  gelbes  Licht  n  11140,  n,,  0-8865,  n,  1-3090. 
Für  Silber  gibt  er  also  bei  anomaler  Dispersion  fast  denselben 
durschn,  Exponenten  an  wie  Kundt,  für  Kupfer  zwar  einen  bedeutend 
höheren,  doch  aber  immer  einen  kleineren  als  z.  ß.  beim  Wasser, 
für  Wß  einen  kleineren  als  für  den  luftleeren  Raum. 

G.  Quincke  berechnet  aus  eigenen  Beobachtungen  mit  Hilfe  der 
EisENLOHR'schen  Formeln  ")  n  für  Gold  0-2705,  für  Pt  n  1-9493. 

W.  Voigt  erhält  nach  eigener  Theorie  ^^)  aus  den  Beobachtungen 
Jamin's  n  bei  Silber  für  Rot  0-28,  Grün  026,  Violett  0-21,  bei  Kupfer 
für  Rot  0-87,   Grün  1*38,   Violett  1*32,   ferner  berechnet  er   aus  den 
Beobachtungen   S.   Haughton's    (Phil.  Trans.   1,  1863,   p.  87)   n^  für 
Silber  OS?  (gewalzt),    0-39  (gegossen),  0-40  gewalzt,    für  Gold  0-40, 
für  Kupfer  042,  für  Platin  1-3,  und  aus  den  Beobachtungen  Qüincke's 
(Pogg.  Ann.  Jubelbd.  1874,  p.  336)  für  Platin  n,  205,  n,  1-55. 
P.  Drude  rechnet  aus  eigenen  Beobachtungen  ^^) 
für  Gold  w-Gelb  0-366,   w-Rot  0-306, 
„    Silber     „        0-181,       „       0-203, 
„    Kupfer  „        0-641,       „       0-580, 
„    Platin     „       206  „       2-16. 

Man  sieht  also  erhebliche  Unterschiede  zwischen  den  von  ver- 
schiedenen Autoren  durch  Berechnung  der  relativen  Phasenverzöge- 
rung und  des  relativen  Amplitudenverhältnisses  für  das  reflektierte 
Licht  erhaltenen  Zahlen,  man  findet  jedoch  für  Silber  und  Gold 
immer,  z.  T.  auch  für  Kupfer  kleinere  Werte  als  1. 

Rechnet  man  dagegen  den  Lichtbrechungsexponenten  nach 
Brewster  als  Tangente  des  Winkels  der  vollkommenen  Polarisation 
des  reflektierten  Lichtes,  so  erhält  man  bedeutend  höhere  Zahlen. 
ScHRAUP  z.  B.  erhielt  auf  diesem  Wege  '^)  für  Silber  n  :=  3376,  für 
Kupfer  n  =  2-932,  also  Werte,  welche  den  aus  den  GLADSTON'schen 
Daten  für  die  spezifische  Refraktionsenergie  der  einzelnen  Elemente  ^*) 

10)  Pogg.  Ann.  119  (1863),  pag.  383. 

")  W.  Voigt  :  Theorie  der  absorbirenden  isotropen  Medien,  insbesondere 
Theorie  der  optischen  Eigenschaften  der  Metalle,  ibidem,  N.  F.  23,  1884,  pag. 
143,  144,  142. 

12)  Wied.  Ann.  39,  1890  pag.  481  u.  ff.  Uebersicht  pag.  537,  über  die  Be- 
obachtungen anderer  Aut.  s.  pag.  546  ff.  Vergl.  auch  daselbst  34,  1888,  pag.  490. 

"j  Dr.  Albrecht  Schrauf:  Die  Refractionsäquivalente  und  optischen 
Atomzahlen  der  Grundstoffe.  Sitzb.  d.  kais.  Akad.  d.  Wiss.  Wien,  LH.  Bd.  1865, 
pag.  21. 

^*)  J.  H.  Gladstone;  On  the  Réfraction-Equivalents  of  the  Elements.  Philos. 
Magazine,  London  1870,  Vol.  XXXIX.  Fourth  Ser.  pag.  231—232. 


40  11-  Heinrich  Barvíř: 

nach  der  Formel  n  =z  spec.  Refr.  Energie  .  Dichte  -|-  1  berechneten 
Zahlen  bedeutend  näher  stehen.  Gladston  kalkulierte  seine  Daten 
aus  der  Beobachtung  der  Lichtbrechung  bei  verschiedenen  Solutionen 
entsprechender  Metallsalze.  Durch  die  Berechnung  der  Gladston'- 
schen  Daten  finde  ich  n  für  Kupfer  2-62,  für  Silber  2-52,  Gold?  3-36, 
Platin  3'84.  Selbst  berechnete  ich  beim  Vergleichen  der  Lichtbre- 
chungsexponenten einiger  Mineralien  mit  der  Dichte  derselben  ^^) 
n  für  Kupfer  auf  etwa  3  (ca.  3*1),  für  Silber  auf  etwa  3  bis  3^1^ 
(ca.  3*3),  welche  Resultate  auch  in  Bezug  auf  das  Verhältnis  zwi- 
schen dem  Atomgewicht  und  der  Dichte  derselben  Metalle  sich  als 
wahrscheinlich  ergeben  dürften.  ^^) 

Ich  war  deswegen  bestrebt,  mich  nach  einer  anderen  Methode 
von  dem  w^ahren  Sachverhalte  zu  überzeugen  und  dachte  auf  die 
Methode  von  de  Chaulnes,  welche  zur  Untersuchung  der  Lichtbre- 
chung bei  den  Metallen  meines  Wissens  bisjetzt  noch  nicht  benützt 
wurde. 

Diese  Methode  hat  allerdings  auch  ihre  Mängel,  sie  lässt  sich 
jedoch  für  verschiedene  Fälle  bedeutend  vervollkommnen,  sodass  bei 
gut  durchsichtigen  Plättchen  von  festen  Substanzen,  z.  B.  von  Mine- 
ralien, sich  der  Lichtbrechungsexponent  auch  in  der  zweiten  Dezimal- 
stelle ziemlich  angenähert  berechnen  lässt.  Ihre  Grundlage  besteht 
bekanntlich  darin,  dass,  wenn  man  durch  eine  durchsichtige  Platte 
die  an  ihrer  unteren  Fläche  befindlichen  oder  künstlich  angebrachten 
Details  betrachtet,  diese  Details  desto  höher  gehoben  erscheinen,  d  i. 
die  Dicke  der  Platte  desto  geringer  zu  sein  scheint,  je  stärker  die 
Lichtbrechung  dieser  Platte  selbst  ist.  Für  einzelne  Platten  gilt  es 
ziemlich  angenähert,  dass  der  Lichtbrechungsexponent 

wahre  Dicke       d 

scheinbare  Dicke         cž'  ' 

folglich  für  zwei  gleich  dicke  Platten  von  verschiedenen  Lichtbre- 
chungsexponenten 

n-^  :  w.,  :=  d'c,  :  d\. 

Es  handelte  sich  also  zunächst  um  die  Herstellung  von  dünnen, 
hinreichend  durchsichtigen  Metallblättchen.    Das  käufliche  Blattsilber 


^^)  Barvíř:  Ueber  die  Verhältnisse  zwischen  dem  Lichtbrechungsexponent 
und  der  Dichte  bei  einigen  Mineralien  (diese  Sitzungsber.  1904,  Nro  III), 
pag.  15. 

")  Baevík  :  Weitere  Bemerkungen  über  die  Verhältnisse  zwischen  dem 
Atomgewicht  und  der  Dichte  bei  einigen  Elementen.  Diese  Sitzber.  1 904,  Nro  XXXI, 
pag.  19. 


Zur  Lichtbrechung  des  Goldes,  Silbers,  Kupfers  und  Platins.  41 

oder  die  Kupferbronze  ist  undurchsichtig,  und  nur  das  Blattgold  ist 
einigermassen  durchsichtig.  Die  Dicke  der  Blättchen  des  letzteren 
berechnete  ich  nach  den  Angaben  des  Prager  Goldschlägers  H.  Čzada 
auf  etwa  0000074  mm,  doch  Hess  sich  auch  bei  solchen  die 
Du  CnAULNEs'sche  Methode  nicht  mehr  anwenden.  Man  könnte  nun 
solche  Blättchen  von  Gold,  Silber  und  Kupfer  mit  chemischen  oder 
mechanischen  Hilfsmitteln  dünner  und  dadurch  hinreichend  durch- 
sichtig machen,  allein  die  Manipulation  mit  solchen  dünnen  Häut- 
chen ist  ziemlich  umständlich.  Die  Herstellung  von  dünnen  durcü- 
sichtigen  Metallschichten  durch  Zerstäuben  einer  aus  entsprechendem 
Metall  hergestellten  Kathode  im  Vacuum  mittelst  eines  starken  In- 
duktionsstromes war  bei  meinen  Verhältnissen  nicht  leicht  ausführbar. 
Ich  entschloss  mich  daher  dünne  Metallschichteu  auf  gewöhnlichen 
Objektgläsern  direkt  herzustellen.  Da  man  Gold  und  Platin  aus  ihren 
Chloriden,  Silber  aus  seinem  Nitrat  mittels  ätherischer  Öle  leicht 
reduzieren  kann,  so  benutzte  ich  zu  diesem  Zwecke  ein  reines  lichtes 
Nelkenöl,  welches  über  einer  kleinen  Spiritusflamme  abgedampft 
werden  kann,  und  dessen  eventueller  Rest  mit  absolutem  Alkohol 
leicht  aufgelöst  wird.  Auf  ein  getrocknetes  Objektglas  setzte  ich  2 
bis  3  Tropfen  einer  konzentrierten  wässerigen  Lösung  von  Platin- 
chlorid, oder  einer  verdünnten  wässerigen  Lösung  von  Goldchlorid 
resp.  Silbernitrat  und  erwärmte  langsam,  bis  nach  der  Verdunstung 
des  Wassers  eine  dünne  trockene  Schicht  der  ursprünglichen  Sub- 
stanz auf  dem  Glase  zurückblieb.  Diese  Schicht  befeuchtete  ich 
mit  Nelkenöl  und  erwärmte  von  neuem  über  der  kleinen  Flamme  : 
bald  erfolgt  die  entsprechende  Reduktion  der  Metalle,  und  es  bildet  sich 
bei  Platin  nach  einem  stärkerem  Ausglühen,  bei  Gold  nach  einer 
stärkeren,  beim  Silber  bereits  nach  einer  schwächeren  Erwärmung 
ein  glämender,  ,  durchsichtiger  Metallspiegel.  Man  kann  durch  den 
letzteren  leicht  lesen.  Das  Gold  ist  in  solchen  Präparaten  in  den 
dünnsten  Schichten  rötlich,  in  stärkeren  bläulich  bis  grünlich  durch- 
sichtig, Silber  in  sehr  dünnen  Schichten  ebenfalls  rötlich,  in  stär- 
keren schmutzig  gelblich  bis  schwach  grünlich,  Platin  immer  nur 
graulich  durchsichtig. 

Glatte  durchsichtige  Schichten  von  Platin  und  Gold  stellte  ich 
auf  Glas  auch  durch  Ausglühen  entsprechender  Chlorammonium- 
Verbindungen.  Ich  setzte,  wie  in  den  früheren  Fällen,  auf  ein  Ob- 
jektglas 2  bis  3  Tropfen  einer  wässerigen,  massig  konzentrierten 
Lösung  von  Platinchlorid,  oder  einer  verdünnten  von  Goldchlorid, 
breitete  die  Flüssigkeit   auf  dem  Glase   mit  einem  Glasstäbchen  aus, 


42  II.  Heinrich  Barvíř: 

benetzte  ein  anderes  Glasstäbchen  mit  starkem  Ammon  und  hielt 
das  letztere  nahe  über  der  Flüssigkeitsschichte,  es  bildete  sich  sehr 
bald  eine  kompakte  glatte  Schichte  von  Platin-  resp-  Gold-Ammo- 
niumchlorid,  welche  hinreichend  über  einer  Spiritusflamme  ausgeglüht 
ebenfalls  durchsichtige  und  wenigstens  stellenweise  brauchbare  Metall- 
schichten lieferte.  Ja  bei  Gold  kann  man  zu  Orientierungsversuchen 
auch  schon  durch  blosses  Ausglühen  von  einzelnen  getrockneten 
Tropfen  von  einer  wässerigen  Goldchloridlösung  mitunter  brauch- 
bare Stellen  bekommen,  wenngleich  das  ausgeschiedene  Gold  gros- 
senteils  nur  eine  rauhe  Oberfläche  und  eine  geringe  Kompaktheit 
zeigt  ^^) 

Kupfer  und  andere  Metalle,  wie  z.  B.  Eisen,  Nickel,  Kobalt, 
kann  man  auf  diese  Weise  nicht  ausscheiden.  Da  wäre  entweder  die 
oben  erwähnte  Zerstäubungsmethode  anzuwenden,  oder  eine  galvani- 
sche Ausscheidung  derselben  Metalle  durch  Zersetzung  entsprechender 
Lösungen  vorzunehmen.  Ich  betrat  den  anderen  Weg  und  versuchte 
Kupfer,  Eisen  und  Nickel  ebenfalls  auf  Objektgläsern  —  wie  Wer- 
NicKE  u,  A.  auf  platiniertem  Glase  —  auf  durchsichtigen  Platin- 
schichten, welche  ich  durch  Ausglühen  von  Ammoniumplatinchlorid 
erhalten  habe,  mittelst  eines  schwachen  galvanischen  Stromes  aus- 
zuscheiden. Man  kann  da  leicht  und  bald  eine  hinreichend  dünne, 
durchsichtige  Schicht  mancher  Metalle  auf  der  Kathode  erhalten. 
Das  Kupfer  ist  mit  grüner,  Eisen  mit  gelblicher  bis  schmutzig  brauner 
Farbe  durchsichtig.  Zur  Ausscheidung  des  Kupfers  benutzte  ich  eine 
stark  verdünnte  wässerige  Lösung  von  Kupfersulphat  (Kupfervitriol), 
zur  Ausscheidung  des  Eisens  eine  solche  von  Eisenoxydulammonium- 
sulphat,  aus  einer  der  letzten  analogen  Verbindung  des  Nickels  kann 
man  leicht  Nickel  ausscheiden  u.  s.  w.  Dadurch  bekommt  man  eine 
durchsichtige  Met  all  schickt  auf  einer  durchsichtigen  Platinschicht. 
Um  Meine  Partien  von  Kvpfer  oder  Eisen  allein  zu  bekommen  machte 
ich  früher  in  den  Platinschichten  schmale  Ritze  mit  Messer  bis  auf 
das  Objektglas,  in  diesen  Ritzen  setzt  sich  das  Metall  an  den  Platin- 
rändern allein  ab  und  kann  ajso  u.  d.  Mikroskop  auch  allein  unter- 
sucht werden. 


")  Ein  lockeres  i^ggregat  von  Goldkörnchen  lässt  sich  aus  getrocknetem 
Goldchlorid  auch  mittel'St  Kanadabalsam  reduzieren.  —  Dünngeschlagene  Blätt- 
chen von  reinem  Gold  sind  grün,  fast  grasgrün  durchírichtig  (im  reflekt.  Lichte 
goldgelb),  die  von  stärker  silberhaltigem  Golde  bläulichgrün  bis  bläulich  (im  refl. 
Lichte  lichtgelb  mit  einem  Stich  ins  Grünliche),  jene  von  stärker  kupferhaltigem 
Golde  grün  durchsichtig,  fast  me  Kupfer  allein   (im  refl.  Lichte  rötlichgelb). 


Zur  Lichtbrechung  des  Goldes,  Silbers,  Kupfers  und  Platins.  43 

Nun  handelte  es  sich  darum,  die  mikroskopische  Beobachtungs- 
methode der  Beschaffenheit  der  Präparate  anzupassen.  Man  kann 
hier  nämlich  auf  der  unteren  Seite  der  Metallschichten  keine  Details 
wahrnehmen,  weil  dieselbe  glatt  ist.  Auch  wäre  es  nicht  zweckmässig 
irgend  welche  Zeichen  an  der  Oberfläche  des  Objektglases  anzubringen, 
da  bei  der  sehr  geringen  Dicke  der  Metallschichten  bereits  kleine 
Grübchen  oder  Erhabenheiten  die  Dickenverhältnisse  der  letzteren 
verhältnismässig  stark  beeinflussen  würden.  Ein  solcher  Fall  kommt 
ja  mitunter  auch  bei  der  Untersuchung  dünner  Minera Iplättchen  vor^ 
und  da  kann  man  nach  dem  Vorgange  von  Rosenbusch  auch  ein  unter 
dem  Kondensor  befestigtes  Signal  in  das  Gesichtsfeld  projizieren, 
z.  B.  eine  mikroskopische  Photographie  oder  dergleichen.  Selbst  be- 
nutzte ich  als  Signal  ein  brauchbares  Diatom aceenpräparat,  und  zwar 
ein  von  Pleuiosigma  angulatum,  welches  ich  etwa  26  nim  tief  unter 
der  unteren  Kondensorlinse  mit  Wachs  befestigt  hatte.  Daran  ist  es 
freilich  immer  sehr  viel  gelegen,  damit  ein  solches  Signal  durch  He- 
bung oder  Senkung  des  Kondensors  möglichst  genau  in  das  Gesichts- 
feld resp.  in  das  Niveau  der  oberen  Fläche  des  Objektglases  gebracht 
werde.  Weil  das  gewöhnliche  Tageslicht  bei  der  Beobachtung  nicht 
hinreichte,  und  eine  elektrische  Glühlampe  auch  wenig  vorteilhaft 
erschien,  so  benutzte  ich  bei  der  Beobachtung  die  breite  Flamme 
einer  Oellampe.  In  dem  dünnen  Metallpräparat  machte  ich  zuvor 
mit  Messer  einige  schmale  Ritze,  um  Teile  von  Diatomaceenschalen 
durch  das  Metall,  die  übrigen  Teile  zugleich  frei  durch  die  Luft 
beobachten  zu  können.  Bei  den  elektrolytisch  auf  Platin  niederschla- 
genen  Metallschichten  kann  man  einen  Teil  der  Platinschichte  frei 
lassen  und  in  ihre  obere  Fläche  —  wie  bei  den  übrigen  Präparaten 
in  die  obere   Fläche  des  Objektgiases   —  die  Signale  projizieren. 

Man  kann  nunmehr  leicht  erkennen,  ob  das  Metall  eine  höhere 
oder  eine  niedrigere  Lichtbrechung  besitzt  als  die  Luft,  sei  es,  dass 
man  durch  eine  geringe,  mittelst  der  Mikrometerschraube  ausgeführte 
Hebung  und  Senkung  des  Tubus  in  beiden  Substanzen  die  gleichen 
Details  zum  Vorschein  bringen  will,  oder  dass  man  nach  einer  grös- 
seren Hebung  des  Tubus  diesen  wieder  allmählich  senkt  und  die 
ersten  deutlichen  Konturen  der  einzelnen  Bilder  beobachtet,  oder 
auch  den  Kondensor  samt  dem  Signal  langsam  bewegt  —  die  not- 
wendige Hebung  des  Tubus  zum  Erscheinen  der  einzelnen  Details, 
das  frühere  Auftauchen  deutlicher  Konturen  bei  der  Senkung  des 
stärker  gehobenen  Tubus,  oder  bereits  bei  einer  niedrigeren  Position 
des  mit    dem    Signal    verbundenen   Kondensors    verrät    freilich  eben 


44  II-  Heinrich  Barvíř; 

die  stärker  lichtbrechende  Substanz.  In  Bezug  auf  das  Auftauchen 
der  ersten  Spuren  des  Bildes  überhaupt  muss  man  bei  dickeren 
Schichten^  hauptsächlich  bei  sehr  stark  absorbierendem  Kupfer  aller- 
dings auch  auf  die  Absorption  des  Metalls  Rücksicht  nehmen.  Würde 
man  die  einzelnea  Positionen  des  Tubus  genau  messen  können  und 
dabei  möglichst  kompakte  Präparate  anwenden,  so  könnte  man  die 
Brechungsexponenten  der  Metalle  mit  einer  ziemlichen  Annäherung 
berechnen.  Mir  ist  dies  vorläufig  nicht  in  wünschenswertem  Masse 
gelungen,  obgleich  ich  soQSt  mit  meinem  Mikroskop  für  die  in  den 
gewöhnlichen  Gesteinsdünnschliffen  enthaltenen  Mineraliendurchschnitte 
brauchbare  Resultate  bekomme,  da  es  sich  bei  den  Metallen  um  sehr 
geringe  Höhendifferenzen  handelt,  ich  zweifle  jedoch  nicht,  dass  da 
eine  Vervollkommnung  rücksichtlich  der  Schärfe  der  Signale,  Ablesung 
der  Mikrometerschraubenstellung  u.  s.  w.  möglich  ist.  Es  folgt  aber 
aus  meinen  Versuchen  ganz  deutlich,  dass  die  genannten  Metalle 
Gold,  Silber^  Kupfer  und  Platin  recht  hohe  Lichtbrechung sexponenten 
besitzen,  speziell  auch  bei  den  drei  ersten  fand  ich  die  Lichtbrechung 
immer  bedeutend  grösser  als  in  der  Luft,  also  bedeutend  grösser 
als  Eins. 

Bei  den  mittelst  Nelkenöl  erhaltenen  Metallschichten  versuchte 
ich  auch,  um  vielleicht  eventuell  übriggebliebene  verdichtete  Spuren 
von  Oel  zu  parallelisieren,  die  Präparate  mit  einer  Mischung  von 
Nelkenöl  und  Kassiaöl,  welche  ich  auf  den  Lichtbrechungsexponenten 
1'547  (jenen  des  festen  Kanadabalsams)  gebracht  habe,  '*)  bedeckt  zu 
beobachten,  ebenfalls  bei  Blattgold,  beim  Kupfer  benutzte  ich  die 
ursprüngliche  verdünnte  Lösung  von  Kupfersulphat,  später  bedeckte 
ich  alle  genannten  Präparate  auch  mittelst  Kassiaöl  allein,  dessen 
Brechungsexponenten  ich  bei  20"  C  auf  1-6015  bestimmt  habe,  und 
in  allen  Fällen  erschien  die  Lichtbrechung  der  Metalle  höher  als 
jene  des  Kassiaöls.  Ich  habe  den  Eindruck,  es  sei  nicht  ausge- 
schlossen, dass  der  Lichtbrechungsexponent  bei  Platin  vielleicht  gegen 
4,  bei  Gold,  Silber  und  Kupfer  circa  3  betragen  könnte,  wie  ich  für 
Silber  und  Kupfer  bereits  aus  anderen  Gründen  abgeleitet  habe. 

18)  Einige  Oele,  wie  z.  B,  das  Nelken-  uad  Kassiaöl  lassen  sich  in  belie- 
bigen Verhältnissen  mischen,  deswegen  kann  man  leicht  Mischungen  von  be- 
stimmten, in  entsprechenden  Grenzen  liegenden  Lichtbrechungsexponenten  er- 
halten. Ich  empfahl  daher  solche  Mischungen  als  Beihilfe  bei  der  Bestimmung 
von  durchsichtigen  Mineralien,  speziell  auch  zur  Unterscheidung  der  Feldspate 
mittelst  der  BECKE'schen  Methode  anzuwenden,  da  sie  billig,  dauerhaft  und  ohne 
jede  weitere  Sorgfalt  anwendbar  sind.  (Barvíř,  Hornické  a  hutnické  Listy  1902, 
Nro.  11  u.  12.) 


Zur  Lichtbrechung  des  Goldes,  Silbers,  Kupfers  und  Platins.  45 

Ich  habe  auch  die  Anwendung  der  BECKE'schen  Methode  ^^)  an 
den  dünnen  Metallschichten  versucht,  es  gelang  jedoch  beim  Gold, 
Silber,  Kupfer  und  Platin  die  bekannte  helle  Linie  weder  beim  Heben 
noch  beim  Senken  des  Tubus  auf  der  Seite  der  Metalle  deutlich 
genug  zu  erhalten,  einesteils  wegen  der  sehr  geringen  Dicke  der 
Präparate,  ferner  auch  wegen  der  allzu  grossen  Absorption  und  der 
starken  Reflexion  der  genannten  Metalle,  abgesehen  davon,  dass  die 
Intensität  jener  Linie  auch  von  der  Beschaffenheit  und  der  Lage  der 
seitlichen  Begrenzungsfläche  des  untersuchten  Präparates  abhängt. 
Beim  Eisen  trat  aber  jene  helle  Linie  bereits  deutlicher  zum  Vor- 
schein. 

Von  den  bisher  angewandten  Untersuchungsmethoden  bezüglich 
der  Lichtbrechung  der  Metalle  steht  der  du  CnAüLNEs'scheu  Methode 
jene  von  Kündt  angewandte  am  nächsten,  denn  die  KuNDT'schen 
Prismen  wichen  eigentlich  nicht  allzuviel  von  planparallelen  Platten, 
indem  die  Prismenwinkel  beim  Silber  nur  10"9"  bis  41*8",  bei  Gold 
18-8"  und  27-0",  bei  Kupfer  zwischen  16-6"  und  24-0"  und  bei 
Platin  24-5"  und  28'3"  betrugen.  Deswegen  erscheint  es  wünschens- 
wert die  KüNDx'schen  Resultate  näher  zu  betrachten. 

Bei  geringen  Prismenwinkeln  ergaben  sich  für  die  beobachtete 
Lage  des  austretenden  Spaltbildes  selbstverständlich  auch  nur  geringe 
Abweichungen,  maximal  beim  Silber  —32-6",  bei  Gold  — 11*3",  bei 
Kupfer  —  8*2"  für  weisses  Licht.  Wäre  n  der  genannten  Metalle 
gleich  approxim.  3,    da  müsste    die  Ablenkung    der  Strahlen    positiv 

sein,   und  aus  der   Formel  n  ^  ~~   'f  '  "^^^  welcher  gerechnet  wurde, 

wobei  d  den    Prismenwinkel,   a  den  Ablenkungswinkel    der    Strahlen 

a 
bedeutet,  würde  ôz=z—-  erfolgen,  also  maximal  beim  Silber  -f- 21-4", 

bei  Gold  -[-13*5",  bei  Kupfer  -|-120",  folglich  würde  die  gesammte 
Differenz  betragen  maximal:  beim  Silber  54"0",  bei  Gold  24*8",  bei 
Kupfer  20-2". 

Die  grösste  durchsichtige  Dicke  der  KurfDx'schen  Metallprismen 
war  recht  gering,  denn  die  Durchsichtigkeit  für  senkrecht  auffallende 
Strahlen  reicht  nach  Quincke ^°)  beim  Silber  nur  bis  zu  einer  Dicke 
von  etwa  O'OOOlImm,  beim  Gold    nur   bis   zu  einer  Dicke  von  etwa 


^^)  F.  Becke:  üeber  die  Bestimmbarkeit  der  Gesteinsgemengteile,  beson- 
ders der  Plagioklase  auf  Grund  ihres  LichtbrechuQgsverhältnisses.  Sitzber.  d. 
kais.  Akad.  d.  Wiss.  in  Wien,  m.  n.  Classe,  Bd.  102,   1893,  Juli. 

^o)  Pogg.  Ann    129  (1866),  pag.  183,  193. 


46  II-  Heinrich  Barvíř: 

000016mm,  d.  i.  die  maximale  durchsichtige  Dicke  beträgt,  da  eine 
Wellenlänge  für  das  Na-Licht  in  der  Luft  zu  etwa  0-000589  >wm  an- 
genommen wird,  beim  Silber  kaum  7^,  bei  Gold  wenig  mehr  als  V* 
einer  Wellenlänge  des  Na-Lichtes.  Deswegen  ist  die  Absorption  jener 
Metalle  sehr  stark.  Von  jener  des  Silbers  sagt  Webnicke  nach  eigenen 
Beobachtungen  :  ^^)  Nehmen  wir  eine  Lichtwelle  von  mittlerer  Schwin- 
gungsdauer in  Luft  zu  0"000550mm  an,  so  sehen  wir,  dass  das  Licht 
Vio  seiner  anfänglichen  Intensität  verliert^  ivährend  es  im  Silber  den 
Meinen  Weg  von  7i6  ßinß*'  solchen  Wellenlänge  zurücTdegt.  —  Die 
Beobachtung  geschah  bei  Kundt  derart,  dass  die  Glasplatte,  an  wel- 
cher das  Metallprisma  sich  befand,  senkrecht  zu  den  einfallenden 
Strahlen  aufgestellt  wurde.  Dann  musste  wegen  der  eben  erwähnten 
sehr  starken  Absorption  eine  Verengung  des  Spalthildes  von  der  brei- 
teren Prismenseite  her  erfolgen,  wobei  die  Breite  des  Spaltes  auch 
infolge  der  gleichzeitig  in  der  entgegengesetzten  Richtung  wirkenden 
Lichtbrechung  etwas  abgenommen  hat.  Da  aber  die  Absorption  hier 
bedeutend  stärker  wirkte  als  die  Lichtbrechung,  so  erschien  die  mitt 
1ère  Linie  des  durch  das  Prisma  austretenden  Spaltbildes  gegenüber 
der  ursprünglichen  Mittellinie,  also  scheinbar  auch  das  ursprüngliche 
Spaltbild  im  negativen  Sinne  verrucht.  Schon  die  Platinschichte,  auf 
welcher  die  Metallprismen  elektrolytisch  ausgeschieden  wurden,  musste 
infolge  ihres  Absorptions-  und  Reflexions-Vermögens  das  Licht  schwä- 
chen. Falls  ein  sehr  enges  Spaltbild  aus  dem  Metallprisma  austreten 
würde,  dürfte  es  eher  dem  rechten  (d.  i.  dem  der  rechten  Hand  des  Be- 
obachters genäherten)  Randteile,  eigentlich  überhaupt  einem  rechten 
Teile  des  ursprünglichen  Strahlenbündels  angehören.  Kundt  selbst 
äussert  sich  über  die  auffallende  Enge  des  aus  den  Metallprismen 
austretenden  Spaltbildes,  welche  er  jedoch  anders  zu  erklären  scheint. 
Er  sagt  nämlich:  „Da  die  Prismenflächen  sehr  klein  sind,  so  sind 
die  in  das  Objektiv  gelangenden  Strahlenbündel  sehr  dünn;  dadurch 
wird  die  Einstellung  des  Okulars  des  Beobachtungsfernrohrs  in  die 
richtige  Brennebene  erschwert.  Dazu  kommt,  dass  das  Spaltbild  in- 
folge des  Durchganges  des  Lichtes  durch  die  schmalen  Prismen  nie 
scharf  ist,  sondern  durch  Beugung  verwaschene  Ränder  hat. -^)    Und 


21)  Daselbst,  Ergbd.  YIU,  1878,  pag.  77. 

2^)  Die  Länge  -des  durchsichtigen  Ttiles  jener  Metallprismen  lässt  sich 
mit  Hilfe  der  oben  erwähnten  Zahlen  Qdincke's  für  die  grösste  durchsichtige 
Dicke  beim  Silber  in  sechs  Fällen  zwischen  etwa  t-03  und  0-66  mm,  in  einem 
Falle  auf  1-2,  in  einem  anderen  Falle  auf  2-5  mm  abschätzen,  bei  Gold  in  einem 
Falle  auf  3'02  mm,  in  dem  anderen  auf  1-74  mm. 


 

Í 


Zur  Lichtbrechung  des  Goldes,  Silbers,  Kupfers  und  Platins.  47 

bekanntlich  bewirkt  schon  eine  kleine  räumliche  Verrückung  eines 
Spaltsignals  in  der  Nähe  des  Mittelpunktes  des  geteilten  Kreises  eine 
verhältnismässig  grosse  Winkeldififerenz.  Einer  Differenz  von  1  Bügen- 
minute würde  bereits  die  Verrückung  der  Mittellinie  eines  z.  B. 
0*25  mm  vor  dem  Mittelpunkte  austretonden  Spaltbildes  um  0000073  mm 
entsprechen.  Daraus  folgt,  dass  bei  der  Berechnung  analoger  Beob- 
achtungen für  die  aus  Silber,  Gold,  Kupfer  und  Platin,  hergestellten 
Prismen,  ja  eigentlich  für  alle  Metallprismen  —  abgesehen  von  an- 
deren Nebenuinständen  —  eine  gebührende  Rücksicht  auf  die  schein- 
bare Verrückung  der  Mittellinie  des  Spaltbildes  infolge  der  Absorp- 
tion dieser  Metalle  genommen  werden  muss.  Dadurch  vřird  auch  er- 
klärt, warum  Kundt  aus  seinen  Beobachtungen  für  die  Oxyde  den 
richtigen  Werten  bedeutend  nähere  Zahlen  berechnet  hat,  weil  näm- 
lich die  Absorption  der  Oxyde  bedeutend  geringer  ist  als  jene  der 
entsprechenden  Metalle. 


Zusatz.  Die  in  meiner  früheren  Abhandlung  „lieber  die  Ver- 
hältnisse zwischen  dem  Lichtbrechungsexponent  und  der  Dichte  bei 
einigen  Mineralien"  angegebene  Berechnung  der  Lichtbrechungsexpo- 
nenten f.  e.  Metalle  führte  ich  auf  Grund  der  dortselbst  näher  begründe- 
ten Annahme  aus,  dass  in  gewissen  Sulphiden  die  Metalle  mit  ihren 
gewöhnlichen,  oder  doch  den  gewöhnlichen  ziemlich  nahen  Eigenschaf- 
ten enthalten  sein  dürften.  Zugleich  wurde  angenommen,  dass  die  in 
einigen  Metalloxyden  enthaltenen  Metalle  ganz  andere  Eigenschaften 
zu  besitzen  scheinen,  als  welche  sie  im  freien  Zustande  aufweisen 
(1.  c.  pag.  21).  Später  (in  der  Abh.  „Weitere  Bemerkungen  über  die 
Verhältnisse  zw.  d.  Atomgewicht  u,  d.  Dichte  bei  einigen  Elementen,, 
pag.  10  u.  11)  führte  ich  aus,  dass  in  den  entsprechenden  Modifika- 
tionen von  CaO,  MgO  und  SrO  wahrscheinlich  Modifikationen  von 
Ca,  Mg  und  Sr  vorhanden  sind,  deren  Dichte  doppelt  so  gross  sein 
dürfte  als  im  gewöhnl.  Zustande,  also  z.  B.  Ca^  Mg^  und  Sr^.  Es  ist 
wohl  bemerkenswert,  dass  Mg^  bezüglich  der  Dichte  und  des  Atom- 
gewichtes ziemlich  genau  in  die  gerade  Reihe  Ti — Zr  (Mg^ — Ti — Zr) 
fallen  würde,  Ca-  in  die  Reihe  Ge— Ti(— Ca=^),  Sr^  in  die  Reihe 
Ce(— Sr2)-Ti,  folglich  fallen  Mg^  Ca^  und  Sr^  sämmtlieh  aus  der 
Gruppe  der  zweiwertigen  Erdalkalimetalle  in  die  Gruppe  und  die 
Reihen  der  vierwertigen  Elemente.  Dieses  Resultat  dürfte  einerseits 
einen  berücksichtigungswürdigen  Beleg  zur  Auffassung   der  Wechsel- 


48  II-  Heinrich  Barvíř:  Zur  Lichtbrechung  des  Goldes,  Silbers,  Kupfers  und  Platins. 

seitigen  Verhältnisse  der  beiden  genannten  Elementengruppen  liefern, 
andererseits  wiederum  die  Tatsache  beleuchten,  dass  auch  bezüglich 
der  Verhältnisse  zwischen  dem  Lichtbrechungsexponent  und  der  Dichte 
die  Reihe  der  Erdalkalimetalloxyde  mit  der  Reihe  der  Oxyde  Quarz- 

IV 

Kassiterit  (RO2)    (in  meiner  Abh.  pag.  19)   fast  zusammenfällt. 


I 


IIL 

Spodní  silur  v  okolí  Kadotína  a  Velké  Chuchle, 

Podává  J.  V.  Želízko. 

Předloženo  v  sezení  dne  24.  libtopadu  1905. 


Před  několika  léty  obdržel  jsem  od  pana  V.  Bláhy,  c.  k.  kon- 
troUora  cukerní  dané  v  Lounech,  a  pana  prof.  J.  J.  Jaiixa  v  Bniě 
vetší  množství  silurského  materiálu  pásma  D  — d^  {zahořanshé  vrstvy), 
z  nového  naleziště,  stráně  Stanhovhy  u  Radotína,  k  vědeckému  zpra- 
cování. Později  navštívil  jsem  sám  uvedeoé  naleziště  za  účelem  geo- 
logického studia,  rozhojniv  při  tom  značně  materiál  dosud  k  určení 
zaslaný. 

Vědecké  výsledky  byly  krátce  na  to  uveřejněny  ve  dvou  po- 
jednáních,^) v  nichž  uvedeno,  že  je  fauna  zmíněného  naleziště  ne- 
obyčejně bohatá,  nebof  určeno  ve  veškerém  materiálu  79  druhů  zka- 
menělin. 

Dotčené  naleziště,  nevysoká  stráii  Staňkovka,  nachází  se  jjz.  od 
Radotína,  po  levém  břehu  Berounky,  naproti  strážnímu  domku  české 
západní  dráhy.  Na  všech  dosud  stávajících  geologických  mapách  středo- 
české silurské  pánve,  vyznačeny  jsou  vrstvy  zdejší  jako  králodvorské 
břidlice  a  hosovsTté  Jeřemence  pásma  D — d^. 

Je  to  dle  Krejčího  a  Helmhakea  ~)  tak  zvaný  jihovýchodní  pruh 
rozprostírající  se  po  pravém  břehu  Berounky,  kolem  Korná,  Klučic, 
Bělčic  a  Zadní  Třebáně.  Pruh  tentO;  prostoupený  četnými  žilami  dia- 

^)  üeber  einen  neuen  Fossilienfundort  im  mittelböhmischen  Untersiliire 
(Verhandlungen  d.  k.  k.  geolog,  ßeichsanstalt.  Wien  1900.)  —  Einige  neue  Bei- 
träge zur  Kenntnis  der  Fauna  des  mittelböhmischen  Untersilurs.  (Ibid.  1901.) 

^)  Vysvětlení  geologické  mapy  okolí  pražského.  (Archiv  pro  přírodověd- 
prozkoumání  Čech.  IV,  díl,  c.  6.) 

Věstník  král.  české  spol.  nauk.  Třída  II.  1 


2  lil.  J.  v.  želízko.' 

basu,  nabývá  po  přechodu  na  levý  břeh  Berounky  dosti  značné  šířky, 
rozkládaje  se  kolem  Hlásné  Třebáně,  Roviny,  Let,  Mořinek,  směrem 
k  Vonoklasům,  odkudž  se  dále  k  Dobřichovicům,  Cernošicum,  Rado- 
tínu,  Lahovici,  Velké  a  Malé  Chuchli  poněkud  sužuje,  pokryt  jsa  moc- 
ným alluvialním  nánosem  Berounky  a  částečně  také  Vltavy.  Na  to 
rozšiřuje  se  znovu  po  přechodu  na  pravý  břeh  Vltavy  a  pokračuje 
přes  Hodkovičky,  Bráník,  Michli,  Záběhlice,  Strašnice,  Štěrboholy  až 
za  Dolní  Počernice. 

Krátce  po  uveřejnění  dvou  svrchu  uvedených  pojednání  o  fauně 
pásma  D— d^  ze  Staňkovky,  zaslal  pan  kontrollor  Bláha  museu  říš- 
ského geologického  ústavu  novou  kollekci  zkamenělin  ze  dvou  jiných 
nalezišť,  z  téhož,  na  mapách  uváděného  jihovýchodního  pruhu  pásma 
D— d^,  mezi  Radotínem  a  Velkou  Chuchlí  a  západně  od  Velké  Chuchle. 

Pokud  se  palaeontologického  materiálu  a  pttrografické  povahy 
horniny  týče,  v  níž  se  zkameněliny  vyskytly,  byla  nápadná  okolnost, 
že  fauna  i  hornina  jevily  úplnou  shodu  se  Staňkovkou. 

Kámen  jest  hlinitá  břidlice  barvy  šedé  a  nahnédlé,  s  jemnými 
šupinkami  slídy.  Místy  vyskytuje  se  též  pevná,  temná  a  jemnozrnná 
drobová  břidla  se  zkamenělinami,  shodná  petrograíicky  úplně  s  břid- 
lou  pásma  D— d^  z  Letné  a  od  Loděnic.  Ve  výše  zmíněné  hlinité 
břidlici  přichází  zhusta  též  ony  známé  křemité  nebo  vápnité  konkrece, 
u  Radotína   a  Chuchle  ledvinovité,  kulovité  a  podélné. 

O  fauně  z  obou  shora  uvedených  míst  míním  v  následujících 
řádcích  obšírněji  pojednati. 


Kalezište  n  Yelké  Chuchle. 

Zmíněné,  na  zkameněliny  bohaté  naleziště,  nacházející  se  zá- 
padně od  Velké  Chuchle,  u  cesty  vedoucí  k  Lochkovu  a  na  Lahovskou, 
poskytlo  tyto  druhy  zkamenělin  : 

I.  Trilobiti, 

Trinucleus  ornatus  Sternb.  sp.  ^')  —  Vyskytuje  se  zde  podobně 
jako  na  Staňkovce  ze  všech  zkamenělin  nejhojněji.  Některé  kusy  břid- 
lice jsou  hnízdy  pozůstávajícími  buď  z  hlav  a  pygidií,  v  různém  sta- 
diu vývoje,  úplně  pokryty.  Celých,  zachovalých  exemplářů  vyskytuje 
se   pořídku.     Barrande   uvádí   druh   tento  z  různých   nalezišC   pásma 


^)  Dle  Mari'a  totožný  3  Trinucleus  concentricus. 


spodní  silur  v  okolí  Radotína  a  Velké  Chuchle.  3 

dj  a  d^.  Ve  starých  sbírkách  musea  říšského  geologického  ústavu 
nachází  se  též  několik  exemplářů  uvedeného  trilobita  z  Velké  Chuchle 
pocházejících,  k  d^  zařaděných  a  označených  podpisem  Feitsch. 
Vedle  toho  nalézá  se  tam  též  několik  kusů  z  téže  lokality  a  rovněž 
k   pásmu   d^   zařaděných  a  určených  jako  T.  ornatus  J.  J.  Jahnesi.'*) 

Dalmania  socialis  Barr.  —  Jedno  pygidium  s  částí  těla.  Na- 
chází se  ve  staré  sbírce  říšského  geologického  ústavu,  zařadéný  rov- 
něž k  pásmu  d4  a  označený  podpisem  Feitsch  na  etiketě.  Barrande 
uvádí  druh  tento  z  pásma  á^  a  d^. 

Dalmania  Angelini  Barr.  —  Jedno  pygidium  ;  ve  sbírce  pana 
Bláhy.  Barrande  uvádí  jej  z  pásma  d,.  — d^. 

Dalmania  Fhillipsi  Barr.  —  Jedna  hlava;  znám  z  různých 
nalez  i š£  pásma  d2,  d^  a  d^. 

Acidaspis  BucJii  Barr.  —  Část  těla;  rovněž  ve  sbírce  p.  Bláhy_ 
Barrande  uvádí  druh  tento  z  pásma  d^  — d^. 

11.  Crustacea. 

BeiricJda  hastata  Barr.  —  Jeden  exemplář;  Barrande  uvádí  ji 
z  různých  nalezišť  pásma  dg,  dj  a  d^. 

III.  Cephalopoda. 

Orthoceras  sp.  —  Jeden  stlačený,  blíže  těžko  určitelný  exemplář. 

IV.  Hrachiopoda. 

Strophomena  aquila  Barr.  —  Jeden  exemplář;  známa  z  něko- 
lika nalezišť  pásma  d.,,  d^  a  dg. 

V.  Gastropoda. 

Enomphalus  (Maclurea  f)  comes  Barr.  sp.  —  Jeden  malý  exemplář. 


IS.>: 


VI.  Lamellibranchiata. 

Mytilus  sp.  —  Jeden  větší,  stlačený  exemplář. 
Leda  sp.  —  Jeden  exemplář. 


*)  Počta  uvádí  ve  svých  Geologických  výletech  do  okolí  pražského  od  Velké 
Chuchle  Trinucleus  Goldfussi,  který -jsme  ale  v  materiálu  panem  Bláhou  zaslaném 
neshledali, 

1* 


III.  J.  v.  Želízko: 


VIL?  Alcyonaria. 


Monticulipora  čerta  Počta.  —  Počta  uvádí  tři  druhy  vesměs 
z  pásma  d^.  Druh  teuto  zjistili  jsme  též  v  materiálu  d^  na  Kněží 
Hoře  u  Loděnic,  kdež  se  hojně  vyskytuje. 


Naleziště  mezi  Yelkou  Chuchli  a  Radotínem. 

Jest  to  stráň,  táhnoucí  se  mezi  dotčenými  místy,  a  nacházející 
se  u  prvního  domku  české  západní  dráhy.  Jdeme-li  cestou  podél  dráhy 
z  Radotína  do  Velké  Chuchle,  tedy  severovýchodně  od  Radotína,  a 
přestoupíme-li  trať  a  přijdeme  na  pěšinu  vedoucí  vzhůru  k  Lahovské, 
nalezneme  zde  vymleté  rokle,  bohaté  na  zkameněliny.  Je  to  asi  polo- 
vina cesty  mezi  Radotínem  a  Valtrovým  zahradnictvím,  nad  nímž  se 
kolonie  Haidinger  nachází. 

Místo  ono  dalo  by  se  lépe  označiti  jménem  „pod  Lahovskou". 
Odtud  určil  jsem  tyto  zkameněliny: 

L  TrilohíU, 

Trinucleus  ornatus  Sternh.  sp.  —  Několik  hlav  a  částí  těl.  Není 
zde  již  tak  hojný  jako  v  lokalitě  předešlé. 

Dalmania  socialis  Barr.  —  Několik  hlav  a  částí  těl. 

Dalmania  soUtaria  Barr.  —  Jedna  hlava;  Babrasde  uvádí  druh 
tento  z  pásma  d^  i  d^. 

Dalmania  sp.  —  Několik  zbytků. 

Lichas  nov.  sp.  —  Jeden  hypostome  nového  druhu,  o  němž  bude 
obšírněji  pojednáno  ve  zvláštní  publikaci  o  fauně  středočeského  spod- 
ního siluru. 

IL  CephalopofJa. 

Orthoceras  hisignatuni  I^arr.  —  Několik  úlomků  ;  Barrande  uvádí 
druh  tento  z  různých  nalezišť  pásma  d^. 

Orthoceras  sp.  Jeden  stlačený  exemplář. 

III.  Braehiopoda. 

Strophomena  aquila  Barr.  —  Hojná. 

Paterula  hohemica  Barr.  —  Jeden  exemplář;  známa  z  různých 
nalezišť  pásma  d^,  d3  a  d^. 


Spodní  silur  v  okolí  Radotína  a  Velké  Chuchle,  g 

IV.  Gasti'opoda. 

Pleurotomaria  viator  Barr.  —  Jeden  malý  exemplář. 
Temnodiscus  sp.  —  Jeden  exemplář. 
Sinuitopsis  sp,  —  Jeden  exemplář. 

V.  Conularida, 

Conularía  fecimda  Barr.  —  Jeden  exemplář;  Barrande  uvádí 
druh  tento  z  pásma  d^  a  d,. 

Comdaria  exquisUa  Barr.  —  Dva  úlomky;  známa  z  různých 
nalezišť  pásma  d^,  dg — d^. 

Hijolitlms  sp.  —  Několik  nezřetelných  úlomků. 

VI.  Lamellibranchiata. 

Leda  bohcmica  Barr.  —  Dva  exempláře;  Barrande  uvádí  druh 
tento  z  pásma  dj — dg. 

Leda  decurtata  Barr.  —  Jeden  exemplář  ;  známa  z  pásma  dg  —  d-. 

Leda  sp.  —  Jeden  nezřetelný  exemplár. 

Nucida  protensa  Barr.  —  Jeden  malý  exemplář.  Barrande  uvádí 
druh  tento  z  pásma  dg — dg. 

Modiolopsis  cf.  senilis  Barr.  —  Jeden  malý  exemplář,  shodující 
se  nápadně  s  druhem,  jejž  Barrande  z  pásma  e^  uvádí. 

VII.  Graptoliti. 

Diplograptiis  sp.  —  Jeden  poněkud  málo  zřetelný  otisk.  Dle 
všeho  bude  to  druh  Diplograptus  foliaceus  Murch,  var.,  vidgatus  Lapw., 
který  uvádí  Perner  z  dg  od  Velké  Chuchle. "*) 

VIII.   Vermes. 

Cornulites  conferfus  Barr.  —  Jeden  exemplář;  Barrande  uvádí 
jej  z  různých  nalezišť  pásma  do  a  d^. 

K  doplnění  tohoto  seznamu  zkamenělin  dlužno  ještě  uvésti  několik 
druhů  Bibeirií^  k  Phijllopodům  zařaděných,  jichž  se  několik  exemplářů 
v  materiálu  panem  Bláhou  zaslaném  rovněž  nalézalo.  Vědecké  zpraco- 
vání jich  předal  pisatel  přítomné  práce  svého  času  dru  Schubertoti.  ^) 


^)  Z  téhož  naleziště  popisuje  týž  ještě  druh  Diplograptus  pristis  His 
a  Dipl,  lingulitheca  nov.  sp.  (Studie  o  českých  graptolitech.  Část  II.  Monogratíe 
graptolitů  spodního  siluru.  Praha  1895.) 

^)  R.J.Schubert  und  Dr.  L.  Waagen:  Die  untersilurischen  Phyllopodengat- 
tungen  Ribeiria  Sharpe  und  Ribeirella  nov.  gen.  (Jahrbuch  d.  k.  k.  geolog.  Eeichs- 
anstalt.  Band  53.  Wien  1903.) 


6  m.  J.  V.  Želízko: 

Od   Velké  Chuchle  popsány  byly: 

Ribeiria  apusoides  Schubert  et  Waagen.  —  Vyskytuje  se  v  pásmu 
djv,  dg,  d^  a  dß,  mezi  jiným  i  na  Staňkovce.  (Zde  zjištěna  mimo  to 
i  Eibeiria  inflata  Sch.  &  W.) 

Eibeirella  Sharpei  Barr.  sp.  (emend.  Sch.  &  W.)  Přichází  v  růz- 
ných nalezištích  pásma  d^,  d^  a  d^.  Vyskytuje  se  i  ua  Staňkovce. 

K  vůli  snazšímu  přehledu,  v  jakém  poměru  se  nalézá  námi  určená 
fauna  z  nalezišť  od  Velké  Chuchle  a  mezi  Radotínem  a  Velkou  Chuchlí, 
k  fauně  ostatních  pásem  českého  siluru,  stůjž  zde  tabellarní  přehled 
na  straně  7. 

Fauna  z  obou  tuto  uvedených  ualezišC,  přes  to,  že  není  na 
druhy  tak  bohatá  jako  ona  na  Staňkovce,  vykazuje  přec  zkame- 
něliny nazvi  ce  shodné  s  tímto  nalezištěm,  jakož  i  s  Kněží  Horou 
u  Loděnic,   o  jejíž  fauně  jsme    byli  svého  času  již  jinde  pojednali.  ') 

Nápadným  zjevem  na  Staňkovce,  jakož  i  v  nalezištích  u  Chuchle 
je  Trinucles  ornatus,    vyskytující  se  ze  všech   zkamenělin   nejhojněji. 

Za  to  ale  význačných,  jedině  v  pásmu  D — d^  anebo  ve  vyšších 
horizontech  přicházejících  zkamenělin,  (Benioplcurides  radians,  Philli- 
psia  parabola.,  Trinucleus  Bucklandi^  Ampyx  Portlocki,  Cyphaspis 
a  j.)  zjištěno  mnou  zde  nebylo. 

Petrograflcká  povaha  horniny  jak  ze  Staňkovky,  tak  i  od  Chuchle 
je  stejná  a,  jak  jsem  se  byl  sám  přesvědčil,  zabývaje  se  po  delší  dobu 
geologickými  výzkumy  zmíněného  okolí,  náleží  jak  Staňkovka  tak 
i  shora  uvedená  naleziště,  u  Velké  Chuchle  a  mezi  ßadotinem  a  Vel- 
kou Chuchlí,  témuž  horizontu  pásma  D — d^  a  nikoli  pásmu  D— d^, 
jak  se  na  geologických  mapách  a  v  literatuře  uvádí. '^) 


')  Einige  neue  Beiträge  zur  Kenntnis  der  Fauna  des  mittelböhmisclien 
Untersilurs.  (Verhandlungen  d.  k.  k.  geolog.  Reichsanstalt.  1901.) 

^)  Bareande:  Défense  des  Colonies  III.  (Prague  1865.)  Barevné  profily,  při- 
ložené témuž  dílu.  —  Krejčí-Helmhacker  ;  Vysvětlení  geologické  viapy  okolí  praž- 
ského atd.  —  Krejčí-Feismantel  ;  Orografický  a  geotektonický  přehled  území  silur- 
ského ve  středních  Cechách  (Archiv  pro  přírodověd,  prozk.  Čech,  díl  V.  č.  5.)  — 
Počta:  Geologická  mapa  Cech  (Ibid.  díl  XII.  č.  6  ).  —  Krejčí:  Geologie,  (str.  415.) 
Týž  uvádí  Velkou  Chuchli  jakožto  naleziště  zkamenělin  pásma  d.,.  Na  str.  415. 
popisuje  rozšíření  vrstev  d.  „na  stráních  mezi  Velkými  Chuchlemi  pod  Lahovskou 
až  k  Radotínu".  — 'Katzer:  Geologie  von  Böhmen.  Na  stránce  900.  uvádí  nsleziště 
konkrecí  buď  kvarcitových  buď  vápenných  nad  Valtrovým  zahradnictvím  u  Velké 
Chuchle.  Na  str,  902.  a  903.  uvádí  V.  Chuchli  jakožto  vydatné  naleziště  zkame- 
nělin pásma  da.  —  Jedině  Woldřich  (Všeohecná  geologie  dil  III. ),  část  III.  na 
str.  219.  řadí  Velkou  Chuchli  (vedle  Staňkovky,  Kněží  Hory  a  j.)  k  pásmu  d4. 


Spodní  silur  v  okolí  Radotíňa  a  Velké  Chuchle. 


Druh 

I.  Trilobiti. 

Trinucleus  ornatus  Sternb.  sp 

Dalmania  socialis  Barr 

Dalmania  Angelini  Barr 

Dalmania  Phillipsi  Barr 

Dalmania  solitaria  Barr 

Dalmania  sp 

Acidaspis  Bnchi  Barr 

Lichas  nov.  sp 

11.  Crustacea. 
Beirichia  hastata  Barr 

lir.  Cephaiopoda. 

Orthoceras  bisignatum  Barr 

Orthoceras  sp 

IV.  Brachiopoda. 

Strophomena  aquila  Barr 

Paterula  bohemica  Barr 

V.  Gastropoda. 

Enomphalas  (Maciurea?)  comes  Barr.  sp.   . 

Pleurotomaria  viator  Barr 

Temnodiscus  sp 

Sinuitopsis  sp 

VI.  Conuiarida. 

Conularia  fecunda  Barr 

Conularia  exquisita  Barr 

Hyolithus  sp 

VII.  Lammellibranciiiata. 

Leda  bohemica  Barr 

Leda  decurtata  Barr.         

Leda  sp 

Mytilus  sp 

Nucula  protensa  Barr , 

Modiolopsis  cf.  senilis  Barr 

Vm.  Graptoiiti, 

Diplograptus  sp 

IX.  ?Alcyonaria. 
Montículipora  čerta  Poeta . 

X.  Vermes. 

Corniilites  confertus  Barr 

XI.  Phyllopoda. 

Ribeiria  apu soldes.  Schub.  &  Waag 

Eibeirella  Sharpei  Barr.  sp.     . 

Úhrnně 


d. 


d,    d,    d,    d- 


10. 
11. 


12. 
13. 


14. 
15. 
16. 
17. 


1! 

19. 
20. 


21. 
22. 
23. 
24. 
25. 
26. 


28. 


29. 


30. 
31. 


+ 
+ 


+ 


8 


j- 


+ 


+ 

~r 

2 


±_ 
4 


+ 


+ 


+ 


+ 


—       1 

6  lil 


6 


±_ 
1 


+ 

2 
31 


+ 

2 

14 


8  ÎÎI.  J.  V.  želízko  :  Spodní  silur  t  okolí  Radotííia  a  Velké  Chuchle. 

Typické,  zelenavé  břidlice  pásma  D— d^,  které  ua  Kosové, 
u  Králova  Dvora  a  j.  chovají  výzuačné  zkameněliny  tohoto  pásma, 
zjistil  jsem  v  okolí  Radotina  a  Velké  Chuchle  ve  vyšších  polohách 
také,  ku  př.  na  Lahovské,  ve  stržích  cesty  vedoucí  z  Radotína  k  Loch- 
kovu,  jsou  tyto  dobře  přístupné.  Zkamenělin  ale  nenalezeno  zde 
žádných. 

Stankovka,  naleziště  mezi  Radotínem  a  Velkou  Chuchlí  a  nale- 
ziště západně  od  Velké  Chuchle  jsou  pokračováním  vrstev  pásma 
D  —  d^,  kteréž  je  na  protější  východní  straně  po  pravém  břehu 
Berounky  a  po  obou  březích  Vltavy  v  značné  míře  vyvinuto  (Lipany, 
Lipenec,  Zabovřesky,  Zbraslav,  Modřany  atd.),  ale  poblíže  svrchu 
uvedených  nalezišť  alluvialním  nánosem  z  větší  části  zakryto. 

Pokud  se  hranic,  jakož  i  fauny  pásma  D — d^  a  D — dg  na 
jiných  místech  středočeské  silurské  pánve  týče,  bude  nutno  podrob- 
nějšího studia,  ježto  není  vyloučeno,  že  mnohé  vrstvy  jakož  i  fauna 
těchto,  dosud  k  pásmu  D— d-  řáděné,  pásmu  D— d4  přináleží.^) 


')  Katzeií  v  té  příčině  podotýká  následovní  :  „Die  Grenze  gegen  die  vorge- 
hende Stufe  (2  c:r=D  — dj  kann  nicht  scharf  gezogen  werden,  da  der  Uebergang 
aus  den  glimmerreichen  Grauwackenschiefern  in  die  schwach  glimmerigen  Thon- 
schiefer  ein  allmäliger  ist.  Einige  Protile  scheinen  wohl  eine  schärfere  gegen- 
seitige Abgrenzung  beider  Stufen  dadurch  anzudeuten,  dass  die  für  2  d  (D  — dg) 
typischen  grünlichen  Schiefer  von  schwarzen  Schiefern  mit  Trinudeus  omatus  deut- 
lich geschieden  zu  werden  vermögen,  welche  letzteren,  obwohl  bislang  stets  als 
2  d  (D  — d.)  aufgefasst,  zur  Stufe  2  c  (D  — d4)  gestellt  werden  könnten.  Dagen 
haben  mich  Petrefactenfunde  bei  Strasnitz  und  Hostawitz  (0  von  Prag)  überzeugt, 
dass  die  dortigen  grüngrauen,  weichen,  von  Krejčí  und  Helmuacker  als  2  d  (D — dj) 
bezeichneten  Schiefer  der  Stufe  2  c  (D-dJ  angehören.  Die  Farbe  der  Schiefer 
kann  somit  kein  unterscheidendes  Merkmal  der  beiden  Stufen  2  c  und  2  d  ab- 
geben und  die  gegenseitige  Abgrenzung  derselben  muss  nach  wie  vor  dort,  wo 
sie  nicht  auf  Grund  palaeontologischer  Befunde  bestimmt  werden  kann,  dem 
individuellen  Ermessen  anheimgestellt  bleiben."  (Geologie  von  Böhmen.  Str.  899.) 


IV. 

Zur  Cytologie  der  gegliederten  Milchröhren. 

Von   Karl    Spisar. 

(Mit  einer  Tafel.) 

Vorgelegt  in  der  Sitzung   den  12.  Jäner  1906. 


Es  waren  mehrere  Fragen,  welche  mich  bestimmt  haben  die 
cytologischen  Verhältnisse  der  gegliederten  Milchröhren  zu  untersu- 
chen: zunächst  die  Frage,  ob  thatsächlich  Kerne  in  den  Milchröhren 
in  einem  bestimmten  Entwicklungsstadium  degenerieren  und  sich  auf- 
lösen, wie  das  Schmidt  vermuthungsweise  ausgesprochen  und  Zander 
zu  beweisen  versucht  hat;  weiter,  ob  sich  vielleicht  in  den  geglie- 
derten Milchröhren  amitotische  Theilungen  eventuell  Fragmentationen 
nachweisen  Hessen.  Anderseits  konnte  auch  ein  gewisses  Interesse  das 
gegenseitige  Verhalten  der  Kerne  nach  der  Auflösung  der  die  ein- 
zelnen Zellen,  aus  welchen  die  Milchröhren  entstehen,  trennenden 
Querwände  haben.  Es  war  nicht  ausgeschlossen,  dass  sich  dann  be- 
stimmte Bewegungen  der  Zellkerne  werden  nachweisen  lassen,  denn 
die  neuern  Arbeiten  von  Geeasimow,  Wisselingh,  Němec  und  anderen 
haben  gezeigt,  dass  die  gegenseitige  Lagerung  der  Zellkerne  in 
mehrkernigen  Zellen  eine  ganz  gesetzmässige  sein  kann.  Doch  muss 
schon  jetzt  bekannt  werden,  dass  ich  in  dieser  Beziehung  zu  keinem 
positiven  Resultate  gelangt  bin.  Insbesondere  ist  hervorzuheben,  dass 
ich  keine  Kernverschmelzungen  beobachten  konnte,  auch  waren  keine 
Kernformen  zu  beobachten,  welche  als  intermediäre  Stadien  entweder 
als  amitotische  Theilungen  oder  als  Kernverschmelzungen  gedeutet 
werden  konnten.  Hingegen  konnten  ganz  sicher  Degenerationserschei- 

Sitzber.  der  kön.  böhm.  Ges.  der  W^iss.    II.  Classe.  1 


2  ^  IV.  Karl  Spîsai*: 

nungen  an  Zellkernen  beobachtet  werden.  Womit  dieselben  zusam- 
menhängen, ist  «chwer  zu  entscheiden.  Möglicherweise  brauchen  die 
älteren  ausgewachsenen  Theile  des  Milchröhrensystems,  wo  auch  der 
Milchsaft  eine  anuährend  definitive  Zusammensetzung  erreicht  hat, 
nicht  so  viele  Kerne,  wie  in  jüngeren  Stadien.  Der  Ueberfluss  an 
Kernsubstanz  wird  dann  durch  Degeneration  und  Auflösung  der  Zell- 
kerne beseitigt. 

Was  die  Degeneration  selbst  betrifft,  so  erscheint  dieselbe  zu- 
nächst als  eine  Schrumpfung  des  Zellkernes;  anfangs  sind  diese  Kerne 
noch  stark  färbbar,  offenbar  weil  in  ihnen  die  Chromatinmenge  nicht 
abnimmt.  Sie  erscheinen  fast  homogen,  obzwar  sie  noch  bei  einge- 
hender Untersuchung  sich  als  granulär  erweisen.  Später  werden  sie 
viel  schwächer  färbbar,  auch  ist  von  dem  Nucleolus  nichts  mehr  zu 
sehen.  Offenbar  verschwindet  zunächst  der  Kernsaft,  wodurch  der 
Kern  schrumpft,  hierauf  wird  erst  auch  das  Chromatin  angegriffen. 
Das  letzte  Stadium  scheint  eine  Fragmentation  des  Zellkernes  zusein. 

Bevor  ich  mit  dem  Berichte  über  die  Resultate  meiner  Unter- 
suchungen an  den  gegliederten  Milchröhren  der  Cichoriaceen  beginne, 
will  ich  die  wichtigsten  Ansichten  der  früheren  Physiologen  und  Ana- 
tomen kurz  anführen. 

Ich  fühle  mich  verpflichtet  zuvor  meinen  herzlichsten  Dank 
Herrn  Prof.  Dr.  B.  Němec  abzustatten  für  das  Interesse  und  die 
freundlichen  Winke,  mit  welchen  er  meine  Arbeit  begleitete. 

Aus  der  zahlreichen  Literatur,  welche  die  gegliederten  Milch- 
röhren behandelt,  erhellt,  dass  es  kaum  ein  Element  des  Pflanzen- 
körpers gibt,  über  das  in  Rücksicht  auf  seinen  Bau,  Entwicklung  und 
seine  physiologische  Bedeutung  so  abweichende  Ansichten  geäussert 
gewesen  wären,  wie  über  die  Milchsaftgefässe. 

Die  Milchröhren  wurden  schon  von  älteren  Pflanzenanatomen 
beobachtet,  so  schon  durch  Malpighi.  Die  diesbezügliche  Literatur 
wurde  von  Hanstein')  ausführlich  in  seiner  im  Jahre  1864  erschiene- 
nen Arbeit  besprochen.  Es  wäre  daher  überflüssig  hier  nochmals  auf 
die  ältere  Geschichte  der  Forschungen  über  das  Milchröhrensystem 
einzugehen.  Es  sei  nur  hervorgehoben,  dass  man  eine  Zeit  lang  der 
Ansicht  war,  es  gäbe  zweierlei  Milchröhren  und  zwar  solche,  welche 
aus  Zellreihen  entstehen,  welchen  Vorgang  schon  Moldenhaver  beo- 
bachtet hat;  als  die  zweite  Art  von  Milchröhren  wurden  schleim- 
führende  Interzellularen    angeführt.     Um    die   Kenntniss    der  Milch- 


*)  Hansïf.in  Johann,   Die  Milchsaftgesässe   und   die  verwandten  Organe  der 
Rinde  1864  Seite  5—10. 


Zur  Cytologie  der  gegliederten  Milchröhren.  3 

röhren  haben  sich  unter  anderen  Schleiden,  Ungeb,  Schacht,  Mohl, 
Ein  Ungenannter,  Karsten  und  Tkécul  verdient  gemacht.  Eine  be- 
sonders grosse  Bedeutung  kommt  jedoch  den  Arbeiten  von  Hanstein  zu. 

Hanstein  sucht  in  seiner  schon  angeführten  Schrift  dem  Begriff 
der  Milchsaftgefässen  eine  bestimmte  Umgrenzung  zu  geben,  indem 
er  meint,  dass  dies  jene  pflanzlichen  Organe  seien,  welche  in  ihrer 
vollkommensten  Form  das  ausgebildetste  Gefässsystem  darstellen.  Er 
hat  nämlich  beobachtet,  dass  sie  in  den  Familien  der  Ciohoriaceen, 
Campamdaceen  uud  Lobeliaceen  am  vollendetsten  vorkommen,  und  sah 
auch,  dass  sie  als  röhrenförmige  Schläuche  ohne  Unterbrechung  das  Ge- 
fässbündel  begleiten  und  dass  diese  Röhren  durch  häufige  seitliche 
Anastomosen  zu  einem  Netz  verbunden  sind,  das  das  Cambium  umgibt. 
Durch  Versuche  kann  man  sich  leicht  überzeugen,  dass  dieselben 
aus  Zellreihen  hervorgegangen  sind,  wenn  auch  das  Auflösen  der 
Querwände  in  einem  so  frühen  Stadium  vorsichgegangen  ist,  dass  es 
sich  bei  seiner  Feinheit  der  Beobachtung  entzieht.  Deshalb  gibt  er 
wohl  zu,  dass  man  auf  grosse  vielleicht  auch  unüberwindliche  Schwie- 
rigkeiten stossen  würde,  sollte  man  das  Entstehen  derselben  aus  se- 
kundär austapezierten  Interzellulargängen  annehmen. 

Bei  den  Cichoriaceen  kommen  Milchsaftgefässe  auch  im  Mark  in 
Form  von  Bündeln  vor.  In  der  Zusammenfassung  der  Resultate  sagt 
er,  dass  die  Schläuche,  welche  den  milchigen  Saft  führen,  wahre  Ge- 
fässe,  d.  h.  Verschmelzungen  von  Zellen  oder  nach  Ungers  Bezeich- 
nungen Zeil-Fusionen  sind,  und  dass  diese  Verschmelzung  bei  ihnen 
viel  vollkommener  ist,  als  bei  den  Gefässen  des  Holzes.  Die  Milch- 
saftgefässe lassen  nirgends  weder  mit  den  Holzgefässen  noch  mit  den 
Siebröhren  eine  offene  Kommunikation  nachweisen,  wohl  aber  ist  es 
sicher,  dass  sie  die  Gefässbündel  bis  in  die  Blätter  und  Blüten  be- 
gleiten und  sich  ihnen  anfügen.  Schliesslich  lassen  sie  die  Enden  der 
Spiralgefässe  allein  verlaufen  und  verlieren  sich  im  Parenchym  der 
Blattspreite  oder  sie  gehen  in  vereinzelte  blinde  Endungen  über. 
Im  Blütenstiel  lässt  sich  dieselbe  Verteilung  der  Milchsaftgefässe  beo- 
bachten wie  im  Stengel.  Aus  dem  Receptaculum  ziehen  sich  die 
Milch-  und  Siebröhren  und  Spiralgefässe  in  den  Kelch  und  das  Peri- 
karpium  und  treten  in  kleinen  Strängen  in  die  Blumenkrone,  Staub- 
gefässe  und  den  Griffel  ein. 

In  der  ganzen  Arbeit  Hansteins  findet  man  keine  Angabe  über 
den  Inhalt  der  Milchröhren.    In   einer    tveiteren  Arbeit^)   handelt   er 

-)  Hanstein  J.,  Versuche  über  die  Leitung  des  Saftes  durch  die  Einde  und 
Folgerungen  daraus.  Jahrb.  für  wiss.  Botanik  II  B.     Berlin  1860.     S.  442  u.  461. 


4  IV.  Karl  Spisar  : 

Über  die  physiologische  Bedeutung  der  Milchröhren,  ob  dieselben  bloss 
Exkretorgane  sind,  oder  vielleicht  die  Rolle  eines  Reservestoffbe- 
hälters spielen. 

Zehn  Jahre  später  veröffentlichte  derselbe  Forscher  neue  Resul- 
tate seines  Studiums  ;  ^)  unter  anderem  spricht  er  die  Meinung  aus, 
dass  die  Milchröhren  vielleicht  auch  Protoplasma  besitzen,  er  sagt 
aber  nicht,  ob  Kerne  darin  vorkommen. 

De  Bahy  schreibt  in  seiner  „Vergleichenden  Anatomie"  von  den 
Milchröhren,  dass  ^)  innerhalb  der  Wand  weder  Protoplasma  noch 
Zellkerne  zu  erkennen  sind.  Allerdings  haben  manche  geronnene  fein- 
körnige Milchsäfte  z.  B.  die  der  CicJioriaceen  mit  geronnenem  Proto- 
plasma Aehnlichkeit,  oder  es  bleibt  in  teilweise  entleerten  Röhren 
nach  Einwirkung  von  Alkohol,  Jodlösung  u.  s.  w.  streckenweise  ein 
Wandbeleg,  welcher  einer  geronnenen  protoplasmatischen  Wandaus- 
kleidung gleicht.  Weitere  Untersuchungen  werden  daher  vielleicht 
einen  Protoplasmakörper  nachzuweisen  im  Stande  sein.  An  einer 
anderen  Stelle  heisst  es,  dass  die  Milchsäfte  für  nichts  anderes  als 
für  Flüssigkeiten  betrachtet  werden  können. 

Der  erste,  dem  es  gelungen  ist  einen  Plasmakörper  und  eine 
Mehrzahl  von  Kernen  in  ungegliederten  Milchröhren  nachzuweisen, 
war  Treub.^) 

Es  lag  nun  die  Frage  nahe,  ob  auch  die  gegliederten  Milch- 
röhren der  Cichoriaceen,  Campanulaceen  u.  s.  w.  Plasma  u. Kerne  besitzen. 
JoHOw^)  berücksichte  dies  in  seiner  Arbeit  beim  Studium  der  Milch- 
röhren der  Aroideen.  Indem  er  Anihurium  als  Vertreter  derselben 
nahm,  kam  er  zu  dem  Resultate,  dass  diese  Milchröhren  Plasma  und 
Kerne  besitzen  und  dass  wahrscheinlich  nach  der  Verschmelzung  keine 
Vermehrung  der  Kerne  stattfindet.  Damit  konnte  aber  die  Sache 
keinen  Abschluss  finden,  weil  der  Milchsaft  der  Aroideen  abweichende 
Eigenschaften  im  Vergleiche  mit  dem  Inhalt  der  sonstigen  Milchsäfte 
zeigt^  das  ganze  Milchröhrensystem    unvollkommen    ausgebildet   ist  '^) 


\ 


^)  Hanstein  J.,  lieber  die  Bew.egungserscheinungen  des  Zellkernes  in  ihren 
Beziehungen  zum  Protoplasma.  Stzber.  der  niederrh.  Ges.  für  Natur  und  Heilkunde 
Bonn.  19.  XII.  1870  S.  222. 

■*)  De  Bary,  Vergleichende  Anatomie  der  Vegetationsorgane  etc.  Leipzig. 
1877.  S.  191. 

•^)  Treub  M.  f..  Sur  la  pluralité  des  noyaux  des  certaines  cellules  végétales 
Comptes  rendus  1879.  T.  89.  S!  494. 

")  JoHow  Fk.,  Untersuchungen  über  die  Zellkerne  in  den  Sekretbehältern 
und  Parenchymzellen  der  höheren  Monokotylen.  Bonn  1880.  S.  29. 

')  Bart,  1.  c,  S.  209. 


Zur  Cytologie  der  gegliederten  Milchröhren.  5 

und  weil  keine  sicheren  Anhaltspunkte  für  die  Lebendigkeit  der  Proto- 
plasmakörper aufzufinden  waren. ^) 

Im  Anschluss  an  die  Resultate  Johows  hat  E.  Schmidt'^)  neue 
Untersuchungen  unternommen.  Zu  diesem  Studium  wählte  er  die  Fa- 
milien der  Cichoriaceen,  Campamilaceen,  Loheliaceen  u.  s.  w. 

Der  Entstehung  nach  teilt  er  das  Milchröhrensystem  Ů.QV  Cichoria- 
ceen in  2  Kategorien,  in  solche,  welche  durch  die  Tätigkeit  des  Kam- 
biums entstanden  sind,  und  in  jene,  welche  sich  aus  dem  Urmeristem 
differenzieren.  Zur  ersten  Partie  gehört  die  Hauptmenge  der  Milch- 
röhren der  Wurzein,  zur  zweiten  die  Milchröhren  zumeist  der  ober- 
irdischen Pflanzenteile.  Die  Untersuchung  der  Schnitte  vom  lebendi- 
gen Material  führt  zumeist  zu  keinem  Ziel,  dafür  aber  ergeben  sich 
gute  Resultate  durch  Härtung  mit  Pikrinsäure  und  durch  Tinktion 
mit  Hämatoxylin.  Seine  Ergebnisse  bezüglich  der  Kerne  sind  in  fol- 
genden Worten  enthalten  :  ^*')  dass  in  den  Milchröhren  unmittelbar 
neben  runden  Kernen  auch  sehr  langgestreckte  vorkommen,  erscheint 
als  ein  Punkt  von  sehr  geringer  Wichtigkeit.  Das  Kernkörperchen 
ist  in  ihnen  oft  ebenso  deutlich,  wie  in  den  Kernen  der  Nachbar- 
zellen. Feinkörniges  Aussehen  kommt  den  einen  wie  den  ande- 
ren zu. 

Im  Alter  übertreffen  die  Kerne  der  Milchröhren  an  Grösse  oft 
diejenigen  der  Nachbarzellen,  sind  aber  andererseits  bedeutend  ärmer 
an  tingierbarer  Substanz  als  diese.  Bisweilen  war  diese  Substanzar- 
mut in  hohem  Grade  in  die  Augen  fallend. 

Irgendwelche  Figuren,  die  auf  eine  Kernteilung,  sei  es  eine 
direkte  oder  indirekte  hinwiesen,    wurden  an  keiner  Stelle  beobach- 

tet.^O 

Die  Anzahl  der  Kerne  in  den  Milchröhren  ist  variabel,  zumeist 
aber  sehr  gering.  Nieraals  findet  man  in  den  Milchgefässen  besonders 
in  der  Nachbarschaft  des  Bastes,  so  viele  Kerne,  wie  viele  el)enso 
lange  Reihen  von  Parenchymzellen  der  Rinde  enthalten-  Die  Seltenheit 
der  Kerne  will  er  durch  zwei  Ansichten  erklären  :  Ein  grosser  Teil 
des  Milchröhrensystems  ist  bereits  bei  geringer  Länge  des  Interno- 
diums entwickelt  und  wenn  bei  weitergehender  Streckung  des  Inter- 
nodiums keine  Kernvermehrung  eintritt,  so  werden  die  Kerne  relativ 


■'^)  JoHOv,  1.  c.  S.  36. 

*)  E.  Smidt,  Ueber  den  Plasmakörper  der  gegliederten   Milchröhren.    Bot. 
Zeit.  1882.  S.  437—440. 

1»)  Schmidt,  1.  c.  S.  441. 

1^)    Schmidt,  1.  c.  441  u.  442. 


6  IV.  KarlSpisar: 

seltener  als  im  Nachbargewebe.  Von  dieser  Erklärung  sagt  Schmidt 
selbst,  dass  sie  den  Vorzug  verdient  vor  der  nachfolgenden,  welche 
dahin  lautet,  dass  sich  die  Kerne  verschiedenartig  verhalten. 

Obwohl  für  alle  Theile  des  Milchröhrenssystems  ein  Verbleiben 
der  Kerne  bis  zu  den  ältesten  Stadien  in  zahlreichen  Fällen  festge- 
stellt werden  konnte,  und  in  den  Diaphragmen  der  Knoten  sich  alle 
Kerne  mit  Sicherheit  erhalten  finden,  erscheint  anderseits  doch  nicht 
ausgeschlossen,  dass  im  Alter  der  Substanzunterschied  mancher  Kerne 
gegen  das  Plasma  gering  genug  wird,  um  sich  der  Wahrnehmung, 
selbst  bei  Anwendung  der  erwähnten  Mittel,  zu  entziehen.  Es  könnte 
dies  von  einer  wirklichen  Auflösung  der  Kerne  wohl  noch  verschie- 
den sein.  Für  die  Beobachtung  stellt  sich  freilich,  solange  nicht  etwa 
besondere  Hilfsmittel  zum  Nachweise  der  Kerne  noch  verbessert 
werden,  beides  gleich  und  so  kann  auf  Grund  derselben  eine  wirk- 
liche Auflösung  nicht  als  ausgeschlossen  bezeichnet  werden.^^) 

Was  den  Protoplasten  anbelangt,  so  vereinigen  sich  einzelne  Proto- 
plasten der  Zellen  nach  der  Verschmelzung  zu  einem  einzigen  Schlauch, 
welcher  die  ganze  Milchröhre  auskleidet.  In  jüngeren  Teilen  ist  der- 
selbe relativ  stark,  mit  dem  Alter  aber  nimmt  er  an  Dicke  ab  und 
speichert  weniger  Hämatoxylin  auf.  Dass  dieser  Protoplasmakörper 
bei  den  gegliederten  Milchröhren  lebt,  nimmt  der  Autor  als  sicher 
an,  weil  sich  derselbe  bei  Verlängerung  der  betreffenden  Milchröhren 
mitverlängert  und  bei  Verwundung  eines  Pflanzenteiles  eigenartig 
reagiert.  Die  Tatsache,  dass  in  manchen  Teilen  keine  Kerne  aufge- 
funden werden  konnten,  somit  „möglicher  Weise  wirklich  verschwun- 
den sein  können",  spricht  noch  nicht  dafür,  dass  nach  dem  Verschwin- 
den des  Kernes  das  Leben  zu  Ende  ist;  der  Autor  führt  Beispiele 
vor,  dass  auch  nach  dem  Verschwinden  des  Kernes  das  Protoplasma 
lebt.^^) 

R.  Zander  nahm  sich  vor,  die  Entwicklung  der  Milchröhren  vom 
ersten  Anfange  an  zu  beobachten,  um  das  Schicksal  der  Kerne  auf- 
zuklären. Er  bemerkt  in  seiner  Schrift,  ^^)  dass  Schmidt  der  erste  war, 
welcher  darauf  aufmerksam  gemacht  hatte,  dass  in  alten  Milchröhren 
eine  geringere  Anzahl  von  Kernen  vorkomme  und  dass  er   die   Mei- 

")  Schmidt,  1.  c.    S.  442. 

")  Schmitz,  Untersuchungen  über  die  Struktur  des  Protoplasmas  und  der 
Zellkerne  in  den  Pflanzenzellen.  Sitzungsberichte  der  niederrh.  Ges.  f.  Nat.  und 
Heilkunde  Bonn  13.  Juli  1880,  Separatabdruck  Š.  31. 

1*)  Zander  R.,  Die  Milchsafthaare  der  Cichonaceen.  Stuttgart  1896  Biblio- 
theca  botanica  Heft  37.,  S.  14,  15, 


Zur  Cytologie  der  gegliedei'ten  Milchröhreo.  7 

nung  Schmidts  bezüglich  des    allmähligen  Aiiflösens  der  Kerne  bestä- 
tigen müsse.  Sein  Resultat  lautet: 

„  ...  Im  weiteren  Verlauf  der  Entwicklung  nimmt  der  Inhalt  dieser  Zel- 
len an  Opazität  zu  und  es  treten  nun  auch  bald  die  bekannten  für  die  Milch- 
röhren charakteristischen  Eesorbtionen  der  Wände  ein.  Im  Beginn  derselben  sind 
die  einzelnen  Zellen  mit  ihren  Keinen  und  Plasmakörpern  noch  deutlich  unter- 
scheidbar. Der  Kern  ist  gewöhnlich  von  linsenförmiger  Gestalt  und  besitzt  einen 
deutlichen  Nucleolus.  Mit  der  Zeit  fangen  einige  Kerne  an  sich  zu  strecken;  sie 
nehmen  ellipsoidische  bis  spindelförmige  Gestalt  an  und  zeigen  oft  die  seltsam- 
sten Formveränderungen.  Auf  diese  Erscheinung  hatte  bereits  E.  Schmidt'')  hin- 
gewiesen. Er  vermutet,  dass  diese  Verminderung  der  Kerne  durch  allmähliges 
Auflösen  derselben  herbeigeführt  werde,  ohne  jedoch  tatsächliche  Belege  dafür 
beibringen  zu  können." 

Es  ist  Zander  im  Verlaufe  seiner  ÜQtersuchungen  öfters  geglückt 
Kerne  zu  beobachten,  welche  dieser  Vermutung  durchaus  entsprechen. 
Dieselben  waren  von  Löchern  und  Kanälen  durchsetzt,  welche  leb- 
haft an  die  Korrosionserscheinungen  der  Stärkekörner  bei  der  Kei- 
mung erinnern.  Oftmals  war  der  ursprüngliche  Kern  in  2  oder 
mehrere  Stücke  zerfallen,  die  noch  in  unmittelbarer  Nähe  bei  einander 
lagen,  so  dass  kein  Zweifel  darüber  bestehen  konnte,  das  sie  ursprüng- 
lich zusammengehangen  hatten. 

Dazu  will  ich  jetzt  schon  bemerken,  dass  ich  bei  meinen  Studien 
der  Milchröhren  niemals  die  Kerne  derart  gefunden  habe,  dass  sie 
von  Löchern  und  Kanälen  durchsetzt  gewesen  wären;  ebenso  ist  das 
Zerfallen  der  Kerne  recht  zweifelhaft. 

In  der  neuesten  Zeit  hat  den  Inhalt  der  Milchröhren  H.  Mö- 
LiscH  '^)  untersucht  und  unter  anderem  sagt  er,  dass  er  sich  bei  vielen 
Pflanzen  von  der  Gegenwart  eines  Plasmaschlauches,  der  die  Milch* 
röhren  auskleidet    und   Kerne  enthält,    in    denselben  überzeugt  habe. 

Andere  Schriften  ")  bezüglich  der  Milchröhren,  welche  vorlie- 
gende Arbeit  weniger  angehen,  können  füglich  übergangen  werden 
abgesehen  von  der  Abhandlung  von  A.  J.  Schimper^*),  welcher  die 
Milchröhren  auf  die  Frage  hin  behandelt,  ob  dieselben  Kohlenhydrate 
und  Eiweisskörper  leiten  oder  nicht.  ^^) 


15)  Schmidt,  1.  c.  S.  436  u.  w. 

lö)  J.  Molisch,'  Studien  über  den  Milchsaft  und  Schleimsaft  der  Pflanzen. 
Jena  1901.  S.  —  4. 

")  S.  ScmvEDENER,  Eiulgc  Beobachtungen  an  Milchsaftgefässen.  Sitzungsb- 
der  Berl.  Akad.  1885. 

'**)  A.  F.  ScHiMPER,  über  die  Bildung  und  Wanderung  der  Kohlenhydrate, 
in  den  Laubblättern.  Bot.  Zeitung  1885.  Nro  49. 

15)  Haberlax\dt,  Zur  physiologischen  Anatomie  der  Milchröhren.  Sitzungsber. 
der  W.  Ak.  1883  B.  87.  —  Physiologische  Pflanzeuanatomie  1884  S  223. 


8  IV.  Karl  Spisar  : 

Zweck  der  vorliegenden  Arbeit  ist,  die  Entwicklung  der  Milch- 
röhren der  Cichoriaceen  kurz  zu  behandeln  und  hauptsächlich  das 
Schicksal  ihrer  Kerne  zu  beschreiben.  Aus  der  Familie  der  Cichoria- 
ceen, welche  zur  Untersuchung  herangezogen  wurden,  wurden  Lactuca 
sativa  L.,  Scorsonera  hispanica  Z,,  und  Cichorium  intyhus  L.  unter- 
sucht. Anfangs  wurden  auch  mit  mehreren  Abarten  der  genannten 
Pflanzen  Versuche  angestellt,  allein  weil  dieselben  nichts  Neues  zeigten, 
brauchen  sie  nicht  besprochen  werden.  ^°j 

Die  Pflanzen  wurden  sowohl  in  Sägespänen  wie  im  Gartenboden 
kultiviert  und  zwar  bei  Tageslicht  und  im  dunklen  Ptaume  und  in 
verschiedenen  Altersstadien  untersucht  Dazu  wurden  die  einzelnen 
Pflanzenpartien  fixiert  oder  lebend  untersucht.  Zur  Fixierung  diente  die 
Flemmingsche  Lösung,  die  Präparate  wurden  im  Alkohol  gehärtet  und 
mit  Parakarmin  gefärbt  Die  darauf  folgende  Tinktion  durch  Fuchsin 
hat  auch  gute  Resultate  geliefert.  Auch  ungefärbte  Präparate  zum 
Schluss  mit  Parakarmin  tingiert  führten  zum  Ziele. 

Die  zweite  Methode  der  Untersuchung  des  lebenden  Materials, 
wie  sie  MoLisGH  ^^)  angestellt  hat,  hat  dieselben  Ergebnisse  gezeigt, 
welche  ich  am  toten  Material  vorfand.  ^-)  Die  Methode,  der  ich  mich 
bediente,  besteht  darin,  dass  man  den  Milchsaft  aus  einem  Pflanzen- 
teile auf  ein  Objektglas  in  einen  grösseren  Tropfen  .  der  dazu  vor- 
bereiteten Lösung  ausfliessen  lässt,  welche  aus  Wasser  und  ein  wenig 
Jodgrün  besteht,  wozu  man  einen  Tropfen  Essigsäure  hinzugibt.  Die 
Konzentration  richtet  sich  nach  der  Pflanzenart.  Das  Zeichnen  der 
einzelnen  Bilder  geschah  mit  Hilfe  des  Leitzschen  Zeichenapparates, 
die  LTntersuchung  fand  statt  mit  einer  Leits-Inimersion  Yio  ^nd  De.  zz  5. 
(Vergrösserung  940).  Die  Abbildungen  wurden  bei  der  Tubuslänge 
170  mm.,  Imm.  Yio  und  Oc.  =:  3  gezeichnet  (Vergrösserung  575).  Bei 
der  Reproduktion   wurden   dieselben    etwa    um  V4  linear  verkleinert. 

Dass  die  Milchröhren  .  aus  Zellreihen  entstehen,  _  deren  Quer- 
wände verschwinden,  ist  leicht  zu  konstatieren.  In  jungen  Partieen  der 
Pflanze  traf  ich  sehr  oft  Zellenkomplexe  an,  deren  Zellen  bezüglich 
des  Inhaltes  und  der  Grösse  in  2  Partien  eingereiht  werden  können. 
(Fig.  1.)  Zwischen  den  isodiametrischen  Parenchymzellen  bei  Lactuca 
ziehen  sich  andere  immer  einkernige,  in  die  Länge  verzogene  Zellen, 


^°)  Von  Lactuca  sativa:  Hartkopf,  Spitzkopf  u.  A.  Scorzonera  hispanica  die 
russische  Süsswurzel  u.  die  russische  Schwarzwurzel.  Cichoritim  endivia  L.  stand 
mir  nicht  zur  Verfügung. 

21)  MoLiscu,  1.  c.  S.  4. 

2^)  Schmidt,  1.  c,  S.  4.57. 


Zur  Cytologie  der  gegliederten  Milchröhren.  9 

welche  hintereinander  liegen,  an  manchen  Stellen  Äste  bilden  und 
in  einem  Netz  verbunden  sind.  Sieht  man  sich  die  Zellen  genauer  an, 
so  erkennt  man  gleich,  dass  sie  sich  nicht  nur  durch  ihre  längliche 
Form,  sondern  auch  durch  ihren  Inhalt  von  den  Nachbarzellen  unter- 
scheiden. 

In  diesen  Zellen  ist  meist  ein  normaler  runder  Kern  enthalten,- 
der  aber  zumeist  1^2  bis  2V2  länger  ist,  als  in  den  Zellen  der 
Nachbargewebe.  Der  Nucieolus  ist  wegen  des  trüben  Inhaltes  nicht 
gut  sichtbar,  manchmal  ist  er  gar  nicht  zu  konstatieren.  Der  Inhalt 
der  Milchzellen  nimmt  vom  Anfang  der  Entwicklung  der  Milchröhren 
an  Opazität  zu  und  ist  in  ganz  entwickelten  Milchgängen  manchmal 
so  trüb,  dass  er  jede  weitere  Untersuchung  der  Partieen  ohne  beson- 
dere Tiuktionen  unmöglich  macht. 

Bei  Scorzonera  sind  die  Nucleolen  gut  sichtbar,  in  manchem 
Kern  sind  auch  2  zu  sehen  (Fig.  2).  Die  Milchzellen  sind  da  etwas 
schmäler  und  länger  als  die  Nachbarzellen  ;  das  ist  aber  nicht  immer 
der  Fall  (Fig.  3),  die  Parenchymzellen  sind  zuweilen  ziemlich  lang 
und  im  ganzen  nähern  sie  sich  in  ihrer  Breite  den  Nachbarzellen.  Der 
trübe  Inhalt  ist  in  den  Milchzellen  bei  Scorzonera  am  dichtesten,  bei 
Lactuca  und  Cichorium  ist  derselbe  viel  durchsichtiger.  Eben  diese 
Tatsache  war  auch  der  Grund,  warum  ich  bei  der  Untersuchung  der 
Sorsonera  das  Stadium  der  Querwandresorbtion  lange  nicht  beobachten 
konnte. 

Es  ist  mir  überhaupt  bloss  einigemal  gelungen,  dieses  Stadium 
zu  sehen,  in  der  in  Fig.  4.  dargestellten  Michröhre  ist  eine  Querwand 
auf  einer  Seite  aufgelöst,  in  der  rechten  Hälfte  der  Rohres  sind 
2  Kerne  zu  sehen,  ein  Beweis,  das  die  Resorbtion  hier  bereits 
früher  stattgefunden  hat.  In  der  ganzen  Länge  der  Milchröhre  war 
kein  anderer  Rest  der  Querwand  sichtbar  ;  daraus  kann  man  schliessen, 
dass  die  Querwände  aller  Milchzellen  nicht  streng  auf  einmal  resor- 
biert werden.  Nach  der  Resorbtion  stirbt  der  Protoplasmaschlauch 
nicht  ab,  sondern  es  vereinigen  sich  die  Plasmaschläuche  zusammen 
und  kleiden  so  die  Milchröhre  in  ihrer  ganzen  Länge  aus.  Es  ent- 
steht ein  Sym plast,  der  in  jungen  Pflanzenteilen  ziemlich  dick  ist,  mit 
dem  Alter  aber  an  Dicke  abnimmt,  eine  Tatsache,  die  von  allen 
Forschern  bestätigt  wurde.  Von  dem  Plasmaschlauche  kann  man  sich 
überzeugen  durch  Färbung  desselben  mit  Hämatoxylin  oder,  wie  es 
Molisch  gemacht    hat,    mittels  einer   Jodkaliuralösung.  ^^)     Er   sägt, 


"j  Molisch,  1.  c.  S.  4. 


10  ^  IV.  Karl  Spisar: 

dass    der   Schlauch  dann  entweder    der   Zollwand  anliegt,    oder    sich 
als  röhrenförmiger  Sack  abhebt. 

Der  ganze  Inhalt  der  Milchröhre  steht  unter  einem  gewissen 
Drucke,  Den  Beweis  dafür  liefert  nicht  bloss  das  Austreten  des 
Milchsaftes  aus  der  Wunde  der  Pflanze,  sondern  auch  das  Mikroskop: 
bei  manchen  Röhren  sieht  man,  dass  die  Querwände  der  an  die 
Milchröhre  angrenzenden  Zellen  nicht  gerade  verlaufen,  sondern  ge- 
faltet sind  (Fig.  31.).  Gleich  im  Anfange  meiner  Versuche  fand  ich, 
dass  in  jungen  Milchröhren  sich  zahlreiche  Kerne  befinden,  in  älteren 
dagegen  gibt  es  nur  eine  geringe  Anzahl  derselben,  oder  sie  sind 
auf  grössere  Strecken  des  Rohres  überhaupt  nicht  zu  sehen. 

Schon  Schmidt  bemerkte,  dass  das  seltene  Vorkommen  der  Kerne 
in  den  Milchröhren  älterer  Pflanzenteile  nicht  bloss  darauf  zu  be- 
ziehen wäre,  dass  der  trübe  Saft  die  Beobachtung  hindere,  sondern 
dass  der  Substanzunterschied  ^■*)  der  Kerne  gegen  das  Plasma  im  Alter 
geringer  werde  und  infolge  dessen  sich  der  Wahrnehmung  entziehe. 
Wenn  wir  nun  den  anderen  Punkt  ins  Auge  fassen,  dass  die  Milch- 
röhren schon  am  Anfang  der  Streckung  entwickelt  sind  und  dass  bei 
der  Streckung  des  Pflanzenteiles  keine  Kernvermehrung  mehr  statt- 
findet, was  zur  Folge  hat,  dass  die  Anzahl  der  Kerne  eine  geringe 
ist,  so  kommen  wir  damit  doch  noch  nicht  aus.  Auf  Grund  dessen 
hat  Schmidt  die  Vermutung  ausgesprochen,  dass  die  Kerne  in  den 
Milchröhren  allmählich  aufgelöst  werden.  Diese  Vermutung  zu  be- 
stätigen, ist  es  mir  bei  meinem  Studium  der  Milchröhren  der  Cicho- 
riaceen  gelungen  :  ich  habe  gar  oft  daselbst  degenerierende  Kerne 
getroffen. 

Verfolgen  wir  die  Entwicklung  der  Milchröhren  vom  Anfange 
an,  so  sehen  wir  gleich,  dass  die  Kerne  in  den  Milchzellen  schon  vor 
der  Resorbtion  der  Querwände  in  manchen  Zellen  länger  als  breiter 
sind.  In  vielen  Zellen  habe  ich  Kerne  von  0"00/2 — 0*015  mm 
Länge  gesehen,  deren  Breite  zwischen  0 0024 — 00072mm  schwankte. 
Die  Konturen  der  Kerne  sind  da  gut  sichtbar  gewesen  und  waren 
vom  Inhalte  der  betreifenden  Zellen  leicht  zu  unterscheiden.  Der 
ganze  Kern  besitzt  eine  glatte  Oberfläche.  Im  weiteren  Entwicklungs- 
gange nehmen  die  Kerne  an  Tingierbarkeit  stark  ab.  Beobachtet 
man  ein  Stadium  nach  der  Resorbtion  der  Querwände,   so   trifft  man 


^*)  In  manchen  Fällen  ist  es  -wirklich  schwer,  die  Grenze  des  Kernes  zu 
konstatieren.  Derselbe  ist  im  Alter  sehr  schwach  tingierbar,  ja  manchmal  bleibte  er 
trotz  aller  Färbungsmittel  ungefärbt. 


Zur  Cytologie  der  gegliedÄ-ten  Milchröhren.  11 

immer  längere  Kerne  als  sie  ursprünglich  waren  (Fig.  31.).  Bei 
Scormnera  ist  ihre  Form  sehr  manigfaltig;  grösstenteils  kommen  da 
3  Kernarten  vor  :  1.  Kerne^  welche  die  tirspr angliche  Form  beibehalten 
haben,  2.  Kerne  die  mehr  ohne  iveniger  verlängert,  bis  fadenförmig  sind 
und  3.  degeneriende  Kerne.  Es  gibt  überhaupt  keine  Regeln,  nach 
denen  diese  Kerne  im  Protoplasma  verteilt  wären.  Hier  z.  B.  sieht 
man  einen  von  ganz  kugeliger  Gestalt,  daneben  aber  gleich  einen 
anderen,  den  degenerierenden  ;  ja  manchmal  konnte  ich  alle  3  Kern- 
arten in  unmittelbarer  Nähe  in  derselben  Milchröbre  beobachten. 
Mit  Gewissheit  kann  ich  aber  konstatieren,  dass  in  älteren  Röhren 
der  grösste  Teil  der  Kerne  eine  längliche  Form  hat.  Jene  Kerne, 
welche  ihre  ursprüngliche  Gestalt  auch  in  weiteren  Alteratadien  bei- 
behalten haben,  weisen  ganz  scharfe  Konturen  auf  und  enthalten  auch 
einen  oder  zwei  Nutleolen  auf.  Bei  Lactuca  und  Cichorium  besitzt 
der  Kern  fast  immer  zwei  Nukleolen.  Kerne  mit  mehr  Nukleolen 
bind  sehr  selten.  Die  Form  des  Nucleolus  ist  bei  Scorzonera  fast 
immer  rundlich  und  nur  im  Ausnahmsfalle  war  er  ein  wenig  ver- 
längert. Bei  Lactuca  und  Cichorium  ist  es  ungekehrt  der  Fall.  In 
den  jüngsten  Stadien  der  Milchröhren  sind  die  Nukleolen  derselben 
Form  ;  ob  diese  Verschiedenheiten  schon  in  vivo  vorhanden  waren  oder 
ob  sie  erst  bei  der  Fixierung  entstanden  sind,  kann  ich  nicht  ent- 
àcheiden. 

Ausser  der  oben  erwähnten  Form  gibt  es  bei  Scorzonera  Kerne 
(Fig.  18.),  die  der  kugeligen  Gestalt  sich  nähern,  einen  oder  2  Nucle- 
olen  besitzen  und  verschiedene  tiefe  Einschnitte  in  den  Kernkörper 
besitzen. 

Bei  Cichorium  fand  ich  seltener  Kerne  mit  solchen  Einschnitten. 
(Fig.  26.)  Ob  die  Kerne  an  solchen  Stellen,  wo  sich  diese  Einschnitte 
zeigen,  zu  degenerieren  beginnen,  kann  ich  nicht  sagen  ;  nur  das 
habe  ich  beobachtet,  dass  diese  Tatsache  mit  dem  Zerfallen  der 
Kerne  nach  Zander  gar  nichts  zu  tun  hat  --').  Die  von  ihm  beschrie  • 
benen  Korrosionserscheinungen  bei  Kernen  habe   ich  nicht  getroffen. 

Nicht  minder  interessant  und  manigfaltig  geformt  sind  die  ge- 
sfreckten  Kerne.  Diese  fand  ich  bei  allen  von  mir  untersuchten  Pflan- 
zen und  zwar  sowohl  im  Stengel  und  den  Blättern,  als  auch  in  den 
Wurzeln.  Bei  Scoraonera  habe  ich  öfters  Gelegenheit  gehabt,  die  ge- 
streckten Kerne  schon  in  den  jüngsten  Pflanzeuteilen  zu  sehen.  Dass 
die  Anfänge  der  Milchröhren  im  Samen  bereits  vorkommen,  ist  sicher- 


'")  Zander,  1.  c.  S.  14. 


1 


12 


IV.'Karl  Spisar  : 


gestellt.  Man  trifft  in  den  Keimblättern  Milchzellen  und  Milchröhren; 
ihre  Kerne  sind  grösstenteils  rund  oder  nur  sehr  wenig  gestreckt. 
In  den  Keimblättern  von  Scor^onera-Ta^nzen,  welche  bloss  5  Tage  in 
in  Sägespänen  wuchsen,  beobaclitete  ich  schon  sehr  langgestreckte 
Kerne.  Molisch^*"')  hat  Kerne  dieser  Form  im  Schleimsaft  von  Zi/com 
radiata  Herb,  und  bei  anderen  Aniaryllideen  gesehen  und  bezeichnete 
dieselben  als  FadenJcerne.        ... 


Die  Verhältnisse  dieser  Kerne  bei  Scorzonera 
(fig.  5—19)    aus  nachfolgender  Tabelle 


hispanica  werden 
erhellen.") 


Pflanzentheil 
Keimblätter 


Wurzel 
Keimblätter 


Wurzel 


Keimblätter 


Alter  der 
Pflanze 

5.  Tag 


2  Monate 
5.  Tag 


Länge  mm      Breite  mm 


0-0072 

0-0000 

0-0096 

00168 

0-024 

0-0312 

0-0328 

00408 

00432 

0-0456 

0-048 

0-0552 

0-0792 

0-0834 


0-0048 

0-0012^^ 

0-0024 

0-0012^ 

00036 

0-0024 

0-0048 

0-0036 

00024 

00036 

00060 

0-0024 

0-0048 

0-0048* 


Lactuca  sativa  (fig.  20 — 23): 


Pflanzentheil 
Stengel 


Alter  der 
Pflanze 

Länge  mm 

Breite  mm 

Monate 

0-0072 

0-0024 

n 

0-0132 

0-036 

n 

0-0144 

0-0024* 

» 

.00216 

0-0012'^ 

» 

00264 

0-0024* 

^*')  Molisch.  Ueber  Zellkerne  besonderer  Art.  Separatabdruck  aus  der  Bot. 
Zeitung  1899.  Heft  X.  S.  183.  ' 

''')  Die  Länge  und  Breite  der  Kerne  wurde  durch  Messung  in  ihrer  Mitte 
bestimmt;  die  Zahl  ist  in  manchen  Fällen  nur  annähernd  richtig.  Die  Ursache 
davon  liegt  in  der  unregelmässigen  Form  der  Kerne. 


Zur  Cytologie  der  gegliederten  Milchröhren. 


13 


Pfianzentheil 

Alter  uer 
Pflanze 

Länge  mm 

Breite  mm 

Wurzel 

5.  Tag 

0-0288 

0-0012^ 

» 

5) 

0-0288 

0-0048 

» 

» 

0-0336 

00048 

Stengel 

4  Monate 

0-0432 

0024 

Cichorium  intyhus  (fig.  24—30)  : 


.Pflanzentheil 

Wurzel 

Stengel 


Alter   der 
Pflanze 

4  Monate 
3  Wochen 


Wurzel 


4  Monate 


Länge  min 

0-0060 

0-0096 

00144 

0-0144 

0-0216 

0-024 

0-0288 

0-0288 

0-036 

00384 

0-0528 


Breite  mm 

0-0012* 

00036 

0-0012* 

0-0036 

0-0012* 

0-0012* 

0-0024 

0-0012* 

0-0018* 

0-0024 

0-0024  2«) 


Ueberhaupt  ist  die  Form,  Länge  und  Breite  der  Fadenkerne 
sehr  verschieden.  Bezüglich  der  Breite  wäre  noch  zu  bemerken,  dass 
manche  Kerne  fast  so  dick  sind,  dass  sie  die  Milchröhre  sozusagen 
verstopfen.  Die  Grenzen  des  Kernes  sind  in  vielen  Fällen  schwer  zu 
finden,  vielleicht  weil  derselbe  nur  wenig  färbbare  Substanz  enthält. 
Es  ist  zu  sehen,  dass  die  Oberfläche  derselben  sich  von  der  der  jun- 
gen Kerne  unterscheidet,  indem  sie  nicht  mehr  so  glatt  ist,  wie  es 
früher  der  Fall  war.  Die  Nucleolen  erscheinen  verschieden  gross  und 
zumeist  nur  zu  einem  in  jedem  Kerne.  Doch  konnte  ich  auch  Kerne 
mit  2  Nucleolen  beobachten  (Fig.  15,  17,  20,  26).  Sehr  selten  enthält 
ein  Kern  auch  drei  Nukleolen;  manchmal  war  der  Nucleolus  über- 
haupt unsichtbar.  Ausser  dieser  Form  zeigen  die  Kerne  manchmal 
auch  eine  wurm  oder  amoebenförmige  Gestalt.  Ob  diese  besonderen 
Formen  nur  eine  Lappung  oder  Einrollung  des  Kernes  zum  Aus- 
drucke bringen,  ist  nicht  zu  entscheiden  (Fig.  7,  28).  Bei  Scorzo- 
nera  habe  ich  auch  Kerne  gefunden,    deren  Enden   keulenförmig  an- 


^*)  Die  mit  dem  Stern  bezeichneten  Zahlen  beziehen  sich  auf  degenerierende 


Kerne. 


14  IV.  Karl  Spisar  : 

geschwollen  waren  und  in  einen  Faden  ausliefen  (Fig.  5  bei  Cichorium 
Fig.  27),  was  vielleicht  ein  Zerfallen  der  Kerne  andeuten  könnte,-'*) 
was  zu  bestätigen  mir  aber  nicht  gelungen  ist.  Denn  nie  habe  ich 
Reste  solcher  Kerne  gefunden,  und  doch  müssten  solche  nach  dem 
Zerfallen  derselben  vorhanden  sein,^^)  Wenn  ich  Kernkörper  von  unbe- 
stimmter Form  gesehen  habe,  besass  doch  immer  ein  jeder  noch 
einen  oder  zwei  Nucleolen.  Infolge  dessen  hätte  der  ursprüngliche 
Kern  wenigstens  3 — 4  Nucleolen  haben  müssen,  während  doch  Kerne 
mit  3  Nucleolen  zur  Seltenheit  gehören.  Auch  ist  es  nicht  wahr- 
scheinlich, dass  die  Figuren  ein  Vermehren  der  Kerne  durch  Zerfall 
derselben  beweisen,  wie  es  Kallen")  in  den  Bastfasern  von  Urtica 
beobachtete.  Ich  habe  zwar  keine  Figuren  gefunden,  die  pro  oder 
contra  sprechen  würden,  allein  wenn  diese  Art  der  Kernvermehrung 
auch  in  den  Milchröhren  stattfände,  dann  müssten  in  älteren  Milch- 
röhren mehr  Kerne  zum  Vorschein  kommen  als  dies  thatsächlich 
der  Fall  ist.  Wann  die  Streckung  der  Kerne  vor  sich  geht  kann  im 
allgemeinen  nicht  gesagt  werden. 

In  jungen  Milchröhren  sieht  man,  wie  ich  bereits  betont  habe, 
bloss  kugelförmige  oder  rundliche  Kerne,  in  älteren  Stadien  ist  es 
aber  anders.  Da  trifft  man  neben  diesen  Kernen  gleichzeitig  auch  ge- 
streckte und  degenerierende.  Im  Milchröhrensystem  von  Scorzonera  h. 
sind  kugelige  Kerne  auch  bei  einer  Pflanze  zu  sehen,  die  5  Monate 
im  Freien  gewachsen  ist. 

Dass  Kerne  wirklich  degenerieren,  habe  ich  im  Laufe  meines 
Studiums  öfter  beobachtet  und  zwar  so  wohl  in  jungen  Milchröhren 
als  auch  in  längst  ausgewachsenen  Pflanzenteilen.  (Fig.  11,  12,  14, 
21,  22,  23,  29,  30.)  Die  degenerierenden  Kerne  sind  von  verschiedener 
Länge,  bei  Cichorium  (Fig.  29,  30)  sind  sie  0006  mm  bis  0*036  mm 
laug,  ihre  Breite  beträgt  meist  etwa  0-0012  mm.  Bei  allen  Pflanzen 
hatten  diese  Kerne  ein  wurm-  oder  schraubenförmiges  Aussehen.  Ihre 
Oberfläche  ist  runzelig  und  von  einem  Nucleolus  findet  man  überhaupt 
keine  Spur.  Es  ist  möglich,  dass  besi  solchen  Kernen  die  Unglattheit 
ihrer  Oberfläche  dem  Stadium  der  Korrosionen  entspricht,  wie  ein 
solches  Zander  beschreibt,  ich  konnte  jedoch  wirkliche  Korrosionen 
nie  mit  Sicherheit  beobachten  und  auch  keine  Kanäle  in  den  Kernen. 


^')  Molisch,  lieber  die  Zellkerne  besonderer  Art,  1.  c.  S.  184. 
30)  Zandeb,  1.  c.  14. 

2*)  Kallen,  Verhalten  des  Protoplasma  in  den  Geweben  von    Urtica  urens. 
Flora  1882,  am  21.  II.  S.  88. 


Zur  Cytologie  der  gegliederten  Milchröhreü.  "(5 

Weun  eine  solche  stattfände,  so  wäre  sie  wohl  zu  beobachten, 
weil  z.  ß.  bei  Laduca  und  Ciclioňum  der  Milchsaft  ganz  hyalin  ist- 
Sind  vielleicht  Zanders  Kernkorrosionen  auf  das  letzte  Stadium  ge- 
bunden, nämlich,  wo  die  Kerne  bei  ihrer  Auflösung  in  einzelne  Stücke 
zerfallen?  Eine  weitere  Veränderung  dieser  Kerne  konnte  ich  nicht 
verfolgen.  In  den  Milchröhren  kommen  wohl  einzelne  kleine  tingierbare 
homogene  Gebilde  vor,  allein  es  ist  nicht  möglich  zu  sagen,  ob  die- 
selben wirklich  Kernstücke  sind. 

Häufig  kommen  in  einem  Pflanzenteile  auch  in  sich  geschlossene 
Milchröhrenkomplexe  vor,  welche  äusserst  wenige  Kerne  aufweisen. 
Fig.  31  zeigt  einen  solchen  Komplex  aus  dem  Keimblatte  von 
Scorzonera  hispanica:  die  Querwände  sind  da  resorbiert,  die  Seiten- 
wände der  Röhren  sind  an  einzelnen  Stellen  unterbrochen  und  so 
sind  mehrere  Milchröhren  zu  einem  Milchkörper  verbunden.  In  der 
ganzen  Milchmasse  habe  ich  bloss  3  Kerne  gefunden  ;  nach  der  Zahl 
der  Nachbarzellen  zu  schliessen,  ist  der  Komplex  sicher  aus  mehr  als 
3  Zellen  entstanden,  die  übrigen  Kerne  sind  schon  verschwunden, 
ohne  dass  Reste  von  ihnen  da  zu  bemerken  wären.  Das  musste 
während  der  fünf  Tage  der  Vegetation  der  betreffenden  Keimpflanze 
stattgefunden  haben.  Das  Konstatieren  von  degenerierten  Kernen  an 
Schnitten  in  vivo  führt  zu  keinen  sicheren  Resultaten,  weil  man  ausser 
den  kugelförmigen  und  Fadeukerne  nichts  weiteres  mit  Sicherheit 
verfolgen  kann. 

PflanzenpJiysioloyisches  Institut 
der   Je.    Jc^   böhmischen    Universität. 


16;  IV.  Karl  Spisar:  Zur  Cytologie  der  gegliederten  Milchröhren. 


Tafelerklärung. 

Figur  1.  Milchröhrenanlagen  aus  einer  Blattspreite  von  Lactuca  sativa. 

2.  u.  3.  Milchröhrenanlagen  aus  einem  jungen  Blatt  von  Scorzonera  hispanica- 
,  4.  Resorbtion  der  Querwand  im  Milchrohr  aus  dem  Stengel  von  Seorzonera 
Jiisp.  einer  14  Tage  wachsenden  Pflanze. 

5—19.  Die  verschiedenen  Kernformen  bei  Scorzonera  Msp.:  5—13  aus  dem 
Stengel  und  den  Keimblättern  einer  5  Tage  alten  Keimpflanze,  14—16  aus  einer 
5  Tage  alten  Wurzel,  17—19  aus  Keimblättern  nach  2  Monaten. 

20 — 23.  Kernformen  aus  Stengeln  einer  4  Monate  alten  Pflanze  von  La- 
ctuca sat. 

24 — 30.  Kerne  von  Cichorium  intyhus:  24  —  29  aus  dem  Stengel  einer  3  Wo- 
chen alten  Pflanze  und  30  aus  der  Wurzel  einer  4  Monate  alten  Pflanze. 

31.  Ein  Milchröhrennetz  nach  der  Resorbtion  der  Querwände  aus  Keim- 
blättern einer  5  Tage  alten  Pflanze  von  Scorzonera  hispanica. 


Spisar:  Gegliederte  Milchröhren. 


FZ 


/4. 


Sitzb  er.  d  .Ixöni  gl.lj  ölim .  6  e  s  ells  eh.  dÂ'  .Is  s  ( 


MtMatliematTiatiffwiss.  Classe  1906.  P  k. 


v. 
Kolorimetrická  studie  o  médi. 

Podávají  Dr.  Jaroslav  Milbauer  a  Vladimír  Staněk. 

Předloženo  26.  ledna  1906. 


Při  kolorimetrickém  stanovení  minimálních  množství  mědi  ku  př. 
v  některých  produktech  hutnických,  v  potravinách  atd.  postupuje  se 
dle  předpisů,  diktovaných  praxí.  Většina  method*)  založena  jest  na  vlast- 
nosti amonia,  tvořiti  s  mědí  komplexní  ionty  modře  zbarvené.  V  pracích, 
týkajících  se  této  vlastnosti,  nenacházíme  však  nic  bližšího  o  různém 
vlivu  některých  látek  na  sílu  a  ton  vzniklého  zbarvení;  vyžaduje  se 
jedině,  aby  přidán  byl  přebytek  amoniaku  a  nebyly  přítomny  soli  ko- 
vové, které  skýtati  mohou  s  amoniaku  buď  zbarvení  (nikl)  nebo  sed- 
linu   (železo). 

Známe  celou  řadu  látek,  jež  udržují  resp.  uvádějí  hydroxyd 
mědnatý  v  roztok.  Intensita  a  ton  vzniklého  zbarvení  bývá  však 
neurčitě  označen  slovy  „lazurový,"  „syté  modrý,"  „temně  modrý" 
a  p.  Všimli  jsme  si  v  této  práci  takových  látek  a  vyšetřovali  jsme, 
v  jakém  poměru  jsou  za  jejich  přítomnosti  vzniklá  zbarvení  ku  jistým 
tonům  základním. 

Při  pokusech  svých  používali  jsme  ponorného  kolorimetru  Kbüs- 
SOVA**)  s  hranolem  Lummer-Brodhunových  od  firmy  Schmidt  a  Haensch 
Přístroj  tento  dovoluje  velmi  dobře  srovnávati  malá  množství  roztoků, 
což  při  látkách  vzácných  jest  zajisté  okolností  zvláště  cennou.  V  ko- 
lorimetru  námi   používaném    obě  pole   krajní   i   proužek   střední  při 


*)  První  použití  praktické  pochází  od  Heine:  Bergwerksfreimd  1,  33  a  17, 
405.  z  r.  1830. 

=•=*)  Zeit  f.  anorg.  Ch.  5.  (1895).  325, 
Věstník  král.  české  společnosti  nauk.  Třída  II.  1 


2  V.  Jar.  Milbauer  a  Vlád.  Staněk: 

zkoušce  s  čistou  vodou  jeví  stejnou  intensitu  světelnou.  Pro  roztoky 
stejné  barevné  byla  maximální  chyba  vyšetřena  pro  naše  případy 
následujícími  pokusy. 

Do  kyvety  kolorimetru  Ibmm  uvnitř  široké  vpraveny  amonia- 
kální roztoky  mědnaté  a' sice  přibližné  Vio  ^7  V50 '*?  Vioo*^)  j^ž  obsa- 
hovaly postupné  v  1  cc 

3,04   mg  mědi  a  19,6  mg  amoniaku 
0,607    „       „      „  11,3     „ 
0,308    „       „      ,     1,96  „ 

Do  nádržky  dán  týž  roztok.  Při  vyrovnání  polí  do  stejuého  za- 
barvení (což  se  musí  alespoň  třikráte  opakovati),  shledáno,  že  na  škále 
ukazovatel  nalézal  se  na  dílku  14,9— 15  (mm)  při  počasí  jasném;  při 
obloze  úplné  zatažené  mraky  min.  14,7  (mm).  Kolorimetr  postavován 
na  velký  arch  bílého  papíru  nelesklého;  pozorováno  vždy  v  odra- 
ženém světle. 

Jakožto  základní  roztoky  voleny  byly  vedle  amoniakalných  modrých 
roztoků,  již  uvedených,  i  roztoky  síranu  měďnatého  bez  amoniaku,  ze- 
lenomodré, v  různých  koncentracích,  tak  že  i""  odpovídal  1,24  m^r 
(min.)  až  49,77  tng  (max.)  ;  seznáno,  že  koncentrace  byla  úměrná  přímo 
intensitě  zbarvení.  Oboje  roztoky  chovány  v  dobře  uzavřených  láhvích 
a  chráněny  před  přímými  paprsky  slunečními.  Zbarvení  tekutin  amo- 
niakálních bylo  občas  kontrolováno  srovnáním  s  barevnými  skly  stej- 
ného odstínu  a  shledáno  nezměněným.  Množství  mědi  v  srovnávaných 
roztocích  určováno  elektrolysou  po  okyselení  kyselinou  dusičnou. 

Při  práci  postupováno  tak,  že  zkoušený  roztok  dán  byl  do  nádržky 
kolorimetru,  tekutina  srovnávací  o  známém  titru  do  kyvety,  o  výše 
poznamenaném  rozměru.  Každý  z  pozorovatelů  učinil  tri  i  více  po- 
zorování, z  nichž  brán  pro  výpočet  střed. 

Znamená-li  obecně 

«j  množství  mědi,   obsažené  ve  volumu  v^  a  odečteme-li  na  ko- 
lorimetru 
Wj  dílců  při  srovnávání  se  základním  roztokem^  kde  množství 
a    médi  jest  obsaženo  ve  volumu  v  při  tlouštce  prohlížené  vrstvy 
í^j,  jest  intensita  zbarvení  neznámého   roztoku  vzhledem  ku  zá- 
kladnímu dána  vzorcem: 

a  t\  n 
a,  v  n. 


Kolorimetrická  studie  o  médi. 
Položíme-li  však  v  našem  případe 

n  =z  15  nim^ 
přejde  vzorec  ve  formu  jednoduší 


J,=^ 


1 .')  a 


Podle  tohoto  vzorce  bylo  průběhem  našich  pokusů  počítáno: 
a^  znamená  množství  mědi  v  mg  v  1^"  zkoumaného  roztoku 


n       r       n       n 


základního 


odečtený  údaj  na  škále. 


Pro  přehlednost  uvádíme  výsledky  v  tabulkách.  Y  prvních  třech 
nalézají  se  výsledky  pokusů  o  vlivu  chloridu  amonatého,  amoniaku 
i  uhličitanu  amonatého  na  zbarvení  kupraminové  soli,  v  následujících 
srovnávány  mědnaté  vodné  i  alkalické  roztoky  připravené  za  přítom- 
nosti různých  látek  organických  s  roztoky  kupraminové  soli  i  s  vod- 
nými roztoky  síranu  mědnatého. 


Tabulka  I. 
Vliv  chloridu  amonatého  n  a  z  b  ;ir  v  e  n  í  k  u  jn-  a  m  i  ii  o  v  é  s  o  1  i. 


číslo 


Koztok  obsahoval  v  l<;f 


Srovnáván 
s  roztokem,  který 


pokusu   I    77?^  Cli     j   mg  NB^   \mg  NH^  Cl       obsahova'l  1 


■'  I     počítaná  na  med 


0,636 


0,636 


0,636 


0,636 


0,182 


0,0 


í  0,636  niL 

1 0,18-2  ; 


0,636  mg   Cu 


0,182 


200 


0,182 


400 


0,182 


800 


(  0,636  mg   Cu 
I  0,182  mg  NE^ 


I  0,636  mg  Cu 
\  0,182  mg  NH.^ 


(  0,636  m^  Cu 
\  0,182  mg  Nfí.. 


15  7um 
19,4 
20,0 
20  'mni 


ioo7o 

(základní  údaj) 


so,s»/„ 


7S,5«/o 


75^8": 


v.  Jar.  Milbauer  a  Vlád.  Stanek: 


Tabulka  II. 
Vliv  amoniaku  na  zbarvení   kup r aminové   soli. 


ťíslo 
pokasu 


Roztok  obsahoval  v  i  cc 


mg  Cu 


rag  NB^ 


Srovnáván 

s  roztokem,  jehož 

Icc  obsahoval  : 


Odeotený 
údaj  : 


ZdáDUrá  hcd- 

Bota  počítaná  na  med 

(/i  X  100) 


0,636 


0,636 


0.636 


0,904 


0,728 


0,546 


í  0,636  mg  Cu 
\  0,904  mg  NE^ 


f  0,636  mg  Cu 
\  0,904  mg  NH^ 


\  0,636  mg  Cu 
\  0,904  mg  NH^ 


1 5  "í™ 


16,3»"» 


17,9'«'» 


lOOVo 
(základní  údaj) 


92,0«/„ 


83,87o 


0,636 


u,364 


0,636  mg  Cu 
0,904  m^f  NGs 


17,9™'' 


83,8% 


Tabulka  III. 
Vliv  uhličitanu  amonatého   na  zbarvení  kupra mi- 
no ve    soli. 


Cislo- 
poknsa 


Roztok  obsahoval  v  icc 


mgCu     mg  NE.   mg{NE^).,CO. 


Srovnáván 

s  roztokem,  jehož 

Icc  obsahuje  : 


Odeítený 
ňdaj: 


ZdánlWá  hod- 
nota počítaná  na  měí 
{J,  X  100) 


10. 


0,636 


0,182 


0,636 


0,182 


0,0 


0,636  mg   Cu 
0,18-2  mg   Cu 


50,0 


(  0,636  mg  Cu 
\  0,182  mg  Cu 


15,4'"™ 


97,7»/o 
(základní  údaj) 


12,5'»"^ 


123,37o 


11. 


0,636 


0,182 


100,0 


0,636  mg  Cu 
0,182  mg   Cu 


12,5'»'» 


123,3«/o 


12. 


0,636 


0,182 


200,0 


I  0,636  mg  Cu 
\  0,182  mg  Cu 


li  ±mm 


135,2»/o 


Dále  zkoušeny  vodné  roztoky  mědnatých   solí  některých  amino- 
kyselin a  srovnávány  s  roztoky*)  solí  kupraminových. 

Výsledky  vneseny  do  následující  tabulky  IV.: 


*)  Za  základní  roztoky  sloužily  tyto: 

A  obsahuje  v  1  cc  3,04     mg  Cu  a  19,6     mg  NE^ 

B        „  „  1    „  0,607     „  „     a  11,3      „       „ 

C         „  „  1    „  0,308     „  „     a     1,96    „       „ 


Kolorimetrická  studie  o  mědi. 


» 


^ 

1 

^í 

> 

c 

1 

->. 

o 

O 

cJ 

ç3 

^ 

c 

O 

^ 

»>1 

o 
>-> 

z 

"^ 

a 

_2 

o 

j 

s 

c 

'ä 

^ 

^ 

-^ 

->-. 

^ 

cS 

cé 

o 

c 

a) 

o 
5 

> 

> 

o 

o 
p 

v>5 

o 
ci 

ÔJ 

o 

o 

r^ 

■^ 

s 

Ň 

»>^ 

'^ 

^* 

^ 

o 

o 

a 

OJ 

o 

"3 

tS! 

c 

Ň 
C 

m 

_rt 

_5 

5 

>5 

O 

O 

co 

2 

c 

C 

"0 

^ 

O 

^ 

&M 

f-t 

■^ 

c 

ř^ 

'Ê. 

o 

o 

'S 

> 

o 

'S 

c3 

b 
kl 

^ 

N 

s 

ci 

'ot 

a 

.^ 

ja 

^ 

o 

^ 

c 

o 

r^ 

;Í 

^ 

^ 

o 

O 

-ui 

'S 

,S3 

,a 

O 

13 

o 

•*-3 

c 

^ 

O 
■-3 

rt 

a 

>> 

ci 

C 

© 

'o 

o 

>i-i 

"Ph 

P< 

o 

> 

5 

O 

u 

u 

co 

o 

CřJ 

C 

o 

c 

O 

iM 

'^ 

1 

^ 

"3 

"0; 

JI 

«>-i 

t?     - 

C»    CO 

^r^  % 

> 

M 

n: 

>     o 

> 

->, 

■^  «cs    «; 

■^       v-'         „,• 

'«  S  ® 

_     ^>-. 

^       ^>5 

TS 

a 

OJ;?' 

a   H  * 

S     cS 

O      Oí 

S 

O 

"S   P 

Ton  2 

c 

c 

s 

^o 

c 

c   « 

>o  ^ 

>o  m 

>3  m 

es  e 

s 

■s  2 

O) 

_ 

o 

1—1 

o 

C-. 

^ 

■^ 

o 

CM 

e 

CT 

t- 

o 

GO 

^ 

re 

o 

05 

ÎT 

O^ 

^ 

<řl_ 

X 

« 

t~ 

00 

■S 

o" 

cT 

o" 

cT 

cT 

C^ 

o^ 

■cT 

1— 1 

_^ 

■5 

, 

Vrt '>> 

^ 

c  a 

Ç» 

1^ 

■^ — 

o 

""1 

-r— 

o 

o; 

O 

o_ 

o_ 

>s-^ 

:P 

o" 

— 

t^ 

^- 

irt 

CM 

Cr? 

^. 

^     OJ 

oS 

CM 

•* 

*-• 

w 

5<I 

M 

^^ 

JXi-O 

TS 

O 

^S 

raas] 

0Ï 

-zoj  s 

on 

f-^ 

^ 

-í 

^ 

Ô 

O 

^ 

■^i 

-■BAOTA 

OJg 

1 

Ci 

•^ 

CM 

fM 

00 

CO 

Oî 

43    o  ^ 

3    S 

Cř3 

* 

t^ 

íC 

cc^ 

o> 

^2i 

»    ^ 

3 

'" 

— ^ 

— 

3^r 

o 

~ 

^^ 

o~ 

c 

5   — 

->> 

c3 

'o 

=a 

'a 

"S 

>a> 

>aj 

>a> 

s 

S 

S 

S 

■a 

•3 

CO     3 

_      3 

Í  g 

li 

n:S 

^2? 

^Ž« 

c 

-CS      = 

■•s« 

=  = 

B    's 

S 
o 

! 

e    s 

O 

1^ 

o 

o 

s 

's 

CS 

1    1 

'OJ 

«   o 

■3      >i 

S 

3      es 

>^ 

_>, 

>i 

>i 

P-i 

O 

C5 

CS 

3 

nsn^od  c 

isi,}  i 

!2 

-*' 

o 

'J 

t-^ 

ce 

" 

!M 

v.  Jar.  Milbauer  a  Vlad.  Stanek: 


\ 


II 

^      1 

íislo  pokuta 

< 

c 

3- 

>Tl 

E 

ěš-' 

ss 

O' 

tt 

3 

p 

s 

^ 

n- 

p- 

3 

c 

»< 

a. 

ÍS^ 

co 

o 

BT 

a. 

•<• 

„a  cr;:^  -- 

N_^  t»   o    s 

jího 

)ku 

oval 

Srovnává- 

ta 

no  s  roz- 
tokem 

i-t 

c>  o    „ 

I-' 

&acc 

Ol 

=^•1^^ 

ti 

--.  f?  Q- 

B 

-_  ^.  >-- 

-^         HH 

o 

e^ 

co 

'         C6 

05 

a 

1-1   B 

o 

c  2. 

a  p 

)-3 

o            j 

g 

■^            ! 

O 

S!                ! 

& 

cr 

1 

p 

«<> 

rve  ní 

TS 

1 

O 

-«1 

o 

B 
« 

t^ 

O 

N) 

o 

5* 

£t 

!» 

E' 

■-a 

í? 

c 

e 

2« 

N 

a> 

c 

3 

ti 

B 

B 

i" 

(3 

P=í 

řr- 

^ 

O 

p 

■ 

Cb 

fD« 

B 

1 

B- 

SS 

O 

C6> 

SS 

Ö 

•0 

o 

•Ö 

ji: 

i-!< 

N« 

t>r 

S 

se 

Cr 
O 

C 


5   - 


■-3        »S     3 


tP'         SO 


Î2x 


os      r-f- 


O 

!S 

O 

O 


O     to 

ci     z: 
ss 


tSi 

i 

íislc  pokusa 

^ 

3 

^ 

t: 

^1 

as    s 
-j  ■« 

o 

=    » 

— •  o 

3      S 

=      3 

p- 

3      W- 

=  3 

3      7*- 

cí 

p 

o         ►- 

o-^í  c, 

-' 

o 

o 

CQ    o    c? 

Cw 

t-^ 

w 

c^ 

00 

^ 

Ci 

■<  Fb^ 
P  =   o 

Srovnává- 

X 

::3 

^ 

, 

no  s  roz- 
tokem 

^ 

Ci 

^s 

Sici- co 

-^ 

OD 

,p  n>  C; 

o 

■-J 

O 

►S 

!— 1 

o 

■^ 

O 

CO 

C5 

-^ 

00 

o 

+- 

OO 

» 

ti) 

■^ 

t« 

jS 

a  S" 

co  o< 

co 

n- 

CO 

n< 

o 

o     tu 

UJ 

cc 

B 

o'  í    tc« 

fe^5 

(Ti- 

o    í 

ft. 

M 

mod 

ává 
bře. 

?  p. 

s 

o 
o- 

?    P. 

o 

P 

-i     .'^ 

GO 

-<:^ 

» 

'^. 

o» 

o 

n 

CÏ 

O 
B" 
O 

O 

ts' 

o 

O 

o 

•-Í 

o 

o 

hj 

N 

o 

o 

O 

B 

M 

B 

P^ 

>-!•• 

M 

5 

fD 

C^ 

Cíl 

7^ 

<B< 

& 

B 

a« 

O 

o 

B 

P 

B 
P 

c< 

© 

O« 

o 

-5 

ti 

n 
p 

JI 

Kolorimetrická  studie  o  médi. 


H 


1 

Ou, 
lího 

o 
a 

■es 

es    Î73     =* 

S   ?i   " 

t» 
O 
00 

"S    =  '3 

H 

""    o    ^ 

5^  ll|    g 

a 

oS      N     =0 

a    p  "^ 

p     -o     ei    o 

N 

a    -o  _    u 

îS 

=-'    ^    a  => 

.=     -o     cä    _, 

^ 

o     t-l    TT     '-' 

o 

a  o    >  S 

a 
s: 
o 

rsenovéhi 
lO,  jehož 
ihu  drast 
iiěno  do 

-a 

> 
o 
a 

Cl 

-^  CO    o   o 

^      g      a:;     5 

■>^  ?í    ^    a 

eä    ri5     i    — 

s 

jj    a   Ü  >Q} 

)              ■— .< 

=*   -OJ     O     -^ 

c«                   »a 

111^ 

^ 

a  ^   -rH    o 

a  Ť3  »c    -j 

>f    >a)    rM 

■  '3 

>t3 

dras 
papi 
jeho 

"ôo     s     o 

irt 

p>>  -   a 

^^  .a 

r^ 

a  ■>>  o~ 

^     pa  .X 

O 

j3    ,^    *^ 

o^  2'ä 

O   'o     Í 

1 

5? 

r—      '1=^ 

.     -5<-, 

> 

a     eS 

a   «s 

S 

-a    a 

^    a 

_= 

.03      OJ 

,ÎUl      03 

N 

^     o* 

-H    as 

a 

cS    ^ 

_0       N 
-H      es 

^o 

S 

a 

^ 

1     »s  «  1  .- 

CO 
■M 

w5 

ÏO      ' 

OJ 

d 

s 

a      1 1 

!— 1        '  ' 

'~^ 

-_  ->-»'^ 

aas 

r—    OJ  -^^ 

? '«--^ 

iff 

"^, 

'JS   «    :S 

35 '«'3 

-'T 

CO 

ci' 

o  -a 

raej[o:) 

|-zoa  s   on 

O 

o 

-^A'BnAOJg 

c  jejího 

oztoku 

sahoval 

)  mg  Cti 

t- 
o" 

1-  "  oS 

s 

3 

s    s    — 
CÖ     o    * 

Ä     g     £ 

X« 

=  —    E 

s:   —  ^05 

1         — = 

03      ^    .Qj 

00    >    eo 

«-    _    (S 

*-    e    s 

j        2 

ta    O    Č 

-=i  "-2  1 

!          a 

^    -OJ      05 

1         1 

oztol 
(i'nat 
dras 

o   re   ™ 

!      ^ 

oc  '1 

°=  I 

j  Bsn^od  Ol«},-) 

îi 

(M 

a  s 

-=8  .i£ 


o 

M 

>r,  M) 

O 

H  -^ 

■a> 

"^ 

a 

ci 

s 

•flj  "03 

a 

es 

£0 

o     es 

>     •— 
-a 

3     O 
O 

S  ^ 

.    e 
S  + 

:§ 


^    a 


>»  Ti 


^  '^    'V 


t^    „ 


a    ? 


eS  vg^ 

_  a 

§  Í 

>  5 


CD  C^ 


îi      03 


a  a 


ci       P-l  "^       ^ 


..c; 

TJ 

>N 

:-• 

-rll 

>> 
© 

O) 

_o 

a 

>> 

-a 

as 

'S 

0) 

e 
-es 
> 

o 

03 
oa 

es 

A 

o 

O 
'03 

•>1 

ce 

o 
o 

■•03 

S 

03 
'p4 

a 

•T3 

o 

-0 

3 

a 

Jà 

n 

^ 

O 

n 

a 

J 

"^ 

>o 

Kl 

p 

O 

a 

e» 
cS 

">3 

o 

"CD 

>5 

a 
■»o 

3 
a 

8 

Oh 

>ô 

&H 

Ph 

es 

03 

Ö5 

>N 

co" 

* 

'-' 

O 
33 

13 

3 
TS 

<M 

^ 
*« 

Ü 

g- 

>> 

O 

es 

^ 

O 

^ 

^TH 

r> 

es 

es 

»^l 

no 

'S 

œ 

§ 

.a 

,a 

ř^ 

^ 

es 

o 

43 

C 

N 


v.  Jar.  Milbauer  a  Vlád.  Staněk: 


II 

'^ 

w 

o 

00 

-J 

i  ťislo  pokusu 

a>' 

1 

o 

< 

<_ 

o_ 

o_ 

i 

CD 

33 

o 

INJ 

š' 

=' 

-j 

:;• 

5 

Om 

a. 

D3 

EL 

p 

a. 

a. 

p 

I--, 

T 

CO 

-s 

S 

-J 

5 

-1 

— 

-1 

a 

0 

B3 

co 

CO 

< 

O 

5 

co 

2. 

<      = 

Ö  3 

3: 

o 

M 

co 

2. 

< 
Ô 

5 

33 

0 

CO 

2. 

<     = 

Ö  3 

33 

0 

M 

P 
CO 

CD 

< 

a 
3 

33 

0 

IM 

s 

c 

3 

3 

=      CD< 

o" 

5 

c 

CD< 

'-*■ 

3 

c    co< 

3 

=_ 

CD« 

^^■ 

p. 

B3 

3" 

^< 

CB< 

p 

3-    & 

P 

=- 

c 

0 

a: 

=r   =2. 

0 

P 

a. 

0 

s 

p. 

C      =5' 

1— H 

s 

=r 

7^ 

.-»• 

s    s 

?r 

c 

2' 

TT 

1 1 

3 

2L 

co 

CD- 

»3_ 
CD- 

=■ 

CD' 

5 

»3_ 

co"- 

CD' 

3 

P 

CD- 

CD- 

3 

P_ 

CD- 

3- 

P5^ 

1      » 

;?• 

O 

o 

0 

0 

— 

CD- 

1 

0       ^ 

^1  '^ 

" 

- 

JX 

^ 
^ 

03 

r. 

co    0    Cl 

i 

^ 

■.^ 

~^ 

"'l^^ 

t^So^S, 

C-; 

•^ 

cc 

£.Sr 

Srovnává- 

^ 

5: 

;:í 

>^ 

tu 

no  s  roz- 

tokem 

a-  0  ^„ 

t 

i 

lî:- 

t 

,^ 

a.  a- co 

Cil 

00 

J3" 

i-"- 

JW 

■^ 

:> 

~0I 

"c 

~ 

"-4 

"cx 

^-.o  & 

s  B  a 

tL,^,  '^- 

"=-s 

^           1—1 

1  1       s 

j:í 

^ 

o 

JD 

0 

II  1 

r-' 

í  •■ 

0; 

"tsii 

^s 

1^ 

-^  D 

05 

s 

Oi 

C5 

CO 

V  í£.     ! 

"~ 

5    P 

1 

O 



•w' 

< 

co 

E 

1          H 
0 

N 

o" 

c 

i  3. 

N 

[S 

ÇD_ 

B 

O 

ce 

p^ 

0' 

Cî< 

P 

N 
CD 

cd" 

0 
Čd< 

B 

N 
'Z' 

to 
-< 

O 

co 

o      B 

řr  B 

CD 
5 
■«3 

P 

■«1 

" 

P     B 

P 

CO    CT 

CD  r^^ 

řr 

5- 

P 

CD 
B 

6 

Ol 

o 

o 

C5    "^ 

"t« 

c^ 

■^ 

'*- 

0    o" 

cd' 

LU 

1 
0 

►a 

Ol 

b 

Ci 

■4 

Ol    pí 

B 

CS 

dI 

c^    cr 

01 

0 

■^'-^ 

Ol 

O 

o' 

CD 

=5  g- 

CD 

P 
o, 
B" 

JJl 

O 

ce 
2. 

I>2 

B    a. 

CCI 

N< 

0 

CCI 

s. 

O 

o      OT 

Cg' 

O 

~í-l 

t« 

CT?' 

s 

p 

■^ 

^ 

•-s< 

tr 

O 

^ 

s    o 

^^ 

Ol 

o 

00       CO 

ÏÎ'     CD 

p     s" 

CD 

CD 

1  1 

p 

a. 

t-í 

a 

co 

p 

si 

Cfi 
CD 

o 
~t« 

cç< 

t^  o 

5 
o 

B^ 

S 

d 

0 
< 

p 

2. 

11 

te 

Ol 

či 

0 

Ol 

co 
ÇD_ 

■     ^ 

o 

Ci 
C5 

er 

O 
B 

o"   o 

^  o 

tn 
co" 

O 
P 
N 

P 

© 

er 
ai 

en 

cT 

N 

cd' 

B     0 

CD< 
B*    tN£ 

6 

B 

0 

g 

Ci 

© 

0 
Pf 

0 

Ci 

a 

C 
IS 

B 

O 

o 

o» 

o 
^^ 

CS 
B 

5^ 

cc 

O 
O 

?   5: 

8  p 

-^   cd' 

o 

N 

►O 

Cí< 

B 
O      , 

CD 

2' 
O 

B 
P 

o 

"a 

B 
cp< 

P 

0 
N 

S 

SB< 

CD< 
B 
0 

B 
0 

P 

0 
0 

^5. 

0      B- 

"      p 

CD      "-K 

rs 

N<    B 

d 

N 

•a 

P 

N 
CD 

a- 

CD< 

B 
0 

P 

a 
s 

(D< 

0' 

a. 
p 

T. 

c 

CD> 

ts: 

p 

o 

<1 

O 

B 

CD^ 

< 

Ci 

CD< 

0 

P 

g- 

CD 

o    ^ 

CD 

o 

CD 

'\ 

H^      B 

CĎ< 

N 

CD 

p 

>^< 

& 

0 

0 

h-t 

P 
CD, 
p- 
0 

B 

B 

ta 

o 

c^ 
o 

p> 
o 

CD 

O 

Cí 

o 

£. 

CD« 

0  ^ 

Ol 

1  1      2 

Ol 

0 

cil 
Ci 

0 
Cl 

P 

B- 
0 

0 

-à 
CD 

N 


Kolorimetrická  studie  o  médi. 


C   pj:;     c 


O 

ai 

es 

ÎZ5 

O 

O 

c 

-oT 

'^ 

Ö 

a 
o 

O 

»OJ 

sj 

'  p^ 

Ö 

« 

^  s  ^  -^ 


p"     U       N       [SI 


-«       2 


o    ,^ 


°    II 


o      "       l-H 


^      g     OJ 


^    p< 


,d 

o 

" 

íS 

-a 

es 

íS 

C! 

C3 

to 

o 

a 

0 

■73 

-^ 

0 

>o 

0 

0 

O 

^ 

o 

cT 

0 
> 

00^ 

5J 

cT 

0 
> 

00 

O 

^3 

^ 

« 

J3 

aj 

co    « 

ja 

•»^^ 

-0 

0 

■o 
>5 

O 

o 

a 

c3 

a 

0 

a 

0 

es 

a 

0 

a 

ci 

>5 

0 
a 

0  0 

1  = 

s 

5-- 

Pl 

OJ 

0 

a 

'S  0 

I—« 

00 

-^ 

N 

OT 

tr* 

a 

a< 

co  a 

■4.J 

"^ 

0 

SS 

■3 

a 

N 

sS  >a-' 

O 

o 

O 

0 

0 
0 

é 

■  w 

p 

»— ■ 

;3 

>-j 

a> 

a 

a. 

53 

■faß 

5=3 

O 

w 

05 

co 

c5 

2> 
«0 

Oi 

S 

■^^ 

c 

C 

1-1 

fN 

0 

o 

O 

■  J 

0 

0 

1^; 

0 

5^1 

0 

T3    O 


C/3 '^'3 


1 

t- 

> 

t> 

r^ 

^ 

^ 

*c5 

'SS 

a 

a 

CO 

-O 

>" 

Oí 

rt 

>      ? 

0  'a 

S  :3 

S 

a 
c 

co  ^ 

œ  ^ 

m  ^ 

0 
X 

> 
■Já 

c 

0 

'^  « 

0 

T3      co 

0 

s 

^ 

§ 

co 

<N 

0 

t^ 

0 

vr 

íi 

0 

c- 

0 

0 

0 

0 

'S•^ 

0 

«T' 

0 

01 

IQ8J[0:} 

-zoj  s   ou 

-pA^aAOJg 


-a  s  ^ 
57  o  ^ 
«  g  m 


Cfl 


c; 


nsn^iod  0[si;) 


o    g 


s:       Ä  '03    "    3    e 

«5       (Í    s  .S         ^ 

CÖ       "■   ^  HZ    ^^    etf 


^ 

■a 
E 

0 

s 

-05 

^ 

■s 
E 

0 

0 

"S 

0 

s 

> 
0 

0 

N 

0 

3 

> 
0 

rr 

0 

.s. 

Rî 

rr 

0 

s. 

^ 

'O) 

^ 

-O) 

>i 

C3 

■a 

>> 

e« 

09 

S 

S) 

s 

s  3  = 

-03                    '^  o  'OJ 

B.      2   =  >  = 

03           f»"      2,  03 


10 


v.  Jar.  Milbauer  a  Vlád.  Stanek: 


± 

i: 

GC 

_-i 

t'isic 

pokusa 

< 

< 

< 

< 

3 

^ 

._ 

3 

3 

__ 

3 

_ 

3 

n. 

S5. 

■o 

>-5« 

o 

çr< 

5" 

CB. 

o     _^ 

(D< 

e    P4. 

CO< 

-í 

<*- 

3" 
O 

p 

•■*■ 

»  =  3 

3 

B 
3- 
B 

O 

O. 
&3 

3 

s    o 

3 

s    o 

ce 

U     30 

aa    o 

© 

»-  a.  í2. 

3      T      3 

a? 

a- 
3 

S. 

5' 

S^ 

5 

0> 
^3 

ST- 

3 

CO 

S"- 

3 

< 

i    1 

3 

p> 

tf      B 

co 

P 

B 

CO 

S»    s 

c»< 

Š3    = 

co 

ÇÇ, 

S" 

PT 

CO 

c« 

ce 

ez' 

CO 

c* 

00 

B< 

3 

B 

CC 

» 

te 

CD 

rr 

»TD'                         1 

p7- 

B 

- 

p 

-r^o        ^ 

o 

o 

j_^ 

P 

p 

tl.w  d  5 

bi 

l\s 

31 

o 

»— 

ic 

t-0 

;^ 

-1 

^ 

*» 

[i 

es-      © 

Srovnává- 

Sa 

ta 

ta 

Ca 

O 

no   s  roz- 
tokem 

1 
c^  o 

Qí  CL  cz:>> 

t3 

t* 

»— i 

^^ 

-^ 

p  ©  21 

»^ 

-j 

;^ 

C5 

ia 

^•«<© 

o 

t* 

oo 

"A 

"ri- 

's"  B    b"      , 

C^=-i.  -• 

^ 

o 

c 

o 

JD 

^ 

^ 

c 

c 

^ 

~Cl 

~-^ 

J5 

—  B 

co 

=< 

en 

C5 

ti 

C  Í2. 

-" 

a  p 

Odstí 

Srov 
d 

C 

d 

O 

O 

O 

g 

©" 
B 

©    3    ;= 

O 

2 

o"    B     Ë 

©     s 

b" 

o 

© 

N 

S"  s». 

cr 

p. 

C    S:, 

^     S5^ 

p. 

&- 

C- 

P    Šj 

ft> 

< 

95> 

B 
o 

S^    5     3 
f6     P-    S 

rp    2Q^ 

2 
© 

d 

< 
p. 

P 
"-! 

2 

"  ^, 

^4 

© 

-P    S' 

"o 

?= 

o 

i^ë 

J5 

D  ~ 

a> 

T.« 

ti, 

p 

cš 

<Í5 

p  g 

^ 

p     o 

^ 

4^ 

■^ 

«s  --< 

«Í5 

o 

«< 

Ol    -; 

O   O 

'^ 

0<            F- 

O  6 

^ 

1-c 

p 

Si  « 

«5" 

Ci 

N 

•-1 

© 

bJ 

•-s 
© 

^    S- 

6 

^ 

►a 

p 

»-     es 

C^ 

O^ 

2. 

o     o 

"    — 

M 

^ 

cu   I-'    s 

Ö 
no 

5' 
0 

o" 

5* 

5* 

SS 

N 

n 

a 
& 

o 

B 

P 

O 
O 

©*  í= 
1? 

b' 

O 

p 

P 

kt; 

Ci        rJ-    - 

Ó 

N 

e 

a« 

© 

O 

co 
OD 

o 
D 

? 
O 

S 

© 
[s:< 

o 

N 

co< 

3 
O 

«S 

Cl- 
T. 
B 

© 

B 
?s 

O 
O 

B'  O 

B    tr 

1- 
ct>^ 

o 
tsi 
►O 

s 

B 
O 

■< 
cc 

1=? 

i  ^"^ 
B   2- 

p    o 

d 

tc< 

C6-< 

B 
© 

© 

b' 
© 

3 
5< 

p 

a. 
B" 
p 

© 
ts 

B 

5 
p 

Ci 

•«a 
© 

Ci 

B-   1-^ 
O 

-< 
© 

-^ 

®  r 

© 

© 

© 

°«     CJ* 

N 

^. 

'^ 

p- 

Ci 

pu 

^4 

5.  © 

<) 

*~S< 

1  1 

■P^ 

W    11 

Jt< 

ta    ,, 

rt< 

d 

w 

o 

O 

2^ 

II 

J31 

-^ 

TS 

-T    II 

Cß    ^ 

V 

©' 

0B< 

Ü 

s'  2 

'S 

o 

C 

55> 

s    *- 

Si 

p. 

Í^Sf 

ci- 

rT 

o_" 

í\\ 

j3 

ä 

B 

B'    ^ 

s 

B^    S 

B 

;^ 

P 

«S 

© 

O  tS 

o 

O     •<! 

© 

O 

'1 

Kolorimelrická  studie  o  médi. 


11 


! 

o 

î5>  ce 

O 

Al  & 

<a 

,     „ 

o 
o 

Ň      03 
?    :S 
-      03 

a   03 

■S 

•se 

> 
a 

■i3 

a  -a 

a    « 

^^ 

Il   >^ 

^-^ 

1 1    5^ 

>ie 

|o 

;e 

a 

e'^ 

•«" 

vaT 

1 1   >;-! 

^ 

2  o 

o 

^  S 

TS 

g   ''^ 

TS 

O 

O 

es 

>s 

•^J» 

! 

> 

1  *^^ 

> 

■rt     o 

;4 

tn    rg 

! 

Î3 

>• 

O 

Q? 

S    »03 

o 

2   ® 

■a 

>ř3     O 

O    J= 

;3 

O 
O 

O 

a 

>Q3 

O    a 

-a  ~~S 

03     o 
—s    GO 

O 
_= 
■Î3 

o 

O      S 

SI 

© 

2  t 
s  & 

s     3 

N 

a  Ob 

a 

o"  " 

tH 

^- 

'-'     ÎO 

o 

«  ^ 

O 

N 

s 

N 

CO    a 

*^ 

o     1  1 

cT^ 

2  -o 

p 

s  ^a 

o 

lO 

'«    ee 

„ 

^ 

\J  ^ 

3 
3 

i  "^ 

o" 

■« 

I   S 

'S 

^  ë 

_o 

>ô3  ■^ 

o 

=  ! 

s 

s 

o 

^ 

>Vi      O 

•C3 

Ü  « 

Ci 

N      ^ 

C3 

^ 

ř» 

O     O 

"S  o 

p  « 

^_ 

'â:t 

S 

'S»    o 

t5 

î^l 

1— t 

Œ5     5 

O 

o" 

sa 

*i 

(M 

03 

çS 

■S 

■^    >03 

"*    a 
o   a 

s 

o_ 

O 

> 

^ 

• 

•>> 

^ 

-1    =e 

Js 

,—    '^ 

."    ^3 

-B 

'TS 

rq 

-"       G3 

O 

O 

a 

m    >ûci 

M    >aQ 

§ 

^ 

o 

^ 

> 

H 

sS 

M 

3 

ež   e 

^- 

>£> 

^ 

05 

M 

o 

cS 

'S  ^ 

w 

-* 

ce 

C5 

QO 

Eh 

a  '"' 

« 

•;c 

O 

C>^ 

03 

o" 

^, 

o 

o' 

-**         1  1 

a     II 

^"     , 

-«  ^>^'^    . 

S    G    S 

-a  ^  ^    1 

*!, 

,^ 

T-l 

S<5 

Q?   T? 

•ti  ^"  'Z' 

^ 

CO 

»o 

iC 

î-i 

-# 

T-l 

r/2  'S  'S 

O -5 

ni93[OÎ 

-zoj  s    ou 

^ 

^ 

cq 

K5 

-BAÇOAOJg 

jejího 

îtoku 

ahoval 

mg  Cil 

o 

l- 

t- 

t- 

S^ 

o 
«^ 

o 

o 

8  bj^ 

^ 

cT 

cT 

<S 

«s         i 
J         i 

t 

S 

o 

>t4 

5 
o» 

-es 

"es 

=g 

■03 

S 

CO 

il 

n 

o 

E 
"5 

B 

•3 

<o 

■a? 
E 

"S 
«t> 

=  2 

.E    "B 

i  = 

15 

s 

«s 

N 

O  :>> 

"G  "S 

e  .s 
ce  "S 

S 

09      O 

IS 

e    3 

S 

.s 

3 

_o 
e« 

o 
ce 

B 
03 
03 

M 

t. 
t3 

es 

e  .B 

OL  "ö 

B 

přítomnosti 
lorhydrátu  mo- 
methylaminu  a 
a  louhu 

o 

"S 

03 

<o 

■O 

> 

> 

'^■= 

o     B 

uSDîiod  o|si;) 

:o 

Tji 

>ň 

12 


V.  Jar.  Milbauer  a  Vlád.  Staněk: 


O 

çc 

číslo  poknsu 

s. 

CB 

N 

30 

o 

*-^ 

-    «    ^ 

a. 

5 

0 

^ 

5* 

-1 

S  ■= 

3 

IM 

-^ 

CB      3-  'S      3 

T 

CD 

0     -3 

3 

CD< 

Q. 
3 

0 

B 

a> 

2. 

__    »      O 

o. 

3" 

30 

o 

•s 
>< 

o" 

TT 

as 

3=  Ö  2Í  |< 

0 

09 

3:  3.    2Í 

30 

0 

3 

eo- 

2ii 

03_ 

S" 

si   O 

5-  3 

3 

P: 

3 
P_ 
CB- 

s    93  ><    5    » 
=■3    n.  =  Ä 
c    —    -s    0   ^' 

3      O)      09      .  , 

N 
0" 

3 
SI 
9' 

3 

3  i 

=  1 

IM 
0" 

TT 

p- 

3* 

o      ""^ 

N 

O 

= 

3" 

^    C«.  r-+.   ^>' 

=r 

E 

IM 

S: 

O 

P 

CO 

» 

O 

e    - 

■■   su 

0 

,_^  •"" 

sa 

E" 

— 

'<^ 

» 

&9 

2_ 

i^^3- 

JD 

O 

a> 

_p 

U_^ai    0   ^ 

w 

~C0 

0 

"os 
0 

jejího 
stoku 
ahoval 
mg  Cu 

^ 

t(^ 

^J 

t^ 

'Srovnává- 

O 

O 

ta 

tc 

|no   s  roz- 
tokem 

p.  0 

Cl-  CÍ.ÍZ2 

c 

u> 

i-í. 

P   CB    JT, 

_Ci 

Oi 

t^ 

J3< 

rî-   CB 

"o 

O' 

^S 

"05 

-t^  CB    P- 
J=     P    P 

>< 

HH 

o 

o 

_c 

_o 

il    5- 

o 

os 

0 

"o 

CB 

rt- 

CB 

to 
—I 

co 
0 

JS 

tr  en 
s  p 

i 

0 

§ 

g 

s 

§ 

p 

o 

c 

0 

0 

K 

Ph 

& 

& 

&■ 

c 

ví. 

■^N 

^'' 

«<- 

< 

CB 

P 

"' 

ft>     o 

^s 

h-i 

i-^.    |-i     en< 

p 

p 

o 

O 
o 
es 

05       ^     p 

1; 

OD 
OD 

"b' 

d 

BI 

o 

g     ^     0. 

tí5 

CB<    Ml 

P 

0   '<: 

■'^g'^« 

O 

p 
o 

C-i. 

CB 

o 

P     g. 

5~-  o    co 

B    p"  as 

i-ä<   o 

s 

CO 

P 

B 

P 
P 

M- 
O 
O 

p 
p 

SE-  0 

^s    P^   N 

0     0      cj 
"'^     II      S- 

^11  2 

g,    as    tn 

P-   0    f=' 
0     "^    P 

l-í 

cb' 

P* 

p' 

g 

1 

^  1- 

p  S- 

^  p 

P       rt- 

1 

0 

N 
B 

p. 

gt   ^    Dí 

Pd 

«1 

►Ö 

Hi 

^     -*     P 

0    12. 

3 

H     O     Qj 

D 

'^ 

o 

^'  _S      B 

t_    '^ 

p 

án  Icc  pro 
uhu   drase 
,0  na  100  > 

cr 

tir' 

j2, 

p' 

p 

O 

O- 

co 

p 
p- 

cb' 

1  měďuatéh 
3  Cu),  50  c 
zředěno  n 

o" 

>-! 
P 

P" 

p'  ř 
0    ^ 

•0    3 

|-s<    i'' 
CB      P 

P-    P 

dejnéh 
îlnatéh 

sc. 

O 

N 

ci 

CD. 

B 

Ci 

w 

os 

0  přič 
c  louh 
a  100  c 

d 

•a 

CD 

o    o 

n 

o 

-S 

?     P     7" 

' 

Kolorimetrická  studie  o  mědi. 


13 


■*    s    o 


'S    o     cá 


O      o  Ö 

o    tL  '^  « 

-^   "^  ^  o 

.»,«>  o  o 


íT  s 


2    Ö    2  o 


G 


^       Ö     '^ 


^  -.  .g 


'Ti,    T-l 
fcC 


rS  -E  ^ 


Sbiq 


^  -^ 


»r-    — '     co 


a  i 


.s    « 


>b3      S 

ÍS  ^  5^  ^ 


S 

o 

Ö 

05 

2^5 

.2  ^ 

•7^ 

3 

•^    i-í3 

Ö 

S 

psq 

M 

.n    0 

^ 

0 

1— ' 

o 

^  2 

S-i 

N 

ÏD 

n: 

'ČC  '« 

« 

0 

(U 

S 


,  'TS  ti! 


02' 


ni9í[o:j 
-zoa  s    ou 

-ÇABUAOJg 


_2  ^  i-<  C5  Ö  ri*  t: 


Ol 


^  s 


a  S  > 


O    M  ■ 


±  © 


,_     o   '^ 


*-     o       "    _ 


si. -2 


p-i 


nsníjod  o[si,') 


3 
s 

0 

B9 

3 

3 
_o 

0 
.s 

'83 

S 
B 

es 

a. 

N 

e 

O) 

09 

■a 
3 

0 
■B 

3 
C 

ts 

'íO 

s. 

es 
řsl 

0 

39 

es 

•a 

3 

0 

•*-■ 

|-> 

3 

CS 

J= 

es 

^ 

es 

r" 

3 
E 

^ 

,!_. 

e 

B 

^ 

•OJ 

^^ 

s 

0 

:^ 

£ 

0 

0 

03 

CO 

0 

03 

0 

es 

03 

e 

« 

N 

>n") 

0 

M 

N 

= 

s 

(S 

N 

B 

rt 

0 

E 

o. 

OC 

>a3 
S 

E 

0 

3 

B 

0 

cc 

£ 

0 

s 
s 

14 


V.  Jar.  Milbaiier  a  Viad.  Staněk  : 


fi 

^1 

Ol 
en. 

o» 

4- 

íislo  pokusn 

co 

3 

(0- 

O 

s 
o 

ce 

"< 

as 

S" 
s 

3- 
S 

s. 
~s 

2.  "- 
2:  3° 

as   B3 

30 

o 

o" 

3 
S 

O. 
CO 

2. 

3 

CD- 

3- 

SI 

S" 
s 

s 

O 

3 
a 
o 
œ 

3 

&3 

3 

Eg, 

Q.    O 

SS.  « 

3- 

O    a, 

85     3 

OL 
CO 

2. 

s 

S- 

«- 

3" 

3 
p 

3 
3_ 

S" 

P 

5" 

N 

P 

•a 
-t< 

o 

3 

3 
O 

CO 

^" 

P 

3 
S 

3 

3a 

o 
n 

o" 

s. 

T 

p 

co 

2. 

3 
P 

CO. 

3- 

3 
p 

3 
S_ 

B 

P 

S" 

P 

■a 
^< 

o 
3 

3 
O 

œ 
-î' 

P 

s 
s 

3 

CB< 

n. 

3" 

P 

30 

o 

N 

o" 

TT 

a 
p> 

3  ■= 
,     2< 

O 

3    -O     3 

O 

s 

3- 

a> 

CB- 

3" 

o 

s 

CO 

3- 

p 

~" 

s 

' 

S 

e 

s 

O 

'T^  o           H* 

p 

J* 

p 

^ 

w   OT     O     " 

s    P   ^  - 

ce 

"as 

O' 

cc 

Q»  P  P^ 

c: 

fe 

Ca 

v^ 

Srovnává- 
no   s  roz- 
tokem 

B-  <=    ^, 

Ci,Cl.Çp 

cu 

~3 

Ci 

c2  S  ^< 

^re    P' 

w 

« 

s    B    P 

t.^«-ü.  "^ 

P,       ^ 

li        H" 

p 

o 

p 

p 

1   1             Q 

.» 

rf»- 

"bí 

"v^ 

1           B 

o 

«5 

x^ 

05 

Ji 

-^  a: 

)(<' 

00 

ts 

O^    (T1- 

^ 

P 

-^ 

S 

1—: 

o' 

s: 

Î2 

t—t 

HH 

h-j 

B 

»^ 

O     o 

N     cT 

N      ^ 

w 

t<    c 

1 — ■    Cl,  >—. 

O;      í^ 

■D      '-' 

œ    ^ 

N 

2 

cn     p 

Id'  cc< 

5*  S. 

ČĎ"  2l 

Šá 

^-*    ï^ 

Z        5^ 

=    tjr 

P    f^ 

P 

< 

B     C3 

«^^    Î 

^ 

v).  = 

■^,  = 

< 

CD 

■^ 

«-Í 

P- 

Pj 

Pi 

P 

"' 

1^ 

«-^       .^ 

^ 

~r— 

V> 

^^ 

JD 

"^ 

O» 

O      ~- 

£ 

Ci 

tr> 

O 

Pr      I-" 

l,J 

o 

a 

1-^ 

-.CL 

o 

-a 

o 

Ol 

& 
p. 

D 
O 

1-Í 
o 

pi 
i-i- 

B 

o 

? 

6 

i  i 

o 

p 

O 

3 

p 

P 

►P^ 

o 
5" 

o 

O 

"■^ 

(^ 

? 

p 

P) 

o; 

Ol 

<*- 

er  B 

P       ÏS 

a. 

p 

^ 

o 

p^ 

i^í 

Od 

l-J 

ň 

D 

Cq 

Ctw 

o 

O 

p 

O 

P 

O 

|_4 

C 

P 

O 

a« 

CÏ 
Ci 

p^ 
o 

N 

O 

B 

§  'Is 

p 

,j_^ 

'p 

c; 

O 

P 

O 

cb' 
p" 

' 

P- 

O 

P 

p 

O 

p 

tr 

^ 

o" 

N 

N 

P 

o 
ts;< 

t-i 

t— ^ 

"^í'    "=" 

c 

►Ö 

c 

o 

J2 

O 

Ó 

OS 

— 

o"" 

O      C6 

o 

1-.    N 

N< 

o 

2 

ca- 

CD< 
O 

■^ 

Cl 

o 

\ 

?r 
p 

cř 

'w 

*• 

o 

e- 

p 

S 

O 

N 

S- 

p 

B 

Sq 

p 

2. 

P_ 

— 

o     1- 

(£ 

^1 

^ 

p 

o 

îT 

.C 

ts 

!='     O 

ce 

O 

■* 

o 

"o' 
p 

P 

co     5 
C     O 

o 

p 

2 

3 

CD 

p- 

o 

p 

P 

ce 
C 

o 

n     1 

p 

1 

s: 

N" 

_ó 

•«J 

II 

Kolorimetrická  studie  o  médi. 


15 


> 


.-I  o 


►-Ï 


n  E5  s 


>^    OJ    cť 


raaifoj 
■zoi  s    ou 

-'BA'BnAOJg 


o 

Si 

aS 

Qi 

if-i 

o 

N 

O 

•  m 

>ar 

« 

O 

-a 

y—^ 

JS 

o 
>■ 

c 

>  -?,  ^_ 


es   ^     C 


p    pS 

^  S 


eS 

O 

rC 

Si 

-'■' 

2~ 

teí 

^ 

Ir- 
as 

es     CD     a 


^  S  ^  S 


o     cí 


c 

a 

^, 

>a> 

in 

>!» 

S 

eS 

o 

o< 

tí 

S 

o 

O 

O) 

2  i 


o    "^ 


O      ^ 


in      2      OJ 
O     Jí    -^ 


6    — 
O  ta 


a.    o    OJ 


^-S 


=  05 

N      i-.     tS! 


>i  05    Ä 

1?  '>  <?í 


>aj 

->. 

c 

a 

'5? 

D 

O       -t:   a 


-a  Ö 


^  --^  t^ 

--I     M     f 


nsB^od  oi3j[) 


o     co    —    . OJ 


ts  .s    3 


CÖ      CB      t5 


e 


*;    e=    « 


^_ 

IM 

L. 

*2 

L. 

IM 

e 

L. 

IM 

CS 

0 

*- 

co 

0 

co 

CO 

0 

O) 

CO 

0 

CO 



es 

.^ 

•as 

to 

es 

s 

■OJ 

</) 

eä 

^ 

'— 

ca 

02 

'S 
e 
QC 

es 
>aj 

0 

c 
E 
0 

co 

0 
s 

co 

es 

e 

0 
OC 

0 
s 

s 

e 

0 

E 

CO 

EÖ 

■ö 

0 
CC 

es 
=§ 

.03 

E 

e 
s 
S 

>« 

co 

0 

•CO 

ca 

■0 

h 

i= 

'' 

16 


V.  Jar.  Milbauer  a  Vlád.  Staněk: 


a.  ^  -i<  =   ~ 

O»     S      = 

-   y   S 


o 
sa    ?r 


co    Í5.  o 


«    3 


B  9. 


Si 


M 


cS"-    2      S      N 

=■  =    2   » 


=■  ir:  2:  5^ 


S9     &)     2' 


1-,  -!  ?  «B<  ^ 

2  °  S  =  ÏÏ. 

^  *<  S  SI  O 

2.  -,  ^  fo-  pr 

S3  ^  a>  O  CO 

Sř  o  »  N  T 

2;  c  es  »3  aa 


ťíslo  pokusn 


hj 


Cd 


H^N       o  ^, 


!=     t^    <1 


1:1 


Cu    »=>    S^ 


P^ 

i-S 

°S- 

tsS 

p- 

f- 

0 
0 

rf^ 

0 

c 

>f^ 

0 

tr^ 

ÍO 

0 

pr 

0 

0 
ß 

~50 

0 

P 

P7" 

V4 

|~'^ 

P^ 

m 

1=^ 

c 

0 

«s 

e 

'^ 

l-l 

0 

P 

0 

t3 
P 

p 

£3 
1=1 

œ< 

O' 

p 

D 

OK 

_ 

0 

3 

2' 
0 

< 
co 

Ö 

P 

a< 

0 

0 

o" 

Ok 

0 

a 

o" 

CD< 

0 

^ 

SS 

p 

ÏX' 

p 

cc 

o    í=^  o 


o     "^ 


^-^  co   o    " 

g     P     N  ^ 

Ci  P  s  tr 

g   i—       o 

Srovnává- 
no  s  roz- 
tokem 


«=2  ?    "ti) 

^  g       M 

P  I      g 

INS  pr  0^ 

Ol  s=    2 


C      &3 


—    M-     "^ 


I  <  'S 

►^  ""-     >-!< 

<"D<  ^     h-t 

P  P<     2: 


p  fí>  i-î< 

S    t3    5 


►S       ^ 


1     H- 

1         iT> 

a 

o»  — 

8    ^ 

Kolorimetrická  studie  o  mědi. 


17: 


> 


řL, 


03     Ti 


B    Ö    s 


ra8î[0î 
-zoj  s   ou 

pApUAOJg 


a 


.'S    o 

-    ^ 


p,'0    o 


P,   o    ÍN 


C      j3 


>      -O)     r^      Ô 


bß  p  ^^ 


Ïh      C    ^ 


P-  Ji 


CD 

a 

rn 

^ 

Ö 

O 

^ 

GQ 

>^ 

o 

r« 

o    o    iš 
r5  s    o 


5   o   ß   cs 


o 

Ö 

'X3 

3 

OJ 

->-. 

'a 

^ 

O 
TS 

O 

TS 
N 

a 

O 

£" 

.«     P,  -^    j; 


•^    ->í  'T3 


o; 


Kl 


-rt     '^ 


.5   '^.' 


N      OJ    -^ 


O     ^     ÍM 


>0      o 


»«  >í3   a 


-2  -^ 
9    o 


C3   '° 


ÍN      Ö 


O 


p^ 


Ph 


rS    o  o  >,  ce 

«  -.2  s  ®  ^  I 

JÍ  .=  s:  5 

o    'C  >L-  o 

*j  >a}  o.  ■ 

S  s 
oc 


es 


S  -e   S 


o  J5  >i-    ta  Ä 
M    S         ^    o 


.=    -05 


CO 

>i   es 

2  5   =    = 

o  tj  >::  ta  Ä 


nsnîjod  01813 


Věstník  král.  české  společnosti  nauk.    Třída  II. 


18 


V.  Jar.  Milbauer  a  Vlád.  Stanek: 


1 

li 

■<1 

-5 

-a 

-.1 

p 

05 

«D 

ťíslo  pokusu 

o. 

=1 

CO    30 
2.   O 

CB      J^ 

s. 
1 

3 

co 

o 

o 

»  S  gj 

^  g~ 

ro 

«      g 

30 

ti 

O) 

O 

co 

< 

ta 
co 

Π

3 

O 
CO 

CB 

IM 

{0 

N 

O 

?r 

<    "»    =    PÎ- 

»   s   5   ® 

< 
CB 

g    3 

o 
S" 

< 
CD 

P      3 

a>    S 

O 

o 

S 

O 

< 

i  1  ai 

O 

n. 

CD. 

s. 

ÍD- 

3- 
O 

< 

au 

o 

< 

3 
S 

■O 

o" 

3 

3 

CD< 
O. 
3' 
CB 

-.      CC      CD<    ' 
"-    cí    CB 

^  =■  o< 

< 
O 
O. 
CB< 

CD     CD< 

B* 

Cü 
C5< 

< 
O 
O. 
CD« 

CD     CD< 
3      §=' 

CD 

e9< 

B 
p, 

j 

j      g: 

« 

.       CD- 

CB 

S", 

'    o 

o    o 

' 

p 

ti) 

^  CO     o     C5 

O 

O 

JC 

^ 

tris 

CîS   B   B- 

"éo 

Oi 

"óc 

35 

en 

os 

to 

ls£ 

►ř- 

Ü' 

Si—           O 

S'il  ï""  if 

*   "^   =        o  p- 

"tc 

"qo 

f^ 

Ol 

5« 

C3 

p??§:Bg 

plg^CC 

t« 

h-i 

^.  CD    >-t< 

00 

JW 

-q 

O 

oo 

Cî.  CD 

"co 

"hř' 

~ki 

*- 

Il    S- 

h-L 

^ 

"o 

"oi 

1          CD 

B 
t-^  ai 
en-- 

oo 

C/3 

GO 

2^ 

Cfi 

!Î       ^ 

-! 

I-! 

-! 

o 

p. 

o 

< 

N 

& 

O 

N 

p- 

O 

<! 

tSJ 

CD 

c  S. 

g    ':     ^     Il 

o 

^ 

o 

O 

t3 

o 

B 

C 

S     •— 

o     B 

N 

CT 

?5. 

o- 

P, 

CD 

c 

p. 

CD 

C"    05.    <ť 

er  p. 

CD 

^ 

i-S 

< 

i-S< 

< 

a 

•"i. 

< 

^> 

<    il      B 

T  < 

B 

P 

-? 

P. 

ÇC 

85, 

«^, 

CD 

p. 

rt 

P    p. 

'■< 

< 

œ 

M 

cc 

Cß 

M 

:i           .        CD 

^ 

ct 

CD 

CD 

CD 

D 

w 

i-í 

^ 

iO 

IS 

^ 

W 

Ml 

h- 

00 

î*     — 

OO 

Li. 

H-l 

S9 

►0 

(a 

S5 

cd' 

»o 

03 

"!■« 

CD 

3í 

N 
p- 

N 
■-5 
CD 

CD    a> 

tS! 

,-D 

Ci 

o 

||g 

O 
p- 

>-S 

Cb 

œ> 

'^* 

o 

pl 

Oi 

&. 

C5' 

CD 

P. 

P- 

O 

<! 

ct>< 

C 
O 

GQt 

ro. 
o 

B 

O 
O 

p, 

B 
O 

05 
0Q< 

CD« 
B 
O 

b' 

CD< 
■B 

O 

P. 

B 
O 

'S    o 
2:  p- 

CD- 

B 
O 

o 

CT 
P 

p,  h-h 

O   B 
o 

< 

CD 

p, 

CD 
B 

o 
a 

JO 

o 

O 

^1 

n 
fB. 

cr 
o 
ls;< 

o' 

p 
p 

l-S 

o 

O 

Cil 

95, 

O« 
O 
n 

d 

O 
<! 

B 
B 

O- 

B 

CB 

O 

o 

O 

00 

-q 

C5 
CD, 

P- 

CD 
B 
O 

B 
P 

O 

p,  p, 
ts   o 

B 
P 

I-» 
O 
O 

B- 

S 

CD 

_S5 

c» 

N    SO 

o    CD 

g-B- 
C    O 

<    O 

CD<~o, 

P  "^ 

B  «-< 

O 

CS) 

B 

o 

Ss 

o 

S5 

o 

^     ■ 

CD,  ÎÇi 

s 

1-î 

CD 

m 

o 

OJ 

^1-- 

B 

C/3 

IS1< 

p 

^    ^ 

p  1 

B    O 

S- 

CD^  Ü               P- 

O 

& 

CD,    ■ 

ty 

1 

&5 

B 

B 

S", 

B' 

ó 

N 

p^ 

p- 

cT 

O      CD 

Ci 

B    B 

2:3 

P_ 

œ 

O 

< 

p> 

B 
O 

D      '               B 

^.  '     ^ 

p"  '         p 

cr 

o 
o 

S 

B 

o 
o 

p 

p' 
o 

P    ^ 
cd",  ^ 

O  2^ 

cT 

rs« 
B 

N 

CD< 

N 

■o 

-      "Ö 

CD, 

V 

Pť 

•r) 

p    ř;. 

B 

e 

B 

B 

CD 

CD 

-     B 

P 

O 

N 

B 

1 

£9 

CD, 

B- 

CD« 

B 

PL- 
CD 
œ« 

P- 
CD 

■^4 

o  B 

P 

J5 

o 

O 

CD" 

i" 

1  ' 

CD< 

■ 

il 

p 

o 


CD 
cl-    "• 


o    »= 

hJ 

B 

p 

CO     ?û 

cr 

^— ' 

B 

D     O 

^ 

tr  J=5 

p 

<) 

CS1<  ^•' 

J— 1 

^    rD. 

o    t^ 

O 

13     ^ 

»=,  O 

<    e 

&=,  ff 

3  ^. 

'r'  ?5 

PT" 

♦<, 

B 

gs. 

< 

o 

p 

--<, 

o 


Kolorimetrická  studie  o  médi. 


19 


Ö      03      '-' 

O 
Ö 

a 

'? 

,5 

;i 

rS 

tiê^ 

a- 
> 

-:ř^ 

o 

~'3 

2   Ö 

p   ~a3 

neutraliso 
ek  íenolft 
u    mčďuai 

O) 

Ó 

O 
a 

Ö 

co 
co 

Î4 

o 

6 

co 

ř4 

a 
o 

co 

cS 

»5 
g 

Cíí 

o" 

o 

O 

■o 

o 

o 

.id 

-13 

"cS 

a 
-a 
o 

J3 

o 

o" 

-a 

'"^    cS 

.    a 

.Id    2 

r       N  .^  jsj 

2^ 

a 

a 

■OJ 

1 1 

"cl 

co 

eS 

:'Ö 

53 

Ä  2 

s= 

îj 

M 

'03 

a 

a 

O 

O 

5-- 

3 

^ 

"    a 
a 

s^    a 

>o 

«    2 

a    o 

3  =2 
►=  2 

^^ 

i 

■co 
C! 
N 

O 

itroaové    kyselin 
raselnat^m  na  p 
idáno    10  cc    ro: 

00^ 

> 

o 

.a 

CO 
O 

o 
5 

a    ss 

a  a 

i| 

sS     _ 

'53 

a 

-isS 

£ 

O 

a 
a 

o 

& 

a 
>« 

P 

1 

o 

o 

.a 

>a3 

a 

a 
a 

ai 
íj 

a 

Jal 

o 
tsi 

g 

co* 

1       "  '^   a 

U 

a 

3 

'S 

(M 

a 

o 

T-J 

S  ^ 

>S 

s 

'v 

O 
J3 

03 

a 

-o 
co 

u 

O 

.a 

^2 

co 

^-  o    1 

O 

S 

^ 

a 

" 

«   .y 

>5 

(M 

o 

.M  ;« 

^ 

Ld 

o 

^ 

(fi 

-'" 

í<i 

a 

1 

^^■5 

<s 

03 

> 

a 

a 
> 

o) 

o 

T3 

^a 

Ç3 

co 

> 

p 

O 

-0 

CO 

í  -o 

a    o 

hl 

^ 

*^      S 

o 

!SJ 

p 

o 

"^ 

•c« 

.o 

,^ 

na 

tsj 

"3    3í 
t<    o 
•73    at 

'o 

o 

■73 

o 

co 

T3 

O 

a 

a 
> 

o 

co 

o 

a 

5 
H 

o     <K 

to 

O 

<a 

!» 

O 

Sh 

o 

> 

o3 

§  ^ 

S    ^ 

cn 

CZ2 

jW 

"3 

H 

cS    Ö 

sT 

eó 

s 

t- 

T-l 

O 

fflí" 

15 

•^ 

«5 

^ 

a     II 

HH          " 

-^ 

Vrt      ■Ol-' 

^^ 

Ö  s  e 

-0  «-■ 

_^ 

to 

-« 

oo_ 

*! 

>S'I" 

-^ 

t-^ 

CO 

t-^ 

ro 

43  OJ  ss 

ÍO 

S<l 

CCtí  'W 

o  -a 

'     3  >N    ' 

^-^ 

2g|| 

cS 

3 

iC 

íO 

M  "7^: 

O 

■00 

co_ 

\C. 

lO 

^ 

=  a  =  ° 

bD 

TjT 

-*" 

ÍC 

eo 

2 

(M 

(M 

ÍM 

(M 

P/4>o  u 

1^2   SrH 

e3 

O         —I 

T^r 

^    S3    rt 

^ 

— 1  ^    > 

CO 

T--< 

(M 

t- 

6 

CO 

c 

c 

~ 

Cň       ' 

"    J<  J3 

gi 

^           O 

-M 

'03    tS 

O 

E 

-03 

S 

Á 

E 

E 

c»  £ 

o 

1 

'03 

o 

O 

-03 

>B 
03 

-03 

,       -QJ 

-03 

>=    '03 

— 

-  =  i 

S 

Ol 

=s 
o 

"« 

c 

O 

3 
B 

u 

03 

B 

.i^     .B 

S 

II 

II 

•:3 

a 

g 
O 

5  Ť=   ^  5 
g   E  1  1 

T3 

>a) 

E 

6 

s 
o 

S 

O   -a 

•4-»    ,aj 
"^     = 
O     = 

03      i- 

.a    co 

œ 
co 
ce 

O    -3 
IM      S 

O    S 

03 

05     ro 

» 

(0 

es 

■o 

N 

e 

CS 

3 

<0 

es 

■a 

o 
co 

■a 

CÖ 

B 

o 
í. 

>1 
s. 

■a 

3 

o 
co 

■3 
CO 

B 

Ph 

N 

'>â 

> 

> 

B 

> 

n3ii:ílod  o[sj^ 

-t" 

1-- 

20 


V.  Jar.  Milbauer  a  Vlád.  Staněk: 


o 

o 

3 

OL 

3 

3 
O 

< 
3* 
3 

ÍD< 

30 

n. 

S. 

c 

3" 
E 

B. 
-1 
» 

3 

3" 

a. 
-i 
P 
a> 

2. 

3" 

u 

co- 
IM 

•a 
-»< 

o 

O 
?!■ 

0» 

O 

-I 

&9 

a> 
2. 

3 

to- 
3 

< 

S" 
s 

3- 

c 

3 

3- 
O 

-1 
S9 

3 
S 

co« 

33 

o 

IM 

o" 

TT- 

-1 
CO 

£. 

3 

S- 

3 

< 
S" 

3 
3- 
S 

3 

a> 

3- 
O 

=  s      il  s»  ^  3^  s 

•-I-       3   s  ^  fB<  »-^ 
3  S-     2.  i,  S<  §=  S- 


&bIo  pokusu 


hj 


jj  o  o 


co 

o     g     g. 
CO 


5^     &5>     CL.     PI' 


p,    SŠ 


S'     P 


CT     55^      Oj     S~ 


3    B    ? 

O     B     O     ÏÏ. 
O-    p.    &    C- 


W    ^5  ^ 


B     2-  'Ti.- 

o  5'  ^ 


i« 


&  o  ^ 


o    CT- 


<    O 

<^  <1 
<=>  P. 
c.     f  * 

d  ~*- 
S-  ^ 
o    co 

Pí      ÍB 

c 

*>^  co 
-  O^ 
(^.     {0" 

o    n 

N«    O 

ISl 


°    a 


[ns         i-s<  o    řr       tó 


N 


s,      O      to 


O  --íi 


o    '^ 


"^  W 


CB 


cc- 


po 

g    o    [s:< 

■^   řr 

D     ^     3 

p       _     tM 

^  Š    o 

o   tr-  F 

o    c    - 

p 

co     fž3 

0  t 


o     ►? 

tSl      o 

co 


2   P 


P    c 


3h 


I     g- 

S   P 


Kolorimetrická  s^tudie  o  médi. 


21 


'    o 
a 

>2J 

co 

o 

Vi) 

>S 

ež 
co 

o 
•c 

p 

3  .p 

■a 

O 

S    â 

>50 

o 

rf 

>tzi 

O 

rt 

o 

"cž 

uO 

^    o 

p 

« 

^ 

Ji 

Ol 
p 

"5 
co 

3 

§"1  - 

s     c3    -, 

O 
<5 

n3 
^    P 

cá 

>N 

O 

'S 

-o 

cá 

>í^ 

^ 

o 

S! 

O 

O    ^     O 

3 

o 

M 
OJ 

,5) 
'S 

J3 
O 

o 

O 

o 

o 
o 

»OJ 

o 
o 

o 

s 

>3J 

TS 

M 

'o 

m 

> 
O 

o 

_5) 
'3 

co 

*3 

o 

Ci 

"o 

c 
o 

iH 

03 

Ö 

O 

o 

O 

c3 

a 

o 

a 

>05 

p 

>• 

O      3      - 
N     o     o 

O          a 

«       o     ><D 

-o       _      o 

O 

■rH      53    "^ 

cT 
'2 

p 

S      O 

o      --3 

-<13 

il 

03 

1        »ť 

N 

lO 

•i-H 

GO 

ř5 

lO 

a 

>C5 

o 

o 

-i  ^    a 

.'S 

'         o 

O 

1-1 

a 

O 

O 

O 

'S 

jo 

o 

:2   2^H^ 

3 

S 

J2     œ 
o     «3 

O 

o 

53 

o 

> 

c 

O 

ci 

o 

1-1 

a 
> 

a  'S 

o    ;:; 
N  'S 

^ 

?í 

tÓ 

--■ 

■řj 

ce" 

O 

g      II 

-^ 

o    o 

Ton  zbarvení 

1 

45 
«3 

ai 
ta 

.      S? 

DO 

> 

S-l 
TS 

o 

■cS 

a 
> 
o 

o 

r3 

O 

> 
•cž 

O 

o 

-0 

o    >  -xJ 

o   o 

M 

c» 

CO    -73 

CO 

5S     Ö 

g 

-1.3 

"n;  >o 

^ 

■* 

s^ 

OO^ 

to 

e 

^ 

oT 

ȒT 

CO* 

o 

y> 

ÍN 

tr- 

c^ 

Ö      II 

h- 1      '  ' 

S" 

.^  »>^'' 

=3    iS    ?"     1 

T3    OJ  ■- 

-^ 

lO^ 

oq_ 

o 

o 

oo" 

cT 

<S 

«T 

S  a>  öä 

M 

5-5 

T— ( 

(M 

02  13  TS 

O'; 

^ 

1     3  >«     1 

g  S  2^ 

'čT 

'^   E  "»'S 

D 

=  3  á'° 

tB    ' 

05 

O 

2 

Ci 

a 

-* 

-* 

-* 

p.i;>5  o 

" 

^   o  r« 

=3 

W  iS    £5  w 

t- 



O         — 

^-^ 

a  5g 

e" 

O 

líí 

l~- 

«  g  5? 

1— í 

C<5 

,^M 

o 

2^í 

o" 

S>1 

o 

-^           O 

s  i 

œ 

>^ 

O) 

S 

œ 

>ŠI 

3 

c 

03 

03    > 

3 

—         .sr 

t-               3      o 

03    >^     ■"                o 

^ 

o 

a. 

es 

es 

o 
co 

CS 

CS 

es 

CO 

es 

O 
CO 

O.  ,_     O    .= 

_,    ,-     —    -03 

"    CO     _^   •*"' 

O 
co 

ES      CS      =    '03 

c 

a 

N 

"> 

■a 

•53 

M 

> 

■Œ 
O 

■a 

N    o    es    es 

■^     E     3    13 

^ 

■OJ 

-— 

^ 

•03 

*|T 

^  - 

33      £=      -5      = 

^   > 

33    ~      o      3 

i 

3 

M 

O 

co 

o 

E 

o 

c 
•o 

=3 
3 

o 

M 

O 
QC 

"ca 

s 
■a 

'Oi 

CO 

o 
s 
E 

o- 

3 

o 

o  -Jí  E  .t:   03 

N      s      o    ^      ^ 
O    T3    -^    5      2 

5    ts    'o'             " 

íi  =   2   «   S 

o  -a    s:           CS 
ÜC  .|    E         ^ 

řH 

1 

E 

o 

o 
<» 

ce 

s 

«o 

es 

=                         im 

~                  03 

So 

nsn3[od  ojaj,-) 

co 

co 

co 

co 

22 


V.  Jar.  Milbauer  a  Vlád.  Staněk; 


II 

00 
O) 

00 

OD 

00 

05 

číslo  pokusn 

-% 

r-^ 

f-f 

^ 

3- 

3 

®    3 

s    3 

Roztok 
měďnaté 
omnosti 
a  lo 

'-d 

s. 

C3 

CD< 

30 

o 

N 

O 

TT 

Cí> 

O 
CD 

n. 

3    re< 

33 

n. 

3    n< 

30 

a. 

2' 

co 

co 

3 

o 

o 
B 

s 

93 

-1 
ta 

2. 

3 

3     ==: 
O      =» 
co      93 

—    CB- 

0 

N 

0" 

U 
CO 

CD 

3 

93 
5" 

3    a. 

©      3 

«>    93 

—    CD- 

0 
N 

0" 
75- 

~i 

93 
CO 
CD 

3 

0 

s. 

co- 

3- 

o 

o 

OJ 

M 

■O 

fO- 

3- 

3      N 

93      73 

CO 

0 

CB 

93 

CD- 

3- 
0 

3    fs, 

93    9: 

CO 

0 

CD 

3- 
0 

sole 
za  př 
manni 
uhu 

pT 

ar 

p 

c 

C        ' 

c 

3       ' 

so         h- 

i* 

i* 

p 

i* 

^  g'o  g 

^^1=^- 

v 

^ 

os 

"rf^ 

o 

c£; 

Ol 

CO 

^2  &=§• 
i»  g  p  E^ 

-_  ^     0 

^    M  g  -5    œ 

Si.  0  ai<  w  g 

4- 

*- 

lf>- 

t;^ 

aq  0  ■     p  ? 

JO 

j» 

p 

p 

"-I 

"-a 

-J 

~^j 

Qg-L-a. 

li 

-q 

^ 

-5 

p     0     0      =      N 

-. ^     1       N*   C       1 

c-  0     „ 

Oh  p.  ai 

J^ 

«P 

p 

P 

2.^  CO 

^ 

"0^ 

"os 

"^ 

^-^  CD    P^ 

o« 

S     g    p 

J^ 

1 1      l— 1 

Ö 

1  1          ei- 

05 

00 

-3 

00 

fl> 

CO 

o\ 

P 

^^ 

J5 

h-t  B 

OD 

"^ 

M- 

"rf^ 

JS 

Ol  Í2. 
0  P 

o^ 

03 

co 

CO 

co 

H 
0 

o 

O 

g 

3  0 

2   0 

^   °    0 

-i 
o 

<! 

O 

c-f- 

<í    ►=■ 

-«1    <=-■ 

^    <í     ír 

O 

o- 

Pj 

p 

<! 

[S)< 

o 

1^' 

IS!< 

05 

ivový. 
nává 

ěžce. 

3 

»-;< 

cn 

í/i 

U2 

c» 

CD 

P 

cc 

ct> 

CD 

CD 

B 

M- 

JD 

I-'  p 

1-^    J^ 

,^  3 

0 

O 

"bi 

0     "cn 

ri      '~^ 

^       N 

"w 

CS 

'o 

^ 

n 
'=«5 

^  ^ 

0    0 

^ 

C^ 

&. 

0 

B' 

O 

a 

S 
o 

1-1 

o 

o 

•§■1 

li 

o' 

P 

p 

cr 

~3 

0     0 

'■'• 

.-,  '-' 

ca 

,..4  " 

>T) 

o 

^1 

Q-l 

'-'• 

N 

p  0 

p.   0   j_,_ 

tSJ 

0 

>— 

S 

O 

N 

Ü     '^ 

cí' 

O»   2 

co-   ^^ 

ZL    CD 
P     0 

is 

N 

^ 

Ci 

CĎ 

V--.       cv, 

^    0 

0 

*^ 

B 

05 

© 

1  i 

B 

P.    ^^ 

œ< 

p. 

P- 

vi^ 

O 

c 

0 

?s 

la 

cT3v  "a 
t^  0 

Ctl< 
P 
p 

a 

CtJ< 

o 

5S 

Ol 

o 

n. 
o 

o' 
e 

tS! 
ert- 

O 

o 

B 

O 

o 

Ol     ? 

0 
0 

C 
0 

o 
0 

B 
P 

O 
O 

oo 

C5 
0 

«•    &3 

0    < 

p. 

B 
0 

o 

o 

Ob 

Ç1 

s  .p 

g    ť^ 

t-i    p^ 
M   p, 
0 

o 

es- 

o" 'S' 

CC-     CD 

0          0:^ 

2:b 

c;i 
0 

ř 

o 

c  0 

0     0 

tr  -a 

Ci 

o 

N- 

p  N< 

tS]<     [S< 

0    ^ 

Ci 

n 

Kolorimetrická  studie  o  médi.  23 

Z  pokusů  našich  lze  následovné  seznati  : 

1.  Přítomností  cliloridu  amonatého  klesá  intensita  zbarvení  ku- 
praminové  sole  (Tabulka  I.) 

2.  Stejně  působí  ve  zbarvení  volný  amoniak  (Tabulka  II.) 

3.  Opačně  jako  salmiak  a  amoniak  chová  se  uhličitan  amonatý. 
Zbarvení  amoniakálního  roztoku  stává  se  přísadou  jeho  temnější  až 
o  Ys)  což  zvláště  důležito  pro  kolometrii  mědi,  (Tabulka  III.) 

4.  Aminokyseliny  (i  arginin)  skýtají  sole  méďnaté  modře  zabar- 
vené, jichž  ton  jest  v  některých  případech  týž  jako  solí  kuprami- 
nových,  někdy  však  zelenavý.  Intensita  zbarvení  jest  o  něco  menší 
a  sice  činí  60— 867o  zbarvení  sole  kupraminové.  Intensity,  při  srov- 
nání s  kupraminovým,  roztokem  jehož  intensita  považována  za  jedničku, 
tvoří  tuto  řadu: 

Glutaminan  mědnatý  0,29  (ton  zelenavý) 

Mědnatá  sůl  arginin u  0,60  (ton  modrý) 

Glykolan  měďnatý  0,66  (ton  zelenavý) 

Mědnatá  sůl  tyrosinu  0,68  (ton  modrý) 

Kupronitrát    argininu  0,82  (tou  modrý) 

Mědnatá  sůl    leucinu  0,86  (ton  modrý)  (z  tabulky  IV). 

5.  Jak  známo  nevylučují  louhy  alkalické  z  roztoků  měďnatých 
za  přítomnosti  některých  látek  hydroxydu  mědnatého,  neboť  se  tento 
v  alkalické  tekutině  rozpouští  barvou  modrou.  Toto  zbarvení  lze 
srovnati  ve  většině  případů  se  zabarvením  roztoku  sole  kupraminové. 
Klademeli  zbarvení  toto  za  jedničku,  obdržíme  následující  čísla  pro 
intensity   zkoumaných  alkalických  roztoků.    (Z  tabulky  V.) 

Za  přítomnosti  : 

arsenanu   mědnatého  0,22  —  0,32  (ton  zelenavý,  intensita  stoupá 

s  množstvím  přítomného  arsenu) 
citranu  mědnatého  0,28  (ton  zelený) 
vinanu  „  0,226—0,336  (ton  zelenavý,  intensita  stoupá 

s  koncentrací  přítomné  vinné  kyseliny) 
slizanu    mědnatého    0,53—0,62    (ton    zelený,    intensita    stoupá 

s  koncentrací  kyseliny  slizské) 
glykolatu  mědnatého  0,56  (ton  modrý) 
mědnaté  soli  tyrosinu  0,57  (ton  modrý) 
„  „    leucinu  0,66  (ton  modrý) 

„  „    asparaginu  0,76  (ton  modrý). 


24  V.  Jar.  Milbauer  a  Vlad.  Staněk: 

Sůl  měďnatá  za  přítomnosti  : 

chloridu  amonatého  a  louhu  draselnatého  0,993  (ton  modrý) 
monomethylaminchlorhydratu   a  louhu   draselnatého  0,980    (ton 

modrý) 
trimethylaminchlorhydratu  a  louhu  draselnatého  0,900  (ton  modrý) 
triethylaminchlorhydratu  a  louhu  draselnatého  1,027  (ton  modrý). 

Sůl  měďnatá  za  přítomnosti  : 

alkoholů  a  cukrů  i  louhu  draselnatého 
Ethylenglykol    0,64  (ton  modrý) 
Glycerin  0,63  (  „        „     ) 

Mannit  0,56  (  „    zelený) 

Rhamnosa  0,46  (  „    nepatrně  zelený) 

Saccharosa         0,53  (  „    modrý) 
Glucosa  0,49  (  „         „     ) 

Jak  patrno  skýtají  v  louhu  draselnatém  nejintensivěji  zbarvené 
roztoky  aminy  za  přítomnosti  měd!naté  soli  a  asparagan  mědnatý. 
V  aminech  nemá  vlivu  na  zbarvení  vstup  skupin  methy- 
lových a  ethylových  na  místo  vodíku. 

6.  K  těmto  roztokům  alkalickým  možno  přiřaditi  modré  roz- 
toky uhličitanu  mèd'natého  v  uhličitanu  draselnatém  o  intensitě  0,37 
(ton  zelenavý)  a  soli  měďnaté  v  nadbytečném  pyridinu  o  intensitě 
0,63  (ton  modrý). 

7.  Konečně  srovnávány  roztoky  mědnaté,  jichž  ton  je  zelený. 
Srovnávání  s  roztokem  kupraminovým  nebylo  možné,  neboť  ton  jeho 
jest  příliš  odchylný  a  proto  použit  za  základní  roztok  vodný  měd- 
naté  soli,  jenž  má  ton  zbarvení  stejný,  jehož  intensita  položena  rovna 
jedničce.  (Tabulka  Ví.) 

Roztok  sole  mědnaté  za  přítomnosti  : 

jablečnanu   draselnatého  jest  5,3kráte  inteusivnější  než   vodný 
roztok  síranu   mědnatého    o   stejném   množství  mědi    (ton 
zbarvení  stejný) 
šťovanu  draselnatého  12,0kráte  intensivnější  (ton  zbarvení  stejný) 
citranu  „  19,7     „  „  „         »  « 

pyrosforečnanu  sodnatého  11,8— 14,03kráte  intensivnější   (stoupá 

s  koncentrací  přítomné  kys.  pyrofosforečné) 
kyseliny  citrónové  a  nadbytku 


Kolorimetrická  studie  o  mědi.  <  25 

louhu  draselnatého  25,0 — SOkráte  intensivnější  (stoupá  s  koncen- 
trací přítomné  kyseliny  citrónové) 
kyseliny  vinné   a  nadbytku   louhu  draselnatého   26,6 — 31,4krátb 
intensivnější  (stoupá  s  koncentrací  přítomné  kyseliny  citró- 
nové) 
rhamnosy  a  louhu  draselhatého  63,8kráte  intensivnější 
erythritu   „      „  „  75,8    „  „ 

maunitu     „      „  „  81,4  — 93,6kráte     intensivnější 

(stoupá  s  koncentrací  mannitu) 

8.  Roztok  síranu  mědnatého  amoniakálný,  srovnaný  s  roztokem 
mědnatým  neamoniakalným  o  stejném  obsahu  mědi,  jeví  se  as  150kráte 
intensivnější   (bez  ohledu  na  ton  zbarvení). 

Z  cJiemické  laboratoře 
c.  k.  české  vysoké  školy  technické  v  Praze. 


VI. 

Vejdovskyella  comata  (Mich,)  a  „Nais  hammata  Timm". 


Od    Václava    S.    Maule. 

Se  3  obrazci  v  textu. 

Předloženo  v  sezení  dne  26.  ledna  1906. 


Mnohé  druhy  obou  říší  organických  měly  a  mají  zcela  zvláštní 
historii,  než  se  samostatnost  jich  všeobecné  uznává.  Platí  to  zvláště 
pro  skupiny  nižší,  kde  mnohdy  v  nedostatku  typických  znaků  nutno 
přikročiti  až  i  ku  rozměrům  jednotlivých  komponent  tělových.  Doklady 
k  tomu  poskytuje  skoro  každá  větší  skupina  nižších  tvarů  živočišných, 
na  př.  Nematodů,  Rotatorií,  Turbellarií,  Entomostraků  atd.  Též  mezi 
Oligochaety  bude  nutno  v  příštích  dobách  učiniti  revisi  v  tomto  směru, 
zvláště  v  čeledi  Enchytraeidů,  jež  do  dnešní  doby  obsahuje  již  ohromné 
množství  druhů,  ovšem  nad  míru  obtížně  určitelných.  Taktéž  mezi 
Naidomorphy  vyskytují  se  tvary,  jež  jedněm  se  zdají  býti  pouhými 
odrůdami,  nebo  pouhými  stádii  vzrůstu,  kdežto  autoři  jiní  tytéž  za  samo- 
statné druhy  popisují. 

Již  zběžný  přehled  díla  Michaelsenota,  kde  u  každé  čeledi  uve- 
deny jsou  hojné  „Species  inquirendae",  anebo  nové  práce  Bretscherovt 
o  Oligochaetech  švýcarských,  jež  jen  nesnadno  dle  téhož  autora  určiti 
lze,  potvrzují  tuto  vyslovený  názor  o  nutnosti  revise  nově  popsaných 
anebo  za  nové,  samostatné  druhy  pokládaných  forem. 

Přítomná  práce  má  za  účel  osvětliti  podobnou  otázku,  zda  totiž 
„Nais  hammata  Timm."  a  „Bohemilla  comata  Vejd."  jsou  dva  samo- 
statné druhy,  či  představují-li  druh  jediný. 

Pod  uvedenými  jmény  byla  totiž  současně  popsána  najidka,  o  niž 
se  točí  spor  v  uvedeném   směru  v  době   nejnovější.     Ku   zevrubnému 

Věstník  král.  české  společnosti  nauk.  Třída  II.  1 


2  VI.  Václav  S.  Maule: 

poznání  jmenované  najidky  dovolím  si  předeslati  stručný  historický 
nástin. 

R.  1883.  podal  Vejdovský  ^)  předběžný  přehled  druhů  Oligochaetû, 
jakožto  výňatek  v  tisku  se  nalézajícího  velkého  díla  svého  „System 
und  Morphologie  der  Oligochaeten".  Zde  poprvé  uvádí  nový  rod 
Bohemilla  s  druhem  comata,  kterýž  také  zevrubně  popsaný  a  vyobra- 
zený uveřejněn  o  rok  později^  totiž  1884.  O  něco  později  uveřejni^ 
Timm  svou  práci  o  anatomii  Phreorycta  a  Naidek,^)  kde  jest  uvedena 
naše  Bohemilla  pod  názvem  „Nais  hammata".  Srovnání  vyobrazení  a 
popisů  tohoto  druhu  nepřipouští  žádné  pochybnosti,  že  zde  máme  co 
činiti  s  jednou  a  touže  specií,  o  čemž  se  zvláště  i  písemně  oba  auto- 
rové —  jak  vím  z  ústního  sdělení  prof.  Vejdovského  —  dohodli.  Ro- 
dové jméno  Bohemilla  bylo  sice  zadáno  již  dříve  Barrandem  pro  rod 
trilobitů,  leč  rod  ten  byl  tehdy  velmi  nejistým  a  jen  dle  úlomků  ne- 
známého trilobita  stanovený.  Tudíž  jméno  Bohemilla  pro  jmenovaného 
korýše  bylo  nezávazné  a  vratké.  Když  však  později  vyšlo  na  jevo 
z  celkových  exemplářů,  že  rod  trilobitů  Bohemilla  jest  oprávněný, 
změnil  r.  1903  Michaelsen  ^)  prvotný  název  naší  najidky  na  „  Vej- 
dovskyella^^  pod  kterýmžto  jménem  jest  uplatněn  náš  druh  jakožto 
V.  comata  a  uveden  i  v  posledním  pěkném  spise  téhož  autora,  „Geo-, 
graphische  Verbreitung  der  Oligochaeten"  (Berlin   1904). 

Leč  v  poslední  době  vyslovena  pochybnost  se  strany  A.  Ditlev- 
senA;  zdali  lze  druh  Timmûv  prostě  stotožnovati  s  druhem  Vejdovského 
a  zda-li  není  na  místě  uznávati  dva  druhy,  totiž  Vejdovshyella  (Bohe- 
milla) hammata  Timm  a    Vejdovshyella  comata  Vejd. 

Ve  své  totiž  práci  o  morfologii  a  oekologii  dánských  Oligochaetû 
pronáší  Ditlevsen^)  náhled,  že  dle  délky  štětin  břišních  možno  uzná- 
vati formy  obou  autorů  za  samostatné  a  opírá  se  o  zobrazení  štětin 
těch  u  Vejdovského,  jakožto  příliš  krátkých  vůči  štětinám  hřbetní 
strany.  Dle  těchto  poměrně  krátkých  štětin  byla  by  Vejdovshyella  co- 
mata rozdílnou  od  V.  hammata,  jež  má  štětiny  břišní  delší,  a  takovýto 
tvar  shledal  Ditlevsen  i  v  Dánsku.  Jakkoli  vím  z  ústního  sdělení 
prof.  Vejdovského,  že  dotyčné  zobrazení  štětin  břišních  jest  reproduko- 
váno  při   slabším   zvětšení    než   celkový   obraz,    tož   na  druhé  straně 


')  Vejdovský,  Revisio  Oligoch aetorum  Bohemiae.  S  B.  Königl.  böhm. 
Gesellsch.  Wissensch.  Prag  1883. 

'^)  Timm  Rud,  Beobacht.  an  Phreoryctes  Menkeanus  und  Nais.  Arb.  zoolog 
zootom.  Institut.  Würzburg  1883. 

ä)  Michaelsen  W.,  řlamburgische  Elbe-Uutersuchung  IV. Oligochaeten.  1903. 

*)  A.  DiTLEvsFN,  Studien  an  Oligochaeten.  Z.  f.  w.  Z.  Bd.  77.  1904,  p.  401. 


Yejdovskyella  comata  (Mich.)  a  „Nais  haiumata  Tiiuni' 


zobrazeai  celého  zvířete  ukazuje 
poměr  délky  štětin  hřbetních  a 
břišních  zcela  správně,  takže  to- 
tožnost tvaru  TiMMOVA  a  Vejdov- 
sKÉHo  z  tohoto  posledního  zobrazení 
na  jevo  vychází. 

Nicméně  jeví  se  i  v  této  zjevně 
nedůležité  otázce  nutným  znovu 
vyšetřiti  číselný  poměr  mezi  délkou 
štětin  hřbetních  a  břišních  svazků. 
V(  c  však  sama  má  své  obtíže.  Vej- 
dovshyella  comata  jest  totiž  ve  zví- 
řené české  zjevem  celkem  vzác- 
ným, nebot,  pokud  mně  známo  ze 
sdělení  prof.  Vejdovského,  objevuje 
se  zajímavý  druh  ten  ve  vodách 
Vltavy  pořídku  a  vlastně  jen  jedin. 
kráte  během  10  let  byl  přinesen 
do  zoologického  ústavu  české  uni- 
versity. Za  to  prý  jest  hojnější 
dle  zpráv  Dra  Thona  v  okolí  Gol- 
čova  Jeníkova.  Odtud  dostalo  se 
mně  jediného,  dobře  fixovaného 
exempláře,  který  jsem  mohl  na 
praeparátu  podbarveném  a  v  gly- 
cerinové gélatine  uzavřeném  v  pří- 
čině délky  štětin  vyšetřiti  a  i  kon- 
činu tělní,  v  níž  se  děje  pučení 
a  dělení,  stanoviti.  V  poslední  pří- 
čině jest  toto  sdělení   zcela  nové. 

Zkoumaný  exemplář  jsem  peč- 
livě Abbeovou  kamerou  lucidou. 
vykreslil,  hřbetní  i  břišní  štětiny 
změřil  a  tak  vzájemný  poměr  délky 
obojích  štětin  stanovil. 

Shledal  jsem  štětiny  břišní  dosti 
dlouhé,  štíhlé,  silně  prohnuté,  na 
distálním  konci  rozeklané,  s  ne- 
stejně dlouhými,  ostře  špičatými 
zoubky.     Nodulus  nalézá  se  blíže 


Fig.  1.  Vejdovskyella  comata  Mich, 
kreslená  dle  fixovaného  exempláře 


VI.  Václav  S    Maule: 


base  štětiny.  To  celkem  odpovídá  zobrazení  i  Timma  i  Vejdovského 
i  konečně  Ditlevsena.  Hřbetní  štětiny  jsou  mnohem  delší,  ve  svazcích 
po  4 — 6  a,  jak  již  dříve  správně  od  Vejdovského  naznačeno,  jedno- 
stranně sperené. 


Fig.  2.  Tři  svazky  štětin  hřbetních. 

Délku  štětin  hřbetních  a  břišních  stanovil  jsem  průměrné  dle  více 
měřených  štětin,  ovšem  ale  pouze  dle  volných  částí  jich  z  těla  vyční- 
vajících, jak  toho  praeparát  dovoloval.  Měření  dalo  výsledky  následující  : 
Břišní  štétiny.  Hřbetní  ètètiny. 

003 

0-035  0-280 

0-03'  0-245 

0-03  0-230 

0-025  0-200 


Průměrem  0-03  mm. 


Průměrem  O' 239  mm. 


Vejdovskyella  comata  (Mich.)   a  „Nais  hammata  Timm".  5 

Vzájernoý  poměr  délky  obojích  štětin  jest  1:8. 

DiTLEvsEN  ovšem  správně  požaduje,  aby  k  definitivnímu  stano- 
vení, jedná-li  se  zde  o  jednu  či  dvě  specie,  bylo  provedeno  pečlivé 
spracování  anatomické,  což  platí  též  o  jiných  druzích  Naidomorphû: 
než  i  vnější  poměry  štětin  jsou  u  našeho  druhu  kriteriem  tak  pěkným, 
že  již  i  při  povrchním  ohledání  totožnost  obou  domnělých  specií  jest 
ihned  zřejmou. 

Co  se  týče  rozšíření  geografického  našeho  druhu,  tož  zjištěna 
dosud  Vejdovskyella  comata  v  Čechách,  Velké  Britanii,  Francii,  Ně- 
mecku, ve  středním  Rusku  a  Dánsku. 


Fig.  3.  Dva  svazky  štětin  břišních. 


Pro  srovnávací  morfologii  Naidomorphû  jest  důležitým  poža- 
davkem, aby  se  u  jednotlivých  rodů  vyšetřila  přesně  končina,  v  níž 
se  tvoří  zona  pučení.  Pro  největší  část  dosud  známých  rodů  základ 
této  zóny  neznáme,  neboť  v  této  příčině  vykonáno  dosud  málo.  Jest 
tedy  v  tom  ohledu  každý  příspěvek  vítaným,  zvláště  u  rodů  tak  vzác- 
ných, jako  jest  Vejdovskyella.  Jak  ukazuje  zobrazení  tohoto  druhu 
(obr.  1.),  jeví  se  exemplář  mnou  pozorovaný  ve  stadiu  pučení,  kde 
zadní  zooid  dosud  nejeví  základu  hlavy.  Přední  individuum  čítá 
14  svazků  štětin  hřbetních  a  zakončuje  ztluštěním  hypodermálním 
jakožto  zadní  polovinou  zóny  pučení,  i  bude  tedy  jeho  vzorec 
l-\-ll-\-x,  při  čemž  I  značí  segment  hlavový,  17  počet  segmentů 
trupových  a  x  počet  segmentů,  jež  se  ze  zouy  pučení  vyvinou.  Zadní 
zooid  postrádá  segmentu  hlavového  vyvinutého  a  bude  tedy  jeho  vzorec 
(1)4-12  +  ^. 

Dle  posouzení  tedy  jediného  exempláře  možno  předpokládati,  že 
zona  pučení  u   Vejdovskyella  comata  nalézá  se  za  segmentem   18. 


VIL 

Das  neue  Bild  der  afrikanischen  Ichtliys. 

Von  Prof.  Dr.  J.  Palacký. 

Vorgelegt  den  1-2.  Jänner  1906, 


Das  neue  Verzeichnis  der  afrikanischen  Fische  von  Boulenger 
(Ann.  Mag.  Nat.  History,  7.  ser.,  16.  vol.  N.  91,  jul.  1905)  ermöglicht  eine 
bessere  Übersicht  der  Ichthys  von  Afrika,  als  es  bisher  möglich  war. 
Die  Gesammtzahl  der  Süsswasserfische  steigt  auf  934  (von  283  Dam- 
beck)j  worunter  höchstens  54  Brakwasserfische.  Schon  die  Familien - 
zahlen  sind  überraschend  —  200  Cypriniden  (sonst  13  Dambeck, 
133  Barbus),  184  Siluriden  (62  Dambeck),  179  Cichliden  (Chrpmiden 

—  davon  2  Tilapia,  sonst  25  Sau  vage),  107  Mormyriden  (Sauvage  35) 

—  so  dass  diese  grösste  endemische  Familie  sich  mehr  als  verdrei- 
facht hat  —  nur  93  Characinen  (Sauvage  auch  schon  35),  40  Cypri- 
nodonten  (Bleeker  6  1),  23  Mastacembeliden  (3  Sauvage),  30  Gobiiden, 
jezu  14  Anabatiden,  Ganoiden,  13  Mugiliden  etc.  Es  haben  also  die  Cypri- 
niden die  grösste  absolute  Zunahme  —  relativ  die  Chromiden,  in  denen 
Afrika  den  ersten  Rang  vor  Amerika  gewonnen.  (Eigenmann  nur  86  — 
Sauvage  135.)  Die  geographisch  interessanteste  Zunahme  —  ausser  den 
Cypriniden,  sind  die  orientalischen  Mastacembeliden,  Labyrinthfische  und 
(3)  Ofiocefaliden,  die  keineswegs  auf  den  Osten  beschränkt  sind,  denn  von 
den  Mastacembeli  len  sind  8  im  Westen  (bis  zum  Tsadsee),  von  den 
Labyrinthfischen  4,  von  den  Ofiocefaliden  (alle  3)  (alle  beide  Familien 
bis  zum  Tsadsee),  wobei  Congo  zum  Zentrum  gerechnet  ist  —  ja 
1  Anabas  ist  sogar  im  Senegal,  2  am  Cap  d.  g.  H. 

Neu  ist  der  Monotyp  Cromeria  (nilotica  im  Weissen  Nil).  Eine 
detaillirte    Vergleichung    ist   bei   dem    Mangel   jeder   Synonymik  bei 

Sitzber.  d.  kön.  böhm.  Ges.  d.  Wiss.  II.  Classe. 


2  -  VII.  J.  Palacký: 

Boulenger  unmöglich  —  ungern  vermissen  wir  z.  B.  den  Ciarias 
lazera  Barys  in  der  Westsahara,  den  Alburnus  alexandrinus  Stein- 
dachner  aus  Egypten,  das  Ctenopoma  microlepidotum  vom  Cap  d. 
g.  H.  etc.  Micracaothus  (marchii)  ist  von  den  Labyrinthici  abgetrennt. 

Von  Monotypen  erwähnen  wir  Phractolaemus  ansorgii  Blgr. 
(unterer  Niger,  Congo  i,  Bedotia  madagascariensis  (dort,  Atherinid), 
Polycentropsis  abbreviata  Blgr.  (unterer  Niger). 

Wenn  wir  die  einzelnen  grösseren  Familien  rasch  durchgehen, 
so  bleiben  die  Monnyriden  in  den  alten  Grenzen  (Senegal  —  Angola, 
Ngamisee,  Zambesi  —  Juba  (2  end.  Petrocefalus  giiroides),  Nil  — 
aber  das  maximum  fällt  nach  Congo  58  (46  endemisch),  der  Nil  13  — 
Guinea  10,  der  Niger  11,  der  Tsadsee  7,  der  Senegal  7  (wohl  durch 
Reduktion),  Angola  5,  der  Nyassa  3,  Ukamba  2,  Zambesi  3,  Rovuma  1, 
Moero  1,  Web  Schebeli  2.  Weit  verbreitet  ist  nur  Mormyrops 
deliciosus  (Senegal  —  Juba,  Nyassa,  Congo). 

Die  Characinen  bleiben  in  den  alten  Grenzen  —  Nil,  Senegal 
Ngami  1  —  die  2.  sp.  Castelnau  6  ist  als  ?  angeführt),  Limpopo, 
Natal  (1).  Der  Congo  hat  aber  nur  49  (end.  40),  Senegal  nur  11 
(Steindachner  13),  der  Tsadsee  10,  der  Niger  10,  der  Nil  16,  West- 
afrika (zwischen  Senegal  und  Niger  19,  zwischen  Niger  und  Congo 
16,  der  Tanganika  4,  der  Rudolfsee  2,  Kingani  3,  Zambesi  3,  Moero- 
see  2,  Angola  2,  Limpopo  1,  Dilolosee  1  end.,  Tana  1,  Omo  1.  Die 
weiteste  Verbreitung  hat  Sarcodaces  odoe  (Senegal  -  Ngami),  Hydro- 
cyon  lineatus  (blauer  Nil — Congo— Liberia— Limpopo). 

Bei  den  Cypriniden  tritt  der  Congo  zurück  (26—23  endem.),  der 
Osten  wird  doppelt  so  reich  als  der  Westen,  doch  meist  durch  locale 
sp.,  die  auch  den  kleinsten  Seen  nicht  fehlen  (Omosee  2,  Baringo  3, 
Rukwa  3,  Kiwu,  Zuai  (2),  aber  Canasee  15).  Auch  die  Flüsse  des  Ostens 
sind  relativ  reich  (Hawasch  11,  Rovuma  3,  Pangani  3,  Tana  5,  Kingani  2, 
Juba  3,  Schebeli  3,  Limpopo  4,  Natal  4),  während  die  Mitte  nicht 
besonders  hervortritt  (Nyassa  7,  Tanganika  6,  Victoria-Nyanza  5, 
Nil  13),  obgleich  endemische  spec.  bis  in  der  Capcolonie  (Olifants- 
river  z.  B.)  vorkommen.  Der  Westen  hat  10  am  Kamerun,  7  in  Angola, 
5  in  Guinea,  4  im  Garip,  3  Benitófluss,  aber  der  Norden  ist  arm, 
(Niger,  Tsadsee,  Senegal  zu  3).  Marokko  hat  12  endem.  sp.,  die  Ber- 
berei  (Algier,  Tunis)  3„  die  Sahara  noch  1  end.  Es  scheint,  als  ob, 
wie  in  Europa,  diese  geologisch  jungen  Fische  vom  Osten  her  ge- 
kommen, den  alten  Centralsee  Dambecks  erreicht  und  sich  von  dort 
allerseits  ausgebreitet  hätten. 


Das  neue  Bild  der  afrikanischen  Ichthys.  3 

Bei  den  Süuriden  tritt  der  Congo  wieder  an  die  erste  Stelle 
(60—43  end.),  der  Nil  hat  nur  31  (darunter  den  verbreitetsteu  Fisch 
Afrikas  Ciarias  lazera  B.)  von  Syrien  und  der  Nordwestsahara  (Bary) 
über  den  Senegal,  Niger^  Tsadsee  bis  zum  Albertsee,  Nyanza,  Ngami, 
In  Kamerun  sind  18,  am  Ogowé  11,  im  Niger  25  (mit  Calabar),  im 
Tsadsee  10,  im  Senegal  15,  in  Guinea  29,  in  Angola  6,  im  Garid 
noch  2  (bis  zum  Vaalriver  1).  Die  Westseite  (vom  Nil  ab)  hat  130 
spec,  also  mehr  als  zwei  Drittel,  die  Ostseite  ist  arm  (c.  30)  — 
Zambesi  7,  Natal  2,  Schebeli  3,  Mozambik  3,  Rudolfsee  3,  Tana  3, 
Pangani  2,  üniamwesi  i,  Juba  3,  Kingani  1,  Limpopo  1,  Tsanas.  1, 
Hawasch  1,  Abyssinien  1  —  obwohl  sie  die  Capcolonie  erreichen. 
Selbst  die  centralen  Seen  sind  arm  :  Tanganika  7,  Nyassa  1,  Albert  2, 
Moerosee  2,  Nyanza  1.  Man  sieht  die  Nähe  von  Amerika  wirken. 
Andrerseits  hat  Madagaskar  3  (1  mit  Zanzibar,  l  mit  Mauritius), 
sowie  es  2  Aale  gegenüber  3  Afrikas  besitzt  (ohne  die  Meeresspezies). 

Das  Cap  hat  die  einzigen  2  antarktischen  :  Galaxias.  Von  den 
Cyprinodonten  hat  Congo  nur  6  sp.  (3  end.).  Auch  hier  bei  dieser 
sonst  meist  amerikanischen  Familie  ist  der  Westen  artenreicher  (18) 
als  der  Osten  (9),  Norden  5  (3  Egypten,  2  Algier),  das  Centrum  3 
(je  1  Tanganika,  Nyassa,  Nyanza)  und  der  Süden  (1  am  Cap,  Falsebay). 
Madagaskar  hat  2  spec,  die  Seyschellen  2.  Reicher  sind  Kamerun  5, 
der  weisse  Nil  3,  Guinea  3,  der  Senegal  2,  Niger  2,  Zanzibar  2, 
sonst  haben  zu  1  Gabun,   Mosambik,  Somaliland,  Angola,  Schoa. 

Algier  behält  den  mediterranen  Charakter  durch  Gasterosteüs 
aculeatus,  Mugil  cefalus,  die  Forelle  des  Edough  (trutta  bei  Boulenger 
Salar  macrostigma  Dum.),  deu  Aal,  Blennius  vulgaris  und  Cristiceps 
argentatus. 

Die  Chromiden  (Cichliden)  sind  unlängst  von  Pellegrin  mit 
303  sp.  (167  altweltlich)  aufgezählt  worden.  Boulenger  hat  mehr  um 
3  Paratilapia  (multicolor  Unteregypten,  carlottae  vom  Zambesi  und 
victnriana  vom  Nyanza),  Pelmatochromis  boulengeri  vom  Kamerun, 
und  5  Tilapiae  (Linellii  Lönberg,  dubia  und  Kottae  (id.)  Kamerun, 
Tanganyikae  Gthr,  und  guiarti  Pellegrin  Nyanza  —  der  Rest  der 
Differenz  betrifft  Umtaufungen  mit  Spaltung  oder  Reduktion  (Til. 
multifasciata  Günther,  Guinea). 

Das  lokale  maximum  entfällt  jetzt  auf  den  Tanganyika  (57  sp.), 
wogegen  der  Congo  mit  31  sp.  zurücktritt;  sonst  haben  wir  9  aus 
dem  Nyanza,  2  aus  dem  Albertsee,  4  aus  dem  Moerosee,  1  aus  dem 
Kiwusee,  7  aus  dem  Nil  (bis  Unteregypten,  end.  Paratilapia  multi- 
color), 6  aus  dem  Tsadsee,  6  aus  dem  Senegal,  11  aus  Guinea,  7  aus 


4  VII.  J.  Palacký:  Das  neue  Bild  der  afrikanischea  Ichthys. 

dem  Niger,  mon.  Kamerun  (2  im  Kratersee),  8  vom  Gabun,  9  aus 
Angola,  4  aus  dem  Ngamisee  (Castelnau  10),  3  aus  Transvaal,  1  Gailp, 

2  aus  Natal,  9  aus  dem  Zambesi,  19  aus  dem  Nyassasee,  10  aus 
Shire,  3  von  Madagaskar,  1  noch  aus  dem  Canasee,  Rudolfsee.  Es 
ist  daher  das  Centrum  am  reichsten,  von  vro  sie  Algier,  Syrien  und 
Indien  (3)  erreichen. 

Die  Gobiiden  (30)  haben  die  Mehrzahl  in  Madagaskar  (10), 
Natal  3,  2  in  Algier,  9  im  Westen,  (17  im  Osten),  je  1  auf  Anjuan 
und   den   Sey schellen,  1  sp.   im  Nil  bis  in  den   Oberlauf,  1  am  Cap. 

Die  Mastacembeliden  (23)  haben  6  sp.  in  Congo,  6  im  Tanganika, 

3  in  Kamerun,  3  in  Ogowé,  2  in  Guinea,  je  eine  im  Tsad,  Niger,  Nyassa, 
Nyanza,  Angola,  Shire. 

Im  Ganzen  ist  die  reichste  Gegend  der  Congo  bei  Boulenger 
mit  241  sp.  (191  endemisch).  Nil  und  Senegal  behalten  den  alten 
Rang,  der  Tanganika  weist  81  sp.  auf  —  der  Tsadsee  nur  41  —  der 
Nyassa  nur  23  etc. 

Die  Wanderfische  dürften  noch  ungenügend  bekannt  sein.  So 
wissen  wir  nicht,  warum  Boulenger  den  Cristiceps  argentatus  des 
Mittelmeeres,  der  in  Westaustralien  im  Schwanenflusse  lebt,  und 
den  Playfair  aus  der  Quelle  Air  Malaka  in  Algier  angiebt,  dort 
mit  einem  ?  anführt  —  es  gibt  so  viele  Mittelmeerfische  bis  in 
Neuseeland. 

Madagaskar  ist  ziemlich  selbstständig  Interessant  ist  das  weite 
Vorkommen  der  asiatischen  Chromiden  in  Afrika  —  Tilapia  nilotica 
im  Schari,  Gallaland,  Kiwusse  (Pellegrin),  Tilapia  zillii  Uedzir,  Schari. 
Nach  Pellegrin  wäre  der  verbreitetste  Fisch  Hemichronis  bimaculatus 
Gill  vom  Mareotissee  und  den  Zibans  bis  zum  Cap  —  Boulenger  hat 
aber  im  Süden  2  spec.  — ■  angolencis  dort  und  Frederici  im  Ngami. 
Das  kleinere  Detail  haben  wir  übergangen.  Der  Leser  kann  sich  daraus 
die  geologischen  Folgerungen  selbst  ziehea  —  wir  enthalten  uns  jeder 
vielleicht  unzeitigen  Äusserung. 

Nachtrag.  1906  erschien  von  Boulenger  ein  Fischverzeichnis 
vom  Kwangof  6  (2  neue).  Kasai  (16  sp.  —  2  neu),  Bangweolos. 
(24.  —  9  neu)  etc.  —  ohne  wesentliches  Neues. 


vili. 

lieber  die  walirscheinliche  Möglichkeit  der  iViifsu- 
chang  von  nutzbaren    Erzlagerstätten  mittels  einer 
photographisclien  Aufnahme  ihrer  elektrischen  Aus- 
strahlung. 

Von  Professor  Dr.  Heinrich  Barvíř  in  Prag. 
Vorgelegt  in  der  Sitzung    am  23.  Februar  1906. 


Bereits  im  Jäuner  1904  habe  ich  bei  einer  Gelegenheit  auf 
eine  Angabe  Lehmanns  hingewiesen.^)  nach  welcher  die  sog.  Berg- 
witterung im  Erzgebirge  eine  häufige  Erscheinung  sein  soll,  man 
„habe  an  den  Orten,  da  hernach  Bergstädte  erbaut  worden,  zuvor 
viel  und  starke  Bergwitterung  gespürt",  und  bemerkte,  dass  eine  der- 
artige Ausstrahlung  stellenweise  vielleicht  auch  durch  die  Anwesen- 
heit des  Radiums  hätte  verursacht  werden  können.  Ueber  ähnliche 
Erscheinungen  an  mehreren  Stellen,  wo  Kupfer-,  Blei-,  Silber-,  Zinu- 
oder  Zink-Erze  sich  befinden,  gibt  es  zahlreiche  ältere  Nachrichten, 
von  welchen  einige  z.  B.  von  Gaetzsohmann  zusammengestellt  wurden.  ") 
Man  war  früher  der  Ansicht,  dass  die  sogen.  Witterungen  (Strahlun- 
geo,  Bergfeuer,  Feuerschein)  vorzüglich  über  dem  Ausgehenden  von 
Erzlagerstätten  stattfinden,  wollte  sie  sogar  in  einigen  Erzgruben  be- 
obachtet haben  und  gab  an,  dass  dieselben  zumeist  in  der  Dämme- 
rung und  in  der  Nacht,  im  Frühjahr,  Sommer,  z.  T.  auch  im  Herbst 


^)  Hornické  a  Hutuické  Listy,  Jahrgang  V,  Nro.  1,  vom  10.  Jäuner  1904, 
pag.  6.  —  Lehmann:  Ausführliche  Beschreibung  des  Meissnischen  Ober-Erz- 
gebirges, Leipzig  1747,  pag.  430. 

^)  MoRiz  Ferd.   Gaetzschmann :   Die  Aufsuchung   und  Untersuchung    von 
Lagerstätten  nutzbarer  Mineralien.  2.  Aufl.,  Leipzig  1866,  pag.  323  —  326. 
Sitzber.  d.  kön.  böhm.  Ges.  d.  Wiss.    II.  Classe.  1 


2  VIII.  Heinrich  Barvíř: 

besonders  nach  Gewittern  wahrgenommeü  werden  können.  In  Nord- 
amerika und  Kalifornien  will  man  tatsächlich  beobachtet  haben,  dass 
die  elektrischen  Ströme  in  der  Atmosphäre  in  der  unmittelbaren  Nach- 
barschaft eines  Erz-Ganges  mächtiger  wirken  als  weiter  von  demsel- 
ben. In  der  neueren  Zeit  glaubte  man  derartige  Nachrichten  nicht, 
oder  man  beachtete  sie  sehr  wenig.  Und  doch  findet  eine  elektrische 
Ausstrahlung  aus  den  obersten  Partien  unserer  Erdkruste  besonders 
unter  gewissen  Umständen  ziemlich  stark  statt,  und  unserem  hoch- 
verdienten Forscher  Karl  V.  Zenger  gelang  es  schon  im  Jahre  1875 
und  später  noch  öfters  analoge  Erscheinungen,  obwohl  sie  weder  mit 
blossem  Auge  noch  mittels  des  Fernrohrs  wahrgenommen  werden 
konnten,  auch  in  der  Nacht  bei  einer  ziemlich  starken  Dunkelheit 
mittels  einer  photographischen  Aufnahme  auf  mit  fluoreszierenden 
Stoffen  imprägnierten  Platten  zu  konstatieren.^) 

Dann  könnte  man  aber  auch  tatsächlich  erwarten,  dass  eine 
solche  Ausstrahlung  an  Stellen,  wo  bessere  Leiter  der  Elektrizität  in 
grösserer  Menge  und  nahe  der  Erdoberfläche  vorkommen,  auch  stärker 
stattfindet  als  an  jenen,  wo  schlechte  Elektrizitätsleiter  sich  befinden, 
und  ein  grösserer  Unterschied  in  der  Intensität  einer  solchen  Aus- 
strahlung dürfte  sich  wohl  auch  an  einer  entsprechenden  Photogra- 
phie Avahruehmen  lassen,  falls  man  ähnliche  Unterschiede  stellenweise 
bereits  mit  blossem  Auge  in  der  Natur  wahrgenommen  hat.  Und  eben 
sind  manche  Erze  tvie  Eisenkies,  Kupferkies,  Bleiglanz,  Magnetit 
u.  a.  sehr  gute  Elektrizitätsleiter,  auch  Graphit  leitet  die  Elektrizität 
ziemlich  gut,  •*)  während  Quarz  ein  schlechter  Leiter  ist  und  die  Feld- 
spate höchstens  zu  den  sogen.  Halbleitern  gerechnet  werden  können. 

Deswegen  dürfte  man  bei  entsprechenden  Umständen,  z.  B.  vor 
oder  während  der  Gewitter,  oder  nach  denselben,  z.  T.  vielleicht  auch 
nach  einer  intensiven  und  länger  andauernden  Sonnenbeleuchtung 
an    Stellen,     wo    eine    grössere   Quantität    solcher   Erze    nahe    der 


^)  Vergl.  z.  B.  Cir.  V.  Zenger:  La  théorie  électrodyuamique  du  monde  et 
le  radium.  Association  Française  pour  l'avancement  des  sciences,  Congrès  de 
Grenoble,  1904,  Séance  10  août,  der  Mitth.  pag.  1.  u.  2.  Desselben:  L'hélio- 
photographie  appliquée  à  la  prévision  du  temps  in  Mémoires  du  Bureau  C.  météoro- 
logique de  France  1880,  (Annales  IV),  pag.  55—58.  —  Zenger  tränkte  zuerst 
CoUodium-Platten  mit  Silber-Bromchlorid  und  mit  einer  Lösung  von  Chloro- 
phyll in  Aether,  später  nebstdom  mit  Uranpräparaten  u.  ähnl.  Es  gelang 
ihm  mit  solchen  Platten  auch  unsichtbare  Entladungen  an  den  spitzigen 
Elektroden  einer  gewöhnlichen  Elektrisiermaschine  zu  photographieren. 

*)  Gemeine  Braunkohle,  manche  —  besonders  die  pyritführende  —  Schwarz- 
kohle sowie  der  Anthrazit  sind  ebenfalls  ziemlich  gute  Elektrizitätsleiter. 


lieber  die  Möglichkeit  der  Aufsuchung  von  nutzbaren  Erzlagerstätten.        3 

Oberfläche  in  der  Gestalt  von  Lagern  oder  mächtigeren  Gängen 
vorkommt;  auch  eine  stärkere  Ausstrahlung  der  Elektrizität  er- 
warten, welche  —  zumeist  freilich  für  das  Auge  unsichtbar 
—  doch  wahrscheinlich  mittels  einer  photographischen  Aufnahme 
auf  mit  fluoreszierenden  Substanzen  präparierten  Platten  kon- 
statiert werden  könnte.  Ich  möchte  an  der  Möglichkeit  und  Zweck- 
mässigkeit.einer  solchen  Untersuchung  nicht  zweifeln.  Dieselbe  könnte 
zur  geeigneten  Zeit  wohl  auch  in  entsprechend  gelegenen  Gruben 
und    Stollen   angestellt    werden. 

Falls  sich  eine  solche  Untersuchungsmethode  bewähren  sollte, 
würde  sie  freilich  eine  grosse  Bedeutung  haben,  man  würde  auf 
eine  solche  Weise  tatsächlich  in  sonst  undurchsichtige  Partien  unse- 
rer Erdkruste  gewissermassen  hineinsehen  können. 

In  den  Gruben  und  Stollen  könnte  man  eine  elektrische  Aus- 
strahlung auch  künstlich  mittels  Influenz -Maschinen  hervorrufen. 
Man  dachte  bereits  an  die  Anwendung  einer  photographischen  Auf- 
nahme von  Lagerstätten  mit  Hilfe  des  Radiums,  allein  die  Strahlen 
des  letzteren  dringen  in  die  Silikate  nicht  tief  genug,  sodass  sie  nur 
ziemlich  schmale  Gesteinspartien  durchsetzen.  Eher  würde  man  viel- 
leicht stelleiiweise  das  Radium  oder  andere  die  elektrische  Ausglei- 
chung befördernden  Substanzen  (z.  B.  Uranpräpavate)  zur  Erregung, 
resp.  Verstärkung  einer  elektrischen  Ausstrahlung  in  den  Gruben  und 
Stollen  benutzen,  welche  letzere  dann  photographisch  aufzunehmen 
wäre.  So  würde  man  stellenweise  in  den  Stand  gesetzt,  mit  Hilfe 
eines  photographischen  Apparates  die  Lage  der  nächsten  Erzlager- 
stätten auch  in  den  Gruben  und  Stollen  zu  erraten  und  darnach  die 
bergmännische  Arbeit  mitunter  zum  B.  auch  bei  Verwerfungen  ein- 
zurichten. 

Möglicherweise  entströmen  den  die  Erzgänge  führenden  tieferen 
Klüften  mitunter  auch  brennbare,  resp.  schwach  leuchtende  Gase,  wie 
es  ja  bereits  von  der  atmosphärischen  Luft  und  von  Quellen  erwiesen 
wurde,  dass  dieselben  eine  desto  stärkere  Radiation  zeigen,  je  tieferen 
Regionen  sie  entstammen  —  aber  auch  solche  Fälle  lassen  sich  wahr- 
scheinlich öfters  photographisch  konstatieren  und  zu  entsprechenden 
Konklusionen  ausnützen,  auch  wo  das  Auge  keine  Ahnung  von  dem 
Vorhandensein  solcher  Verhältnisse  liefern  kann.  Allerdings  müsste 
man  immer  auch  auf  alle  Nebenumstände  eine  entsprechende  Rück- 
sicht nehmen  :  auf  die  durch  Ozon  verursachte  Strahlung  des  Wassers 
nach  Gewittern,  auf  die  leicht  erregbare  starke  Radiation  der  Karbo- 


4    Vlil.  H.  Barvíř;  Über  die  Möglichkeit  der  Aufsuchung  von  Erzlagerstätten. 

nate  der  Erdalkalimetalle,  also  in  der  Natur  liauptsächlicli  des  Kalk- 
spats und  des  Dolomits  etc. 

Ich  teilte  den  21.  d.  M.  meine  Gedanken  dem  Herrn  Hof  rat 
Karl  Zenger  persönlich  mit.  Derselbe  erklärte,  er  halte  lokale  Unter- 
schiede in  der  Stärke  der  elektrischen  Ausstrahlung  beim  Vorhanden- 
sein von  stark  leitenden  Erzen  für  wahrscheinlich  und  eine  Konsta- 
tierung solcher  grösseren  Unterschiede  auf  photographischem  Wege 
für  nicht  unmöglich.  Sollte  meine  Proposition  —  welche  eigentlich  nur 
eine  Applikation  der  Erfindung  Zenger's  vorstellt,  —  sich  bewähren, 
dann  würde  daraus  ein  Nutzen  sowohl  für  die  geologische  Wissen- 
schaft als  auch  für  die  Praxis  erfolgen.  Es  verdient  also  meine  Idee 
eine  weitere  Prüfung  an  geeigneten  Orten. 


IX. 

Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu 
při  určení  tvaiu  země  kyvadlovým  měřením. 

Napsal  Dr.  František  Köhler. 

Se  7  obrazy  v  textu. 

Předloženo  v  sezení  dne  23.  března  1906. 


ÚYOd. 

Kyvadlo,  jehož  užívá  se  již  po  dvě  a  půl  století  k  různým  vý- 
zkumům v  oboru  fysiky  a  astronomie,  stává  se  v  novější  době  velmi 
důležitým  přístrojem  geodetickým. 

Již  jednoduché  kyvadlo  podává  nám  zřejmý  důkaz  o  denním 
otáčení  země  kol  své  osy,  mimo  to  poskytuje  nám  dále  možnost  určiti 
tvar  země  dle  teorému  Clairautova,  vyjadřujícího  vztah  mezi  tíží 
zemskou,  setrvačností  a  sploštěním  země. 

Není  tudíž  divu,  že  kyvadlo  bylo  stále  předmětem  pilného  studia 
znamenitých  učenců,  kteří  zejména  po  seznání  některých  chyb,  při 
kyvadlovém  měření  se  vyskytujících,  hleděli  je  všemožně  zdokonaliti. 
Přes  to  však  nutno  doznati,  že  až  do  dnešního  dne  nejsou  úplně 
známy  veškeré  zdroje  chyb  spojené  s  měřením  kyvadlovým. 

Správnost  výsledků  měření  kyvadlových  závislá  jest  nejen  na 
správnosti  pozorování,  nýbrž  hlavně  na  stálosti  a  neproměnlivosti 
kyvadel.  Doba  kyvu  kyvadel  nemá  se  při  pozorování  měniti,  nýbrž 
má  býti  veličinou  stálou.     Toho  ovšem  nedá   se  nikdy   úplně  docíliti, 

věstník  král.  české  spol.  nauk.  Třída  II.  1 


2  IX.  František  Köhler: 

poněvadž  na  dobu  kyvu  béhem  pozorování  má  vliv  řada  činitelů,  více 
neb  méně  proménlivých.  Tyto  činitele  při  každém  pozorování  nutno 
určitij  vliv  jejich  eliminovati  a  pozorované  výsledky  pak  příslušně 
opraviti.  Proto  redukuje  se  doba  kyvu  na  nekonečné  malý  oblouk, 
převádí  se  dále  na  nultý  stupeň  teploty,  na  vzduchoprázdny  pro- 
stor  atd. 

V  poslední  dobé  vysloveny  byly  několikrát  domněnky,  že  snad 
magnetismus  zemský  má  rovněž  vliv  na  dobu  kyvu.  V  tom  případě 
bylo  by  ovšem  nutno  i  tento  dosud  zanedbávaný  vliv  určiti  a  výsledky 
pozorování  i  v  tomto  směru  příslušně  opraviti. 

Již  Bessel  ve  svém  spise  „Untersuchungen  über  die  Länge  des 
einfachen  Sekundenpendels  ^)  upozorňuje  na  pravděpodobnost  vlivu 
zemského  magnetismu  na  dobu  kyvu  mosazného  kyvadla.  V  poznámce 
uvedeného  spisu  v  novém  vydání  „Ostwalds  Klassiker  der  exakten 
Wissenschaften"  ^)  H.  Bruhns  znova  opakuje  tuto  domněnku  a  vyzývá 
ke  konání  pokusů  v  tomto  směru.  Podobně  Helmert^)  při  svých 
studiích  o  převratném  kyvadle  obával  se  vlivu  zemského  magnetismu 
na  dobu  kyvu  kyvadla  a  dal  proto  konati  předběžné  pokusy  v  tomto 
směru.  Ukázalo  se  však,  že  tento  vliv  na  délku  matematického  vteři- 
nového  kyvadla  jest  bezvýznamným  a  že  působí  pouze  na  útlum 
kyvu. 

Aby  se  vyšetřilo,  do  jaké  míry  tyto  domněnky  jsou  správnými, 
studoval  profesor  Haasemaîîîî  na  geodetickém  ústavu  v  Postupími  na 
popud  ředitele  téhož  ústavu  profesora  Helmerta  vliv  zemského  magne- 
tismu na  dobu  kyvu  pulvteřinového  kyvadla  Sterneckova.  Výsledky 
pozorování,  při  nichž  jsem  byl  profesoru  Haasemannovi  jako  spolu- 
pracovník nápomocen,  uveřejněny  jsou  v  publikaci  král.  pruského 
geodetického  ústavu  v  Postupími."*) 

Z  pokusů  Haasemauuových  vychází  na  jevo,  že  vliv  změny  zem- 
ského magnetismu  na  dobu  kyvu  kyvadel  Sterneckových  jest  nepatrný 


*)  Abhandlungen  der  matematischon  Klasse  der  Königlichen  Akademie  der 
Wissenschaften  zu  Berlin  1826,  str.  99. 

^)  Leipzig  1889,  čís.  7. 

^)  F.  R.  Helmekt:  Beiträge  zur  Theorie  des  Reversionspendels.  Potsdam 
1898,  Str.  56. 

*)  Veröffentlichung  des  königl.  Preussischen  Geodätischen  Institutes,  Nr.  22. 
1905,  Str.  138—140. 

L.  Haasemann:  Bestimmung  der  Intensität  der  Schwerkraft  auf  66  Stationen 
im  Harze  und  seiner  weiteren  Umgebung. 


Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  zemè.        g 

a  Že  tudíž  není  třeba  se  obávat  rušivých  účinků  zemského  magnetismu 
na  dobu  kyvu  těchto  kyvadel. 

Aby  vyšetřen  byl  vliv  zemského  magnetismu  na  dobu  kyvu 
i  jiných  kyvadel,  jichž  v  poslední  době  zvláště  hojně  k  relativnímu 
měření  tíže  se  užívá,  konal  jsem  na  zmíněném  ústavě  podrobná  pozo- 
rování s  kyvadly  mechanika  Stiickratha  z  Friedenau  a  to  jednak 
s  obyčejnými  mosaznými  kyvadly,  jednak  s  mosaznými  kyvadly  opa- 
třenými galvanickou  vrstvou  niklu.  Mimo  to  studoval  jsem  vliv  zem- 
ského magnetismu  na  dobu  kyvu  kyvadel  téhož  mechanika,  zhotove- 
ných z  niklové  oceli  (invar),  která  pro  svůj  malý  koeficient  roztaži- 
telnosti  zvláště  se  výborně  hodí  pro  kyvadlová  měření.  Konečně  pro- 
vedl jsem  pozorování  i  s  kyvadly  mechanika  král.  pruského  geodeti- 
ckého ústavu  v  Postupími  Fechnera,  jenž  zhotovuje  kyvadla  z  fosfo- 
rového bronzu. 

Výsledky  těchto  pozorování  budou  uvedeny,  nutno  však  napřed 
seznati  podrobně  zařízení  těchto  přístrojů  jakož  i  teorii  kyvadlového 
měření. 


Zařízení. 

Kyvadlový  stojan. 

Kyvadlový  stojan,  na  němž  zavěšeno  jest  vlastní  kyvadlo,  náleží 
geodetickému  ústavu  postupímskému  a  zhotoven  jest  mechanikem 
StUckrathem  z  Friedenau,  Mosazný  stojan  má  tvar  komolého  kužele 
(obr.  1.)  Spodní  kruhový  prsten  průměru  30  cm  má  ve  výběžcích 
matice  pro  tři  stavěči  šrouby  S^  jež  možno  svěracími  šrouby  s  zúžiti 
neb  rozšířiti.  Tři  mohutná  ramena  M^,  M^^  M.^  s  prsténcem  pevně 
spojená  nesou  hlavu  stojanu  H.  Obě  přední  ramena  M^,  M^  jsou  plná; 
zadní  rameno  M^  rozdvojeno  jest  při  prstenci  ve  dvě  části,  aby  po- 
skytnut byl  volný  průchod  vzduchu,  který  se  kýváním  kyvadla  v  pohyb 
uvádí. 

S  hlavou  stojanu  spojeno  jest  rameno  N  s  hrubým  ložiskem  pro 
zavěšení  kyvadla.  Šroubem  Š  dá  se  toto  ložisko  zvednouti  neb  snížiti, 
čímž  spustí  se  ostří  kyvadla  na  vlastní  achátové  ložisko,  na  němž 
se  kývá  během  pozorování. 

Achátové  ložisko  vpraveno  jest  za  horka  do  rýhy  mosazného 
hranolu,  který  se  dá  při  zasazování   kyvadla  z  drážek   hlavy  stojanu 


4  IX.  František  Köhlei-i 

vysunouti  a  při  měření  pevně  spojiti  šrouby  R  a,  r  s  hlavou  sto- 
janu. Na  hlavě  stojanu  jest  krabicová  libela  L  pro  urovnání  hlavy 
stojanu  do  polohy  vodorovné.  Na  spodním  prstenu  jest  v  ložiskách 
K  tyč  C,  mající  prostřed  kostěný  výstupek,  jímž  možno  uvésti  kyvadlo 
v  pohyb.  Na  prstenci  upevněn  jest  šroubem  u  t.  zv.  kyvadlový  teploměr 
T,  kterým  měří  se  teplota  kyvadla. 


Obr.  1. 


Kyvadlový  teploměr. 

Kyvadlový  teploměr  skládá  se  z  kyvadla  týchž  rozměrů  jako 
kyvadlo  pozorovací.  V  duté  kyvadlové  tyči  umístěn  jest  rtuťový  te- 
ploměr s  nádobkou  rtuťovou  v  závaží  kyvadla  se  nacházející.  Teploměr 
dělen  jest  po  dvou  desetinách  stupně,  takže  možno  ještě  setinu  stupně 
buď  lupou  neb  odčítacím  dalekohledem  odhadnouti. 

Mimo  to  nachází  se  v  objímkách  upevněných  na  jednom  předním 
ramenu  M,  (v  obrazci  zakrytý)^  obyčejný  rtuťový  teploměr  s  dělením 
po  dvou  desetinách  pro  určení  teploty  okolního  vzduchu. 


Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  zen:é.        5 

Stojan  kyvadlový  spočívá  na  mosazných  podložkách  p,  které  jsou 
s  kamenným  pilířem  sádrou  pevně  spojeny.  Pilíř  ten  jest  čtverco- 
vého průřezu  o  straně  40  cm  a  výšce  50  cm.  Po  celé  výšce  jest  vy- 
dlabána válcová  dutina  v  průměru  20  cm. 

Kyvadlový  stojan  chráněn  jest  při  měření  dřevěnou,  staniolem 
polepenou  skříní,  mající  pro  měření  nutná  zasklená  okénka.  Skříň 
tato  chrání  kyvadlo  před  vlivem  změny  teploty  jakož  i  před  vlivem 
proudícího  vzduchu. 

Kyvadla. 

Kyvadlo  čís.  5  jest  z  mosazi  a  na  povrchu  jest  silně  pozlaceno. 
Kyvadlo  skládá  se  z  mosazné  tyče  T  tlouštky  8,5  mm,   která  má  na 


spodním  konci  1  Jcg  těžké  závaží  Z,  na  horním  konci  pak  dvě  ramena 
r,  která  nesou  ostří  s  kyvadla.  Závaží  skládá  se  ze  dvou  komolých 
kuželů  spojených  spolu  svými  většími  základnami.  Průměr  větší  zá- 
kladny jest  8  cm,  menší  4  cm;  výška  obou  jest  4  cm.  Délka  kyvadla 
mezi  ostřím  a  středem  kyvu  obnáší  as  25  cm,  celková  délka  pak 
32  cm   (Obr.  2.) 

Hořejší  část  skládá  se  ze  dvou  ramen  r,  která  jsou  zakončena 
dvěma  prsténci  p,  v  nichž  umístěn  jest  mosazný  hranol,  do  jehož 
drážek  zasune  se  za  horka  achátové  ostří  s.  Na  obou  svislých  stěnách 
hranolu  nacházejí  se  zrcátka  2  a  číslo  kyvadla. 

Ostří  u  kyvadla  čís.  5  jest  z  oceli,  u  ostatních  kyvadel  pak 
z  achátu.     Ostří  má  tvar  pětibokého   hranolu,  jehož  horní  dvě  stěny 


6 


IX.  František  Köhler 


svírají  s  vodorovnou  stěnou  úhel  63°  ;  spodní  stěny  svírají  spolu  úhel 
95".  Toto  ostří  rozděleno  jest  třemi  segmentovými  výřezy  ve  čtyři 
části.  Dvě  prostřední  —  každé  v  délce  14  mm  —  tvoří  vlastní  hlavní 
ostří,  na  kterém  se  kyvadlo  při  měření  kývá,  obě  postranní  pak  — 
vedlejší  ostří  —  v  délce  7  mtn  zapadají  do  zářezů  kovové  vidlice 
stojanu,  která  vyzvedne  šroubem  S  kyvadlo,  nekoná-li  se  měření.  Ostří 
tvoří  jednu  přímku. 

Podobně  zařízena  jsou  ostatní  Stiickrathova  kyvadla  :  čís.  88 
s  galvanickou  vrstvou  niklu,  čís.  79  z  niklové  oceli;  totéž  zařízení 
jest  i  u  kyvadla  Fechnerova  F^  z  fosforového  bronzu. 


Sch  ei^rOÁickf    iisporadoni 


Koin^ideneni  pnrírůj 


fíoxvcdnd  d^ska-        A)nfièretnefre  R}\^ostai 


Přeměnavac 


Obr.  J. 


Elektromagnet. 

Elektromagnet,  který  slouží  k  vyvozování  magnetické  síly,  skládá 
se  ze  železného  válce  průměru  ,2  cm  a  délky  L  r=  49,2  cm.  Válec  za- 
sunut jest  ve  dvou  cívkách  ovinutých  v  sedmi  vrstvách  isolovaným  mě- 
děným drátem.  Na  délce  1  cm  nachází  se  8Vo  závitů. 

Proud  dodáván  byl  třemi  termoelektrickými  sloupy,  které  se 
velmi  dobře  osvědčily  po  celou  dobu  měření,  neboť  byly  takřka  úplně 
konstantními.  Malé  kolísaní  proudu  vyrovnávalo  se  zapjatým  rheo- 
statem  firmy  Siemens  a  Halske  v  Berlíně.  Ku  kontrole  stálého  proudu 
sloužil  ampermetr  téže  firmy,  jímž  možno  čísti  tisícinu  amperu. 


Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  d.ibu  kyvu  při  určení  tvaru  země.        7 

Pozorování  konalo  se  dvakrát  vždy  se  střídáním  směru  proudu, 
k  čemuž  používán  byl  malý  přeméňovač. 

Pro  kontrolu,  zda  elektromagnetem  prochází  stále  proud,  posta- 
vena vedle  elektromagnetu  busola,  kterou  zároveíi  kontrolován  směr 
proudu. 

Síla  proudu  obnášela  po  dobu  pozorování  0^320  amperu.  Elektro- 
magnet postaven  nejprve  do  směru  kyvu,  pak  kolmo  na  směr  kyvu 
v  různých  vzdálenostech,  poté  pod  kyvadlo  do  prodlouženého  směru 
v  klidu  se  nacházející  tyče  kyvadlové,   též  v  různých   vzdálenostech. 

Celkové  uspořádání  vyznačeno  jest  schematicky  v  obrazci  3. 

Z  tabulek  pak  možno  viděti  postup  provedených  pokusů. 


Stanovení  magnetického  momentu  elektromagnetu. 

Abychom  poznali  velikost  síly  magnetického  pole,  v  kterém  ky- 
vadlo se  kývá,  jest  třeba  stanoviti  magnetický  moment  užitého  elektro- 
magnetu. 

Tento  stanoven  byl  inversní  metodou  Gauss-Weberovou  z  toho, 
že  elektromagnet  z  určité  vzdálenosti  r  odchyluje  magnetku  z  původaí 
polohy  o  jistý  úhel  (p.'"} 

J klauni  poloha 
S 

-{^ — ^B^?m3=ù- 


Pozorování  koná  se  ve  dvou  hlavních  polohách,  V  první  hlavní 
poloze  nachází  se  elektromagnet  kolmo  na  směr  magnetického  meri- 
diánu  tak,  aby  osa  magnetu  byla  ve  stejné  výši  s  magnetkou.  Magnet 
nachází  se  v  bodu  A  ve  vzdálenosti  ;•  od  středu  magnetky    (obr.  4.). 


'")  F.  Kohlrausch:  Lehrbuch  der  praktischen  Physik,  9.  vydání  1901,  str.  320. 


g.  IX.  František  Köhler: 

Po  zavedení  proudu  pozoruje  se  výchylka  magnetky,  při  čemž 
čte  se  udání  obou  konců  magnetky;  potom  změní  se  směr  proudu 
a  čtou  se  opět  oba  konce  magnetky.  Otočením  magnetu  o  ISO*'  a  změ- 
nou proudu  získáme  opět  čtvero  čtení.  Z  osmi  takto  vykonaných  čtení 
vezme  se  aritmetický  průměr,  jenž  jest  výchylkou  magnetky  způso- 
benou elektromagnetem  v  bodě  A. 

Obdobně  pokračuje  se  v  bodu  i^  a  z  osmi  pozorování  vezme  se 
opět  aritmetický  průměr. 

Aritmetický  průměr  hodnot  v  obou  pozorovaných  bodech  A  sl  B 

M 
udává  výchylku  cp.  K  vypočtení  poměru  yy,  kde  M  jest  magnetickým 

momentem  a  H  vodorovnou  složkou  zemského  magnetismu,  jest  třeba 
znáti  odlehlost  bodových  pólů  L'  elektromagnetu  délky  L  a,l'  magnetky 
délky  I,  z  nichž  vypočte  se  opravný  člen  rj. 

Jelikož 

ri  =  lL''-ll'\     jest-. 

M 1  r^  tg  (p 

5 
Vzdálenost  bodových  pólů  možno  položiti  rovnou  -^  délky  mag- 
netu a  magnetky. 

V  druhé  hlavní  poloze  jest  elektromagnet  ve  stejných  vzdále*- 
nostech  severně  a  jižně  od  středu  magnetky  v  bodech  Ca  D  (obr.  5.). 

Pozorování  vykoná  se  týmž  způsobem  jako  dříve,  takže  obdržíme 
z  aritmetického  průměru  osmi  pozorování  výchylku  qp  pro  druhou 
hlavní  polohu. 

Opravný  člen  r}  jest  v  tomto  případě 


7] 

—  — 

-lL"-  +  ll- 

M 

r^  tg  cp 

H  ' 

~^H 

Vliv  zemského  maguetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  země.        9 

Složku    zemského    magnetismu    určíme  z  tabulek    Kohlrauscho- 
vých*)  a  možno    pak    vypočísti    velikost    magnetického    momentu   M. 


V  našem  případe  konalo  se  měření  magnetického  momentu  ve 
středním  sklepu  král.  pruského  geodetického  ústavu  rychle  za  sebou, 
aby  nenastaly  změny  jak  magnetismu  zemského  tak  i  elektromagnetu. 

Předcházející  pozorování  poskytovala  následující  výsledky. 


I.  hlavní  poloha. 
Vzdálenost  středa  magnetu  od  středu  magnetky  r  :=  124,75  cm. 


U  magnetky 
pól 


jižní 
severní 


Průměr 


Magnet  východně   d  U  magnetky 
pól 


1.  hrot       2.  hrot 


15,35 
15,15 


15,25 


15,60 
15,35 


15,475 


15.363 


jizni 
severní 


Magnet  západně 


1.  hrot    I    2.  hrot 


15,30       15,50 
15,30  !  15,45 


15,30  I  15,475 
15,388 


15,375 


*)  Lehrbuch  der  praktischen  Physik  1901,  str.  599. 


10 


ix.  František  Köhler: 


Délka  magnetky  I  z:z  6,8  cm. 
Vzdálenost  pólu  bodových  : 


L' =1-49,2  1:^41,0  cm, 


i'  =:  TT  6,8  =1  5,66  cm  ; 


n  =  ^Z^'--  yž"  =  .T  41,0  -  r  5,66  =:  816,47  cm^   a 
2  4  2  4 


Jelikož 


H       2  .    .fj  ~2  ,816,47 

124,75 
i7=  0,190  jest 
li  =1:48186   r. 


II.  hlavní  poloha. 
Vzdálenost  středu  magnetu  od  středu  magnetky  r  z=:101J5  cm. 


Východně 
pól 


Magnet  severně 


1.  hrot       2.  hrot 


Východně 
pól 


Magnet  jižně 


1.  hrot   I   2.  hrot 


severní 


jižní 


13,0 
14,05 


13,0 


severní       13,0 


14,05    j      jižní 


13,15 


13,3 
13,55 


Průměr 


13,525  I  13,525 
13,525 


13,075     13,425 
13,250 


13,387 


Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  země.       J  1 


3  o 

il/__  rHgcp  _  101,15  if^r  13,387 


^       1   f  ^  l^^A^JL 

'"  Í01~Í5" 


M  zu  48221    r. 


Méření  opakováno  pro  vzdálenost  r  :=  164,5  cm  v  I.  hlavní  po- 
loze; v  tomto  případu  aritmetický  průměr  výcliylek  magnetky 


o 

(p  =  6,706    a  moment 
■,p 
1/=  48252  r. 


V  II.  hlavní    poloze    pro    vzdálenost  r  ~  140,1  cm   aritmetický 
průměr  výchylek  magnetky 

o 

<p=:5,107    a  moment 
i/ =48124  r. 


Aritmetický  průměr  pak  všech  čtyř  určení  dává 
i/ =48196  r. 

Počítáme-li  dle  Gaussova  způsobu  bez  znalosti  vzdáleností  pólů 
bodových,  t.  j.  určíme-li  ze  dvou  různých  vzdáleností  r  a.  r'  výchylky 
(p  a  (p'~),  čímž  vyhneme  se  nejistotě  v  určení  vzdáleností  bodových 
pólů,  obdržíme  z  obou  hlavních  poloh  moment 

M  =48010  r.«) 

M 1    )''°  tg  (f'  —  7'^  tg  (p 


')  Pro  I.  hlavní  polohu   ,,  —  ^  ,, 

TT    1  1         -       11       ^^       r'^tgqi'  —r^tq<p 

a  pro  II.  hlavni  polohu  jj  zzi ^y^ ^^-^ — . 

^)  Počítáno    pro   kontrolu   logaritmickým    pravítkem.     Větší  odchylka  vězí 
v  různosti  obou  metod. 


12 


IX.  František  Köhler: 


Určení  doby  kyvu. 

Pozorování  doby  kyvu  konalo  se  metodou  koincidenční.^)  K  po- 
zorování koincidencí  sloužil  koincidenční  přístroj.   (Obr.  6.) 


0.br   6. 


Přístroj  ten  skládá  se  z  mosazné  skřínky  tvaru  hranolu  rozměrů 
25  cm  délky,  12  cm  šířky  a  16  cm  výšky  ;  spočívá  na  třech  stavěčích 

^)  Metoda  tato  pochází  od  Rogera  Josefa  Boskovice,  profesora  na  kollegiu 
římském.  Viz  Časopis  pro  pěstování  matematiky  a  fysiky  XVí.  str.  267. 

Dle  C.  Wolfa:  Introduction  historique  i.  1889,  str,  X.  pochází  tato  metoda 
od  J.  J.  Mairana. 


Vliv  zemského  magaetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  žerné.      1$ 

šroubech,  které  uloženy  jsou  v  maticích,  jež  dají  se  svěracími  šrouby 
zúžiti  neb  rozšířiti.  Na  horní  stěně  skřínky  umístěn  jest  dalekohled 
D  s  jednoduchým  nitkovým  křížem  a  s  15tero  násobným  zvětšením, 
jehož  objektiv  má  28  mwř  v  průměru.  Na  přední  stěně  skřínky  nachází 
se  dělená  stupnice,  jejíž  dílek  obnáší  3  mm.  Stupnice  dá  se  zakrýti 
dvířky,  jež  mají  uprostřed  čtvercový  otvor  O.  Pravá  stěna  dá  se  ode- 
jmouti a  má  kulatý,  mdlým  sklem  zakrytý  otvor,  jímž  vrhá  se  do- 
vnitř skřínky  světlo  pozorovací  lampou. 

Postavíme-li  tento  přístroj  do  jisté  vzdálenosti  od  kyvadlového 
přístroje,  vidíme  dalekohledem  v  zrcátku  kyvadla  obraz  stupnice. 
Stupnice  má  prostřed  otvor;  vnitř  skřínky  nachází  se  ve  stejné  výši 
s  tímto  otvorem  na  předním  ramenu  kovová,  svislá  destička,  v  které 
jest  0,5  mm  široká  štěrbina.  Za  touto  destičkou  jest  zrcátko  s  pod 
úhlem  45°  skloněné,  které  vrhá  kulatým  otvorem  přicházející  pa- 
prsek světla  štěrbinou,  dále  pak  otvorem  ve  stupnici  a  dvířkách  na 
zrcátko  kyvadla,  odkudž  přichází  dalekohledem  do  oka  pozorovatele 
v  podobě  jemné  světelné  čárky. 

Ve  skřínce  jest  mimo  to  elektromagnet  E,  který  uzavřením 
proudu  přitáhne  páku  P  k  cívkám.  Přerušením  proudu  odtažena  jest 
páka  spirálným  perem  p,  které  jest  na  druhém,  kratším  konci  páky 
P.  Spirálné  pero  p  může  se  vnitř  válečku  V  se  nacházejícím  šroubem 
napnouti  neb  uvolniti.  Páka,  jejíž  pohyb  dá  se  dvěma,  na  rameni  r 
upevněnými,  opravnými  šrouby  říditi,  má  na  svém  předním  konci 
rovněž  svislou  kovovou  destičku  s  vodorovnou  jemnou  štěrbinou.  Obě 
destičky  jsou  několik  milimetrů  od  sebe  vzdáleny,  aby  při  pohybu 
na  sebe  nenarážely.  Kryjí-li  se  obě  štěrbiny,  může  světelný  paprsek 
těmito  procházeti  a  po  odrazu  v  dalekohledu  se  objeviti.  V  jiném 
postavení  obou  destiček  neprochází  paprsek  štěrbinami.  Opravné  šrouby 
možno  tak  upraviti,  že  při  každém  pohybu  páky  kryjí  se  obě  štěr- 
biny a  propouštějí  světelný  paprsek  jednou  při  přitažení  páky  elektro- 
magnetem,  podruhé  při  odtažení  páky  perem,  čímž  utvoří  se  v  daleko- 
hledu vždy  na  okamžik  jemná  světelná  čárka. 

Spojíme-li  elektromagnet  přístroje  koincidenčního  s  dotykem 
vteřinových  hodin,  utvoří  se  během  vteřiny  dvě  světlé  čárky  v  da- 
lekohledu, a  nedbáme-li  oné  čárky,  která  vznikne  uzavřením  proudu 
a  pozorujeme-li  pouze  onu,  která  vznikne  při  přerušení  proudu,  objeví 
se  tato  při  kývajícím  se  kyvadle  vždy  na  jiném  místě  zorného  pole 
dalekohledu,  poněvadž  doba  kyvu  kyvadla  pozorovaného  není  právě 
dvojnásobná  s  dobou  kyvu  kyvadla  hodinového. 


14  IX.  František  Köhler: 

Na  místě,  kde  jest  vodorovná  nit  v  dalekohledu,  objeví  se 
tenkráte  světlá  čárka,  když  prochází  kyvadlo  hodinové  a  kyvadlo 
pozorované  rovnovážnou  polohou.  Doby  těchto  průchodů  světlé  čárky 
vodorovnou  nití  dalekohledu  označují  nám  dobu,  ve  které  vyko- 
nalo pozorované  kyvadlo  o  jeden  kyv  více  neb  méně  než  kyvadlo 
hodinové.  Dobu  tuto  nazýváme  dobou  hoincidenčm  neb  zkrátka 
Tioincidencí. 

Určení  doby  kyvu  tímto  přístrojem  jest  velmi  jednoduché  a 
snadné.  Pozorovatel  pozoruje  v  dalekohledu  při  přerušení  proudu 
vytvořenou  světlou  čárku  a  zaznamená  dobu,  v  které  procházela  vodo- 
rovnou nití  dalekohledu. 


Určení  velikosti  amplitudy. 

Amplituda  neb  výkyv  kyvadla  určí  se  tím  způsobem,  že  odečte 
se  na  svislé  stupnici  koincidenčního  přístroje  vodorovnou  nití  daleko- 
hledu největší  výchylka  kyvadla  a  tato  ze  známé  hodnoty  jednoho 
dílku  stupnice  a  ze  vzdálenosti  stupnice  od  zrcátka  převede  se  na  míru 
úhlovou.^*')  Přístrojem  tímto  možno  určiti  amplitudy  T  až  15',  čímž 
vystříháme  se  chyb,  které  mohou  vzniknouti  při  velké  amplitudě  klou- 
záním ostří  po  ložisku,  neb  soukyvem  stojanu  a  pod.  Při  malém  vý- 
kyvu zjednoduší  se  výpočty  a  přibližují  se  více  teorii. 

Elektrický  proud,  jehož  jest  třeba  k  pohybu  páky  koincidenčního 
přístroje,  dodáván  jest  dvěma  suchými  články.  Abychom  mohli  proud 
libovolně  zavésti  a  přerušiti,  upotřebíme  k  tomu  vyměňovače,  který 
umístíme  na  stojanu  přístroje  koincidenčního. 


Základní  vzorce  pro  dobu  kyvu  kyvadla. 

Pro  fysické  kyvadlo,  které  se  kolem  pevné  vodorovné  osy  v  ne- 
tlumeném  prostředí  kýve^  platí  diferenciální  rovnice  pohybu  (obr.  7.)  : 


**•)  V  uašem  případě  obnášel  jeden  dílek  stupnice  3  mm  a  vzdálenost  stup- 
nice od  zrcátka  na  kyvadle  byla  2,06  m.  Jeden  dílek  stupnice  rovnal  se  2,5',  kte- 
réžto hodnoty  bylo  při  redukci  použito. 


Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  země.       15 

(1) 


J 


I  — 


Mh' 


kde  (p  jest  elongace  kyvadla  pro  dobu  ř, 


Obt.  } 


I  matematická  délka  kyvadla, 
g  přitažlivá  síla  zemská  v  místě  kyvadla, 
J  moment  setrvačnosti  vzhledem  k  závěsné  ose^ 
M  hmota  kyvadla  a 
Ä  vzdálenost  těžiště  od  závěsné  osy. 

Abychom   mohli   rovnici  (1)  integrovati,  násobme  ji  integračním 
faktorem  ~,  čímž  obdržíme: 

à  \  1  [d^> 


{i©  -f'^^'^l^^'i^''^'^ 


16  IX.  František  Köhler 


î(:;r)-!--=^^         ^-^^ 


kde  C  jest  integrační  konstantou.  K  určení  této  konstanty  uvažme,  že 
rychlost  kyvadla  v  bodě  obratu  jest  nula,  čili 

t  =  °- 

Výchylka  pro   tuto  polohu  jest  a.  Z  rovnice  (2)  obdržíme  tudíž 
pro  tuto  mez  : 

O  —  I  cos  «  =  C.  (3) 

Odečtením  rovnice  (2)  a  (3)  obdržíme: 

(dw\  "O 
dtj    ~    i  ^^^^  ^  ~  ^^^  "^'  ^^^ 

Vyjádříme-li  a  a  9?  úhlem  polovičním  : 

cos  9)  =  1  —  2  sin"-*^,  cos  «  =  1  —  2  sin^  -,  jest 

Pravá  strana  rovnice  bude  vždy  kladná,  neboť 

Pro  další  integraci  odloučíme  obě  proměnné: 


sin---sm-^ 


Odmocněním  obdržíme  : 


Vsi«^2 


0^  .     o  QP 

sm-2 


2y?  dí 


í"^-  (5) 


V1ÍT  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  země.       17 
Pro  malé  úhly  jest: 

|^==  =  2Ú7t,  čili 

2  /řr)\   -^  '    i 


2  2 


a  integrací: 


are  sin-  =  t\~.  (6) 

a  '  I 


Integrační   konstanta  jest   tenkráte   nulou,   je-li   pro    í  =  O   též 
g)  =:  O,  z  čehož  plyne  : 

(p  =:  a  sin  í  y  fí 
při  čemž  perioda  : 

rVy  z=:  23r,  pročež 


Nejsou-li  výchylky  malé,  nutno  vycházeti  od  rovnice  (5).  Pravá 
strana  dá  se  snadno  integrovat: 


f2ffät  =  2f^it-r, 


kde  T  jest  jistá   veličina  nahrazující  integrační  konstantu,    závislá   od 
okamžiku,  kdy  počínáme  počítat  čas  í. 

K  řešení  levé  strany  zaveďme  novou  proměnnou  rp  a  položme  : 
sin|i=  smgSmíí',  (8) 

věstník  král.  čes.  spol.  nauk.    Třida  II.  2 


lg  IX.  František  Köhler 

diferencováním    obdržíme: 


1         OP   ,  .     «  , 

-^  cos  ^  açî  =:  sin  -^  cos  t/'  d^ 


2dy\) 


sin -^  cos  t^      cos^ 

ů  /O 


dq)  2ížt/; 


sin^yl  —  sin-t^        yl-sin^^ 


Spojením  s  levou  částí  rovnice  (5),  obdržíme: 
dq)  2ď^ 


y  sin^^  —  sin^l"       y  1  —  sin^^  sin^í/» 


2 
což  nám  dá  novou  rovnici: 

w 

di) 


y  1  —  sin^-  sin  V 


(9) 


2«       •     2,  ^^  (10) 

O 


Touto  rovnicí  vyjádřen  jest  tudíž  čas  {t  —  r),  od  jistého 
okamžiku  počítaný,  jako  funkce  t/j  eliptickým  integralem  prvého 
řádu. 

Položíme-li  v  rovnici  (10)  za  t/»  =:  27r  a  integrujeme-li  pro  celou 
dobu  kyvu,  obdržíme: 


^ d^ __       .^ dijj 

y  1  —  sin'-^  -  sin^t/»  y  1  —  sin^  -  sin^t 

o 


Yliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  země.      19 
Integral  dá  se  rozvinouti  v  radu: 


1  L  .    ,«      .    o,\       2  1 

,> --^  =  (l-sm-^sm-.).|       =1+2 

y  1  —  sin^  -  sin  V 


sin^-  sin-t/;  -|- 


.13..«  135..«..,, 

-i-  g-  •  4  sin*  2  sin>  +  2  '  4  •  6  ^^^  2        "^  +  •  "  * 


Jelikož  řada  tato  konverguje,  dá  se  postupně  integrovati. 


Y  1  —  sin^  X-  siu^í/' 

o 


2í. 


=:2:;r-|-cr      sin'-^- sinV  í^^/^  +  2  •  j      sin\- sin*i/<  ííí^  = 


o    I,    ,    /1\'  •  o«    ,   /I   3\2  .   ,«    ,    /]    3    5\=^  .  «a    ,       1  ,_, 


« 
Tato  řada   konverguje  též  pro  sin  -  <;  1,  takže  obdržíme  rovnici 

VfT=2,{l  +  isin^|  +  lsia.;-  +  ...j.  (12) 

Z  toho  vyplývá  doba  kyvu  T: 


Pro  malé  amplitudy   dostačí   první    opravný   člen   řady,   takže 
v  praksi  užijeme  vzorce: 


20  IX.  František  Köhler: 

a  též  s  dostatečnou  přesností  pro  malé  amplitudy: 

Doba  koincicienóní., 

Doba  kyvu  pulvteřinového  kyvadla  pro  nekonečné  malou  ampli- 
tudu jest: 

t  =  nfi 


a  pro  jiné  místo  pak: 


fl  ==  Ttf 


V  našem  případě  konány  pokusy  na  témž  místě,  pročež: 

ť-.t,--l:l,.  (16) 

Jest  tudíž  pro  určení  doby  kyvu  třeba  určiti  délku  I  kyvadla. 
Délku  obyčejného  kyvadla  s  jedním  závěsem  nelze  s  náležitou  přes- 
ností určiti,  neboť  vzdálenost  osy  závěsné  od  středu  kyvu  nedá  se 
měřiti. 

Doba  kyvu  kyvadla  určí  se  srovnáním  jeho  kyvu  s  kyvy  kyvadla 
astronomických  hodin  (neb  i  chronometru),  jichž  chod  se  přesně  určí 
astronomickým  měřením  času.  Srovnání  vykoná  se  bud  metodou  regi- 
strující^ kterou  určují  se  průchody  kyvadla  rovnovážnou  polohou,  neb 
tak  zvanou  metodou  koincidenční.  V  našem  případě  použito,  jak  dříve 
již  bylo  uvedeno,  metody  koincidenční. 

Tato  metoda  vyžaduje,  aby  kyvadlo  pozorované  a  kyvadlo  astro- 
nomických hodin  mělo  přibližné  stejné  doby  kyvu,  neb  aby  poměr 
jich  dob  kyvu  dal  se  vyjádřiti  malými  celistvými  čísly.  Tímto  způ- 
sobem pozorují  se  okamžiky  —  koiucidence  —  kdy  obě  kyvadla  sou- 


Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  země.      21 

Časně   procházejí    rovnovážnou  polohou,    neb   všeobecně  řečeno,  pozo- 
ruje se  okamžik,  kdy  obě  kyvadla  nacházejí  se  v  určité  poloze. 

Doba  mezi  oběma  po  sobě  následujícími  koincidencemi  nazývá 
se  dohou  koincidenční  c.  Kdyby  doba  kyvu  kyvadla  pozorovaného  byla 
přesně  polovičkou  doby  kyvu  kyvadla  vteřinového  astronomických 
hodin,  tu  by  za  c  vteřin  kyvadla  hodinového  vykonalo  kyvadlo  pozo- 
rované 2c  kyvu.  Poněvadž  ale  doba  kyvu  kyvadla  pozorovaného  (půl- 
vteřinového)  jest  buď  o  něco  delší  neb  kratší  než  doba  kyvu  kyvadla 
hodinového  (vteřinového),  vykoná  tudíž  za  c  vteřiny  2c  + 1  kyv. 
Horní  znaménko  platí  pro  delší  dobu  kyvu  kyvadla  hodinového,  spodní 
pro  kratší  dobu  kyvu. 

Toto  se  před  měřením  tím  způsobem  určí,  že  pozoruje  se,  zda 
světelná  čárka  v  zorném  poli  dalekohledu  přístroje  koincidenčního  po- 
hybuje se  stejným  či  opačným  směrem  s  obrazem  stupnice.  V  prvém 
případě  jest  doba  kyvu  kratší,  v  druhém  delší  než  půl  vteřiny  ky- 
vadla hodinového. 

Jest  tudíž  doba  kyvu  kyvadla  půlvteřinového: 

^■~2cqn~2  —  ič^T'  '^^'^^ 


Užijeme-li  k  pozorování  hodin,  dle  středního  neb  dle  hvězdného 
času  jdoucích,  obdržíme  dle  toho  také  doby  kyvu  ve  středním  neb 
hvězdném  čase. 

Pro  naše  kyvadlo  jest  doba   kyvu: 


Doba  kyvu  závislou  jest  na: 

1 .  velikosti  amplitudy, 

2.  teplotě  kyvadla, 

3.  tlaku  vzduchu, 

4.  chodu  hodin, 

5.  soukyvu  stojanu, 


22  ^  IX.  František  Köhler: 

6.  na  výšce  místa  pozorovacího  nad  hladinou  mořskou, 

7.  na  zeměpisné  šířce  místa  pozorovacího.^^) 

Abychom  doby  kyvu  získané  za  různých  okolností  mohli  spolu 
srovnati,  jest  třeba  tyto  zbaviti  vlivů  nestejné  velikosti  amplitudy, 
nestejné  teploty,  nestejného  tlaku  vzduchu,  nestejného  chodu  hodin 
a  nestejného  soukyvu  kyvadlového  stojanu,  čili  nutno  redukovati  zí- 
skané výsledky  dob  kyvu  na  nekonečně  malý  oblouk,  na  nultý  stupeň 
teploty,  na  vzduchoprázdny  prostor,  pravidelný  chod  hodin  a  nehybné 
postavení  stojanu. 

Opravy  pod  číslem  G.  a  7.  uvedené  není  třeba  zaváděti,  neboť 
tyto  jsou  pro  veškerá  naše  měření  stálými. 


1.  Redukce  pro  nekonečně  malý  oblouk. 

Pohyb  kyvadlový  není  přesně  isochronní.  Tření  vzduchu  o  povrch 
kyvadla,  tření  vzdušných  částic  rozvířených  kyvadlem  mezi  sebou, 
jakož  i  tření  ostří  na  ložiskách  způsobují  zmenšování  amplitudy  bě- 
hem kývání  kyvadla. 

Je-li  t  doba  kyvu  při  nekonečně  malé  amplitudě,  platí  pro  dobu 
kyvu  kyvadla,  pohybujícího  se  dle  diferenciální  rovnice  (1),  při  ko- 
nečné ale  malé  amplitudě  a  s  dostatečnou  přesností  rovnice^^): 


*(^+â- 


(18) 


«2 
kde  člen  —  t  ^—-  jest  členem  redukčním,  jejž  možno  pro  různé  ampli- 
Ib 

tudy  vypočísti  a  sestaviti  v  tabulku. ^^) 

-')  Vedle  těchto  činitelů  doba  kyvu  závislá  jest  ještě  na  činitelích,  které 
mají  původ  svůj  v  konstrukci  přístroje  kyvadlového,  v  postavení  tohoto  přístroje, 
v  ohybu  tyče  kyvadlové,  v  klouzání  kj vadla  na  ložiskách  a  j.,  kteréž  však  jsou 
nepatrnými,  takže  mohou  býti  zanedbány. 

*2)  C.  Wolf:  Collection  de  mémoires  relatifs  au  pendule,  Collection  de  mé- 
moires relatifs  à  la  physique,  lutroduction  historique  4.  1889,  str.  XII. 

G.  LoRENzoNx  :  Relazione  sulle  esperieure  istituite  nel  R.  osservatorio  astro- 
nomico  di  Padova  atd.  Roma  1888,  str.  23. 

")  Th.  Albkecht:  Formeln  und  Hülfstafeln  zur  geographischen  Ortsbestim- 
mung. Leipzig,  1894,  Str.  341. 

Poěítáme-li  dle  tohoto  vzorce,  dopouštíme  se  chyby  menší  než  5  X  10    «. 


Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyru  při  určení  tvaru  zemé.      23 

Tento  redukční  člen  jest  teoreticky  správným  jen  pro  jeden  kyv. 
Poněvadž  ale  k  určení  doby  kyvu  jest  třeba  více  kyvů  a  poněvadž 
amplitudy  zmenšují  se  během  uplynulé  doby,  jest  správný  redukční 
člen  pro  nekonečně  malou  amplitudu  vyjádřen  integralem: 


t 


a' 


^0 


16 


di,'*)  (18a) 


kývá-li  se  kyvadlo  v  čase  od  r^  do  r„, 

Užíváme-li  při  měření  malé  amplitudy  (počátečná  menší  než  35') 
pak  postačí  pro  výpočet  geometrický  neb  i  aritmetický  průměr  z  po- 
čáteční a  koncové  amplitudy 


«^  —  a-k 


t-^ 


16 


(18b) 


Podobně  jsou   prováděny  výpočty  v  tomto    pojednání    pro  počá- 
teční amplitudu  menší  než  35'. 

Bylo-li  třeba  užíti  větší  počáteční  amplitudy  než  35',  pak  počí- 
táno dle  redukčního  vzorce  Bordova^'^ 

t     sin  (a  -\-  ß)  sin  (a  —  ß) 


32Jf  ,      a  '  (19) 

log -7 

°  (i 


^*)  Podobně  odvozuje  Defforges  zákon  o  ubývání  amplitudy.  Verhandlungen 
der  allg.  Conferenz  der  Erdmessung  zu  Freiburg,  1890,  An.  G^.,  str.  169. 

K  vyčíslení  tohoto  integrálu  jest  třeba  znalosti  zákona  o  ubývání  amplitudy 
kyvadla,  aneb  jest  třeba  častého  odečtení  amplitudy  v  době  kývání  íq  až  tn- 

*^)  J.  C.  Borda  et  J.  D.  Cassini:  Expériences  pour  connaître  la  longueur 
du  pendule  qui  bat  les  secondes  à  Paris.  Uveřejněno  v  :  „Base  du  système  métrique 
décimal",  T.  III.  Paris,  1810,  str.  353. 

C.  WoLF  :  Collection  de  mémoires  relatifs  à  la  physique,  T.  4.  Paris  1890,  str.  30. 

Trigonametrical  Survey  of  India  5.  1879,  str.  [37]. 

Th.  V.  Oppolzer:  Über  die  Keduktionsformeln  bei  anderen  Gesetzen  der 
Amplitudenabnahme.  Sitzungsberichte  der  Wiener  Akademie  der  Wissenschaften 
B.  86.  1882,  Str.  726. 

Ch.  Defforges:  Verhandlungen  der  Permanenten  Kommission  der  Europäi- 
schen Gradmessung  Freiburg  1890,  str.  179. 

Observations  du  pendule,  Mémorial  du  dépôt  général  de  la  guerre  T.  15. 
l«i-  fasc.  Paris.  1894,  str.  65. 


24  ^  IX.  František  Köhler: 

kde    a  jest    počátečná,    ß  koncová  amplituda,    ilíf  modul   Briggových 
logaritmů. 

Dle  tohoto  redukčního  vzorce  Bordova  vypočtena  byla  tabulka 
pro  různé  počáteční  a  koncové  amplitudy,  dle  níž  výpočty  v  tabulkách 
uvedené  prováděny.  ^'^) 


2.  Redukce  na  nultý  stupeň  teploty. 

Změnou  teploty  prodlužuje  neb  zkracuje  se  kyvadlová  tyč,  čímž 
mění  se  doba  kyvu  kyvadla.  Považuj eme-li  vliv  teploty  na  délku  a 
dobu  kyvu  kyvadla  za  lineárný,  platí  vzorec: 


^'  —  ^{p  —  <^^^  ]  ^"^^  (20) 


t^:^ť\l-T'^^^..),  (20a) 


kde  ť^  značí   dobu   kyvu   při  nulté  teplotě,    ť  dobu  kyvu  při  teplotě 
T  a  Î  délku  kyvadla. 

Béřeme-li    koeficient   roztažitelnosti   kyvadlové   tyče  za  veličinu 
stálou,  pak  možno  rovnici  (20a)  psáti  ve  tvaru: 

ť  =  fll+^\.  ^  (21)    • 


Tyče  kyvadlové  jsou   obyčejně  zhotoveny   z  mosazi   neb  bronzu. 
Pro  mosaz  jest  roztažení  dáno  dle  Fizeau^')  rovnicí: 

dí-l{a-{-a'{ť  —  40)],  (22) 

^^  =  ^{l859X10~Vl96X  lo"  (í«  — 40)}-  ^^^^^ 


'^)  Uveřejněna  bude  na  jiném  místě. 

■    ")  Jamin  et  Bouty:  Cours  de  physique  de  1'  Ecole  polytechnique.  4e  edit. 
Paris,  T.  2.  1896,  str.  91. 


Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kývu  při  určení  tvaru  země.      95 

Dá  se  tudíž  z  rovnice  této  vypbcísti  roztažení  tyče  kyvadlové 
pro  1  stupeň  a  odvoditi  t.  zv.  tepelná  Jcoj^stanta,  kteráž  vyjadřuje  změnu 
doby  kyvu  pro  1°  C. 

Takto  určená  konstanta  tepelná  není  však  přesná  a  odvozuje  se 
zkusmo  z  měření  doby  kyvu  při  různých  teplotách  kyvadla. ^^^) 

Tímto  způsobem  empiricky  odvozená  tepelná  l^onstanta  dá  se  vy- 
jádřiti redukčním  členem: 

+  «r,  (23) 

kde  a  jest  tepelná  konstanta,  t.  j.  změna  doby  kyvu  pro  l^C  teploty 
v  jednotkách  sedmého  desetinného  místa  vteřiny.  Znaménko  —  platí 
pro  teplotu  nad  nulou,  znaménko  ~\-  pro  teplotu  pod  nulou. 

S  takto  určenou  tepelnou  konstantou  obdržíme  jen  tenkráte 
správné  výsledky,  když  teplota  v  místnosti,  kde  měření  kyvadlové  se 
koná,  jest  stálá,  neboť  v  tomto  případě  teploměr  kyvadlový  udává 
pravou  teplotu  tyče  kyvadlové.  Mění-li  se  však  teplota  během  pozo- 
rování s  jistou  rychlostí,  pak  udává  teploměr  vždy  větší  neb  menší 
teplotu  než  má  tyč  kyvadlová  ;  udává  tudíž  při  stoupající  teplotě  velkou, 
při  klesající  teplotě  malou  teplotu  tyče  kyvadlové.  Abychom  obdrželi 
správné  výsledky,  jest  třeba  připojiti  nový  opravný  člen.^*) 

— /3r,  (24) 


*^a)  R.  von  Sterneck:  Mitteilungen  des  k.  k.  militär-geograph-Institutes. 
B.  Vir.  1887,  Wien,  str.  98—115. 

E.  BoERAss  :  Bestimmung  der  Polhölie  und  der  Intensität  der  Schwerkraft. 
Berlin  1896,  str.  188. 

L.  Haasemann:  Bestimmung  der  Polhöhe  .  .  .  atd.  Berlin  1896,  str.  94. 

^®)  C.  S.  Peirce:  On  the  effect  of  unequal  température  u^on  a  reversible 
pendulum  .  .  Report  of  the  U.  S.  Coast  and  Geodetic  SurveJ^  1885.  App.  17, 
Str.  509. 

F.  R.  Helmekt:  Beiträge  zur  TLeoiie  des  Eeveisionspendels.  Potsdam.  1898 
Btr.  92. 

E.  BoREASs:  Bestimmung  der  Polhöhe  und  der  Intensität  der  Schwerkraft 
auf  awei  ud  zwanzig  Stationen  von  der  Ostsee  lei  Kolberg  lis  zur  Schneekoppe 
Berlin.  1896,  str.  152  a  195. 

Trigonometrical  Survey  of  India  T.  5,  str.  [95]. 


26  IX.   František  Köhler: 

kde  ß  jest  empiricky  při  stoupající  a  klesající  teplotě  určená  konstanta 
v  jednotkách  sedmého  desetinného  místa  vteřiny,  r  jest  rychlost 
změny  teploty  béhem  jedné  hodiny. 

První  konstantu   a  nazýváme   statickou^    druhou    ß  dynamickou 
konstantou. 

Pro  naše  pokusná  kyvadla  jest  statická  tepelná  konstanta 

kyvadla  as.     ö  a  =  —  {47J2'±_0,17^).10-\ 

čís.  88  (i  =  —  (46,07'±0,20').  10-\ 

čís.  79  a=z  —  (  S,7P±0,20'^).  10~\ 

„  F^         a  —  —  {45,30'  ±  0,42'  ).  10-\ 

Pro  jednotlivá    kyvadla    vypočteny    pro   různé  teploty   tabulky, 
dle  nichž  byly  prováděny  veškeré  výpočty. 

Konstanty  dynamické   nebylo   pro  naše  měření  třeba,  ^eboC  te- 
plota měnila  se  po  čas  měření  jen  nepatrně. 


3.  Redukce  na  vzduchoprázdny  prostor. 

Vzduch  klade  kývajícímu  kyvadlu  odpor  závislý  na  jeho  hustotě. 
Kyvadlo,  jako  každé  jiné  těleso,  ztrácí  na  své  váze  tolik,  kolik  váží 
množství  jím  vytlačeného  vzduchu.  Kyvadlo  koná  dále  práci  vypuzujíc 
z  místa,  které  kýváním  hledí  zaujmouti,  částice  vzdušné,  dále  mění 
svůj  moment  setrvačnosti  tím,  že  částice  vzdušné  Ipějí  na  kyvadle  a 
trou  se  o  částice  volné.  Tyto  účinky  jsou  tak  složité,  že  vliv  jich  na 
dobu  kyvu  kyvadla    dá   se  i  teoreticky    velmi    těžko  správně   určiti. 

Nazveme-li   M  hmotu  kyvadla,    M'  hmotu  vytlačeného  vzduchu, 

M' 
jest  zrychlení  úměrno  hmotám r^,    z   čehož    vychází    oprava    pro 

dobu  kyvu  —  -^rr-  přímo  úměrná  tlaku  vzduchu. 

Bessel^^)  odvodil  na  základě  tohoto  redukční  vzorec: 

-í^(^+^).  (25) 


*9)  Transsaction  A.  119.  1829,  str.  207—238. 
F.  Bailt:    On  the  correction  of   a  pendulum  for  the  réduction  to  a  va- 
cunm.  Phii.  Traps.  A.  122.  1832,  str.  400—492, 


Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  země.      27 

kde  h  jest  koeficient  určený  pokusy.  Koeficient  tento  závisí  na  tvaru 
a  povrchu  kyvadla. 

Otázkou  touto  zabývali  se  mnozí  učenci  ^^),  kteří  rozličnými 
hypotesami  hleděli  vyšetřiti  tento  složitý  zákon. 

Veškeré  teoretické  vývody  neuspokojily  praktiky,  kteří  [zavá- 
dějíc^), podobně  jako  při  tepelné  konstantě,  empiricky  odvozený 
člen  tvaru 

—  Ö  D,  (26) 

kde  â  jest  tlaková  Jconstanfa.  t.j.  změna  doby  kyvu  pro  změnu  jedné 
desetiny  relativní  hustoty  vzduchu  v  jednotkách  sedmého  desetinného 
místa  vteřiny,  D  pak  relativní  ^c)  hustota  vzduchu. 

Tato  tlaková  konstanta  ô  určí  se  empiricky  z  měření  doby  kyvu 
kyvadla  při  různém  tlaku  vzduchu. 


S.  D.  Poissok:  Mémoire  sur  les  mouvements  d'un  pendule  et  de  l'air 
environnant.  Mém.  de  l'Acad.  de  Paris  T.  11.  1832,  od  str.  521. 

Green:  Trans,  of  the  Ptoyal  Society  oi  Ediaburgh.  A.  13.  str.  55. 

Challis  :  Phil.  Magazine.  A.  3,  str.  185. 

Plana:  Memoirie  délia  R.  Accademia  di  Torino.  T.  38,  str.  209. 

Stefan:  Sitzungsberichte  der  Wiener  Akademie.  B.  46,  str.  8. 

0.  E.  Meyeb  :  lieber  den  Einfluss  der  Luft  auf  Pendelschwingungen. 
Prag.  Pogg.  Ann.  B.  125.  1865. 

G.  G.  Stokes:  On  the  effect  of  the  internal  friction  of  fluids  on  the 
motion  of  pendulums.  Cambridge  Phil.  Trans.  A.  9.  IL  1856,  str.  8.  Mathem. 
and  Phys.  papers  3.  1901,  str.  1.  Collection  5.  str.  277 

S.  C.  Peirce  :  Measurements  of  gravity  at  initial  stations  in  America 
and  Europe.  U.  S.  Survey.  1876,  A.  15.  str.  72. 

F.  R.  Helmert:  Beiträge  zur  Theorie  des  Reversionspendels.  Potsdam. 
1898,  Str.  89. 

^'^)  Ch.  Defforges  :  Observations  du  pendule.  Mémorial  du  dépôt  général 
de  la  guerre,  T.  15.  Paris,  str.  57—61. 

R.  VON  Sterneck  :  Mitteilungen  des  k.  k.  militar-geogr.  Institutes.  B.  VIL 
1887,  Wien,  str.  98—115. 

E.  BoRRAss:  Bestimmung  der  Polhöhe..  .  atd.  Berlin  1896,  str.  188. 

-')  Za  jednotku  jest  volena  hustota  suchého  vzduchu  při  O  stupňů  a  760  mm 
napjetí. 

--)  Th.  Albrecht:  Formeln  und  Hülfstafeln.  Leipzig  1894,  str.  341. 


28  IX.  František  KöWer: 

Relativní  hustota  vzduchu  vyjádřena  jest  vzorcem  ^^): 

^  ~"    760  {1  4-  0,00  867  T)  '  ^^^^ 

kde  B  značí  tlak  vzduchu  v  mw..  redukovaný  na  0tý  stupeň  teploty 
à  na  normální  tíži  místa  pozorovacího,  e  napjetí  par  ve  vzduchu  ^^)  a 
T  teplotu  vzduchu   kyvadlo  obklopujícího. 

Pro  naše  pokusná  kyvadla  jest  tlaková  konstanta  kyvadel: 

čís.     5  o=  —  {r)60ßO'±8,3')XiO-\ 

čís.  88  à  —  —  (560,45' ±  5,0')  X  Í0-\ 

čís.  79  Ô  —  —  {560,15' ±  3,2^)  X  JÍO-\  . 

F,  ď  =  —  (560,00' ±  4,8^)  X  10-\ 

Pro  jednotlivá  kyvadla  vypočteny   pro  různé  tlaky  tabulky,    dle 
kterých  byly  veškeré  výpočty  prováděny. 


■    4.  Redukce  na  hodinový  čas. 

Přesnost  kyvadlových  měření  závisí  dále  na  správném  chodu 
hodin,  kterými  určujeme  dobu  kyvu  pozorovaného  kyvadla.  —  Můža 
tudíž  chybné  neb  méně  přesné  určení  chodu  hodin  býti  zdrojem  chyh 
pro  určení  doby  kyvu  kyvadla. 

Tento  zdroj  chyb  může  býti  při  užití  méně  dobrých  hodin  dosti 
povážlivým,  neboť  z  astronomicky  určeného  času  dá  se  odvoditi  střední 
chod  hodin  pro  jeden  den  neb  i  pro  více  dní,  kdežto  pro  měření 
doby  kyvu  potřebujeme  znáti  střední  chod  hodin  pouze  pro  dobu 
měření. 

Chceme -li  se  tudíž  vyhnouti  možným  chybám  povstalým  ne- 
správným chodem  hodin,  musíme  dobu  mezi  dvěma  určeními  času 
vyplniti  kyvadlovým  měřením,  aneb  kyvadlová  měření  symetricky 
mezi  tato  dvě  Určení  času  rozděliti. 


--'■')  Landolï  und  Böenstein:  Physikalisch-Chemisclie  Tabellen.  Berlin. 

2*)  H.  Kater:  Phil.  Trans.  A.  108,  str.  42. 

J.  C.  Borda   et  J.  D.  Cassini:    Expériences  pour  connaître   la  longaieur 
du  pendule  atd.,  str.  337. 


Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  země.      29 

Jelikož  doba  kyvu  kyvadla  určená  pomocí  hodin,  jichž  chod 
uvádí  v  pohyb  koiucidenční  přistroj,  obdrží  se  v  jednotkách  časových 
těchto  hodin,  jest  redukce  této  doby  na  hvězdný  čas  vyjádřena 
vzorcem  : 

4-      ^-  ^'     ,  (28) 

kde  t  jest  doba  kyvu  kyvadla,    U  denní  chod   astronomických  hodin. 

V  geodetickém  ústavu  v  Postupírai  zařízena  jest  stálá  časová 
služba,  která  záleží  v  přesném  určování  času,  v  každodenním  přirov- 
nání veškerých  hodin  a  v  odvození  pravděnejpodobnějších  oprav  a 
chodu  těchto  hodin. 

Určení  času  koná  se  v  intervalech  3  až  4  denních.  Ze  dvou  po 
sobě  jdoucích  určení  času  odvodí  se,  s  ohledem  tlaku  vzduchu  na 
chod  hodin,  opravy  pro  normální  hodiny  pro  epochy  mezilehlých 
polednů.  a  •  těchto,  ve  spojení  s  každodenním  v  poledne  automaticky 
provedeným  srovnáním,  pravděnejpodobnéjší  opravy  a  chod  hodin. 
Tímto  způsobem  jest  možno  zjistiti  i  malé  kolísání  v  chodu  hodin  a 
vypočísti  chod  hodin  pro  libovolné  epochy. 

K  našemu  měření  sloužily  normálně  kyvadlové  hodiny  Dencker 
čís.  28  a  Strasser  &  Rhode  čís.  101. 


Strasser  &  Rhode  101. 


Občanské 
datum 


Denní  chod 
liodin  po  dclm 
pczomáDÍ 


Občanské 
datum 

Deiiiii  cbod 
hodin  po  dobn 

pozomáuí 

s 

Březen 

23. 

-   0,01 

Duben 

12. 

—  0,03 

n 

15. 

—  0,01 

JI 

16. 

4-  0=02 

n 

18. 

+  0,09 

Občanské 
datum 

Denni  chod 
hodin  po  dobu 
pczorcTání 

.s 

Duben 

19. 

+  0,09 

n 

20. 

+  0,04 

Květeu 

1. 

—  0,02 

I) 

2.- 

—  0,01 

3. 

0,00 

Březen       14, 

18. 

19. 

„  21. 

22. 


—  0,04 
-i-  0,02 
-f-  0,06 
--  0,01 

-  0,02 


30 


IX.  František  Köhler: 


Dencker  28. 


Občanské 
datum 


reini  chod 

hodin  po  doba 

pozoroTání 


Občanské 
datum 


Denní  chod 

hodin  po  doba 

pozoroTání 


Občanské 
datum 


Denaí  chod 

hodin  po  dobu 

pozoroTání 


1905 
Březen        9. 
10. 

11- 

13. 
Kveten       17. 

18. 

19. 

22. 
Červen        3. 

6. 

7. 

8. 

9. 

10. 


—  0,44 

—  0,54 

—  0,53 

—  0,48 

—  0,10 

—  0,15 

—  0,19 

—  0,26 

—  0,01 

—  0,03 

—  0,10 

—  0,13 

—  0,06 

—  0,02 

—  0,02 


Červen  11. 
12. 
13. 

!*• 
„  15. 

16. 

17. 

18. 

19. 

20. 

27. 

28. 

29. 

„  30. 

Červenec    15. 


—  0,06 

—  0,05 

—  0,05 

—  0,06 

—  0,06 

—  0,06 

—  0,09 

—  0,11 
0,00 

+  0,04 

—  0,08 

—  0,10 

—  0,09 

—  0,08 

—  0,08 


Červenec  16. 
17. 
18. 
19. 
20. 
21. 
22. 
23. 
24. 
«  25. 

26. 
27. 
28. 
29. 
30. 


—  0,13 

—  0,09 

—  0,09 

—  0,12 

—  0,08 

—  0,06 

—  0,07 

—  0,11 

—  0,12 

—  0,02 
+  0,03 

0,00 

—  0,02 
0,00 

—  0,06 


V  tabulce  uvedené  chody  hodin  pocházejí  odB.  Wanacba,  věde- 
ckého pracovníka  geodetického  ústavu. 

Tyto  chody  hodin  platí  pro  střední  doby  našeho  měření  a  bylo 
jich  použito  k  redukci  dob  kyvů  na  hvězdný  čas. 

Pro  největší  střední  chybu  jednoho  určení  času  udává  Wanach 
s 
+    0,05;  dle  toho  obnášela  by  střední  chyba  v  užitém  chodu  hodin, 

pocházející  z  chyb    v  třídenních  intervalech  provedených  určení  času 

s 

±    0,024. 


Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  země.      31 


5.  Bedukce  na  pevné  postaveni  kyvadlového  stojanu. 

Již  nejstarším  pozorovatelům,  zabývajícím  se  kyvadlovým  mě- 
řením ^^),  bylo  známo,  že  střídavým  horizontálním  tlakem,  jejž  způso- 
buje kyvadlo,  vyvozuje  se  v  kyvadlovém  stojanu,  podstavci  a  částečné 
i  ve  spodku  isochronní  pohyb,  jenž  zkracuje  dobu  kyvu.  Aby  tomu 
tudíž  zabránili,  upevnili  kyvadlové  stojany  na  pevné  pilíře.  Novější 
pozorovatelé  zanedbávali  tento  vliv  soukyvu  kyvadlového  stojanu,  až 
opét  v  letech  1875  generál  Bayer  ^^)  poukázal  na  tento  zdroj  chyb, 
neboť  výsledky  určené  z  měření  kyvadlem  Repsoldovým,  jehož  stojan 
byl  málo  pevný,  různily  se  od  sebe  dosti  značně. 

Toho  povšiml  si  též  Peirce^^).  Nezávisle  od  něho  podal  Celle- 
RiER-**)  teorii,  dle  niž  vliv  soukyvu  kyvadlového  stojanu  dá  se  vypočísti 
z  rovnice  : 

■^t  =  -^^—   í,  (29) 

kde   ř  jest  koeficient    závislý   na   pružnosti   stojanu,    v  váha  kyvadla, 
h  vzdálenost  osy   závěsu    od   těžiště,    t  doba  kyvu,    I  délka  kyvadla. 

Konstanta  s,  na  které  závisí  hodnota  soukyvu  stojanu,  určí  se 
experimentálně,  což  může  se  vykonati  několikerým  způsobem: 

1.  způsobem  statickým,  kterýž  záleží  v  tom,  že  uvedeme  kyva- 
dlový stojan  jistou  známou  silou  v  pohyb  a  pozorujeme  výchylku 
stojanu.    Měření  výchylky  může  se  konati   přímo  drobnohledem,    cit- 


-=)  Verhandlungen  der  4.  allgem.  Conferenz  der  internationalen  Erdmessung 
Str.  93. 

^*)  Verhandlungen  der  5.  allgem.  Conferenz  der  internationalen  Erdmessung. 
Str.  171  atd. 

Reports   of  tbe    superintendent   of  the  U.  S.  coast   and   geodetic   survey. 
"Washington.  1881,  A.  14. 

^')  Verhandlungen    der   5.  allgemeinen   Conferenz   der   internationalen  Erd- 
messung. 1877,  Str.  163. 

-*)  C.  S.  Peirce  :  Verhandlungen  der  5.  allg.  Conferenz  1877,  App.  1  b,  str.  171. 
Th.  V.  oppolzek:  Verhandlungen  der  5.  Conferenz.  1877,  str.  188. 
E.  Plantamour:   Recherches  expérimentales  sur  le  mouvement  simultané 
d'un  pendule  et  de  ses  supports.  Genève,  1878.  str.  1  —  58. 

H.  Nagaoka:  Journal  oflhe  collège  of  science  imperial  university.  Tokyo, 
Japan,  16.  1902,  str.  20. 


32  IX-   František  Köhler: 

livou  pákou,  zrcátkem  na  odražené  stupnici,  neb  interferencí  světel- 
ných paprsků  ^^). 

2.  spûsobem  dynamickým 

a)  Během  pohybu  kyvadla  pozorujeme  mikroskopem  pohyb 
stojanu: 

a)  přímo  mikroskopem, 

ß)  pomocí  citlivé  páky, 

y)  interferencí  světelných  paprsků.  ^^) 

h)  Kmitáním  pomocí  siloměru  : 

Siloměrem  uvede  se  stojan,  několika  v  taktu  s  kyvy  kyvadla 
provedenými  postrky  v  pohyb,  jenž  pozoruje  se  dalekohledem  na 
stupnici  ■''M. 

c)  Užitím  dvou  kyvadel,  současně  na  témž  stojanu  se  kývajících: 

a)  nestejně  těžkých  s  nestejnými  dobami  kyvu  ^-), 

ß)  nestejně- těžkých  s  přibližné  stejnými  dobami  kyvu^^), 

y)  stejně  těžkých  s  přibližně  stejnými  dobami  kyvu  ^^). 


-'■';  Vedle  pozorovatelů  uvedeaých  pod  -^)  ještě  : 

Th.  v.  Oppolzer:  Verhandlungen  der  5.  Conf.  1877,  str.  191. 
Sergievskij  :  Zapiski  Voenno-Topografičeskago  otděla  1904,   stz".  .58. 

^")  K.  Schümann:  Astronomische  Nachrichten  140.  1896,  str.  257. 

E.  BoBRAss  :  Veröffentlichung  des  Preussischeii  Geodätischen  Institutes. 
Neue  Folge  Nr.  9.  Berlin  i902,  str.  95. 

F.  R.  Helmert:  Beiträge  zur  Theorie  des  Eeversionspendels  1898, 
Str.  73-7G. 

ä^j  Carl  v.  Oeff:    Bestimmung  der  Länge    des  einfachen  Sekundenpendels 
auf  der  Sternwarte  zu  Bogenhausen.  München  1883,  str.  267  a  atd. 

G.  LoRENzoNi  :•  Relazione  sulle  esperienze  istituite  nel  E  Osservatorio 
astroEomico  di  Padova  atd.  Roma  1888,  str.  65. 

F.  KiJHKEx:  Bestimmung  der  Polhöhe  und  der  Intensität  der  Schwerkraft 
atd.  Berlin  189  5,  str.  249. 

^-)    E.    R.    Koch  :    Jahresbefte   des    Vereines   für    vaterl.   Naturkunde    in 
Württemberg  1901,  str.  361. 

^')  R.  Schcjiaxn:  Zeitschrift  für  Mathematik  und  Physik  44.  1899,  str.  102. 

L.  Haasemaxx  :  Bestimmung  der  Intensität  der  Schwerkraft.  Berlin 
1905,  Str.  31. 

■-■^]    M.    Haid:     Astronomische    Nachrichten    143.    1897,    str.    145  —  146    a 
1898,  Str.  331. 

E.  BoRRAss:  Bestimmungen  der  Intensität  der  Schwerkraft  auf  siebzehn 
Stationen.  Berlin,  str.  90. 

Relative  Bestimmungen  der  Intensität  der  Schwerkraft  auf  den  Stationen 
Bukarest  atd.  Berlin   1905,  str.  24, 

Ph.  Furtwanglee:  Über  die  Schwingungen  zweier  Pendel  mit  annähernd 
gleicher  Schwingungsdauer  auf  gemeinsamer  Unterlage.  Sitzungsberichte  der 
Berliner  Akademie  der  Wissenschaften  1902.  str.  250. 


Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  země.      33 

V  našem  případu  užito  bylo  k  určení  soukyvu  stojanu  dvou 
kyvadel,  jichž  hmoty  a  doby  kyvu  byly  přibližně  stejné  a  která  ký- 
vala se  současně  v  jedné  svislé  rovině  na  ložiskách  stojanu. 

Achátová  ložiska  byla  zasazena  v  mosazném  hranolu,  který  se 
dal  zasunouti  na  místo  krátkého  hranolu  do  drážek  hlavy  stojanu. 
Vzdálenost  obou  ložisek  obnášela  12  cm.  Zadní  kyvadlo  —  hlavní  — 
zavěšeno  bylo  ve  středu  hlavy  stojanu,  přední  —  pomocné  —  ky- 
vadlo zavěšeno  excentricky  na  ložisku  vnějším.  Zrcátko  zadního  ky- 
vadla bylo  umístěno  stranou  tak,  aby  v  obou  zrcátkách  mohla  býti 
pozorována  stupnice  koincidenčuího  přístroje.  Aby  snad  kyvy  jednoho 
kyvadla  nerušily  kyvy  druhého  kyvadla,  dána  mezi  obě  kyvadla  stěna. 

Přední  pomocné  kyvadlo  nalézalo  se  pro  počáteční  dobu  (č:=o) 
v  klidu,  kdežto  druhé  hlavní  kyvadlo  vychýleno  bylo  as  s  amplitudou 
2b'  ze  své  původní  polohy.  Pohybem  hlavního  kyvadla  vzbudil  se 
znenáhla  pohyb  ve  stojanu  a  tento  přenesl  se  na  pomocné  kyvadlo. 
Pro  obě  kyvadla  určeny  byly  amplitudy  pro  stejný  časový  moment 
a  z  jich  poměru  odvodila  se  hodnota  soukyvu  s. 

Jakožto  hlavního  kyvadla  užito  bylo  staršího  Stiickrathova  ky- 
vadla, jehož  doba  kyvu  dala  se  závažím  upraviti  tak,  aby  byla  při- 
bližně stejná  s  kyvadlem  pomocným.  Amplitudy  odečítány  na  stupnici 
koincidenčního  přístroje. 

Výpočet  soukyvu  e  kyvadlového  stojanu  proveden  byl  dle  vzorce  : 

cc' 
£  z=  —  r  cosec  fí-,  (30) 

a 

kde  ď  a.  a  jsou  amplitudy  pomocného  a  hlavního  kyvadla  v  čase  Č, 
T  a  ft  dány  jsou  výrazy: 

1    ..        ./^      ,  ,       ^co      ^  (31) 

co  =:  Y  t'^  -j~  ^^') 

kde  t  Si  ť  jsou  doby  kyvu  obou  kyvadel  kývajících  se  na  témž  sto- 
janu, £  dL  s'  jsou  soukyvy  pro  obě  kyvadla. 

Abychom  mohli  vypočísti  s  z  rovnice  (30),  potřebujeme  znáti 
j'istou  přibližnou  hodnotu  e^  hodnoty  s. 

Zanedbejme  součin  se'  v  rovnici  pro  co.  Jest  tedy: 


co, 


=  ^  (^  -  n 


věstník  král.  české  spol.  nauk.    Třída  !I. 


34  IX.  František  Köhler: 

a  a'  Tir     ^ 

f 0  =  —  T^  cosec  — 7T—  c,  (32) 

a  tt  ^     ^ 

kde  vyskytují  se  jen  známé  veličiny. 


Z  poměru 


€  vh     \  t 


I  I   ' 


(33) 


kde  v  a  v'  jsou   váhy   kyvadel,    li  a  A'   vzdálenosti   těžišť   od  os  zá- 
věsných, obdržíme: 


S 


O  o         ^5 


Z  čehož  určíme  druhou  přibližnou,  avšak  pro  praksi  úplně  postačující 
hodnotou  za  o-^ 


í,  =  V^'^  +  M'o 


Jiným  způsobem  určíme  e,  když  rozvineme  rovnici  (30)  v  řadu  : 


{i+M^)^+M^) 


.  =  ^^^  i  +  i,  HS^    +j  ;^^  +. 


kde  ,  1     „       1      , 

o 


'2—6 


^  =  3lo^'+^^^"'-T5^^^'^- 


Při  malém  r  poskytuje  již   první   člen  rovnice   (34)   spolehlivé 
hodnoty  : 

<       ^o=  — ^-  (35) 

"         a     ne 


V  našem  případě  prováděn  byl  výpočet  soukyvu  stojanu  dle  to- 
hoto vzorce  použitím  logaritmického  pravítka. 


Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  země.     35 


PohylD  kyvadla  v  odporujícím  prostředí. 

Diferenciální  rovnice    kyvadlového  pohybu   ve  vzduchoprázdnem 
prostoru  jest: 

ď^tp     ,    g     .  .  (36) 

vyjádříme-li  I  hodnotou 

J 


l- 


Mh  ' 

kde  J  jest  moment  setrvačnosti, 

M  hmota  kyvadla, 

h  vzdálenost  osy  závěsné  od  těžiště, 

obdržíme  : 


d-cp     ,    gMh     .  ^  (37) 

^     '    ^     -  sin  9  =  O  ^ 


a  položíme-li  za  gMhzzz  D  t.  zv.  direkční  moment,  dostaneme  rovnici: 

-Z-^  +  ^sin^^O.  ^ 

Tlumené   prostředí,   které    klade   odpor    úměrný    rychlosti,    vy- 
jádříme členem  p  -^,  čímž  obdržíme  diferenciální  rovnici  pohybu  pro 

Clo 

kyvy  v  tlumeném  prostředí. 

^ď^q)    .    ^    .  ,        drp        .  (39) 


Pro  malé  výkyvy  platí  pak: 


j  d\  d(p  (40) 


Ěešení  vykoná  se  tím,  že  položíme: 

(p  =  e^-*,  (41) 


36  IX.  František  Köhler  : 

pročež 

dw        ,  d^q)        ,„ 


dt    -  ^  dť 

Dosazením  do  diferenciální  rovnice,  obdržíme  kvadratickou  rov- 
nici o  neznámé  h 

Jk^q)  -\-  phq)  -\-  Dep  =:  O 
a  zkrácením  (p 

p  +  _^j  +  ^  =  0,  (*2) 


"—-ir^iiů) 


p  \'_D  (42a) 


J 


Tím  obdržíme  dvě  hodnoty  pro  k  a  lze  pak  řešiti  rovnici  (41). 

Jest  třeba  ještě  rozeznávati  dva  případy,  je-li  odmocnina  v  rov- 
nici (42a)  reálná  či  imaginárná. 


^'  £r<:]j^  aneb        ^  <  2  V"^^ 

V  prvém  případě  jest  útlum  tak  mocný,  že  vzniká  j;o%ô  tlumený 
aperiodický,  v  druhém  případě  vzniká  pohyh  tlumený  periodický. 

Uvažujme  pouze  případ  druhý,  kde 
p  <  2  ^JĎ. 
Obdržíme  pak  pro  oba  kořeny: 


'-=-e^^n-(ůy- 


Položíme-li  ; 


ir=^  ^n-{è^'-=f^ 


Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  země.      37 

obdržíme 

h  —  —  -b±if.  (43) 

Jest  pak  integral  diferenciální  rovnice 


aneb 


—  6í  -j-  ift  —  bt  —  ift 

(p  =  Be  ^Fe  (44) 


""Id  "'"  '^'     1    77  "  '^''  ^  (44a) 


což  vyjádřeno  komplexními  veličinami: 


-it 


I 


(p  —  e      \(B^  F)  cos  ft-{- i  {B  —  F)únft},  (45) 

pročež 

-bt  j  i 

cp  zz:  e       \  G  COS  ft-]- H únft  I,  (46) 

kde  G  0.  H  jsou  neurčité   integrační   konstanty,    které  určí  se  z  po- 
čátečných podmínek  : 

Pro  t  =  O  jest  cp=:0  a  0=0. 

Následkem  toho  jest: 

—  bt 
(p  =z  He       sin  ft. 

Dosadíme-li  původní  veličiny,  obdržíme: 
1  p 


(47) 


---*        -     -'/)  /p\2 


r^-{è 


cp  =  He     2J      sinV— -K-     f-  (47a) 


Není-li   odporujícího   prostředí,  jest  p  =  O    a  pohyb   jest   ryze 
periodický  S  poloviční  periodou  ; 

T„=^     aneb     r-^VZ.  ^^^^ 


/  ^^  ~      \'D 


38  IX.  František  Köhler: 

Pûsobi-li  však  odporující  prostředí,  není  p:=0  a.  pohyb  Jet/vadla 
jest  tlumený  s  dobou  kyvu  : 


1 


pročež 


f^-m       V-&Í 


-=^"|^"'é)ï^"' 


aneb 


f^+(lž) 


2     -7^2 


2^2 


^=  ^'  V  1  +  (27)  'ï^'  =  ^» Í-" (50) 


Rychlost  obdržíme  diferencováním  upravené  rovnice  (47a) 
(p  =:  He      2  /     sm-—f^ 

dí    -/le  1^   cos    2,  ř        2   ^  sin   ^f|,      (öJj 

proí  =  0     «„^j^l^z^ií-;;  (53) 

pro  #  =  r  jest: 

Poměr  útlumu  Je  jest  pak: 

1  p  7. 

03, 

a  jeho  přirozený  logaritmický  dekrement: 

A  =  log  nat.  k  —  2,3026  A  =  .L  ^  T,  ^^''^ 

2     "^ 

z  čehož 

1  p  _  Ik  _  A  _  2.3026  A 

2  ~J—  T~  T  ~        T      • 


(55j 


Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  země.      39 
Kovnici  (45)  možno  psáti  : 

rp  =:  He    ^    sm-=  t. 
Rovnice  (44)  přejde  ve  výraz: 


^j7l''  ^A"'  __       Ítc'-  +  (2,3026  A)-  (58) 


T=T,^ Z =  2^0 


Vliv  odporujícího  prostředí  jeví  se  tudíž  prodloužením  doby  kyvu. 
Pro  kyvy  v  tlumeném  a  netlumeném  prostředí  platí  úměra: 
T:T,—  ^in'^ÀJ:  n  (59) 


aneb  T  :  T^  =  "V  ;r-  +  (2,3026  If  \n, 

kde  y.  jest  logaritmický  dekrement  obecných  logaritmů  pro  jeden  kyv. 

Dle  Helmerta  platí  pro  kyvy   v  tlumeném   a  netlumeném   pro- 
středí úměra  : 


T'^.T\-=.^^î^_l^^,  Vt'  ^^"^^ 


kde  A^  jest  logaritmický  dekrement  přirozených  logaritmů  pro  jednu 
vteřinu. 

Jelikož  A,  r  0,4343  =  A 

aneb  A,r'  =  2,3026  A 


r,=.y|a„eb  ^,=y: 


9 
možno  napsati  úměru  : 

T^':T  —  n:  ^j7l''  —  k,n'^  (61  ) 

'^oeb  7^^-'  .T'  =  n:  y^2  _  ^^,3026  A)^  (62) 

_7;^_       I    J_VZÜ_,    I    J^  /  2,3026  /. 

p2    —  1  •  +-   2      ^2     —  1  i-   2    \       jr 

což  se  shoduje  s  dříve  odvozenou  úměrou. 

Výsledky  pozorování  těchto  kyvadel,  jakož  i  příslušné  výpočty, 
které  zakládají  se  na  upotřebení  odvozených  vzorců,  uvedeny  jsou 
v  následujících  tabulkách. 


40 


IX.  František  Köhler  : 


Řada  čís. 


o  o  co  o 


o  00  00  o 


o  m  ox  o 


o  '-'  1-^  o 


Magnetické 
pole  v  r 


S_^  (72 


Směr  pólu 


O 

o 
p 


© 

o 


0  —  )-'  o 

01  Cn  Ox  ;;< 
CO  OJ  !-■■  CO 


O  >-t  O  O 
Ü»  O  CD  Ol 
CD  O  O»  CO 


Logarit. 
dekrement 


CD  o  co  co 

(X  -^  -a  Go 

o  co  GO  t-S 


CO  CO  O  CO 
OO  CB  -J  ^1 

te  H-  CO  CO 


bs  bs  ^s  ts 
co  co  co  co 
o  co  o  co 
^j  -j  ^a  -<i 

co  o  co  cn 


ts£   t>S   bS  to 

JO  CDJDJO 
CD  CO  CO  CO 
~i  -O  CO  (X> 

ca  ^  o  o 


CO  co  co  co 
OD  -a  OD  co 
O  CO  I—  ►- 


Doba 
koincidenční 


i*  ta  *-i  tvs 

j—  JO  ^cc  ^ 

tS    r^    Oi    05 


05  o;  ca  cn 


Ol  o  Ä  rf^ 


t>D  tC    t«   to 

tř-  tf^  03  "o 


tc  t-S  řs  ts 

o  C*  f-'  o 


Výchylka 
v  minutách 


a  Oi  a  a 


Ci  o;»  05  C5 

"cc'  "co  "cd  "cd 


C5  05  C75  C5 
CO  CO  CO  CD 
O»  O»  rf^  -^ 


Ci  O  C^  O 


Ci  C5  Ci  Oi 


Teplota 
kyvadla  v  C 


..<I  -q  -J  -q 

Ol  ca  O»  ca 
tO  tS  t«  til 
■Ci"ci"ci"C5 


-3  -3  ^3  -a 

Ol  Ol  Ot  Ol 
J«JO  J\S^ 

~cv"gdo"o 


»q   -.1   ^3  ^ 

Ol  Ol  Ol  Ol 

oi  05  05  o; 


^  .-q  ~a  -3 

Ol  Ol  Ol  Ol 
^05  ZjZ  ts  IS 

"olr; "čo  o 


-3  ^a  -3  -a 

ca  Ol  Ol  Ol 
JnS  ^nS  J>S  JsS 

"co  "cd  "Čc  "-3 


Tlak  vzduchu 
v  mm. 


■co  co  00  ~3 
O  O  '-'  co 

Mi>.  Oi  o  co 


-3  CO  CC  OD 
CO  O  O  M- 
CO  O  Oi  O 


CO  CO  00  00 

l-l  o  H-'  M- 

o  c:í  o  co 


CO  co  co  CO 

I-'  I-'  o  o 

00  hS  ite.  >t:^ 


00  co  00  00 

o  o  o  o 

rf^  Ci  o  o 


Doba  kyvu 
v  hodinovém 
čase 


ti    ti,   t-S  fil 


to  t-S  ts  to 


.^  -3  -3  -3 

Ci  Ci  Ci  cn 

CO  -a  ^  Ol 


-3  ~3  ^  ^ 

Ci  Ci  Ci  Ci 
Ol  Ci  GO  CO 


-d  -3  ->3  -^ 

Ci  Ci  Ci  Ci 
O)  CO  -3  Ci 


-3  ^3  ^3  »3 

Ci  Ci  Ci  Ci 
Ci  Ci  Ol  05 


-3  -3  ^3  ^I 

Ci  Ci  Ci  Ci 
05  05  tO  l-' 


Ol  Ol  Ol  Ol 
to  to  to  lO 
to  to  to  to 


Ol  Ol  Ol  Ol 
t«  lO  co  to 
to  ta  to  to 


Ol  Ol  Ol  Ol 

to  co  to  to 
ta  ta  ta  ts 


Ol  ca  :^  Ol 

la  to  to  to 
ta  ta  ta  ta 


Ol  Ol  Ol  Ol 

to  to  to  to 
to  to  to  co 


es  co  co  to 


++++ 

to  to  to  co 


to  ca  to  co 


to  to  to  to 


++++ 

co  to  to  to 


I  I 


»^  If'  rf^  #» 

*-  li»-  Ol  řf:- 
4i-  CD  li».  — 


tr'rt'rr'Ca  Oli4i-OlCl 

—■  CC  ~-1  -^         >-'■  Ci  to  O 


,^  iJi.   hli.  Hi.. 

Ci   Ol    *-  *. 
o  *k  ^  CD 


k^  >í^  tfi'  tř' 
tfi^  Oi->t^  *. 
co   I—   Ci  -3 


OD  malou 
výchylku 


nultou 
teplotu 


prázdný 
prostor 


hvězdný 
čas 


pevné 
postavení 
stojanu 


řr 


Doba  kyvu 
ve  hvězdném 
čase 


Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  země.      41 


as'BO 
ra9npz8Aq  QA 
nAl5{  BqoQ 


o  o  Oi  íM 
CO  ^  CO  ÍO 
^^  ^^  "^  ■^ 


ÍM  C5  S<1  GO 

ÍO  íC  lO  »O 
"^  *^  "^  '^ 


OO  o  o  ÍD 

»o  »o  lO  o 


1:0  -*  C5  eo 
10  m  -^  >o 
-*  -*  ^  ^ 


«5  o  (M  t— 
O  »O  »O  O 


nuB  foi^s 

IU8A-BJS0d 
9UA8d 


■svd 
JíupzaAq 


I    1    I 


I   I   I   I      I   I   I   I       Mil 


o  cr  o  o 


0000 


0000 


jo^sojd 
iupzB.id 


Pí 


níoida; 
noiinu 


nji^jítlo^A 
uoiBtn  co 


Cl  ÍM  (M  sq 
a-1   G\I  <M   fM 

10  lO  »C  O 


(M  (N   CM   ÍM 
(M  (N  (M   tM 

kO  lO  »O  O 

I  I  II 


C-l   Oi   ÍTJ  (N 
(M   <^l  S-i   CN 

O  »O  10  lO 


(M   (M   <M   (T-1 
<í<l    (M   (M   (M 

lO  lO  lO  »O 


(N  (N  S<I  «M 

(N  <M  (M  (j;i 

lO  »C  »C  lO 


1       I 


eo  t-  O  -t(< 
lO  10  O  co 

t^   t~    t-   !>• 


^  ifí  O  I>. 
cc  to  CD  «5 
t-   t—  t-  t~ 


tr-  t-  C5  -r-i 
o  co  co  t- 
t^  t-  c~  t- 


I  I 


1-1  ira  TO  "* 

t-  t-  t^  t^ 

t-  ř-   C^    I— 

I  I  I  I 


-*  -f  «5  ^ 
t-  t-  c-  t- 
t-  I-  t^  t~ 


OJ  1-1  iri  s^ 


I  1  I  I 


_i 1  -H  o  co 


•,-1    "M    T-l    1-1 


I  I 


dSVJ 

meAGULpoq  a 
nAÍ5t  'BqoQ 


o  o  cc  o 

1-1  05  05  ÍM 
00  t-  t-  00 


o  OO  co  co 

(M  --  o  -rt 
00  co  00  GO 


00  o  (M  o 

^^  -^H  -^^  03 

00  co  00  co 


o  OO  o  o 

(M  —  — '  (M 

OO  00  00  GO 


O  -^  CO  -* 
(M  (řJ  r-(  ffJ 

CO  GO  00  00 


•Tnni  A 
nqonpzA  Jiisix 


o   th   •-   I- 


o  »Í5  co  co 


(M  5Q  (ř5  (N 
»O  lO  O  O 
t-  r-  ř-  t- 


S-]   ITO   (M  S'I 

»O  >o  >o  >o 


<M  ÍM  S'I  5<1 

O  >o  O  >n 
t-  t-  t-  t- 


(M  'M  01  (M 
10  10  O  O 
c-  c-  t-  t- 


<M  (TQ  5<1  (řJ 
»O  lO  ^O  lO 
t-  t-  t-  t- 


oO    A    Blp^AÍíl 

■Bíoidex 


cc  co  co  co 


co  00  o  (M 
00  CO__C5^C5^ 

ta  'S  zD^ 


ffq  -*  00  i-i 

Ci    Oi  G^  O 
CO  co' co"  t-^ 


t-  t^  t-  ř- 


t—    t—    t-    E~ 


qo^inuira  a 
'BJljíqoAA 


co^  co__  o^  o 
■r-T  o  ,-r  ^ 

s<i  ua  (M  ffj 


0_  TJ^  O^  CO^ 

S-í     OJ     T^     (Í1 


o  1-1  líí  o 


C5  o  o  ^ 


inoueppnioji 
T?qo(i 


00  >n  ^  'dH 
t-  00  00  r- 

Oi  Ô  Ô  O 


Tt<  »o  Oi  ií5 
t-  t-  t-  t- 

O  O^  Ci  Ci 
Ci  Ci  Ci  Oi 
(M   lîQ   (M   rj 


10  00  t-  -* 
t-  c-  t—  t- 

Ci  Ci  Ci  Ci 
Ci  Ci  Ci  Ci 
(?J  (M  CM  (M 


T#  »O  00  ^ 

t-  t-  t-  t~ 

Ci  Ci  Ci  Ci 


-*  ÎO  i£5  ÎO 

r-  t-  [^  t-. 

Ci  Ci  Ci  Ci 

Ci  Ci  Ci  Ci 

CM  CM  (M  CM 


;n8m9iîi9p 
'ïu'bSot; 


njod  J9tng 


J   A    9{0d 
9JI3p9U§BJ\[ 


Ci  O  O  Ci 

o"  ^''  i-T  o 


Ci  o  »o  Ci 
T-i  CM  I^  1-' 

o"  -^  — "  O 


o  i-'  —  o 


o  T-,  ^  o 


•STO  'BpTÎ'JJ 


42  IX.  František  Köhler: 

Fechnerovo  kyvadlo  F5  z  fosforového  bronzu. 

Doba    kyvu 


«Lh 

^^ 

-IJ 

d 
0 

^  a 

"no 

■5- 
0^ 

v  prostředí 

zemského 

magnetismu 

I. 


v  prostředí 

elektro- 

magnetu 

II. 


1  s      >-_■ 

- 

^ 

;^    0    t'ii-a  ^• 

>-> 

2  "i 

0 

',!i>.-S.2 

'p&     <U     CI3 

13 

i-tí  ^  a 

hylky 
11.  od 

fiměru 

0 
0 

1   s       .     rO 

0 

0 

1,05 

0,0059 

1,34 

061 

5,.50 

075 

8,63 

098 

9,95 

152 

1,10 

063 

1,25 

061 

1,25 

060 

1,25 

061 

1,25 

059 

1  1.05  0,0059  0,5083448 

2  1,34  061  55 

3  5,.50  075  56 

4  8,63  098  46 

5  9,95  152  43 

6  1,10  063  61 

7  1,25  061  60 
57 

9  1,25  061  55 

10  1,25  059  55 


Středili  hodnota       0,5083454 


0,5083149 
51 
49 
48 
51 
40 
56 
50 
52 
54 


0,5083400 


—  1 

-f  5 

25 

+  4 

0 

0 

+  7 

—  3 

9 

-   2 

-f  6 

36 

—  8 

+12 

144 

+21 

-17 

189 

+  4 

0 

0 

+  7 

—  3 

9 

+  3 

+  1 

1 

+  1 

+  3 

9 

Rozdíl  středních  hodnot  I.  a  II.  řady  dán  jest  hodnotou 
-l-4'X10~^i  kterážto  hodnota  určena  jest  se  střední  chybou  +2,2'' 
X  10-^  . 

Z  výsledků  těchto  plyne,  že  změna  síly  magnetického  pole  nemá 
na  dobu  kyvu  tohoto  kyvadla  patrného  vlivu,  nebof  hodnota  rozdílu 
I.  a  II.  řady  jest  menší  než  chyba,  kteráž  vyplývá  z  relativných 
kyvadlových  měření. 

Vypočteme-li  u  tohoto  kyvadla  pro  nejsilnější  magnetické  pole 
9,95  r  vliv  útlumu  na  dobu  kyvu,  obdržíme  hodnotu  8'  X  10~^°,  tudíž 
hodnotu  zcela  nepatrnou. 

Změna  síly  semsTcého  magnetismu  nemá  u  kyvadel  Fechnerových, 
zhotovených  2  fosforového  bronm,  patrný  vliv  na  dobti  Jcyvu  a  na  útlum. 


Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  země.      43 


rapupZGAq    8A 

nAjf3[  TjqoQ 


Ȓ5 


O 
> 

O 

ce 
u 


m 


IU8A'B^S0d 

auAad 


SCO 

XupzaAq 


aoísojd 
XupzBjd 


n^ojdaj 


nî[ljîqo^A 
noiBiu    00 


as  00  ci  œ> 
o  C5  05  o 

o  -^  -^  lO 


os  t^  -rr  t^ 

o  t^  o  o 
in  -*  10  »o 


c-  co  •«  00 

O  Gi  05  o 
»O  "*  -^  lO 


eo  00  -—  t^ 

Ci  t-  O  OÏ 
Tí(  »*  »o  -rti 


t>-  ^  co  C-  30  o 

C5  O  00  05  OS  O 

-*  -^  -*  -^  -^  »o 


OCOOO         ÇDOCOÇO         ootoo 


o  o  ÍO  o 


o  ÎO  o  ÇO  o  <X) 


>o  m  o  »o 


o  »o  *o  o 

I  I  I  I 


kO  kO  iO  o 


t-  l>-  t^  t- 


t-  t-  t^  t-  t-  t^ 


00  00  00  00 

*0  lO  lO  lO 


00  CTj  00  00 
■r-l  —  .— I  tH 

>0  kC  lO  o 


00  00  00  00 
o  lO  lO  iO 


00  00  co  00 

xO  »o  lO  >fl 


00  00  00  00  00  co 

>0  lO  >0  >0  »o  lO 


1-1  T-^  co  TO 

00  co  00  oo 


co  co  ^  lO 
co  co  00  co 


>0  o  lO  »o 

00  00  co  30 


»o  o  líO  -^ 
co  00  05  05 

t^  t-  t-  t- 

M    I    I 


-*  00  C5  o  Ol  Ol 
o  os  os  o  os  Oi 
t-  t-  t-  00  t-  t- 


lili 


5-aco?J<Ta       a<is<icoco 


co  eo  (M  co 


■r-.    o    o    -^ 


I—  os  co  o  os  1— I 


I    I 


I  I 


ui8Aonipoq  A 

tlAjíJf   'BqO(J 


■uini  A 
nqonpzA  3[t?ix 


30    A   •BtpBA.ÎîI 

«loidax 


o  CD  00  30 
^  o  o  1-1 

os  ci  os  os 


co  ?o  >o  cn 

—    00   1-1   T-l 

os  co  os  o 


os  10  CD   o 

-H  o  o  ffa 
os  os  o  os 


•o  co  02  00 
l>-  ÍD  00  co 
00  GO  00  co 


QO  I>-  CD  co  W  co 

00  00  t-  os  os  os 

00  00  co  00  00  00 


-*  ^  '^  n* 

!>■  t^  !>•  t^ 


■^  ^í  "^  ■^ 

t-  t^  t^  t~ 


o  l>-  co  co 

ceTt-^t^t-^ 
ř-  t-  t-  t- 


t-  t-  t-  t- 


rti  co  co  co  iC  -^ 

i>r  t-T  i>r  t-T  t>r  i>r 

t-  t-  t^  t-  t^  lí- 


t~  t-  t-  t- 


t-  t-  t-  t- 


t-  t-  t-  t- 


OCOCDCO         cocococococo 


qo^junioi  A 
'GJI[ÍqD^^ 


jaon8ppni03[ 
Bqoa 


^ü3ni9J5[9p 

■:>ut3§ot; 


co  o  t-  o 


o  t^  Tř  o 


eo^O^eo  i>- 

O  es  os  o 
(M   tH   i-H  (M 


t-  00  00  (N  <M  o 


l>  co  00  o 
co  t^  o  co 

00  00  QC.  GO 


o  00  --  1« 

co    >0  -*   (?4 

co^os^co  00 
o  cTcTo" 
0000 


»o  T-(  o  o 

<M  00   ř-   (M 

00  00   00  00 


c;  o  i>-  co 

o  >o  -t  o 

O^O^OS^OS^ 

■^T-To'cr 

0000 


co  »o  os  o  "*  o 

>0  iCÍ   os   co  co  (N 

c^  os  os  os  os  os 


co  5^^  t-  co  (M  00 

lO    -*   tJ<  o   ■^  »o 
o  iH  i-(  o  1-1  o 


tqçd  janig 


J    A    8|0d 
9J[0I'}8nS'BI\[ 


os  -5l<  •<*  os 

T-l  CO  W  — 
0"— "r-To" 

0,19 
1,40 
1,40 
0,19 

os  (N  s-i  os 

■r-l  0  0  1-1 

0  i-Ti-To" 

os  0  0  os 

■r-^  CC^  CO_  T-<^ 

O^aTotTo" 

os  0  0  os  0  os 
1— '  os  os  *-<  os  1— t 

0  os  os  0  os  0 

•SJD  'BpB'JJ 


44 


IX.  František  Köhler: 


Řada  čís. 


I-*  o»  o»  •-' 


o  rti.  o  rt-  hf^  íO 


5-1  OT 


Magnetické 
pole  v  r 


Směr  pólu 


'i  to  --^  o 

00  «3  o   co 

w  ta  «í  O 


o  o  o  o 

_o  ^^  J-  ^ 

to  o  o  Ol 

05  o»   os   o 


.o  o  o  o 
"o  "o  "o 'o 

ÜI  0>    C5    -J 

o  CJ<  (t^  >— 


o  o  o  o  o  o 

tO  CÛ  tu  o  tO  o 

Cn  o  C5  o  l^s  ts 

o  Ci  řfi.  -.1  o  o 


00  i-i  ^  co 


05  o  o  ts 


^E  o  (f^  cit 


Ol  tD  tp»  o  <Ji  tt« 


Logarit. 
dekrement 


Doba 
koincidenční 


Výchylka 
v  minutách 


os  C5  o  os 

fp^  00  C  tß 


CS  os  os  os 

t-B  ti)  tsS  [O 

co  CS  tfa-  t« 


OS  OS  OS  OS  OS  OS 


Teplota 
kyvadla  v  C° 


--1  ^  -í  ^1 

rf^  *.  0<  Cr 
'b'os^'co 


^1  -;i  ^í  -a 

h)^  hř-  rt^  rf^' 


^J  ~1  ^1  -q 

*^  tf^  1*^  h(^ 
^  JO  tOJ-O 

-<i  os  os  os 


•^  -4  ^  ^  ~j  -a 

*-  >(i.  >í^  rf^  (4^  tř' 
to  00  "oi  T>íi  ^  "íf^ 


os  os  es  os 
00  OJ  ti)  to 
Ij:^  OJ  to  os 


OO  00  00  OO 
-j  -j  -j  CS 

--atoj^jw 


CC  00  OO  00 
os  os  es  Oí 
OJ  to  o  00 


00  co  co  OO  00  OD 
00  to  00  to  to  to 
cotoox  to  os  os 


I-*  o  —  o 


Tlak  vzduchu 
v  mm. 


Doba  kyvu 
v  hodinovém 


co   malou 
výchylku 


lili 

*■    »JS'    hř'    tí^ 
co  OO  -J   ^1 

tS   O  OS  l-i 


-a  -^i  ^  ~fl 

00  00  00  -J 

o«  to  o  ~a 


-j  ~3  -a  -j 
-j  -a  -a  .<! 

~5   Oi  Ci   >f>- 


-a   -J  -1   -]   -q   -J 

00   OD  to   50   to   to 
OD  ~J   O  —    1-^   to 


I       I 


cji  m  Ol  C31 
o5  OJ  o;  OD 

to  OJ   05  OO 


CT  C"  O»  O»  Ol  ď 
t-^  ►^  —  1— '  I— ^  H* 
OD   CO   OD   00  00  00 


CT   CT  O«   CT 


CT  CT  CT  CT 


-5  •<!  -^i  ^  ^1  -a 


o  CS  CS   CS 


OS  OS  OS  OS 


CS  CS   CS   CS  CS   CS 


CT  CT  CT  CT 

o  o  o  -' 
to  os  to  o 


^    k£^   ^   1^ 

to    to  to   00 
Kř-   OJ   es  to 


rf^   hf'   íf^  hp» 
00  CO   00  00 

co  00  -a  es 


CT  CT  ip*  Ol   CT  CT 

O  1-^  te   —  O  O 
OJ  ip-  co  o  00  o 


nultou 
teplotu 


řd 


prázdný 
prostor 


hvězdný 
čas 


pevné 
postavení 
stojanu 


Doba  kyvu 
ve  hvězdném 
čase 


Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  země.      45 


maupzoAq  8A 
'uAÍJí  uqoQ; 


nu'Blb^s 

JH3A'B}S0d[ 
9UA8d 


co   "*  co   T-i 
(M    (Ti   CN   <?! 

10  »o  o  10 


I-   o  »o  G5 

(řJ  01  ffj  1-^ 

kO  o   o  lO 


CD  Tí(  o  '.:: 

■^     S-1     T-l     T-l 

10  o  o  o 


Ci  -*  10  -^ 
05  o  o  Ctí 

-*  >0  lO  'Jf 


S'BD 
ÄUpZ9Al{ 


JOlSO.ld 

ÁupzLud 


I  I 


co  so  co  co 
1111 


CO  co  co  CO 
(M   CN   ffJ   (D 

>o  10  m  ic 


i-~  t^  t^  t- 

ÍTM    (M    (M    <?J 

o  o  10  »o 


00   00  CO   00 
CJ   (M   (M   (řa 

o  lO  o  o 


(TJ   CJ    -rH   T-i 

co  co  o-;  co 

10  10  lO  lO 


I  I  I 


u^oídei 
noíinn 


t^  o   (M   co 
t-  CO  CO  00 

■^    "^   ^TT    'ïi^ 

lili 


c:;  o  o  íTJ 
ř-  í»  05  01 
■^  "^  "^  "^ 


t^  (M  m  t^ 

05  o  o  o 

-:#    10    o    lO 


o    C5    tH    co 

■,-H  1-1  (M  sq 

in  in  m  lO 


ní[{íqo^A 


d'STßd 

raaAonipoq  a 
UAÁJÍ  ■BqoQ 


-+   lO   —   CO 


T-1     t-     co     T-l 


I  1  I 


lili 


I  I  I 


■^   CJ  o  (M 
CO   CO   CO  -^ 

o  ÍO  o  ÍO 


00  T-i  ^  tra 

co    -^    TJH    ^ 

CD   o   ÍO  '-^ 


lO  "5<  o  >o 

■^  o  lO  »o 
5D    CD  ÎO   o 


G<1  »O  CO  T-( 

»rs  >o  lO  »O 

CD   CD  o   CD 


•raui  A 
nqonpzA  3[T3[x 


oO    A   B[pBAÄJ[ 

^ioidax 


t-  t~  co  o 

íří~  [n''  (řT  (>r 

-*-*-*    TÍH 
t^    t^    t^    t- 


»O  CO  t-  >o 


-#  o  co  t- 
t-  t,  t,  l:~ 


00  TJH  (M  1— 
cďcOCO  <K 
"^  '^  "^  ^^ 
C^   t-   t-   C^ 


0000 


0000 


(M    i-(    C5   co 

-*  lO  10  co 


05  co  Y-l  >o 
t~  00  05  os 

cT  o"  o^o 


qD^^niuui  A 
'ťJtlÁqoÁA 


o  »o  --  o 


r-l  (ja   IC  05 


tH  \0  (M   CT5 


(7J   tH   tH   (M 


iuon8ppni03[ 
t?qoa 


:}n9ai8Jí[ap 
•íubSo^ 


»o  co  o   (M 

00   CD   GO  lO 
CT5   Gí   O^   Oi 

0000 


O  t^   (M   1-1 

t-  lO  -*  >o 

O    CÎ  CÏ  O^ 

0000 


o  >n  (N  T-H 
-^  o  íM  o 

Gi   Gi   CÏ   OÏ 
0000 


tH    O    Ci   1-H 
Ci_C5  QO^Ci 

0000 


C5  00  Ol  O 
>0  (M  7<1  CD 
O  T-l   tH  O 


C5   O  10   Ci 

»o  Oi  o  «o 

o  -r-l  (M   o 


Ci  O  O  Oi 
>0  1-1  co  o 
o  10   ^   o 


n[od  J9rag 


j  A  aiod 
95][op9u.§t;j;\[ 


o  eo  eo  o 


05  -^  ■<*  Ci 


•sio  vpv^ 


46 


IX.  František  Köhler: 

Stückratliovo  mosazné  kyvadlo  čís.  5. 


.'S,      '=> 


Doba    kyvu 


^  S 


V  prostředí 
zemského 
magnetismu 
i  I. 


T  prostředí 

elektro- 

magnetu 

II. 


2h 


1 

2 

3 

4 

5 

6 

7 

8 

9 

10 

11 

12 

13 


1,34 

0,0061 

1,40 

063 

1,02 

059 

8,30 

091 

9,90 

144 

1,04 

059 

1,36 

063 

1,42 

064 

1,51 

069 

5,62 

077 

9,53 

129 

13,82 

200 

17,54 

488 

0,5023509 
508 
508 
495 
498 
500 
488 
492 
510 
522 
523 
516 
495 


0,5023499 
491 
494 
490 
492 
511 
488 
495 
508 
524 
525 
520 
505 


o  u 


>o 


Slřední  hodnota    0,5023505         0,5023503 


+10 
+17 
+  14 
+  5 
+  6 
-11 
O 

—  3 
+  2 

—  2 
2 

—  4 
-10 

+  2 


—15 
-12 

—  3 

—  4 
+13 

+  2 

+  5 
O 

+  4 
+  4 
+  6 
+  12 


64 

225 

144 

9 

16 

169 

4 

25 

O 

16 

16 

30 

144 


Ze  vzájemné  shody  středních  hodnot  I.  a  II.  řady  seznáváme, 
že  změna  magnetického  pole  nemá  na  dobu  kyvu  u  tohoto  kyvadla 
téměř  žádného  -vlivu.  Rozdíl  I.  a  IL  řady  obnáší  4~  2^  X  10~^  ^  určen 
jest  přesně  se  střední  chybou  +  2^2  X  ^^~^  ■ 

Vypočteme-li  dle  odvozených  vzorců  pro  nejsilnější  magnetické 
pole  17,54  r  vliv  útlumu  na  dobu  kyvu  tohoto  kyvadla,  obdržíme 
hodEotu  8'  X 10-9 ,  tudíž  hodnotu,  která  se  stávajícími  metodami 
v  době  kyvu  určiti  nedá.  Tím  menší  hodnoty  obdrželi  bychom  pro 
ostatní  magnetická  pole,  ve  kterých  se  kyvadlo  při  pozorování 
kývalo. 

Nemá  tudíž  ani  tak  mocný  útlum  patrný  vliv  na  dobu  kyvu 
tohoto  kyvadla,  jak  pozorováním  bylo  zjištěno. 

Můžeme  z  toho  souditi^  ze  změna  síly  semsJcého  magnetismu  nemá 
patrný  vliv  na  útlum  a  dolu  hyvu  mosazných,  pozlacených  kyvadel 
Stuckrathových. 


Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určeni  tvaru  země.      47 


esBO 

ni^npzaAq  öa 

nAjÍj[  'BqoQ 


nuTírois 
lueATSísod 

9UA9d 


00  -X)  -^  —  C5  (M 
C5  CC  M  O  !>•  O 
O   O   O   1-H  O   T^ 


■1-1   'X   1^   O       Ci    «O   -»   O 
t-iOOt-i       OOCi-H 


CO    -N   -1-1   CO 

c;  O  O  C5 
o  C-.  o  o 

CC   tM   W    M 


•!-(   OD  t-  -^   (M   t- 

co   co  5>1   «   -*   co 

O  CC  00  O  CC  O 

co    5-5  CN  co   (W    co 


CO  CO  (řJ  »O 

lO  la  »o  »o 

o  o  o  o 


5<D 


O 

'S 

C3 


S 


CS 


ÎÏ2 


ínpz9Aq 


joîsojd 
iupzBjd 


OOtOOOSO       O50ÏCÏC5 


lOiOiCïOOio    io»cioo 


i  I  I 


I  I  I  I    lili 


-+-*-»•  -^  1*  ^ 
co  co  co  co  co  co 

lO  iC  o  iC  Ö  iC 


^^^^       GOOOGOOO 
COCOCOCO       «MIJ^Id^íM 


t-  t-  o  «5 
CM  (M  <N  (M 

O  O  lO  O 


co  co  co  M  co  co 

(M  (řJ  <M  5-1  ÍM  (M 

O  lO  *C  O  »O  lO 


lili    I  I  I  II 


I  I 


tí 


njo^üej 
noí[nu 


nî[ij£qo^ÎA 
noi'Bra  oo 


asBo 
ni8Aonipoq  A 


raiu  A 
nqonpzA 


oO    A    T?IpBA 


qopn^uiin  A 

B3[[A"qOÍ^^ 


luouappnioJi 

■eqoQ 


Í<1  t-  o  »5  lO  ÎO 

ío  5C  ?o  c^  ř-  ^- 
o  O  *c  iO  lO  »O 


(MiCt-CO      -*t-COO 

cocoooco     ccoococs 


■•*  o  t-  co 

O^  OÏ  Oi  CÏ 
lO  lO  o  >o 


C5  co  co  co  o  co 
t-  co  co  01  C5  05 
lO  o  »o  kO  o  »o 


«5  o  -*  o 
t-  f.  t-  t, 
t>-  t-  t-  t- 


II    I  I  I  I 


sooico     cotřa-MO     eoooco     sqt-'MO-f'O     -^i—  —  (ja 


COOCOXi-lCO  CSÍřl^CO 
'Xt-trcoir-05  OXODO 
71   Î-3   íí    TI  <M   S<I       co   SM   (jq   CO 


o  o  t i 

C2  o  -*   1- 

(^J  CM  CM  co 


■^OOT      S-^iOi-H-*-çf      oococo 
0C300       t-!M<MC;-fC5       COCMÍMSM 

COt-i(MCO       CMOOCMOtM       -^Tí'^'* 


ií5  *]  05  »a 


(M   co   o  lO       o  •<#  (ří   C5 


t^t-OlO^O      COCOCOíM 


o  o  C  Ol 
«o  lO  lO  -* 
t~  c^  t-  t- 


0^00  5-]      CIOOOCS-^CO^ÍMC-  '^„'^ 

co"  X  t-T  t-T    cř"  -řT  co*^  co~  co"  ^í     s-i"  T-T  T-j  ,— 


Cřf 

o 
co 

■p-l 

si 

Ol 
'S- 

S'a 

o 
(m" 

ic  o  •*  «o 

co  co  to  o 

co  t-  t-  X 

1-1  tH  r-l  -rH 

0  CO  CO  X 

01  Ol  01  oi_ 

s-r  si"  sJ"  SM~ 

1-1  •!-(  iH  tH 

t^  co  co  t-  tH  co 
lí^CO^t-^X^CO^OO^ 

só^  sT  5<r  cřf  «<r  s-f 

—  1-1  -r-l  Ti  •r-i  1-1 

•rH  w  O  W 

x^X^X_^co^ 
co"  o"  co"  co" 

x_ 

- 

C5_ 

CO^ 

CO__ 

- 

co  ^__o_o_ 

00^  »a  lO  ^ 

lO  o  X^CO 

co  co  -^  -^  5<J  3^1 

lO^lO^CO^Cl 

SJ    SI   S<I   3<I    SM 


X-fXOXO  Cl-*CO— I  »«XOCO 

COCl^C^X—  —   -*COCO  t-COXX 

lOCOC-^CO-*  CMOOCTJ  COOlOli— I 

»o*  >^rr>o"irriO  la  OiOiOiO  iO»00>0 


»oooci  O-^t^t^coO  ■^oosr- 

t^OOCO  O-^lOCO-r-cO  »Or-COO 

S-1   o   lO   S-1  ř-  I>-   C^   ^7<   o  -^  t—   X   X  t- 

lococoio  loxxo  co"  o"  co"  co"  co"  co" 


:jU8UI9JJ{9p 

'íutóoq^ 


X  X  t-  co  »a  co" 

co  E-  r-  co  l:~  co 


-*  X  >n  »o 

co  00  X  «o 

o 
o 


00  5Q  -H  00 
o  —  -^  o 

o  1-1  1-1  o 


to  Ol  co  co 
o  t-  t-  co 
o  —  TI  o 


«OíOOlGOOlX      xxcox 
COiOCOcO^CO       COCOCOCO 

o  -*  ^  o  ■*  o    o 


Ti|od  .i9Tng 


CC  1-1 


co  i-s 


jr  A   9|0d 
95[0p9nS'BJ\[ 


•STO   típB-JJ 


os 

»n 

•a 

Ol 

o 

Ol 

Ol 

1-1 

so 
co 

S-J 

o 

Ol 

Ol 

co 

o 

co 

Ol 

1-1 

Ol 

«<1 

X 

S-1 

X 

Ol 

Ol 

-+ 
o 

Ol 

o 

01 

Ol 

ÍM 

01 

o 

— 

T- 

O 

^ 

o 

o 

>c 

»o 

o 

o 

Ol 

Ol  o 

o 

co 

co 

o 

o 

t- 

t» 

o 

t-  o 

o 

T^ 

T^ 

o 

48 


IX.   František  Köhler 


1 

t-S 

Ht 

O 

o 

CD 

-a 

Ěada  čís. 

Cí< 

o< 

n< 

fi< 

n< 

Ci» 

CB 

a> 

cc 

n> 

CD 

■< 

< 

< 

< 

< 

< 

Ö 

to 

o 

CD 

CD 

CD 

^        !^ 

» 

ta 

ö 

a 

C 

P        S 

ro 

cc 

o 

ro 

CD 

<^       S 

^ 

rs 

o 

o 

Ci 

O 

O        ^' 

3 

>— L 

K-k 

|_L 

M- 

,— L 

^^ 

^ 

-j 

^ 

-a 

P 

P 

_Oi 

o 

os 

o 

05 

OO 

O- 

o 

■~s 

co 

o 

o 

Ol 

Ol 

O 

o 

o 

O 

o 

o 

o 

o 

O 

o 

^ 

l_l 

o 

Magnetické 

1— L 

Ol 

K-k 

Ol 

c;n 

l-A 

»-L 

no 

rr 

^^ 

>.^ 

Ol 

c:i 

^^ 

,_>. 

co 

co 

H^ 

_t 

ctí 

co 

_» 

H-1 

to 

lO 

r-í 

pole  T  r 

O 

c; 

to 

o 

C5 

O 

co 

K^ 

"- 

co 

co 

Oi 

Ci 

CD 

cc 

co 

O 

co 

co 

co 

co 

co 

co 

00 

OO 

ta 

C/2 

< 

<  < 

5-1  Cn 
<    < 

«3     < 

<  < 

Směr  pólu 

O 

"o 

O 

^ 

"o 

o 

"o 

O 

Logarit. 

o 

H-^ 

o 

i— » 

k— »■ 

O 

h-* 

»— » 

o 

O 

o 

o 

o 

dekrement 

C5 

»— t 

Ci 

'^; 

C5 

Ci 

Ci 

ro 

i— t- 

Ci 

Oi  GD 

OD 

Oi 

Ol 

Oi 

o: 

Oi 

Oi  Oi 

Oi 

Oi 

Oi 

CTi 

-.1 

Oi 

co 

vl^ 

oc 

o= 

Lfc^ 

OD 

v 

'-' 

o 

ce 

~n 

OD 

^1 

co 

OO 

co 

co 

QO 

CD 

co 

Ci 

cc 

Cfj 

CO 

^— 

00 

^ 

^ 

-J 

J-l 

^1 

-^ 

~1 

^1 

-a 

-a 

-^ 

^1 

^1 

^a 

-a 

^1 

^ 

^ 

-a 

-a 

^ 

-a 

-a 

•o 

~a 

Doba 

:;; 

řt^ 

w 

>(^ 

4^ 

ca 

00 

4- 

.i^ 

OO 

OO 

>)^ 

bi:^ 

OO 

00 

OO 

00 

00 

OO 

OO 

OO 

OO 

OO 

OO 

00 

OO 

o^ 

-J 

-q 

œ 

•<l 

Ci 

Ci 

to 

rfi^ 

Ci 

Oi 

O 

O 

co 

-a 

CD 

-a 

•-a 

-a 

-a 

'Oi 

-a 

-a 

-a 

Cfí 

co 

koincidenční 

co 

on 

O 

o 

•^1 

»— í- 

H- 

on 

k; 

ce 

(T- 

Oi 

cr. 

to 

Ol 

Ci 

-J 

Oi 

Ci 

oc 

oc 

OO 

Ol 

4i- 

»—>- 

o   C5 

OO 

o 

•M 

- 

o 

Oi 

Ol 

ce 

GO 

to 

^- 

^ 

O 

«= 

-j 

OO 

OO 

cc 

■^ 

o 

o 

o 

o 

^ 

^ 

__j^ 

J_^ 

,_^ 

^_^ 

t-5 

tvS 

lO 

to 

to 

to 

to 

,_^ 

to 

to 

^^ 

to 

lO 

to 

ro 

to 

l_^ 

^ 

to 

to 

to 

Výchylka  , 
v  minutách 

œ 

^ 

~3 

Cíl 

O 

"— ' 

•— 

O 

o 

— » 

1-^ 

o 

CD 

o 

O 

Ol 

o 

>— k 

l-l- 

O 

>— * 

^ 

-a 

o 

o 

H* 

o» 

o; 

O 

co 

#-  OJ 

Oi 

^ 

H* 

Ol 

Ol 

Ol 

O 

Oi 

co 

OO 

co 

00 

00 

co 

M- 

l-l 

^ 

00 

Ol  o 

-a 

•-a 

t^ 

M- 

~a 

^ 

^ 

^ 

~a 

Oi 

Ci 

Oi 

Oi 

Ol 

h-» 

Ci 

Ci 

(-1 

Oi 

Ci 

Oi 

Ci 

Ci 

Oi 

Ci 

Teplota  ky- 

O 

c 

o  o 

O 

O 

o 

o 

o 

o 

O 

o 

CO 

CD 

o 

co 

-O 

co 

OD 

OO 

OD 

co 

CO 

CD 

OD 

co 

vadla  v  C 

o 

rt^ 

^ 

Ol 

00 

^ 

■" 

to 

LO 

^ 

^ 

Ci 

^ 

Ol 

UJ 

Ol 

o 

Ci 

Ci 

Ot 

00 

t>s 

lO 

to 

C 

o 

-J 

-1 

-a 

-3 

-a 

-a 

-J 

^ 

^ 

-.1 

•<I 

^ 

^1 

^ 

•~a 

-a 

-a 

-a 

-CI 

-a 

-a 

-a 

-q 

-a 

-3 

-4 

Tlak 

Ol 

O» 

Ol 

Ol 

o« 

Ol 

C^-i 

O» 

Ol 

Ol 

o< 

)4^ 

4^ 

4^ 

4^ 

*- 

4^ 

4^ 

4^ 

4^ 

4^ 

4^ 

Ol 

Ol 

ü> 

vzduchu 

•— * 

>-^ 

•— ^ 

»— ^ 

^— 

■— ^ 

H* 

o 

'-_; 

o 

o 

<J 

CO 

CO 

UÜ 

CD 

œ 

CO 

co 

CO 

CO  CO 

CO 

o  o 

O 

-^ 

H-' 

^ 

t-^ 

o 

o 

o 

co 

Oi 

hí^ 

rf^ 

o 

Ol 

O 

Ol 

Ol 

-a  o 

O 

to 

— 

Ol 

Ol  O 

'-^ 

co 

v  mm. 

o 

o 

o 

O 

O 

o 

Ol 

O" 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Doba  kyvu 
v  hodinovém 

o 

o 

o 

o 

o 

o 

rf- 

tr^ 

tf- 

4^ 

(C- 

4^ 

►;^ 

w 

*^ 

os 

OO 

t<^ 

»ř- 

OO 

OO 

hř- 

IC 

(f^ 

tfi 

>4^ 

1*^ 

4^ 

4^ 

4i- 

4i- 

4^ 

4^ 

4^ 

4^ 

4i- 

4^ 

*- 

case 

^ 

tt^ 

05 

rf. 

řt^ 

*^ 

)t^ 

(X) 

-J 

OO 

00 

o 

O 

to 

OO 

to 

lO 

lO 

to 

to 

OO 

OO 

OO 

oo 

to 

r—i- 

íf^ 

n^ 

00 

o: 

Ol 

InS 

to 

Ol 

Ji 

Ol 

O' 

4^ 

4^ 

O 

<_' 

x 

co 

co 

'ÍD 

Ol 

— ' 

'-' 

o 

to 

C3i 

1 

1 

1 

1 

1 

I 

1 

i 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

OO  malou 

o 

co 

O 

n^ 

*~^ 

^s 

to 

to 

to 

h-i 

h-^ 

t^ 

Ci 

to 

OO 

OO 

- 

to 

co 

00 

H-k 

^s 

výchylku 

'^ 

1 

1 

1 

i 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

' 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

r 

1 

1 

1 

1 

nultou 

~3 

^I 

-^ 

^ 

-J 

^1 

^1 

^ 

-.1 

-J 

^I 

^ 

^1 

^ 

-a 

^1 

--I 

^1 

~a 

-a 

-~r 

^1 

—1 

•^1 

^1 

-a 

teplotu 

00 

OO 

OD 

CX) 

c» 

co 

ct. 

œ 

00 

00 

co 

CD 

^1 

^ 

OD 

OO 

-a 

-a 

^ 

-J 

-a 

-a 

^1 

-^ 

-a 

-o 

Ol 

Ol 

<t- 

Ci 

Ol 

Ol 

OT 

■p- 

n^ 

4^ 

1«^ 

^ 

CO 

Ci 

to 

o 

-a 

-q 

Oi 

Ci 

o-i 

o< 

Ol 

4^ 

4^ 

1 

Ol 

1 

1  i 

Ol  Ol 

1 

Ol 

O' 

1 

Ol 

1 
6i 

1 

Ol 

1 

Ol 

1 

Ol 

1 

Ol 

J 

1 

Ol 

Ol 

i 

Ol 

1 

Ol 

1 

Ol 

1 

Ol 

1 

Ol 

1 

on 

1 

•Ol 

1 

Ol 

1 

Ol 

1 
Ol 

1 
Ol 

prázdný 
prostor 

ťS 

M 

1^1 

lO 

M 

ro 

to 

ro 

lO 

lO 

lO 

ro 

M) 

r— » 

r-k 

to 

to 

to 

to 

to 

lO 

to 

CO 

'-' 

"^ 

*-* 

—' 

-^ 

-* 

~ 

^ 

— 

o 

o 

O  O 

o 

o 

O 

CO 

o 

o 

o  o 

o 

o 

o 

o  o 

CD 

3 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

Ï 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

hvězdný 

o» 

Ol 

Ol 

o< 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

00  œ 

GO 

OD 

CO 

OD 

00 

co 

00  00 

00 

00 

cas 

P 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

I 

1 

1 

I 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

I 

1 

1 

1 

pevné 

Cl 

C5 

C5 

C5 

Si 

Ci 

Ci 

Oi 

Ci 

Ci 

Ci 

os 

Oi 

Ci 

Ci 

CTi 

Oi 

Ci 

Ci 

Ci 

o 

Oi 

Oi 

Oi 

Ci 

Oi 

postavení 

o 

O 

o  o 

o 

o 

o 

o 

o 

o 

o 

o 

o 

o 

.  o 

O' 

o 

o 

o 

o 

o 

o 

o 

o 

c 

o 

stojanu 

o 

o 

o 

o 

o 

o 

Ot 

Ol 

o» 

Ol 

Ol 

Ol 

Doba  kyvu 
ve  hvězdném 

^ 

^ 

^ 

o 

o 

OJ 

to 

03 

t>0 

to 

OO 

OO 

w 

to 

OO 

OO 

OO 

00 

OO 

o 

ÍD 

o 

CD  O  O 

o  o 

o 

o 

•"^ 

o  o 

o 

o  o  OO 

o 

o 

o 

o 

o 

o  o 

o 

case 

C5 

05 

Ol 

o 

(35 

Ol 

Ol 

o 

co 

Ol 

Ol 

ro 

ro 

o< 

4- 

4^ 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Ci 

Oi 

Ol 

4^ 

4i^ 

:x 

Ol 

rt^ 

CXT' 

rf^ 

o 

co 

ď^ 

o; 

*. 

0- 

^1 

co 

OO 

o 

Ci 

o 

k— fc 

"- 

OO 

CD 

C' 

o 

Oi 

O 

to 

1 

Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  země.      49 


8SB0 

ni9upz3Aq  8A 
nAiíí[  'BqoQ; 


lO  -^  ffCl  o 

in  «5  (M  o 

o  05  os  o 

10  ÍM  (M  co 


(N  o  (?J 
iC  lO  aC 
000 


lO  ?1  -^  CO  ^  >o 
ÍÍ5  O  iC  >0  O  'O 
000000 


ITJ  00  ÇD 
iC  «O  O 
000 


5D  CO   O 
»C  O  »O 

000 


nuBfoíS 

inaABísod 

auAad 


S'BO 

.CupzçAq 


ao^sojd 
jínpz^.id 


I    I    I 


1    I    1 


lOií^iOO         lOOiOiC 


lO  lO  .10  lOO  iC 


Ml      I 


I  I  I  !  I      III 


000 

(M   (M  !M 

lO  lO  »o 


I  I 


Pí 


u;o{d9:j 
noíinu 


ní[[iíqOiÍA 


-*  CO  co  ^ 
co  co  00  00 
t-  t^  t-  t~ 

M    II 


o  in  -^  ^ 
CO  co  co  co 
t-  l:~  t-  t- 


-*  »O  O 
00  CO   CO 

t-  l~  t- 


T-l  (M  t^  Oi  o  1-1 
t~   t-  C^  t-  CO  00 

t-  t^  t~-  t^  l>.  I>. 


I       I    I    I!    I    I       [ 


-*  -*  o 

00   00  00 

t-  t~  t- 


10  »C  '^ 
co  00  00 

t-  t-  t- 


05   05  "*  00  00    ?3    íl   co 


CM   (N   co  (N   S<I   CM 


I  lil 


9SB0 

tnsAonipoqA 
11AÍÍ[  BqoQ 


•sjl  Oi  00  ÍD 
CO  o  Oi  CO 
Tjí  co  CM  -^ 


O  -*  00  lO 

CO  CO  eo  CO 

■^  ^1  ^jH  -^ 


lO  co  ÍO 
co  co  co 
■^  -^  •># 


-Tt*  CM  o  o  (M  -^ 
IM  <M  co  co  co  co 

^'^   "^   "^   ^!^   ^Ji   ^í 


-TT  Cí  o 

co  »o  co 


o  lO  CM 
co  oo  co 


■mra  A 
nqonpzA 


oO   A  'BIP'BA 


qo'Bjnnira  a 
číitiqo^A 


inouappuioji 
^qoQ 


ijuamgj^iap 
i^ubSot; 


o  o  -i-i  1-1  1- 


O  O  o" 


»O  o^t-^ 
o^o^oT 
>0  lO  •«*< 
t-  t-  t- 


t^  t-  t-  t- 


t>  t-  t-  t- 


^  co  10  o  co  co 

ř-  t-  00  05  (35  OV 
co"  CíTcO  CD  ÇO^  tÓ^ 


C0_^00_-*^CO 


CO    CO    >í^   05 


th"i-(   t-I 
<M   (M   (M 


iM  i-H  00  «O  CM  CO 

1— (  i-T  — "  i-T  T-T  th" 

(M   <M   ffl    CM  CM   CM 


O  CO  O  O 

o  1-1  lo  co 

!>•  (M   co   to 


O  O  eo  00 
00  O  »O  00 

ç^  t^  co  "ÍO 


00  o  o 
co  >c  t- 

ÍO  ÍO  ÍO 


o  o  to  o  iC  o 

(M  o  -*  iC  CM   o 
00  00   t-  !>•  t-  t- 


O  00  10 

00   co  CM 

O  «O  t- 


00  eo  co  00 
<»  co  co  so 
o  CO  co  o 


«içd  J8UIg 


t>   fc-         > 
C/31-S        03 


j  A  ajod 


05  CM   CM   Oi 

i-.__ao_oD^i-^ 
cTicřTirco' 


Gi   Gi   ^  Oi 

"".,  "í,  "1.  '^ 
crTcTo^cD 


o  1-1  T-i  o  1-1  o 


Ol  «o  os 
«_^oo  ^ 

o"o  o~ 


iH         * 


•sjD  ■ep'Bjj 


Věstník  král.  české  spol.  nauk.  Třída  II. 


4* 


50 


IX.  František  Köhler: 


Stückratbovo  mosazné  kyvadlo  cis.  88.  s  niklovým  pláštěm. 


O)  c 

to  <D 


«•  S 


es    M 


Doba    kyvu 


v  prostředí 

zemského 

magnetismu 

I. 


v  prostředí 

elektro- 

maguetu 

II. 


!  M  o  í* 

I  Ö  c3 

rQ  1-1 

^_  "^  » 


-a  a  o- 


■N  (13  B 


1,51 

5,02 

9,53 

13,82 

17,54 

1,25 
1,23 
0,99 
0,99 

5,56 

9,84 

13,56 

14,82 

0,99 
0,94 
1,35 
1,28 
0,86 


0,0077 
087 
112 
179 
458 

067 
070 
068 
069 

087 
120 
164 
333 

068 
069 
Ô68 
070 
069 


0,5013100 
108 
102 
095 
084 

057 
051 
056 

.050 

054 
057 
059 
056 

054 
052 
054 
054 
053 


0,5013083 
3081 
3050 
2997 
2836 

3053 
3053 
3056 
3048 

3028 
2999 
2966 
2927 

3054 
3055 
3053 
3068 
3053 


1 

+17 

6 

4-27 

4 

+52 

4 

+98 

4 

+248 

6 

+  4 

-6 

36 

4 

-   2 

0 

0 

4 

0 

-2 

4 

4 

+  2 

—4 

16 

4 

+26 

4 

+58 

3 

+93 

6 

+129 

4 

0 

—  2 

1 
4 

4 

o 

+  1 

1 

4 

4-  1 

-  3 

9 

6 

-14 

+  12 

144 

3 

0 

—  2 

4 

3 

—  7 
—11 
-20 
—38 
—96 


—10 
—23 
—36 
—51 


Z  pozorovaných  řad  6 — 9  a  14—18  vyplývá,  že  u  tohoto  ky- 
vadla mosazného  s  niklovým  pláštěm  nejeví  magnetismus  žádného  vlivu 
na  dobu  kyvu,  neboť  rozdíl  I.  a  II.  řady  rovná  se  —  2'  y^lO~  '  a 
určen  jest   přesně  se   střední  chybou  +  fß  X  10  ~^''- 

Pro  silnější  magnetické  pole  působí  niklový  plášť  zmenšováním 
doby  kyvu,  jak  z  řad  1—5  a  10 — 13  jest  viděti.  Čím  silnější  jest 
magnetické  pole,  tím  kratší  jest  doba  kyvu. 


Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  země.     51 

Útlum  není  však  tak  mocný  jako  při  kyvadle  pozlaceném.  Pro 
intensitu  magnetického  pole  17,54  F  byl  logaritmický  dekrement 
kyvadla  pozlaceného  0fi488,  u  tohoto  kyvadla  jest  0,0458. 

Zdá  se,  že  působí  niklový  plášť  tím,  že  umenšuje  útlum  a  dobu 
kyvu. 

Toto  umenšování  doby  kyvu  platí  jen  pro  silné  změny  intensity 
magnetického  pole.  Pro  takové  změny,  v  kterých  kolísá  intensita  zem- 
ského magnetismu,  má  tato  malá  změna  jen  nepatrný  vliv  na  dobu 
kyvu  a  není  třeba  dbáti  tohoto  vlivu. 

V  mezích,  v  jaltých  mění  se  intensita  zemsJcého  magnetismu^^),  má 
tato  změna  nepatrný  vliv  na  útlum  a  dobu  kyvu  SfucJcratJwvých  ky- 
vadel s  nildovým  pláštěm  a  není  se  třeba  obávati  chybných  výsledku 
při  použití  těchto  kyvadel  k  relativnímu  určování  tíže. 


^'')   V   Rakousku    mezi  nejsevernějším    a    nejjižnějším   cípem     v    rozsahu 
okrouhle  9"  zeměpisné  šířky  o  hodnotu  0,040  r. 


4» 


52 


IX.  František  Köhler: 


Řada  čís. 


CT- er 

N    N 

(O  a 
0  P 


Ö 


■"i    t>í>   >-i    t^» 

^  O  O  O 

I—    ((i.    K'    lí- 


«O  O  O  «C> 
^  if^  rfs.  h- 


O  i-»  W  -^ 

W  «O  -5  ÍO 

o«  H-  )ř-  — 


O  rf^  00  co 
l-i   tvS  03  h-' 


Magnetické 
pole  v  r 


er  er 


Smér  i3Óla 


Logarit. 
dekrement 


CC  GO  (X  00 
O  <D  O  eo 
l-i  C5  Oi  O' 


OC  ÛD  00  OO 
^  ÎD  CD  O 

oi  00  w  řp» 


05  ÙJ 

"o  "od 
w  o 


«5  CC  ca  OO 

Ctó  CD  ►-  ÍD 
4-  Ol  CÖ  to 


CO  CC 


00  o  co  OD 


CO  W  CO  (M 
o;  o:  O  CO 


co  tc  05  co 
'o'co'uJ^ 


~0~UD~ČO  00 


J»_CI0_00  to 


Doba 
koincidenční 


Výchylka 
v  minutách 


^-^■  o   o  o   o 


O  o^_co 
"o  o~co"qo 
til  t*  #.-  O 


co  co  co  co 


_çO   CO 
řf^~CO 


^1  -3  ^  -q 

Ol  a<  a\  m 

o  o  o  o 


-1  .<!   -a  --J 

Ü1  Ol  Ol  CPI 

Ol  ;ji  Ol  o 


Ol  Ci 


-^COcOcO         OcOcOH* 


-1  -^  -J  -1 

c;i  Ol  Ol  Ol 

co  co  CTI  Ol 


-a  -1 

Ol   Ol 

00  OO 


•<i  ~a  --a  -a 

C;i  Cji  CJi  C?i 
Oi   os  O«   Ol 


_p  o 

~0  00 


Teplota 
kyvadla  v  C 


Tlak  vzduchu 
v  mm. 


o   I-»  H*   H» 
-a  ~q  I—  -5 

CO   ti)   C5   CO 


Doba  kyvu 
v  hodinovém 
čase 


C^  Ol  Ol  Ol 


tř'  hf^  ■<!  Ol 


co  co  co  co 


I  I  M 

O  O  to  íO 


I  I 


I  I  I  I 

CO  co  co  co 

-J  -1  05  05 


00   malou 
výchylku 


nultou 
teplotu 


W 


C3  Ol  C?i  C^i 


Ol  c;i  c;i  c?i 
K-  i-k  i-i  I-* 

co  Ü0  00  00 


Ol  Ol 
OO  00 


I  I  M 

tu  Ol  Ol  Ol 

l-í  l-L     ^     y^ 

-4  -í  co  OO 


I  I     I 


I  I  i 

c;i  Ol  c;i  Ol 

H-k  l-i  I-.  H-i 

co  co  co  co 


Ol  Ol 
1-^  I-. 
05  a> 


prázdný 
prostor 


la  ts  ts  ts 


I     -fH-++    ++    ++++ 


co   co  (-'   h-k   I-' 


hvězdný 
čas 


lili      Ml 


Ol  ü<  Ol  C^i 
Ol  If^  >f»-  tfi. 
«o  -J  "J  co 


c;i  c?i  c?i  c;i 

Ol  if-  Ol  on 
O  Ol  tf^  CO 


I       I 


(&.  Ol 
00  -J 


M      lili      II 


►F»-  Ol  tf».  c;i 

Ol   »ř-  co  Oíl 
Ol  00  1<S   Ol 


CJi  Ol  CJi  Cíl 
Ol  co  co  Ol 
-1  i4-   (f^   4^ 


Ol  Ol 

co   Ol 

»^  co 


pevné 
postavení 
stojanu 


Doba  kyvu 
ve  hvězdném 
čase 


Yliy  zemského  magnetismu  ua  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  země.     5^ 


■r-) 

n 

o 

T~l 

CO 

■«* 

CD 

■^ 

•<* 

■<* 

co 

-1< 

CO 

O 

co 

.X' 

co 

o 

00 

.-*; 

CD 

CO 

'^l 

-ť 

-)< 

1^ 

H^ 

^ 

^ 

T 

•:+ 

co 

ií: 

^ 

iC 

CO 

co 

lO 

■* 

1* 

"* 

CO 

»O 

lO 

CD   co 

9  se? 

1Í5 

iC 

iC 

>f: 

i£5 

«5 

1« 

lO 

»c 

m 

>J0 

>o 

>o 

»o 

iC 

lO 

»O 

o 

íO 

m 

O 

>o 

«0   lO 

O 

CO 

co 

co 

co 

CD 

nAi£í[  ■eqoQ 

O 

o 
»o 

1-- 

o 

UO 

1^ 

o 

t- 

o 

110 

O 

o 

o 

o 

o 

o 

o 

nuv  l'oîS 

(M 

'N 

(M 

(TI 

«■J 

(TI 

!M 

-M 

TI 

<M 

TJ 

TJ 

TJ 

TI 

TJ 

TI 

TJ 

TJ 

TJ 

TJ 

TJ 

<M 

TJ  TI 

laeiBíSod 

CO 

«O 

;d 

O 

O 

CD 

CD 

Cl.'' 

'-r 

c:^ 

CD 
1 

CO 

co 

CO 

CO 

CD 

CO 

CO 

CO 

co   co 

9UA8d 

1 

1 

' 

' 

' 

' 

1 

' 

' 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1   ! 

SBO 

^ 

^ 

^ 

^ 

iH 

O 

»ft 

O 

lO 

O 

O 

UO 

líí 

O 

TI 

TJ 

TJ 

TJ 

»-* 

1-1 

.^-J 

_^ 

♦H    ^ 

<v 

iapz9Aq 

+ 

+-f 

+  + 

+ 

-1- 

+  f 

-h 

1 

_L 

+  + 

-1- 

~ 

+-  + 

' 

1 

1 

1 

J L 

^ 

^ 

1-1 

c 

O 

TI 

■n 

<n 

TI 

00 

on 

00 

00 

co 

to 

lO 

iC 

■^ 

cn 

TJ 

Oj 

C3 

.lO^so.Td 

■— í 

T— í 

1— < 

T— t 

T— < 

■»— I 

1—« 

»— 

T— * 

1—1 

1—1 

1— ( 

- 

1—1 

3 

O 

lO 

O 

•o 

o 

lO 

>c 

»;; 

!*•. 

iO 

1'^ 

>o 

>o 

lO 

sO 

\n 

.O 

lO 

lO 

>o 

i^ 

lO   uO 

Áupzp.ul 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1       1 

a; 

nî0];d9ï 

Iň 

o  in  m 

«5 

CD 

co 

CD 

crs 

»c 

»O 

lO 

lO 

>-o 

lO 

»o 

»o 

>n 

»o 

CO 

co 

cr 

CO  co 

tí 

■^ 

-t 

^ 

■* 

^ 

Ti< 

■<t 

"JJ* 

-* 

'^ 

^ 

'^ 

^cH 

rť 

'^ 

"* 

^ 

'^ 

-* 

^ 

^ 

-* 

1*  ^ 

noîinu 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

■- 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1  1 

n3iiíi[oXA 

^ 

lO 

«n 

ïC 

lO 

CO 

co 

to 

co 

CD 

o 

co 

CC 

CD 

co 

co 

co 

co 

lO 

\Oi 

o 

>n 

co  o 

nojBuu    oc 

1 

' 

1 

1 

' 

' 

1 

1 

1 

' 

' 

1 

1 

' 

1 

' 

1 

1 

1 

t 

' 

\ 

1  1 

<M 

»o 

rr4 

(N 

•o 

O 

1^ 

>o 

lO 

O 

oa 

o 

(M 

O 

tO 

1*  TJ 

UO 

-^ 

os 

TJ 

TJ 

-^  —, 

ÍO 

«13 

íO 

l~- 

co 

co 

co 

co 

CD 

CD 

t^ 

t- 

T(: 

CO 

co 

oo 

h- 

co 

l~- 

00 

Gí) 

CO 

GO  CS 

gsBj 

tH 

r^ 

tH 

iH 

tH 

v— 

T-I 

tH 

1-1 

iH 

iH 

1-H 

1— 1 

1—1 

— 

1—1 

T-i 

1-1 

1—4 

tH 

tH 

i-<   1—1 

t~ 

I^ 

t^ 

t^ 

D- 

t^ 

Ul 

9A0Uip0lI    A 
I1AÍ5I   'Bqod 

O 

o 

O 

o 

Ô 

O 

lO 

o 

lO 

íO 

lO 

vO 

o 

o 

o 

o 

o 

O 

lO 

\0 

>o 

CO 

O 

<M 

t- 

(M 

^ 

oc 

00 

t- 

o 

T-J 

,- 

CD 

TJ 

CO 

-# 

tW 

CD 

co 

-íi<      T- 

•raui  A 

OÏ 

Oí 

c^ 

05 

05 

O 

>o 

CD 

CD 

.^ 

.ri 

._ 

„ 

.^ 

co 

(- 

r^ 

co 

co 

CO 

TJ 

TJ 

1-1   TJ 

qonpzA  3iT3[x 

-# 

^ 

-* 

^ 

■* 

lO 

>Í5 

O 

»O 

co 

CO 

o 

CO 

CO 

»o 

.O 

m 

lO 

»o 

>o 

>C 

i.O 

íO    'O 

t- 

t- 

t> 

t- 

t- 

t- 

t- 

t- 

t- 

t- 

t- 

!>. 

t^ 

t^ 

t^ 

t- 

t> 

L-- 

t- 

t- 

C^ 

t- 

t-   l^ 

o 

%D 

05 

-^ 

•o 

>co 

(M 

O 

TI 

fiO 

fM 

CD 

CO 

GO 

r^ 

ov 

„ 

o 

^ 

o 

GO 

T) 

^  >o 

oP 

A    BJpBAiííl 

■^ 

^^ 

■^ 

(M 

co 

co 

-* 

lO 

CO 

■^^ 

TI 

CO 

-# 

^r 

o 

o 

TJ 

TJ 

co 

CO 

Ttl 

co  -í 

Bioidax 

(M 

1-1 

S-J 

TI 

1-1 

3^ 

T-i 

TI 

TI 

(M 

TJ 

T4 

TJ 

Ta 

TI 

" 

TI 

TI 

TJ 

TJ 

T-I 

TJ 

TJ 

TJ 

TI    TJ 

o 

t~ 

■^ 

>o 

GO 

t^ 

ÍT) 

ro 

CO 

^ 

(TI 

t^ 

rtri 

t> 

t^ 

ř- 

O 

CO 

r- 

>-t: 

I^ 

c- 

»O  es 

■BJiiiqo^^ 

co 

CO 

■^ 

^ 

^ 

1* 

■* 

^ 

1-1 

iH 

T-I 

1* 

1-1 

T-I 

o 
1-1 

co 
1-1 

co 

CO 

co 

T*  co 

^ 

CO 

05 

ííí 

00 

00 

h- 

r/T! 

00 

O 

TJ 

O 

^ 

cr) 

OO 

O 

lO 

-o 

■^ 

co 

_^ 

^ 

o  t- 

XI 

lonapioniojí 

C5 

ov 

o 

05 

C5 

o 

O 

C5 

o 

o 

O 

o> 

C5 

CÏ 

C5 

T. 

c^ 

00 

CS 

es 

es  00 

00 

0Ü 

00 

00 

00 

ou 

00  GO 

00 

<Ji 

00 

(X) 

00 

oo 

X' 

00 

Ü0 

00 

00 

iti 

00 

00 

00   QO 

»5 

fM 

-M 

TI 

!N 

(N 

(?í 

in 

(M 

(M 

TJ 

TI 

TJ 

TJ 

TJ 

TJ 

TJ 

7-1 

TJ 

TJ 

TI 

TJ 

TI   TI 

uqoQ 

CO 

10 

co 

co 

CO 

CO 

CO 

co 

CO 

CO 

CO 

CO 

CO 

CO 

CO 

CO  co 

co 

CO 

CO 

CO 

CO 

■CO  co 

o  co 

CQ 

re 

O 

o 

CO 

co 

o 

o 

CO 

co 

co 

o 

O 

cr; 

CO 

O 

o 

CC 

co 

o 

es  os 

ÍO 

50 

«o 

ÍC 

O 

CD 

co 

co 

co 

o 

cn 

co 

co 

co 

co 

CO 

co 

co 

CD 

cp 

co 

cp 

co  co 

o 

cr> 

o 

o 

O 

o 

•^ubSo'^ 

o 
o" 

O 
O 

o" 

o" 

O 

o" 

o 
o 

n[od  .T9rag 

-a 

_ 

-rj 

JS 

A 

r^  j=  j:4 

r3  ja 

SA-ů 

rí3^ 

cci-sco 

m 

'-i 

C/2  »-5  C/2 

C/3  i-s 

M  1-5 

m^ 

^ 

-^< 

^ 

^ 

^^ 

^ 

•^ 

■^ 

^ 

tH 

TI 

TI 

TI 

_H 

^ 

TJ 

TJ 

tH 

^ 

TJ 

TJ 

^ 

o  o 

j  A  a{od 

os 

o 

o 

o 

C5 

C5 

o 

O 

05 

OJ 

^ 

■^ 

-* 

05 

C5 

•^ 

-* 

es 

05  '^ 

T 

CS 

t-  t- 

T— 1 

fM 

(7J 

"M 

1-1 

(N 

OJ 

1—1 

i-i 

TI 

TJ 

TI 

T— i 

1—4 

TJ 

TJ 

1— ( 

^- 

..^) 

TI 

1—1 

9JI0p9U§BI\[ 

O 

O 

O 

O 

o 

o 

O  O 

O 

O 

O 

O  O 

o 

o 

O 

O  O 

o 

O  o 

o 

o  o 

a 

lO 

d 

oó 

OS 

d 

TJ 

th" 

Tj' 

Ö 

o 

d 

ä 

d 

Ö 

Ö 

3 

O) 

OJ 

fi 

,£! 

rQ 

^ 

^ 

><!> 

.(U 

3 

3 

Ö 

3 

> 

'TS 

-tí 

'Ö 

na 

^ 

^ 

TJ 

co 

1* 

>o 

"SJO  «piííj 

T-l 

tH 

■^ 

'"' 

54 


IX.  František  Köhler; 


II 

14 

I-' 

ts 

o 

l-t 
<o 

l-l 

co 

-4 

os 

Řada  čís.           | 

o< 

e5< 

o< 

a< 

o< 

f» 

CD 

CD 

ct> 

CD 

CD 

>-s 

•-s 

<3 

-i 

^ 

■< 

Ö 

cc 

CD 

CD 

CD 

CD 

s» 

-  3 

B 

p 

B 

S 

B 

o 

C3 

CD 

CD 

CD 

CD 

CD 

o 

o 

o 

Cl 

O 

Cl 

B 

^s 

^s 

to 

co 

CO 

to 

i"' 

J-l 

p 

o 

o 

p 

o 

o: 

OJ 

o 

O  O»  O»  O 

o 

^ 

-4 

o 

o 

05 

05 

o 

o 

K-i 

l-l 

O 

o 

o 

o  o 

Magnetické 
pole  T  r 

^,^ 

<— > 

o 

,_1 

h-t 

l-t 

^_L 

,_t 

lO 

to 

l-l 

|_L 

o 

o 

M- 

h-l 

-4 

-4 

„^ 

l-l 

Ol 

CJl 

M- 

•£> 

CO 

Ol 

o 

ÍO 

-a 

•-4 

to 

ÍO 

-a 

-4 

to 

co 

OD 

f/D 

to 

co 

00  oo 

to 

co 

— 1 

-4 

CO 

t-l 

■-^ 

Ort  o» 

Hi 

h-i 

Ol 

Ol 

^ 

*~' 

'^ 

H-i 

'"' 

l-l 

o 

O 

l-l 

'"' 

Ol 

O« 

^ 

e-irrt 

t-lf/J 

e-(OT 

^-1 

m 

C-lCG 

e-iTO 

Směr  pólu 

trtť 

trf 

tr  tr' 

o-tJ' 

^ 

ÍT 

trpr 

'o 

"o 

o 
"o 

o 
"o 

o 

"o 

Logarit. 

O 

os 

Os 

o 

os 

-~1 

-J 

o 

Ol 

Ol 

es 

os 

o 

os 

Ol 

os 

Cl 

o 

es 

es 

02 

Ci 

os 

os 

Ol 

es 

Ol 

dekrement 

O 

«5 

^ 

O 

o 

os 

o 

o 

00 

GO  o 

o 

to 

CO 

o 

o 

OS 

to  o 

©  00  co 

o 

OJ 

W 

co 

w 

os 

co  co 

os 

os 

05 

05 

05 

05 

co 

05  05 

05 

CC 

05 

05 

co 

05 

co 

05 

Doba 

1* 

r« 

l^^ 

ti! 

ts 

I* 

r* 

t* 

l.^ 

l-l 

to 

rs 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

lO 

10 

co 

00 

(-13 

<T) 

rn 

co 

CTI 

i-n 

on 

rr 

-^1 

^t 

<ri 

CC 

Cl 

os 

(fl 

on 

^ 

•-4 

(W 

co 

cn 

(» 

œ 

Ol 

-J 

d 

05 

05 

co 

hS 

Ol 

Ol 

co 

co 

os 

Ol  ^ 

•-4 

Cl 

tf^ 

on 

Cl 

os 

co 

co 

Ol 

komcidencul    li 

O^  C  tf». 

tn 

tu 

^ 

Ol 

Ol 

o  o 

M-  Ol 

Ol 

lO 

a> 

o« 

Ol 

n^ 

-^ 

^ 

oc 

ts 

ti 

t^S 

tNS 

hS 

rs 

r« 

r-s 

lo 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

1— 

Výchylka 
v  minutách 

^-L 

O  o 

O 

o 

o 

o 

K^ 

t—k 

o 

o 

o 

o 

o  o 

o 

o 

o 

o 

o 

o 

o 

o 

Ol 

l(^ 

03 

Ot 

O 

o 

ts 

o 

co 

^ 

o 

Iř- 

tř- 

Cl 

es 

Cl 

Cl 

(f^ 

05 

If^ 

*- 

l-l 

Ol 

Ol 

^ 

h» 

l-l 

h-* 

l-l- 

l_J 

M- 

h-i 

l-l 

h-^ 

l_^ 

l-l 

^_l 

l-l 

l-l 

l-l 

l_^ 

^ 

l-l 

^ 

>-i 

J_^ 

l_^ 

Teplota 

os 

05 

05 

OS 

05 

Gl 

os 

Ol 

C5 

TO 

Ol 

Ol 

Cl 

os 

es 

Cl 

ei 

01 

os 

Ol 

Ol 

Cl 

Ol 

Ol 

kyvadla  v  ( 

!" 

o 

Ci 

(75 

Ci 

Ol 

t(i- 

0- 

w 

-4 

~4 

-J 

--4 

^ 

-4 

^J 

oc 

(W 

(X) 

■^ 

^ 

-J 

-4 

Ol 

"4 

-a 

W 

O 

lí^ 

ií^ 

Ü1 

Oi 

Ol 

to 

*-" 

to 

l{^ 

li^ 

Cl 

co 

o 

o 

o 

Ol 

^9 

to  o 

-4 

Hi 

-J 

~a 

-í 

-5 

^ 

^ 

-4 

•<l 

^J 

^1 

-4 

~4 

^ 

-4 

^ 

-4 

^ 

^ 

-^ 

^ 

^4 

•-4 

^ 

~4 

Tlak  v7fliirlTi     li 

o 

c;< 

Cl 

yi 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

o-i 

Ol 

c;i 

cn 

o-i 

ď 

Ol 

0^ 

on 

Ol 

Ol 

Ol 

C3 

On 

Ol 

lí^ 

*■>■ 

H- L 

H-L 

h-L 

H* 

|_L 

o 

o 

o 

o 

o  o 

o  o 

o 

o 

o 

o 

l^ 

O 

o 

to 

v  mm. 

rf^ 

i4^ 

w 

co 

co  lť>- 

to 

tc 

Ol 

)í^ 

If^ 

(íi' 

rf^ 

*» 

os 

to 

co 

CO) 

•^ 

o 

o  o  o 

CO 

O 

o 

o 

o 

o 

o 

C3 

Ol 

c 

c;i 

Ol 

OT 

Doba  kyvu 
v  hodinové 

o 

o 

œ 

o 

-4 

o 

o 

-4 

o 

-4 

m 

-J 

-J 

oc 

-J 

-J 

M 

^ 

-J 

rS 

-4 

-J 

tc 

t« 

o  o 

r* 

to 

o 

o 

to 

to 

-4 

Ci 

ro 

to 

Ol 

Ol 

ro 

co 

o: 

co 

CO 

case 

iJ^  o  53 

14^ 

>(^ 

05 

Ol 

co 

o« 

Ol 

o 

05 

05 

o 

co 

rt^ 

lí^  co 

o  rfi- 

ll^ 

O 

o  05 

05  O 

I-' 

C 

C5i 

c;> 

ti) 

GO 

Ol 

to 

■lo 

00 

oo 

^I 

ao 

Ol 

Ol 

co 

CO 

O 

o  00 

Ol 

Ol 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

co   malou 

ts 

u; 

te 

^5 

^ 

-- 

t« 

co 

^ 

)-l 

^ 

- 

^ 

^ 

^ 

- 

- 

^ 

^ 

-4 

výchylku 

W 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

I 

1 

1 

1 

i 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

nultou 

Ol 

Oi 

C5 

C3 

o 

c. 

Cl 

Cl 

es 

Cl 

Ol 

Ci 

Cl 

Cl 

Cl 

Cl 

Ol 

Ol 

es 

ď 

es 

OS 

teplotu 

t« 

ts 

t* 

^ 

o 

co 

co 

co 

co 

I^ 

co 

co 

to 

co 

CO 

to 

co 

co 

co 

co 

to 

ce 
a- 

PT 

1 

Ol 

1 

1 

\ 

1 

o» 

1 

Ol 

v^ 

Ol 

1 

Ol 

1 

c:ii 

1 

Ol 

1 

c;ii 

C3 

1 

o> 

1  1 

c;i  Cl 

c;i 

1 

Oíi 

1 

Ol 

i 

tn 

c;i 

1 

o> 

1 

c;i 

1 

Ol 

prázdný 

ta 

t* 

ro 

li) 

hï 

tc 

Ml 

til 

to 

ro 

to 

to 

to 

toi 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

prostor 

OJ 

Oi 

w 

OS 

Oî 

co 

Oí 

co 

^ 

'-' 

l-l 

'-' 

^ 

l-l 

^ 

•"" 

" 

'-' 

l-l 

l-l 

'"' 

'"' 

^ 

'"' 

CD 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

! 

, 

1 

1 

1 

i 

1 

1 

1 

1 

hvězdný 

w 

w 

w 

w 

os 

co 

co 

os 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

OT 

Ol  o» 

Ol 

Ol 

c;i 

Ol 

c;i 

c;i 

Ol 

Ol 

OT 

cas 

, 

1 

1 

1 

, 

1 

1 

1 

1 

. 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

, 

, 

1 

1 

1 

1 

1 

pevné 

es 

o 

C5 

Ci 

Cl 

05 

Ol 

Cl 

Ol 

Ol 

OS 

Cl 

Cl 

Cl 

Cl 

<TS 

es 

es 

os 

C5 

Ci 

Cl 

postavení 

o  o 

o 

o 

o 

í_> 

o 

o 

o 

o 

o 

o 

o  o 

o 

o 

o 

o 

o 

o 

O  o 

o 

o 

stojanu 

o 

o 

o 

o 

o 

o 

o 

ar 

o 

Ol 

o 

C3 

o 

-4 

o» 

o 

cn 
o 

Doba  kyvu 

ve  hvězdné 

m 

o 

-4 

•^1 

C5 

Cl 

-J 

-q 

os 

Cl 

ÍO 

50 

es 

es 

^ 

^ 

Cl 

cr: 

es 

es 

m 

CTI 

es 

os 

d 

O 

o 

Cx 

o< 

CC 

4^ 

c;i 

c;i 

05 

05 

Ol 

Ol 

o 

o 

Ol 

o-i  CO 

co  on 

o-i 

es 

Cl 

c;i 

case 

oc 

*^ 

to 

!/) 

(» 

-4 

o 

CC 

(O 

to 

íO 

^ 

^ 

If^ 

05 

c» 

co 

~4 

if». 

(X) 

(» 

1^ 

iii- 

00 

w 

o  tví 

CS 

Cl 

^1 

*.. 

o 

Cl 

io 

>f^ 

to 

to 

oc 

to 

es 

es 

x>. 

co 

Ol 

Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  zemé.     55 


^Tí 

co 

eo 

vO 

»o 

(M 

h- 

o 

(TI 

t- 

^H 

o  o 

-T, 

Ȓ^ 

fM 

STS 

fM 

Ti 

^« 

^ 

t-T; 

i^ 

-r 

,_, 

t- 

00 

vH 

1— ( 

r^ 

t- 

ri 

1-1 

yi 

(M 

ym4 

t) 

—4 

^- 

f^ 

X 

r- 1 

O 

O 

c; 

* 

-■; 

o 

o  o 

'f 

CS 

esrjo 

o 

h- 

r- 

o 

Ift 

<D 

CC  o 

O 

CO 

iS 

co 

co  tO 

i-O 

CC 

co 

O 

»o 

't 

iC 

co 

ÍC 

Tií 

»* 

lO 

CD 

ÍO 

CD 

?o 

inaupzfAii  SÁ. 
'  n\Ky[  'BqoQ 

O 

O 

o 
»o 

O 

O 

o 

o 

o 

o 

c 

noBfo^s 

o 

o 

O 

o 

o  o 

o  o  o 

o  o 

o 

o  o 

o 

^ 

o 

o 

o 

;_. 

o 

o 

o 

O   O 

o 

inaABíSod 

tc 

o 

eo 

co 

CD 

COCO 

co 

CD 

co 

co 

cc 

co 

CO 

«o 

CO 

co 

CD 

CD 

cc 

CD 

co 

CO 

CO 

co 

^UAOd 

1 

1 

' 

' 

1 

1 

1 

' 

' 

1 

1 

1 

1 

' 

! 

1 

1 

1 

1 

i 

! 

1 

' 

1 

1 

suo 

Clí 

M 

CO 

^î 

CO 

CO 

co 

co 

CO 

CO 

co 

co 

co 

zo 

># 

■># 

•* 

-^ 

■*  ^ 

•* 

-* 

ríi 

■* 

'^ 

^ 

tt) 

Anpz§Aq 

1 

1 

1 

1 

1 

' 

! 

1 

' 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

' 

' 

1  ' 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

Jo:}SOjd 
Ánpzpjd 

cc 

co 

co 

'Ti 

(M 

■^ 

1-1 

1-1 

1-1 

_, 

1-1 

1-1 

^ 

^ 

^ 

1-1 

T-( 

1-1 

_, 

1-1 

■»— t 

^ 

^j 

iH 

_ 

^ 

■T-J 

(M 

ra 

fM 

S'I 

Ol 

o> 

Oi 

o\ 

Ol 

Oi 

ÍM 

fM 

(M 

«■1 

<M 

■N 

(M 

Ol 

•M 

^3 

Í>1 

ÍM 

"M 

-M 

Ol 

M 
-ö 

O 

IC 

lO 

lO 

O 

'O 

>o 

»o  iC 

»o 

>n 

lO 

>o 

O 

iO 

O 

m 

lO 

«5 

iC 

ȒT 

»C 

ï'" 

uO 

! 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

I 

i 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

n;o|d9i 

Í"! 

■M 

fřl 

-M 

5»! 

ri 

■řJ 

(TI 

iri 

fM 

Ol 

(M 

IM 

-M 

.^ 

^^ 

ITJ 

fM 

í^l 

(M 

(M 

IM 

ffJ 

«M 

IM 

IM 

O 

CD 

CO 

CD 

CO 

co 

co 

CO 

o 

CO 

co 

CC 

CO 

CD 

co 

CO 

CD 

CO 

CO 

CO 

CO 

CD 

CO 

CO 

CD 

Ci 

Pí 

iio^iuu 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

nJjiÁqoÍA 

1?) 

- 

1— ! 

CO 

CO 

(M 

tři 

-M 

1-1 

1-1 

Ol 

- 

- 

■M 

T-i 

Ol 

— 1 

- 

« 

- 

(M 

!M 
IH 

1-1 

S'J 

(M 

(M 

nojisni   OD 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

OO 

-M 

CO 

GO 

•X) 

Cí 

>n 

iD 

O  »O 

Cf. 

t^ 

<r> 

.■M 

<M 

o 

r- 

CC 

CD 

O 

fM 

CO 

CO 

co 

O 

CD 

— +< 

r- 

t~- 

(71 

1^1 

a) 

1^ 

CO 

cc 

1-- 

co 

r^ 

CO 

'í 

r^ 

co 

o 

iS 

uO 

CC 

co 

CD 

T— 

o 

O 

85130 

S-l 

co 

CO 

S'J 

Ol 

řM 

Ol 

ri 

"ri 

(M 

fřJ 

(M 

íM 

fM 

Ol 

fM 

fM 

fM 

fM 

1— f 

ííl 

(M 

1— ( 

T-l 

fíJ 

t— 

t^ 

t~ 

t- 

t- 

u 

lOAOUipOq    A 

o 

o 

o 

O 

o 

lO 

o 

»r; 

o 

o 

o 

O 

o 

•raní  A 

'i- 

^ 

-* 

on 

00 

O 

^ 

rf 

Tř 

^ 

■^ 

tr. 

1Í5 

íO 

tc 

t^ 

r- 

00 

QC 

r- 

CO 

co 

^ 

CD 

.-. 

CC 

^^ 

f— ( 

1— 1 

O 

c 

O  o 

o 

o  o 

o 

o 

O 

O 

o 

O 

o 

o 

O 

O 

e 

o 

o 

o 

O 

O 

1] 

qonpzA  Ji^ix 

>o 

iC 

Ifl 

lO 

íO 

U3 

o 

co 

>o 

iO 

>c 

ifO 

>o 

■vO 

o 

»o 

>o 

»íí 

>n 

kO 

•o 

»o 

>fO 

o 

lO 

c^ 

t^ 

t- 

t- 

t- 

t~ 

t- 

!>• 

t- 

t- 

1- 

t- 

t- 

t- 

t- 

t- 

!>• 

t- 

b» 

t- 

t- 

t- 

t- 

t- 

!>• 

t^ 

)    A    B|PT}aXí{ 

t- 

^J 

>£0 

o 

o 

O 

t- 

05 

o 

o 

o 

r- 

.^^ 

n 

l-^ 

m 

O 

o 

O 

•rC 

_, 

fM 

IM 

1^ 

t^ 

00 

Ok 

re 

t^ 

t- 

t- 

t- 

t- 

t- 

t^ 

00 

OO 

00 

cc 

00 

X 

-* 

iC 

CC 

CD 

cc 

t- 

t- 

t^ 

t^ 

t- 

t^ 

t'ÎOidax 

O 

co 

CO 

«5 

CD 

co 

co 

CD 

^' 

co 
1-1 

co 
1-1 

co 

^ 

CD 

CD 

1-1 

o 

'^ 

s 

CD 

o 
1-1 

co 

CD 

CD 

CD 

CD 

cc 

qoBiuuiui  A 

•^ 

t- 

O 

00 

-Ód 

M 

co 

-íř 

CO 

o 

^ 

^ 

Ci  <M 

CD 

o 

!>• 

00 

CO 

^ 

o 

t- 

t-  O 

O 

T-i 

ç3IIiîqo,ÎA 

tH 

«1 

»O 

m 

1— 1 

■H 

T— 4 

1— t 

1—1 

o 

O 

*— t 

o 

1— € 

O 

o 

*1 

O 

o 

^ 

T-l 

1—1 

ÍM 

5^ 

«^ 

1-1 

<N 

íN 

(M 

(M 

!M  ffH 

sa 

<M  (M 

fM 

M 

(M 

(M 

(M 

(M 

5^ 

(M 

(M 

ÍM 

CM 

ÍM 

lO 

■N 

^ 

1H 

^ 

^ 

iTJ 

vY; 

o 

fM 

00 

co 

1-1 

^ 

co 

^ 

CD 

^^ 

O 

-H 

C5  00 

X 

O 

.„ 

O 

1 

lonapionioîf 

CD 

r~ 

•rl 

r- 

b- 

in 

íO 

o 

O 

co 

»o 

iC 

t^ 

co 

O 

iC 

CO 

O 

Oi 

lít 

lO 

■M 

-M 

o 

cc 

a: 

X 

00 

00 

■/ 

.-X) 

cc 

OO  00 

a' 

;-/) 

'ř' 

fT) 

cc 

00' 

00 

O.I 

00 

ca 

00 

ct) 

tï) 

C5 

Ci 

00 

vqoQ 

si" 

n 

7-i 

Ol 

<M 

Ol 

(M 

ÍM 

Ol 

fM 

IM 

fM 

M 

fM 

(M 

ÍM 

TI 

Ol 

fM 

«^ 

s^ 

«M 

(M 

fM 

M 

(M 

co 

co 

co 

CO 

co 

CO 

CO 

co 

CO 

CO 

CO 

CO 

CO 

CO 

CO 

co 

co 

CO 

co 

co  co 

CO 

CO 

CO 

CO 

o  co 

00 

o 

o 

r- 

r^ 

O 

t^ 

r- 

O 

r- 

ř- 

O 

O 

r^ 

t^ 

o 

O 

CO 

00 

O 

o 

00 

00 

O 

ÎU9raajî[8p 

to 

CJ 

co 

co 

co 
o 

CO 

co 

co 

CD 

co 

CD 

co 

CO 

co 

CD 
O 

co 

co 

co 

CD 

O 

cc 

co 

<© 

CO 
o 

eo 

cc 

co 

•^iJ^Sc^ 

o 

o 
o' 

o 
o 

o 
o 

o 

n[od  .içrag 

-tí^ 

ja^ 

^  ja 

^.fl 

43^ 

Ä-=5 

^-d 

C/2  1-3 

C/J^-s 

CQl-s 

c/Ji-s 

co  i-s 

C/2  i-s 

C/2I-S 

j  A  aiod 

.^ 

.^ 

^ 

_ 

^ 

iTO 

00 

.^^ 

'.X 

rn 

^ 

fir 

'X-, 

„ 

iH 

00 

00 

.^ 

^ 

fM 

fM 

_ 

^ 

•t-1 

T^ 

^ 

Ci 

(N 

n 

05 

ri 

(M 

■.TÏ 

fM 

Ol 

O 

IM 

Ol 

es 

C5 

fM 

fM 

C5 

C5 

lO 

iC 

■Ci 

Ci 

Ol 

<M 

Ci 

Q 

Y— 4 

1-1 

^— , 

C^J 

co 

'TI 

CO 

ec 

CO 

ríT 

*--l 

1-1 

CO 

CO 

■nH 

1—) 

t^ 

t- 

^^ 

1- 

tH 

1-H 

^>lot!)ansBj\[ 

o 

" 

-^ 

o 

o 

o  o  o 

O 

c 

O 

O  O  O 

O  O  O 

o 

o 

O 

o  o 

o 

iH    rH 

O 

tH 

Iři 

fM 

fřj 

a 

(M 

CM 

fM 

(M 

(M 

O 

O 

c;> 

CJ 

O 

s 

<1> 

<U 

v 

«i; 

c; 

03 

o 

d 

sa 

d 

a 

C 

(U 

<D 

0, 

<» 

a 

> 

Si 

> 

> 

O) 
•O 

> 

>o 

1               "SJO   Bp^íJ 

(M 

c<5 
5í 

(M 

- 

»O 
(M 

eo 

(M 

56 


IX.  František  Köhler  ; 


05 

OJ 

1-1 

OJ 

o 

to 

co 

to 

CO 

to 

Řada  čís. 

f5< 

n< 

n< 

o< 

o< 

rs< 

(D 

(D 

<T> 

ro 

<D 

a> 

i-S 

•-1 

i-S 

O 

o 

< 

o 

■< 

•4 

rtl 

(D 

CO 

fD 

(TS 

05 

h-1 

» 

» 

n 

P 

C3 

P 

to 

(S 

n 

a> 

ro 

n> 

(D 

c 

C5 

o 

o 

o 

o 

O 

«< 

B 

t« 

M) 

M) 

to 

InI 

M 

w. 

Ml 

M) 

_M 

to 

JO 

o 

o 

O 

o 

O 

o 

o 

O 

o 

o  o 

O 

O 

Hl 

- 

O 

o 

>JI 

- 

o 

o 

OJ 

OJ 

o 

Magnetické 

M- 

Ol  v 

I-* 

h-i 

O« 

Ü1 

M- 

1-1 

Ol 

Ol 

h-1 

h-1 

1— 1 

t— 1 

h-1 

h-1 

h-1 

h-1 

h-1 

h-1 

c  o 

h-1 

to 

IvS 

r* 

to 

tc 

IM 

M 

to 

to 

M 

M 

to 

CO 

M 

ro 

to 

tc 

-4 

-J 

to 

co 

(T. 

no 

co 

pole  v  r 

I-* 

œ 

00 

i-i- 

'~' 

00  00 

1-1 

'"' 

00 

<JJ 

h-1 

h-1 

h-i 

H» 

•-" 

'~* 

h-1 

h- 

h-1 

h-1 

h-1 

h-1 

h-i 

«-IC/3 

Směr  pólu 

o 
"o 

J=) 

O 

o 

"o 

p. 
O 

Logarit. 

05 

05 

os 

o 

os 

OS 

os 

OS 

O 

os 

os 

os 

OS 

o 

0Ï 

OS 

os 

OS 

o 

os 

OS 

os 

os 

o 

os 

os 

os 

OS 

o 

os 

dekrement 

O  -a 

^] 

o 

o 

-j 

^ 

o 

o 

•^ 

-4  O 

O 

00 

00 

O 

o 

00 

OD 

o 

o  to 

00 

o 

Oi 

W 

03 

OJ 

w 

w 

OJ 

OJ 

OJ 

OJ 

OJ 

OJ 

OJ 

OJ 

OJ 

OJ 

OJ 

OJ 

OJ 

OJ 

OJ 

OJ 

OJ 

OJ 

Doba 

t>í) 

r* 

t-1 

ro 

M 

rvt) 

M 

M) 

M 

lO 

tiC 

M) 

M 

M) 

M 

to 

to 

to 

M 

Ml 

to 

OJ 

OJ 

to 

00  GO 

oc 

on 

(» 

OT) 

or 

t» 

(X) 

(W 

oc 

oo 

00 

to 

CO 

r/n 

OD 

^1 

•-4 

00 

OD  o 

o 

00 

05 

<» 

to 

os 

^ 

00 

to 

-J 

^ 

to 

CD  OS 

os 

to 

M 

~j 

^ 

OD 

(» 

o< 

«1 

rt^ 

rt^ 

os 

koincidenčiii 

05 

CS 

to 

rt^ 

1-1 

eo 

O 

Ml 

to 

o 

M^ 

(X) 

OD 

o 

H* 

h-1 

h-1 

OJ 

h-1 

co 

to 

os 

Ol  o 

h-i 

r« 

hí 

^s 

ru 

r« 

Ml 

Ml 

lO 

Ml 

M 

M) 

Ml 

M) 

to 

^ 

hJ- 

M 

to 

to 

to 

to 

to 

co 

Výchylka 

O» 

O 

o 

1— L 

Hi 

t—i. 

>— k 

1-1 

h-i 

i_i 

1— 1 

O 

O 

O 

O 

os 

OS 

O 

c 

)— L 

1-1 

h- L 

H-1 

h-1 

as 

0Ï 

«o 

O 

1-1 

O 

-- 

O 

o 

O 

O 

Ol 

Ol 

~5 

co 

o 

O 

Ol 

•-4 

txS 

co 

o  o 

h-1 

v  minutácli 

= 

t-^ 

l-J- 

l-k 

■  H-l 

h-i 

h-i 

i_i 

t-1 

1-1 

h-1 

h-1 

h-1 

h-1 

^^ 

h-1 

h-1 

h-1 

h-1 

h-1 

h-1 

^ 

H« 

h-1 

Teplota 

Oi 

os 

OT< 

os 

OS 

OS 

OS 

OS 

os 

os 

OS 

OS 

OS 

OS 

os 

C!S 

OS 

CT5 

OS 

OS 

os 

os 

<-ís 

OS 

-3 

--1 

-a 

os 

oo 

00 

00 

oo 

00 

ca 

00 

00 

00 

00 

-4 

00 

00 

OD 

OD 

-4 

-4 

^ 

-4 

-4 

kyvadla  v  ( 

-10 

00 

Ol 

li) 

o< 

os 

Ol 

>t^ 

^ 

'-" 

o 

1-1 

o 

O 

o 

to 

h-1 

h-1 

Ol 

OJ 

to 

lO 

to 

00  00 

-3 

-a 

-J 

•<! 

-a 

-.1 

-a 

-a 

•-J 

-3 

"3 

.<! 

^ 

-^ 

-4 

-4 

■-4 

~3 

•<I 

-4 

^ 

-4 

^1 

-4 

mi    1           A      u 

řf^ 

hp^ 

rt^ 

rf^ 

Ol 

hř' 

t4^ 

řt^ 

tí^ 

h(^ 

hí^ 

hl^ 

ř(^ 

>í^ 

li^ 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

i  lak  vzQucli 

u 

-    05 

-.1 

-4 

^ 

o 

to 

to 

to 

to 

CiJ 

CO 

CD 

CO 

to 

to 

O 

O  o 

o 

O 

o 

O  o 

O  . 

-J  rf=' 

ti) 

03 

w 

-4 

^ 

os 

os 

os 

OS 

<l 

M 

^ 

00 

o 

o 

CO 

to 

hf^ 

n^ 

íp'  Ol 

OS 

O 

o 

O 

o 

o 

o 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Doba  kyvu 
v.  hodiiiovéi 

-í 

"<i 

-a 

-4 

o 

o 

-4 

11 

•^1 

-4 

•<! 

-4 

.^I 

-4 

os 

os 

^ 

t« 

M- 

1-1 

M) 

M> 

t-i 

1— 1 

M) 

M) 

h-1 

h-i 

M) 

M 

h-1 

h^ 

M) 

bo  řfi. 

*- 

M) 

co 

rr 

rri 

CO 

oase 

4^ 

00 

00 

rfí' 

InC 

00  a> 

M) 

M) 

00 

^ 

OJ 

OJ 

h-1 

O 

to 

to 

OJ 

n^ 

os 

os 

h-1 

Ol 

^s 

-a 

o 

"-J 

oc 

-1 

Ol 

-a 

-J 

Ol 

>4^ 

os 

OS 

OJ 

oo 

OO 

00 

oo 

4^ 

o 

o 

*^ 

00 

os 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

I 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 
1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

i 

00   malou 

h-i 

1-1 

M- 

H-1 

^.^ 

M. 

1-1 

M- 

1-1 

1-1 

H* 

h-1 

h^ 

h-1 

h-1 

výchylku 

os 

^ 

t« 

to 

U) 

ří) 

M) 

M) 

M) 

M) 

M) 

h-1 

h-1 

M) 

M) 

-4 

-4 

I"* 

h-1 

to 

to 

t>Ü 

co 

to 

řd 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

i 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

nultou 

o 

C5 

os 

OS 

os 

os 

Os 

OS 

os 

05 

OS 

OS 

O 

OS 

OS 

OS 

OS 

os 

OS 

OS 

os 

CS 

os 

os 

teplotu 

cc 

W 

Ml 

ti) 

os 

OJ 

w 

M) 

lO 

to 

to 

M 

M) 

to 

Ml 

OJ 

OJ 

co 

to 

co 

co 

1« 

c 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

prázdný 

o« 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

prostor 

H- ^ 

í— ^ 

H* 

h-1 

t>i 

M) 

Ml 

M) 

Ml 

Ml 

M 

M) 

M) 

M 

M) 

M) 

to 

to 

to 

^^ 

to 

M 

M 

co 

00 

O) 

ÜIU 

OU 

o 

O 

O 

O 

O  O  O  O 

O 

O 

O 

O 

o 

o 

o 

h-1 

'-' 

Hl 

'-' 

— 

I 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

í 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

hvězdný 

C5 

05 

os 

<^ 

hř- 

n^ 

hř- 

rf^ 

hf^ 

tf- 

hř- 

lf=i 

n^ 

hř. 

hf^ 

íf>' 

rf^ 

*. 

lí^ 

rf^ 

Iř- 

1 

iF' 

1^ 

cas 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

|- 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

pevné 

C5 

OS 

os 

es 

os 

os 

05 

OS 

os 

OS 

OS 

O 

os 

os 

œ> 

os 

o 

os 

os 

OS 

os 

O 

OS 

os 

postavení 

o 

o  o  o 

o 

o  o 

o 

o 

o 

co 

o 

o 

O  c 

o 

o 

o 

o  o 

o 

o 

o 

o 

stojanu 

o 

o 

o 

o 

o 

Ö 

Ol 

Ol 

Ol 

tn 

Ol 

Ol 

Doba  kyvu 
ve  hvězdné] 

-^ 

-4 

^1 

-4 

o 

o 

-4 

TI 

os 

os 

OS 

os 

os 

Cr» 

Cr< 

Ol 

Ol 

Ol  Ol 

Ol 

Ol 

Ol 

Ol  Ol 

Ol 

Ol  4^ 

tí^ 

Ü1 

Ol 

^ 

-4 

os 

0Ï 

h-1 

Hl 

Ol 

case 

œ 

os 

Ml. 

M> 

os 

■  os 

Ml 

h-1 

•í4  . 

-4 

Ol 

Ol 

^1 

<l 

00 

OD 

o 

o 

Ol 

Ol  co 

O 

O 

l^ll 

eo 

to 

00 

OS 

■to 

co 

~J 

CS 

CO 

to 

Ol 

o 

Ol 

Ol 

o 

OS 

Ol 

co 

^ 

Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  země.     57 


o 

o 

05 

co 

co 

^ 

CM 

00 

00 

7* 

•o 

co 

co 

00 

00 

IM 

IM 

crs 

Ci 

o 

O 

íC 

7—1 

CO 

OÏ 

c<; 

T-l  CO 

«) 

(H 

(TJ 

t- 

t- 

IM 

(TJ 

řT- 

00 

(ř4 

7—1 

«) 

00 

O  CO 

rj.t 

00 

to 

1^ 

CO 

as-Bo 

lO 

»o 

ut 

O 

»C5 

in 

>C 

»o 

>n 

>o 

»O 

O 

»o 

lO 

tO 

lO 

>o 

to 

lo  lO 

lO 

co 

co 

»o 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

t- 

r- 

to 

ui^tipz9Aq  aA 
UAjfjI  vqoQ 

1— 

o 

o 

o 

Ir- 

O 

t- 

o 

>o 

lO 

to 

>o 

lO 

»o 

o 

o 

o 

o 

.  o 

o 

nuBfojs 

o  o 

o 

o 

o 

O 

O  o 

o 

O 

o  o 

o 

o  o 

O 

o 

O  o 

O 

o  o 

o 

o 

jaoA'Bisod 
auAad 

CD 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

tc 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

cž 

' 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

' 

1 

1 

1 

' 

' 

1 

' 

1 

1 

' 

1 

1 

1 

1 

' 

1 

stja 

ÍC 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

t- 

t- 

l^ 

t- 

t- 

Ir- 

t— 

t- 

t- 

l- 

t- 

t-- 

iíupzaAq 

1 

1 

' 

1 

1 

1 

' 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

l 

' 

1 

' 

1 

1 

1 

' 

joísojd 
Xupzpjd 

co 

I-- 

l~- 

t- 

t^ 

t^ 

t>- 

t— 

t^ 

I- 

t- 

l> 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

tD 

to 

to 

to 

^^ 

T— ( 

y~A 

T— 1 

1—1 

7—1 

7-H 

7—1 

7H 

7— < 

tH 

T-l 

l-i 

^ 
d 

Tá 

lO 

lO 

»o 

o 

lO 

«n 

>o 

in 

>o 

>o 

>o 

lO 

>o 

>o 

lO 

lO 

lO 

"O 

■o 

lO 

lO 

o 

>o 

lO 

1 

1 

í 

1 

1 

i 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

i 

1 

1 

1 

1 

1 

co 

1 

co 

1 

co 

1 

n^oide; 

Ol 

fřJ 

(M 

(M 

IM 

co 

co 

co 

co 

co 

CO 

co 

(C-J 

IM 

(Tï 

co 

co 

co 

co 

ÍO 

co 

*•(*! 

O 

'O 

to 

to 

tc 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

to 

ro:)inn 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

! 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

llí{[j{  [OÁA 

ÍO 

<M 

(řJ 

(řJ 

(M 

<N 

CN 

(M 

ířJ 

(M 

cí-< 

(M 

(M 

tW 

CM 

IM 

IM 

CM 

0^ 

CřJ 

^ 

^ 

noi'Bai    00 

1 

1 

1 

1 

i 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

I 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

1 

IM 

1 

"r/T 

1 

' 

CM 

r- 

to  o 

O 

<M 

O 

to 

to 

(M 

IM 

to 

o 

lO 

7* 

O 

~ö" 

r- 

h- 

.T) 

00 

"o 

-^ 

ou 

t^ 

"* 

-* 

00 

«) 

eo 

co 

iTO 

(Tř) 

co 

"* 

CY) 

h- 

-^ 

'Jfl 

co 

•^ 

CO 

eo 

í^> 

CM 

7* 

asT39 

(M 

tH 

T-l 

<N 

ÍM 

7—1 

T-t 

IM 

(M 

T-( 

7H 

IM 

(M 

7-1 

1—1 

IM 

CM 

IM 

CM 

IM 

ríi 

o 

O 

CM 

t^ 

r» 

r- 

t- 

t— 

t-- 

00 

CC) 

t- 

lu^AOu.poq  A 
r.AXí[  TjqoQ 

O 

o 

1» 

o 

O 

t-- 

O 

t- 

o 

>o 

o 

iC 

lO 

lO 

lO 

o 

O 

o 

o 

o 

■^ 

t- 

05 

t- 

-t 

■* 

(TI 

^ 

7-1 

_J 

^ 

IM 

-* 

^ 

CO 

^ 

7* 

7* 

TT*! 

M" 

lO 

•  CÎ 

Tf 

ttH 

■^ 

•raui  A 

to 

•Í5 

»:7 

lO 

>o 

>o 

>C5 

O 

»o 

>o 

O 

lO 

^ 

Tf 

-^ 

T 

-* 

7* 

7* 

-* 

-+ 

■•* 

7* 

■* 

nqonpzA  3[bjx 

-* 
t^ 

tr- 

-* 
t- 

7* 

t- 

to 

7* 

7* 

tř- 

■5H 
tr- 

7* 

tr- 

Ir- 

Ir- 

oO    A   ^îptîAJÎîI 

00  t-  o 

'-•0 

co 

>o 

>o 

\n 

»o 

ř^ 

CT5 

_j 

to 

es 

IM 

M 

7+ 

^ 

i« 

•n 

■r 

r- 

C5 

t- 

C- 

ou 

co 

ou 

ou 

<JJ 

ÜIJ 

co 

»J 

00 

CO 

t- 

t- 

t- 

CO 

00 

Cí 

C2 

05 

os 

os 

05 

o 

tí^oidax 

tn 

ÍO- 
■r-K 

to 

to 

to 

■iH 

to 

to 

to 

tc 

7-1 

to 

50 

- 

to 

to 

to 

to 

7-1 

to 
1-1 

T-4 

to 

to 

iH 

to 

to 

T-l 

to 

to 

7H 

qop:}nuini  A 

ÍO 

r-l 

<M 

T-l 

T-l 

T-l 

T-l 

7-1 

T-l 

T-l 

to 

(M 

(M 

co 

Vi 

1-1 

T-l 

o 

CM 

O 

O  00' 

tr- 

o 

lO 

(N 

(M 

T-l 

sa 

IM 

T-l 

(M 

tH 
IM 

T-l 

IM 

o 

IM 

(M 

!M 

7-1 

CM 

o 

CM 

ÍM 

Jj 

Jí 

5^ 

M 

IM 

o 

IM 

O 
!M 

o 

CM 

CTI 

C5 

CO 

h- 

t- 

^ 

(M 

00 

00 

^ 

T-l 

ID 

l>- 

c^ 

^ 

r- 

ř- 

tri 

-f 

CD 

IT- 

CM 

.—. 

tr- 

mouappnroji 

ÍD 

00 

O 

to 

to 

05 

05 

O 

to 

O 

05 

to 

to 

os 

CT5 

to 

to 

o 

to 

to 

to 

-^ 

to 

CO 

ou 

co 

ou 

CO 

00 

00 

ou 

00 

00 

00 

OU 

<X) 

Xl 

00 

CřJ 

00 

co 

oo 

00 

00 

m 

lO 

00 

^qoQ 

IN 

ÍT<I 

(N 

ÍN 

(M 

(řJ 

CM 

(M 

(M 

IM 

<M 

CM 

CM 

(M 

IM 

IM 

IM 

CM 

CM 

(M 

CM 

iM 

IM 

CM 

Vi 

I.-: 

CO 

co 

co 

CO 

CO 

co 

CO 

CO 

CO 

»O 

CO 

CO 

CO 

CO 

CO 

CO 

CO 

co 

CO 

CO 

o 

I>- 

r^ 

o 

o 

t- 

t- 

o 

o 

t~ 

C- 

O 

O 

t^ 

t-- 

O 

o 

t^ 

l~- 

<-) 

o 

in 

>o 

o 

:}naiu8.T3[8p 

o 

CO 

to 

to 

to 

to 

to 

;o 

to 

to 

to 

to 

tO 

to 

to 

-^ 

to 

o 

o 

o 

o 

o 

o 

•:>u'BSoq; 

o" 

<S 

o" 

o 
o" 

o 
o" 

n|od  J8uig 

A 

_, 

rdrOÍ 

MA 

-q^ 

A  -a 

>• 

1> 

C/2  i-s 

OD  1-5 

CO  1-5 

J 

02  1-5 

a. 

»-5 

co  1-5 

j  A  8i;od 

^ 

00 

00 

^^ 

7-1 

00 

CO 

^ 

„ 

00 

00 

7-1 

^ 

00 

on 

^ 

,^ 

(TI 

on 

^ 

^ 

o 

<-l 

^^ 

cn 

fM 

(TJ 

Oí 

05 

(?J 

'^•\ 

05 

o 

CM 

CM 

05 

Cl 

!M 

iM 

Oi 

Cl 

M 

CM 

05 

C75 

CM 

Ol 

T-i 

lO 

>c 

1-H 

T— * 

lO 

■^ 

lO 

O 

tH 

7-1 

>o 

>o 

.1—1 

iC-i 

O 

o  o 

aílot'}9nS'Bj\[ 

o  o 

o  O 

O 

o 

o  o 

o 

O 

O 

O 

o 

o 

O 

o 

o  o 

O  o 

O  o 

«« 

o 

eó 

M 

CÖ 

tÍ 

■^ 

-í 

(řJ 

CM 

(M 

IM 

IM 

(M 

a 

iC 

o 

tJ 

t3 

O 

O 

s 

o 

Ol 

OJ 

« 

<u 

O) 

os 

Ö 

Ö 

Ö 

a 

n 

<u 

OJ 

Vů 

Q 

> 

OJ 

OJ 

►o 

t 

•STD   'BpBy 

co. 
co 

co 

>Í5 

CO 

to 

co 

« 

00 
co 

o      7^ 


C/2  ř-5 


58 


IX.  František  Köhler: 


Rada  čís. 


"f-'  "c  o  "-' 

^  co  (X>  o 


o  ^  -j  «o 


o  M  ^5  o 

1^  Ü'  en  íD 
t_L  ti)  i,í)  l_i. 


O  C"  Ol  O 


O  f  Ol  O 


O  C  C  O 


►-1  Ü<  Ol  >-' 

o  ^s  lo  o 
M-  o  o  -^ 


H-'  o  O  -"^ 
^  (Ji  Ol,  (ů 
>-'  bS  t*  l-i 


UJ  o  o  r-i 

ÍO  Ol  Ol  «P 
I-.,  o  o  — 


Magnetické 
pole  v  r 


Směr  pólu 


Logarit. 
dekrement 


Oj  cc  ca  CK 

CTi  '^  (^  Oi 

00  Vf-  ^s  -^ 


CD  -a  ^1  co 

05  00  co  o 
-1  t«  hř-  -J 


00  Oi  os  co 

ca  O)  co  03 
•<1  tfí'  o<  co 


OO  Ol  Ol  oo 
Oi  »-■•  1-^  c~. 

co  o  I-'  oo 


co  ü<  o>  co 

05  íO  to  05 

00  ins  ífi.  co 


00  Ol  Ol  co 

05  o  o  03 
oo  05  rf^  ^ 


Doba 
koiucideační 


jD  JD  JC  J-- 


t^S     t^     tí>     tí> 

►—    r-^    h-1-   I— t 

~bi  "[«s  "o  ~0 


I— '  ►—  t>*  o 


Výchylka 
v  minutách 


-4  -j  -a  ~4 


--1  -4  ^  -a 


"o"o  o"o 
Ol  hř^  Ol  ta 


J^  J^  J^  J'^ 

"o  "o  "o  "o 

to  I—  o  oo 


os  -J   ^  05 

00  H-'   o  GO 


CS  (J;  <Ja  Ci 


^  -1  •<!   -^I 

i4i-  (fa.  J^  Ci 

Ol  Ol  Ol  O 


-1  ^  -a  ^5 

0<   Ol  Ü'    >f^ 

'o  o"o"co 


^  ^  ^  -a 

*-  í(^  lí^  4^ 


-^1  ^1  -^  -j 

h^   l4i.  ^  >f^ 

-î   -d   C5    Ol 


^j  ^a  -^  -j 

hf^    j;.    řp.   tř' 
hfi.   4i-    4-    ífi 


^   ^J    ^  ^1 

rf^   *^   hf^   tri- 
tt^   )f^    4^    »^ 


Teplota 
kyvadla  v  C« 

Tliik  vzduchu 
v  mm. 


•^  «£  ÍC  •<! 

tS  -]  -J  ts 

03  I-'  ^  Iř' 

00  o  Qi  o 


tsl  rf^  lí^  to 
rfí'  4^  co  ht^ 

o  ^D  -j  o 


tS  C5  C5  to 

h(^  ^J  ~J  05 

o  00  O'  00 


•^  00  00  -í 
tS  h-^  o  M) 
os  o  «£>  W 
00  «o  ■"«^  00 


-a  00  00  ^ 
to  o  o  lO 
co  OÏ  es  co 
oo  o  o  00 


-3   00  ÛC    -<1 

bS  -^  i-i  to 

05  l-i.  h-i   rfi. 

oo  o  es  o 


Doba  kyvu 
v  hodinovém 


I  I 


i-i  h-i  o  bs 


I  I  I  I 

1— '    h-»   I— »  M- 

tS  bS  ts  to 


00   malou 
výchylku 


nultou 
teplotu 


Ol  Ol  Ol  Ol 

I-'  l-t  h-i  .-^ 
CS  CS  OS  CS 


Ol  Ol  Ol  Ol 

t_l  t^  t_l  K-i 
CS  CS  OS  CS 


Ol  Ol  0<  Ol 

H-1  H-  l-i  M- 
CS  CS  H*  OS 


Ol  Ol  Ol  Ol 

^  t^  |_l  |_L 

CS  OS  OS  CS 


Ol  Ol  c^  o< 

CS  CS  OS  CS 


Ol  Ol  Ol  c;i 
,_l  1—.  I— »  h^ 
OS  OS  OS  CS 


prázdný 
prostor 


lili 

--T  -a  -j  -j 


^1      -s)      ^      -J 


-a  -a  -a  -^ 


-1  -q  ^  .<! 


*a  ~j  -a  ^ 


•-a  ^  ^  ^ 


hvězdný 

čas 


pevné 
postavení 
stojanu 


W 


os  «o  t£)  OS 
Ol  o  o  Ol 
00  Ol  Ol  00 
t-'  CC  ÇC  to 


os  os  es  es 

C^  -q  -a  Ol 

00  00  -j  co 

to  ifí.  cc  to 


os  ^  -^i  es 

Ol  o  o  Ol 

00  tS  I-»  00 

to  K-  oc  >_» 


os  -.1  •<!  es 

C^  ►(>■*»  Ol 

00  tf^  (ř»  00 


CS  -ví  ^  os 

Ol  í^  (ř'  Ol 

00  o  o  00 

01  to  00  H-i 


es  -^  -í  os 

Ol  Ifk  ^  Ol 

co  Ol  Ol  00 

'-'  os  o  cc 


Doba  kyvu 
ve  hvèzdném 


Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  země.      59 


waupz^Aq  8A 
UAÍí[  ■BqOQ 


nu'Bfoîs 
juaA'B^sod 
auAad 


SB» 
j(upz3Aq 


.loîsoad 
Áupzp.xd 


n;o|d9i 
uo:nnu 


i-<  -d*  «o  05 

00  o  o  t^ 

lO  ^  Til  i£5 


o  co  eií  lO 

co  (ří  ííl  ÍC 
t^  ÍO  íO  t- 


>0  co  M  Ol 

05  (M  CO  <J5 

iC  t-  t-  10 

co  co  cc  o 


os  os  iH  Ir- 

Oi  — '  71  Ol 

lO  t-  t-  lO 

co  <M  ci  co 

t^  00  OC  t- 

o 

10 


t-  t-  (M  Oi 

Oi  (M  CO  t- 
kC  »ß  »O  lO 
co  co  řO  co 


os  co  co  o 
00  S-l  tH  iX) 
lO  co  co  lO 


0000 

o  co  co  co 


I       I    M    I       M    I    I       lil 


co  t-  t-  t- 

1— I    .-1    -I— (    I-H 

lO  10  kO  »o 

I  I  II 


t-  I-  t^  t- 

»1    1-1    tH    ■— ' 

iC  »o  »o   lO 


I    I  I  II 


I  I 


I  I  I 


I  I 


Uî[[jîqo.ÎA 
noi'Bai    a 


as'BO 
raa\ouipoq  a 
iiA.iîi  vqOQ 


•lUUI   A 

nqonpzA  ji'BIX 


oO    A   BIP^AÎJI 

B^oid9x 


qopíiiuitu  A 
'Bî[tjiqoX^ 


1-1  (M   (M   (M  (M  O    — I   fH 


'"l   Oï   05   CO 


CO  co  O  (M 


I       I 


00  CO  »O  00 
co  co  ÎD  co 
(M   O  O  (M 


CO   t-   CO  CO 

co  co  t-  co 

(M  01  05  fM 

r^  (M  5<i  t- 

t-  co  co  t- 
o 


»-I  (N   t-  -^ 

O  00  CO   iC' 

(N  co  co  (M 

t—  Ol  01  I>- 


^  fM   T*  ■«# 

íO  t—  1—  10 

*!  co  co   sa 

t~  CO    CO   t- 

t~  00  co  t- 
o 


-*  co  co  co 

>n  t-  00  co 

(M  1-1  T-i  (jq 

t-  -^  •<**  t- 


o  (řJ  ic  co 
■<t  co  t-  co 

(M   (M  5^  (M 


•1-1   CO   CO   CO^ 

»o  »o  >o  10 

T*      'Ch      -*      ^ 

t^  t-  t^  ř- 


co  >o  »o  >c 

»o  lO  lO  »o 

-*  ^  T  -+ 

t-  t»  t-  t- 


os_o^o^o_ 
oTcTcTcr 
-*  »o  10  o 
t-  t^  t-  t^ 


O_c0_-^-* 
10  lO  >o  o 

t-  t^  t-  i~- 


10  >0  »o   lO 

i>  t>-  i^  t^ 


Ol  es  01  os 
o"o  cTcT 
>o  »o  >o  >o 

t-  t~  l>  ř- 


l^  t-  t-  t^ 


t^  !>•  t^   t^ 


CO   CO  CD   CO 


C^   íO   co   co 


to  co  co  co 


co  -*  Ol  -rH 
CO^0O_CO_Ol_ 
co  co  co  co 


(N  <M  ířJ  !N 


co^oo  o  o 
th^oTcTo" 

5^   T-l  (N  (N 


OICOODO         OÍMOO 


O^CO^^^ct^CO^ 

s^j  m  o  o 

(N  »-1  1-1  (M 


co  co  o  o 
irTo  — To 

f-i  CM  (N  (jq 


;nou8piouio3i 
■BqOQ 


00  '-I  o  00 

co  ^  •:**  co 
00  01  ci  00 


CO  ^  o  co 

CD  o  o  co 
co  3<I  (M  00 


?1  co  --^  '-' 

co  os  01  o 

00  os  os  00 


■^  co  10  -rH 

co  co  00  co 

co  T*  "*  00 


■r-1  !M  o  00 
co  o  o  co 
00  C<1  (71  00 


ř^  os  <r3  00 
co  TT  o  co 

co  00  00  00 


:jU9Uia.iJi9p 
•ijr.i'cgo'^ 


niod  jçtug 


Ol  1-5 


co  Hs 


j  A  e^od 

8í{0I^8uSbI\[ 


es  co  co  01 

^  0  0  1-1 

T-l     0    0     — ' 

01     T-l     7-1    01 

1-   (M   tM   iH 

r-c   CM    (M    1-1 

01  10  lO  OS 
T-<   (M  (M   1-^ 

OS  -*  -^   01 
7-H   0  0   7.^ 

7-   0  0  1- 
OS  -*  ^  Cl 
T-   iC  10   i-( 

•rt  in  0  T- 

os   00   00   os 

T--  co  co  1-1 

0     T-,    ,-,    0 

0  <M   !M   0 

■•I     T-l 

0  CO   CO   0 

0   0;   0;   0 

0  t-  t-  0 

0000 

•SI?  'BpBy; 


60 


IX.  František  Köhler: 


Řada  čís. 


H-i  W  OD  »— *• 
CO  GO  CO  CO 
—   Ol   0<    M- 


~'h-'    05    W    t-' 

co  co  00  co 
»-'  C"  O'   t-' 


^   00   co    -' 

CD  œ  co  co 

M-   Ü<    tu   I-' 


o  OJD  o 

ta  co  ce  <o 

'-'  ÜX  o<  ^ 


co  OO   CO  CO 

I—  Ol  Ol  h-' 


Magnetické 
pole  v  r 


Směr  pólu 


œ  CB  co  co 

05    CC    (X'    05 

lo  o  H--  os 


CC  OO  œ  cc 
C5  Oj  -a  os 
Ci  o  co  Ol 


00  co  co  co 

01  00   OD    05 
^    H-l    o   Oi 


co  œ  co  OO 

Oi  -J  OD  Oi 

co  co  w  00 


Logarit. 
dekrement 


Doba 
koincidenční 


^  CO'  o_o 
o"tí)  o"05 


os   GS   os   Ci 


^  -a  -^1  ^ 

Ci  C'   0<  Ol 

"os 'os  Oi"oi 


bS  bS  ts  ts 

o. o  o  If' 
"-   00  os  00 


o  o  I— '  )-' 


lili 


o  o  o  o 


o»  Ol  C  Ol 
co  Ol  Ol  co 
-vl  4í>.   I-*  t» 


^  co  ^s  -J 


o  co  co  o; 


•<!  Ol   os  o 

"íc  co  os'ôs 


ti)  ta  isE  bs 

J-l  J-'  _^  J^ 
~^  'o  "o  "os 


05  o:  os  os 


os  os  os  os 


►-1.     |_L     |_L     )_i 

os   Oj  es   os 


os  os  os  os 

"čo'co~co  co 

os   Ol   C«    r.' 


-1  ^  ^  ~í 

Ol  Ol  Ol  on 

^^~^~OS 


"go"^  os'^ 


-a  •'J  -J  ^1 

0<  Ol  O'  Ol 

*'~Os~Co"cO 


— 4    ^í    -3    ^I 

Ol  Ol  Ol  Ol 

_o  o  op 

co   co    co    co 


bS  tC   tS  to 

(f^  o  I-'  *- 
t«  00  bS  Ol 


ti   tsS  hS  bS 

4^   o   o   ^^ 
o  os  00  bs 


bs  t-s  bS  co 

(í^  o  o  hf^ 
t£  os   os   Qi 


t«   M   t-E   t* 

Oi  ^-'  o  Oi 

4:^    bí)   o    os 


^  co  GC  l-k 


■<!   I-'   I-'   OD 


Výcliylka 
v  minutách 


Teplota 

kyvadla  v  C** 


Tlak  vzduchu 
v  mm. 


Doba  kjvu 
v  hodinovém 


00    malou 
výchylku 


nultou 
teplotu 


prázdný 
prostor 


hvězdný 
čas 


Ol  Ol  Ol  Ol 

co  Ol  Ol  00 

o  Ol  cc  co 


C?i  Ol  Ol  Ol 
00  Ol  c?i  co 
(:©  1-'  w  H- 


Ol  Ol  Ol'  Ol 

co  Ol  Ol  co 

--'  os  Ol  o 


Ol  Ol  Ol  Ol 

^1  Ol  tF'  00 

-.1  Ol  03  o 


pevné 
postavení 
stojanu 


Doba  kyvu 

ve  hvězdném 
čase 


Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvarn  země.      ßl 


Sttíckrathovo  kyvadlo  čís.  79  z  niklové  oceli. 


1 
číslo  řady               j 

Magnetické  pole 
v  jednotkách  F 

Logarit.                   1 

dekrement 

1 

Doba 

kyvu 

Rozdíl  doby  kyvu 

I.-II.  v  jedn. 
7.  des.  místa  vteř. 

Rozdíl  tíže  (JI™ 
I.-II.  v  jednot. 
5.  des.  místa 

a 

> 
o 
bl 

o 

N 

o 

P4 

-u 
<x> 
>o 
o 

P4 

v  prostředí 

zemského 

magnetismu 

I. 

v  prostředí 

elektro- 

magnetii 

lí. 

1 

0,306 

0,0063 

0,5076553 

0,5076534 

+  19 

—  7 

2 

2 

0,283 

63 

554 

6534 

+  20 

—  8 

2 

3 

0,242 

63 

557 

6534 

+  23 

-  9 

2 

4 

0,574 

65 

555 

6491 

+  64 

—  25 

2 

5 

0,574 

65 

555 

6492 

+  63 

—  24 

3 

- 

6 

0,935 

68 

548 

6455 

+  93 

—  36 

2 

7 

0,935 

68 

547 

6448 

+  99 

—  38 

2 

8 

0,204 

63 

552 

6550 

+,  2 

—  1 

4 

9 

0,204 

63 

553 

6548 

+  5 

~  3 

4 

10 

0,204 

63 

542 

6545 

—  3 

-r  1 

5 

11 

0,204 

63 

544 

6545 

—  1 

+  0 

4 

12 

0,242 

63 

537 

6551 

—  14 

+  5 

5 

13 

0,242 

63 

539 

65'^2 

—  13 

+  5 

4 

14 

0,242 

63 

552 

6560 

—  8 

+  3 

4 

15 

0,170 

09 

560 

6568 

-  8 

+  3 

2 

16 

0,575 

69 

581 

6648 

—  67 

+  26 

4 

17 

1,780 

68 

584 

6862 

—  278 

+  105 

4 

18 

3,081 

69 

583 

7044 

—  461 

+  179 

4 

19 

7,275 

68 

588 

9394 

—  2806 

+  1083 

4 

20 

5,175 

72 

583 

7391 

—  808 

+  312 

4 

21 

3,081 

68 

585 

7066 

—  481 

+  186 

4 

22 

1,121 

68 

579^ 

6713 

-  134 

+  52 

4 

23 

0,328 

67 

578 

6616 

—   38 

+  15 

10 

24 

0,328 

67 

594 

6611 

—   17 

+   7 

4 

25 

0,752 

68 

602 

6497 

+  105 

—  41 

4 

20 

1,121 

68 

601 

6448 

+  153 

—  59 

4 

27  f 

3,081 

69 

599 

6157 

+  442 

—  172 

4 

28 

1,171 

68 

588 

6783 

—  195 

+  75 

4 

29  ! 

1,121 

68 

577 

6453 

+  124 

—  48 

4 

30  ; 

0,528 

67 

574 

6522 

+  52 

—  20 

4 

62 


IX.  František  Köhler: 


CS 
ai 

Magnetické  pole 
v  jednotkách  F 

"o 
tu 

^  S 

.-,   Ol 

CS  *4 
bo     0) 

Doba 

kyvu 

Rozdíl  doby  kyvu 

LIL  v  jedn. 
7.  des.  místa  vteř. 

Rozdíl  tíže  gm 
L-II.  v  jednot. 
5.  des.  místa 

a 

•cS 
O 

V  prostředí 

zemského 

magneiismu 

I. 

v  prostředí 

elektro- 

magnetu 

IL 

O 
N 
O 

>ü 
o 

Ph 

31 

0,528 

0,0067 

0,5076569 

0,5076.527 

+  42 

—  17 

4 

32 

0,528 

67 

590 

6526 

+  64 

—  25 

4 

33 

0,528 

67 

587 

6525 

-f-  62 

-  24 

4 

34 

0,528 

67 

581 

6523 

-i-   r>8 

—  22 

4 

35 

0,528 

67 

578 

6525 

+  53 

-  21 

4 

36 

0,528 

67 

583 

6523 

+  60 

—  23 

4 

37 

0,528 

67 

581 

6599 

-  18 

+   7 

4 

38 

5,020 

65 

582 

7368 

-786 

+  303 

4 

39 

5,950 

77 

582 

7456 

—  874 

+  337 

4 

40 

5,062 

64 

583 

7405 

—  822 

+  317 

4 

41 

5,520 

81 

583 

7442 

—  859 

+  332 

4 

42 

2,052 

75 

582 

7020 

-438 

+  169 

4 

48 

1,171 

68 

582 

6782 

-200 

+  77 

4 

44 

7,081 

78 

582 

9056 

—  2474 

+  955 

4 

45 

1,081 

70 

580 

6405 

+  175 

—  68 

4 

46 

12,210 

98 

580 

0,5062313 

+  14267 

—  5407 

4 

47 

6,252 

77 

597 

8731 

—  2134 

+  840 

4 

48 

9,040 

92 

598 

0,.Ó082720 

—  6122 

+  2363 

4 

49 

7,540 

73 

588 

0,5073530 

-[-3058 

-  1181 

4 

50 

0,385 

65 

585 

6622 

-37 

+  15 

4 

51 

0,385 

67 

579 

6649 

+  30 

—  12 

4 

52 

0,385 

67 

591 

6556 

+  35 

—  14 

4 

53 

0,385 

67 

590 

6552 

+  38 

—  15 

4 

54 

0,385 

67 

59.0 

6557 

+  33 

—  13 

4 

55 

0,385 

67 

595 

6553 

+  42 

—  6 

4 

U  kyvadla  z  niklové  oceli  jevilo  již  slabé  magnetické  pole 
o  intensitě  0,284  Tvliv  na  dobu  kyvu.  Proto  konány  pokusy  ve  slabém 
magnetickém  poli  a  jen  několik  řad  provedeno  bylo  v  prostředí  sil- 
nějším  za   příčinou  určení  velikosti  útlumu.   Útlum  v  tomto  případě 


Vliv  zemského  magnetismu  na  útlum  a  dobu  kyvu  při  určení  tvaru  země.     63 

jest  velmi  malý  u  porovnání  s  ostatními  pozorovanými  kyvadly.  Tak 
pro  nejsilnější  magnetické  pole  o  síle  12,210  F  jest  u  tohoto  kyvadla 
logaritmický  dekrement  0,0098,  kdežto  u  druliýcli  kyvadel  pro  slabší 
magnetické  pole  o  průměrné  síle  9,700  Fjest  logaritmický  dekrement 
0,0130.  Toto  shoduje  se  se  zákonem,  že  u  hmot  diamagnetických  jest 
útlum  mocnější,  u  paramagiietických  jest  útlum  slabší. 

Při  směru  silokřivek  upotřebeného  elektromaguetu  kolmo  k  ro- 
vině kyvu  kyvadla  jest  rozdíl  dob  kyvu  v  prostředí  nemagnetickém  a 
magnetickém  kladný,  t.  j.  doba  kyvu  jest  v  tomto  magnetickém  pro- 
středí menší. 

Při  směru  silokřivek  upotřebeného  elektromagnetu  v  rovině  kyvu 
kyvadla  jest  rozdíl  dob  kyvu  v  prostředí  nemagnetickém  a  magne- 
tickém záporný,  t,  j.  doba  kyvu  jest  v  tomto  magnetickém  prostředí 
větší. 

Změně  0,018  r  magnetického  pole  odpovídá  jedna  jednotka  5. 
desetinného  místa  tíže  g,  tudíž  změně  intensity  magnetického  pole 
0,040  r  v  rozsahu  mocnářství  Rakousko-Uherského  2  jednotky  5.  de- 
setinného místa  tíže  g.  Hodnota  tato  jest  v  mezích  střední  chyby  re- 
lativního měření  tíže. 

Změna  intensity  zemského  magnetismu  má  na  útlum  a  dobu 
kyvu  Stück rathových  kyvadel  z  niklové  ocele  jen  malý  vliv,  který  zů- 
stává v  mezích  střední  chyby  relativního  měření  tíze. 

Není  třeba  ani  při  těchto  Stiickrathových  kyvadlech  z  niklové 
oceli  dbáti  vlivu  změny  zemského  magnetismu  na  dobu  kyvu. 

Z  konaných  pokusů  vyplývá,  ze  změna  síly  zemského  magnetismu 
nemá  patrný  vliv  na  dobu  kyvu  kyvadel  užívaných  nyní  k  relativnímu 
měření  tíze  a  ze  se  i  k  tomuto  měření  dá  použiti  kyvadel  z  niklové 
oceli. 


X. 

Dodatky  o  jádru  Bacteria  gammari. 

Napsal  Dr.  E.  Mencl. 

(Z  ústavu  pro  zoologii  čes.  imiversity  v  Praze.; 

Předloženo  v  sezení  dne  9.  března  1906. 

(S  tabulkou.) 


Přítomné  sdělení  týká  se  několika  podrobností  o  struktuře  jádra 
bakterie,  kterou,  jak  známo,  Vejdovský  r.  1900  objevil  a  v  ní 
zřejmá  jádra  nalezl.  Věc  sama  je  důležitosti  principiální;  reakce  na 
barviva  je  tak  přesvědčivá,  že  nikdo  nebyl  v  pochybnostech  o  tom, 
že  se  jedná  o  skutečné  normální  jádro  buněčné  u  zmíněného,  v  lymfé 
garšinského  gammara  žijícího  organismu. 

Čtyři  léta  po  prvém  popsání  svých  nálezů  podal  Vejdovský  v  této 
Společnosti  a  v  „Centralblatt  f.  Bakteriologie"  další  zprávy  o  struktuře 
našeho  bakteria,  tentokráte  na  praeparatech  zbarvených  haematoxy- 
linem  Heidenhainovým,  kde  se  opět  objevila  taková  afíinita  k  tomuto 
barvivu  se  strany  jaderných  elementů,  že  o  chromatinové  povaze  jejich 
musíme  býti  naprosto  ujištěni.  Leč  tentokráte,  ač  bylo  zřejmo  nejen 
co  do  mikrochemické  reakce,  ale  také  co  do  morfologických  poměrů, 
že  je  tu  zcela  takové  jádro  přítomno,  jako  jsou  jádra  vyšších  organismů, 
postavil  se  proti  tomu  v  polemice  uveřejněné  co  referát  v  „Naturwissen- 
schaftliche Rundschau"  (1904.  Čís.  29.)  Jahn,  který  způsobem  zcela 
nevědeckým  a  nekritickým  snažil  se  správnost  udání  Vejdovského 
otřásti. 

Téhož  roku  podařilo  se  mi  zjistiti  zcela  obdobné  poměry  u  symbio- 
tických  bacillů  žijících  ve  střevě  Periplanety,  kde  dokázal  jsem  způ- 
sobem vší  pochybnost  vylučujícím,  existenci  zcela  normálního  jádra. 
Ještě  skvělejších  dokladů  k  normální  buněčné  stavbě,  tedy  k  přítom- 

Věstník  král.  české  spol.  nauk-    Třída  II,  1 


2  X.  E.  Mencl: 

nosti  jádra  a  k  způsobům  jeho  deleoí,  poskytly  mi  studia  konaná  po- 
mocí vitálního  barvení  na  celé  řadě  a  mnohých  stadiích  vývojových 
u  bakterií  vyskytujících  se  ve  vodě  pražského  vodovodu  a  ve  Vltavě 
vůbec,  uveřejněná  rok  nato  (1905)  v  „Centralblatt  f.  Bakteriologie"; 
jinak  se  mi,  jak  dříve  jsem  sdělil,  podařilo,  méně  jasně  ovšem,  pozo- 
rovati jádra  i  u  jiných  druhů  bakteriových,  jako  u  Bacillus  megathe- 
rium,  Bacterium  typhi,  Spirillum  rubrum,  Bacillus  subtilis,  Bacterium 
coli  foetiduni,  Diphthaeriae ;  později  zcela  zřejmá  jádra  zjistil  jsem 
v  bakteriích  sekretu  conjunktivalního  při  zánětu,  a  před  nedávnou 
dobou  zas  při  podobné  příležitosti.  Leč  to  vše  nestačilo  ještě  dogmatikům 
školy  FiscHEa-MiGULA,  kteří  za  každou  cenu  chtějí  stále  udržeti  názor, 
že  bakterie  jsou  primitivní  organismy,  povahy  moner,  a  jaksi  výcho- 
(iiště  vývoje  organismů  vyšších.  Že  je  to  názor  zcela  falešný  a  ne- 
udržitelný, to  je  dnes  zcela  zřejmo  ;  nasvědčujeC  tomu  mimo  méně 
jisté  nálezy  jader  se  strany  Nakanishiho,  Sjöbringa,  Feinberga  a  j., 
také  v  míře  nemalé  složitost  vývojového  cyklu  bakterií,  jak  Zopf  už 
tušil,  v  bohužel  nepovšímnuté  veliké  práci  Billet  (Contribution 
à  l'étude  de  la  morphologie  et  du  développement  des  Bactériacées. 
Bullet,  scientif.  de  la  France  1890)  dokázal  a  já  během  zmíněných 
studií  na  vodních  bakteriích,  jež  zůstaly  ale  neukončeny,  v  mnohých 
bodech  potvrditi  mohl.*) 

Při  příležitosti  těchto  studií  jsem  poznal,  že  jádro  bakterií  není 
homogenním  útvarem,  nýbrž  že  stejné  jako  jádra  ostatních  organismů 
a  pletivná  skládají  se  z  blány  jaderné,  jež  obsahuje  jistý  počet  nukle- 
olů  v  klidu  anebo  v  předchozích  stadiích  dělení  pravidelně  dva  ve- 
liké chromosomy.  Jednalo  se  tedy  o  to,  zda  i  jiné  bakterie  budou 
podobnou  strukturu  jadernou  vykazovati,  a  tu  ukázalo  se  jako  dříve 
už  Bacterium  gammari  objektem  pro  svoji  dostatečnou  velikost  velmi 
vhodným.  Výsledky  obnovených  pozorování,  které  ukázaly  úplnou 
shodu  ve  stavbě  toho  symbionta  (parasita?)  s  volně  žijícími  vodními 
druhy,  uveřejňuji  současně  obšírněji  na  jiném  místě  (Centralblatt 
f.  Bakteriol.)  a  na  tomto  místě  dovolím  si  sděliti  jen  hlavní  výsledky. 

Protože  pak  věc  falešně  pojímající  námitky  Jahnovy  také  u  nás, 
jak  je  přirozené,  našly  ohlasu,  budiž  mi  dovoleno  také  o  této  věci 
se  zmíniti. 


*  Nedávno  Růžička  činil  si  nároky  na  prioritu  v  těclito  věcech.  Nepřihlížeje 
k  tomu,  že  práce  moje  jedná  o  jádře  bakterií  a  jeho  dělení  pozorovaném  pomocí 
mé  vlastni  nové  methody,  zůstávají  námitky  jeho  pro  neslýchanou  formu  vším 
jiným  jen  ne  vědeckou  polemikou,  a  nelze  o  nich  z  těchto  důvodů,  jakož  i  potud, 
pokud  nebudou  předneseny  na  kompetentních  místech,  diskutovati. 


Dodatky  o  jádru  Bacteria  gammari.  3 

Jahn  neví  vlastně,    co  má  popřít,    zda  jádro,    nebo   bakteriovou 
povahu  našelio  organismu   vůbec.     Když   prý   už  přijmeme,   že  se  tu 
jedná  o  jádro,   tu  je  prý  nápaduo,    že  se  jádro  to  cliová  zcela  obrá- 
ceně   než   jádro    vyšších    rostlin.     U   těchto   posledních  prý  je  jádro 
v  klidu  velmi  patrné,    ale  nápaduost  jeho  mizí,    když  vstupuje  v  dě- 
lení. —  Nesmyslnost  této   námitky  je  zřejmá.     Kdyby  se  i  věci  měly 
tak  jak  chce  Jahn,  nebylo  by  to  ještě  žádným  důkazem.    Není  nikde 
psánOj  že  jádro  nižších  rostlin  musí  se  chovati  stejně  jako  u  vyšších. 
Doklady  pro  to  jsou  četné  jak  v  říši  rostlinné   tak  živočišné.     Pak-li 
snad  Jahnovi  dá   práci  nalézti   jádro  v  mitose,  to  je  pak  jenom  věcí 
individuální,   zaviněnou    nedostatkem   praxe  v  mikroskopování  —  ale 
o  této  otázce  nerozhoduje.     A  pak  :  vyšší  rostlinou  B.  gammari  není, 
proto,   že  tedy  dle  Jahna  jádro  jeho  chová  se  jinak  —  nižší  taky  ne 
z  téhož  důvodu;    kde  je   logičnost  úsudku,    a  co  je  tedy  to  B,  gam- 
mari? Kvasluka  to  tedy  taky  není,  jak  chce  Jahn  —  rostlina  to  není 
vůbec  —  a  zvíře  taky  ne  —  co  je  to  tedy?    Odvolává-li  se  Jahn  na 
EscHERicHOVA    paraslta  (kvasinku)  u  Anobia,    tu   stačí   jediný  zběžný 
pohled  na  autorovo  vyobrazení  (Biol.  Centralblatt.  Bd.  XX.  str.  354), 
abychom    se   přesvědčili,    že    není    nejmenší    podobnosti    mezi    tímto 
a  naším  organismem.    Komu  je  Escherichoyo  pojednání  a  vyobrazení 
známo,   musí  beze  všeho  uznati,   jak  nucené  jsou  „důvody"  Jahnovy. 
A  jestliže  Jahn  tvrdí,    že  bakterie  nemají  jádra  (a  priori  !),  nýbrž  že 
mají   nanejvýš   chromatickou  hmotu   shloučenu  „bisweilen   in   kleinen 
Klümpchen"  —  tu  je   to   předně   také  jádro  a    za   druhé  je   z  toho 
vidět,   že  BüTSCHLiHo   theorii,    Schaudinnem   podporovanou,  jak   se  na 
ni  odvolává,  vůbec  nepochopil. 

Nebudu  na  další  body  polemiky  Jahnovy  na  tomto  místě  zachá- 
zeti —  v  té  příčině  odkazuji  na  obšírnější  pojednání  německé;  činím 
tak  z  toho  důvodu,  že  z  toho,  co  jsem  uvedl,  je  ráz  a  způsob  vedení 
„důkazu"  ze  strany  Jahnovy  dostatečně  illustrován. 

Mimo  to  Jahn  si  vůbec  nevyžádal  ani  originálních  praeparatů 
k  nahlédnutí,  jak  učinili  vážní  učenci  ve  Francii  a  Německu,  chovající 
snad  nějaké  pochybnosti,  aby  se  přesvědčili  o  pravdivosti  věci. 

Že  bakterium  gammari  je  bakterium,  o  tom  vyjímaje  sofistiku 
Jahnovu  nikdo  nepochyboval  —  a  že  je  to,  co  Vejdovský  za  jádro 
popsal,  skutečným  jádrem,  to  dosvědčují  nové  detaily,  jež  se  mi  po- 
dařilo nalézti.  A  že  není  už  více  možno  upírati  bakteriím  jádra,  to 
vyplývá  také  v  nemalé  míře  z  mých  svrchu  zmíněných  pozorování  na 
velmi  rozmanitých  bakteriích  jiných. 

1* 


4  X.  E.  Mencl: 

Vejdovský  popsal  svého  času  (1900)  dle  praeparátů  barvených 
karminem  a  bleu  de  Lyon  jádra  u  Bakteria  gammari  co  vesmés  stejné 
homogenní  koule  cbromatinovou  hmotou  přeplněné.  Později  (1904) 
pozoroval  na  tomtéž  objektu  barveném  Heidenhainským  haemato- 
xylinem  železitým  úzké  pruhy  chromatické  hmoty,  šikmo  na  dlouhou 
osu  buňky,  anebo  i  kolmo  na  ni  postavené.  Nad  tímto  pruhem  ja- 
kožto basí  uloženy  byly  kuželíčky  šedě  zbarvené  hmoty  s  temnějšími 
vrcholy.  Zda  v  těchto  vrcholcích  nalézají  se  zrnéčka,  bylo  pravděpo- 
dobným, ale  Ykjuovský  kriticky  poznamenává,  že  je  možno,  že  také 
shuštěné  hmoty  v  této  špičce  mohly  by  klamně  představovati  zrnéčka 
ve  skutečnosti  třeba  nepřítomná.  Vejdovský  prohlašuje  tato  stadia  za 
klidná  vřeténka  v  stadii  „aequatoriální  desky"  —  asi  tak,  jako  se 
vyskytují  klidná  vřeténka  toho  druhu  u  mořského  bičíkovce  Noctiluca 

(DoFLEIX). 

Naproti  tomu  já  pozoroval  u  vodních  bakterií,  že  jádro,  které 
v  klidu  chová  několik  nukleolu  obalených  jadernou  blanou  zcela  pa- 
trnou, když  se  chystá  k  dělení,  nevytvoří  vždycky  velikou  desku 
aequatoriální,  nýbrž  že  se  chromatická  hmota  obyčejně  sbalí  ve  dva 
veliké  chromosomy,  které  zaujmou  aequator  jádra.  A  tu  pojal  jsem 
úmysl  věc  hledati  také  üßacteria  gammari,  ježto  se  mi  zdálo,  že  prae- 
paráty  byly  poněkud  přebarveny.   Domněnka  ta  se  ukázala  správnou. 

Struktura  plasmy  v  bakteriích  našich  je  táž,  jak  už  dříve  ji 
popsal  Vejdovský.  Jenom  tolik  možno  doplniti,  že  při  dostatečném 
oddifferencování  objevila  se  centrální  plasma  i  v  případech,  kde  pří- 
tomny jsou  dvě  veliké  vakuoly  postranní,  ve  struktuře  alveolarní  — 
a  to  platí  také  nezřídka  i  o  plasmě  polární. 

Struktury  jádra  v  rozmanitých  svých  modifikacích  ukazuje  při- 
ložená illustrace  textová 

Ve  stadiu  klidu  leží  uprostřed  tyčinky,  obklopeno  jsouc  cen- 
trální protoplasmou  jádro  sestávající  z  ostře  konturované  kruhové 
blány  jaderní,  jež  uzavírá  světlý  hyaliuní  obsah.  Vedle  toho  přítomna 
je  uvnitř  blány  chromatická  hmota  v  podobě  dvou,  tří  i  více  nukle- 
olu, obyčejně  nestejně  velikých.  •  Nukleoly  přiléhají  ku  vnitřní  straně 
blány. 

Jindy  zříme,  že  jádro  obsahuje  dvě  stejné  koule  velikostí  i  ty 
největší  nukleoly  předstihující.  Koule  ty  nejsou  nic  jiného,  než  v  chromo- 
somy sbalená  hmota  chromatická.  Vedle  těchto  dvou  kulí  zříme  na 
bláně  jaderp.é,  ale  vždy  jen  na  vnitřní  straně  její,  tedy  uvnitř  jádra 
maličké  zrnéčko,  íišící  se  svojí  tinkcí,  hlavně  svojí  růzností  v  lomu 
světla  docela   od   chromatinu.     Z   dalšího  vyplývá    zřejmě   tolik,    že 


Dodatky  o  jádru  Bacteria  gammari.  5 

zrnéčko  toto  můžeme  srovnřiti  s  kavyosomem  (  Wilso.x),  aequivaleiiteiu 
centrioly,  jak  se  objevuje  u  Ptliizopodň  a  Sporozoí.  Vzájemná  poloha 
útvarů  těch  je  zprvu  různá.  Chromozomy  neleží  nejdříve  v  aequatorii 
jádra,  a  pakli  ano,  tedy  karyosom  nezaujímá  polární  polohu  v  jádře. 
To  se  stane  teprve  později,  že  oba  cbromosomy  še  posunou  přesné 
do  aequatoru,  a  karyosom  se  uloží  tam,  kde  seče  osa  celé  figury 
blánu  jadernou,  tedy  přesné  polárně.  Osa  ta  zprvu  spadá  s  dlouhou 
osou  v  jedno;  teprve  později  objeví  se  jakási  rotace,  takže  celá  figura 
otočí  se  až  o  45°  stranou  —  čímž  vzniká  šikmá  poloha,  kterou  již 
Yejdovský  zval  „šikmé  vřeténko". 


■n 

n 

n 


Blána  jaderná  je  celou  tuto  dobu  přítomna.  Karyosom  jako  by 
se  vzdaloval  od  chromosomu  ;  a  zároveň  s  tímto  vzdalováním  se  vyta- 
huje i  blána  jaderná,  takže  je  na  jedné  straně  od  chromosomu  ku- 
latá, na  druhé  ale  zašpičatělá.  Ve  špičce  té  leží  karyosom. 

Protažení  to  dostupuje  jen  určitých  mezí.  Zároveň  počne  jasný 
dříve  obsah  jádra  temněti,  blána  jaderná  se  rozpouští.  Cbromosomy 
a  karyosom  se  tím  uvolní  a  leží  volně  v  centrální  masse  protoplasmy. 
Zmíněná  temná  hmota  mezi  karyosomem  a  cbromosomy  ale  se  odráží 
od  světlejší  centrální  plasmy,  takže,  ač  blána  jaderná  není  více  pří- 
tomna, tvar  jádra,  jak  se  jevil  za  její  přítomnosti,  je  stále  zachován. 

V  mnohých  případech  jeví  se  mezi  cbromosomy  v  uvolněném 
stadiu  temná  linka  od  karyosomu  mezi  ně  vybíhající  —  totožná  asi 
s  mojí  „chromatickou  osou",  kterou  jsem  měl  příležitost  poznati  někdy 
u  bakterií  vodních  při  zbarvení  vitálním. 

Poslední  tyčinka  textově  figury  ukazuje  tvar  od  normálních  do- 
cela odchylný.   Všechny  tyčinky  nejsou  stejně  veliké,  a  také  ne  stej- 


g  X.  E.  Mencl:  Dodatky  o  jádru  Bacterîa  gammari. 

ného  tvaru.  Některé  mají  podélné  stěny  docela  parallehií,  jiné  sla- 
bounce o  poznání  uprostřed  jsou  súžené.  Leč  súžení  toto  není  příliš 
nápadné.  Tato  poslední  tyčinka  je  aberrantní  formou,  vyskytující  se 
jen  ohromně  vzácně.  Je  tedy  nesprávné,  že  Jahn  takovouto  abnor- 
mální formu  ve  své  polemice  reprodukoval,  aniž  by  se  byl  o  této 
okolnosti  zmínil.  Učinil  snad  tak,  aby  podporoval  své  chabé  vývody 
—  snad  proto,  že  si  byl  jejich  neoprávněnosti  vědom. 

Z  popsaného  vyplývá,  že  u  Bacteria  gammari  jedná  se  o  sku- 
tečné, zcela  normálně  stavěné  jádro.  Není  bez  zajímavosti,  že  stejně 
stavěné  jádro  se  vyskytuje  také  u  všech  jiných  forem  Bacteria  gam- 
mari, i  u  encystovaných  individuí  i  u  individuí  hruškovitých,  kde 
jádro  je  polárně  uloženo  a  teprve  později  se  stěhuje  doprostřed  buňky. 
Tyto  tvary  poslední  považoval  bych  za  vzniklé  dělením  z  tyčinek 
obyčejných. 

Na  přiložených  dvou  photogramech  na  místech  označených  zjevně 
vystupuje  zvláštní  optická  a  mikrochemická  --a  tím  i  morphologická 
povaha  onoho  zmíněného,  karyosomem  zvaného  zrnéčka.  Mimo  to  uka- 
zují oba  photogramy,  že  není  možno  mluviti  zde  o  nepříslušnosti  Ba- 
cteria gammari  k  bakteriím  vůbec  —  námitky  Jahnovy  jsou  zjevně 
bezpředmětné. 


Svému  učiteli  a  chefu  prof.  Dr.  Vejdovskémo  vyslovuji  také  na 
tomto  místě  upřímný  dík  za  benevolentní  zapůjčení  vzácných  praepa- 
rátů  z  garšinského  Gammarus  ZschokTtei  a  za  obětavé  neobmezené 
svolení  ke  všem  manipulacím  s  nimi,  jak  toho  postup  práce  vyžadoval. 
Také  p.  prof.  K.  Kruisovi  skládám  svůj  vřelý  dík  za  laskavé 
zapůjčení  Zeissovýgh  okularů  projekčních  k  zhotovení  mikrophoto- 
gramů. 

Posléze  nutno  připomenouti,  že  práce  tato  vykonána  pomocí 
nového  objektivu  Zeissova  15  mm. 


^'èstriik  tďoi  LUbile  ipuiHi:iLu:;í;  lidU;^, 


XL 


Dokazování  siřičitanů  vedle  sirnatanů  a  jiných  solí 

sirných. 


Podává  Emil  Votoček  v  Praze. 
Předloženo  v  sezení  dne  9.  února  1906. 


Dokazování  siřičitanů  samotných  neskytá  chemikovi  nijakých 
obtíží  ani  tehdy,  běží-li  o  skrovná  jich  množství,  jeť  známa  veliká  řada 
reakcí  k  tomu  se  hodících.  Méně  snadným  úkolem  bylo  dosud  zjišťo- 
vání malých  kvant  siřičitanů  za  současné  přítomnosti  některých  jiných 
solí  sirných,  jmenovitě  sirnatanů.  Sloužila  k  účelu  tomu  dávno  známá 
barevná  reakce  Boedekerova^)  s  nitroprussidem  sodnatým  a  solemi 
zinečnatými;  s  činidlem  tím  skýtají  i  dosti  zředěné  roztoky  siřičitanů 
normálných  zbarvení  rudé,  kdežto  sirnatany  jsou  bez  účinku.  Citlivost: 
zkoušky  té  lze  dle  Boedekera  zvýšiti  přidáním  trochy  roztoku  žluté 
soli  krevné  nebo  dle  W.  P.  Bloxama^)  tím,  že  se  pracuje  v  roztoku 
slabě  ammoniakálném.  Nicméně  není  zkouška  ta  dle  zkušeností  W. 
AuTENRiETHA  Í  A.  WiNDAüSE^)  příHš  spolehHva.  Její  citlivost  totiž  pří- 
tomností sirnatanů  valně  se  snižuje,  po  případě  až  i  reakce  se  nedo- 
staví. Nelze  jí  tudíž  upotřebiti  k  dokázání  stop  siřičitanů  vedle  vět- 
šího množství  sirnatanů.  Autorové  posiez  jmenovaní  vypracovali  k  do 
kazování  siřičitanů  vedle  sirnatanů  řpříp.  k  jich  dělení)  methodu  lepší, 
založenou  na  veliké  nerozpustnosti  siřičitanů  strontnatélio  a  značné 
rozpustnosti  příslušného  sirnatanů  ve  vodě:  Srážejí  zkoumaný  roztok 
přebytkem  soli  strontnaté  (dusičnanu  nebo  chloridu);   vypadlý  SrSOg, 


^)  Lieb.  Ann.  117,  193. 

2)  Chem.  News  72,  63  (1895). 

3)  Z.  anal.  Ch.  87  (1898),  290. 
Věstník  král.  čes.  spol.  nauk.    Třída  11. 


2  ~  XI.  Emil  Votoček: 

vodou  promytý  a  v  zředěné  kyselině  solné  rozpuštěný,  zoxydují  roz- 
tokem jod-jodkaliovým.  Vypadne  SrSO^  příp.  po  předchozím  přidání 
rozpustné  soli  barnaté  BaS04.  Sirnatan  dokazují  ve  filtrátu  po  SrSOg 
okyselením. 

Podávám  zde  nový,  velmi  jednoduchý  a  rychlý  způsob  kvalit a- 
tivného  dokazování  siřičitanu  vedle  sirnatanů,  dithionanů,  trithionanů 
i  tetrathionanû.  Zakládá  se  na  mém  pozorování,  že  roztoky  normál- 
ných  siřičitanů  nadmíru  rychle,  okamžitě  reagují  se  zředěnými  roz- 
toky četných  barviv  z  řady  trifenylmethanu  (fuchsinu,  malachitové 
zeleni  a  m.  j.)-  Nastává  hned  po  smísení  roztoků  odbarvení^  ježto 
vzniknou  sulíity  barevných  zásad  jen  velmi  nepatrné  mohutnosti  bar- 
vící, tedy  v  přiměřeném  zředění  prakticky  bezbarvé.  Reakce  tato  jest 
na  rozdíl  od  dávno  známé  reakce  mezi  volnou  H2SO3  nebo  roztokem  bisul- 
fitu  a  fuchsinem  —  okamžitá,  v  čemž  spočívá  cennost  její  pro  chemika 
analytika.  Přidá-li  se  k  takto  získanému  (smísením  sulfitu  a  fuchsinu) 
bezbarvému  roztoku  dostatek  aldehydu,  nejlépe  vodného  acetaldehydu, 
vystoupí  známé  intensivně  zbarvení  fialové.  Při  barvivech  zelených 
(malachitové  zeleni  a  j.)  objeví  se  ovšem  zbarvení  zelené. 

Shledal  jsem  dále,  že  sirnatany,  dithionany,  trithiouany  a  tetra- 
hionany  neodbarvují  nikterak  roztok  řečených   barviv. 

Možno  tudíž  dokazovati  siřičitany  u  přítomnosti  všech  těchto 
sirných  solí.  Podobně  nevadí  přítomnost  kyselých  uhličitanů,  sulfhy- 
dratů,  fosforečnanů  a  j.,  ježto  jimi  odbarvení  fuchsinu  nenastává.  Na- 
proti tomu  sirníky  (monosulfidy  i  polysulíidy)  rozpustné  chovají  se 
stejně  jako  normálně  siřičitany;  odbarvují  zředěný  roztok  fuchsinový 
i  podobných  barviv  a  přidání  acetaldehydu  k  odbarvenému  roztoku 
skýtá  barevnou  reakci.  Proto  nutno  sirníky  přidáním  soli  zinečnaté 
nebo  ještě  lépe  kademnaté  předem  odstraniti  ve  způsobe  ZnS  příp. 
CdS  a  teprve  filtrát  zkoušeti  na  siřičitan. 

Místo  pouhého  roztoku  fuchsinového  osvědčilo  se  mi  ještě  lépe 
užiti  směsi  fuchsinu  a  zeleni  malachitové.  Zbývající  při  větší  koncen- 
traci barviva  slabounké  nádechy  barevné  (uarůžovělý  po  fuchsinu  a 
nazelenalý  po  malachitové  zeleni)  se  totiž  vzájemně  ruší  a  roztok 
smísením  sulfitu  a  činidla  barevného  získaný  jeví  se  oku  zcela  bezbarvým. 

Užívám  roztoku  upraveného  smísením 

3  objemů  zředěného  roztoku  fuchsinu  (0,25  g  nejčistšího  bar- 
viva v  1  litru  HgO)  a 

1  objemu    zeleni   malachitové    (0,25  g  barviva   v  1  litru  HgO). 

Zkouška  na  siřičitan  provede  se  následujícím  způsobem  : 


Dokazování  siřičitanů  vedle  siruatanů  a  jiných  solí  sirných.  3 

Ke  2  nebo  3  cni^  zkoušeného  (ve  zkoumavce)  roztoku  přikápne 
se  postupně  1,  2,  3  i  více  kapek  činidla  fuchsin-malachitového. 
Je-li  norm,  siřičitan  přítomen,  nastane  okamžité,  úplné  odbarvení  při- 
daného činidla.  K  bezbarvému  roztoku  tomu  přičiní  se  pak  vodný 
acetaldehyd  v  dostatku.  Roztok  nabude  barvy  fialové,  tím  intensiv- 
nější,  čím  více  činidla  fuchsin-malachitového  bylo  před  tím  přidáno  a 
odbarveno. 

Obsahuje-li  zkoušený  roztok  volné  alkali,  převedeme  je  proudem 
kysličníku  uhličitého  v  kyselý  uhličitan  alkalický,  nevadící,  a  pak 
zkoušíme,  jak  shora  naznačeno .  Je-li  zkoušený  roztok  kyselý  (přítom- 
ností bisulfitu  nebo  volné  H^SO^),  pátráme  v  něm  po  SO^  tím  způ- 
sobem, že  nejdříve  kyselinu  otupime  přídavkem  čistého  dvoj  uhličitanu 
sodnatého  (přebytek  tohoto  nevadí)  a  pak  hledáme  siřičitan  Činidlem 
fuchsin-malachitovým.  Zkouška  moje  na  siřičitany  jest  velmi  citlivá. 
Roztok  vodný,  který  obsahoval  v  l  cm^  pouze  0,00006  </  SO^  vázané 
ve  spůsobě  normálného  siřičitanů,  odbarvoval  okamžitě  přidanou  kapku 
barevného  činidla  (o  koncentraci  nahoře  uvedené)  a  nabyl  po  přidání 
vodného  acetaldehydu  barvy  pěkné  fialové.  Tím  však  hranice  citlivosti 
nikterak  není  dosažena,  neboť  i  při  zředěnějších  roztocích  sulfitû 
normálných  jest  odbarvení  zředěnějšího  roztoku  barevného  ještě 
patrno. 

Použije-li  se  zkoušky  mnou  navržené,  zjednoduší  a  urychlí  se 
valně  bližší  výzkum  roztoků,  jež  okyselením  vyloučily  síru. 
Příklady  toho  druhu: 


Zkoumaný   roztok. 

I.  a)  Odbarvuje  činidlo  fuchsin-malachi- 
tové  a  bezbarvý  roztok  získaný  fialoví  acetalde- 
hydem, 

b)  dává  s  alkalisovaným  roztokem  nitro- 
prussidu  sodnatého  fialové  zbarvení, 

c)  po  protřepání  s  přebytkem  CdCOg, 
filtraci  a  nasycení  CO^  neodbarvuje  činidlo 
fuchsin-malachitové,  aniž  vylučuje  síru  oky- 
selením. 

II.  a)  neodbarvuje  činidlo  fuchsih-mala- 
chitové, 

b)  nebarví  se  nitroprussidem  sodnatým. 


Obsahuje: 


polysulfid  (příp.  s  ním 
i  monosulfid) 


sirnatan  nebo  di-,  tri- 
tetra-thionan 


XI.  Emil  Votoček: 


c)  protřepán  s  přebytkem  CdCO^,  fil- 
trovcán  a  nasycen  00.^  neodbarvuje  činidlo 
fuchsin-malachitové. 


Zkoumaný  roztok. 

III.  a)  Odbarvuje  činidlo  fuchsin-mala- 
chitové, 

b)  nebarví  se  alkalisovaným  roztokem 
nitroprussidu  sodnatého. 

IV.  a)  Odbarvuje  činidlo  fuchsin-mala- 
chitové. 

b)   fialoví    alkalisovaným    roztokem    na 
trium-nitroprussidu.  ) 

c)  protřepán  s  přebytkem  CdCO^,  filtro- 
ván a  nasycen  CO^  odbarvuje  činidlo  fuchsin- 
malachitové,  ale  kyselinami  již  nevylučuje  síru 

V.  a)  S  alkalisovaným  roztokem  natrium- 
nitroprussidu  zbarvuje  se  fialové, 

b)  odbarvuje  činidlo  fuchsin  malachi 
tové, 


Obsahuje: 
siřičitan  a  sirnatan 


sirník  a  siřičitan 


>  monosulfid    a   sirnatan 


VI.  a)  Odbarvuje   činidlo  fuchsin-mala-  | 
chitové,  I 

b)  fialoví  alkalisovaným  roztokem  nitro-  j 
prussidu  sodnatého,  > 

c)  protřepán  s  přebytkem  CdCO^,  fil- 
trován a  nasycen  COo,  odbarvuje  činidlo 
fuchsin-malachitové  a  vylučuje  kyselinami  síru. 


sirník,   siřičitan  a  sir- 
natan. 


Též  v  analyse  plynů  lze  činidla  fuchsin-raalachitového  použiti 
k  dokazování  SO^  vedle  H^S.  Plyny  ty,  jak  známo,  jsou-li  úplně 
suché  nebo  jsou-li  zředěny  velkým  množstvím  indifFerentniho  plynu 
mohou  vedle  sebe  obstáti.  Aby  se  /SO.^  vedle  H.ß  zjistil  ssaje  se  plyn 
zprvu  U-  trubicí  s  vroucím  roztokem  soli  kademnaté  (Cd  SOJ,  pak  U- 
trubkou  obsahující  reagens  fuchsin-malachitové  s  trochou  NaHCO^. 
Odbarví-li  se  reagens  to  a  pak  acetaldehydem  zfialoví,  svědčí  to  pro 
přítomnost  ASO2.  Věc  tu, míním  ještě  sledovati. 

Konečně  připomínám,  že  lze  činidlem  fuchsin-malachitovým  roze- 
znati též  zředěné  roztoky  sulfhydratů  a  sirníků.  Prvé  neodbarvují 
činidlo  to,  druhé  je  odbarvují. 


Dokazování  siřičitanů  vedle  sirnatanû  a  jiných  solí  sirných.  5 

Zda  činidla  fuchsin-malachitového  nebo  podobného  jiného  roztoku 
barviv  trifenylmethanových  bude  lze  použiti  k  přímé  titraci  sulfitů 
vedle  sirnatanû,  o  tom  rozhodnou  další  pokusy. 

Spolu  s  kollegou  doc.  J.  Hanušem  hodláme  též  přispůsobiti 
zkoušku  k  dokazování  SO^  nebo  siřičitanů    v   chemii  potravin  a  pod. 

Chemická  laboratoř 
c.  h,  české  vysoké  školy  technické  v  Praze. 


XII. 

lieber  die  Genauigkeit  der  planimetrischen 
Oonstriictionen. 

(Mit  16  Abbildungen  im  Text  und  1  Tafel  mit  6  Abbildungen.) 

Von  Franz  Rogel. 

Vorgelegt  in  der  Sitzung  am  23.  März  1906. 


1. 

Unter  den  zahlreichen  Factoren,  von  welchen  die  Genauigkeit 
des  Ergebnisses  einer  planimetrischen  Construction  abhängt,  ist  keiner 
der  so  Ausschlag  gebend  wäre,  dass  er  mit  Hintansetzung  aller  übrigen 
der  Beurteilung  der  Genauigkeit  zu  Grunde  gelegt  werden  könnte. 
Hievon  macht  selbst  der  wichtigste,  die  Einfachheit,  welche  in  neuerer 
Zeit  durch  die  geometrographischen  Bestrebungen  in  den  Vordergrund 
des  Interesses  gestellt  wird,  keine  Ausnahme.  Sicheren  Aufschluss  über 
die  Genauigkeit,  ein  il/ass  für  dieselbe,  wird  nur  mit  Heranziehung 
alles  dessen,  was  Einfluss  auf  dieselbe  ausübt,  mit  voller  Berück- 
sichtigung der  Art  und  Weise,  wie  eine  Construction  tatsächlich  zu 
Stande  kommt,  erhalten  werden  können. 

Der  Vergleich  der  „theoretischen"  mit  der  „wirklichen"  Aus- 
führung lässt  erkennen,  dass  zu  wenig  damit  gesagt  wäre  :  ,,das  Er- 
gebnis der  letzteren  weicht  um  einen  gewissen  Fehler  von  der  ivahren 
Lösung  ab";  das  Charakteristische  des  Unterschiedes  liegt  vielmehr 
in  der  für  die  nachfolgende  Untersuchung  massgebenden  „begrenzten 
Unbestimmtheit"  des  Resultates.  Und  zwar  aus  folgenden  Gründen: 
a)  Um  Punkte,    Gerade,   Kreise  dem  Auge  sichtbar  zu  machen,   ist 

man  genötigt,  an  ihrer  Stelle  kleine  Flächen,  Flächenstreifen  bezw. 

Sitzber.  d.  kön.  böhm.  Ges.  d.  Wiss.    II.  Classe.  1 


2  XII.   Franz  Rogel: 

Kveisťinge  zu  setzen,  deren  Grenzen  wegen  der  Rauheit  des 
Papieres  und  des  Stiftes  oder  der  Feder  zudem  noch  sehr  un- 
regelmässig verlaufen.  Man  construiert  nicht  mit  ^^matJiematischen'''' 
Punkten  und  Linien  sondern  mit  kleinen  Vielecken  (statt  der 
Punkte)  und  Flächenstreifen  !  Jeder  innerhalb  dieser  verzeichneten 
Flächen  liegende  Punkt,  Kreis  und  jede  Gerade  kann  als  jenes 
mathematisches  Gebilde  angesehen  werden,  das  zu  zeichnen  be- 
absichtigt war.  Allen  diesen  möglichen  Annahmen  entsprechen 
aber  verschiedene  Lösungen, 

Im  Nachfolgenden  wird  der  Punkt  durch  eine  Kreisfläche 
vom  Durchmesser  ô\  die  Gerade  durch  einen  Parallelstreifen 
von  der  Breite  ô  und  der  Kreis  durch  einen  Kreisring  von  der 
Breite  d  dargestellt,  wo  ô  die  Länge  einer  gerade  noch  sicht- 
baren Strecke  bedeutet  d.  i.  z=:  0,1  -f-  0,15  mm. 

h)  Bei  jeder  Zeichenoperation  wird  infolge  der  Unvollkommenheit 
unserer  Sinnesorgane  und  Instrumente  ein  Fehler  begangen,  von 
dem  vorausgesetzt  werden  soll,  dass  er  die  Grösse  à,  die  in  der 
Rechnung  als  unendlich  klein  angenommen  wird,  nicht  übertrifft 
Verschiedenen  Fehlercomplexionen  entsprechen  im  Allgemeinen 
wieder  verschiedene  Ergebnisse, 

Allen  diesen  aus  a)  und  h)  hervorgehenden  Möglichkeiten  ent- 
spricht ein  Complex  von  Resultaten,  die  eine  Fläche  —  die  Fehler- 
fläche^)  des  Resultates  —  erfüllen.  Die  Grenzen  derselben  sind  jene 
Ergebnisse,  welche  den  ungünstigsten  Annahmen  entsprechen.  Da  die 
möglichen  Lösungen  nur  wenig  von  einander  verschieden  sind,  so 
folgt,  dass  Fehlerflächen  von  geometrischen  Gebilden,  die  ganz  im 
Bereich  des  Endlichen  liegen,  allseitig  begrenzt,  hingegen  von  solchen, 
die  unendlich  ferne  Punkte  enthalten,  nur  zweiseitig  begrenzte  ins 
Unendliche  sich  erstreckende  Flächen  sein  müssen. 

Unter  den  die  Fehlerfläche  ausfüllenden  Resultaten  sind  es  die 
„Extremen",  die  als  besonders  wichtig  für  die  Bewertung  der  Ge- 
nauigkeit hervorgehoben  werden  müssen;  das  sind  bei  der  Fehler- 
fläche eines  Punktes  jene  zwei  Punkte,  die  unter  allen  Punktepaaren 
den  grössten  Abstand  —  die  Fehleriveite  —  haben  und  bei  der  Fehler- 
fläche einer  Geradem  jene  zwei  Geraden,  welche  den  grössten  Winkel 
—  den  Fehler winicel  —  einschliessen,  sowie  die  innerhalb  der  Fehler- 
fläche liegenden  Parallelen  vom  grössten  Abstände. 


')  Bei  älteren  Autoren,  wie  Lambekt,  auch  „Spielfläclien''  genannt. 


Ueber  die  Genauigkeit  der  planimetrischen  Constructionen.  3 

Da  nun  die  Fehlerfläche  in  ihrer  Grösse  und  Form  ein  getreues 
Bild  der  Unbestimmtheit  des  Resultates  ist,  so  besitzt  sie  demgemäss 
auch  die  gewünschte  Eigenschaft  über  die  Genauigkeit  desselben  in 
erschöpfender  Weise  Auskunft  zu  geben.  Um  aber  die  Art  der  Ab- 
hängigkeit der  Genauigkeit  von  den  bei  der  Construction  mitwirken- 
den Hilfssgrössen:  Radien,  Strecken,  Winkel  zu  erfahren,  bedarf  man 
für  das  Mass  der  Genauigkeit  eines  analytischen  Ausdruckes,  welcher 
aus  der  Fehlerfläche  abzuleiten  sein  wird. 

Bei  den  die  Untersuchungen  unterstützenden  Abbildungen  sind 
die  „Fehlerflächen"  in   15 — 20facher   Vergrösser ung   wiedergegeben. 

Das  Bild  der  letzteren  im  Verein  mit  diesem  Ausdruck  ermöglicht 
die  Lösung  der  Probleme: 

/.   Wie  sind   die  Hilfsgrössen  einer  Construction    m  wählen,   damit 

das  genaueste  Resultat  erzielt  wird? 
II.    Welche  von  mehreren  demselben  Zwecke  dienenden  Constructionen 

liefert  das  genaueste  Restdfat? 
III.  Mir  ivelche   Verhältnisse    eignet  sich    eine  bestimmte  Construction 

am  besten? 


Masse  der  Genauigkeit. 

Je  grösser  die  Anzahl  m  aller  möglichen  Ergebnisse,  desto  ge- 
ringer ist  die  Wahrscheinlichkeit  w  :^  I  :  m,  dass  ein  bestimmtes 
Ergebnis  das  richtige  ist  und  desto  ungenauer  ist  dasselbe.  Wahr- 
scheinlichkeit und  GenaiiigJceithmgen  ásiheY  auf  das  engste  zusammen, 
Das  Naheliegendste  ist  es  offenbar,  das  Mass  für  die  Wahrscheinlich- 
keit IV  der  Abmessung  der  Genauigkeit  zu  Grunde  zu  legen. 

Wird  0^  als  Flächeneinheit  für  die  Fehlerfläche  angenommen, 
so  kann  daher 

r=—  (1) 

m 

als  Mass  für  die  GenauigTceit  gelten. 

a)  Für  den  Punkt,  dessen  Fehlerfläche  F  sei,  ist  als  Mass  m  aller 

in  F  enthaltenen  Punkte  der  Flächeninhalt  F  anzusehen^),  daher 

r  -  Ô'  .?  (2) 


1)  E.  Czüber:  Geometrische    Wahrscheiulichkeiten  und  Mittelwerte;   B.  G. 
Teubner,  1884. 

1* 


4  XII.   Franz  Rogel: 

Entstand  der  Punkt  durch  den  rechtwinkeligen  Schnitt  zweier  ge- 
gebener Geraden  (Breite  <3'),  so  ist  F  :=  d^,  daher  r  =:  1. 
Ist  der   Punkt  immittelhar   gegeben    (nicht  durch    Construction 

gefunden),  so  ist,  wie  oben  bemerkt,  seine  Fehlerfläche  ein  Kreis  mit 

dem  Durchmesser  d,  somit 

r  =  d^  :  ^ô-"—  1,273....;  (3) 

es  ist  die  grösste  Genauigkeit,  die  überhaupt  erreicht  werden  kann. 
Fand  sich  der  Punkt  durch  Construction,  so  ist  seine  Fehler- 
fläche wegen  der  Kleinheit  der  Seiten  im  Allgemeinen  als  eine  Vielecks- 
fläche zu  betrachten  (es  giebt  auch  kreisförmige  und  elliptische  Fehler- 
flächen). Haben  zwei  Punkte  ähnliche  Fehlerflächen  F,  F,,  so  ver- 
hält sich 

r  '.  r,z=^  s\   :  s^  (4) 

wenn  s,  s,  zwei  entsprechende  Seiten  dieser  Vielecke  vorstellen. 

Ist  F  ein  Parallelogramm  mit  den  Höhen  d^  >  d^  und  dem 
inneren  spitzen  Winkel  «,  so  ist  /  =  d^d^  sin  a,  daher 

r  zzz.  d^  sin  a  :  d-^d^^.  (5) 

Die  Genauigkeit  wächst  daher  mit  zunehmendem  Winkel  a  und 
erreicht  ihren  Grösstwert  für  a  zz:  90^  d.  i. 

Tmax   —   d^  :   (Z^(?2,  (6) 

woraus   für   íž,  z=  ížg  =  ^\   d.  h.   für  zwei   direkt  gegebene   Gerade 
noch  folgt 

r  =    sin    CC,  Tmax  —    1.  (7) 

Bei  unregelmässiger  Form  von  F  sind  die  Schwankungen  in  der 
Lage  von  P  in  verschiedenen  Richtungen  auch  verschieden  gross.  Ihr 
Grösstwert  ist  in  der  längsten  Dianonale  (beim  Rechteck  deren  zwei) 
—  der  Fehlenveüe  —  vorhanden.  Für  die  Genauigkeiten  i^j,  F^  zweier 
Rechtecke  /j,  /o  von  gleichen  Höhen  entsprechend  ist  annähernd 

r^  \  r^  zrz  iVo  :  Wj^,  (8) 

wo  w-i^,  W2  die  Fehlerweiten  ('Diagonalen)  der  Rechtecke   bezeichnen. 

b)  Die   Fehlerfläche   F   der  Geraden  g  ist   von  jenen  Geraden  be 

grenzt,  welche  im  ungünstigsten  Falle  resultieren,  und  ausserdem 

noch  durch  Zeichengrenzen,  daher  ein  geschlossenes  Vieleck.  Um 

die  Menge   der  darin  enthaltenen   Geraden  zu  erhalten,   werde 


lieber  die  Genauigkeit  der  planimetrischen  Constructionen.  5 

zuerst  eine  Fehlerfläche  IKML^  Abb.  1,  von  viereckiger  Form 
betrachtet,  wo  IL  und  KM  Grenzlagen  der  Geraden  und  JZ, 
LM  willkürlich  gezogene  Grenzen  bedeuten.  Erstere  Grenzen 
sind  endlich,  letztere  unendlich  klein.  Von  diesem  Viereck  soll 
noch  vorausgesetzt  werden,  dass  sich  sein  Umfang  nicht  selbst 
schneidet.  Sei  ferner  LM  =  a,  IJ^  z=z  h^,  KK^  =  \^ 
I^L  :=z  x^^  MK-^  =:  iCg,  lÄ"  =  Ô,  a  4-  a;^  +  iCo  =  &i,  d.  i. 
die  orthogonale  Projection  von  h  auf  a,  N  ein  beliebiger  Punkt 
auf  LM  zwischen  L  und  M,  LN  =  x,  INK  =  u  (unendlich 
kleinj,  und  INY  z=  a^,  KNY  =  a.,.  Die  Menge  aller  inner- 
halb des  Winkelraumes  INK  r^  a  gelegenen  Geraden  wird 
gemessen  durch  die  Länge  des  a  entsprechenden  Bogens  für  den 
Radius  =  1,  daher 


Afe-b.l 


tt  =  «^  -]-  «2  :=  tana^  -f-  tanccg  zr 


OC-,      H  OC  Cv  jC  ~4~"  OCty 


k 


hn 


k 


Jlo 


ho 


(^) 


Lässt  man  hierin  x  alle  Werte  von  x  z^  0  bis  x  =zO  annehmen, 
so  erhält  man  sämtliche  Gerade,  'die  zwischen  den  Grenzen  JZund 
K  M  liegen  (und  letztere  nicht  innerhalb  der  Seiten  J  L  und  K  M 
schneiden).  Bei  der  Summierung  ist  zu  beachten,  dass  die  Glieder- 
anzahl gleich  der  in  a  enthaltenen  Punktmenge,  deren  Mass  =:  a  ist, 
daher 

Um  die  dem    letzten   Gliede   in  (=:^)  entsprechende   Summe  zu 

erhalten,    denke   man  sich  alle  x  von  0  bis  a  in  gleichen  Abständen 

übereinander    gelegt,    so    dass   die   Anfänge    in    eine   Gerade  fallen, 

_   wodurch  ein    Dreieck    entsteht,    dessen   Grundlinie  =  a  und   dessen 


6  Xn.  Franz  Rogel: 

Höhe   wieder  gleich  der  in  a  enthalteneu  Puoktmenge,  also  zu  a  ist, 
somit  ist 


und 

m 


=«ft+i;+t)+i<(i-i)- 


In  den  meisten  Fällen  ist  ä,  und  \  unendlich  wenig  von  einer 
endlichen  Grösse  h  verschieden  und  sind  œ^,  x^  unendlich  kleine 
Grössen,  d.  h.  die  Projection  h^  von  h  auf  a  ist  letzterem  unendlich 
nahe.  Es  vereinfacht   sich   dann   obiger   Ausdruck   wesentlich,   indem 


und 


,  a?,        Xo         a  \ a{x^-\-  x.,  -\-  a) ah^ 


2       \  U,       ho  1        2fr 


wird,  wo  €  unendlich  kein  ist,  daher 

weil    a^f   als   unendlich    kleine    Grösse    dritter    Ordnung    gegen    aö^ 
vernachlässigt  werden  kann. 

Führt  man  den  Winkel  4)  =:  ab  ein,  so   ist  ab^  =:  ab  cos  é  und 

r='ii=    *^,  (9) 

aOj       ab  cos  ip 
jedoch  nur  giltig  unter  den  gemachten  Voraussetzungen. 

Speciell  für  ic^  =i  a^o  =  j:  ist  6,  =:  a  -f-  2  j;  und 

-a(a+2y)-  ^^ 

Ist  JLMKzuqj,   so  folgt  èj  =  a-\-h(f,  9  unendlich   klein  vor- 
ausgesetzt, daher 

^  ~  a  (a  +  h(f)  "  "oF',       •  ^^^^ 


Ueber  die  Genauigkeit  der  planimetrischen  Constructionen.  7 

Da  aq)  und  a^  unendlich  klein  zweiter  Ordnung  sind,  so  folgt 
dass  bei  ungebrochenen  Grenzen  JL,  KM  die  Genauigheif  der  Länge 
proportional  ist. 

Wenn  JLKM  ein  Kechteck  =:  aÄ,  so  ist 

r^K  (11) 

a^ 

Bei  einer  mit  Bleistift  oder  Feder  gezogenen  Geraden  von  der 
Länge  C  ist  a  :=  ô\  h  =  ř,  daher 

r=i  (ir) 

oder  —  r=  1 

Sind  /i ,  /a  rechteckige  Fehlerflächen  von  derselben  Länge  ==:  l 
und  verschiedenen  Breiten  a^,  ao,  so  gilt 

r^:  r^=:  al  :  a\. 

Nimmt  man  h  =z  co,  so  kommt  der  asymptotische  Ausdruck 

r-—.  (12) 

afp  ^ 

Der  allgemeine  Fall  wird  im  Zusammenhange  mit  der  Elementar- 
construction  II  erörtert  werden. 

c)  Die    Fehlerfläche  g    eines    Kreises     hängt    von  jener   F  seines 

Mittelpunktes  M  ah.    Sie  ist  von  Kurven   begrenzt,    welche  die 

aus  alllen  Punkten   von  F  beschriebenen    Kreise    einhüllen.    Ist 

der  Kadius    beliebig,   so  werden    diese    Kreise    mit    einen    und 

demselben  Radius  r,  ist  er  aber  gegeben  z=  r,  so  sind  dieselben 

sowohl  mit  r  -\-  d  als  auch  mit  r  —  d  zu  beschreiben. 

Bezeichnet  P  irgend    einen    innerhalb   F  liegenden    Punkt,    um 

welchen   ^   verschiedene    innerhalb    §    liegende    Kreise    beschrieben 

werden  können,   so  stellt  d}t  :=  U  ji  wo  sich  die  Summe   über  alle  in 

F  enthaltenen  Punkte  erstreckt,  die  Menge  aller  in  S  liegenden  Kreise 

dar;  sie  kann  auch   als  das   Gewicht    einer    ungleich    dichten    Platte 

aufgefasst  werden.  Für  die  Genauigkeit  ist  wieder 

Ein  bemerkenswerter  Fall  ist  der,  wo  g  von  zwei  Kreisen  K^, 
Ky,  wo  Ko,  ganz  innerhalb  Ä\    liegt,  begrenzt  ist;    Abb.  2.    Es  seien 


XII.    Franz  Rogel: 


Oj,  O2  die  Mittelpunkte,  o^o.^  nz  c  die  Centrale,  A^^B^^  z=:  2  i\,  A^B^^zz.'i  r^. 
Um  die  Grenzlinie  von  F  (des  Mittelpunktes)  zu  erhalten  hat  man 
den  geometrischen  Ort  aller  Mittelpunkte  0  von  Kreisen  0  ig), 
^2  =  9  =  ^n  zu  suchen,  die  K^  und  K^  berühren.  Nun  ist  Co^  =  r,  —  (> 
und  O02  :=z  Q  —  n,  daher  Oo^  -f-  Oo^  =:  t\  —  r^,  also  constant;  folglich 
ist  dieser  Ort  eine  Ellipse,  ABCD  deren  Brennpunkte  0^,  0^  sind  und 
deren  grosse  Axe  =:  rg  —  r^  ist. 


A-b^.^ 


Ist  m  ein  beliebiger,  innerhalb  der  Ellipse  ABCD  liegender 
Punkt,  so  werden  alle  um  m  innerhalb  des  gegebenen  excentrischen 
Kreisringes  gezogenen  Kreise  von  zwei  Kreisen  eingeschlossen,  von 
welchen  der  eine  o^{}\)  in  t^  und  der  andere  o^C^o)  in  t^  von  Innen 
berührt.  Hiebei  liegt  t-^  auf  mo^  und  t^  auf  mo.^  und  ist 

1 ? ? (î-;) 

wo  m^j  —  mt^  =:  ^  die  Breite  des  um  m  gezogenen  concentrischen 
Kreisringes  und  das  Mass  für  die  Menge  aller  concentrischen  Kreise 
darstet,  welche  um  m  innerhalb  o-^(rj^)  —  00(^2)  gezogen  werden  können. 
Ist  mo-^  ~\-  mo^  ziz  x  constant,  so  liegt  m  auf  einer  mit  ABCD  confo- 
calen  Ellipse  E  mit  den  Brennpunkten  o,,  0^  und  der  grossen 
Axe  X. 

Der  geometrische  Ort  aller  Punkte  tn,  um  welche  sich  gleich 
viele  concentrische,  innerhalb  o.^(rj),  o.^{r^)  liegende  Kreise  ziehen 
lassen,  ist  daher  eine  Ellipse  E.  —  Da,  r^  —  r^z:z  a  der  grossen  Axe 
von  E  ist,  so  lautet  obige  Gleichung  (řísj) 

,   s  =:  a  —  x{x:^a)  . 

Denkt  man  sich  nun  über  jeden  Punkt  innerhalb  von  E  das  ent- 
sprechende z  lothrecht  aufgetragen,  so  erhält  man  einen  Köper  K,  ^). 


')   Die    Gleichung   seiner   Grenzfläche    ist 


(«  -  2/ 


(o  —  ZÝ  —  e'- 


=  1. 


lieber  die  Genauigkeit  der  planimetrischen  Coastriictionen.  9 

dessen  Inhalt  J  das  Mass  für  die  Menge  aller  Kreise  darstellt,  die 
innerhalb  o^{r^),  o^_(r^)  gezogen  werden  können.  Die  Schnitte,  welche 
parallel  zur  Ebene  ABCD  im  Abstände  s  geführt  werden,  ergeben 
Ellipsen,  deren  grosse  Axe  x~a  —  3  und  deren  Excentricität  e  —  0^0^ 
ist.  Bezeichnet  b  die  kleine  Axe  CD  =  Y^^~ir^von  ABCD,  so  ist 

d 

JzizTt  J    X  ^|x-  —  e^dx^zz—h'^, 

e 

daher 


Sa' 


iü) 


wenn  man,  um  einen  endlichen   Ausdruck   zu    erhalten,  mit  à^   mul- 
tiplicirt. 

Besondere    Fälle,    a)    e==:0,    concentrischer   Kreisring   h=za^z 
=:  r^  • —  »-g,  daher 


r  — 


7t  (r^  —  n)^ 


ß)  ezzir^  —  r^.  Ď  r=  0;  da  J zziÇ)  ist,  versagt  obige  Formel,  aber  es  ist 
ohne  weiters  einzusehen,  dass  2^^  —  2r^_  als  Mass  für  die  Kreismenge 
gelten  kann,  daher 

r= Í .1) 

2[r,-r,)     ^ 

d)  Genauigkeit  einer  StrecJce  s.  Ist  s  durch  die  Punkte  A,  B 
begrenzt,  deren  Fehlerflächen,  bezw.  F^,  F^  sind,  so  kann  jede 
Strecke,  die  irgend  einen  Punkt  von  F^  mit  irgend  einem  Punkt  von 
F^  verbindet,  die  Strecke  s  bedeuten.  Es  sind  also  m  =  F^.F^  Strecken 
möglich.  Nimmt  man  die  Genauigkeit  jener  Strecke,  welche  die 
quadratischen  Fehlerflächen  F^  zz:  F.^  =z  d^  verbindet,  mit  1  an,  so 
kann  als  Mass  für  die  Genauigkeit  der  Strecke  s  gelten 

-F,F,-F,-F,  ^'^^ 

wo  0^:  F^z:z  r^  und  d^  :  Fo=.r^  die  Genauigkeitsmasse  der  Grenz- 
punkte A,  B  sind,  daher 


')  Das  hier  behandelte  Problem  lässt    sich   unschwer  auf  zwei  excentrische 
Kugeln  ausdehnen. 


10  XII.   Franz  Rogel: 

Die  Genauigkeit  einer  StrecJce  ist  gleich  dem  Produkte    der    Ge- 
nauigkeiten der  Grenzen.  ^) 

Sind  A  und  B  Kreise   mit    dem   Durchmesser   d,    so    ist 

daher 

r  =  ^=:  1,6211.... 

71" 

Sind  A  MiiáB  durch  Schnitte  beliebig  gerichteter  Geraden  Dicke 
â  hervorgezogen,  so  ist 

F^  =  d-  :  sin  «, ,  F^zzz  ô-  :  sin  cc., 
daher 

r— sin  «j  .  sin  «2  >  (ÎÎI) 

am  grössten  für  «^  — .  «^  =:  90,  nämlich  F^^^  zr  1. 

Wie  man  sieht,    spielt   die   gegenseitige   Lage   der  Grenzpuukte 
keine  Rolle  ;  Ausschlag  gebend  ist  nur  die  Grösse  der   Fehlerflächeo. 


Wahrscheinlichste  Lage  eines  Punktes  und  einer 

Geraden. 

Nach  dem  vom  Verfasser  in  seiner  ^Note  über  den  Ausgleich 
von  Streckenmessungen^ ^  Sitzungs-Ber.  d.  Kgl.  Böhm.  Ges.  d.  Wiss., 
XXX,  1905,  Bewiesenen  folgt  unmittelbar,  wenn  überall  derselbe  Grad 
der  Präcision  beim  Zeichnern  vorausgesetzt  wird; 

a)  Der  Punkt,  für  welchen  unter  allen  Punkten  seiner  Fehlerfläche 

die  Wahrscheinlichkeit  am  grössten   ist,    dass  er  der  Gesuchte, 

ist  der  Schwerpunkt  der  Fehlerfläche, 
h)  Unter  allen  Verbindungsstrecken  von  Punkten  der  Fehlerflächen 

zweier  eine  Strecke  begrenzenden  Punkte,  hat  die  Schwerpunkte 

dieser  Flächen  verbindende  Strecke  die  grösste  Wahrscheinlichkeit 

für  sich,  dass  sie  die  Gesuchte  ist. 


')  Dieser  Satz  lässt  sich  leicht  auf  ein  geschlossenes  oder  offenes  Vieleck 
mit  n  Ecken  ausdehnen.  Sind  F m,  m^:l,  2...n  die  Genauigkeiten  dieser  Eck- 
punkte, 80  ist  die  Genauigkeit  des  Vieleckzuges 

r—nrm. 


Ueber  die  Genauigkeit  der  planimetrischen  Constructionen.  H 

c)  Unter  allen  Kreisen^  welche  innerhalb  der  Fehlerfläche  eines 
gesuchten  Kreises  gezogen  werden  können,  besitzt  jener  Kreis 
die  grösste  Wahrscheinlichkeit,  dass  er  der  richtige  ist,  welcher 
aus  dem  Schwerpunkt  der  Fehlerfläche  des  Mittelpunktes  be- 
schrieben wird  (vergl.  2c;),  welche  als  ungleich  schwer  zu 
denken  ist. 


Elementar-Constructionen. 

Aus  solchen  geht  jede  Construction  durch  Zusammensetzung 
bezw.  Wiederholung  hervor.  Jede  Elementar- Construction  setzt  sich, 
wenn  nur  der  Gebrauch  von  ZirJcel  und  Lineal  zugelassen  wird, 
wieder  aus  Elementar-Operationen  zusammen,  deren  es  nach  Lemoine,^) 
dem  Schöpfer  der  Geometrographie,  fünf  giebt. 

Im  Folgenden  sollen  die  bei  jeder  Elementarconstruction  ent- 
stehenden Fehlerflächen  construiert,  discutiert  und  für  das  Resultat 
das  Mass  der  -T  Genauigkeit  ermittelt  werden. 

I.  Anlegen  des  Lineals  an  einem  bestimmten  Punkt  Ä  und  Ziehen 

einer  Geraden  g  längs  des  Lineals;  op:  (E^  -^  R.,).^) 

Im  ungünstigsten  Falle  wird  g  so  gezogen,  dass  eine  Grenze  g^ , 
Abb.  3,  des  g  darstellenden  Streifens  um  d  vom  Umfange  der  Fehler- 

A-b"b .  î>  . 


fläche  F  des  Punktes  A  absteht,  während  g.^  letztere  tangiert;  apss 
ferner  g  an  seinem  anderen  Ende,  etwa  im  Abstände  l  von  A  um  ô 
nach  der  einen  oder  andern  Seite  von  der  wahren  Richtung  abweicht. 
Beschreibt  man  daher  aus  allen  Punkten  des  genannten  Umfanges 
Kreise  mit  dem  Radius  ď,  so  ist  die  äussere  Umhüllende  dieser 
Kreise  eine  Linie  u,  die  von  den  Grenzen  t^  und  fr,  der  Fehlerfläche  S 
von  g  berührt  wird,   welch   letztere   alle   Geraden   in    sich   scbliesst, 

^)    Géométrographie    ou    art   des    constructions    géométriques;    Sammlung 
„Scientia"  No  18,  Paris,  JSTaud  et  Carré. 

-)  Geomf-trographisciies  Symbol  nach  Lemoine. 


12  XII.   Franz  Rogel: 

die   durch   die   Punkte    der   von   u   eingeschlossenen    Fläche   mittels 
Lineal  mit  genannter  Abweichung  £^  â  gezogen  werden  können. 

Nach  (9')  ist,  wenn  a  den  Abstand  der  Berührungspunkte  von  t^ 
und  ^2  —  Berührungssehne  —  und  %  den  von  a  und  der  Halbierenden 
von  t^  to  eingeschlohsenen  Winkel  bezeichnet 

r- -. --. riy-j^'  (13). 

a  sm  ;k  (a  sin  ;t  -|-  2  o) 

Die  Genauigkeit  ist  daher  bei  gegebener  Pachtung  und  Länge 
von  g  nur  von  der  Berührungssehne,  nicht  von  der  Fehlerfläche  ab- 
hängig. 

Sie  nimmt  bei  gleicher  Länge  und  Berührungssehne  zu,  wenn 
der   Winkel  %  abnimmt. 

Ist  die  Fehlerfläche  von  A  ein  Vieleck,  so  ist  im  Allgemeinen 
řř  =  d -|- 2ř) j  wo  d  eine  Diagonale  bezeichnet;  für  ;i;  =:  90"  besteht 
das  Minimum 

wo  der  letzte  Ausdruck  nur  angenähert  für  d':>Qâ  richtig  ist. 


Entstand  A   durch    den    Schnitt    zweier    direct   gegebener    Ge- 
raden oder  Kreise,  so  ist  F  ein  PJiombus,  dessen  Diagonalen,  Abb.  4, 

ac  =  d^:^â  :sm^,  bd  —  fl  =:  ď  :  cos   -^  sind,    wo   a  den   Innern 

spitzen    Winkel   bezeichnet.    r„,ax   tritt  für   ;k  —  y  ein,  d.  h.  wenn 

t/||  mit  einer  Rhombusseite,  d.  h.  wenn  ý  mit  der  Richtung  einer  von 
jenen  Geraden  p,  5  zusammenfällt,  durch  deren  Schnitt  A  entstand, 
u.  zw.  ist 


Ueber  die  Genauigkeit  der  planimetrischen  Constructionen. 
für  a  zz  90"  ertçeben  sich  die  beiden  Minima 


13 


^    min  — 


-*         mm   


1        •      2    ^ 

a 

'Y 

+  1)' 
1 

(2 

sin 

y+l)  (4  sin 

7            2    ^ 

l  cos''^- 

(2 

cos 

|-+l)(4cos 

a 

+  1) 

y 


(15) 


F'  >  r\ 

Die  Genauigkeit,  mit  welcher  sich  eine  Gerade  g  durch  einen 
Punkt  A  ziehen  lässt,  welcher  durch  den  Schnitt  zweier  Geraden  p, 
q  hervorgieng,  ist  daher  umso  grösser,  je  kleiner  der  Winkel  pg 
oder  qg  ist.  Am  ungenauesten  hestimmt  sich  g,  wenn  sie  mit  der 
Halbierenden  ř)  des  stumpfen  Winkels  180— «  zusammenfällt,  minder 
ungenau,  wenn  sie  mit  jener  i)'  des  spitzen  Winkels  azzpq  coin 
cidiert. 

Aus  (15)  geht  hervor,  dass  -r"min  bei  abnehmendem  a  zunimmt 
-P„ji„  hingegen  abnimmt.  Die  Gerade  g  wird  sich  daher  in  der  Hal- 
bierenden Í)'  des  spitzen  Winkels  a  um  so  genauer  ziehen  lassen  je 
kleiner  a  oder  je  „schiefer"  der  Schnitt  ist.  Weicht  die  Gerade  g  von 
der  Halbierenden  ab  und  nähert  sie  sich  bei  demselben  Winkel  a 
einer  der  Geraden  p,  q,  so  erhöht  sich  die  Genauigkeit  uüd  erreicht 
ihren  Grösstwert,  wie  bereits  bemerkt,  wenn  sie  mit  p  oder  q  coin- 
cidiert  (14'). 


-3^^4b:"7_:-ii- 


Ist  A  direkt  gegeben,  Abb.  5,  so  ist  u  ein  Kreis  ^  j  3  --    und 
r  für  alle  durch  A  gehenden  Geraden  constant 

(16) 


"~  3  d  .  5  d 


16 


14 


XII.    Franz  Rogel: 


//.  Durch    zwei   gegebene    Punkte  A,    B   die    Gerade   g   zu   ziehen; 
op:  (R,-^E,). 

Um  die  Fehlerflächen  /^ ,  fj  von  A,  B  sind  zunächst  die  Ein- 
hüllenden u^ ,  Ur,  ')  ZU  verzeichnen^  an  welche  die  die  Gerade  g  dar- 
stellenden Streifen  in  der  aus  Abb.  6  ersichlichten  Weise  berührend 
zu  legen  sind,  wodurch  die  den  ungünstigsten  Fehlercomplexionen 
entsprechenden  Lösungen  der  Aufgabe  hervorgehen,  welche  die  Fehler- 
fläche F  von  g  bestimmen,  Charakteristische  Eigenschaften  der  Grenzen 


A\5l3  , 6 . 


sind:  CD^C.D^  —  EF~È'P  =-  ^>,  dem  FehlerwinM',  CD  \\  E'P, 
OD'  1 1  EF,  Abstand  der  CD  von  E'F'  —  Abstand  der  CD'  von 
EF  gleich  ö\  DE  D'E'  :=  g?'  dem  Nehem- Fehlerwinkel.  Ferner  haben 
die  Winkel  CIC  =  FKF  eine  gemeinsame  Halbierende  ^,  welche 
mit  DD'  =  «j  und  EE'  ■=.  a^  die  Winkel  x^  bezw.  ^2  einschliesst,  mit 
der    Halbierenden  ^'  von  DE  D'E'  im  Allgemeinen  jedoch  nicht  coin- 


cidiert.  Abstand  IKzizd:  sin  ^  :í= 


2ď  :  ç).    Für  FE'  —  a,   DD^ 


und  DD'  EE'  =:  t/;  gilt  für  die  Strecke  AB  unmittelbar  die 
Formel  (9).  Begrenzt  man  die  F  noch  durch  c  =  C6"  _L  1^  im  Ab- 
stände l  von  A  und  durch  d  =  FF'  J_  ^  im  Abstände  l  von  B,  be- 
zeichnet ferner  mit  c, ,  d^  die   Projection  von  c  auf  a,   bezw.    von  d 


')  Es  genügt  um  -l  Ecken  von  j\,  /^  Kreise  mit  dem  Radius  S  zu  ziehen. 


TJeber  die  Genauigkeit  der  planimetrischen  Constructionen. 


15 


auf   Ď,    so   hat    man   zufolge    (9)    für   die    Teile    EE'FF,    DD,E,E, 

CC'D'D 

IÔ'         ^        10^ 


daher 


7  řÍ2 

r  =  -—   r  — ~- r  = 

^        c^a  '     ^        ah  cos  ip  '     ^        h  d^  ' 


r,:r. 


\:c,,  r„_:  r^  —  d^:a,,  ^^  :  Tg  =z  h^  d,  :a,c,,         (17) 

wenn  wie  früher 

öj  =:  Ď  cos  tp,  «j  zr  a  COS  ^. 

Wird   a<.b,    (p'<Cq>   vorausgesetzt,    so   ist   bd:>a^c■^,    daher 

auch  r^:>  r^. 

Kann  a     Ď  J_  ^  angenommen  werden,  so  ist  tl>  —  o  und 

1        1        1 


r    r  •  r  — 


a  c  '  ab  '  b  d  ' 


(170 


d.  h.  die  Genauigkeiten  der  drei  Strecken  CA,  AB,  BD  verhalten 
sich  indirekt  wie  die  Produkte  jener  Ordinaten,  welche  die  Strecken 
begrenzen.  Ferner  folgt  noch  wegen  c  >  Ď  :  F^  >-  F^  und  wegen 
(Í  >  Ď  >•  a     F^  >  Fg ,  endlich  r^:>  F.^ . 

Die  Verbindungsstrecke  AB  ist  daher  unter  diesen  3  Strecken 
die  genaueste  ;  minder  genau  ist  die  Strecke  CA,  die  sich  an  die  klei- 
nere Ordinate  a  anschliesst;  am  ungenauesten  ist  die  an  die  grössere 
Ordinate  b  grenzende  Strecke  BD. 


Abb.  7. 


In  dem  besondern  Falle,  als  a  =  &  =  3á  ist,  Abb.  7,  wenn  also 
beide    Punkte   A,    B    direkt   gegeben    sind,    ist  (p'  —  0,   tp'  —  0  und 

1      ^        ^  IÔ'  ^ 


y^^ 


F,  =: 


=    9 


^  cp   ,  daher  <rF,. 


16  XII.  Franz  Rogel: 

Um  die  Genauigkeit  einer  Strecke  zu  erhalten,  deren  Fehlerfläche 
COD'E'EDC  gebrochene  Grenzlinien  CDE  und  C'D'E'  besitzt, 
Abb.  8,  ist  vorerst  die  Menge  der  Geraden  zu  bestimmen,  die  in 
dieser  Fläche  so  gelegen  sind,  dass  sie  CC^  und  EE^  nur  innerhalb 
dieser  Strecken  treffen.  Man  wird  wie  in  2  &  verfahren  und  aus 
jedem  Punkte  von  EE'  (oder  CO)  alle  möglichen  Geraden  ziehen, 
wodurch  man  ebensoviele  in  Winkelräuraen  liegende  Gruppen  erhält, 
als  Punkte  in  EE^  vorhanden  sind.  In  dem  man  die  in  jedem  Winkel- 
raum liegenden  Geraden  summiert  und  die  so  erhaltenen  Summen 
addiert,  ensteht  die  Gesammtmenge  in. 


Vorausgesetzt  wird,  dass  die  Abstände  der  Ecken  C  und  C, 
D  und  D'  von  EE'  sich  unendlich  wenig  von  den  endlichen  Grössen 
l  —  l^  ^l^  bezw.  Iq  unterscheiden. 

Die  Summierung  wird  auf  die  Art  bewirkt,  dass  zuerst  die 
Mengen  nii,  ntg,  ntg  der  bezw.  durch  Punkte  von  EL,  LP,  PE^ 
gehenden  Geraden  ermittelt  werden. 

«)  Die  Menge  der  durch  E  gehenden  Geraden  ist  in  dem 
Winkel  MEO  enthalten,  daher  =  MO  cos  xIj:1,  tjj  =  CO^DD\ 
Bewegt  sich  der  Scheitel  von  E  nach  rechts  bis  zum  Schnitt  L  von 
CD'  mit  EE',  so  ändert  sich  C'M  successive  (und  nahezu  propor- 
tional) in  ON.  Die  Summe  dieser  Abschnitte  ist  gleich  einem  Trapes, 
dessen  parallele  Seiten  OM  und  ON  sind  und  dessen  Höhe  gleich 
der  Anzahl  der  in  i?L  -  enthaltenen  Punkte,  also  =  i^L  ist;  folglich 
ist 

(7'ilf  +  ON         EL 
itt^  = ^ .  ~Y~  cos  ^. 


Ueber  die  Genauigkeit  der  plani  metrisch  en  Constructionen.  X7 

ß)  VoQ  L  bewegt  sich  der  Scheitel  bis  zum  Schnitt  P  von  CD 
mit  EE'.  Die  Schenkel  der  Winkel  schneiden  auf  CC  Strecken  ab, 
die  von  C^N  bis  CQ  wachsen,  deren  Anzahle  LP  ist;  mithin 

CN-i-CO         LP 

IHo  = ^ .    -j~  COS  il^. 

y)  Rückt  der  Scheitel  von  P  bis  ans  Ende  E^ ,  so  entstehen  auf 
CC"  die  Abschnitte  von  CQ  bis  CR,  deren  Anzahl  :=  PE'  ist,   somit 

CQ  -\-  CR         PE' 
tilg  — ^ .  —j—  cos  ^. 

Die  Gesammtmenge  m  ist  daher 

m  =:  m,  -j-  iitg  +  nip  = 
[(C"M+  C'iV)  í;Z  -f  {CN -f  CQ)  XP  +  (CQ  +  (7Ä)  Pí;,  ] 

^1  (18.) 

^L  z=  PE,  =  d. 
In  dem  besondern  Falle 

CC\\DD'  II  ££;'  J_  6,   (rp=  0)  ist  für  C^C'D'  —  g), 
DE1)'E'  :=z  q)' ;  EE'  —  b  =  a  -^  h  <pj,   CC  ::z:    c  =  a  +  Z,  qp, 

C'iV  =  (7Q  =  a  ^,   CM  -  CR  -  aj-  -  d  ~^,  CiV  =:  CQ  =  a  ~, 


daher 


und 


EL  —  E'Pzud,  LP—h  —  2ô\ 

ío  l'a  {yo  ~\~  'l/ 

^=        a,  \  -  (^0) 

Da  &  mit  a  zu  —  oder  abnimmt,  l^  :  l^  mit  zunehmendem  Z, 
abnimmt,  so  folgt  : 

Die  Genauigkeit  ist  um  so  grösser,  je  Meiner  a  und  (p',  je  grösser 
Zg  (zr:  AB)  und  l-^   :  l^  ist. 

Sitzber.  d.  kön.  böhm.  Ges.  d.  Wiss.  II.  Classe.  2 


XII.    Franz  Rogel: 
Für  Zj  z=  CO   erreicht  sie  ihren  asymptotischen  Grösstwert 

r  L 


ab 


(21) 


—    1 


Für  ř^  =  0  geht  F  in  den  Ausdruck  in  (9)  über  (\  =z  ř^). 
Sind  beide  Punkte  (A,  B)  direkt  gegeben^  so  ist  a  =i  &  =:  3^, 
daher 


p  __  ^0     (^0      i     ^1  ) 


(22) 


9^0  +  8Z, 

Wie  mau  sieht  hat  l^  auf  Feinen  weit  grösseren  Einfluss  als  l^. 
Für  Z,   z=  oo  ist 


FoD  = 


L 


(23) 


In    dem   allgemeinen   Falle   einer  nach   beiden   Seiten   von   AB 
beliebig  verlängerten    Geraden  G  ist   die  Fehlerliäche  begrenzt  durch 


Ab"b.3 


die  zweimal  gebrochenen  Linien  CDEF  und    CD'  E'F\  Abb.  9,   wo 
FFo  =  i^i  F3  ==  C^  Ca  =  C  C*3  =  Ô,   die  auf  endliche   Grössen  ab- 
gerundeten Abstände  l^,  ř^  (=  AB)^    l^,    CC.  Fp  z=  ip, 
CD^D'  —  EF^TE'F'  —  q),  DÊ^'E  —  (p„  DD'  —  a,  EE'  =  b>a, 

CC  —  C,  FF^  —  d. 


lieber  die  Genauigkeit  der  planimctrischen  Constructionen.  ]9 

lodern  man  wie  oben  die  Mengen  m^  bis  m^  aller  aus  Punkten 
von  bezw.  FF^,  F.P,  PL,  LF.^,  F^F^  auslaufenden,  innerhalb  von 
F  liegenden  Geraden  ermittelt,  kommt 

j„  ^  Í  CA.  +  C.O    pp  ,      CA  +  NQ    ^  ^        NQ^JIQ, 
\            2                  '  2  '2 

MQ,  H-  CG,  CG,  +  a-3      ^^    1  cos^.    (24^ 

'  2  2  1      ř 

Für  CC,  II  DD'  II  £;E'  ||  i^i^  JL  M'A  =  Oj  ist 

C,G  —  CG,  —~à,    NQ  -  MQ,  =  a        ^ 


F,P^^^-^l,-ô^^--^k-â,PL=:b^^±^^~a^'- 
9  I  1  1 

qp-|-(p,  I  -  d    (p  —  (jpj  a  —  d 


2  Iq  2  Iq 


daher  nach  leichter  Réduction 


nt  =  — —,  (25) 


"o 


somit 


r— ^5 -•  (26) 

ab 1 


ferner 


k 

h 

-Vk 

h 

—  a 

9  — -4-,9i  =  -T—  (260 


F  isí  daher  um  so  grösser,  je  Meiner  ab  und  l^  :  il,  -|-  ^2)  ^'^^ 
je  grösser  l^  ist.  Da  bei  gleichem  ab  l^  einen  bedeutend  grösseren 
Einfluss  ausübt  als  der  Bruch  l^  :  {l,  -\- 1^),  der  nicht  kleiner  als  0 
und  nicht  grösser  als  1  sein  kann,  so  ivird  man  die  Bestimmung 
einer  Geraden  durch  möglichst  weit  von  einander  entfernte  Punkte  su 
bewirken  trachten. 


'-)  Ist  auch  dann  noch  richtig,  wenn  sich  PN  und  LM  innerhalb  der  Gren- 
zen CC  und  FF'  schneiden. 

2* 


20 


XII.   Franz  Rogel: 


Dieselben  Ausdrücke  für  m  wie  in  (24)  und  (25)  hätten  sich 
auch  ergeben,  wenn  man  von  Punkten  der  CC\  ausgegangen  wäre  und 
für  das  dem  F^P  correspondierende 


C,N 


y  +  ^i  i  _ô~  AL _ â  ^0  +-^1 


2  •  lo  k 


gesetzt  hätte. 

Für  l^-{-hz=z  CO  erreicht  F  ihren  Grösstwert 

Z 


wie  in  (21). 


L  max   


ab 


1 


JKhh  .   1 


(27) 


Ist  wieder  azzib  z=z  Sd\  so  geht  der  in  (23)  gefundene  Wert 
hervor.  Setzt  man  in  (26)  entweder  Z^  oder  k  der  Nulle  gleich,  so 
geht  (20)  und  setzt  man  l^  =2  l^  0,  so  geht  (9)  hervor.  Bemerkenswert 
ist  es,  dass  F  von    der  Summe  l^  -\- 1^  und  nicht  auch  von  l^  :  l^  ab- 


Ueber  die  Genauigkeit  der  planimetrischen  Constructionen. 


21 


hängt;  ferner  dass  in  (26)  nur  die  Berührungsseimen  a,  h  der  Punkte 
A,  B,  nicht  ihre  Fehlerflächen  erscheinen;  letztere  können  daher 
beliebig  gross  sein.  So  kann  es  kommen,  dass  Punkte,  die  durch  sehr 
„schiefe"  Schnitte  entstanden  aber  kleine  Berührungssehnen  besitzen, 
d.h.  eine  günstige  Stellung  zu  einander  haben,  wie  es  Abbildung  10 
zeigt,  eine  verhältnismässig  genaue  Verbindungslinie  g  ergeben.  Um- 
gekehrt können  Punkte  mit  kleinen  Fehlerflächen  eine  so  ungünstige 
Lage,  d.  h.  sehr  grosse  Berührungssehnen  haben,  dass  sich  g  ziemlich 
ungenau  bestimmt,  Abb.  11. 


A-bT?.ll 


Die  Sicherheit,  mit  der  sich  ein  Punkt  P  auf  g  bestimmt,  ist 
innerhalb  AB  eng  begrenzt,  kann  auch  constant  sein,  nimmt  aber 
ausserhalb  AB  mit  zunehmender  Entfernung  AP  oder  BP  unbe- 
grenzt ab  (Abb.  6).  Betrachtet  man  alle  um  r  von  J  (Scheitel  von  cp) 
abstehenden,  innerhalb  q)  liegende  Punkte,  so  wird  ihre  Menge  (nach 
Czuber)  gemessen  durch  die  Länge  des  Kreisbogens  nr  rcp  und  kann 
somit  1  :  rg?  =r  f  als  Mass  für  die  Sicherheit  gelten.  Ist  ď  die  Sicher- 
heit eines  zweiten  Punktes  P'  im  Abstände  JP'  —  r',  so  ist  ď  z^  1  :  ť  cp 
daher 


d.  h.  die  Sicherheiten^  mit  tvelchen  sich  Punkte  ausserhalb  der  die 
Gerade  bestimmenden  Punkte  bestimmen,  sind  den  Abständen  derselben 
vom  Scheitel  des  Fehlerwinhels  umgekehrt  proportional.  Um  die  Sicher- 
heit aller  Punkte  von  g  vergleichen  zu  können,  errichte  man  ausser- 
halb AB  Senkrechte  «/  zu  ^  von  qp  und  innerhalb  AB  Senkrechte  y 
zu  \)^  von  (f^.    Die  reciproké  Länge  dieser  innerhalb  der  F  liegenden 


22  XII.   Franz  Kogel: 

Ordinaten  giebt  ein  Mass  für  die  Sicherheit,  f  =  Í  :  p})  Ist  a  <;  &,  so 
lassen   sich  ausserhalb  AB    auf  Seite   von  A  bis  auf  eine  gewisse 

Entfernung  <;  l^  —   von   A  noch   Punkte  angegeben,   welche  dieselbe 

Sicherheit  [  wie  bestimmte  Punkte  innerhalb  AB  besitzen.  Dagegen 
bestimmen  sich  alle  auf  Seite  von  B  liegenden  Punkte  unsicherer  als 
die  zwischen  A  und  B  sich  befindlichen. 

Ist  arzzh  (qpj  =:  0),  SO  ist  [  für  alle  P  zwischen  A  und  B  be- 
ständig   Izi:— ^|,  ausserhalb  AB  aber  steth  grösser.   In  diesem  Falle 

sind  daher  möglichst  nur  zwischen  A  und  B  liegende  Punkte  m  ver- 
ivenden. 

In  jedem  Falle  ist  für  die  Sicherheit^  mit  der  sich  PunMe  auf 
g  bestimmen,  um  so  vorteilhafter,  je  länger  die  Strecke  AB  ist,  was 
auch  mit  dem  oben  über  die  Genauigkeit  Ausgesprochenen  überein- 
stimmt. 

Schneiden  sich  zwei  durch  die  Punkte  A,  B  und  A^,  ß,  bestimmte 
Gerade  g  und  g^,  so  bestimmt  sich  der  Schnitt  S  am  genauesten  und 
sichersten,  wenn  er  innerhalb  AB  und  A^  ßj  liegt.  Seine  Fehlerfläche 
wird  dann  eine  endliche  Grösse  nicht  überschreiten.  Liegt  er  jedoch 
ausserhalb  dieser  Strecken,  so  kann  sie  jede  beliebige  Grösse  anneh- 
men, entsprechend  der  Entferung  des  S  von  AB  und  A^B^^. 

HL  Um  einen  gegebenen  Punkt  A  mit  beliebigem  Radius  r  einen 
Kreis  SU  beschreiben. 

op  :  (C,  -f  C3). 

a)  Der  Punkt  sei  direkt  gegeben,  Abb.  12,  seine  Fehlerfläche  der 
Kreis  A  |~  1 .  Der  Zirkeleinsatz  hat  eine  kreisförmige  Fehler- 
fläche, Radius  =1  -,  welche  im  ungünstigsten  Falle  A  i-~\  von 
Aussen  berühren  wird.  Die  äussere  Einhüllende  u  aller  dieser 
möglichen  Zirkeleinsätze  ist'  daher  der  Kreis  ^  I  —  ď  1 .  Die  aus 

diesen  ungüstigsten  Zirkeleinsätzen,  deren  Centra  auf  dem  Kreise 
A  (Ô)  liegen,  mit  r  beschriebenen  Kreisringe   (Breite  d)  werden 


eingehüllt  von  den  Kreisen   A  ir-\-  —  â\   und  A 


3   , 
r~-ó 


*j  Nicht  verscbieden  vom  obigen  Mass,  da  der  unendlich  Lkine  Bogen  r^i 
von  der  Ordinate  y  nur  um  eine  unendlich  kleine  Grösse  2.  Ordnung  diiferiert. 


Ueber  die  Genauigkeit  der  planimetrischen  CoQstructionen. 


welche   demnach    die   Fehlerfläche    des   gesuchten   Kreises   ein- 
schliessen. 
b)  A  sei  durch  Construction  gefunden,  seine  Fehlerfläche  das  Vier- 
eck abcd,  Abb.  13. 


'.^ď^ 


Die  Centra  der  ungünstigsten  Zirkeleinsätze  erfüllen  eine  Linie 
0,  deren  Punkte  vom  Umfange  der  Fehlerfläche  /  von  Ä  um  -^ab- 
stehen. Die  aus  allen  Punkten  von  2  mit  r  beschriebenen  Kreise  füllen 


die  ringförmige  Fehlerfläche  F  des  gesuchten  Kreises  aus.  Die  äussere 
Grenze  von  F  ist  zusammengesetzt  aus  Kreisbögen,  welche  aus  den 
Ecken  a,  ô,  c,  d  mit  dem  Radius  r  -{-  ô  beschrieben  werden,  und  aus 
den  gemeinsamen  Tangenten  an  benachbarte  Bögen,  die  "^  den  ge- 
genüber liegenden  Viereckseiten  sind.  Die  innere  Grenze  besteht  aus 
vier  Kreisbögen,  welche  wieder  aus  den  Ecken  a,  b,  c,  d  mit  dem  Ra- 
dius r  —  Ô  beschrieben  werden  und  ein  Bosenviereck  bilden. 


24 


XII.   Franz  Rogel: 


IV.  Um  einen  beliebigen  Punkt  P  einen  Kreis  mit  gegebenem 
Radius  r  su  beschrieben,  op  :  (2  C-^-{-  C.^). 

Wird  der  Radius  r  in  den  Zirkel  genommen,  so  kann  der  Fehler 

+  ď  betragen.  Da  P  beliebig,  so  sind  aus  diesen  einzigen  Punkte  zwei 

3  3 

Kreise  mit  den  Radien  r  -{-  —  d'uudr —     â   zu   ziehen,    welche    die 

Grenzen  der  Fehlerfläche  bilden. 

F.  Um  einen  gegebenen  PanM  P  mit  gegebenem  Radius  r  einen 
Kreis    zu  beschreiben,   op  :  (3  C^  -j-  63). 

Lösung  wie  in  ///.,  nur  sind  aus  den  Punkten  von  s  je  zwei 
Kreise  mit  den  Radien  r -^  Ů  und  r  —  ď  zu  ziehen. 

Ist  /  von  P  der  Kreis  -?*(  ^  ji  so  ist  F  ein  Kreisring  begrenzt 
von  P[^-  —  Y  ^  j  lind  P  (r  +  y  ö  j  . 

Bei  viereckiger  Form  von  /  sind  wieder  nur  aus  zwei  Ecken 
Kreise  mit  den  Radien  r  -\~  "iâ  und  r  —  2ö  und  die  gemeinsamen 
Berührenden  (wie  in  Abb.  13)  zu  ziehen. 

VI.    Um   einen  gegebenen   Punkt   P  einen   Kreis   zu  beschreiben,    der 
durch  einen  gegebenen  Punkt  Q  geht,  op:  (2(7^  -[-  Q). 

Die  kreisförmigen  Fehlerflächen  der  Zirkeleinsätze  liegen  im 
ungünstigsten  Falle  so,  dass  sie  die  Fehlerfläche  /  von  P  von  Aussen 
berühren.  Werden  aus  denselben  je  zwei  Kreise  gezogen^  welche  eine 

AU,   1^. 


Lioie  u,  Abb.  14  und  15,  von  Aussen  und  Innen  berührt,  deren 
Punkte  vom  Umfauge  der  Fehlerflächo  /,  von  Q  um  ó  abstehen,  so 
entsteht    eine    allseitig    von    Kurven    begrenzte    ringförmige    Fehler- 


lieber  die  Genauigkeit  der  planimetrischen  Constrnctionen. 


25 


fläche  F.  Von  u  benötigt  mau,  wenn  /^  ein  Viereck  ist,  nur  jene  Kreis- 
bögen, welche  mit  dem  Radius  ô  aus  zwei  Ecken  von  f-^  beschrieben 
werden. 

Da  sowohl  P  als  Q  eine  viereckige    oder   kreisförmige   Fehler- 
fläche haben  können,  sind  vier  Fälle  zu  unterscheiden 

Abb.  15. 


VII.    Um  einen  beliebigen    Punkt  P  einer    Geraden  g    einen  Kreis  m 
beschreiben,  der  durch  einen  gegebenen  Punkt  Q  geht, 

op:  {C,  +  C,-tC,);  Abb.  16. 

Der  Mittelpunkt   o  der   kreisförmigen   Fehlerfläche   der   Zirkel- 
spitze kann  um  ô  höher   oder   tiefer   als   die    Mittellinie   des  g  dar- 

Abt.ló. 


1=^ 


stellenden   Streifens  liegen.     Sind   diese   ungünstigsten   Punkte  o^,  o^ 
und  soll  die  FehlerdiÖerenz  2d  nicht  übertreffen,   so    muss  o.^  o^  J_  9 


26  Xíl.  Franz  Rogel. 

sein.  Um  Q  ist  nun  die  in  VI  definierte  Linie  u  zu  zeichnen,  von 
welcher  man,  im  Falle  einer  viereckigen  Fehlerfläche  von  Q,  nur 
die  aus  zwei  Ecken  beschriebener  Kreise  (mit  dem  Radius  â)  benötigt. 
Wie  aus  Abb.  16  zu  ersehen  ist,  bestehen  die  Grenzen  der  ringför- 
migen Fehlerfläche  des  Kreises  hauptsächlich  aus  je  zwei  Kreisbögen. 
Die  Fehlerfläche  des  Mittelpunktes  setzt  sich  rait  einer  geringen 
Abweichung  aus  zwei  confocalen  Elipsenflächen  E^  und  E^  zusammen 
(vergi.  2c);  Ei  entspricht  dem  excentrischen  Kreisring  Oy  (o^  ÄJ, 
0^  (Og  ^)  und  Eo  dem  Kreisring  o,  (o^Ä),  o^  (o^A^). 
VIIL  Auf  einer  gegebenen  Geraden  g  von  einem  bestimmten  Punkte  P 
derselben  aus  eine  Strecke  gleich  einer  gegebenen  s  abzutragen, 

op:  (36\  ^C,). 

Beim  Abtragen    kann    der  Fehler  +ô  begangen    werden.     Man 

/"  /Ï  ~\ 
beschreibe   daher,    wenn    die  Fehlerfläche  von  P  der   Kreis  PÍ— j 

5 
ist,  aus  dessen  Mittelpunkt  zwei  Kreise  mit  den  Radien  s  +  —ô  ;  sie 

schneiden  auf  g  die  Fehlerfläche  abcd  des  zweiten  Endpunktes  Q  ab, 

dessen    -T  =    -    ist. 
5 

Ergab  sich  P  erst  durch  Construction,  so  ist  seine  Fehlerfläche 
mnpq  ein  Trapez  ;  der  Vorgang  wie  in  V.  Es  wird  genügen,  aus  den 
exponiertesten  Punkten,  etwa  m,  q,  die  Kreisbögen  mit  obigen  Halb- 
messern zu  beschreiben.  Bedeutet  k  die  Projection  von  mq  auf  g^  so 

ist    für    Qr=l  .(^j  -\-  5). 

IX.   Auf  einer  gegebenen    Geraden  g  von  einem  beliebigen  Punkte   P 
derselben  aus  eine  Strecke  gleich  einer  gegebenen  s  abmtragen, 

op:  (3(7, +  C3). 

Zufolge  VII  beschreibe  man  aus  0^  und  0.^  (o-^o.^  _L  g)  Kreise 
mit    den    Radien   s  +  â    und    erhält    in    abcd    die    Fehlerfläche    der 

anderen  Grenze  Q  der   Strecke  s,  deren  F  =:  -—  ist. 


Die  Ergebnisse  der  bisherigen  Untersuchungen  gestatten  nun 
die  Inangriffnahme  der  in  1,  pag.  3  angekündigten  Probleme.  Sie 
sind  für  einige  der  wichtigsten  Hilfsconstructionen  durch  Construc- 
tion und  Rechnung  gelöst. 


Ueber  die  Genauigkeit  der  planimetriscben  Constructionen.  27 

5. 

Hilfsconstructionen. 

7.    Aaj  der  Geraden  g   im  Punkte  A   die   Senkrechte  p   zu   errichten, 
a)    Klassische  Construction.    Tafel,  Abb.  1.    Man  beschreibe  um 

A^   Fehlerfläche   Kreis  ^(-^)    einen  Kreis  mit  beliebigem  Radius  k, 

der  g  in  i?  und  C  schneidet  —  4,  III,  deren  Fehlerflächen  ahcd  und 
a^&jCjři,  sind.  Dann  ziehe  mau  mit  einem  Radius  r  >  k  die  Kreise 
B{r)  und  B\r)  ;  4,  III,  welche  sich  in  D  {e^e^fh)  schneiden  und 
verbinde  D  mit  A  — ^4,  II;  Ergebnis  DA  =  p,  Fehlerfläche  V\  op: 
(2R,  +  i?2  +  36;  +  3C^  —  (9);  (1  Gerade,  3  Kreise). 

Wählt  man   die   Mittellinie   des   Streifens  g  zur  X-Axe,  A  zum 
Ursprung  und   die  Senkrechte  in  A  zur  F-Axe,   so  sind   die  Coordi- 

naten  von  a   —  (^A;  -}-  ~~  ô  j,   —  ~V  jene  von  c:  \k  —  ^â,  +  — |. 

Um  diese  Punkte  a,  c,  sind  nach  4,  III  Kreise  mit  den  Radien  r  —  ď, 
bzw.  r  -\-  â 

a{r-  d)  .  .  .{x  4-^'  +  |ď)'+(ž/-|-|y'  =  (>'    -ÔY  (1) 

c'{r  f  J)  .  .  .  (o:  -   A:  +  -|ď)  +    {y-    2)'  =  (^  H-  àf  (2) 

zu  beschreiben,  die  sich  in  einer  Ecke  e-^  (j:j,  l)J  der  Fehlerfläche 
von  D  schneiden.    Durch  Subtraction   dieser  Gleichungen    findet  sich 


2k^,  -f  ^ôk  +  dl)  =  _  2dr, 

wo  dx)^  =  dh^  h  —  AC,  da  \)  —  h  eine   unendlich   kleine   Grösse  ist; 
daher 

Ä  +  3Â;  +  2r    „ 
^'^=—2^ ^- 

Für  die  symmetrisch  zu  e-^  gelegene   Ecke  e.,  ergibt   sich   j;.,  =: 
—  3l\   als   Abscisse.     Zufolge   4,   II  sind    nun    an    die    Kreise  e^  {ö), 

r  3     ^ 

A  {d).  A  i  -  Ô  \  und  e.,  {d)  die  Berührenden   zu  legen,   wodurch  sich 

die  parallelen  ßerührungssehnen  a  =z  3^  und  b  =:  2j\  -{-  20  ergeben, 
daher  zufolge  (9) 

^  =   3  (/^  4_  5A;  +  2r)  '  ^^^^ 


28 


XII.  Franz  Rogel  : 


oder,  wenn  man  h  z=i  r  sin  a,  ä;  =  r  cos  «  einführt 


r  — 


sin  2  a 


1 


cos  « 


2  -|-  sin  K  +  5  cos  cc  '    6         3    2  +  sin  a  -|-  5  cos  a 
als  Genauigkeit  für  die  Strecke  AC. 


h     (30) 


a  z= 

0« 

10" 

20° 

30" 

40« 

45» 

50° 

60» 

70» 

80° 

1 

0,0476 

0,0463 

0,0445 

0,0423 

0,0395 

0,0378  0,0358 

0,0310 

0,0245 

0,0150 

Hieraus  schliesst  man: 

Bei  gleichbleibendem  Verhältnis  von  r  zu  Je  wächst  F  zugleich 
mit  r.  Bei  constanter  Länge  h  der  Senkrechten  wird  ihre  Genauig- 
keit um  so  grösser,  je  kleiner  a,  denn 

d  r       h  d  cos  a  h  \  -\-2  siná 


d  ce        3  (Za  2  -|-  sin  o:  -f-  5  cos  a 


3  (2  -f'  sin  «  -j-  5  cos  ay 


daher  für  a  <;  90  stets  negativ.    Je  kleiner  a,  desto  kleiner  die  Be- 
rührungssehne e^gg  +  2ď  und  desto  grösser  T, 
Bei  constantem  ^  wächst 


r  — 


1 


zugleich  mit  h  oder  mit  a. 

Man  tüird  daher  die  Radien  Je  und  r  so  gross  ivählen,  als  es 
der  Raum  erlaubt}) 

Wird  die  Senkrechte  über  D  um  \  und  über  A  nach  unten  um 
\  verlängert,  so  ist  nach  (26) 


h 


ß 


h+h 


(31) 


'^  +  ^^  +  ^^)-7r+iti 


Da  -r-  (Ji  -\-  bJc  ~{-  2r)   mit  a  zugleich    wächst    und    ein   Mini- 

mum  =:  21  für  ß  =  0  besitzt^  während  (l^  +  ^a)  •  (^i  +  ^^  +  ^2)  stets 
ein   echter  Bruch   ist,   wenn  li  ~\-  l^  endlich  und  =  1  wenn  l^  -\-  l^ 


^)  Wiener  u.  Müller  finden  als  günstigstes  Verhältniss  k^^-rj-l. 


Ueber  die  Genauigkeit  der  planimetrischen  Constructionen.  29 

unendlich    gross   ist,   so   übt  die  Verlängerung   nur    einen    uiibedeu- 
tenden  Einfluss  auf  die  Genauigkeit  aus. 

Die  Sicherheit,  mit  der  sich  ein  Punkt  zwischen  A  und  D  be- 
stimmt, schwankt  zwischen  1  :  36  und  1  :  (Ii  ~\~  bk  -{-  2r)   .-. 

Da   bei   der    symmetrischen    Anordoug    der    Construction    der 

Schwerpunkt   a  von   ee^^fh   und  von  ^i— |   in   die   lothrechte   Sym- 

metrieaxe  Y   fällt,    so   stellt,    wie    nicht   anders   zu   erwarten,   Y  die 
wahrscheinlichste  Lage  der  Senkrechten  dar. 

b)  Klassische  Construction,  Tafel,  Abb.  2.  Man  beschreibe  mit  be- 
liebigem Radius  r  den  Kreis  Ä  (r)  —  4,  III  —  der  g  in  B  (abcD) 
schneidet;  dann  B  (r) — 4,111 —  der  ^  (r)  in  C(e^e^fh)  trifft; 
dann  C(r)~4,  V;  hierauf  ziehe  man  3C — 4,11 —  welche 
C  (r)  noch  in  D  (i^  i^)  schneidet  —  4, 1  —  und  verbinde  D  mit 
yl  — 4,11. 

ap:  (4  i^j  +  2  i?2  +  C;  +  2  C;  +  3  C,)  =  (12)  ;  (2  Gerade, 
3  Kreise).  Coordinatensystem  wie  in  a). 

Die  Ecke  e^  (^i,«/i)  von  C  geht  herwor  aus  dem  Schnitt  von 

h(r-\-Q)...   (^-r+-|-i)J  +|^--|^)'^(r-fd')l         (v) 

r 
Beachtend,     dass    x^^  y^    unendlich    wenig    von  -^  bezw.    von 

r  sin  60^  =:  -—  "^3  r  verschieden  sind,  kann  für  (4)  und  (ji)  auch  geschrieben 

o 

werden 

(ít).    .    .+a;,+y,V3=:2r-3(y, 
woraus 

folgt.     Für   die  Ordinate  der  Gegenecke  e^  ergiebt   sich  in  ähnlicher 
Weise 

y,  =  -l-V3.-   ^f-â «) 


30  XTI.   Franz  Kogel: 

Um  die  Fehlerfläche  von  BC  zu  erhalten,  sind  die  Grenzen  p,  q 
zu  ziehen  u.  zw.  p  durch  c  berührend  an  e^  (ô)  und  q  durch  a  be- 
rührend an  Cg  (^)- 

Die  Gleichung  vonp  ergiebt  sich,  indem  man  zunächst  ^e^cAznX^ 
bestimmt;  es  kommt 

tan  .,  = ./'  =  Y3  -    ''  +  f^  ^. 

Nun  ist  der  spitze  WinlielpZc=řt-^=Aj  —  v,  we  1/ =2?  ce,  unendlich  klein 

Ó         Ó    .       ,  , 
—  —  =: —  ist,  daher 

ce^       r 

.  ,      ,,  ,       tan  A,  -tan  V        ^,-        15-f25V3    â 

tan  it.,  —  tan  {l,  —  v)  =-,-,— — w —  ==  V^ ~o — ^ ' 

^  ^         ^       l  +  taoA,  tanv        '  3  r 

folglich  ist  die  Gleichung  von  p,  wenn  der  stumpfe  Winkel   180  —  ^ 

eingeführt  wird. 

oder 

Bringt  man  p  zum  Schnitt  i.^  (j:,  ,i)i)  uiit  dem  Kreise 

e,  (r  +  ď).    .    .(P-.x,y-{-(rj-y,r^{r-i-dy,      .    .  (0) 

SO  ergiebt  sich,  wenn  beide  Gleichungen,  beachtend  dass  ^,  und  1)^  —  ^3r 
unendlich  klein  ist,  umgeformt  werden  in 

(©)•    ■    •-ři  +  V3l,,  =  3^+--±-^-^rf, 

woraus 

_       29+ 5^3 

für   die   Gegenecke  /o   der   Fehlerfläche   von  D   findet   sich    auf  ana- 
loge Art 

h  =  —  h- 

Schliesslich   sind   die   Tangenten   t^^  t^^  r,,  v„,   zufolge  4,  11  in 
der  aus  der  Abbildung  ersichtlichen  Weise  zu  ziehen. 


Ueber  die  Genauigkeit  der  planimetrisclien  C(  nstructionen.  31 

Da  die  Berührungssehnen 

a  =  3Jund  b  =  2  fe)  -f  2  ď  =  ^i+AVïd, 

3 

so  ist  nach  (9)  für  die  Strecke  ÄD 

r^^lĚlZÍ/- =  0,0271  r (32) 

518 

also   proportional    dem    Radius   r,    ivelcher  daher  so  gross,  als  es  der 

Platz  erlaubt^  m  machen  ist. 

c)  Geometrographische  Construction.  Tafel,  Abb.  3.  Mau  ziehe  einen 
beliebigen  durch  A  gehenden  Kreis  B  (r),  —  4^,  VII  —  der  g  noch 
in  C  (abcd)  trifft  —  4  I  —  und  verbinde  c  mit  A  —  4,  IL  Die 
hinreichend  verlängerte  BC  schneidet  5  (r)  noch  in  D  (^i  ej  —  4,1. 
Schliesslich  ist  D  mit  A  zu  verbinden  —  4,  II. 

op  :  (4  2?,  +  4  F.,  +  C,  +  C,)  =  (8);  (2  Gerade,  1  Kreis). 

Coordinatensystem  wie  bei  I  b. 

Sind  k,  h  die  Coordinaten  von  B,  so  ist  die  äussere  Umhüllende 
der  Fehlerfläche  von  B(;r)  der  Kreis 

B(r  +  ~à).    .    .    .  (x-kr-^(y  -  hy  =  i^rJr-l  àf^      (M) 

welcher  von  der  durch  die  Ecke  c  von  C  gehenden  Grenze  p  der 
Fehlerfläche  von  BC  in  der  Ecke  e^  (^-j,  \)^)  der  Fehlerfläche  von 
D,ec^fh  getroffen  wird.  Die  Coordinaten  von  c^  finden  sich,  indem 
man  diesen  Kreis  zum  Schnitt  mit  der  Geraden 

t/=z-{-  -^ bringt  u.  zw.  2Jc  -\ — -ôf-  '^ und -„. 
Sei  BcA  =:  Aj ,  so  ist 

u      ..           ^'~T^          ,             r'-\-Srh. 
Itan  A,I  = 3^:^/^=:  tan  . ^^  d; 


sei  ferner  tanf^  der  Richtungscoëfficient  von  p,  f,  1=  Aj  =:  v., 

2  3ď 


i^ce  =  tan  V  —       „  —  ,. 
cB         2r 


32 

so  ist 


XII.    Franz  Rogel  : 


1  r'^-^3hr-\-Skr  , 
tan  f  1  —  —  tan  a  -\ ■ ^^^ d\ 


2¥ 


daher  die  Gleichung  von  p 
d 


ň  I 

fj  —  ~  ^zz  — tanfj.  u  —  2]c 


3H-A 

2k 


(ö) 


woraus 


Letztere   und   (X)  gehen,    beachtend,    dass  ^^  und  l)^  -  2h  unendlich 
klein  sind  über  in 

(ÖO.    .    .  !),=:- tan  a.^-,-^2A-'-±--^-^iď, 
(W,    •    .~Jc^,+h\),=.2h'  +  ^dr, 

hr-{-6hJc~\-Sr^    â 

'^^  '  ~  2k  '  '  ~V 

Die  zweite  Grenze  q  geht  durch  a  und  berührt  ebenfalls  B  \-^  à\  \ 

ihre  Gleichung,  sowie  jene  von  B  w  —  -^  à\  unterscheidet  sich  von 

der  analogen  (ÖO  bezw.  {){')  nur  durch   das  Vorzeichen  von  d.    Für 
den  Schnitt  e^  findet   sich  jTg  =:  —  jJi-    Werden    endlich   zufolge  4,  II 

die  Berührenden  t^,  f^,  Vj   v^  berührend  an  ^  |-^i ,  ^  |3  -^  L    e^  (d) 

und  ßo  i^)  gegogen,  so  erhält  man  die  Fehlerfläche  F  der  Senkrechten 
JD.  Die  Berühruiigssehnen  sind 


QA  u       ^>       i  oA       3r24-2Är  +  6ÄÄ;  +  Ar^ 
a  —  3d,b-2]c,~{'2d=:  ^-i â, 


kr 


daher 


r— 


Jikr 


=  v. 


3    '  3  r^ -\- 2kr  ^  6hk  i- h  r 

sin  2  «  r 

3  -f-  sin  a  -)-  3  sin  2  a  -|-  2  cos  a   3 

cos  a 


(33) 


3  -|r  sin  a  -f-  3  sin  2  a  -|-  2  cos  ß; 


2  h 


a  rz 

QO 

10« 

20» 

30" 

40» 

45« 

50« 

60« 

70« 

80« 

1 

2A^ 

0,0667 

0,0532 

0,0438 

0,0368 

0,0314 

0,0290 

0,0268 

0,0223 

0,0174 

0,0108 

Ueber  die  Genauigkeit  der  planimetrischen  Constructionen.  33 

Hieraus  folgt: 

Bei  constantem  Winkel  a  wächst  F,  wenn  /•  zunimmt. 

Bringt  man  den  Zähler  in  die  Foim  2  ä  cos  a,  so  zeigt  das  nega- 
tive Vorzeichen  des  trigonometrischen  Faktors  des  Differential- 
quolienten,  dass  bei  constanter  Länge  2h  der  Senkrechten  F  um  so 
grösser  wird,  je  kleiner  a  ist.  Dies  hängt  mit  der  Tatsache  zu- 
sammen, dass  der  Schnitt  C  des  Hilfskreises  mit  g  um  so  gross- 
winkeliger wird,  je  kleiner  «  ist. 

In  jedem  falle  ist  r  so  gross  und  a  so  Mein  als  möglich  zu 
ivählen. 

Vergleich  der  drei  Constructionen. 

a)  Die  Länge  der  Senkrechten  AD  sei  bei  allen  gleich  gross  =  s 

g 
vorausgesetzt.  Indem  man  in  (30)  h  =  s,  in  (32)  r  =z  -—  und  in 

(33)  2Ä  =  s  nimmt,   stellen   sich   die   Masse    der  Genauigkeiten 
für  I  a,  I  ôund  I  c  als   Functionen  von  s  und  «,    wie  folgt,  dar 

p    cos  CÍ  s 

"        2  -\-úu.a-{-bcos  a  3' 
p         33-5V3  n^Ar,  ^ 

P  cos  a  s 

*       3  -f-  sin  «  -f-  3  sin  2  a  -f-  2  cos  ß   3 

Vergleicht   man   r^  mit   P^,    so   ergiebt  sich,   dass   r„  =  r^ 

jenachdem   «  =  18<'53'    oder    2k  ^  2h  cot  68''53' =i=  5,848  A  ist.  Bei 

grösserem  Winkel  a  macht  sich  in  Ic  der  schiefe  Schnitt  bei  C  un- 
vorteilhaft bemerkbar. 

Um  auch  F^,,  wo  a  —  60°  ist  mit  den  anderen  vergleichen  zu 
können  nehme  man  in  (30)  und  (33)  a  —  QO^  und  erhält 

r,  -  0,031  s,  n  =  0,015  s,  r,  =  0,022  s, 

so  dass  16  als  die  ungenaueste  Construction  erscheint,  was  mit  der 
Tatsache  übereinstimmt,  dass  ihr  geometrographischer  Coefficient 
12  am  grössten  ist.  Dass  Ib  minder  genau  als  Ic  sein  muss  folgt 
auch  aus  dem  Umstände,  dass  erstere  zwei  überflüssige  Zirkeleinsätze 
und  zwei  überflüssige  Kreise  enthält,  wodurch  sie  sich  von  Ic  zu  ihrem 
Nachteile  unterscheidet. 

Sitzber.  der  kön.  böhm.  Ges.  der  Wiss.     II.  Classe.  3 


34  Xn.    Franz  Eogel: 

b)  Wird  bei  Allen  Je  zizr  cos  a  als  unveränderlich  angenommen,  was 
etwa  der  Voraussetzupg  eines  in  der  Richtung  von  g  beschränkten 
Raumes  entspricht,  so  ist 

P   1  sin  o: 

3   2  -f-  sin  a  -[-  5  cos  a     ' 

'        3  3  -[-  sin  a  4-  3  sin  2  a  -f-  2  cos  a    ■ 

Da  2  -f-  sin  a  -|-  5  cos  a-  >•  —  (3  +  sin  a  -f-  3  sin  2  a  -|-  2  cos  a) 

für  0  ^  a  ^  90,  so  ist  für  jedes  spitzwinkelige  a  r^<::^rc. 
Für  a  ~  GO^  kommt 

r«  =  0,0538  Je,  n  =  0.0542  Je,  F,  =  0,07735  Je. 

Ib  wäre  also  um  ein  weniges  genauer  als  la,  vorausgesetzet,  dass 
mau  bei  letzterer  Construction  den  Winkel  a  zufällig  ==  60''  treffen 
würde. 

Bei  beschränJeter  Constructionsbreite  ist  Ic  daJier  allen  andern 
vorzuziehen. 

Liegt  A  am  Rande  des  Zeichenblattes,  so  kann  es  sich  über- 
haupt nur  um  \b  und  Ic  handein. 

c)  Wird  der  Radius  r  als  constant  angenommen,  so  ist  aus  dem- 
selben Grunde  wie  in  b). 

Für  a  —  60"  wird 

r^  =  0,0269  r,  r,  =  0,0271  r,  T,  =  0,0387  r. 


also 


Sehr  zum  Nachteil  von  la  fällt  es  ins  Gewicht,  das  sie  bei  glei- 
chen r  eine  doppelt  so  grosse  Constructionsbreite  als  Ic  bean- 
sprucht. 
d)  Werden  bei  la  und  Ic  dieselben  Hilfsgrössen  r,  a  vorausgesetzt, 
so  findet  sich  wörtlich  wie  in  b)  r„  <:  F^.  Also  bei  derselben 
RaumbcansprucJiimg  liefert  Ic  ein  genaueres  Ergebnis  ivie  la  bei 
gleicher  Länge  der  Senkrechten. 

Fasst  man  Alles  zusammen,    so  kommt   man  bezüglich  des  An- 
wendungsgebietes  dieser  Constructionen  zu  den  folgenden  Schlüssen  : 


üeber  die  Genauigkeit  der  pl  ani  metrischen  Constructionen.  35 

Dort  wo  hei  beschränkter  Constructionshöhe  die  grösstmöglichste 
Länge  erzielt  tverden  soll,  ist,  ivenn  die  Constructionsbreite 
2  k  <C2h  cot  «0  =i=  5,  848  h,  die  Construction  la  als  die  genauere  anzu- 
wenden. In  jedem  andern  Falle  verdient  jedoch  Ic  den  Vorzug  vor  la, 
und  Ib.^) 

Unter  allen  Umständen  ist  Ic  dem  complicierteren  Ib  vor  zuzuziehen. 

Bei  unbeschränktem  Constructionsraum  lässt  sich  mittels  ic  das 
genaueste  Restdtat  erzielen. 

Dass  eine  Construction  mit  grösserem  geometrographischen 
„Einfachheits"  Coefficienten  unter  gewissen  Umständen  genauer  sein 
kann,  beweist  \a  in  a). 


II. 

Yom  Punkts  A  ausserhalb  der  Geraden  g  auf  diese 
das  Loth  zu  fällen. 

a)  Geometrographische  Construction.  Man  beschreibe  um  zwei  be- 
liebige Punkte  B,  C  von  g  durch  A  gehende  Kreise  —  4,  VII  — 
welche  sich  noch  in  D  schneiden  —  4,  I  —  Fehlerfläche  e^e.Jh, 
ziehe  AI)  —  4,  II  —  Fehlerfläche  F  begrenzt  von  i,,  t.^,  v^,  v^, 
t\,  t\/,  tX,—t\t\z=i(p,v,v^  —  q)^. 

a;j  :  (2  ii,  +  i?2  +  2  C,  -f-  2  Q  H-  2  C^)—  (9)  ;  (1  Gerade,  2  Kreise). 

Coordinatensystem  :  Mittellinie  von  g  .Y=Axe,  Y±_X  durch  A 
gehend  ;  M  Ursprung. 

BM=z  h,  BJC  —  Je,,  BA  —  r^,  AC  —  r,,  AbIi  =  a.,,  ACM  —  a,, 
AM  —h  —  r,  sin  a,  —  r^  sin  a.^  ;  o^o.,  fl:  dj^cöo  =  2  d  A_  BC. 

Die  Ecke  e,  (^^  t)J  der  Fehlerfläche  von  D  entsteht  durch  den 
Schnitt  der  Kreise  «2  (^i")  und  o,  {r^'),  wo 

r^'-o,A-^d=  ik  l  +  {h  -dy-^d-  r,  -  |sin  a,  .  -f -|-j  à, 

1)  16  ist  demnach   ganz    entbehrlich,   wird    aber  sonderbarer  Weise  in  den 
meisten  Lehrbüchern  angeführt,  während  Ic  ignoriert  wird! 

3* 


36  XII.  Franz  Rogel  : 

daher  ihre  Gleichungen 

0,  {r^)  .  .  .  (x  +  \Ý  +  («/  -  àf  - 


2  —  |sin«,.  +  y|(5 
1  4-  (sina2-  +  y|^ 


,(0) 


welche,  da   die   Coordinaten   Çi,   t)^ — li    unendlich   klein    sind,    sich 
transformieren  lassen  in 


^2^1   +  ^«i)l   =  ^'  —  -k-  ^2  ^. 


-A,i-,+%=:A^+^r,ď, 


(O) 


woraus 


îi 


A    ^1  +»-2 

2         Äj  -)-  Ä:2 


folgt.    Derselbe  Absolutwert  ergiebt  sich  für  die  Abcissse  i^^  der  Ge- 
genecke ßg-  Die  Berührungssehnen  sind  daher 


^1    +  ^2 


a  =  3()  und  b  =  2^-,  +  2d  =  (^  ^    ,  . 


2U 


r,  cos  «^  -|-  /"o  cos 


folglich 


-  =  l 


2  +  3 


^1  +^2 


(34) 


rj  cos«i  -|-  ^2  cos  «2 


Hieraus  folgt,  dass  T  um  so  grösser  ist,  je  kleiner  {r^-\-r.^\ 
(Ä^i-j-^-J  ist.  Um  das  günstigste  Verhältnis  der  Abstände  äJj  ,  \  zu 
erhalten,  nehme  man  lî^-^-li.-^zn  c  als  constant  an  ;  es  ist  dann 


l±Ii-.=  ^  =  1|Vä,^  +  ä^+  %.--k^yj^h^ 


und 


c  —  Ä, 


1        Vi?î+/r       V(tí  —  Â:,)^  +  7*2       ^^         ''^ 


r=  cos  a,  —  cos  «2 


Ueber  die  Genauigkeit  der  planîmetrischen  Constructionen. 


37 


Das   Verhältois  y  ist  daher  bei  beständigen  ^,  -j-  k^  =  BC  am 
Meinsfen,  wenn  a^  r=  a^  oder  Jc^  rr  Jc^  oder  t\  zu  r^  ist,  wofür 


r 


cos  a 


h. 


3  3  -f  2  cos  a     '  *    * 
also  bei  constantem  «  proportional  dem  m. 
Einige  Zahlenwerte  sind 


(35) 


«  rr 

0« 

10« 

20» 

30« 

40« 

45« 

50« 

60« 

70« 

80« 

.--= 

0,1333 

0,1321 

0,1284 

0,1220 

0,1126 

0,1068 

0,1000 

0,0833 

0,0619 

0,0345 

Aus 


dr 


da 


2 


sin  « 


(3  +  2  cos  «)■ 


h 


geht  hervor,  dass  F  um  so  grösser  ist;  je  kleiner  a  oder  je  grösser 
\  -f-  \  =  BC  ist.  Es  gilt  daher  : 

Beim  Fällen  des  Lothes  nach  Ha  sind  die  Punkte  B  und  C  iu 
möglichst  grossen  und  gleichen  Abständen  von  A  anzunehmen. 

Die  Gleichheit  von  /c^  und  ^'2  durch  eine  Zirkeloperation  zu 
erzwingen  ist  weder  notwendig  noch  empfehlenswert,  weil  da- 
durch die  Einfachheit  leiden  würde.  Man  wird  dies  lediglich, 
ohne    Versuche    zu    machen,    mit    dem    blossen   Augenmasse   zu   er- 

2h 
reichen  trachten.    Ein  asymptotisches  Maximum  von  P  ist  P  max  z=z —- 

(für  cc  =  0). 

Als  ein  Mangel  dieser  Construction  rauss  die  begrenzte  Genauigkeit 

/     2h^ 

|<;-^1  sowie  die  unveränderliche  Länge  (2  h)  des  Lothes  bezeichnet 

werden. 

b)  Geometrographische  Construction.  Um  A  beschreibe  man  mit' 
einem  Radius  r'>h  (Abstand  A  von  g)  einen  Kreis  A{r)  —  4,  III, 
welcher  g  m  B  (abcd)  und  C  (a^b^c^d^)  begegnet;  dann  um 
letztere  Punkte  Kreise  mit  demselben  Radius  r  B{r)  und  C(r) 
—  4,  VI,  die  sich  noch  in  B  {eejh)  treffen  und  verbinde 
D  mit  ^  —  4,  IL  Das  gesuchte  Loth  ist  DA  mit  der  durch 
i-i,h>'*^ \i'^2  begrenzten  Fehlerfläche  F.  a/?  :  (Ä^  +  i?,  -(-  C'i  -f~ 
2C2  +  3C3)  =  (9);  (1  Gerade  3  Kreise).  Tafel  Abb.  5. 


38 


XII.   Franz  Rogel: 


Coordinaten-System  wie  in  IIa;  a  =:  ACB  z=  ABC. 

Die  Ecke  e^  (ic^.tj^)  von  D  entsteht  durch  den  Schnitt  von 

a(r^d)...{x-aMr^   i^y  -^^y=ir^df,.    .    .    .  (O) 

c,(r-d)....(xi-c,Mf--\-l^ij  -^y-^{r-dy,.    .    .    .  {i3) 

wo  sich  aM  und  c^M  als  Abscissen  von  a  und  c^  aus   den   Schnitten 
der  Kreise 


mit  den  Geraden  «/  =  ih  -k-  ergeben,  u.  zw.  ist 

,,.      ,        3  +  sin  «    .       ^_      ,    ,    34-sinß:% 
2  cos  ß  2  cos  a 

Durch  Substraction  der  (Q)  von  (t?)  kommt 

2Är,  +  k  ^_±E^ö  -  \),ô  =  -  2.ď, 
^^    'cos«  ^ 

woraus  mit  Rücksicht  auf  ^i  =  A 

Il  ^        A 


2  cos  a 

fotgt  ;  es  ist  derselbe  Absolutwert,  den  die  Abscisse  ^o  der  Gegenecke 
^2  besitzt.  Da  die  Berührungssehnen  a=:3ď  und  b,  rr  2  1 3:,  [  f- 2() 
sind,  so  ist  wegen  l^  z=z  2  h 

2 


r  — 


cos  « 


3  5  -h  2  cos  a 
Einige  Zahlenwerte  sind    • 


(36) 


a  -zz 

10« 

'20" 

30« 

40« 

45" 

50" 

60" 

70" 

80" 

{-- 

0,0942 

0,0911 

0,0858 

0,0782 

0,0735 

0,0682 

0,0556 

0,0401 

0,0216 

Da  bei  constantem  h  der  Differentialquotient  für  a  <:  180  negativ 
ausfällt,  so  folgt,  dass  F  um  so  grösser  ist,  je  kleiner  a  oder  je 
grösser  r  ist. 


Ueber  die  Genauigkeit  der  planimetrischen  Constructionen.  39 

Beim  Consfruieren  ist  daher  r  so  gross  als  möglich  machen. 

2 
Ein  Maximum  besteht  für  u  z^  0,  F  max  =  — /^^   ein    Minimum 

r  =  0  für  a  =r  90°. 

Bei  constantem  h  (zz  k  tan  a)  wächst  F  mit  zunehmendem  cc. 
Sind  daher  von  mehreren  Punkten  Lothe  zu  fällen  und  wird  überall 
dieselbe  Constructionsbreite  2k  verwendet,  so  ist  beim  längern  Loth 
die  grössere  Genauigkeit. 

Der  Fehlerwinkel  ist 

a  +  Í)        5    1  +  cos  a     â 

W  zzz  ■ =: ■ . 

1^  2        cos  a         h 

Für  die  Fehleriläche  des  Fusspunktes  findet  sich  ein  Trapez, 
dessen  Mittellinie 

0  4-  Ď       5      1  +  cos  a   ^ 
—  —  o 


2  2  cos  a 

am  kleinsten  (=5(5)  für  cczzO  ist  und  mit  wachsendem  «  zunimmt; 
für  a  =  90°  ist  sie  =   go. 

c)  Grössere  Lothlänge  und  Genauigkeit  wird  erzielt,  wenn  um  B 
und  C  Kreise  mit  einem  Halbmesser  r^  >»  r  beschrieben  werden  ; 
es  treten  dann  an  die  Stelle  von  (Q)  und  (^) 

„  (,,  +  <»...(,._  r  cos .  +  '±J^  6  )  '-+  („  +  4)  =  „■,  +  ar, 
0,  (.,     d, . . .  (f  + .  cos .  +  ^jt£  «  j  V  (,  4)  '=  (n  -  .í)^ 


woraus 


îr'  = 


2  cos  a 


(2  -\-  sin  a^)  — ^  —  3  —  sin  a 


Ist    BCD  =  a\  also  r  cos  a  =  r^  cos  a^,  Z^  =  7i  -f-  *"'  sin  a', 
so  folgt 

^_J cot  «  sin  (a  f  «0 ;^     ^3-) 

3      2  cos  «4-3  cos  a^-j- 2  cos  a  cos  «^  — sin  «^  —  « 

Da  sin(a-l-aO  im  Zähler  zunimmt  und  der  Nenner  abnimmt, 
wenn  a'  wächst,  so  folgt,  dass  T  für  alle  a'  >  a  grösser  ist  als  T 
für  «'  zz  u. 


40 


XII.   Franz  Rogel: 


Speciell  für  a^  =  60",  CD  =z  BC,  hat  man 
2        cot  a  cos  (ce  —  30) 


r  — 


2 


3     6  cos  Ci  —  cos  a  -{-  30 
0,86603  + cos  (2  a  — 30) 


(38) 


3     0,5  +  6  siQ  2  a  —  siQ  (2  a  -f  39) 
Einige  Zahlenwerte  sind 


a  ~^ 

10» 

20" 

30» 

40" 

45« 

50» 

60« 

70» 

80o 

h 

0,6908 

0,3611 

0,2568 

0,1839 

0,1616 

0,1378 

0,1111 

0,0835 

0,0546 

Für  ce  —  0°  wird  Tmax  zz  qo  , 

Vergleich  der  Constructionen  II  a,  b,  c: 

Aus  den  Ausdrücken  für  F  in  (35)  und  (36)  folgt  sofort,  dass 
bei  gleichem  a  und  h  die  Genauigkeit  der  IIa  grösser  ist  als  die 
der  116,  vorausgesetzt^  dass  in  IIa  wirklich  r^  =  r^  ist;  trifft  dies 
nicht  zu,  so  verschieben  sich  die  Verhältnisse  zu  Gunsten  von  IIĎ. 
Diese  Tatsachen  befinden  sich  mit  der  Grösse  der  geometrographi- 
schen  Coëfficienten  nicht  im  Einklang. 


Maxim. 
«  =  0 

10«              20» 

30» 

45« 

Minimum 
«=90 

üeometrograph. 
Coefficient 

a)-r- 
^h 

0,1333 

0,1321 

0,1284 

0,1220 

0,1067 

0 

9 

.Ir- 

0,0952 

0,0942 

0,0911 

0,0858 

0,0735 

0 

9 

•'Ï- 

œ^) 

0,6908 

0,3282 

0,2459 

0,1617 

0 

9 

«'  =  60 

Die  beträchtliche  Ueberlegenheit  der  particulären  Construction 
II  c  steigert  sich  noch,  wenn,  wie  aus  Obigem  folgt,  «'  >  60  gewählt 
wird.  Da  sie  nicht  mehr  Elementaroperationen  bedarf  wie  II  b,  so  ist 
derselben  in  jeder  Hinsicht    der   Vorzug   den  andern  gegenüber  einsu- 


*)  In    diesem  Falle  ist   auch    die   Länge    l   des    Lothes  =  co  ;    hingegen  isj 


J    max  — 


.9+       3 


max  =     •      ^34 =  0,0458 


Ueber  die  Genauigkeit  der  planimetrischen  Constriictionen.  41 

räumen.  Bemerkenswert  ist  es,  dass  bei  IIa  und  IIb  die  Genauigkeit 
um  so  grösser  ist,  je  spitzwinheUger  der  Schnitt  bei   D  ist! 

Als  ein  Mangel  der  II  a  und  II  h  muss  die  unveränderliche 
Länge  2/i  de3  Lothes^D  bezeichnet  werden:  beiIIcist^D  =  /i-|-r'sin  a\ 
für  «' >  a  daher  ':>2h  und  mit   wachsenden  a'  zunehmend. 

II. 

Mittelsenkrechte  und  Mittelpunkt. 

AB 

Geomefrographische  Construction.  —  Mit  einem  Halbmesser  r':>  -~ 

beschreibe  man  A{r)  und  B  {r) — ^4,111,  welche  sich  in  C  {e^e^)  und 
C'  (ij  i^  schneiden  und  verbinde  C  mit  C^  —  4,  IL  Tafel,  Abb.  6. 

ap  :  (2  ßj  +  i?2  +  2  C,  -f  2  C)  —  (7)  ;  (l  Gerade,  2  Kreise). 

Coordinatensystem  :  Z  durch  A,  B  gehend,  F  mit  C  C  coinci- 
dierend,   U  Ursprung.  — 

^  GAB  —a,  AB  —  d  =  2r  cos  a,  CU  -  C'U:=  hz^r  sin  a. 

a)  A  und  B  sind  direct  gegeben,  ihre  Fehlerflächen  ^  j^l  und  ^  (ö)  • 

Die  Ecke  c^  (  5:1,  ^J  der  Fehlerfläche  von  C  entsteht  durch  den 
Schnitt  von 

oder,  weil  ^\    und  t)i  -  h  unendlich  klein 
d^,  +2Äl)j=2/i'^  — ScTr, 

woraus 

Für  die  Gegenecke  C^  fei  ^2)  ist  ^'2=:  —  ^^,'^.^z=:h,  daher  die 

Berührungssehne  b  ==  e,  «2  +  2ď  =  2  — ~ —  ď,  die  gleich  und  paralell 

jener  von  C  d.  i.  i^i.^-{-2â  ist;  folglich 

__  ¥  _2{3r  +  d)^     dV_      (3 +  2  cos«)"  ď^ 
2/i  ÍŽA  d  sin  2<Z         d 


42 
und 


r=L 


XII.  Franz  Rogel  : 


sin  2  cc 


d, 


O 


2       11  -f- 12  cos  a  4-2  cos  2  a 
also  hei  beständigem  a  proportional    der  Entfernung    der  Punkte  AB 


«  zz: 

0» 

10» 

20» 

30" 

40» 

45° 

50» 

60» 

70» 

80» 

d 

0 

0,0069 

0,0135 

0,0193 

0,0242 

0,0256 

0,0267 

0,0271 

0,0237 

0,0151 

Aus  der  Bedingungsgleicbung 

dr 


d  a 


■=:  0  oder  3  cos  2  a  -j-  2cos  a  ==  0 


für  das  Maximum  bei  constantem  d  folgt 


cos  a 


6 


,  «  =  55*^57', 


wofür 


Tmax  r=  0,0273  d 
Die  grösste  Genauigkeit  ivird  mit  einem  Radius 

r-0,S031d  =  --d 
9 

erzielt. 

Es  sind  zwei  Minima  Fmin  =  0  für  aziz  0  und  «'  =  90^  vor- 
handen. Dient  die  Mittelsenkrechte  zur  Bestimmuug  der  Mitte  U  von 
ABj  so  ist  zufolge  (1) 


cos  a 


bd         3  -|-  2cos  a 

dr 


© 


mit  zunehmendem  a  abnehmend  wegen 


3  sin  a 


d  a 


(3  +  2  cos  a)'' 


für  «  nz  0  r"max  zi:  ---, 
5 

Einige  besondere  Zahlenwerte  sind 


a  :z= 

0» 

10» 

20» 

30» 

40» 

45» 

50» 

60» 

70" 

80» 

r  = 

0,2 

0,1','82 

0,1926 

0,1830 

0,1689 

0,1602 

0,1500 

0,1249 

0,0928 

0,0517 

Ueber  die  Genauigkeit  der  planimetrischen  Constructionen.  43 

Die  Mitte    U  von   -4,  B  ergiebt  sich  nach  diesem  Verfahren  um 

so  genauer,  je  Meiner  der  Halbmesser  ist. 

Es  ist  bemerkenswert,   dass  die  Genauigkeit  um   so  grösser  ist, 

je  Meiner  der  Winkel,   unter  welchem  sich  die   Bögen   bei  C  und  C' 

schneiden  (vergl.  4,  I). 

b)  Sind  die  Punkte  A^  B  durch  Construction  gefunden,  ihre  Fehler- 
flächen Vielecke,  so  hängt  die  Genauigkeit  von  der  Form,  Grösse 
und  gegenseitigen  Lage  derselben  ab;  jedenfalls  ist  sie  geringer 
als  im  vorigen  Falle. 
Sind  beispielsweise  die  Punkte  B  und  C  in  Tafel,   Abb.  1,   mit 

den  Fehlerflächen   abcd  und  «^  Ď.  c^  íž^    gegeben,    so  ist  nach  5,1a 

2  ~\- sin  a  4-  5  cos  cc      . 

hy= ^ Ô, 

cos  « 
daher  für  die  MitfelsenJcrechte 

sin  2a  d 


r=: 


(2  -j-  sin  ÍC  -f-  5  cos  ci)^       2 


T  7"' 

Aus  —: —  =1  0  oder  4  cos  2  a  —  2  sin  a  -f  10  cos  «  =:  0  findet  sich 
d  a 

die  Wurzel  «  =  64,  3',  2&s,  wofür  /•=  1,154  íž  und 

Fmax    =  0.0152  iZ. 

Für  die  Mitte  U  von  B  und  C  ist 

„^ cos  a 

2  +  sin  a  -|-  5  cos  a 

und  gilt  hiefür  das  über  ((^)     Gesagte. 

Für  «  =  0  ist  r'mai  =:  — . 

7 


Bemerkenswert  ist  es,  dass  Mittelsenkrechte  und  Mittelpunkt 
nicht  zugleich  möglichst  genau  erhalten  werden  können.  Für  den  beim 
Errichten  der  Mittelsenkrechten  vorteilhaftesten  Winkel  «  =:  55^  75 
ist  die  Genauigkeit  des  Mittelpunktes  nur  0,13^  (a)  und  0,085(0). 


Aus  den  Untersuchungen  und  Ergebnissen  der  Elementar  —  und 
Hilfs  —  Constructionen  lassen  sich  die  folgenden  Schlüsse  ziehen. 


44X11.  F.  Rogel:  Ueber  die  Genauigkeit  der  planimetrischea  Constructionen. 

a)  Die  Genauigkeit  des  Eodergebnisses  hängt  von  F  der  Zwischen- 
resultate nicht  direkt  ab,  sondern  hauptsächlich  von  der  gegen- 
seitigen Lage  der  Fehlerflächen  der  verwendeten  Punkte,  Geraden 
und  Kreise.  So  ist  z.  B.  in  11  h,  Tafel,  Abb.  5,  F  in  erster 
Linie  von  der  Berührung ssehne  e-^  e.,  abhängig,  die  Fläche  e,  e^fh 
und  demnach  T  des  Punktes  D  kann  hiebei  jede  beliebige 
Grösse  haben.  Es  sind  daher  ,, schiefe"  Schnitte  und  Verbindungs- 
strecken nahegelegener  Punkte  nicht  von  vornherein  zu  ver- 
werfen ;  siehe  Abb.  10,  4,  L 

h)  Grössere  Einfachheit  (kleiner  Einfachheits-  Coefficient)  hat  nicht 
notwendig  grössere  Genauigkeit  zur  Folge.  So  verlangt  die 
Construction  \a  9,  hingegen  Ic  nur  8  Operationen,  trotzdem 
ist  ra->r,  für  a  >  18^^53'! 

Werden  behufs  Erzielung  maximaler  Genauigkeit  besondere  Hilfs- 
construetionen  augewendet,  um  die  günstigsten  Hilfsgrössen  zu  erhalten, 
so  kann  sogar  eine  wesentliche  Erhöhung  der  Einfachheitszifter  ein- 
treten ! 

So  z.  B.  wird  die  Genauigkeit  in  ILa  keineswegs  vermindert, 
sondern  erhöht,  wenn  mit  dem  Zirkel  BM=:  CM  gemacht  wird, 
wodurch  aber  die  Einfachheitsziffer  um  2  Einheiten  vergrössert  wird. 


Die  Untersuchungen  auf  alle  andern  wichtigeren  planimetrischen 
Constructionen  auszudehnen  behält  sich  der  Verfasser  vor. 


F.  RoGEL:  Genauigkeit  planím.  Construgt. 


oiízl3er.d,tómgl."bolim.Gessllscíi.dWissen; 


A^Ij.S. 


-  -X 


_--\ 


Afb.6. 


X^ 


,r^ 


H 


^ÍEEI 


.;2t___ 


litliTarsky,  Pïaij. 


AMatiiemat.^atOTwqss. Classe  1906  W- 


Nachtrag 

zur  vorstehenden  Abhandlung  „Über  die  Œenauigkeit 
planimetrischer  Constructionen".*) 

Von  Franz  Rogel. 


Vorliegende  Mitteilung  ist  an  die  Stelle  von  Punkt  2d,  pag.  9 
und  10  zu  setzen  ;  die  Fussnote  auf  pag.   10  entfällt. 

d)  Genauigkeit  einer  Strecke  AB.  Sind  F^,  F^  die  Fehlerflächen 
der  Grenzen  A,  B,  so  teile  man  erstere  in  unendlich  schmale  Parallel- 
streifeu  a,  bezw.  ß.  Zufolge  Çf)  in  2h  ist  dann  das  Mass  für  die 
Menge  aller,  Punkte  von  a  mit  Paukten  von  ß  verbindenden  Strecken, 
wenn  e  den  Abstand  der  Streifen  a,  ß  bedeutet  =  aß  :  e,  folglich 

93!  =  i  ^, 

*  e 

wo  die  e   vom  Abstände  s    der  Schwerpunkte   von  F^ ,  7\,    unendlich 
wenig  differieren,  daher 

33?  =r  —  Eaß  —  ^Ea.i:ß=   ^    F, F... 
s  s  s 

Setzt  man  die  Genauigkeit  einer  Strecke  s=  l  hei  F^:-  F.,  —  ô~ 
gleich  Eins,  so  ergiebt  sich  für  die  Genauigkeit  der  Strecke  AB 

io) 


oder,  da  nach  (2)  d^  :  F,  =  F^,  d'  :Fo^r.^  die  Genauigkeit  der  Punkte 
A,  B  ausdrücken 

*)  Diese  Sitzungsberichte  1906,  Nr.  XII. 


2        Franz  Rogel:  Ueber  die  Genauigkeit  planimetrischer  Constriictionen. 

Die  Genauigkeit  einer  Strecke  ist  daher  umso  grösser,  je  grösser 
die  Genauigkeit  jedes  Grenspunktes  und  je  grösser  die  Länge  ist,  und 
ist  unabhängig  von  der  gegenseitigen  Stellung  der  Fehlerflächen  der 
Grenzen. 

Insbesonders  ist  bei 

r-^^  =r  1,6211. ..s. 

Sind  ferner  A,  B  durch  Schnitte  beliebig  gerichteter  Geraden 
(Breite  d)  entstanden,  so  ist 

F^  =1  d-  :  sin  Kj,     7^2  —  ^^  •  sin  «o, 

r  =  s  sin  ßj  sin  a^  (lt[) 

und  bei  a^z:z  a^  —  90*^ 

J^max  CT 


Limbach,  29.  September  1906. 


I 


XIII. 

o  dvojčatech  některých  turbellaiií  sladkovodních. 

Sděluje  prof.  dr.  Emil  Sekera  v  Táboře. 

S  8  vyobrazeními  v  textu. 
Předloženo  v  sezení  dne  27.  dubna  1906. 


V  posledních  dvou  letech  konal  jsem  četné  pokusy  s  chovem 
isolovaných  mláďat  buď  přinesených,  buď  z  vajíček  v  pokoji  vypěstě- 
ných  až  do  jejich  pohlavní  dospělosti.  Prvním  popudem  byla  k  tomu 
Bresslauem  nadhozená  a  nerozřešená  otázka  o  poměru  tak  zv.  letních 
a  zimních  vajíček  u  Mesostomid  a  zejména  jakým  způsobem  embryoni 
z  letních  vajíček  v  těle  mateřském  vylíhlí  unikají  do  vody.  Neboť 
dotyčné  mateřské  individuum  jest  schopno  později  i  zimní  vajíčka 
tvořiti.  Ježto  pak  vznik  letních  vajíček  souvisí  se  způsobem  samo- 
oplození,  jak  j)rávě  pokusy  s  isolovanými  jedinci  po  příkladě  Schneidra 
a  j.  jsem  se  snažil  dokázati^);  ano  jest  i  možno  ještě  týmž  matečným 
zvířatům  i  zimní  vajíčka  toutéž  cestou  tvořiti,  vznikla  ve  mně  myšlenka, 
že  snad  i  zástupci  jiných  čeledí  isolováni  a  dobře  živeni  jsouce 
mohli  by  k  tomuto  úkazu  další  doklady  podati. 

Upotřebil  jsem  k  tomuto  účeli  všech  zástupců  jednotlivých 
čeledí,  jež  v  okolí  mého  působiště  v  tůňkách  i  v  rybnících  se  vyskytují 
a  došel  jsem  k  výsledkům,  jež  ukazují,  že  samooplození  jest  zjevem 
mnoho  rozšířeným  ano  i  v  některých  životních  poměrech  pro  zachování 
některých  druhů  jedině  možným,  aby  před  náhlým  vysýcháním  ústředí 
byli    schopni    položiti    vajíčka.     Tam    kde    obojí    ústrojí   —    samčí  a 


i)  E.  Sekeea:  Ueber  Viviparität  der  Sommertiere  bei  den  Eumesostomiden. 
(Zool.  Anzeiger  Bd.  28.  1904.) 

Věstník  král.  české  spol.  nauk.   Třída  II.  1 


2  XIII.  Emil  Sekera: 

samicí  —  ústí  do  jednoho  prostoru  pohlavního  jest  také  možnosC 
samooplozením  docíliti  tvorbu  vajíček  pochopitelnější,  než  u  druhů, 
jež  mají  ústroje  odděleny  a  tudíž  i  dvoje  otvory  pohlavní  různě 
umístěné.^) 

Jsou  to  pak  zástupci  čeledi  Stenostomidae^  Macrostomidae  a 
Prorhynchidae  —  kde  jsou  oboje  ústroje  pohlavní  místně  oddělené. 
Pokud  se  prvé  čeledi  týče,  děje  se  samooplození  do  jisté  míry  passivné 
—  a  to  způsobem  nejjednodušším.  U  zástupců  dalších  dvou  čeledí 
jest  pářící  ústrojí  upraveno  jako  háčky  neb  tyčinky  chitinové,  pomocí 
jichž  teprve  buňky  chámové  musí  býti  přivedeny  ve  styk  s  buňkami 
vaječnými. 

U  druhu  Macrostoma  hystrix  Oersted,  jenž  jest  v  našich  vodách 
všeobecně  rozšířen,  bylo  na  isolovaných  jedincích  pozorováno,  že  zvíře 
ohýbajíc  zadní  částí  těla  kde  háček  chitinový  z  otvoru  pohlavního 
jako  z  podélné  kožní  štěrbinky  zřetelně  vyniká,  dosáhne  jím  přímo 
do  výše  položeného  otvoru  samičího.  Do  prostoru  pohlavního  (antrum) 
sestupující  dozralé  vaječné  buňky  mohou  tak  přímo  býti  oplozeny 
spermatozoidy  tvaru  vlnitého  a  tuhé  konsistence,  jež  do  antra  uvedeným 
háčkem  pářícím  byly  vpraveny. 

V  poměrně  krátkém  čase  po  zúrodnění  obaleno  jest  vajíčko 
bezbarvou  blanou  jako  vyloučeninou  žláz  do  antra  ústících  a  z  prostoru 
tohoto  otvorem  pohlavním  vypuzeno.  Bylo  pak  pozorováno,  že  může 
současně  zvláště  v  teplé  době,  kdy  rozvoj  životní  rychle  pokračuje, 
několik  buněk  dozrálých  do  antra  sestoupiti  a  tu  oplozeno  býti. 

Tak  obdržel  jsem  od  isolovaných  jedinců  velmi  mnoho  vajíček, 
jež  na  úlomky  listů  neb  jioých  drobných  předmětů  byla  položena. 
Vývoj  pokračoval  velice  rychle  takže  ku  př.  u  vajíček,  jež  byla 
položena  23.  května  1905  již  30.  téhož  měsíce  vylezla  mláďata 
v  rozměrech  O'34/0"06  mm. 

Z  těchto  vajíček  uschovaných  nabyla  pro  mne  zvláštního  vý- 
znamu dvě,  jež  byla  uložena  v  prázdné  skořápce  Bosminy  (obr.  1.) 
z  nichž  prvé  melo  rozměry  udané  0"12  mm,  druhé  větší  0"25  mm 
v  průměru,  uprostřed  jakoby  rýhou  rozdělené.  Byla  to  patrně  prvá 
rýha  meridionální.  Po  čtyřech  dnech  bylo  znamenati,  že  část  vnější, 
pokožní  jest  zřetelně  od  vnitřní  střevní  zrůzněna.  V  případě  druhém 
části  střevní  k  sobě  přiléhaly,  objaty  na  zevnějšek  pokryvem,   tak  že 


''■)  Podrobnější  zprávy  udány  jsou  v  právě  vyšlém  předběžném  mém  sdělení 
v  Zool.  Anzeiger  90ß  čís.  5.  pod  názvem:  „Ueber  die  Verbreitung  der  Selbst- 
befruchtung bei  den  Rhabdcoeoliden"  (p.  142  — lóíj. 


o  dvojéatech  některých  turbellarií  sladkovodních.  3 

očividný  byl  tu  srůst  části  střevní  v  jakýsi  celek.  (obr.  2.)^)  Za  tři 
dny  po  té,  tedy  sedm  až  o?m  dní  od  snesení  byla  shledána  mláďata 
vylezlá  a  to  jednoduché  z  menšího  vajíčka  a  pak  dvojité  hned 
nápadné  oddělenými  předními  i  zadními  částmi  těla.  Pod  očima 
v  obou  částech  pravidelně  uloženými  nalézaly  se  ústní  otvory  vedoucí 
do  jednoduchých  jícnů.  Celkový  dojem  činila  zrůda  ta,  jakoby  dvě 
mláďata  křížem  uprostřed  byla  srostla  tam,  kde  střední  část  naduřela 
v  podobě  hrbolku  jak  se  strany  dobře  bylo  pozorovati,  (obr.  3.  a  4.) 


Obr.  1. 


Obr.  2. 


Rozměry  této  zrůdy  neodchylovaly  se  od  udaných  rozměrů 
jiných  mláďat.  Táž  jevila  schopnost  svou  k  životu  tím,  že  neustále 
předními  i  zadními  volnými  částěmi  pohybovala,  čímž  ovšem  také 
třebas  pozvolna  se  celé  tělo  posunovalo  sem  tam. 

Zpočátku  nebylo  pozorováno,  že  by  přijímalo  popisované  indi- 
viduum nějaké  potravy,  tráviloť  ještě  ze  zásoby  žloutkových  buněk, 
pokud  se  nalézaly  ještě  v  střevní  čáti.  ISTa  světlo  bylo  velice  zvláště 
z  rána  citlivo,  kde  se  objevilo  vždy  na  okraji  malého  množství  vody 
na  hodinovém  sklíčku.  Během  dne,  zvláště   v  době  poslední  skrývalo 


^)  Musím  se  čtenáři  omluviti,  že  zobrazení  těchto  zajímavých  pochodů. 
vývoje  anormálného  nejsou  provedena  s  náležitou  pečlivostí,  jakou  by  zasluhovala 
Nepřikládal  jsem  totiž  z  počátku  zvláštní  váhy  pozorovaným  faktům,  teprve 
později,  poznav  theoretický  význam  tvoření  dvojčat,  počal  jsem  větší  pozornost 
vývoji  jich  věnovati.  Vlastně  se  tak  stalo  až  v  době,  kdy  jsem  o  otázce  této 
v  zoologickém  ústavu  v  Praze  diskutoval. 

1* 


■4  Xm.   Emil  Sekera: 

se  ve  rmutu  a  drobném  písku.  O  růstu  jeho  neučinil  jsem  si  žádných 
poznámek,  aČ  mláďatům  z  jiných  vajíček  očividně  na  velikosti  při- 
bývalo, tak  že  během  dvou  týdnů  dospěla  pohlavně. 

Chtěje  se  dověděti,  jak  dlouho  asi  bude  zrůda  tato  živa,  neučinil 
jsem  ji  předmětem  podrobnějšího  ohledání,  abych  nějakým  spůsobem 
se  o  ni  nepřipravil.  Atak  mohl  jsem  ji  v  pohybech  různých  sledovati 
přes  týden  s  úmyslem,  až  dosáhne  větších  rozměrů,  že  bude  obětována 
důkladnému  rozboru.  Než  jsem  se  toho  okamžiku  mohl  dočkati,  stalo 
se,  že  při  nastalých  vedrech  červnových  životní  ústředí  nějakým 
nedopatřením  vyschlo  a  tím  také  přišel  jsem  o  tuto  zajímavost. 


Obr.  3. 


Obr.  4. 


Za  několik  měsíců  po  té  měl  jsem  příležitost  nahraditi  si  ztrátu 
uvedenou  případem  jiným  a  to  u  druhu  Prorhynchus  halticus  Kennel 
našeho  obyčejného,  ale  největšího  obyvatele  rašelinných  tůněk.  Dosahuje 
mnohdy  10 — 12  mm  délky  při  šířce  0"3~0"5  mm  a  objeví  se  brzy 
po  přinesení  rašelinného  nálevu  na  stěnách  nádob  jako  dlouhá  bez- 
barvá páska  na  předu  poněkud  klínovitě  porozšířená. 

Také  tento  druh  poskytl  mně  možnosť  sledovati  samooplození 
u  isolovaného  exempláru,  jenž  týdně  byl  krmen  krví  tubificidů  a 
dobře  se  mu  dařilo.  Rozměry  jeho  činily  8  mm  po  délce  a  0-42— 05 
po  šířce,  při  čemž  dozralý  vaječník  rozložený  na  břišní  straně  v  ose 
podélné  měřil  4  mm  délky  a  0*17  v  šířce,  sahaje  od  špičky  tělní 
až  do  prostřed  těla,  kde  se  nalézá  jednoduchý  otvor  pohlavní  vroubený 


o  dvojčatech  některých  turbellarií  sladkovodních.  5 

Četnými  žlázami  skořápečnými.  Samčí  ústrojí  skládá  se  z  pářícího 
ústrojí  v  podobě  malého  háčku  ohnutého  (0-04— 0"05  mm),  jenž 
upevněn  jest  na  svalnatém  vývodu,  po  straně  jícnu  a  souvisejícím 
úzkým  kanálkem  se  sběrnou,  kteráž  leží  níže  na  okraji  střevní  části. 
Váčky  varlatové  v  značném  počtu  nalézají  se  po  straně  téla  od  otvoru 
samičího  počínaje  až  na  konec  střevní  části. 

Samooplození  provádí  se  u  dozrávajících  buněk  vaječných  tím 
způsobem,  že  zvíře  přehne  svou  přední  polovici  těla  tak  virtuosně 
na  místo,  kde  jest  třeba  spennatozoidu  a  to  podkožní  injekcí  přímo 
do  okolí  buněk,  že  tyto  mohou  rychle  uzráti  a  do  kokonu  býti  uloženy 
Děje  se  tak  najednou  ode  dvou  až  do  šesti  buněk,  tak  že  po  vy- 
tvoření vnitřních  žloutkových  téh'sek  z  otvoru  samičího  bývají  také 
současně  vytlačeny.  Na  tvoření  obalu  zúčastní  se  kromě  všech  zmí- 
něných žláz  skořápečných  i  četné  hlenné  žlázy  pokožkové,  neboť 
individuum  tvořící  kokon  prohne  se  tak,  že  vytvoří  kulovitou  dutinu, 
jež  odpovídá  pozdějšímu  tvaru  jeho.  Velikost  kokonů  jest  různá  dle 
toho,  kolik  buněk  vaječných  se  svým  žloutkovým  obsahem  se  tu 
zúčastňuje  —  totiž  v  průměru  0*6 — 0"3  mm.  Za  dobu  od  2.  ledna  1906 
do  3.  března,  tedy  za  dva  měsíce  sneslo  výše  uvedené  individuum 
čtrnácte  kokonu,  z  nichž  průměrně  vylezlo  na  čtyřicet  mláďat  a  to 
v  době  dvou  až  čtyř  týdnů. 

Ovšem  že  všechna  mláďata,  jež  se  postupem  doby  líhla  nebyla 
stejně  silná;  pouze  z  prvního  největšího  kokonu  vylezlo  as  za  čtyři 
týdny  6  mláďat,  jež  se  udržela  všechna  a  dosáhla  pohlavní  dospělosti 
za  dva  měsíce,  tak  že  sama  pak  kladla  znovu  vajíčka.  Z  druhého 
kokonu  vylezla  pak  za  tři  neděle  (1.  února  1906)  dvě  mláďata  a  pak 
zvláštní  individuum,  jež  mělo  na  předu  dvě  zřetelné  hlavy  téže  podoby 
jako  původní  druh  mívá  a  rovněž  i  vzadu  oddělené  části,  tak  že 
připomělo  mně  hned  tvar  již  popsaný  u  druhu  Macrostoma  hystrix. 
Čím  později  se  líhla  mláďata,  tím  byla  nejen  menší,  ale  i  slabší,  tak 
že  jen  skrovně  se  pohybovala  a  netknula  se  rozřezaných  žížalic, 
kdežto  starší  individua  hltavě  se  na  ně  vrhala.  Z  uvedeného  počtu 
bylo  tak  zachováno  celkem  as  12  exemplárů,  jichž  růst  mohl  býti 
sledován,  kdežto  ostatní  asi  vrozenou  slabostí  zahynula. 

Rozměry  výše  popsaného  dvojitého  individua  nelišily  se  rovněž 
od  jiných  mláďat  v  délce  1-25  mm;  šířka  pak  předních  i  zadních 
rozdělených  obnášela  jen  01,  v  srostlé  části  až  0  2  mm.  Jako  dospělí 
jedinci  bývají  tak  i  toto  dvojče  bylo  slepé,  ač  vykonávalo  přední 
částí  úsilné  pohyby  na  obě  strany  a  proti  světlu  velice  citlivě  se 
chovalo.  Na  rozdíl  od  uvedeného  dvojčete  u  Macrostoma  hystrix  bylo 


6 


XIII.  Emil  Sekera: 


poslednější  od  ProrJi,  haïtiens  opatřeno  jen  jedním  jícnem,  jenž  byl 
umístěn  mezi  rozeklaným  předkem,  kde  vedl  do  ústního  otvoru  a 
tudy  byl  i  při  ssání  vychlipován.  Vlastní  dutina  zažívací  zpočátku 
byla  v  nejširší  části,  kde  bylo  znáti  ještě  prvotní  zásobu  žloutkovou, 
z  níž  zvíře  nějaký  čas  trávilo,  dokud  nehybně  ve  rmutu  odpočívalo. 
Taktéž  v  zadních  oddělených  částech  bylo  znáti  v  každé  proužek 
tmavější,  jako  část  budoucí  střevní  dutiny,  (obr.  5.)  Při  pohybu  samo- 
volném když   bylo  dvojče   dáno  na  světlo,   hledělo   se  rychle   vzdáliti 


Obr.  5. 


Obr.  6, 


a  tu  obě  rozdvojené  části  proti  sobě  se  naklonivše  posunovaly  střední 
část,  kdežto  zadní  mnohdy  i  do  výše  byla  obrácena.  (Obr.  8.)  Na 
okraji  rozdvojeného  zadečku  bylo  znamenati  hojné  žlázy  slizne  v  téže 
podobě  i  uspořádání  jako  u  jiných  volně  žijících  individuí. 

Když  pak  do  misky  skleněné,  kde  tato  celá  rodina  Prorhyncha 
6ař#.  byla  chována,  dány  byly  nové  kousky  žížaíic,  bylo  pozorováno 
hned  v  prvém  týdnu,  že  se  dvojče  moje  taktéž  připojilo  k  jiným 
mláďatům  a  vychlípeným  z  pochvy  a  otvoru  ústního  jícnem  ssálo  krev. 
Postavilo  se  při  tom  téměř  kolmo,  tak  že  rozdělené  přední  části 
spočívaly  vespod    a  zažívací  střední  čásC   i  zadní  obě  poloviny   čněly 


o  dvojčatech  některých  turbellarií  sladkovoduích. 


výše,  tak  že  vzoikl  z  toho  obrázek,  obráceně  upevněných  nějakých 
spodků.  Zvíře  nassálo  se  při  tom  zcela  dobře  tolik  krve,  že  zadní 
části  byly  rozšířeny  značně  a  měřily  po  délce  O'ö  mm,  celá  délka 
obnášela  již  1-7  mm.  (obr.  6.) 

Takto  živenému  dvojčeti  vedlo  se  tudíž  velmi  dobře,  neboť 
jakmile  bylo  zpozorováno,  že  jest  zažívací  dutina  prázdna,  bylo  znovu 
nakrmeno.  Dne  28.  února  t.  r.  (tedy  po  4  nedělích)  dosáhlo  již  délky 
při  natažení  2  mm  při  šířce  025  mm  v  nejširší  části,  při  čemž  zadní 


Obr.  7. 


Obr.  8. 


rozdvojená  čásť  měřila  085  mm;  z  čehož  vidno,  že  rychleji  rostla 
než  přední.  Ostatně  toto  pravidlo  platí  i  pro  růst  mláděte  vůbec,  že 
se  prodlužuje  nazad,  kdežto  přední  část  jen  velmi  pomalu  se  zvětšuje 
Rovněž  u  nakrmeného  individua  bylo  pozorováno,  že  i  laloky  zažívací 
dutiny  do  předu  roztáhly  se  tou  měrou,  že  i  objaly  jícen,  ačkoliv 
pravidelně  nad  jícen  nesahají,  (obr.  7.)  Způsob  života  dalšího  neměnil 
se  u  dvojčete  nikterak  a  žilo  tudíž  i  následující  březen  až  do  polovice 
dubna.  Měl  jsem  tudíž  pevnou  důvěru,  že  se  mně  podaří  individuum 
toto  vychovati  až  do  doby  tvoření  ústrojů  pohlavních  a  dle  zkušeností 
získaných   a  uvedených   u   mláďat   ostatních,   nebylo   o  tom   pochyby. 


8  XIII.  Emil  Sekera: 

Než  jako  prvé  dvojče  u  Macrostoma  hystrix  zašlo  nedopatřeoím, 
stalo  se  tak  i  s  poslednějším.  Chtěje  totiž  ukázati  je  živé  v  ústavu 
zoologickém  prof.  Vejdovského  převezl  jsem  je  17.  dubna  do  Prahy, 
tak  že  druhý  den  ráno  ještě  bylo  konstatováno.  Avšak  nádobka  zůstala 
uzavřena  a  ježto  kousky  přidaných  žížalic  ve  vysoké  teplotě  pokoje 
počaly  rychle  se  rozkládati,  zkazilo  se  životní  ústředí  tak,  že  od- 
poledne neshledáno  více  na  živu,  rovněž  jako  ostatní  pohlavní  indi- 
vidua současně  převezená. 

Pokud  te  týče  ostatních  čeledí  (jako  Microstomid,  Mesostomid, 
Proboscid,  Vorticid  a  Bothrioplany),  jež  tvoří  vajíčka  pevnou  skořápkou 
opatřená,  jež  stanou  se  pak  neprůhlednými,  jest  těžko  o  rozvoji  jich 
se  hned  orientovati,  kdežto  u  Stenostomid^),  Macrostomid  a  Prorhyn- 
chidû  jsou  to  blány  velmi  jemné  a  průhledné,  v  nichž  dá  se  týž 
snadněji  kontrolovati  i  ve  uschovaných  zásobách.  Jestli  pak  podobné 
tvary  dvojčatné  v  přírodě  se  vyskytují  volně,  ujdou  jistě  pozornosti 
naší,  ježto  poměrně  namáhavěji  se  pohybují,  častěji  se  skrývají  aneb 
stávají  se  kořistí  jiných  vodních  obyvatelů.  Proto  dají  se  spíše  chovem 
získati  a  pokusy  uvedené  o  samooplození  našich  sladkovodních  druhů 
jsou  k  tomu  přímo  vodítkem.  — 


Výsledky  všeobecné. 

Ohlédneme-li  se  v  literatuře  po  zjevech  podobných,  shledáme, 
že  již  DuGĚs^)  v  r,  1828  kreslí  podobné  tvary  s  dvěma  hlavami  neb 
zadečky  u  Planaria  lactea.  Avšak  případy  znázorněné  v  užším  smyslu 
nelze  zařaditi  v  typus  popsaných  dvojčat  proto,  že  byly  získány  roz- 
říznutím těla  dotyčné  planaiie  a  patří  pak  na  vrub  jich  činnosti 
regenerační,  jak  v  novější  době  se  zdarem  otázku  tu  řeší  T.  H.  Morgan, 
Bardeen  u  j. 

V  našem  případě  jedná  se  o  vysvětlení  původu  dvojčatných 
tvarů  z  prvého  základu  zárodků  t.  j.  z  vajíčka  se  rýhujícího  a  v  tom 


*)  V  době  nejnovější  snaží  se  v.  Geàpf  opětně  zastávati  názor,  že  nutno 
rod  Stenostoma  Oatenula,  Microstoma  a  Alaurina  spojiti  v  jednu  jedinou  čeleď 
Catenulidae,  uváděje  Jí  tomu  důvody,  jež  nelze  za  přesvědčivé  pokládati.  Již 
také  i  způsob  vnějšího  obalu  vajíček  u  Microstomy  na  jedné  a  u  Stenostom  na 
straně  druhé  mluví  proti  tomuto  názoru  v.  Graffově  a  nutno  z  ostatních  poměrů 
organisace  jmenovaných  rodů  přidržeti  se  výkladu  Vejdovského,  že  Stenostomidae 
a  Microstomidae  tvoří  čeledi  samostatné. 

■")  A.  DuGÈs:  Recherches  sur  l'organisation  et  les  moeurs  des  Plana- 
riées  1828. 


o  dvojčatech  některých  turhellarií  sladkovodních.  y 

oheldě  musíme  se  úplně  přidržeti  vysvětlení,  jež  v  té  příčině  podal 
1888  Vejdovský  ohledně  původu  dvojčat  různých  zvláště  u  lumbricidů, 
Allolohophora  trapesoides  a  L.  terrestris  a  s  nimiž  později  (1904)  úplný 
souhlas  vyslovil  Korschelt").  Vejdovský  shledaly,  že  se  dvojčata  tvoří 
velmi  záhy  z  jediného  vajíčka,  že  zárodečné  lupeny  dříve  neb  později 
se  zdvojnásobí  a  dávají  podnět  k  tvoření  zárodků  dvojitých,  v  nej- 
různějších osách  tělových  srostlých,  jakž  zevrubně  ve  svém  díle') 
lící.  Zamítá  domněnku  v  literatuře  se  udržující,  že  by  mohla  2  indi- 
vidua srůsti  a  vyvolávati  tak  tvary  dvojčatné.  Kterak  tyto  ranné 
základy  dvojité  vzniknouti  mohou,  pokusil  se  Vejdovský  experimentálně 
dokázati,  chovaje  snesená  vajíčka  ve  zvýšených  temperaturách,  při 
čemž  z  pravidla  se  objevila  dvojčata  jakožto  výsledek  vývoje  embryo- 
nálního Aby  prvé  základy  dvojité  zjistil,  vyšel  Vejdovský  přímo  od 
vajíčka  v  kokonu,  jež  právě  bylo  sneseno. 

Vajíčko  toto  rozdělilo  se  ve  2  stejně  veliké,  stejně  hustým 
žloutkem  opatřené  blastomery.  Tyto  však  nerýhovaly  se  dále  po 
způsobu  normálním,  nýbrž  každá  z  nich  zplozovala  další  blastomery, 
makro-  a  mikromery,  podobné  oněm  při  rýhování  normálním.  Vejdov- 
ský usuzuje  tedy  právem,  že  prvé  2  blastomery  podržely  každá  pro 
sebe  povahu  normálního  vajíčka  a  že  každá  z  nich  může  se  dále 
vyvíjeti  jako  obyčejné  individuum.  Obě  však  individua  vyvíjí  se  dále 
a  tvoří  celek  —  dvojče.  Vejdovský  označuje  tento  způsob  vývoje 
vajíčka  jakožto  „dvojité  rýhování"  (Doppeifurchung). 

K  tomuto  výkladu  dokládá  Koeschelt:  „In  der  Tat  erscheint 
die  Annahme  einer  sehr  früh  entstehenden  Sonderung  des  Keims  in 
zwei  Hälften  als  die  naheliegendste  Erklärung  für  die  Entstehung 
derartiger  Doppelbildungen.  Beide  Hälften  machen  eine  selbständige 
Entwicklung  durch,  sind  aber  durch  die  enge  Verbindung,  in  der 
sie  sich  befinden,  beeinüusst,  und  einzelne  Körperpartien  erleiden  in 
Folge  derselben  eine  Verschiebung  oder  kommen  überhaupt  nicht  zur 
Ausbildung". 

Pozorováním  a  výkladem  Vejdovského  a  Korsohelta  jest  vy- 
světlení původu  dvojčat  dáno  a  patrně  všechny  embryonální  útvary 
dvojčatné  u  všech  kmenů  živočišných,  tedy  i  u  ssavců  jen  z  dvojitého 
neb  snad  i  mnohonásobného  rýhování  vajíčka  původ  mají.  Obtížněji 
ovšem  lze  nalézti  příčiny  pro  regenerační  dvojčata^,  leč  to  nenáleží 
v  rámec  našich  pozorování  a  úvah. 

''j  KoRscHELT,  über  Doppelbildungen  bei  Lumbriciden.  Zool.  Jahrbücher 
VII.  Supplementband. 

'')  Vejdovský,  Entwickl.  Untersuchungen.  Prag  1888 — 92. 


10  XIII.  Emil  Sekera  î 

Naše  pozorování  v  plné  míře  osvětluje  „iiorraální"  tvoření  dvojčat 
u  bilaterií  a  potvrzuje  výklad  Vejdovského,  ano  sledování  vývoje 
u  Macrostoma  hystrix  ukazuje  i  na  vlastní  příčinu  vzniku  dvojčat. 
Z  malého  vajíčka  vylíhlo  se  jednotné  normální  individuum,  z  vajíčka 
velkého,  (viz  výše)  povstalo  dvojče.  I  jest  na  jevu,  že  toto  velké 
vajíčko  obsahovalo  jistě  dvakrát  tolik  tvořivé  hmoty,  jako  vajíčko 
malé.  A  jde  dále  na  jevo,  že  nastalo  zde  rýhování  dvojité,  při  čemž 
entodermové  buňky  obou  polovin  vedly  k  utvoření  jednotného  žaludku 
střevního,  kdežto  z  plasmy  tvořivé  vznikla  normální  těla  obou  polovin, 
při  čemž  se  zajisté  samostatně  tvořily  jícny,  zauzliny  nervové  a 
smyslové  orgány  atd.  Stejným  způsobem  lze  vysvětliti  i  původ  dvojčete 
druhu  Prorhynchus  halticus^  jakž  k  tomu  ukazuje  organisace  tělesná 
vůči  mohutnému  žaludku  střevnímu.  Pouze  jediný  jícen  jest  odchylkou 
vůči  dvojčeti  Macrostomy,  kterýžto  jen  vyložen  musí  býti  bud  pozděj- 
ším základem  tohoto  orgánu,  anebo  jistými  korrelacemi,  které  by  se 
daly  zjistiti  pouze  přesným  pozorováním  celkového  vývoje  dvojčete. 

Na  každý  způsob  jsou  pozorované  mnou  případy  dvojčat  u  tur- 
bellarií  významným  příspěvkem  k  teratologii. 

Ku  konci  jest  mně  vzpomenouti  s  díky  vzácné  ochoty  a  rady 
p.  prof.  Vejdovského,  v  jehož  ústavu  jsem  mohl  této  otázce  věnovati 
bližší  pozornost. 


Résumé  des  böhm.  Textes 

„Über  Doppelbildungen  bei  einigen  Süsswasser- 
turbellarien". 

Bei  meinen  Züchtungsversuchen  mit  den  Eiern  oder  Jungen 
unserer  Süsswasser-Turbellarien  —  wie  ich  darüber  im  Zool.  Anzeiger 
1906  Nr.  5.  eine  vorläufige  Mitteilung  veröffentlichte  —  sind  mir 
zwei  interessante  Fälle  vorgekommen,  welche  beweisen,  dass  auch 
in  dieser  Wurmgruppe  Doppelbildungen  vorkommen. 

Der  erste  Fall  betrifft  Macrostoma  hystrix^  bei  welcher  ich 
zahlreiche  nach  der  Selbstbefruchtung  abgelegte  Eier  züchten  konnte. 
Dieselben  wurden  auf  kleine  Gegenstände  z.  B.  Pflanzenblätter  oder  in 
leere  Hautpanzer  oder  Schalen  der  Krusteotiere  abgelegt.  So  fand  ich  in 
einer  Bosminaschale  einmal  (23.  Mai  1905)  zwei  solche  Eier  von  denen  das 
eine  0-12  mm,  das  andere  aber  025  mm  im  Diameter  hatte  und  in  der 
Mitte  mit  einer  feinen  Rinne  versehen  war.  (Fig.  1 .)  Es  war  offenbar  die 


o  dvojčatech  některých  tiirbellarií  sladkovodnícb.  \]^ 

erste  Meridionalfurche.  Nach  vier  Tagen  konnte  man  schon  beobachten, 
dass  die  Darmpartie  schon  von  der  äusseren  Hautschicht  ganz  deutlich 
differenziert  war  und  besonders  bei  dem  grossen  Ei  berührten  sich 
beide  Teile  „des  Entoderms".  (Fig.  2.) 

In  drei  Tagen  später  kroch  dann  aus  dem  ersten  Ei  ein  kleiner 
Embryo  (0  34/0  05)  aus,  wogegen  aus  dem  grossen  Ei  eine  Zwillingsform 
von  ähnlichen  Dimensionen,  aber  mit  zwei  „Köpfen"  und  zwei 
„Schwänzen"  zum  Vorschein  kam.  Nur  in  der  Mitte  wurde  ein  Höckerchen 
bemerkbar,  welches  auf  eine  gemeinsame  Darmhöhle  hinwies.  Die 
Kichtung  der  Lage  der  zusammengewachsenen  Körper  beider  Indi- 
viduen war  kreuzartig  (Fig.  3.)  wie  eines  Diplozoons.  Die  Augen  und 
Pharyngés  waren  ganz  normal  angelegt  und  wenn  sich  das  Tierchen 
langsam  bewegte,  kam  das  Höckerchen  nach  oben  zu  liegen,  wobei 
die  Köpfe  hin  und  her  sich  drehten.  (Fig.  4.)  Ob  die  Doppelbildung 
irgend  eine  Nahrung  zu  sich  nahm,  konnte  nicht  beobachtet  werden, 
nur  auf  das  Licht  reagierte  sie  sehr  intensiv  und  wurde  fast  den 
ganzen  Tag  im  Detritus  verborgen.  Ich  konnte  dieses  Tierchen  fast 
eine  Woche  züchten,  bis  es  durch  Versehen  zu  Grunde  gegangen 
ist,  indem  das  Wasser  am  ührgläschen  in  den  betreffenden  heissen 
Tagen  ausgetrocknet  war. 

Noch  interessanterer  Vorfall  ist  mir  bei  einer  anderen  Art 
Prorhynchus  halticus  vorgekommen.  Bei  einem  Individuum,  wie  ich 
in  der  obenerwähnten  Mitteilung  dargestellt  habe,  gelang  es  mir  in 
einer  Dauer  vom  2.  Jänner  1906  bis  zum  3.  März  d.  J.  vierzehn 
Kokons  zu  bekommen.  Aus  diesen  Kokons  krochen  dann  fast  vierzig 
Jungen  heraus,  deren  Grösse  sehr  mannigfaltig  war,  je  nach  der  Zahl 
der  Eizellen,  welche  mit  ihrem  Dotterinhalt  in  Kokons  eingeschlossen 
zu  werden  pflegen.  Je  später  die  Eier  abgelegt  wurden,  desto  kleiner 
waren  sie  und  die  ausgekrochenen  Embryonen  waren  dann  sehr 
schwach,  nahmen  keine  Nahrung  zu  sich  und  sind  in  Folge  dessen 
bald  zu  Grunde  gegangen.  Aus  der  obenerwähnten  Zahl  der  Jungen 
entwickelten  sich  nur  zwölf  Individuen  weiter  und  waren  binnen  zwei 
Monaten  geschlechtlich  reif  und  befähigt  die  Kokons  abzulegen.  Aus  einem 
der  Kokons  krochen  am  1.  Februar  190G  zwei  normale  Jungen  und 
nebst  dem  noch  eine  Zwillingsform  mit  zwei  deutlichen  „Köpfen" 
und  zwei  „Schwänzchen"  —  dagegen  nur  mit  einem  für  Prorhynchiden 
typischen  Pharynx  in  der  Mitte  zwischen  den  Köpfen.  Die  Dimensionen 
dieser  Doppelbildung  (Fig.  5.)  waren  nicht  von  denen  der  anderen 
Jungen  verschieden  —  die  Länge  mass  1 '25  mm,  die  Breite  O'lmm. 
In  der  Mitte  war  auch  die  gemeinsame  Darmhöhle  welche  mit  deut- 


12  XIII.  Emil  Sekera: 

lichém  Dotteriiihalt  angefüllt  war.  In  den  abgetrennten  hinteren 
Körperteilen  war  nur  ein  dünner  Streifen  bemerkbar.  Die  Doppelbil- 
dung reagierte  sehr  auf  das  Tageslicht  und  lag  fast  die  ganze  Zeit 
um  Mittagstunden  im  Detritus  verborgen.  Nur  am  Morgen  und  Abend 
bewegte  sie  sich  hin  und  her  sehr  langsam,  indem  die  beiden  Köpfe  sehr 
lebhaft  schwankten  und  die  mittlere  Körperpartie  mit  sich  schleppten, 
wogegen  die  hinteren  Teile  fast  hosenartig  aufgehoben  wurden. 
(Fig.  8.) 

Alle  Individuen  fütterte  ich  mit  zerrissenen  Tubificiden  und 
da  beobachtete  ich,  dass  unser  Zwilling  gleich  in  erster  Woche  sich 
zu  den  übrigens  Jungen  gesellte  und  mit  dem  aus  der  Mundöffnung 
hervorgestreckten  Pharynx  sehr  intensiv  das  Blut  saugte.  Dabei 
wurden  die  hinteren  Körperteile  fast  senkrecht  aufgehoben  und  das 
Tier  wurde  in  eioiger  kurzen  Zeit  so  angeschwellen,  dass  die  ganze  Länge 
r?  mm  betrag  und  die  erweiterten  hinteren  Teile  06  mm  massen. 
(Fig.  6.) 

Unserem  Jungen  gieng  also  sehr  wol,  denn  es  wurde  immer 
gefüttert,  wenn  die  Darmhöhle  leer  war.  Nach  vier  Wochen  erreichte  das- 
selbe schon  2  mm  Länge  (bei  der  grössten  Breite  in  der  Körpermitte 
025)  und  die  Hinterteile  waren  0.85  mm  lang,  so  dass  sie  gewiss 
schneller  heranwachsen  als  die  vorderen  Kopfteile.  Bei  demselben 
gesättigten  Individuum  konnte  man  auch  beobachten,  dass  die  Darm- 
höhle in  die  vorderen  Kopfteile  ausgedehnt  wurde,  so  dass  der  Pharynx 
ganz  umgeben  war,  obwohl  bei  den  anderen  normalen  Individuen 
dieselbe  niemals  so  hoch  reicht.   (Fig.  7.) 

Die  Lebensweise  der  betreffenden  Zwillingsform  änderte  sich 
nicht  in  den  folgenden  Tagen  während  des  Monates  März  und  der 
ersten  Hälfte  Aprils;  nur  das  Wachstum  gieng  etwas  langsamer  fort. 
Als  ich  dann  eine  Gelegenheit  hatte  nach  Prag  zu  fahren^  brachte 
ich  das  betreffende  Junge  von  Prorbynchus  balticus  mit,  um  dasselbe 
Herrn  Prof.  F.  Vejdovský  in  seinem  Zoologischen  Institute  demon- 
strieren können.  Es  ist  mir  tatsächlich  gelungen  sammt  einigen 
anderen  Turbellarien  das  Junge  nach  Prag  lebend  zu  bringen,  aber 
durch  Zufall  blieb  das  Gläschen  geschlossen  und  alle  Individuen  mit 
unserem  Zwilling  giengen  im  rasch  faulenden  Wasser  zu  Grunde 
(am  17.  April.)  — 

Wenn  wir  also  die  Art  der  Eibildung  bei  unseren  Süsswasser- 
Turbellarien  erwägen,  so  sind  es  nur  die  Familien  Stenostomidae, 
Macrostomidae,  Prorhynchidae  bei  welchen  die  Eier  mit  feinen,  durch- 


o  dvojčatech  některých  turbellarií  sladkoTodních.  13 

sichtigen  Eihüllen  versehen  sind  —  wogegen  bei  allen  anderen  eine 
farbige,  chitinige  und  dann  undurchsichtige  Eischale  gebildet  wird. 
Bei  den  erstgenannten  Familien  kann  man  die  Entwickelung  der 
Embryonen  in  den  farblosen  Eihüllen  leichter  kontrolieren,  wenn  man 
solche  ablegen  lässt  oder  auf  irgend  eine  Weise  ansammelt.  Wenn 
es  also  zur  Ausbildung  der  beschriebenen  Zwillingsformen  in  freier 
Natur  kommt,  so  können  dieselben  sehr  leicht  unserer  Aufmerksam- 
keit entgehen,  weil  sie  verborgen  leben,  langsamer  sich  bewegen  und 
auch  zur  Beute  anderer  Süsswassernachbaren  dienen.  Es  ist  dann 
immer  besser,  wenn  man  solche  Formen  durch  Züchtungsversuche 
erlangt  und  die  beschriebenen  Fälle  bilden  den  ersten  Anfang  zur 
weiteren  Untersuchung  der  ganzen  Frage. 


Allgemeines. 

In  der  Litteratur  findet  man  nur  bei  A.  Dugès  aus  d.  J.  1820 
ähnliche  Formen  mit  doppelten  Köpfen  oder  Hinterteilen  bei  der 
Art  Planaria  lactea.  Aber  diese  Zwilingsbildungen  wurden  auf  künst- 
liche Weise  (durch  Zerschneidung)  erreicht  und  gehören  also  in  den 
grossen  Kreis  der  Regenerationserscheinungen,  welche  eine  Reihe 
namhafter  Beobachter  schon  lange  Zeit  beschäftigen  (T.  H.  Morga.n^; 
Bardeen  etc.) 

In  unserem  Falle  handelt  es  sich  um  die  Erklärung  der  Ent- 
stehung von  Doppelbildungen  bei  der  embryonalen  Entwicklung  und 
hier  müssen  wir  uns  derjenigen  Deutung  anschliessen,  welche  in 
dieser  Richtung  vornehmlich  von  Vejdovský*)  bezüglich  der  Bildung  der 
Doppelembryonen  verschiedener  Lumbriciden  gegeben  wurde  und 
welcher  sich  später  (1904)  Kobschelt^)  bedingunglos  angeschlossen 
hat.  Vejdovský  hat  sichergestellt,  dass  die  Doppelbildungen  sehr 
früh  aus  je  einem  Eie  entstehen,  dass  sich  die  Keimblätter  früher 
oder  später  verdoppeln  und  auf  diese  Weise  die  Bildung  der  in 
verschiedensten  Körperachsen  verwachsenen  Zwillinge  veranlassen, 
wie  er  sie  ausführlich  in  dem  angezogenen  Werke  darstellt.  Auch 
versuchte  Vejdovský  die  Entstehung  der  Doppelanlagen  durch  direkte 
Beobachtung  nachzuweisen,  indem  er  die  abgelegten  Kokons  in 
erhöhten  Temperaturen  züchtete,  wobei  in  der  Regel  Doppelbildungen 


^)  Vejdovský,  Entwickl.  Untersuchungen.  Prag  1888—92. 
^)  KoRscHELT,  Doppelbildungen  bei  Lumbriciden.  Zool.  Jahrb.  Supplement- 
band  Yll. 


14  XIII.  Emil  Sekera: 

nls  Resultat  der  embryonalen  Entwicklung  zum  Vorschein  kamen.  Zur 
Sicherstellung  der  ersten  Doppelanlagen  gieng  Vejdovský  direkt  von 
der  Beobachtung  des  eben  abgelegten  Eies  aus.  Dieses  Ei  teilte  sich 
zu  zwei  gleich  grossen  und  mit  gleich  dichtem  Dotter  verseheneu 
Blastomeren,  welche  sich  weiter  in  derselben  Weise  vermehrtim,  und 
Makro-  und  Mikromeren  produzierten  wie  ein  einzelnes  Ei  bei  normaler 
Fürchung.  Vejdovský  schliesst  daher  mit  Recht,  dass  jede  der  ersten  zwei 
Blastomeren  selbständige  Anlagen  für  zwei  Individuen  bilden  kann, 
die  schliesslich  als  eine  Doppelbildung  erscheinen  muss  und  bezeichnet 
diese  Entwicklungweise  als  „Doppelfurchung"  (Halbfurchung  von  Roux). 

Mit  der  Darstellung  Vejdovsky's  stimmt  Koeschelt  überein, 
indem  er  sagt:  „In  der  Tat  erscheint  die  Annahme  einer  sehr  früh 
eintretenden  Souderung  des  Keims  in  zwei  Hälften  als  naheliegendste 
Erklärung  für  die  Entstehung  derartiger  Doppelbildungen.  Beide 
Hälften  machen  eine  selbständige  Entwicklung  durch,  sind  durch  die 
enge  Verbindung,  in  der  sie  sich  befinden,  beeinflusst,  und  einzelne 
Körperpartien  erleiden  in  Folge  derselben  eine  Verschiebung  oder 
kommen  überhaupt  nicht  zur  Ausbildung"- 

Durch  die  Beobachtungen  und  Deutungen  von  Vejdovský  und 
KoiîscHELT  ist  die  Entstehung  von  Doppelbildungen  klargelegt  und  es 
ist  höchst  wahrscheinlich,  dass  sämtliche  embryonale  Doppelbildungen 
bei  allen  Tierstämmen,  die  Vertebraten  nicht  ausgenommen,  nur  aus 
Doppeifurchung  des  Eies  hervorgehen.  Schwieriger  ist  allerdings  die 
Ursachen  für  die  durch  Regeneration  entstandenen  Zwillinge  zu 
statuiren,  doch  dies  gehört  nicht  in  den  Rahmen  unserer  Erwägungen. 

Meine  Beobachtungen  erklären  in  vollem  Masse  die  „normale" 
Doppelbildung  bei  den  Bilaterien  und  bestätigen  die  Annahmen  von 
Vejdovský,  ja  die  Verfolgung  der  Entwicklung  von  Macrostommn 
liystrix  weist  auf  die  Ursache  dieser  Doppelbildung  hin.  Aus  dem 
kleinen  Eie  schlüpfte  ein  normales  Einzelindividuum  aus,  wogegen 
das  doppelt  so  grosse  (siehe  oben)  Ei  ergab  die  Doppelbildung.  Es 
ist  einleuchtend,  dass  dieses  grosse  Ei  gewiss  doppelt  so  viele  Bildungs- 
Fubstanz  enthielt,  wie  das  kleine  normale  Ei.  Und  ferner  geht  es 
aus  der  Beobachtung  soviel  hervor,  dass  hier  eine  Doppeifurchung 
eintrat,  wobei  die  Entodermzellen  beider  Hälften  zur  Bildung  eines 
einheitlichen  Magendarmes  führten,  während  aus  dem  Bildungsplasma 
normale  Anlagen  beider  Körperhälften  mit  selbständigen  Gehirn- 
ganglien, Nerven,  Sinnesorganen,  Pharyngen  etc.  hervorgiengen.  lo. 
gleicher  Weise  gieng  auch  die  Entwicklung  der  Doppelbildung  von 
Prorhynchus  haïtiens  vor  sich,  nur  der  einfache  Pharynx  macht  hier  die 


o  dvojčatech  některých  turbellarií  sladkovodních.  15 

Ausnahme.  Es  ist  aber  möglich,  dass  dieses  Organ  dem  Entoderm  seinen 
Ursprung  verdankte  und  erst  zur  Zeit  entstand,  als  die  Entoderm- 
zellen  einen  einheitlichen  Magendarm  gebildet  hatten. 

Zum  Schlüsse  gestatte  mir  meinen  verbindlichsten  Dank  Herrn 
Prof.  Vkjdovský  für  seine  Ratschläge  und  die  Bereitwilligkeit  diese 
Arbeit  in  seinem  Institute  zu  vollenden,  auszusprechen. 


XIV. 

Stadien  über  das  Koimowa'er   Horizont  im   Pilsner 

Kohlenbecken. 

Von  Prof.  Dr.  F.  Ryba  i  a  Příbram. 

(Mit  4  Tafeln.) 

Vorgelegt  in  der  Sitzung  am  27.  April  1906. 


Als  icli  im  Jahre  1903  die  ersten  Pflanzenüberreste  von  Kottiken 
in  der  geologischen  Abtheiiung  des  Historischen  Museums  in  Pilsen 
gesehen  und  im  nächsten  Frühjahre  den  interessanten  Fundpunkt  aus 
eigener  Anschauung  kennen  gelernt  habe,  reifte  in  mir  der  Vorsatz,  die 
wenig  bekannte  Flora  der  sogen.  Kounowa'er  Schichten  im  Pilsner 
Kohlenbecken  einem  hauptsächlich  die  stratigraphischen  Ziele  verfol- 
genden Studium  zu  unterziehen  und  die  Ergebnisse  dieser  Forschung 
als  Beitrag  zur  Floristik  der  fpermischen  Formation  in  Böhmen  zu 
veröffentlichen. 

Dank  dem  unermüdlichen  Eifer  meines  lieben  Freundes  Prof. 
Cyrili.  Kitt.  Porkyně  in  Pilsen  hat  sich  seitdem  das  in  zwei  verflos- 
senen Jahren  bei  Kottiken  aufgesammelte  Material  zu  einer  schönen 
Collection  gestaltet,  wozu  noch  die  Ausbeute  anderer  Localitäten  in 
demselben  Terrain,  und  insbesondere  die  Funde  „V  propastech"  bei 
Ledec,  in  hohem  Maasse  beigetragen  haben. 

Alle  diese  sorgfältigen  Aufsammlungen  wurden  mir  vom  Prof. 
PcRKYNĚ  in  liebenswürdiger  Weise  zur  Untersuchung  zugeschickt,  so 
dass  ich  in  die  Lage  versetzt  bin,  im  Folgenden  eine  kurze  Beschrei- 
bung und  womöglich  auch  die   photographische  Abbildung  derjenigen 

Sitzber.  d.  kön.  böhm.  Ges.  d.  Wiss.    II.  Classe.  1 


2  XIV.  F.  Ryba: 

Arten  wiederzugeben,  welche  für  die  Flora  des  Kounowa'er  Horizontes 
bei  Pilsen  als  neu  zu  betrachten  sind. 

Die  älteren  Angaben  über  die  Pflanzen  des  Kounowa'er  Niveau's 
in  der  Umgebung  von  Pilsen  sind  von  Carl  Feistmantel  in  seinem  Werke 
„Die  mittelböhmische  Steinkohlenablagerung"  ^)  in  einer  Tabelle 
ersichtlich  gemacht  und  von  mir,  soweit  die  Originale  aufzufinden 
waren,  mit  den  modernen  Bestimmungen  identificirt  ;  es  sind  folgende 
Species  : 

Hymenophyllites  stipulatus  Giitb.  =::  Sphenopteris  sUimlata  G-utb. 
Hymenophyllites  cf,  semialatus  Gein.  =  Callipteris  sp.,  vielleicht 

Callipteris  Pellati  Zeill.  (sp.). 
Cyatheites  arborescens  Goepp.  =  Pecopteris  arhorescens  (Schloth.) 

Brongn. 
Cyatheites    Miltoni    Goepp.  =z  Pecopteris    {Asterotlieca)     Miltonii 

(Artis)  Brongn.  ex  parte  em.  Kidston. 
Alethopteris  Serlii  Brongn.  =  Vielleicht   Alefhopteris    Grandinü 

(Brongn.)  Goepp.? 
Alethopteris    pteroides    Brongn.  =:  Pecopteris   pseudoreopteridia 

Potonié. 
Alethopteris  longifolia  Goepp.  =  Desmopteris  lo)igifolia(Stevnher»- 

Presl)  Potonié. 
Callipteris  conferta  Brongn.  sp. 

Schizopteris  lactuca  Presl  i=  Aplilehia  crispa  Gutb.  sp. 
Calamités  Suckowi  Brongn. 
Calamités  cannaeformis  Schloth. 
Calamités  (varians)  Stbg.  approximatus  Brongn.? 
Asterophyllites  equisetiformis  Br. 
Annularia   longifolia   Brongn.    =r  Annularia   stellata    (Schloth.) 

Wood. 
Annularia  sphenophylloides  Zenk. 
Sphenophyllum   Schlotheimi  Br.  1    Sphenophyllum     verticillatum 

„  emarginatuni  Br.j  (Schloth.)  Bronn. 

Lepidodendion  dichotomum  Stbg.? 

Sigillaria  denudata  Goepp.  =:  Sygillaria  Brardii  Brongniart. 
Stigmaria  ficoides  Brongn. 
Walchia  piniformis  Schi. 


'j  Arcliiv  der  natiuw.  Laiidesthircliforschuug   von  Böhmen.  V.  Bd.,  Nro.  .'}. 
(Geologische  Abtheilung.) 


Studien  über  das  Kounowa'er  Horizont  im  Pilsner  Kohlenbecken.  3 

Araucaroxylon  SchroUianum  Gp.  ? 
Carpolites  insignis  K.  F.  ? 

F.  Katzeb,  in  seiner,,  Geologie  von  Böhmen"  S.  1158  führt  ausser- 
dem aus  dem  Hangendflötzzuge    Cordaites   borassifolius    Stgb.  an. 


Bemerkungen  zu  einigen  neu  aufgefundenen  Pflanzen- 
resten aus  dem  Kounowa'er  Horizonte  bei  Pilsen. 

A.  Kryptogamae. 

L    P  t  e  r  i  d  0  p  h  y  t  a. 

1.  Filices  {Farne). 

a)  Stammreste. 

Ptychopteris  macrodiscus  (Brongti.)  Corda. 
(Tai.  IL,  Fig.  9.) 

1836.  Sigülaria  {Caulopteris)  macrodiscus.  Brongniart.,  Hist. 
végét.  foss.;  I,  p.  418,  1\  139. 

1838.  Caulopteris  macrodiscus,  Presl,  in  Sternberg,  Ess.  Fl. 
monde  prim.,  IL,  fasc.  7—  8,  p.  178,  Geinitz,  Verst.  d. 
Steink.  in  Sachs.,  p.  31,  T.  XXXV,  Fig.  4  (au  fig.  5?). 
Schimper,  Trait,  de  pal.  véget.,  I,  p.  707,  T.  LUI,  Fig.  3. 

1845.  Ptychopteris  macrodiscus.  Corda,  Beitr.  z.  FI.  d.  Vorw.,  p. 
76.  Germar,  Verst.  d.  Steink.  v.  Wettin  u.  Löbejiin,  p.  115, 
T.  XL,  Fig.  1.  Zeiller,  Expl.  Carte  géol.  Fr.,  IV,  p.  102, 
T.  CLXX,  Fig.  2.  Zeiller,  Fl.  foss.  terr.  houiller  de  Com- 
mentry,  Ire  part.,  p.  342,  T.  XXXVII,  Fig.  5,6. 

1853.  Ptychopteris  obliqua.  Germar,  Verst.  d.  Steink.  v.  Wettin 
u.  Löbejün,  p.  115,  T.  XL,  Fig.  2. 

Ein  zusammengedrückter  ungefähr  20  cm  langer  Stamm;  die 
elliptisch-eiförmigen  Blattnarben  stehen  jederseits  in  4  deutlichen 
Orthostichen^  sind  bei  7  cm  Länge  2*5  cm  breit,  an  einigen  Stellen 
wenig  scharf  begrenzt  und  weisen  unten  eine  nicht  geschlossene  Contour 
auf.  Das  Leitbündel  ist  elliptisch,  also  vollständig  geschlossen,  inner- 
halb desselben  befindet  sich  ein  1*5  cm  vom  oberen  Ende  entferntes, 
strichförmiges  und  etwas  umgebogenes  Innenbündel,  welches  an  unse- 
rem  Exemplare   nur   bei    zwei   Narben    deutlich    zu    sehen    ist.    Die 

1* 


4  XIV.  F.  Ryba: 

Oberfläche  zwischen  den  Blattfussspuren  ist  ziemlich  glatt,  aber  die 
Narben  selbst  zeigen  insbesondere  innerhalb  des  Aussenbündels 
deutliche,  von  abgefallenen  Luftwurzeln  herrührende  Furchen. 

Ein  einziges  Stück  von  Kottiken  bei  Pilsen  hat  eine  grosse 
Aehnlichkeit  mit  dem  in  Flora  v.  Commentry  T.  XXXVII,  Fig.  5  u.  6 
abgebildeten  Funde  und  scheint  nach  Zeiller  als  Steinkern  mit  Cau- 
lopteris  pelUgerix  Brongn.  zu  correspondiren. 

h)  Wedelreste. 

Callipteridium  crassinervium  (H.  Potonié)  Weiss. 
(Taf.  III,  Fig.  5.) 

1880.  cf.  Alethopteňs  Virginiana.  Fontaine  et  White,  The  Per- 
mian  or  Upper  Carboniferous  Flora  of  West- Virginia  and 
Southwest-Pennsylvania,  S.  88,  T.  XXXII,  Fig.  1—5,  T. 
XXXIII,  Fig.   1—4. 

1880.  cf.  Alethopteris  gigas  Gein.  bei  Fontaine  et  White,  Op.  cit., 
S.  89,  T.  XXXIII,  Fig.  5,  6. 

1893.  Callipteridium  crassinervium.  Potonié,  Die  Flora  d.  Rothlieg. 
von  Thüringen,  S.  103,  T.  XI,  Fig.  3,  T.  XIII,  Fig.  1. 

Einige  Fiederbruchstücke  von  Ledec  und  Kottiken.  Die  Fieder- 
chen  letzter  Ordnung  dieser  Art  sind  4—10  mm  lang  und  im  Durch- 
schnitt 2'5  mm  breit,  allmählich  und  wenig  convergent,  mit  sehr 
stumpfen  Spitzen  versehen,  an  der  Basis  schwach  neuropteridisch 
eingeschnürt;  sie  stehen  an  dem  reproducirten  Stückchen  von  Kotti- 
ken etwas  entfernt,  bei  Ledec  dagegen  kommen  Exemplare  mit  dicht 
an  einander  stehenden  Fiederchen  vor. 

Das  wichtigste  Merkmal  ist  die  aussergewöhnlich  breite  Mittel- 
ader, welche  „nur  sehr  allmählich  nach  der  Spitze  zu  an  Breite  ab- 
nimmt" ;  sie  nimmt  an  der  Basis  sogar  bis  Vg  der  Fiederchen-Breite  ein 
und  verläuft  fast  bis  zur  Spitze.  Die  Seitennerven  scheinen  zwei- 
mal-dichotom  zu  sein  und  treffen  den  Rand    unter    schiefen  Winkeln. 

Callipteridium  gigas.  (Gutbier)  Weiss, 
(Taf.  I,  Fig.  1,  2.) 

1849,  Pecopteris  gigas.  Gutbier,  Verst.  d.  Rothl.  in  Sachsen,  S. 
14,  T.  VI,  Fig.  1-3  (T.  IX,  Fig.  8?). 


Studien  über  das  KounoAva'er  Horizont  im  Pilsner  Kohlenbecken.  5 

1858.  Aldlwpteris  gigas.  Geiuitz,  Leitpfl.  d.  Rotbl.  u.  d.  Zechst. 
in  Sachs.,  S.  12,  T.  I,  fig.  2,  3. 

1870.  Callipteridium  gigas.  Weiss,  Studien  über  Odontopterideu 
in  Zeitsch.  d.  Deutschen  Geol.  Gesellsch.,  XXIF,  S.  879. 
Sterzel,  Fl.  d.  Rothl.  im  nordw.  Sachs.,  S.  49,  T.  Vli,  Fig. 
4.  Zeiller,  Fl.  foss.  terr.  houiller  de  Commentry,  S.  199, 
T,  XX,  Fig.  1-3.  Zeiller,  Fl.  Foss.  bass.  houill.  et  perm. 
d'Autun  et  d'Épinac,  S.  78,  T.  IX,  Fig.  4.  Grand'  Eury, 
Géol.  et  paléont.  du  bass.  houill.  du  Gard,  S.  292,  T.  XIX, 
Fig.  2,  3,  4.  Sterzel,  Fi.  d.  Roth  v.  Oppeuau,  S.  275,  T. 
VIII,  Fig.  1—5. 

Diese  Art  tritt  nach  meinem  Material  sehr  häufig  bei  Kottiken 
auf.  Die  Bruchstücke  sind  erhalten  bis  zu  20  cm  Länge  und  45  mm 
Breite.  Von  den  übrigen  Localitäteu  des  Kounowa'er  Horizontes  im 
Pilsner  Kohlenbecken,  d.  h.  von  Ledec,  Čabálka,  Trnowá,  Malesitz  etc. 
ist  mir  diese  Species  bis  jezt  nicht  bekannt. 

Das  Taf.  1,  Fig.  2  in  natürlicher  Grösse  dargestellte  Fieder- 
bruchstück zeigt,  wie  sich  die  Fiedern  allmälich  verschmälern  und  wie 
sie  in  ein  kleines  oval-lineares  Endblättchen  auskeilen,  welch'  letzeres 
von  wenig  grösserer  Länge  ist  als  die  vorhergehenden. 

Die  Fiederchen  sind  unten  16  mm  lang  und  5  mm  breit,  die  ober- 
sten sind  nur  G  mm  laiig  und  ungefähr  3  mm  breit,  an  einem  ande- 
ren Exemplare  (T.  I,  Fig.  1)  sind  sie  bis  über  20  mm  lang  und  bis 
6*5  mm  breit,  entweder  abwechselnd  oder  fast  gegenständig  angeheftet, 
meist  annähernd  rechtwinklig  abstehend  und  häufig  ein  wenig  sichel- 
förmig aufwärts  gebogen,  sich  mit  den  Rändern  berührend  oder  an  der 
Spitze  getrennt,  schwach  gewölbt,  mit  der  ganzen  Basis  ansitzend  oder 
am  Grunde  ein  wenig  eingezogen,  oben  abgerundet  oder  stumpflich- 
spitzig. 

Die  Mittelader  ist  kräftig,  rinnenartig  eingesenkt,  nicht  herab- 
blaufend,  wenig  vor  der  Fiederspitze  verschwindend.  Die  Seitennerven 
sind  sehr  zahlreich  und  mehrfach  dichotomirend  ;  sie  gehen  ziemlich 
steil  von  dem  Mittel  nerven  ab,  biegen  sich  dann  etwas  nach  rückwärts 
und  erreichen  den  Rand  unter  Winkeln  von  50° — 70°,  Neben  der 
Mittelader  treten  beiderseits  kurze  Aderchen  direkt  aus  der  fein  längs- 
gestreiften Rhachis  heraus. 

Die  jüngeren  oder  überhaupt  die  kleineren  Wedel  von  CalipteH- 
dium  gigas  (Gutbier)  Weiss  könnte  man  mit  denjenigen  von  Callipte- 
ridium pteriäiwn  (Schloth.)  Zeill.  verwechseln  ;  ein  gutes  Erkennungs- 


6  XIV.  F.  Eyba: 

merkmal  liefern  aber  die  Secundärnerven,  welche  bei  Calliptendium 
pteridimn  viel  lockerer  stehen.  Das  ähnliche  CalUpferidium  Eegina 
(A.  Römer  erw.)  Weiss  unterscheidet  sich  von  CalUpteridivm  gigas, 
durch  breitere  Fiederchen  sowie  durch  das  terminale,  weniger  zuge- 
spitzte und  grössere  Blättchen  der  secundären  Fiedern. 

Callipteridium  pteridium  (Schloth.)  Zeill. 
(Taf.  II,  Fig.  4,  5,  6.) 

1820.  Füicites  pteridius.  Schlotheim,    Petrefactenkunde,   S.    406. 
1828.  Pecopteris  pteroides.    Brongniart,   Prodr.,    S.    57   (?    Hist. 

végét.  füss.  I,  S.  329,  T.  99,  Fig.  1  ?). 
1833.  od.   1834.  Pecopteris  ovata.  Brongniart,  Hist.  végét.   foss., 

I,  T.  107,  f.  4;  S.  328.  Sternberg,   Ess.  Fl.  monde   prim., 

II,  fasc.  7-8,  S.  150. 

1836.  Alleťhopteris  ovata.  Goeppert,  Syst.  fil.  foss.,  S.  315. 
1839.  Neuropteris  mirabilis.  Rost,  De  filic.  ectyp.,  S.  23. 
1845.  Neuropteris    ovata.    Germar,    Verst.    d.  Steink.  v.    Wettiu 
und  Löbejün,  S.  33,  T.  XII. 

1869.  Neuropteridium  mirahile.  Weiss,  Foss.  Fl.  d.  jüngst.  Stein- 
kohl., S.  29. 

1870.  Callipteridium  mirahile.  Weiss,  Z.eitschr.  d.  deutsch,  geol. 
Gesellsch.  XXII,  S.  877.  Weiss,  Aus  d.  Steink.,  S.  14,  T. 
13,  Fig.  85,  86. 

1877.  Callipteridium  ovatum.  Grad'Eury,  Fl.  carb.  du  dép.  de 
la  Loire,  S,  109.  Zeiller,  Expl.  Carte  geol.  Fr.,  IV,  S.  66, 
T.  CLXVI,  Fig.  3,  4.  Renault,  Cours  bot.  foss.,  III,  S.  155, 
T.  15,  Fig.  4;  T.  18,  Fig.  3,  4. 

1880.  Callipteridium  Pardeei.  Lesquereux,  Coal-Fl.,  S.  169, 
Atlas  1879,  T.  XXVI,  Fig.  2,  3. 

1888.  Callipteridium  pteridium.  Zeiilei",  Fl.  foss.  terr.  houiller 
deCommentry,  Ire  pj^j-t ,  s.  194,  T.  XIX,  Fig.  1—3.  Zeiller, 
Fl.  foss.  bass.  houill.  et  perm.  d'Autun  et  d'Epinac,  S.  76, 
T.  VIII,  Fig.  12,  13.  Zeiller,  Bass.  houill.  et  perm.  de 
Brive  II.  Fl.  Foss.,  S.  33.  Potonié,  Fl.  d.  Rothl.  v.  Thü- 
ringen, S.  106,  T.  IX,  Fig.  3. 

Diese  Art  fand  sich  häufig  bei  Ledec,  seltener  bei  Kottiken. 
An  dem  Taf.  II,  Fig.    6  abgebildeten  Wedelstück   von  Kottiken 
sieht  man    die   spitzständigen,   langen   und   alethopteridisch-herablau- 


Studien  über  das  Kounowa'er  Horizont  im  Pilsner  Kohlenbecken.  7 

feiideu  Fiedercheu,  welclie  sich  weiter  unten  in  breit-lineare  Fiedern 
zweiter  Ordnung  auflösen.  Die  Spindeln  sind  mit  „decursiven,"  drei- 
eckigen Fiederchen  besetzt.  Die  Rhacliis  ist  fein  längsgestreift. 

Die  Fig.  II,  Taf.  5  liabe  ich  hauptsächlich  zur  Veranschaulichung 
der  Nervatur  abbilden  lassen.  Das  Stückchen  ist  bei  Ledec  vorge- 
kommen und  besteht  aus  zwei  55  cm  langen  secundären  Fiedern.  Die 
Fiederchen  sind  durchschnittlich  13  mm  lang  und  über  4  mm  breit, 
ein  wenig  sichelförmig  gekrümmt,  mit  schwach  convergenten  Rändern, 
an  der  Basis  sich  berührend,  am  oberen  Ende  abgerundet.  Der 
Mittelnerv  ist  nicht  besonders  kräftig  und  am  Grunde  nicht  herablau- 
fend, die  Seitennerven  sind  zahlreich,  einmal  bis  dreimal  gegabelt, 
die  unteren  Secundärnerven  treten  direkt  aus  der  Rhachis. 

Wie  sich  diese  Species  von  Calliptendium  gigas  (Gutbier)  Weiss 
unterscheidet,  habe  ich  schon  bei  der  Beschreibung  des  letzteren  erwähnt. 
Callipteridium  Rocliei  (Zeiller)  Weiss  wird  gegenüber  Callipteridium 
pteridiumAmú\  eine  deutliche  Oehrchenbildung,  schwächere  Narben- 
gabelung, sowie  durch  stärkere  und  weniger  dichte  Secundärnerven 
charakterisirt. 

Callipteridium  äff.  Regina  (A.  Roemer  erw.)  Weiss. 

Einige  Callipteridium-Reste  von  Ledec  scheinen  eine  Mittelform 
zwischen  Callipteridium  gigas  (Gutbier)  Weiss  ernerseits  und  Calli- 
pteridiitm  pteridium  (Schloth.)  Zeill.  andrerseits  zu  bilden,  ihre  Fiedern 
letzter  Ordnung  sind  aber  viel  breiter,  so  dass  das  Verhältniss  der 
Länge  zur  Breite  ähnlich  demjenigen  bei  Callipteridium  Regina  (A. 
Roemer  erw.)  Weiss  erscheint.  Der  Mittelnerv  läuft  nicht  bis  zur 
Spitze  fort,  die  Secundärnerven  sind  zweifach,  selten  dreifach  dicho- 
tom,  dafür  bilden  sie  „mit  dem  Mittelnerven  und  mit  dem  seitlichen 
Blattrande  spitze  Winkel",  —  ein  Kennzeichen,  welches  nach 
RoEMEu^)  und  PoTONiÉ^)  für  Callipteridium  Regina  charakteristisch 
sein  soll. 

Callipteridium  suhelegans  (H.  Potonié)  Weiss. 
(Taf.  III,  Fig.  1.) 

1890.  cf.  Callipteridium  pteridium.  Zeiller,  Bass.  houill.  et  perm. 
ď  Autun  et  ď  Epinac,  S.  76,  T.  VIII,  Fig.  13. 


')  F.  A.  Roemer,  Die  Pflanzen  des  productiven  Kohlengebirges  am  südlichen 
Harzrande  und  am  Piesberge  bei  Osnabrück,  S.  29. 

")  H.  Potonié^  Die  Flora  des  Rothliegenden  von  Thüringen,  S.  105. 


8  XIV.  F.  Ryba: 

1893.  Callipteňdium  subeleyans.  Potonié,  Die  Flora  des  Rothlie- 
genden von  Thüringen,  S.  107,  T.  XI,  Fig.  3,  ï.  XIII, 
Fig.  4. 

Obzwar  icli  schon  auf  Grund  der  früheren  Funde  bei  Ledec  die 
Anwesenheit  dieser  von  Potonié  aufgestellten  Species  im  Pilsner  Kou- 
novva'er  Horizonte  vermuthet  habe,  ist  es  mir  gelungen  erst  in  der 
der  letzten  Sendung  von  Kottiken  dieselbe  unzweifelhaft  zu  con- 
statiren. 

Es  ist  ein  20  Centimeter  lauger  und  8  Centimeter  breiter  Wedel 
mit  allen  von  Poïonié  angegebenen  Merkmalen.  Fiedern  vorletzter  Ord- 
nung sind  5'5  bis  6  cm  lang  und  ungefähr  15  mm  breit.  Fiederu 
letzter  Ordnung  sind  bis  10  mm  lang  und  gegen  2  bis  fast  5  mm 
breit,  sie  stehen  nicht  so  steil  auf  den  Spindeln  letzter  Ordnung  wie 
bei  CalUpteridium  pteridium  (Schloth.)  Zeill.  und  zeigen  hie  und  da 
eine  schwache  Oerchenbildung  wie  Callipteridium  Rochei  Zeill.  (sp.), 
sie  berühren  sich  nicht  gegenseitig  und  sind  durch  schwache  Ein- 
schnürung ausgezeichnet. 

Mittelnerv  der  Fiederchen  ist  bis  %  hinauf  breit.  Nervchen 
sind  höchstens  zweimal  gegabelt,  „daher  auch  ihre  Fussstücke  (in  der 
Nähe  des  Hauptnerven)  eng  aneinander  stehend  und  die  ganze  Fläche 
gleichmässig  eng  —  genervt  erscheinend."  (Potonié,  Op.  cit.  S.  109!) 

Odontopteris  siibcrenulata  (Rost)  Zeiller  erw. 

Unter  dem  Material  der  ersten  Aufsammluugen  von  Kottiken 
und  Malesitz  finden  sich  einige  Fragmente  von  Fiederspitzen,  deren 
Aehnlichkeit  mit  Odontopteris  suhcremdata  nicht  zu  verkennen  ist 
und  die  sonst  mit  der  folgenden  Neurodontopteris  auriculata  (ßrongn. 
emend.)  Potonié  leicht  zu  verwechseln  sind.  Sie  unterscheiden  sich 
von  der  letztgenannten  Species  dadurch,  dass  ihre  Nervchen  etwas 
regelmässiger  und  meist  deutlicher  sind  und  verhältnissmässig  dichter 
stehen.  Ausserdem  sind  die  Fiedern  der  Odontopteris  suhcremdata 
„meist  mehr  lineal  gestaltet"  und  ihre  Kuppen  „sind  mehr  halbkreis- 
förmig contourirt"  (Vrgl.  Potonié,  Thüringen,  S.  134  und  Derselbe 
Abbildg.  u.  Beschreibg.  Foss.  Pflanzen-Reste,  Lief.  II,  26.!). 

Neurodontopteris  auriculata  (Brongn.  emend.)  Potonié. 

Von  dieser  hat  Art  die  geologische  Sammlung  der  k.  k.  montanibt 
Hochschule  in  Pribram  im  Jahre  1905  von  einem  hochverdienten  Local- 


Studien  über  das  Kounowa'er  Horizont  im  Pilsner  Kohlenbecken.  9 

Sammler  Bayer  aus  Pilsen  eiu  einziges  Stück  erworben.  Es  ist  sebr 
fragmentarisch  und  in  verwittertem  weichem  Materiále  von  Ledec 
schlecht  erhalten,  7  cm  lang,  fast  5  cm  breit  und  besteht  aus  einer 
fein  gestreiften  Khachis,  von  der  rechts  und  links  4  abwechselnde, 
unvollständige  Fiederchen  abgehen.  Die  äussere  Gestalt  der  Fieder- 
chen,  die  Art  ihrer  Anheftung  sowie  die  Nervatur  entsprechen  voll- 
kommen der  von  Potouié,  Thüringen  S.  125  u.  folg.  angegebenen 
Diagnose.  Die  specielle  Beschreibung  und  Abbildung  muss  den  weiteren 
Funden  überlassen  werden. 


Linopteris  Gcrmari   (Giebel)  Potonié. 
(Taf.  I,  Fig.  3.) 

1857.  LoncUopteris  Germari.  Giebel,  Palaeoutol.  Unters.  (Zeit- 
schrift f.  d.  ges.  Natuiw.)   S.  301-303,  T.  I. 

1862.  Didyopteris  Scliuetzei.  A.  Ptoemer,  Beiträge  znr  geol. 
Kenntnis  des  nordw.  Harzgebirges,  S.  30,  T.  XII,  Fig.  1. 
Potonié,  Die  Flora  d.  Ptothlieg.  von  Thüringen,  S.  143, 
T.  XVIII,  Fig.  2—7,  T.  XX,  Fig.  2. 

1864 — 65.  Sagenopteris  taeniaefolia.  Goeppert,  Foss.  Fl.  der 
perm.  Format,  S.  127,  T.  IX,  Fig.   11  —  13. 

1880.  An  Neuropteris  dictyopteroides.  Fontaine  u.  White,  Perm, 
a.  upp.  Carb.  Fl.  of  West-Virginia  und  S.  W.  Pennsyl- 
vania, S.  49,  T.  VIII.  Fig.  3—5. 

1897.  Linopteris  Schuetzei.  Potonié,  Lehrb.  d.  Ptlanzenpalaeont. 
S.  154. 

1897.  Linopteris  Germari.  Potonié,  Lehrb.  d.  Pflanzenpaleaont., 
S.  154.  Potonié,  xlbbildung.  u.  Beschreibg.  foss.  Pflanzen- 
ßeste  der  palaeozoischen  und  mesozoischen  Format. 
Lief.  II,  30. 

1901.  Lonchopteris  Scliuetzei  w.  Sagenopteris  Schuetsei.  A.  Roemer, 
Manuscript,  veröffentlicht  bei  Sterzel,  Weitere  Beiträge  zur 
Revision  der  Rothliegendflora  v.  Ilfeld,  S.  593. 

Ein  isolirtes  Fiederchen  von  Kottiken,  schwach  sichelförmig  ge- 
bogen, 18  mm  lang  und  über  6  mm  breit  (also  fast  3mal  länger  als 
breit),  an  der  Basis  herzförmig  eingeschnürt,  mit  fast  parallelen 
Rändern  und  einem  stumpf  abgerundeten  Ende.  Der  Mittelnerv  deut- 
lich sichtbar  und  im  obersten  Theile  des  Fiederchens  verschwindend. 


10  XIV.  F.  Ryba: 

Adermasclien    (besonders    „die   rechtwinklig    auftreffeuden    randstäu- 
digen!")  klein. 

ApMebia  Erdmannii  (Germar)  H.  Potonié- 
(Taf.  II,  Fig.  3.  7.). 

1849.  Selaginües  Erdmannii.  Germar,  Verstein.  von  Wettin  und 

Löbejün,  6.  Heft,  1849,  S.  61,  T.  XXVI. 
1858.  Paehyphyllum  fimhriahmi.  Lesquereux  in  Rogers,  Geol.  of 

Pemis.  II,  2,  1858,  S.  863,  T.  VIII,  Fig.  2. 
1858.  Pachypliyllum  Jiirsutuni.  Lesquereux  1.  c.  S.  863,  T.  VIII, 

Fig.  3. 
1869.  Spiropteris  Erdmannii  Scliimper,  Traité  de  paléont.  véget. 

I,  1869,  S.  689,  Atlas  S.  19,   T.  XLIX,    Fig.  3.  =  Copie 

nach  Germar.    . 
1869.  Rhacopliyllum  hirsutum   (Lesqu.)  Schimper,  Traité  etc.  I, 

S.  687   und  Lesquereux,    Coal-Flora   1880,    S.  318,    Atlas 

1879,  T.  LVII,  Fig.  2. 
1890.  ScMzopteris  Gutbieriana  Preslcf.  Grand'  Eury,  Bass.  houill. 

du  Gard,  S.  300,  T.  XII,  Fig.  15. 

1892.  Aphlebia    Dessortii.    Zeiller,    Fl.   foss,    de   Brive,    S.    51, 
T.  IX,  Fig.  4. 

1893.  Aphlebia  Erdmannii.     Potonié,    Die   FI.    des  Rothlieg,  in 
Thüringen,  S.  158,  T.  XXI. 

Ein  flaches,  blattartiges,  theilig-gefiedertes  Gebilde,  von  dem  der 
oberste  Theil  und  ausserdem  noch  ein  der  Germar'chen  Figur  A  ähn- 
liches Bruchstück  abgebildet  sind. 

Die  obere  Partie  dieser  aphleboideu  Bildung  besteht  aus  dem 
Mittel.stück  und  aus  sechs  Seitenästen,  welche  von  dem  erstereu  paar- 
weise (rechts  und  links)  unter  einem  mehr  oder  weniger  spitzigen 
Winkel  abgehen  und  wieder  fiederartig  vertheilt  sind.  Die  Spreu- 
scliuppen,  resp.  Stachel  —  ähnlichen  Organe,  w^elche  dea  10  cm  langen 
und  5  cm  breiten  Rest  bekleiden,  stehen  ziemlich  dicht,  wie  z.  B. 
an  der  Germar'schen  Figur  5,  und  haften  nicht  nur  dem  Räude  an, 
sondern  bedecken  namentlich  die  ganze  Fläche  der  Seitenäste  sowie 
den  freien  Theil  des  Mittelstücks.  Der  übrige  Theil  der  Fläche  ist  mit 
kleinen  Vertiefungen  versehen,  welche  von  den  abgefallenen  Schuppen 
herrühren . 

Das  zweite  Exemplar  muss  entweder  der  Basis  des  Wedels  oder 
einer   grösseren   Aphlebia   angehören;    die   Seitenäste  sind  nicht  er- 


Studien  über  das  Kounowa'er  Horizont  im  Pilsner  Kohlenbecken.         H 

halten  und  anstatt  der  Vertiefungen  sieht  man  hie  und  da  Höckerchen, 
„auf  denen  Schuppen,  die  dann  an  ihrem  Grunde  als  zwiebelartig  an- 
geschwollen zu  bezeichnen  sind,  gesessen  haben."  (Potonié,  Op.  cit., 
S.  158!).  Die  hervortretenden  Unebenheiten  sind  gegen  den  Rand  zu 
weiter  von  einander  entfernt,  nach  der  Mitte  hin  sind  sie  aber  sehr 
genähert  und  bilden  bisweilen  auch  unter  einander  fliessende  Reihen. 
Vorkommen:  Kottiken  bei  Pilsen;  2.  Exemplare  in  der  Samm- 
lung der  k.  k.  montan.  Hochschule  in  Přibraní,  1  Exemplar  im  Pilsner 
Museum. 

ApJüebia  Germarii  (Zeiller)  Presl. 
(Taf.  II,  Fig.  1.). 

1847.  Schkopteris  laduca.   Germar,   Verst.  d.  Steink.  v.  Wettin 

und  Löbejün,  S.  45,  T.  XVIII,  Fig.  la,  Ib,  T.  XIX. 
1852.  Palmacites  caryotoides   Sternb.?    in  Ettingshausen,    Flora 

von  Stradonitz,  S.  17,  T.  I,  Fig.  3. 
1888.  ApJilehia     Germarii-    Zeiller,    Fl.    foss.    de    Commentry, 

S.  289,   T.  XXXIV.    Potonié,   Die   Flora   des  Rothlieg.  v. 

Thüringen,  S.  157,  XXIII,  Fig.  1. 

Die  äussere  Gestalt  der  Aphlebia  Germarii  Zeiller  (sp.)  ergiebt 
sich  zur  Genüge  aus  unseren  in  '^'y  die  uns  vorliegenden  Reste  der 
Art  darstellenden  Figuren, 

Das  besser  erhaltene  Stück,  von  dem  sich  auch  der  negative 
Abdruck  im  Pilsner  Museum  befindet,  ist  in  der  Schlucht  „V  pro- 
pastech" bei  Ledec  vorgekommen.  Es  ist  gegen  10  cm  lang  und  über 
8  cm  breit,  zweifach  (?)  fiederiggelappt,  mit  ziemlich  gut  contourirten 
uuregelmässigen  Spreitentheilen.  Die  Mittelaxe  des  Gebildes  ist  unten 
lYi  cm  breit,  die  schief  abstehenden  Fiedern  erster  Ordnung  sind 
abwechselnd,  herablaufend  und  wellig  umgebogen,  und  sind  2 — 3  cm 
von  einander  entfernt.  Die  Fiedern  letzter  Ordnuug,  resp.  die  Lappen 
sind  auch  "H.b wechselnd,  aber  ihre  Form  ist  schwer  zu  bestimmen,  da 
dieselben  in  das  Gestein  eindringen  und  in  Folge  dessen  nur  ihre 
basischen  Theile  zur  Schau  tragen. 

Von  der  Aphlehia  crispa  Gutbier  (sp.)  unterscheidet  sich  unsere 
Species,  wie  Zeiller,  Op.  cit.  S.  291  bemerkt,  durch  folgende  Merk- 
male: Sie  ist  regelmässiger  gelappt,  hat  eine  mehr  ovale  Gestalt,  eine 
relativ  engere  Eniwickelung  der  Axen,  die  Sinus  der  Lappen  sind  viel 
tiefer  eingeschnitten,  und  endlich  zeigen  die  Lappen  eine  mehr  lineare 
Form.     Recht  ähnlich    der  Aphlebia  Germarii  Zeiller  (sp.)  ist  weiter 


12  XÍV.  F.  Ryba: 

die  von  Zeillkk  bekauut  gegebene  Aphlebia  elonyaia  Zeiller  (sp.), 
speciell  die  Fig.  4,  Taf.  XXXII  in  der  Flora  von  Commentry,  nur 
sind  die  Nerven  unserer  Art  sehr  zahlreich,  fein,  parallel  verlaufend 
und  bis  in  die  letzten  Lappen  gehend. 


2.  Sphenopliyllaceae. 

Sphenophijllum  oblongifolium  Gerniar. 
(Taf.  I,  Fig.  4.  5.) 

1828.  Rotidaria  ohlongifolia.  Germar  u.  Kaulfuss,  Act.  Ac.  Caes. 
Leop.  Gar.  Nat.    Cur.  XV,   P.  II.   S.  225,    Ï.  65,    Fig.  'd. 

1845.  SpenophylUtes  ohlongifoUus.  Germar,  Die  Verst.  der 
Steinkohlengeb.  v.  Wettin  u.  Löbejün  im  Saalkreise  II,  S.  18, 
T,  VII,  Fig.  2. 

1855.  Sphenophyllum  ohlongifolium  mit  angustifolium.  Geinitz, 
Die  Verst.  d.  Steinkohlenf.  in  Sachsen,  S.  12  (exkl.  angu- 
stifolium), T.  XX,  Fig.  11-14.  V.  Roehl,  Foss.  Fl.  d.  Stein- 
kohl.- Format.  Westf.,  S.  32,  T.  ÍV.  Fig.  18,  z.  Tbl. 

1880.  Sphenophijllum  oblongifolium.  Zeiller,  Vég.  Foss.  du  terr. 
carb.  de  la  France,  S.  33,  T.  CLXI,  Fig.  1,  8.  Renault, 
Cours  de  Botan.  foss.  II,  S.  88,  T.  XIIÍ,  Fig.  15-17.  Sterzel, 
Flora  d.  Rotlieg,  im  Plauenschen  Grunde,  S.  104,  T.  X. 
Fig.  2  u.  2  a— c.  Zeiller,  Mém.  Soc.  -géol.  d.  France  Nro. 
11,  S.  26,  T.  m,  Fig.  3,  4.  Renault,  Études  sur  la  terrain 
houill.  de  Commentry  II,  Flore  fossile,  2e  Partie,  S.  483,  T.  L, 
Fig.  1—5.  Sterzel,  FI.  d.  Rotlieg.  v.  Oppeuau,  S.  324, 
T.  XI,  Fig.  5,  6?  Zeiller,  Bass.  houill.  et  perm.  de  Brive 
II,  FI.  foss.,  S.  70,  T.  XIV,  Fig.  5,  6. 

Das  häufigste  Sphenophyllum  bei  Kottiken  und  Ledec.  Die  Quirle 
sind  6blättrig,  von  den  Blättern  sind  zwei  kleiner  und  vier  grösser 
(Tmž/^/a -Beblätterung!)  Die  Form  der  Blätter  ist  länglich  ver- 
kehrteirund oder  länglich- keilförmig,  in  zwei  flache  und  ge- 
zähnte Loben  getheilt,~  die  grösseren  Blätter  sind  über  8  mm,  die 
kleineren  höchstens  5  mm  lang.  Von  der  Basis  gehen  2  Hauptverven 
aus,  die  sich  einfach  oder  auch  zweifach  (nicht  selten  einseitig!) 
teilen  und  in  ziemlich  paralleler  Stellung  in  die  einzelnen  Zähne  ein- 
münden. 


Studien  über  das  Kounowa'er  Horizont  im  Pilsner  Kohlenbecken.  j3 

3.  Calamariaceae. 
Calamités  {Calamophyllites)  varians  forma  sem,icircularis  W.  (sp.). 

Von  diesem  Calamiten  sind  mir  3  Bruchstücke  von  Kottiken 
bekannt.  Zwei  von  ihnen  sind  gerade  so  beschaffen,  wie  die  Taf.  XVI, 
Fig.  7  und  8  in  Weiss,  Steinkohlen-Calamarien  II  abgebildeten  Exem- 
plare, nur  sind  sie  noch  unvollständiger  erhalten,  indem  die  Periode 
gar  nicht  markirt  ist  und  blos  die  grossen  Astnarben  gedrängt,  oben 
abgeplattet  und  unten  halbkreisförmig  erscheinen.  Das  dritte  Stück 
ist  20  cm  lang  und  10  cm  breit,  seine  Zugehörigkeit  zu  Calanio- 
phyllites  varians  ist  zweifellos,  aber  die  specielle  Form  lässt  sich 
nicht  bestimmen. 

Annularia  spicata  (Gutbier)  Schimper. 
^Taf.  III,  Fig.  2,  3.) 

1849.  Asterophî/llifes  spicata.  Gutbier,  Verst.  d.  Rothlieg,  io 
Sachs.,  S.  9,  T.  II,  Fig.  1—3.  Geinitz,  Leitpfl.  d.  Rothlieg, 
u.  d.  Zechsteingeb.  od.  d.  perm.  Format,  in  Sachsen,  S.  8. 
Geinitz,  Dyas,  II.  Heft,  S.  136. 

1869.  Annularia  spicata,  Schimper,  Traité  de  paléont.  végét.  I, 
S.  350,  III.  S.  459.  Zeiller,  Bass.  houill.  et  perm.  de 
Brive  II.  FI.  foss.,  S  68,  T.  XI,  Fig.  2—4.  Potonié,  Die 
FI.  des  Rothlieg.   v.  Thüringen,   S.  175,  T.  XXIV,  Fig.  7. 

1869—72.  Astcrophyllites  spicafus.  Weiss,  Foss.  FI.  d.  jüngsten 
Steinkohlen!',  u.  d.  Rothlieg.,   S.  128,   T.   XVIII,   Fig.   32. 

1887,  Annularia  micropliylla  Sauveur  in  Stur,  Carbon-Fl.  d. 
Schatzlarer  Schichten,  2.  Calamarien,  S.  211,  T.  XIV,  Fig. 
8.  u.  9. 

Dieser  Calamarienrest  ist  bei  Ledeč  in  der  Schlucht  „V  pro- 
pastech" und  bei  Čabálka  (1  Stück)  sehr  fragmentarisch  erhalten; 
man  hat  meistens  von  ihm  nur  kleine  Stücke  gefunden,  welche  aus 
primären  Ästchen  und  höchstens  noch  aus  einem  oder  dem  anderen 
haftenden  Secundärzweigchen  bestehen.  Erst  in  der  letzten  Zeit  hat 
mir  mein  Freund  Prof.  C.  Ritter  Purkyně  ein  etwas  ausgelaugtes 
Exemplar  von  Ledec  eingesendet,  an  dem  alle  Charaktere  dieser  höchst 
zarten  und  zierlichen  Pflanze  schön  ausgebildet  sind. 

Das  mir  zugesendete  Exemplar  habe  ich  auf  Taf.  HI,  Fig.  3 
abbilden  lassen;  es  ist  10  cm  lang  und  unten  6  cm  breit,  sein  Stämmchen 
ist  unten  25  mm  breit,  fein  gestreift  und    gegliedert;    die    einzelnen 


14  XIV.  F.  Ryba: 

Glieder  sind  von  unten  nach  oben  20  mm,  15  mm,  11  mm,  8  mm, 
6"5  mm,  4  mm  und  2  iww  lang.  Stengel  zweiter  und  dritter  Ordnung 
sind  gegenständig,  auch  fein  gestreift  und  fast  aufrecht  abstehend. 

Die  Blattquirle  des  Hauptstengels  messen  höchstens  9 — 12  mm  im 
Durchmesser,  die  kleinen  Blattquirle  der  Secundär- und  Tertiärzweige 
haben  ungefähr  4 — 7  mm  im  Durchmesser.  Die  Grösse  der  Blätter  bei  den 
dem  Hauptstämmchen  ansitzenden  Quirlen  schwankt  zwischen  3  u.  10  mm 
bei  den  secundären  und  tertiären  Quirlen  zwischen  2'5— 5  mm.  Die 
Form  der  Blatter  ist  lineallanzettlich,  die  kleinsten  von  ihnen  stehen 
normal  zu  6  an  den  zarten  Zweigen  dritter  Ordnung,  die  grösseren 
zu  9  oder  mehr  an  denen  der  zweiten  Ordnung  beisammen;  sie  sind 
an  ihrer  Basis  zu  einem  manchmal  kaum  merklichen  Ringe  verwachsen^ 
welch  letzterer  am  stärksten  an  den  Blattquirlen  der  Hauptzweige 
entwickelt  erscheint, 

Calamostachys  (Sfachannularia)  tuherculata  (Sternberg)  Schimper. 

Ziemlich  zahlreich  und  schön.  Besonders  gute  Exemplare  von 
Kottiken  sind  durch  Kauf  in  den  Besitz  der  geol.  Sammlung  des 
k.  k.  montan.  Hochschule  in  Přibraní  übergegangen  ;  ausserdem  ist 
diese  Calamostachys  einigemal  bei  Ledec  vorgekommen. 

Huttonia  carinata  Germar. 

Die  mittlere  Partie  der  abgeblatteten  Ähre.  Fundpunkt:  Kot- 
tiken, 1  Stück. 

Gingularia  typioa  Weiss. 

Ein  abgebrochener  plattgedrückter  fertiler  Blattkreis  von  Kottiken, 

Equisetites  grandis  Ryba  (n.  sp.). 
(Taf.  HI,  Fig  7.) 

Es  sind  zwei  Diaphragmen  von  Kottiken,  von  denen  das  eine 
in  unserer  Abhandlung  reproducirte  im  Abdruck  einer  elliptischen  (?) 
Fläche  von  ungewöhnlich  grossem  Durchmesser  entsprechen  dürfte. 
Dieselbe  markirt  sich  durch  eine  Reihe  von  knotenförmigen  Fältchen, 
welche  nach  innen  mit  einer  linearen  Auftreibung  begrenzt  sind  und 
dann  in  die  glatte  Scheidewand  übergehen,  nach  aussen  von  einem 
etwa  17  mm  breiten  Ringe  umgeben  sind,  welcher  unter  der  Lupe 
eine  höchst  feine  radiale  Streifung  wahrnehmem  lässt  und  in  regel- 
mässigen, 20  mm  betragenden  Distanzen  mit  11  mm  langen  und 
ziemlich  tiefen  Einschnitten  versehen  ist. 


Studien  über  das  Kouuowa'er  Horizont  im  Pilsner  Kohlenbecken.         ]5 

Obzwar  die  Scheidenzahiie  nicht  sichtbar  sind,  liegt  kein  Grund 
vor,  diese  Ptíanze  von  Equisetifes  zu  trennen  ;  die  detailliite  Beschreibung 
und  botanische  Erklärung  derselben,  sowie  der  Vergleich  mit  anderen 
Species  dieser  Gattung,  besonders  mit  Equisetites  lingulatiis  Germar 
(Verst.  d.  Steinkohlengeb.  von  Wettin  und  Löbejiin  S.  27,  T.  X,  Fig.  1  !), 
liisst  sich  so  lange  nicht  durchführen,  als  uns  ein  reichlicheres  Ma- 
terial zur  Verfügung  stehen  wird. 


4,  Lijcopodiales. 

Lepülophytae  :  Bothrodendron  Liudley  und  Huttou. 

cf.  Bothrodendron  minutifolhmi  Boulay  (sp.). 

(Taf.  II,  Fig.  8.) 

187G.  Rhytidodendron  minidifolium.  Boulay,  Terr.  houill.  du  Nord  de 
la  Fr.,  S.  39,  T.  III,  Fig.  1.  Renault,  Cours  bot.  foss.,  II, 
S.  52,  T.  XII,  Fig.  1,  2. 

1879.  Bothrodendron  minutifolhim.  Zeiller,  Expl.  carte  geol. 
Fr.,  IV,  S.  117;  Bull.  Soc.  Geol,  3e  Série,  XIV,  S.  180, 
T.  IX,  Fig.  1,  2;  Flore  foss.  de  Valenciennes,  S.  491, 
T.  LXXIV,  Fig.  2-4.  Kidston,  The  Flora  of  the  Carboni- 
ferous  Period.,  second  papér.  Proč.  Yorks.  Geol.  and  Po- 
lytech.  Society,  S.  350,  T.  LIX,  Fig.  1—3.  Zalessky,  Végét. 
foss.  du  terr.  carbonifère  du  bassin  du  Donetz  I.  Lyco- 
podiales,  S.  44,  T.  VI,  Fig.  6,  6a,  9,  9a. 

1893.  Sigillaria  (Bothrodendron)  minufifolia.  Weiss,  die  Sigil- 
larien  der  Preuss.  Steinkohl,  und  Rothlieg.  Geb.,  Subsigil- 
larien,  S.  49,  T.  I,  Fig.  3,  4,  6,  T.  II,  Fig.  7-11. 

Dieser  formenreiche  Bothrodendron  scheint  auch  bei  Kottiken 
nicht  selten  vorzukommen,  aber  der  Erhaltungszustand  ist  so  ungünstig, 
dass  seine  definitive  Bestimmung  erst  den  weiteren  Funden  überlassen 
werden  muss. 

Die  Blattnarben  sind  sehr  klein,  breiter  als  hoch,  mehr  gerundet, 
die  3  Närbchen  in  der  Blattnarbe,  sowie  der  punktförmige  Höcker 
über  derselben  habe  ich  nirgends  beobachten  können. 

Zur  Orientation  für  die  Sammler  im  Terrain  von  Kottiken  ist 
in  unserer  Abhandlung  ein  Exemplar  abgebildet,  an  dem  die  lepido- 
dendroiden  Polster  schwach  angedeutet  sind  und  welches  wahrscheinlich 
die  Oberfläche  eines  jungen  Zweiges  darstellt. 


16  XIV.  F.  Ryba: 

Lepidopliytae  :    Sigillariaceae. 

SigiUana  cawptotaen'm  Wood. 
(Taf.  IV,  Fig.  l,  2,  3,  4,  5,  6  u.  8.) 

1857.  Sigillaria  rimosa.  Goldenberg,  Flora  Saraep.  foss.  II,  S.  22, 

T.  VI,  Fig  1-4;  in,  S.  42,  T.  XII,  Fig.  7?,  8?;  v.  Roehl, 

Palaeontogr.  Bd.  XVIII,  S.  93,  T.  XXX,  Fig.  5. 
1860.  Asolaniis  camptotaenia.  Wood,  Proe.  Acad.  nat.  sc.  Pliilad., 

Juni,  S.  238,  T.  IV,  Fig.   1 . 
1860.  Lepiäodendron  barbatum.  A.  Roemer,    Beiträge   zur   geol. 

Kenntniss  des  norwestl.  Harzgebirges,  IV,  S   196,  T.  XXXI, 

Fig.  12;  dasselbe  in  Palaeontogr.  Bd.  IX,  S.  40,  T.  VIII. 

Fig  12. 
1866.  Sigillaria  monostigma.  Lesquereux,  Geol.  Survey  of  Illinois 

II,  S.  449,  T.  42,  Fig.  1—5;  Goal  flora  of  Pennsylvania  etc. 

S.  468,  T.  LXXIII,  Fig.  3-6. 
1869.  Sigillaria  camptotaenia.    Wood,  Trans.  Americ.  phil.  Soc 

XIII,  S.  342,  T.  IX,  Fig.  3;  Zeiller,  Bassin  houill.  de  Valen- 

ciennes,  S.  588,  T.  LXXXVIII,   Fig.  4-6;   Weiss-Sterzel, 

Sigill.  d.   preuss  Steink.-  u.   Rothlieg.- Gebiete  II,   S.   66, 

T.  IV,  Fig.  20—25,  T.  V.  Fig,  28-30. 
1877.  Pseudosigillaria   monostigma.    Grand'   Eury,    Flore   carb., 

du  dápart.  de  la  Loire,  S.   144. 
1890.  Sigillaria- Camptotaenia  monostigma-  Grand'  Eury,  Géologie 

et  paléontologie  du  bassin  houiller  du  Gard,  S.  262,  T.  IX, 

Fig.  4  u.  7. 
1890.  Sigillaria-Camptotaenia  gradienta.  Grand'  Eury,  Géol.  et 

paléont    du   bassin   houill.  du   Gard.  T.  IX,  Fig.  6.  u.  T. 

XXII.  Fig.  1. 

Bei  Kottiken  ist  diese  Sigill aria-Species  ziemlich  häufig  und  liegt 
uns  in  mannigfachen  Erhaltungsstadien  vor.  Bevor  ich  zur  Beschrei- 
bung derselben  übergehen  werde,  gebe  ich  wörtlich  die  Diagnose  von 
Weiss  (Op.  cit.,  S.  65.  u.  66!)  wieder: 

„Stämme,  deren  Oberfläche  bisher  nur  leioderm  gefunden  wurde, 
aber  mit  mehr  oder  weniger  geschlängelten  Runzelungen  oder  Streifen, 
versehen  ist,  die  schräg  von  Narbe  zu  Narbe  verlaufen.  Die  Blatt- 
narben bei  guter  Erhaltung  zwischen  querrhombisch  und  querelliptisch 
mit  spitzen  und  in  querlaufende  Kanten  verlängerten  Seitenechen.  In 
der  Narbe  haben  die  3  Närbchen  eine  solche  Umbildung  erfaliren, 
dass   sie   wohl   kaum   zu   3   auftreten,    sondern    mehr    oder    weniger 


i 


Studien  ttlier  das  Kotinowa'éi'  Horizont  im  Pilsner  Kohlenbecken.  17 

deutlich  einen  Ring  bilden.  Unter  der  Narbe,  manchmal  auch  über 
ihr  ein  glatteres  etwas  convexes,  oft  schwanzförmiges  Feld,  das  in 
die  Runzeln  sich  auflöst.  Der  convexe  Streifen  unter  der  Narbe 
setzt  sich  als  Strang  durch  die  Rinde  bis  zum  Holzkörper  fort  und 
bildet  auf  dem  entrindeten  Steinkern  vorstehende  Wülste  oder  Schuppen 
in  Knorrienform. 

Die  Blattnarbe  wird  häufig  dadurch  scheinbar  verändert,  dass 
der  oberste  in  der  Narbe  endende  Spitzentheil  dieser  Wülste  sich 
ablöst  und  abfällt  und  eine  concave,  länglich  elliptische  bis  rundliche 
Narbe  hervorruft,  die  nicht  Blattnarbe  ist.  Von  den  Ilaupt-Schrägzeilen 
die  steileren  am  meisten  vortretend.  Kohlenrinde  stets  dünn." 

T.  IV,  Fig.  1,  Ein  6  cm  langes  und  in  der  Mitte  3'5  on  breites 
Fj'agment,  an  dem  aus  der  runzeligen  Rindenoberfläche  drei  in  einem 
schrägen  Zeile  stehenden  Narben  hervorspringen,  welche  die  oben 
beschriebene  Beschaffenheit  der  Blattnarbenfläche  deutlich  dokumen- 
tiren.  Über  den  Narben,  insbesondere  über  der  untersten,  findet  sich 
eine  rinnenartige  Einsenkung  mit  einem  schwachen  Pünktchen  darin, 
welches  an  den  „Knotenpunkt"  anderer  Sigillaria-Spezies  erinnert. 
Der  schwanzförmige  Anhängsel  unter  dem  sackförmigen  Theile  ist 
gerade  so  wie  an  der  IFe^ss'schen  Abbildung  Op.  cit.  T.  IV,  Fig.  22 
u.  22a  nur  angedeutet,  aber  das  Streifen sy sten  ist  deutlich  w^ellen- 
förmig  und  lauft  von  jeder  Blattnarbe  nach  4  Richtungen  aus.  Die 
Entfernung  der  mittleren  Narbenpunkte  in  II  beträgt  20  nmi  (Siehe 
die  nebenstehende  Schema!). 


T.  IV,  Fig.  4.  Flachgedrücktes  Stämmchen,  nur  auf  einer  Seite 
gut  erhalten.  Von  den  drei  Hauptzeilen  schneiden  sich  1.  u.  IL  oben 
unten  93°,  die  dritte  Hauptzeile,  Diagonale  der  beiden  ersteren,  (III) 
macht  mit  (I)  etwa  46°.  Die  Distanz  der  Blattnarben  in  der  Richtung 
(I)  beträgt  25  nmi,  in  (11)  28  mm,  in  (III)  37  mm.  Ein  „Narbenfeld,;- 
ist  etwa   750  qmm   gross.    Durch   eine  starke  Entrindung  erscheinen 

Sitzber.  d.  kön.  böhm.  Ges.  d.  Wiss.  II.  Classe.  2    ■ 


lg  XÏV.  F.  Ryta: 

die  mit  deQi  sackförmigen  Theile  zusammengescbmolzenen  Narben  als 
Ellipsen  und  die  strangartigen  Wülste  treten  in  typischer  Weise 
hervor. 

T.  IV,  Fig.  5.  Ein  155  mm  langer  und  55  mm  breiter  Abdruck, 
dessen  Wellenstreifung  sehr  steil,  daher  fast  parallel  ist.  Die  Narbeu- 
beschaftenheit  wie  an  vorigem  Stücke.  Die  Hauptzeilen  I.  u.  II.  schneiden 
sich  oben  unter  84",  die  (I)  ist  etwa  48*',  die  (II)  etwa  32"  gegen  die 
Axe  geneigt.  Die  Diagonale  (III)  ist  8°  geneigt  und  macht  mit  (I) 
etwa  42".  Die  Distanz  der  B.  N.  in  der  Richtung  (I)  betrcägt  fast 
21  mm,  in  (11)  18*5  mm,  in  III  30  mm.  Ein  „Narbenfeld"  hat  die 
Grösse  360  qmm. 

T.  IV,  Fig.  2.  Ein  12  cm  langes,  7  cm  breites  Negativ;  die 
Welleustreifen  folgen  besonders  der  Richtung  der  dritten  Hauptzeile. 
Von  den  B.  N.  sieht  man  nur  den  inneren  Ring  und  die  Seiteneckeu. 
Das  Positiv,  welches  ich  nach  der  von  Potonié  angegebenen  Methode 
(in  Keilhack,  Lehrb.  d.  prakt.  Geol.,  p.  559  folg.  !)  erhalten  habe,  zeigt 
einen  „gefranzten  schwanzförmigen  Anhängsel  mit  flacher  mittlerer 
Längsrinne." 

T.  IV,  Fig.  3.  Die  Blattnarben  und  die  Kohlenrinde  fehlen  ganz, 
die  Abbruchsteilen  sind  ähnlich  der  Knorria  acicidaris  ausgebildet. 
Die  Wellenstreifen  sind  schwach  und   sehr  fein. 

T,  IV,  Fig.  8.  zu  einem  15  cm  langen  und  5  cm  breiten  Stamm 
gehörig,  welcher  knurrienartige  Struktur  auf  dem  Steinkern  trägt.  Die 
Wülste  sind  als  langgestreckte,  oben  und  unten  spitz  endende  Erhe- 
bungen entwickelt.  Die  Oberfläche  zeigt  äusserst  zarte  Längsstreifung 
wie  das  Weiss'sche  Original,  Op.  cit.  T.  V.,  Fig.  28  u.  29. 

T.  IV,  Fig.  6-  Die  Blattnarben  sind  vollständig  verschwunden 
und  ihre  Seitenecken  sind  zu  horizontalen  Linien  vereinigt.  Die 
Wellenstreifung  zwischen  den  Narben  nur  mit  der  Lupe  gut  wahr- 
nehmbar. 

Sigillaria  Hofmanni  Ryba  (n.  sp.) 
(Taf.  IV,  Fig.  7.) 

Kleine  und  abgerundet  querrJiombische  Blattnarben  mit  scharfen 
Seiteneclten,  welche  in  hogige  Seitenlinien  verlängert  sind.  Oberrand 
meistens  mit  einem  ziemlich  tiefen,  spitzen  Einschnitt  versehen.  Lcio- 
derme  Oberfläche  mit  etwas  welligen  fast  geraden  Längsrunseln,  die 
an  einigen  Stellen   von  den  Seitenecken   der  B.  N,  fächerförmig  aus- 


Studieu  über  das  Kouiiowa'er  Horizont  im  Pilsner  Kohlenbecken.         19 

gehen  und  nur  mit  der  Lupe  deutlich  sichtbar  sind.  Unter  den  B.  N. 
eine  flache  rinnenartige   Vertiefung. 

Diese  neue  Species  ist  einerseits  mit  Sigillaria  halensis  Weiss 
(n.  sp.)  verwandt,  andrerseits  nähert  sie  sich  der  Sigillaria  mutans 
Weiss  (n.  sp.)  und  zwar  den  leiodermen  Formen  vom  Typus  Sigilla- 
ria denudata  Goeppert>  Wie  Sigillaria  halensis  hat  auch  unsere  Art 
kleinere  und  mehr  zum  Rhombischen  geneigte  Blattnarben,  deren 
Seitenecken  bogig  verlängert  sind  ;  sie  unterscheidet  sich  aber  von  ihr 
durch  die  scharfe  Bucht  am  oberen  Rande  der  B.  N.  sowie  durch  das 
Fehlen  einer  schwachen  Bogenlinie  und  eines  vertieften  Pünktchens 
über  denselben,  —  Von  Sigillaria  mutans  Weiss,  forma  denudata 
Goeppert  sp.  wird  sie  durch  grössere  Entfernung  der  Narben,  durch 
ihre  rhombiache  Gestalt  und  durch  weniger  kräftige  Runzeln  unter- 
schieden. —  Die  Vertiefung  unter  den  Narben  zeigt  eine  gewisse 
Aehnlichkeit  mit  Sigillaria  camptotaenia  Wood. 

Betrachtet  man  die  Blattnarbenreihe  a  b  (T.  IV,  Fig.  7.)  als 
Orthostiche,  so  bilden  die  drei  Hauptzeilen  mit  a  b  folgende  Winkel  : 
ungefähr  31°  mit  den  beiden  steilen,  80°  mit  der  flachen.  Die  Ent- 
fernung zweier  Narben  in  der  flachen  Zeile  beträgt  etwa  10  ?wm,  in 
den  beiden  steilen  Hauptzeilen  (von  oben  rechts  nach  unten  links) 
9  mm  und  (von  oben  links  nach  unten  rechts)  9-5 — 12  mm,  in  der 
senkrechten  (Diagonale)  16—18  mm.  Ein  „Narbeufeld"  hat  etwa 
99  qmm. 

Benannt  wurde  diese  bei  Kottiken  gefundene  Pflanze  nach  dem  Vor- 
stand der  Lehrkanzel  für  Mineralogie,  Geol.  etc.  an  d.  k.  k.  montan, 
Hochschule  in  Přibram  o.  ö.  Professor  A.  Hofmann. 


B.  Phaneroganiae. 

IL     G  y  m  n  0  s  p  e  r  m  a  e. 
5.  Cordaitaceae. 

Cordaites  principalis  (Germar)  H.  B.  Geinitz. 
(Taf.  II,  Fig.  2.) 

Unter  dem  1904  und  1905  von  Prof.  Pcjbktně  bei  Kottiken  ge- 
sanimelteu  Materiále  befinden  sich  Bruchstücke  vou  Cordaiten,  die 
mit  Ausnahme  eines  Taf.  II,    Fig.  2.    neben  Cordaianthu^  major  Re- 

3* 


20  XIV.  F.  Ryba: 


nault  aufgefundenen  Exemplares  keine  sichere  spezifische  Bestimmung 
zulassen.  Doch  glaube  ich,  dass  ein  grosser  Theil  derselben  zu  Cor- 
daites  principalis  Germ,  (sp.)  gehört. 


Poacor (laites  linearis  Gr. 
(Taf.  III,  Fig.  8.) 

1855.  Noeggerathia  palmaeformis.  Geinitz,  Die  Verst.  d.  Stein- 
kohlenform, in  Sachsen,  S.  42,  T.  XXII,  Fig.  7. 

1869 — 72.  Cordaites  microstachys.  Goldenberg  in  Weiss,  Foss. 
Fl.  d.  jüngsten  Steinkohlenform,  und  d.  Rothlieg,  in  dem 
Saar-Rhein-Gebiete,  S.  195,  Fig.  1 — 3.  Zeiller,  Bass.  houill 
et  perm.  de  Brive  II,  Fl.  foss.  S.  89. 

1877.  Poacordaites  linearis,  Grand'  Eury,  Fl.  carbonifère  du  dép. 
de  la  Loire  .  .  .  S.  225,  T.  XXIII,  Renault,  Etudes  sur  le 
terrain  houill.  de  Commentry  II,  FI.  foss.  2«  Partie,  S.  588, 
T.  LXVII,  Fig.  1  u.  2. 

Ich  rechne  zu  dieser  von  Grand'  Eury  für  Formen  von  Loire 
aufgestellten  Art  ein  Fragment  mit  mehreren  fächerförmig  ausgebrei- 
teten linearen  BLättern.  Die  Breite  der  Blätter  schwankt  von  4  bis 
7  mm,  ihre  Länge  konnte  nicht  bestimmt  werden,  da  die  Spitzen 
fehlen.  Die  Blätter  sind  von  deutlichen  'A  bis  Vs  mm  von  einander 
abstehenden  Nerven  durchzogen^  zwischen  denen  man  1  oder  2  fei- 
nere Nervchen  bemerkt. 

Fundpunkt:  Kottiken. 

Cordaianthus  major  Renault  (sp.) 
(Taf.  III,  Fig.  4.) 

1890.  Cordaianthus  major.  Renault,  Etudes  sur  le  terr.  houill.  de 
Commentry  II,  Fl.  foss.  2e  Partie,  S.  593,  T.  LXXII,  Fig. 
33  u.  34. 

Die  Axe  ist  3  bis,  4  mm  im  Durchmesser  (wie  an  der  Abbildung 
Renaulťs  Fig.  3  im  oberen  Theile!),  die  knospenförmigen  in  dem 
Winkel  je  eines  Deckblattes  abwechselnd  rechts  und  links  stehenden 
Bildungen  sind  bis  18  mm  lang  und  ungefähr  8  mm  breit.  Nicht 
selten  bei  Kottiken. 


Studien  über  das  Kounowa'er  Horizont  im  Pilaner  Kohlenbecken.         21 

C.  Semina. 

Samaropsis  Cranipii  (Hartt)  H.  Potonié. 
(Taf.  III,  Fig.  6.) 

1868.  Cardiocarpum  Crampii.  J.  W.  Dawsoii,  Acadian  geology, 
S,  554,  Fig.  194C.  und  Foss.  plants  of  dev.  a.  upp.  sil. 
Form.  1871,  S.  60,  T.  XIX,  Fig.  220-222. 

1871.  Jordania  moravica.  Helmhacker,  Sitzungsber.  d.  k.  böhm. 
Gesellsch.  d.  Wissenscb.,  S.  81.  Derselbe,  die  Permraulde 
bei  Budweis,  S.  117,  E.  Geinitz,  Neues  Jabrb.  f.  Min., 
1875,  S.  11,  T.  I,  Fig.  10,  11. 

1890.  Samaropsis  dongata.  Renault,  Fl.  foss.  terr.  bouill,  de  Com- 
meutry,  2e  Partie,  S.  667,  T.  LXXII,  Fig.  35. 

1892.  Samaropsis  moravica.  Zeiller,  Bass.  bouill.  et  perm.  de 
Brive,  S.  95,  T.  XV,  Fig.  8—10. 

1893.  Samaropsis  Crampii.  Potonié,  Die  Fl.  d.  Rotblieg.  v.  Thü- 
ringen, S.  253,  T.  XXXII,  Fig.  12,  13. 

Samaropsis  Crampii  ist  mir  bisher  nur  von  Kottiken  zugekommen, 
wo  sie  ziemlich  häufig  ist.  Wahrscheinlich  handelt  es  sich  in  dieser 
Species  um  geflügelte  Samen,  nicht  Früchte.  Zu  der  in  den  oben  an- 
geführten Schriften  enthaltenen  Diaguose  muss  ich  noch  hinzufügen, 
dass  ich  an  zwei  Stücken  einen  deutlichen  ungefähr  18  mm  langen 
und  umgebogenen  Stiel  gefunden  habe. 

Samaropsis  fluitans  (Dawson)  E.  Weiss. 
Diese  bei  Kottiken  nicht  selten  vorkommende  und  auch  bei  Malešic 
gesammelte  Art  stimmt  derart  mit  den  Figuren  und  der  Beschreibung 
von    Weiss   (Saar-Rhein-Gebiet,   S.   209!)   überein,    dass   ich   auf   die 
Abbildung  derselben  verzichten  konnte. 

D.  Incertae  sedis. 

Radicites  capillacea.  (Lindley  et  Hutton)  H.  Potonié. 

Ein  Wurzel  (?) -Rest  von  Kottiken. 

Die  auf  den  folgenden  Seiten  gegebene  tabellarische  Übersicht 
über  die  Flora  des  Kounowa'er  Horizontes  bei  Pilsen  enthält  eine 
systematische  Aufzählung  der  einzeluen  Pflanzen-Species  nebst  Angabe 
ihrer  vertikalen  Verbreitung  io  M,-Röhmen  und  in  anderen  Carbon- 
u.  Perm-Gebieten  M.  Europa' s. 


22 


XIV.  F.  Ryba 


ř5 


Arten 


M.  Böhmen 


Kounciwa'er 

SchithtcD 


^ 


Pí 


Anderweites  Vorkommen 
in  M.-Europa 


3. 


9. 


A.  Krypto- 

ganiae. 

I.  Pteridophyta. 

1.  Filices. 

a.  Stammreste. 

Ptychopteris    ma- 
crodiscus  (Brong.) 
b.  Wedelreste. 
Corda. 

Sphenopteris    sti- 
pulata  Gutb. 

Pecopteris  (Aste- 
roiheca)  Miltonii 
(Artis)  Brongn. 
exp.  em.  Kidston 


Pecopteris     arbo- 

reocens  (Schloth.) 

Brongn. 


Pecopteris  pseiido- 
reopteridia  Pot. 

Desmopteris  longi- 

folia     (Sternberg- 

Presl),  Potonié. 

Alethopteris  Serli 
fBrongu.)  Göpp. 
■=.  ?  Aleth.  Grandi- 
nii  (Brong.)  Göpp. 

Callipteridium  cras- 

sinervium  (H.  Pot.) 

Weiss. 

Callipteridium  gi- 
gas.  (Gutb.)  Weiss. 


+ 


4- 


+ 


+ 


+ 


+ 


+ 


Zwickau  (0.  Carbon),  Commentry. 


Zwickau  Saar-Rhein-Gebiet  (mittl.  Saar- 
brückener Seh.,   ob.   Ottweiler  Seh.), 
Valenciennes,  Schatzlar. 

Plauenscher  Grund,  Piesberg,  Wettin, 
Schatzlar,  Zwickau  (ü.  0.  Carbon), 
Thüringen  (Gehrener  u.  Manebacher 
Seh.),  Saar-Rhein-Gebiet  (Saarbrücke- 
ner-Lebacher  Seh.),  Westfalen,  Valen- 
cienne,  Lodève,    Commentry,    Autun. 

Plauenscher  Grund  (U.  Rothlieg.), 
Zwickau  (Carbon  u.  Rothlieg.),  Thü- 
ringen (Gehrener-Goldlauterer  Seh.), 
Saar-Rhein-Gebiet  (Saarbrückener- 
Lebacher  Seh.),  Ilfeld,  Trienbaeh, 
Commentry,  Brive,  Epinac. 

Thüringen  (Gehrener-Manebacher  Seh.). 


Zwickau,    Schwadowitz,    Saar-Revier 
(Fettkohlenpartie),  Valencienne. 


Thüringen  (Manebacher  (Seh.). 


Zwickau  (M.  Rothlieg.),  Weissig,  Erz- 
geb  ,  Thüringen  (Gehrener-Goldlaute- 
i'er  Seh),  Oppenau,  Trienbaeh,  Ilfeld, 
Lodève,  Commentry,  Brive  (Terasson), 
Gard  (Portes),  St.  Etinae  (Etnge  der 
Fanie  und  Calamodendren). 


Studien  über  das  Konnowa'er  Hoi-izont  im  Pilsner  Kohlenbecken. 


23 


Ä 


Arten 


M.  Bc 

hmen 

KoBnowa'er 

^ 

Sehichtcn 

. 

a> 

N 

ö     -s 

ä 

•  l-H 

O) 

05 

t»   1   « 

>;-( 

T3 

■t>> 

c« 

CU      JS 

;< 

w 

Anderweites  Vorkommen 
in  M.-Europa. 


10. 


11. 


12. 


13. 


14. 


15. 


16. 


17. 


18. 


19. 


Callipteridium  pte- 
ridium  (Schloth). 
Zeill. 

Callipteridium  äff. 

Regina  (A.  Roemer 

erw.)  Weiss. 

Callipteridium  sub- 

elegans  (H.  Pot.) 

Weiss. 

Callipteris  conferta 
(Sternb.)    Brougn. 


?  Callipteris  Pellali 
Zeill.  (Sp.) 

Odontopteris  sub- 

cereniilata    (Rost) 

Zeill.  erw. 


Neurodontopteris 

auriculata  (Brongn. 

emend.)  Potonié. 

Linopteris  G  er  mari 
(Giebel)  Potonié. 


Aphlebia  Erdmanni 
(Germar)  H.  Pot. 

Aphlebia  Germarii 
(Zeill.)  Potonié. 


Aphlebia      crispa 
Gutb.  sp. 


+ 


+    -f 


■f 


+ 


+ 


Thüringen  (Gehrener  Seh.),  Saar-Rhein- 
Gebiet  (ob.  Ottweiler  Sch.\  Commentry, 
Brive,  Autun-Epinac. 

Thüringen  (Gehrener  Seh.),  Ilfeld,  An- 
tun (Millery). 


Thüringen      (Gehrener-Goldlauterer 
Seh.), 


Plauenscher  Grund,  Weissig,  Zwickau 
(Rothlieg.),  Thüringen  (Stockholm, 
Goldlauterer  u.  Oberhöfer  Seh.),  Saar- 
Rhein-Gebiet  (Cuseler  u.  Lebacher 
Seh.),  Trienbacb,  Lodève,  Brive,  Autun. 


Plauenscher  Grund,  AVcissig,  Zwickau 
(Rothlieg.),  Thüringen  (Manebachcr- 
Oberhöfer  Seh.),  Saar-Rhein-Gebiet 
(Otweiler-Lebacber  Seh.),  Oppenau, 
Trienbacb,  Wettin,  Lodève,  Commentry, 
Brive,  Autun. 

Thüringen  (Stockheim,  Oberhöfer  Seh.), 
Lodève. 


Thüringen     (Stockheim,    Manebacher 

Seh.),  Ilfeld,  Trienbacb,    Commentry, 

Brive  (?),  Autun-Epinac. 

Thüringen  (Manebacher  u.  Goldlauterer 
Seh.),  Wettin,  Ilfeld. 

Thüringen    (Manebacher  Seh.,  Stock- 
heim?), Ilfeld,  Commentry,  Brive  (Te- 
rasson). 

Zwickau  (U.  0.  Carbon),  Saar-Rhein- 
Gebiet  (Carbon?),  Valenciennes. 


•24 


XIV.  F.  Ryba: 


^ 


Arten 


M.  Böhmen 


KfnnoTa'er 
Sfhifhtfi) 


Oh 


"^ 


Audei'weites  Vorkommen 
in  M.-Europa 


21 


22 


23 


24 


25 


26 


27 


28 


29 


2.  Sph  enopby  1- 

laceae. 
Sphenopliyllum 
verticillatum  (Scli.) 

Bronn. 


Spheuophylliim  ob- 

longifolium     Ger 

mar. 

3.  Calamar  i  a- 

ceae. 
Calamités    (Stylo- 
calamites)    canae- 
formis  V.  Schloth. 

Calamités    (Stylo- 

calamites)  Suckowi 

Brongn. 

Calamités     (Cala- 

mopbyllites)      va- 

rians  semicii'cula- 

ris  W.  (sp.) 

?  Calamités  (va- 
rians)  Stbg.  appro-. 
ximatus  Brongn. 

Annularia  spheno- 

phylloides  (Zenk) 

Ung. 


Annularia  spicata 
(Gutb.)   Schimper. 


Annularia  stellata 
(Schloth.)  Wood 


+ 


+ 


+ 


-f 


+ 


+ 


+ 


+ 


+ 


+ 


+ 


Nordw.  Sachsen,  Zwickau  (Carbon), 
Thüringen  (Gehrener  und  Goldlauterer 
Seh.),  Saar-Rhein-Gebiet  (Saarbrücke- 
ner u.  Ottweiler  Seh.),  Schatzlar, 
Schwadowitz,      ob.      Radowen^-Sch., 

Ilfeld,  Valenciennes. 
Plauenscher   Grund,  Thüringen  (Geh- 
rener-Goldlauterer  Seh.),  Saar-Rhein- 
Gebiet     (Ottweiler    Seh.),     Oppenau, 
Ilfeld,  Trienbach,   Commentry,  Brive. 


Zwickau  (Carbon),  Thüringen  (Mane- 
bacherScb.),  Saar-Rbein-Gebiet)  (Saar- 
brückener Seh.,  u.  m.  Stufe),  Ilfeld?, 
Trienbach,  Valenciennes,  Commentry. 
Zwickau  (Carbon),  Thüringen  (Gehre- 
ner-Goldlauterer  Seh),  Saar-Rhein- 
Gebiet  (Saarbrückener-Lebacher  Seh.), 

Ilfeld  ?,  Commentry,  Brive. 
Thüringen      (Gehrener-Goldlauterer  ? 
Seh.),      Saar- Rhein- Gebiet      (Saar- 
brückener—m? Lebacher  Seh.). 


Zwickau  (Carbon),  Thüringen  (Gehre- 
ner Seh  ),  Saar-Rhein-Gebiet  (m.  Saar- 
brückener, u.  0.  Ottweiler  Seh  ),  Schatz- 
lar, Schwadowitz,  o.  Radowenz  Seh. 
Oppenau,   Valenciennes,    Commentry, 

Brive. 
Zwickau  (Rothlieg.),  Thüringen  (Stock- 
heim, Manebacher  Seh.),  Saar-Rhein- 
Gebiet  (?  Saarbr.  u.  Ottweiler  Seh., 
Cuseler-Lebacher  Seh.),  Brive  (Teras- 
son  u.  Corrèze). 

Plauenscher  Grund,  Weissig,  Erzgeb, 
Zwickau  (o.  Carbon  u.  Rothlieg.),  Thü- 
ringen (Gehrener-Goldlauterer  Seh.), 
Oppenau,  Ilfeld,  Trienbach,  Westfalen, 

Valenciennes,   Saar-Rhein-Gebict 

(Saarbr.-Lebacher  Seh  ),    Commentry, 

Brive. 


Studien  über  das  Kounowa'er  Horizont  im  Pilsner  Kohlenbecken. 


25 


M.  Böhmen 

Koimowa'cr 

ji 

o 

Arten 

Schic 

Ö 

M 

pH 

itCD 

sa 

O 
CO 

u 

C 
es 

00 

N 
'S 

eS 

PÍ 

Andei'weites  Vorkommen 
in  M.-Europa. 

30. 

Asterophyllites 
equisetiformis 
(Schi.)  BroDgü. 

+ 

1 

+ 

+ 

Zwickau  (U.  Carbon),  Thüringen  (Geh- , 
rener-Goldlauterer   Seh.),  Saar-Ehein-  ; 
Gebiet  (Saarbr.-Lebacher  Seh.),  Schwa- 
dowitz,  n.   0.  Radowenz-Sch.,   Valen- 
ciennes,  Gommentry,  Brive.  — 

31. 

Calaraostachys  (Sta 

channularia)  tuber- 

culata  (Sternb.) 

Schimp. 

+ 

+ 

~'~ 

1 

Zwickau  (Garbon  u.   Rothlieg.),  Thü- 
ringen   (Gehrener-Goldlauterer   Seh.), 
Saar-Rhein- Gebiet    ^Saarbr.-Lebacher 
Seh.),  Ilfeld. 

:i2. 

Huttonia  carinata 
Germar. 

+ 

+ 

+ 

+ 

Zwickau     (0.    Carbon),     Saarbr.-Ott- 

weiler   Seh.    im    Saar- Rhein- Gebiete, 

Schwadowitz,  Radowentz,  Commentry, 

Brive  (? 

33. 

1 

Cingularia    typica 

Weiss. 

_(_ 

+ 

1 

Saar-Rhein-Gebiet  (Saarbr.  Seh.), 
Schatzlar. 

34. 

Equisetites    gran- 
dis Ryba  (n.  sp.) 

4.  Lycopodia- 
les 

a)  Lepidophytae. 

aa)  Stigmarieae. 

+ 

35. 

Stigmaria  ficoides 
Brongn. 

bb)  Lepidodendra- 
ceae. 

+ 

+ 

+ 

+ 

Zwickau  (Carbon),  Thüringen?,  Saar- 

Rhein-Gebiet  (Saarbr.-Ottweiler  Seh.), 

Schatzlar,  Schwadowitz, Radowenz,  Va- 

lenciennes,  Commentry,  Brive. 

.36. 

?  Lepidodendron 
dichotomum  Sternb. 

37. 

cf.  Bothrodendron 
minutifoliura  Bou 

lay  (sp.) 

cc)  Sigillariaceae 

i  + 

! 

Westphalen. 

38. 

Sigillaria  campto- 
taenia  Wood. 

+ 

+ 

+ 

+ 

Westphalen,  Saarbrücken  (Saarbrücker 
Seh.),  Piesberg,  Valenciennes. 

39. 

Sigillaria  Hofmanui 
Byba  (n,  sp.) 

+ 

40. 

Sigillaria  Brardii 
Brongn. 

1 

T 
i 

+ 

Thüringen  (Gehrener?-,  Manebacher 

Seh.),    Saar-Rhein-Gebiet    (Ottweiler 

Seh.),  Commentry,  Brive. 

26 


XIV.  F.  Ryba: 


Arten 


KonnoTa'er 
Schiclitn 


M.  Böhmen 


tó 


Anderweites  Vorkommen 
in  M.  Europa. 


41 


42. 


43. 

44 
45. 

46, 


47 


48. 


49 


50 


B.  PJianeroga- 
niae. 

IL  G  y  m  n  0  s  p  e  r- 

m  a  e. 
5.  Cordaitaceae 

Cordaites  borassi- 
folius  (Sternb.)  Ung. 


Cordaites  principa- 

lis   (Germ.)  H.  B. 

Geinitz. 


Poacordaites  line- 
aris Gr. 

Cordaianthus  major 

Renault  (sp.) 
?   Araucaroxylon 
Schrollianum  Gp. 

6.  Coniferae. 

Walchia  piniformis 
(v.Schloth.)  Sternb. 


O.  Semina. 

Samaropsis  Gram 
pii  (Hartt)  H.  Po- 

tonié. 
Samaropsis     flui- 
tans  (Dawson)  E. 

Weiss. 

?  Carpolithes  in- 

signis  K.  F. 

Z>.  Incertae 

sedis. 
Radicites  capilla- 
cea     (Lindley     et 
Hutton)  H.Potonié. 


+ 


+ 


4- 


+ 


+ 


-\- 


+ 


+ 


Thüringen  (Gehrener  u.  Goldlauterer 
Seh.),  Saar-Rhein-Gebiet  (u.  m.  Saar- 
brücker  Seh.),  Westpbalen,  Valencien- 

nes. 
riagwitz-Leipzig,  Plauenscher  Grund, 
Weissig,  Erzgeb.,  Zwickau  (Carbon  u. 
Rothlieg.),  Thüringen  (Stockbeim,  Ma- 
nebacher  Seh,,),  Saar- Rhein-Gebiet  (Saar- 
brückener, Ottweiler-  u.  Lebacher  Seh,) 
Oppenau,  Trienbach?  Ilfeld,  Valenci- 

ennes. 
Saar-Rhein-Gebiet   (m.    Saabrückener 
Seh.),   Fiöha,   Gückelsberg,  Zwickau?, 

Loire,  Commentry,  Brive. 
Commentry. 


Plauenscher  Grund,  Weissig,  Erzge- 
birge, Zwickau  (Rothlieg.),  Thüringen 
(Stockheim-Tambacher  Seh.),  Saar- 
Rhein-Geb.  (Cuseler  u.  Lebacher  Seh.), 
Wettin,  Ilfeld,  Oppenau?,  Trienbach. 
Lodere,  Antun,  Bert,  Brive. 

Thüringen    (Stockheim),    Commentry, 
Brive. 

Thüringen    (Saarbr.-Lebacher  Seh.). 


Thüringen    (Gehrener    Scb) ,     Saar- 
Rhein-Gebiet? 


Studien  über  das  Knunowa'er  Horizont  im  Pilsner  Kohlenbecken.  27 

Bei  der  Entscheidung,  was  für  ein  stratigraphisches  Horizont 
die  Kounowa'er  Schichten  im  Pilsner  Kohlenbecken  einnehmen,  müssen 
wir  uns  nach  SterzeV-)  von  folgenden    Gesichtspunkten   leiten   lassen: 

„Die  Grenze  zwischen  Carbon  und  Rothliegendem  ist  dort  zu 
ziehen,  wo 

1.  Der  Florencharakter  insofern  wechselt,  als  nach  den  auch 
im  Carbon  dominirenden  Farnen  in  Bezug  auf  Häufigkeit  der  Arten  die 
Calamariaceen  und  Gymnospermen  {Cordaiteen,  Coniferen,  Cycadeen) 
folgen,  dagegen  die  Lycopodiaceen  zurücktreten; 

2.  unter  den  Farnen  die  Pecopterideen  zahlreicher  vorhanden 
sind  als  Sphenopterideen  und  von  Sigillarien  nur  vereinzelt  noch  Subsi- 
gillarien  vorkommen,  ausnahmsweise  wohl  auch  noch  eine  Eusigülarie 
(Stockheim,  erzgebirgisches  Becken,  Frankreich)  ; 

3.  Rothliegend-Typen  wie  Callipteris,  Callipferidium  gigas  und 
Regina,  Taeniopteris^  Neiiropteris  gleichenioidts,  Walchia,  Goniphostro- 
bus,  Pterophyllmu,  Zamites  {Plagiozamites)^  Splienophyllum  Thonii, 
Calamités  gigas  u.  a.  auftreten. 

Im  Rothliegeuden  selbst  unterscheiden  wir  im  Allgemeinen  nur 
folgende  Stufen: 

1.  Das  untere  Rothliegende  (Cuseler  Schichten)  worin  typische 
Rothliegendpflanzen  in  untergeordneter  Weise  noch  gemischt  mit 
vielen  Carbonarten  vorkommen  und  zwar  so,  dass  sowohl  die  fort- 
bestehenden Carbon,  —  wie  auch  die  [hinzutretenden  Rothliegend- 
typen verschiedenen  Gattungen  und  Arten  angehören  können; 

2.  Das  mittlere  Rothliegende  (Lebacher  Schichten)'  worin  typische 
Rothliegendpflanzen  häufiger  sind  als  die  noch  vorhandenen  Carbon- 
formen, hier  und  da  sich  auch  schon  Arten  einstellen,  die  auf  das 
Mesozoicum  hinweisen; 

3.  Das  obere  Rothliegende,  mehr  nur  aus  geognostischen  Gründen 
Es  ist  frei  von  Eruptivgesteinen  und  sehr  arm  an  pflanzlichen  Resten." 

Mit  Rücksicht  auf  diese  fl^oristische  Charakteristik  und  die  Ein- 
theilung  der  permischen  Formation  ergiebt  sich  als  Resultat  unserer 
Verbreitungs-Tabelle,  dass  die  pflanzenführenden  Schichten  bei  Kotti- 
ken,  Ledec,  etc.  zum  unteren  Rothliegenden  angehören  und  dass  man  sie 
mit  dem  Unt.  Perm  des  Plauenschen  Grundes  bei  Dresden,  mit  den 
Gehrener  Schichten  (speciell  Stockheim  !)  in  Thüringen,  mit  den  Cu- 
seler Schichten  des  Saar-Rheingebietes,  mit  den  Trienbacher  Schichten, 


')  j.  F.  STKiiZEL,  Die  Flora  des  Rothliegeuden  von  Ilfeld  am  Harz.  (Central- 
blatt  f.  Mineralogie,  Geol.  u.  Palaeont.  1901,  S.  4251). 


28  XIV.    F.  Ryba: 

mit  Igornay  d.  li.  dem  Autuiiien  inférieur  parallelisireii  kann.    Dafür 
sprechen  : 

1.  Das  Auftreten  von  Callipteris  und  Walchia,  die  überwiegende 
Mehrzahl  der  Pecopterideen  unter  den  Filices  und  das  schwache  Ver- 
treten der  Lpcopodialeen,  welch'  letztere  ausser  Stigmaria  ßcoides 
nur  zwei  fragliche  Lepidodendraceae  und  einige  gut  erhaltene  Sub- 
sigiUarieae  enthalten. 

2.  Man  findet  nur  als  grösste  Seltenheit  rein  carbonische  Arten, 
wie  z.  B.  :  Ptycliopteris  macrodiscus^  Sphenopteris  stipulata,  Aphlebia 
crispa,  Huttonia  carinata. 

3.  Es  befinden  sich  in  unserer  Flora  viele  permo-carbonische 
Arten,  welche  mehr  oder  weniger  hoch  in  das  Rothliegende  hinauf- 
gehen; es  sind:  Pecopteris  Miltomi,  Pecopt.  arborescens,  Pecopf.  pseu- 
doreopteridia,  CalUpteridium  pteňdium,  Odontopteris  subcrenulata, 
Neurodontopteris  aurictdata,  Aphlebia  Erdmanni,  Aphlebia  Germarii, 
Sphenophyllum  verticilafum,  Sphenophyllum  oblongifoUum,  Calamités 
canaeformis,  Cal.  SucJcowi,  Cal,  varians  semicircularis,  Annularia 
sphenophylloides,  Annid.  stellata  ,Asterophyllites  equisetifoniiis,  Calamo- 
stachys  tubercidata,  Stigmaria  ficoides,  Sigillaria  Brardii,  Sig.  cam- 
ptotaenia,  Cordaites  bora&sifolius  u.  principalis,  Poacordaites  linearis, 
Samaropsis  ßuitans. 

4.  Unter  den  Pflanzen-xA.rten  sind  echte  Rothliegend-Typen  ver- 
reten  :  CaUipteridium  crassinervium,  CalUpteridium  gigas,  CalUpteri- 
dium Regina,  CalUpteridium  subelegans,  Callipteris  conferta,  Annularia 
spicata,  Linopteris  Germari  (auch  im  ob,  produkt.  Carbon?)  und 
Walchia  piniformis. 

5.  Man  vermisst  die  so  mannigfaltigen  Gestalten  von  Callipteris 
[C.  Naumanni,  C.  lyratifolia,  C.  subauriculata  etc.),  die  man  gewöhnt 
ist  im  mittleren  Rothliegenden  zu  finden. 

Ich  kann  diese  Arbeit  nicht  schiiessen  ohne  derjenigen  Herren 
eingedenk  zu  sein,  die  mir  helfend  zur  Seite  standen.  Es  ist  vor 
allem  mein  Freund  Prof.  CriuLL  Ritt.  Purkyně  in  Pilsen,  der  mir 
durch  Ueberlassung  des  reichen  phytopalaeontologischen  Materiales 
die  erste  Anregung  zur  Ausführung  dieser  Arbeit  gab  und  durch 
weitere  Sendungen  ihre  Fortsetzung  zu  ermöglichen  beabsichtigt,  ferner 
bin  ich  zu  besonderem  Dank  Herrn  A.  Hofmann,  o.  ö.  Professor  an 
der  k.  k.  montan.  Hochschule  in  Pribram  verbunden,  der  sämmtliche 
photographische  Tafeln  mit  der  grössten  Sorgfalt  und  ohne  nachträg- 
liche Retouche  aufgenommen  hat. 


Studien  über  das  Kouaowa'er  Horizont  im  Pilsner  Kohlenbecken.         29 


Tafel-Erklärung. 

Taf.  I. 

Fig.  1,  2.  Callipteridium  gigas  (Gutbier)  Weiss.  Fig.  3,  Linopteris  Germari 
(Giebel)  Potonié.  Fig.  4.  5.  Sphenophyllum  oblongifolium  Germar. 

Taf.  II. 

Fig.  1.  Aphlebia  Germarii  (Zeiller)  Presl.  Fig.  2.  Gordaites  principalis 
(Germar)  H.  B.  Geinitz.  Fig.  S,  7.  Aphlebia  Erdmannii  (Germar)  H.  Potonié.  Fig. 
4,  5,  6.  Callipteridium  pteridium  (Schloth.)  Zeill.  Fig.  8.  cf.  Bothrodendron  minuti- 
folium  Boulay  (sp.),  Fig.  9.  Ptychopteris  macrodiscus  (Brongn.)  Corda. 

Taf.  III. 

Fig.  1.  Callipteridium  subelegans  (H.  Potonié)  Weiss.  Fig.  2,  3.  Annularia 
spicata  (Gutbier)  Schimper.  Fig.  4.  Cordaianthus  major  Renault  (sp.).  Fig.  5.  Calli- 
pteridium crassinervium  (H.  Potonié)  Weiss.  Fig.  6.  Samaropsis  Crampii  (Hartt) 
H.  Potonié.  Fig.  7.  Equisetites  grandis  Ryba  (n.  sp.)  Fig.  8.  Poacordaites  linea- 
ris Gr. 

Taf.  IV. 

Fig.  1—6,  8.  Sigillaria  camptotaenia  Wood.  Fig.  8.  Sigillaria  Hofmanni 
Ryba  (n.  sp.) 


i 


F.  RYBA:  Kounovaër  Horizont. 


Taf.  1. 


^•'»; 
t^^ 


'p'  ■     ví4***^4r'.«Jk^/^;:/^>  jTííl  i   '     »vi/.- 


w'-p     ■       Vfl*fcj|fíi"J 


4' ■ ..»  ''  >• 


^^^^-^^ 


'^;^' 


?í'"'\-    -".-''■'  ^-'í^te^^:       ^■.■'■'    --^  ■■■^■,'<1 


> 


'^^^ 


■    í 


SB.  königl.  böhm.  Gesellsch.  Wissensch.  1906.  —  Nro.  14. 


Prof.  Hofmann  phot. 


Lichtdruck  von  Carl  Bellmann  in  Prag. 


F.  RYBA:  Kounovaër  Horizont. 


J''?'Á?:.  ■'• 


Prof.  Hofmann  phot. 


SB.  königl.  böhin.  Gesellsct 


Taf.  IL 


iVissensch.  1906.  —  Nro.  14. 


Lichtdruck  von  Carl  BeUmann  in  Prag. 


F.  RYBA:  Kounovaër  Horizont. 


\\%'^ 


1 


-    -^       ■  •    '^'^  Vf  !>' 


5. 


Prof.  Hofmann  phot. 


SB.  könisl.  böhm.  GesellscW 


Taf.  III. 


'  ^'^'^'^-'-.^:^-'^H 


"V«     ■  '  V  "■ 


^'.oV 


4' 


;^al^tfft^:: 


\; 


'\äf^ 


■j^r 


Vissensch.  1906.  —  Nro.  14. 


Lichtdruck  von  Carl  BeUmann  in  Prac 


F.  RYBA:  Kounovaër  Horizont. 


W^i^ut 


llVi^#^ 


il;1 


Prof.  Hofmann  phot. 


SB.  königl.  böhm.  Gesellsch 


Taf.  IV 


f\ 


/■ 


issensch.  1906.  —  Nro.   14. 


Lichtdruck  von  Carl  Bellmann  in  Prag 


XV. 

o  úpatnicích  paraboly. 

Napsal  Dr.  Lad    Fahoun,  professer  státní  reálky  v  Lounech. 
Předloženo  v  sezení  dne  27.  dubna  1906. 

Budiž  rovnice  paraboly 

^-  rr  4  mx  -\-  4  mn  (1) 

a  předpokládejme  pol  v  počátku  souřadnic,  tu  obdržíme  pro  úpatnici 
paraboly  rovnici: 

x^  -\-  xy^   -f  nx"'  -\-  my^  =  O,  (2) 

kteráž,  jak  patrno,  náleží  lacioálné  čáře  třetího  stupně.  Čára  tato  má 
v  počátku  souřadnic  zvláštní  bod,  kterýž  jest  bodem  dvojným,  úvratu 
nebo  isolovaným  dle  toho,  je-li 

mn  z=L  0. 

Povaha  zvláštního  toho  bodu  závisí  tedy  na  označení  coëfficientû 
m  a  Jí.  Případ  dvojného  bodu  vyžaduje  pro  w  a  w  označení  různé, 
což  ukazuje,  že  pol  musí  ležeti  vnè  paraboly,  jak  z  rovnice  této  křivky 
na  první  pohled  patrno.  Je-li  w  r=  O,  {ni  je  vždycky  od  nully  různé), 
má  křivka  bod  úvratu  v  pólu,  jenž  leží  ve  vrcholu  paraboly,  je-li  pak 
znamení  m  a  n  stejné,  má  křivka  bod  isolovaný,  kterýž  jsa  polem 
leží  uvnitř  paraboly. 

Dle  těchto  známek  jakož  i  dle  toho,  že  křivka  (2)  má  reálnou 
assymptotu  x  r=L  —  m,    soudínie,    že   křivka  (2)   jest   v   případe    1. 

Véstník  král.  české  .společnosti  nauk.    Třída  II.  1 


2  XV.    Lad.  Fahoun: 

strofoidaloii,    v    2.    cissoidou    Diokleouou,    v    3.    křivTtou    konchoiddl- 

nou.*) 

Sestrojení  těchto  křivek. 

Konstukci  svrchu  uvedených  křivek  lze  provésti  lineárně    tímto 
jednoduchým  způsobem: 


Budtež  Pj  a  Pg  rovnoběžky  a  O  dvojný  bod  Čáry  třetího  stupně; 
vedme  tímto  bodem  libovolný  paprsek,  jenž  protne  přímku  P,  v  bodě  M, 
a  spusťme  s  bodu  tohoto  kolmici  na  Pg  do  bodu  N.  Průmět  S  tohoto 
bodu  na  paprsek  MO  jest  bodem  čáry  třetího  stupně  o  dvojném  bodě  O. 


*)  Viz  Dr.  K.  Zahradník:  „O  jisté  biracionální  kubické  transformaci  a  jejím 
upotřebení  v  thcorii  křivek."  Č.  Ö.  M.  r.  XXXIV.,  6.  3.  a  4.,  jakož  i  „Beitrag 
zur  Theorie  der  rationalen  Kurven  dritter  Ordnung"  ve  zprávách  vídeňské 
Akademie  véd,  1904. 


o  úpatnicích  paraboly.  3 

Neboť  položíme-li  bod  dvojný  do  počátku  souřadnic  a  volíme-li  přímky 
Pi  a  Pg  1'ovnobežné  k  ose  Y,  P^  ve  vzdálenosti  —  m,  Pi  ve  vzdále- 
nosti —  w,  tu  bude  míti  geometrické  místo  bodu  S  rovnici  : 

x^  -\-  xy"^  -{-  nx'  -j-  my^  —  O, 

kolmice  SN  pak  má  rovnici  : 


y  ,-\-  Am  zr 

je-li  y  —  Ax 

rovnicí  paprsku  OM. 


-^  (^  +  n), 


Obálka  tischte  kolmic  jest  parabola  (1),  P^  jest  assymptotou 
křivky  (2),  P2  pak  tečnou  ve  vrcholu  paraboly.  Tvar  křivky,  jak 
z  předchozího  plyne,  závisí  tedy  na  poloze  dvojného  bodu  vůči  rovno- 
běžkám P^  a  P^.  Leží-li  dvojný  b(;d  uvnitř  rovnoběžek,  vznikne  stro- 
foidala,  je-li  vně,  honchoidala*)  je-li  v  některé  z  rovnoběžek,  vznikne 
cissoida,  v  kterémžto  případě  je  konstrukce  zvláště  jednoduchá.  (Obr. 
1.  a  2)  , 


*)  V  tomto  případe  zahrnut  jest  případ,  kdy  polem  jest  ohnisko  paraboly, 
kdy  tedy  úpatnicí  jest  tečna  paraboly  ve  vrcholu,  o  čemž  viz  též  výše  citovaný 
Zahradníkův  článek  Č.  Č.  M.  str.  330.  V  případě  tomto  obé  rovnoběžky  Pj  a  P^ 
se  sjednocují. 


XV.    Lad.  Fahoun:    O  úpatnicích  paraboly. 


Sestrojení  tečny  v  daném  bodě. 

Uvedená  methoda  pro  konstrukci  uaší  křivky  poskytuje  i  jedno- 
duchý způsob  konstrukce  terny  v  daném  bodě. 

Stanovme  dotyčný  bod  tečny  SN  oa  parabole.  K  tomu  cíli  učiňme 
CA  =  AD,  pak  je  CD  dle  známé  vety  subtangentou,  takže  kolmice 
v  bodě  D  vztýčená  na  osu  paraboly  protne  tečnu  SN  v  bode  dotyčném 
paraboly  T. 

Rozpulíme-li  úsečku  OT  a.  spojíme-li  půlící  bod  s  bodem  S, 
obdržíme  normálu  křivky  v  bodě  S.  (Tečnu  SN  pani  boly  stanovíme 
jakožto  kolmici  vztýčenou  v  bodě  aS'  na  paprsek  spojující  tento  bod 
s  dvojným  bodem  křivky.) 

Úpatnioe  paraboly  jakožto  cissoidaly. 

Protueme-li  křivku  (2)  pohyblivým  paprskem 

y  :=z   tx 

obdržíme  po  krátké  redukci: 

,     m  —  n 

X  ■=!  —  m  -\-  —T. , 

'     ť''  -f-   i  ' 

z  čehož  patrno,  že  úsečka  x  skládá  se  z  úsečky  průseku  pohjblivého 
paprsku  s  přímkou  x  ^z  —  m  a  z  úsečky  průseku  téhož  paprsku 
8  kružnicí 

K,  z=.  X'  -f-  í/^  —   (m  —  n)  X  ^1  O, 

o  čemž  lze  se  snadno  přesvědčiti. 

Dle  toho  jest  úpainice  paraboly  cissoidalou,  jejíž  základní  kuželo- 
sečkou jest  kružnice  K,  a  příslušnou  přímkou  assymptota  Pznx^  —  w*.*) 

Pokud  m  a  w  jsou  označení  různého,  jest  úpatnice  paraboly 
strofoidalou,  v  případě  opačnéin  konchoidalou,  což  plyne  z  úvah  před- 
chozích. Je-li  m  =  —  n,  obdržíme  cissoidu  a  pro  m  :=  n  plyne 
zvláštní  případ  svrchu  vytčený,  kdy  úpatnicí  jest  přímka.  Základní 
kuželosečkou  jest  tu  systém  isotropických  přímek  «/  =  +  *^,  v  uéž 
v  tomto  případě  kružnice  přejde. 


*)  Viz:  Dr.  K.  Zahradník:  „Křivky  cissoidálné",  Č.  Č.  M.  II.  a  Dr.  Lad, 
Fahqun.  „Příspěvek  ku  theorii  a  konstrukci  rac.  křivek  3.  stupně"  Č.  Č.  M. 
XXXIV. 


XVI. 

o  speciálním  kvadratickém  komplexu  tetraeclrálním. 

Sepsal  Vincenc  Jarolímek,  c.  k,  zemský  školní  inspektor  v  Brně. 
Předloženo  v  sezení  dne  11.  května  1906. 


Pokud  se  týče  kvadratických  komplexů  tetraedrálních,  přísluší 
zajisté  nejprostší  vytvoření  komplexu  Hirstově*),  jeaž  určen  jest 
dvěma  projektivnými  svazky  paprskovými 

s,(A,B,  C\  .  .  .)-7Çs,(A,B,C,.  .O 

ležícími  ve  dvou  různých  rovinách  ^^,  Qr,.  Komplex  skládá  se  ze 
všech  paprsků;  jež  každé  dva  homologické  paprsky  svazků  s^ ,  s^  pro- 
tínají. Předpokládáme  ovšem,  že  středy  s^ ,  So  leží  mimo  průsečnici 
Q-^Q^^O  a  svazky  že  nejsou  perspektivné.  Kdyby  s^ ,  s^  ležely  na  O 
a  spojnice  s^So^^  O  byla  samodružným  paprskem  obou  svazků,  komplex 
rozpadl  by  se  ve  dva  komplexy  lineárné;  prvý  jest  obecný  (závit, 
„Gewinde"  dle  Sturma),  druhý  skládá  se  ze  všech  paprsků  protína- 
jících přímku  O  (Strahlengebüsche).  Kdyby  však  středy  s-^ ,  So  ležely 
sice  mimo  O,  ale  svazky  byly  by  perspektivné,  protínajíce  O  v  téže 
řadě  bodové  (samodružné),  nacházely  by  se  každé  dva  homologické 
paprsky  v  jedné  rovině,  komplex  pak  rozpadl  by  se  ve  dva  lineárné, 
z  nichž  jeden  obsahuje  veškeré  sečny  přímky  O,  druhý  veškeré  sečny 
neomezené  spojnice  s,  So- 

Mají-li  tedy  svazky  s^,  s.,  polohu  obecnou,  vytvoří  kvadratický 
komplex  Hirstův.    Paprsky,  jež  protínají   kterékoli   dva   homologické 


*)  Proceedings    of  the  London  Math.    Soc.    Svazek  10.,  p.  131.  —  Sturm, 
Liniengeometrie,  I.,  pag.  339.,  III.,  p.  430  —  436. 

Věstník  král.  české  spol.  nauk.    Třída  II.  1 


2  XVI.  Vincenc  Jarolíraek: 

paprsky  Mj ,  M ^ ,  vyplňují  kongruenci  lineároou  („Strahlennetz"  dle 
Sturma),  souhro  pak  všech  kongruenci  {A^  A^),  {B^  B.^)  ...  dá 
komplex  uvažovaný.  Kongruenci  jest  gc\  každá  obsahuje  oo^  paprsků, 
celkem  tedy  jest  nmožství  paprsků  cc^,  jak  toho  každý  komplex  vy- 
žaduje. 

Tu  však  čítány  jsou  toliko  paprsky  reálné.  Mimo  ně  komplex 
obsahuje  ještě  co^  paprsků  imaginárných.  Nebot  svazek  s^  obsahuje 
tolik  imag.  paprsků,  kolik  elliptických  involucí,  tedy  oo^,  jimž  odpo- 
vídá ve  svazku  s^  tolikéž  imag.  paprsků  homologických  ;  jest  tudíž 
oo 2  imaginárných  kongruenci.  Buďtež  /^,  I^  dva  imag.  homol,  paprsky; 
na  každém  z  nich  jest  oc-  imag.  bodů,  tak  že  kongruence  (I^  I^) 
skládá  se  z  co^  imag.  sečen  paprsků  1^ ,  L.  Komplex  obsahuje  tedy 
celkem  cc^  imaginárných  paprsků,  kdežto  veškerých  takových  paprsků 
v  prostoru  jest,   jak   známo,    co*. 

K  tomu  arci  přičísti  sluší  ještě  paprsky,  které  v  reálných  kon- 
gruencích  spojují  reálné  i  imaginárně  body  jedné  přímky  řídicí -áj  se 
všemi  imaginárnými  body  druhé  přímky  řídící  A^  (a  naopak)  ;  ale  všech 
těchto  imag.  spojnic  v  komplexu  jest  toliko  co^,  tak  že  mocnost  (6) 
souhrnu  imag.  paprsků  komplexových  se  tím  nemění. 

V  tomto  souhrnu  œ^  obsaženo  jest  co^  imaginárných  paprsků 
jednohodovýcJi  (navrhuji  tento  výraz  za  „imaginäre  Gerade  erster  Art" 
dle  Staudta,  nebo  „punktiert-planierte  Gerade"  dle  Fiedlera),  t.  j.  ta- 
kových, z  nichž  každý  obsažen  jsa  v  rovině  reálné  má  jeden  bod 
reálný  (centrum),  totiž  průsečík  s  imag.  paprskem  konjugovaným. 
Neboť  zajisté  jest  reálných  rovin  v  prostoru  cc^,  z  nichž  každá  ob- 
sahuje tolik  imag.  paprsků  komplexových,  kolik  jest  imag.  kongruenci 
totiž  O0-.  K  nim  pak  přičísti  sluší  cc*  imag.  paprsků  jednobodových, 
jež  obsaženy  jsou  v  kongruencích  reálných  (A-^  A^)  .  .  .  ,  spojujíce 
reálné  body  řídící  přímky  jedné  A^  se  všemi  imag.  body  přímky 
druhé  A^  (a  naopak). 

Vedle  těchto  go°  imag.  paprsků  jednobodových  zůstává  ovšem 
v  komplexu  neztenčeně  co^  paprsků  naprosto  imaginárných  („imag. 
Gerade  zweiter  Ait"  nebo  „rein  imag.  Gerade"),  t.  j.  takových, 
z  nichž  každý  nejsa  obsažen  v  žádné  rovině  reálné,  nemá  centra 
reálného  a  s  konjugovaným  paprskem  imag.  je  mimoběžný. 

Vrafme  se  k  reálné  části  komplexu  Hirstova.  Každý  paprsek 
prostorového  svazku  s^  jest  v  komplexu  obsažen;  protínaje  zajisté 
v  určitém  bodě  rovinu  ^o  ^  ^  ^i^™  ^  určitý  paprsek  R^  svazku  s^, 
seče  i  homol,  paprsek  7^  v  bodě  s.^.  Totéž  platí  i  o  bodě  s.^.  Jsou 
tedy  Sj ,  §2  dva  hlavní  hody  komplexu,  vždy  reálné. 


o  speciálním  kvadratickém  komplexu  tetraedrálním.  5 

Tolikéž  každý  paprsek  ležící  v  rovině  ç^  přináleží  komplexu. 
Protínaje  v  určitém  bodě  prusečnici  O  a  v  něm  i  určitý  paprsek  N^ 
svazku  So,  seče  i  homol,  paprsek  N^,  ježto  s  ním  leží  v  téže  ro- 
vině (), .  Totéž  platí  o  každém  paprsku  ležícím  v  rovině  Qn.  Jsou 
tedy  Pi,  Qo  dvě  hlavni  rovmy  komplexu,  vždy  reálné. 

Každým  bodem  v  prostoru  t  Každá  rovina  v  prostoru  r  ob- 
prochází  oo^  komplexových  pa-  sáhuje  go^  komplexových  paprsků, 
prskii,  jež  vyplňují  kuželovou  jež  vyplňují  svazek  druhé  třídy, 
plochu  stupně  druhého.  Z  bodu  t  Rovina  r  seče  totiž  svazky  pa- 
promítají  se  totiž  svazky  pa-  prskové  Sj ,  Sg  ve  dvou  projektiv- 
prskové  s-^ ,  So  dvěma  projektiv-  ných  řadách  bodových,  jichž  spoj- 
nými svazky  rovinovými,  jichž  nice  r  (>^ ,  x  q^  se  protínají  ;  řady 
osy  í  Sj ,  t  s.^  se  protínají;  svazky  bodové  vytvořují  tudíž  (spojnicemi 
rovinové  vytvořují  tudíž  (průseč-  homologických  bodů)  svazek  druhé 
nicemi  homologických  rovin)  ku-  třídy,  jenž  obaluje  křivku  stupně 
zelovou  plochu  stupně  druhého,  druhého, 

již  koraplexovou  zoveme. 

Komplex  jest  tedy  kvadratický  a  tetraedrální.  s-^,  s.,  jsou  dva 
reálné  vrcholy,  Q■^ ,  Qo  dvě  reálné  stěny  hlavního  čtyřstěnu.  Svazky 
s, ,  «2  vytvořují  na  přímce  O  dvě  soumístné  projektivně  řady  bodové, 
jichž  samodružné  body  x^^ ,  í/,2,  buď  reálné  nebo  imaginárně,  dají 
ostatní  dva  vrcholy  čtyřstěnu.  Neboť  homologické  paprsky  s^  íCi  ^  Z, , 
§2  ÍC2  == -^^2  pi'otinaji  se  v  bodě  x^^,  a  kadžý  paprsek  prostorového 
svazku  ÍC12  náleží  komplexu  ;  totéž  platí  o  y-^^ . 

Mohutnost  (navrhuji  za  „Mannigfaltigkeit")  komplexu  Hirstova 
jest  14.  Neboť  reálných  dvojin  rovinových  jest  co**,  každý  pak  z  co^ 
bodů  roviny  jedné  s  každým  z  co-  bodů  roviny  druhé  muže  učiněn 
býti  středem  paprskových  svazků  řídicích,  jichž  tudíž  jest  go^°  dvojin. 
Avšak  projektivnost  každých  dvou  svazků  s^,  s^  zřízena  býti  může,  jak 
známo,  cc^  způsoby  (kolik  jest  totiž  možných  reálných  projektivních 
řad  bodových  na  přímce  O);  komplexů  Hirstových  jest  tudíž   co^*. 

Komplex  Hirstův  obdržíme  vždy,  kdykoli  paprskovému  svazku 
Sj  v  rovině  q^  přikážeme  jakožto  projektivný  svazek  sdružených 
polár  Sj  vzhledem  k  určité  ploše  druhého  stupně  P^.  Bod  s^  jest 
pólem  plochy  příslušným  k  polárné  rovině  q^  ,  polárnou  pak  rovinou 
odpovídající  pólu  s^  jest  rovina  q.^  svazku  So .  Seče-li  průsečnice 
^,  í>2  ^  O  plochu  P^  ve  dvou  bodech  reálných,  jest  komplexový 
čtyřstěn  zcela  reálný. 


4  XVI.  Vincenc  Jarolímek: 

Speciální  komplex  T^  vznikne,  zvolíme-li  plochu  P^  rotační, 
jejíž  osa  bu3  Z,  rovinu  svazku  jednoho  Q^J_Z,  střed  jeho  v  průse- 
číku ((>^  Z)'^  s^ .  Pak  jsou  sdružené  poláry  k  sobě  kolmý,  A^  _\_A^, 
■J^i  J_^2  •  •  •!  1'ovina  Q^A^Z^  tedy  Q^/l  Q^,  a  střed  diuhého  svazku 
§2  ^  (^2  ^)-  Jsou  tedy  projektivně  svazky  s^ ,  s^  navzájem  pravoúhlé, 
leží  ve  dvou  rovinách  rovinách  rovnoběžných,  spojnice  pak  středů 
s^s^^E.  Z  stojí  na  těchto  rovinách  kolmo.  Komplex  T^  jest  rotační, 
ježto  svazky  s^ ,  s^  vytvoří  se  rotací  mimoběžek  A^  J_  A.^  okolo 
osy  Z. 

Jsa  určen  libovolnými  dvěma  body  v  prostoru  5, ,  s^,  sestrojí  se 
komplex  T^  takto.  Spojme  s-^  s^  ef.  Z,  středy  s^ ,  s.,  proložme  roviny 
svazků  Q^  li  Q^  A.  Z,  Y  bodě  s^  učiňme  libovolným  směrem  A^  _L  Z, 
v  bodě  S.2  Ao  A-{A^  Z),  a  kongruenci,  která  se  skládá  ze  všech  spo- 
lečných sečen  mimoběžek  A^ ,  A^,  otočme  okolo  Z.  Veškeré  polohy 
sečen  vyplňují  komplex  X^-  Každá  sečna  vytvoří  rotační  sborcený 
hyperboloid,  tedy: 

Komplex  HT^  skládá  se  z  co^  jednoplochých  rotačních  hyperbo- 
loidův  o  společné  ose  rotační  Z,  jichž  středy  a  rovníky  leží  vesměs 
mezi  rovinami  (>,  //  q.,  (důkaz  na  snadě). 

Obě  soustavy  površek  každého  hyperboloidu  jsou  obsaženy  v  kom- 
plexu; jednu  soustavu  vytvořuje  na  př.  paprsek  protínající  A^,  A-^ 
v  bodech  a^ ,  a^,  druhou  soustavu  sečna  ď  a^  pravoúhelné  symme- 
trická  ku  a^  a.^  dle  roviny  {a^  Z). 

Hlavní  tetraeder  komplexu  T^  i^^á  jen  dvě  stěny  reálné,  q-^  //  q.j  , 
dvě  hrany  reálně,  s^  s.-,  a  protější  q^Qo^  Oco  v  nekonečnu,  a  dva 
vrcholy  reálné  s^ ,  s.^ .  Pravoúhlé  navzájem  svazky  s^ ,  s^  vytvořují  na 
Oce  absolutní  řadu  involuční,  jejíž  sam.odružné  body  jsou  totožný 
s  imaginaroymi  kruhovými  body  i,  j  v  nekonečnu  pro  roviny  H  ç^  . 
Body  i,  j  jsou  ostatní  dva  vrcholy  čtyřstěnu.  Každá  komplexní  plocha 
kuželová  jde  všemi  vrcholy  čtyřstěnu  s^ ,  s., ,  «',  /  Pronik  její  tudíž 
s  rovinou  (j^  ,  procházeje  imag.  body  kruhovými  i,  j,  jest  kružnicí, 
která  jde  bodem  Sj  ;  rovina  pak  q^  seče  plochu  v  kružnici  procháze- 
jící bodem  So ,  vůbec  pak  :  Každá  rovina  kolmá  k  ose  Z  seče  každou 
koplexní  plochu  kuželovou  v  kružnici.  Tuto  větu  lze  dokázati  i  takto. 
Je-li  t  vrchol  plochy  kuželové,  jest  tato  výtvarem  projektivných 
svazků  rovinových,  jimiž  se  svazky  paprskové  s, ,  s^  promítají  z  bodu  t. 
Proniky  svazků  rovinových  s  rovinou  g  J_Z  jsou  dva  projektivně 
svazky  paprskové,  jichž  středy  o^ ,  o«  jsou  průsečíky  paprsků  í  s^ , 
t  s^  na  rovině  a.  Ale  tyto  svazky  jsou  shodný  se  svazky  Sj ,  s,,»  tedy 
navzájem  pravoúhlé;  vytvořují  tudíž  kružnici,  jejíž  průměr  jest  o^^o^. 


o  speciálním  kvadratickém  komplexu  tetraedrálním.  5 

Ježto  pak  svazky  o^ ,  o,  se  neměuí,  posouvá-li  se  vrchol  t  po  přímce 
\  7—^  a  je-li  rovina  \     ~      ?  protínají  se  všecky  komplexové  plochy 

kuželové,   jichž  vrcholy  leží  na  paprsku  jdoucím  bodem  i   ^ ,  na  ro- 

I  ^2 

vině    i        v  téže  Jcruênici.    Pronik  pak  veškerých,   komplexových  ploch 

I  9i 
kuželových  na  rovině  (>^  (nebo  Qo)  tvoří  siť  kružnic,   určenou   bodem 
s^  (nebo  s^)  a  kruhovými  body  úběžnými  i,  j. 

Je-li  vrchol  t  komplexové  plochy  kuželové  singulární,  t,  j.  leží-li 
v  jedné  rovině  hlavní,  na  př.  q.^  ,  rozpadá  se  plocha  kuželová  ve  dva 
paprskové  svazky  prvního  řádu  o  společném  vrcholu  t\  jeden  jest 
obsažen  v  rovině  Qo,  druhý  v  rovině  (s,  ilfo),  kdež  If^  je  paprsek 
kolmý  k  rovině  its^s^),  t.  j.  paprsek  svazku  s.,  homologický  s  pa- 
prskem  s^t^M-^  ve  svazku  s, . 

Komplexové  křivky  jsou  ellipsy  nebo  hyperboly  dle  toho,  seče-li 
rovina  křivky  t  úsečku  s^  s^_  vnitř  nebo  vně.  Průsečnice  roviny  v 
s  rovinami  Q-^^  q^  jsou  vrcholovými  tečnami  křivky  komplexové,  hlavní 
pak  vrcholy  leží  v  rovině,  která  jest  proložena  osou  s^  .%  ^  Z 
kolmo  k  rovině  r.  Veškeré  křivky  komplexové  promítají  se  ortho- 
gonálně  na  rovinu  J_  Z  do  kuželoseček,  jež  mají  jedno  ohnisko  spo- 
lečné v  průměte  osy  Z.  Jde-li  rovina  t  vrcholem  čtyřstěnu  s^  (nebo 
S2),  rozpadá  se  komplexový  svazek  druhé  třídy  ve  dva  svazky  prvního 
řádu,  z  nichž  jeden  má  střed  s^_,  druhý  v  průsečíku  rovin  r,  q^  a 
roviny  proložené  osou  Z  _L  r. 

Soustava  E-  rotačních  hyperboloidů,  z  nichž  komplex  ~Y'^  se 
skládá,  má  ještě  tyto  zajímavé  vlastnosti:  Soustava  2J- jest  tžťojmocwá 
obsahujíc  oo^  rotačních  hyperboloidů,  jichž  společný  polárný  čtyřstěn 

jest  s.   So  i  j.   Rovina{^^  jest   společnou  jejich   rovinou  polárnou  pro 

pól  \g\   proto   leží   středy   všech   hyperboloidů    vnitř    úsečky   s-^   s.^. 

Hyperboloidy  vytvořují  na  ose  Z  elliptické  involuce  sdružených  pólů, 
jež  mají  společnou  družinu  s^  s^. 

Souhrn  hyperboloidů  soustředných  (společný  střed  to  na  ose  Z), 
v  tomto  případě  i  koaxiálních,  tvoří  soustavu  jednomocnou  E^  (sva- 
zek); soustředné  rovníky  jejich  leží  v  rovině  1|  q^.  Hyperboloidy 
svazku  E^  indukují  na  ose  Z  tous  involuci  harmonických  pólů,  jejíž 
potence  a  s^  .  a  s^  z=  —  c^\  mají  tedy  společnou  osu  laterální  i  co 
do  délky,  identické  vrcholy  imaginárně  m,  n  na  ose  Z.  Hyperboloidy 


6  XVI.  Yincenc  Jarolímek: 

tyto  pronikajíce  se  ve  stranách  prostorového  imaginárného  čtyřúhelníka 
m  n  i  j,  dotýkají  se  navzájem  ve  všech  čtyřech  vrcholech  jeho,  ze- 
jména v  imag.  bodech  kruhových  i>  j,  majíce  v  nich  společnými  ro- 
vinami tečnými  imag.  samodružné  roviny  (Z  i),  (Z  j)  pravoúhlé  invo- 
luce  rovinové  Z. 

Podle  rovnice  c  =  ^  —  co  s^  .  ca  s^  sestrojí  se  snadno  hyper- 
boloid komplexový,  dán-li  jeho  rovník  mezi  rovinami  í>iI1í)2.  Svazek 
2;^  obsahuje  jeden  hyperboloid  stejnoosý  (poloměr  rovníka  =  c); 
rovníky  všech  hyperboloidů  stejnoosých,  jež  obsaženy  jsou  v  soustavé 
I^^,  vyplnjl  plochu  ludovou,  určenou  průměrem  s^  s^. 

Týž  svazek  koaxiálních  hyperboloidů  Z'^  vytvoří  se  rotací  pa- 
prsků E,  F .  .  .  sborceného  svazku  druhého  stupně,  jehož  řídicí  přímky 
jsou  A^,  A^  a  řídicí  rovina  qp  1|  Z,  který  trdíž  vyplňuje  hyperbolický 
paraboloid. 

Nejkratší  příčky  mimoběžek  ZE,  Z  F .  .  .  leží  totiž  v  témš  pa- 
prsku U  _\_  Z,  který  náleží  k  druhé  soustavě  površek  paraboloidu; 
příčky  ty  jsou  poloměry  rovníků  hyperboloidů.  Střed  hyperboloidů 
jest  ve  vrcholu  paraboloidu  {U  Z)  ^  cj,  jehož  osa  1^  _L  (U  Z). 
Ježto  řídicí  roviny  jeho  (p  J_  ç^,  jest  paraboloid  orthogonálný.  Kon- 
gruence  {A^  A^)  obsahuje  těchto  hyperbolických  paraboloidů  00^  (ří- 
dicí roviny  procházejí  úběžným  bodem  osy  Z)\  rotací  jejich  okolo 
společné  vrcholové  přímky  Z  vytvoří  se  komplex  T^,  jejž  vyplňují 
površky  paraboloidů  soustavy  první.  Površky  soustavy  druhé  ke  kom- 
plexu tomu  nenáležejí;  jsouce  _L  Z,  vyplňují  komplex  lineárný,  sklá- 
dající se  ze  všech  paprsků,  jež  osu  Z  kolmo  protínají.  Ostatní  vrcho- 
lové přímky  paraboloidů  U  vyplňují  konoid  třetího  slupne  (cylindroid 
dle  Cayleye*),  a  shodný  s  ním  konoid  i  osy  paraboloidů  V;  oba  ko- 
noidy  lze  sjednotit  otočením  jednoho  okolo  Z  o  úhel  pravý. 

Co  pak  se  týče  imaginárných  paprsků  v  komplexu  ~Y^  obsaže- 
ných, leží,  pokud  nemají  reálného  centra,  bud  na  hyperboloidech 
soustavy  ii:^,  nebo  na  imaginároých  plochách  rotačních  2.  stupně. 
Naproti  tomu  náležejí  imag.  paprsky  jednobodové  reálným  plochám 
2.  stupně  nepřímkovým,  tedy  rotačním  ellipsoidům,  paraboloidům  a 
dvojplochým  hyperboloidům  ;  neboť  imag.  přímek  jednobodových  na 
sboroené  ploše  2.  stupně  není.  I  tyto  plochy  náležejí  k  dvojmocué 
soustavě  Z:^  svrchu  uvažované;  indukujíce  na  společné  ose  Z  involuci 
harmonických  pólů  hyperbolicJcou,  jejíž  jedna  družina  jest  s^  So,  mají 
středy  své  co  vně  úsečky    s^  s.^,  ježto   potence   a  s^    .   œ  s^  =^  c^    Íb 


*)  Stukm,  Liniengeometrie,  I.  p.  150  a  154. 


o  speciálním  kvadratickém  komplexu  tetraedrálním.  7 

zde  kladná.  Každý  svazek  Zl'^  soustředěných  ellipsoidů  obsahuje  jednu 
reálnou  plochu  kulovou  (o  středu  a  a  poloměru  =:  c);  veškeré  plochy 
kulové  obsažené  v  dvojmocné  soustavě  2^  tvoří  svazek,  rovníky  ploch 
dvojplochý  rotační  hyperboloid  stejnoosý,  jehož  vrcholy  jsou  s^,  s^. 


Učiníme-li  bod  o,  jenž   úsečku   s^  s.^  půlí,   počátkem    souřadnic 

pravoúhlých,    Sj  s.^   osou  Z,   sečeli   paprsek  E    kongruence   (A^    A.^) 

přímky  A^,  A,  v  bodech  a^,  a^^  a  položíme-li  s,  «^  =z  v,   Sj  «2  =^  ^ 

o  Sj    :=  -|-  e,    o  So  ^===  —  e,  bude  rovnice  hyperboloidu  vytvořeného 

rotací  paprsku  E  okolo  Z 

. x'^  +  if 


z  — 


4e^  u-  v'^ 


=    1. 


(1) 


W'  -j-  V 
kdež  souřadnice  z  středu  plochy  a 


e  (u^  —  i'-) 


(W 


v)' 


o   (O   :=z 


u-  -\~  v'^ 


(2) 


+  1 


jakož  i  laterálná  poloosa  hyperboloidu 

2e  u  v 


2e 


c  3= 


u'  +  v'' 


+ 


(3) 


závislý  jsou  v  témž  komplexu  jedině  na  poměru  úseků  m,  v,  i.  j,  svazek 
hyperboloidů  koaxiálních  2^^  vytvoří  se  rotací  paprsků  E  rovnoběžných 
s  rovinou  rp  \\  Z,  protínajících  A^,  A.,  v  řadách  podobných  a  vypl- 
ňujících tudíž  hyperbolický  paraboloid,  jak  již  svrchu  povedeno. 

Poloměr  rovník  a  hyperboloidu  (1) 


u  v 


V  w'  -h  ^^- 


V" 


+  1 


(4) 


Pokud    úseky    u,  v   béřeme   za   proměnné   a   reálné  parametry, 

možno  (1)  pokládati   za  rovnici  dvojmocné  soustavy   hí/perboloidů  2?^, 

u 
a  při  konstatním   poměru  -  za   rovnici  svazku   U'^   hyperboloidů    ko- 


axiálních. 


8  XVI.  Vincenc  Jarolímek  : 

Připustíme-li  však  také  imaginárné  hodnoty  za  m,  t;,  bude  sou- 
stava (1)  obsahovati  i  rotační  plochy  2.  stupně  nepřímJcové.  Přihlédněme 
na  př.  k  imaginárnému  paprsku  jednobodovému  Ei^  který  seče  A^ 
v  reálném  bodě  a^,  s^  a^  =:z  m,  A^  pak  v  bodě  imag.  a^,  dejme  tomu 
So  a^  =:  v  :=z  i  w,  tak  že  Ei  leží  v  reálné  rovině  (a^  ^2)»  načež 
rovnice  plochy  (1) 


x^  -f-  2/^ 


+  - 

,          w"^  A-  u^ 
^  +  «  — 2^ 2" 

'             UJ^   —  u^ 

4e^  u'^  iv'^ 

tV^    —    M*  {w'^    U'^}^ 


=  1  (5) 


nebo  také 

4e^  (a;2  -f  2/2 ■)  _|_  (^^2  _  ^2^  (^2  _^  ^2^  _  Og  (^^,2  ^  u^j    ^  —  o,     (6) 

kterážto  plocha  jest  reálný  rotační  ellipsoid,  paraboloid  nebo  dvoj- 
plochý  hyperboloid  dle  toho,  je-li 

> 

Zároveň  je  zřejmo,  že  rovnice  (5)  se  nemění,  dosadíme-li  ( —  iv) 
za  tť,  t.  j.,  že  táž  plocha  se  vytvoří  paprskem  Ei  ^  a^  a'.^  konjugo- 
vaným  ku  Ei^  jehož  úseky  Sy  a^  =:  m,  §2  a'2  =  —  *  iv.  Oba  imag. 
paprsky  Ei^  Ei  protínajíce  se  v  společném  reálném  centru  a^,  leží 
v  reálné  rovině  (a^  A^),  která  tudíž  je  zároveň  tečnou  rovinou  plochy 
(5)  v  bodě  a^. 

Pro   konstatní   poměr  -  bude   rovnice   (5)   příslušeti  svazku  ŽJ'^ 

ellipsoidû,  po  případě  dvojplochých  hyperboloidů  koaxiálních,  jež  mají 
společné  reálné  vrcholy  na  ose  Z.  Reálná  plocha  kulová  ve  svazku 
obsažená  (pro  w^  —  u^  z=z  4e^)  má  poloměr 

u  u  w  2e 


r  = 


V: 


u^  2e  IV  u  (7) 

iv"^  '  u         w 


Pro  w  ■==:  u  nabude  rovnice  (6)  tvaru 

.x'  -^y'  -   —  .  z,  (8) 

přísluší  tedy  reálnému  rotačnímu  paraboloidu. 

Soustava  2^'^  obsahuje  tedy  i  svazek  rotačních  paraboloidů,  jež 
mají  společnou  osu   Z  i  společný  vrchol  o,   vesměs   v  něm  navzájem 


o  speciálním  kvadratickém  komplexu  tetraedrálním.  9 

se  dotýkajíce.  Pro  úseky  u  ^  u^  -{-  i  u^,  v  ^=z  v.^  -{-  i  Vo  obecně 
soujemné  bude  plocha  (1)  imaginárná. 

Konečně  budiž  připomenuto,  že  mohutnost  (Mannigfaltigkeit) 
našeho  komplexu  HT^  jest  6.  Neboť  každý  jest  určen  dvěma  body 
(Sj,  §2))  reálných  bodů  v  prostoru  jest  co  ^,  tudíž  dvojin  bodových  00  ^. 
Ze  komplex  jest  centricky  symmetrický  dle  středu  o,  jenž  půlí  úsečku 
s,  s^,  orthogonálně  pak  symmetrický  k  rovině  proložené  bodem 
o  _L  s^  S2,  jakož  i  ke  každé  rovině  svazku  s^  s^  ^e  Z,  jest  samo- 
zřejrao. 

Ještě  speciálnější  komplex  vytvoříme,  učiníme  li  svazkem  s^  svazek 
průměrů  rovníJca  libovolné  rotační  plochy  druhého  stupně  P^  (anebo 
plochy  Itulové  dle  Thieme*),  což  jedno  jest);  pak  jest  svazek  sdružených 
polár  §2  v  nekonečnu.  Komplex  tento  skládá  se  ze  všech  paprsků 
v  prostoru,  jež  paprsky  svazku  s^  kolmo  protínají.  Komplex  Thiemův 
jest  určen  libovolnou  přímkou  v  prostoru  Z  a  jedním  bodem  jejím  s^. 
Hlavní  čtyřstěn  má  toliko  jeden  reálný  vrchol  s^  a  jednu  reálnou 
stěnu  Sj  (>^  JL  Z  v  konečnu:  druhý  reálný  vrchol  s.^  jest  v  úbéžném 
bodě  osy  Z,  druhá  reálná  stěna  ()2  úběžná.  Z  jest  jedna  hrana  reálná, 
druhá  (protější)  O  v  úbéžné  přímce  rovin  J_  Z.  Komplexové  plochy 
kuželové  mají  jednu  površku  J_  í>i,  řídicí  kružnici  v  q^  ;  komplexové 
křivky  jsou  vesměs  paraboly,  ježto  jedna  tečna  vrcholová  jest  v  ne- 
konečnu (v  rovině  Qo). 

Komplex  obsahuje  00  ^  rotačních  ploch  válcových  a  00  ^  rotačních 
hyperboloidů  sborcených  o  společné  ose  Z,  jichž  soustředné  rovníky 
leží  vesměs  v  rovině  q^.  Mohutnost  komplexu  jest  5;  neboť  přímek 
Z  jest    v  prostoru  x*   a   na   každé   z  nich  co  ^  reálných  bodů 

Náš  svrchu  uvažovaný  komplex  T'  tvoří  tudíž  přechod  od  kom- 
plexu Hirstova  ke  komplexu  Thiemovu. 


*)  Rete,  Geometrie  der  Lage,  3.  vyd.,  III.  dí!,  pag.   175. 


XVII. 

Několik  drobností  chemických. 

Sděluje  docent  Dr.  Jaroslav  Milbauer. 
Předloženo  v  sezení  dne  11.  května  1906. 


Podávám  zde  několik  drobnějších  pozorování,  jež  během  svých 
prací  jsem  učinil  a  které  zde  shrnuji. 

a)  Krystalovaný  trichlorchromtripyriditi. 

K  pokusům  o  účinku  sulfokyanidu  draselnatého  na  kysličníky*, 
připravoval  jsem  také  sirník  chromitý,  chtěje  vysvětliti  reakci  pří- 
slušnou. Všechny  cesty  ku  přípravě  jeho  navržené  vedly  však  ku 
krystalované  hmotě,  která  se  sulfokjanidem  draselnatým  nereagovala. 
V  doměnce,  že  bude  možno  sraziti  sirník  chromitý  z  roztoku  chloridu 
chromitého  v  pyridinu,  byl  takový  připraven  a  s  bezvodým  sirníkem 
amonatým  i  plynným  sirovodíkem  uveden  ve  styk.  Nevypadl  však 
sirník  chromitý,  neboť  chrom  jest  zde  obsažen  ve  velmi  stálé  komplexní 
sloučenině,  jíž  popsal  Ppeifee  [Zeit.  f.  anorg.  Ch.  24.284].  Ostavením 
roztoku  chloridu  chromitého  v  pyridinu  nad  koncentrovanou  kyselinu 
sírovou  vypadly  jehličky  jemné  složení  CrCl3(C5H5N)3  trichlorchrom- 
tripyridin  dle  nomenklatury  Wernerovy. 

Získal  jsem  tuto  látku  ve  velkých  krystalech  tímto  způsobem: 

As  10  g  chloridu  chromitého  bezvodého  zahříváno  se  lOOcc  bez- 

vodého  pyridinu  na  zpětném  chladiči  do  úplného  rozpuštění,  což  trvalo 

as  3  hod.     Pak    přidány   po  ochlazení   další  4  g  chloridu   chromitého 

a  vařeno  opět  po  2  hodiny.    Během  té  doby  počnou  v  tekutině  růsti 


*)  Kozpravy  České  Akademie  XIII.  8. 
Věstník  král.  české  spol.  nauk.  Třída  11- 


2  XVII.   Jaroslav  Milbauer: 

krystaly.  Po  vychladnutí  odssáty  jednotlivé  krystalky  až  0,8  cm 
dlouhé,  po  případe  i  velké  dräzy  na  destičce  Wittově,  promyty  horkou 
vodou,  lihem  a  na  konec  etherem,  sušeny  při  98°C  krátkou  dobu.*) 
Hustota  jejich  ve  vodě  při  20°C  ze  tří  určení  nalezena  1,457. 

Laskavostí  p.  Doc.  Dr.  Františka  Slavíka  byla  mi  dána  k  dispo- 
sici tato  data  krystalografická: 

Krystaly,  svrchu  vyznačenou  cestou  připravené  jsou  trojklonné 
sloupce  protáhlé  dle  osy  brachidiagouálné  nebo  tvary  skoro  isometrické; 
převládají  tvary  ((011)  (OIl)  P' oo. 'P  oo,  v  pásmu  vertikálném  hlavně 
(UC)  1Î0)  100)  od' P.  cc  P.'  oo  P  5d  .  Reflexy  ploch  špatné.  Štípatelnost 
dosti  dokonalá  podle  co  P  œ  ;  ve  štěpných  lupíncích  svírá  pr&mět  osy 
menší  optické  plasticity  s  vertikálou  na  přední  ploše  (100)  úhel 
3P  v  právo  nahoře  a  v  levo  dole.  Pleochroismus  je  značný:  směr 
menší  optické  elasticity  jest  průhledný  barvou  světleji  zelenou  s  od- 
stínem poněkud  do  žlutá,  s  menší  absorbcí,  směr  k  němu  kolmý 
(negativní)  je  méně  prosvitný,  temně  zelený  bez  odstínu  do  žlutá. 

Ze  stanoviska  krystalografického  bylo  zajímavo  zjistiti,  zda  pů- 
sobí přistoupení  jedné  neb  více  skupin  methylových  do  jádra  pyridino- 
vého na  tvar  krystalů.  I  zkoušel  jsem  s  a-pikolinem,  zda  by  nevznikly 
krystaly  touto  cestou  Rozpustnost  chloridu  chromitého  v  látce  té 
byla  však  veliká,  tvořil  se  hustý  zelený  olej,  z  něhož  ochlazením 
enom  mikroskopicky  jemné  krystaly  vyrostly.  V  chinolinu  je  též 
chlorid  chromitý  rozpustný,  avšak  roztok  vařením  vylučuje  černé  ne- 
zhledné   mazy. 

b)  Jednoduchá  příprava  dirliodanzinkdipyridinu. 

Obíraje  se  delší  čas  vyhledáváním  methody  ku  pohodlnému  sta- 
novení zinku  narazil  jsem  na  tuto  sloučeninu. 

Látku  tu  myslím  měl  pod  rukou  prvně  Edinger,  nebot  ve  svém 
patentu  (D.  P.  86.148z  28.  března  1895,  tř.  12)  praví,  žerhodanidy  pyri- 
dinu skytají  s  rhodanidy  zinku  a  vizmutu  krystalované  sloučeniny,  které 
mohou  být  užitečný  pro  therapeutické  účely.  Velká  práce  Grossian- 
NovA  (Ber.  38.  559)  uvádí  sloučeninu  Zn  (CNS)2  (C5H5N)2,  připravenou 
z  rhodanidu  pyridinu  a  rhodanidu  zinku. 

Velmi  jednoduchým  způsobem  dospěl  jsem  k  této  sloučenině,  když 
přidal  jsem  ku  roztoku  síranu  zinečnatého  rhodanid  draselnatý  a  py- 
ridin; tekutinu  u  vzniklou  sedlinou,  jež  jest  v  podstatě  hydrát  zineč- 


*)  Obsahovaly  13,  157o  Cr  oproti  theoretickým  13,  27o.  Látka  pro  analysu 
rozkládána  zředěnou  kyselinou  sírovou  (1:1)  pod  tlakem  při  180"  C. 


Několik  drobností  chemických.  3 

natý,  vařil  jsem  po  delší  čas  a  filtrát  ponechal  ochladnutí.  Vykrysta- 
lovala  látka  tato  v  jemných  jehličkách. 

Však  vzniká  ihned,  když  do  silně  zředěného  vroucího  roztoku 
rhodanidu  amonatého  neb  draselnatého  přidáme  něco  pyridinu  a  ka- 
peme zředěný  roztok  síranu  zinečuatého,  až  počne  se  tekutina  ne- 
patrně kalit  a  vaříme-li  dále  as  Y2  hodiny.  Skoro  veškerý  zinek  vy- 
loučí se  v  podobě  jemných  jehel  této  sloučeniny.  Látku  možno  téměř 
beze  ztrát  promývat  studenou  vodou.  Rozpustná  je  dobře  v  líhu. 
Při  analyse*)  vykazovala: 

Nalezeno  Theorie  pro  Zn  (CNS),  (C5H5N)2 

Zn 19,2»/o     19,37o  19,257o 

C,H,N     .    .    .    .46,47o     44,67o  46,577o 

CNS     ....    .  34,2»/o    34.67o  34,187o 

99,87o     98,57o  100,007o 

Zkouším,  zda  látky  té  dá  se  užít  k  účelům  analytickým. 

c.)  Příprava  chloridu  chromitéhd^^)  (pokus  demonstrační.) 

Demabçay  v  Comptes  rendus  104.  111  popsal  přípravu  chloridu 
chromitého  z  kysličníku  chromitého  žíháním  v  parách  chloridu  uhliči- 
tého. Velmi  instruktivním  způsobem  pro  přednášky  lze  reakci  tuto 
ukázati  následujícím  způsobem  : 

Upravme  si  rouru  z  tvrdého  skla,  jež  má  dvě  kulovité  rozšiřeniny. 
Do  jedné  z  nich  dáme  kyprý  k  y  s  1  i  č  n  í  k  c  h  r  o  m  i  t  ý,  získaný  mírným 
žíháním  chromanu  amonatého.  Do  druhé  rozšiřeniny  vpravíme  něco 
chloridu  uhličitého.  Konec  roury  uzavřeme  korkovou  zátkou  a  druhý 
jen  volně  vatou.  Na  to  rozpálíme  kysličník  chromitý  do  červeného 
žáru  ostrým  kahanem  s  komínkem  a  chlorid  uhličitý  uvedeme  skoro 
do  varu  malým  plaménkem.  Po  krátkém  čase  jest  celá  roura  povle- 
čena vytvořeným  chloridem  chromitým,  který  v  některých  partiích 
hlavně  v  kulovité  roršířenině  jeví  se  v  krásných  fialových  krystalech. 

d)  Tetramethyliumplatinkyanid 

Ku  přípravě  této  látky  dosud  neznámé  postupováno  obvyklým 
způsobem  přípravy  platinokyanidů,  jak  ji  byl  popsal  Quadrat  (Ann. 
d.  Chemie  63.  164). 


*)  Zinek  stanoven  přímým  spálením,  žíháním  a  vážením  ZnO.  Pyridin  od- 
desiltován  s  louhem  a  titrován  na  patentní  modr  dle  methody,  kterou  popsali  jsme 
s  VI.  Stánkem  (Z.  f.  anal.  Ch.  1903.  215)  Rhodan  určen  titrací  dle  Volharda. 

**)  Případně  i  jiných  chloridů. 


4  XVII.   Jaroslav  Milbauer: 

Tetramethyliumhydroxyd  neutralysován  volnou  kyselinou  platino- 
kyanovodíkovou  (získaná  z  mědnaté  sole  sirovodíkem)  na  lakmus,  roztok 
sfiltrovaný  pak  ponechán  volné  krystalisaci.  Vzniklá  látka  mela 
složení  : 

Theorie  pro  [NCCHa)^^ 
Nalezeno  :  Pt  [CN]^ 

[N(CH3)J, 33,3%  -  32,97o 

Pt 43,77o  44,l«/o  43,8% 

[CN], ■  23,4%  -  23,3% 

100,4^0  100,0% 

Analysa  provedena  takto:  Platina  stanovena  prostým  vyžíháním 
a  vážením  co  takové,  dusík  tetramethylia  oddestilován  do  titrované 
kyseliny  ve  formě  trimethylaminu  z  látky  opatrně  tavené  s  pevným 
hydroxydem  draselnatým  v  proudu  vodíka,  cyan  určen  ve  formě 
Agg  Pt  (CN)j  titrací  dusičnanem  stříbrnatým  dle  Mohra  na  chroman 
jako  indikátor. 

Tetramethyliumplatinkyanid  jeví  se  v  hesbarvých  krystalech, 
snadno  rozpustných  v  chladné  vodě.  Žíháním  se  rozkládá  a  zbývá 
platina.  V  unikajících  splodinách  jeví  se  patrný  zápachem  trimethylamin. 
Dusičnan  střibrnatý  sráží  kvantitativně  platinokyanid  stříbrnatý.  Zají- 
mavým je,  že  platinokyanid  tetramethylia  nejeví  dichroismus,  není 
triboluminiscenČní,  ačkoliv  složky  jeho,  tetramethylium  i  platino- 
kyanovodíková  kyselina  zdají  se  vlastnosti  tyto  podporovati  (Viz 
Trautz:  Zeit.  f.  physik.  Ch.  1905  39.  a  násl.)  Ozářen  rtuťovou 
lampou  elektrickou  nejeví  fosforescenci,  neotáčí  též  v  roztoku  rovinu 
světla  polarisovaného. 

O  látce  ze  stanoviska  krystalografického  bylo  mi  laskavostí 
p.  Doc.  Dr.  Fr.  Slavíka  sděleno  následující  : 

Krystaly  čiré,  tabulkovité,  souměrnosti  jednoklonné  hemimorfní 
(monoklinicky  sfenoidické).  Kej rozšířenějším  párem  ploch  jest  klino- 
pinakoid.  Poměr  parametrů  a  úhel  meziosní  jsou  : 

d,:h:c  —  0,9968  :  1 :  0,6729 
/3=:59"35V/. 

Symetrie  nižší,  sfenoidická,  jest  naznačena  tím,  že  z  ploch  základního 
polojehlanu  záporného  p'  (viz  obrazec)  je  vždy  vyvinuta  jen  levá 
nahoře  i  dole,  ze  základního  positivního  polojehlanu  s,  jen  polovina 
pravá.  Hranol  základní  vyvinut  nejčastěji  oběma  polovinami,  někdy 
jen  levou.  Celkem  pozorovány  tvary  : 


Několik  drobností  chemických.  ;5 

h     (010)  oo  P  oo 

m  (110)  oo  P' 
m'(lIO)^'P 
p'  (lil)  —  P' 
s    (111) P' 

v     (ÍOl)Poo 

Plochy  h,  p',  nť  jsou  vyvinuty  vždy,  m  chybí  zřídka,  s  vyskytlo  se 
pouze  na  jednom,  v  na  dvou  krystalech.  Poměrná  velikost  ploch  je 
nejčastěji  jak  znázorněno  na  připojeném  obrazci,  h  převládá  daleko 
nad  ostatními  a  podle  ní  jsou  krystaly  tabulkovité,  v  postranním 
omezení  bud  p'  a  m  m'  jsou  v  rovnováze  anebo  jedno  z  obojího 
poněkud  převládá,  častěji  p'  než  mm'.  Pásmo  b  :  v  :  s  je  podřízené 
vyvinuto  neb  chybí  zcela  a  obrys  tabulek  je  pak  dosti  ostře  rhom- 
boidální. 

Plochy   h   a   mm'   reflektují   někdy    dosti  dobře,    většinou  však 
jest  jakost   ploch  méně  dobrá,   plochy  s  a  v  měřeny   pouze  na  třpyt. 

Úhlová  data  jsou  : 


Méřeuo  : 

Vypočteno  : 

Hran  měřeno 

b    (010) 

:w(110) 

*    490  19' 

— 

4 

:p'(líl) 

MllöSSVs' 

— 

8 

m'  (110)  : 

:p'(lll) 

*    Sö'^öö' 

— 

1 

m  (110)  : 

:p'{lll) 

71M3' 

70M8' 

2 

b  (010): 

s   (111) 

57M7' 

56^337/ 

1 

v  (101) 

89<^31' 

90°    0' 

4 

Dále  změřeny  v  mikroskopu  s  nitkovým  křížem  v  okularu  plošné 
úhly  mezi  hranami  převládajících  ploch  klinopinakoidových  s  ostatními: 


Měřeno  : 

Vypočteno  : 

[010:  110]:  [010: 

1Î1] 

144° 

143°-52' 

:  [010  : 

101] 

100° 

101°    47/ 

Štépnost  podle  klinopinakoidů  jest  nedokonalá.  Jelikož  sloučenina 
není  v  roztoku  aktivní,  náleží  k  téže  kategorii  hmot  jako  síran 
lithnatý  Lio  SO^ .  Hg  O  (dle  Scacchiho)  a  dibenzoyl  dioxystilben  (iso- 
benzil)  Cgg  Hj^  0^  (dle  Browmana),  totiž  takových,  které  při  symetrii 
krystalové  stejné  jako  kyselina  vinná,  vinany,  mléčný  a  třtinový 
cukr  nejeví  optické  aktivity. 


6  XVII.   Jaroslav  Milbauer: 

Dvojlom  jest  velmi  silný. 

Optická  orientace:  Směr  zhášení,  jenž  jeví  větší  exponent 
lomu  (-]-),  svírá  na  klinopinakoidu  s  vertikálou  úhel  59°  v  před  dolů, 
spadá  tudíž  approximativně  v  jedno  s  klinodiagonalou  ;  směr  o  menším 
exponentu  lomu  ( — )  pak  prochází  tupým  úhlem  ß  od  předu  nahoře 
do  zadu  dolů,  svíraje  s  vertikálou  úhel  31^  v  předu. 


Obr.  1. 


Obr.  2. 


e)  Srovnám  ItolorimetricM  roztoku  médi  a  niklu. 

O  sloučeninách  nikelnatých  jest  známo,  že  skytají  s  amoniakem 
modré  roztoky  podobného  odstínu  jako  měd.  V  obojích  předpokládají 
se  hexaminové  sole  dle  théorie  Wernerovy  typu  X,  [Ní(NH3)r]  a  X2 
[Cu  (NH3)g],  jichž  komplexní  ionty  nejsou  stejně  sytě  modré.  Každému 
analytikovi  je  to  známou  věcí,  bližší  srovnání  však  učiněno  nebylo. 

Za  tím  účelem  byly  připraveny  čisté  roztoky  solí  měďnatých  a  nikel- 
natých o  stejném  aniontu  (hodnota  jejich  kontrolována  elektrolyticky), 
a  srovnávány  v  kolorimetru  Krussově  s  hranolem  Lummer-Brodhuno- 
vým.  Přípravě  sloučenin  nikelnatých  věnována  zvláštní  péče,  neboť 
shledáno,  že  přítomnost  nepatrných  sledů  kobaltnatých  solí  způsobo- 
vala při  přesycení  amoniakem  zvláštní  odstín  do  červena.  Takové  roz- 
toky   dlouhým    stáním    usadily    načervenalou    sedlinu,    v   níž    zjištěn 


Nékolik  drobností  chemických.  7 

kobalt.  Ku  čištění  využito   hlavně  reakce  Liebigovy   a  vícenásobného 
překrystalování. 

Postup  při  práci  byl  jinak  týž,  jaký  popsal  jsem  společné  s  VI, 
Stánkem   ve   Věstníku  král.   č.   spol.    nauk   letošního   roku    ve   studii 
o  kolorimetrii  mědi. 
a)  Roztoky  síranů. 

ViqII    amoniakálný    nikelnatý:    1,404  g  NiSO^.    7aq  rozpuštěno 
v  10"''  vody  a  doplněno  konc.  amoniakem  na  100"  . 
7iooû  amoniakálný  mědnatý:  0,1248  g    CuSO^.    5aq  rozpuštěno 
v  10"  vody,  a  doplněno  jako  předešle. 

Při  vyrovnání  do  stejných  intensit  odečteno  pro  nikelnatý  roztok 
1 5  mm  a  měďnatý  8,0  mm  (střed). 

Z  těchto  čísel  plyne  poměr  1:  17,3.*) 

Roztoky  jiné  koncentrace  nešly  dobře  srovnávat,  tak  zředěnější 
než  uvedené  měly  odstíny  příliš  se  různící,  totéž  ještě  větší  měrou 
platilo  pro  koncentrovanější.  Nikelnaté  vždy  měly  ton  violový,  měd- 
naté  zelenomodrý. 

/3)  Roztoky   dusičnanů: 

Yio^i  nikelnatý:  1,453  g  Ni(N03)2.    6aq  rozpuštěno  v  lO^*"  vody 
a  doplněno  amoniakem. 

Yioo^i  Diědnatý:  0,1478  g  CuCNOg).^.  6aq  rozpuštěno  jako  dřív. 
Při    vyrovnání   do   stejné   intensity   pro  vrstvy    15  mm   roztoku 
nikelnatého  a  7  mm  (střed)  měďnatého  vypočten  poměr  1 :  19,7. 
y)  Roztoky  chloridů. 

Vioii  nikelnatý:  1,189  NiClo.  6aq  rozpuštěno  v  10"  vody  a  do- 
plněn do  100"  amoniakem. 

Yioo'i  měďnatý:  0,1353  g  CuCL.  2aq  rozpuštěno  jako  předešle. 
Stejné    intensity  daly   vrstvy   15  mm  (Ni)  a  7  mm  (střed)  (Cu). 
Vypočten  poměr  1 :  19,7. 

I  při  ß)  a  y)  bylo  nejpříhodnější  srovnávání  roztoků  uvedené 
koncentrace  z  důvodů  stejných  jaké  při  a)  vytknuty. 
Vypočtené  poměry  jsou  přibližně  stejné.  Praví  nám,  že  vliv  aniontu 
není  skoro  žádný,  že  1  díl  mědi  jako  komplexní  iont  amoniakový 
dává  v  stejném  objemu  touž  intensitu  zbarvení  jako  přibližně  18  dílů 
niklu  v  témž  iontu. 


")  Vypočteno  dle  úměry: 

0,0318  X  8  :  0,2936  X  15  =  1   :  x 

0,0318 V2000  m-  v.  Cu 

0,2935 V200  ™-  v.  M 


8  XVII.   Jaroslav  Milbauer:   Několik  drobností  chemických. 

Zkouška  amoniakem  v  solích  nikelnatých  jest 
velmi  málo  citlivou  u  srovnání  smédnatými;  kdežto  Vioo'^ 
nikelnaté  roztoky  s  nadbytkem  amoniaku  jsou  téměř  bezbarvé,  ještě 
^/^oooU  médnaté  za  těchto  okolností  modrozelené. 

f)  Zbarvení  perliček  solemi  praseodymu  a  neodymu. 

V  analytických  učebnicích  i  těch  nejnovějších  bývají  dosud  uvá- 
děny zbarvení  perliček  pro  starý  didym,  jež  jsou  bezbarvé,  v  nasy- 
cení slabě  violové.  Dostalo  se  mi  laskavostí  p.  prof.  Brauneba.  něco 
čistých  síranů  neodymu  a  praseodymu  ku  pokusům  pro  práci,  uveřej- 
něnou v  Rozpravách  české  Akademie  XV.   13. 

Mohl  jsem  z  části  zbytku  provésti  zkoušky  perličkami.  Preparáty 
tyto  daly  následující  zbarvení: 

Síran  neodymu 

v  boraxové  perličce  jak  v  oxydačním  tak  v  redukčním 
bezbarvá,  po  silném  nasycení  slabě  modrá,  améthy- 
ste v  á. 

ve  fosforečné  totéž  co  v  boraxové. 

Síran  praseodymu 

v  boraxové  perličce  v  redukčním   plamenu   při   velkém  na- 
sycení žlutězelená,  v  oxydačním  zelená; 
ve  fosforečné  perličce  totéž  co  v  boraxu. 

Dáme-li  obé  perličky  boraxové  v  oxydačním  plameni  získané  za 
sebe,  tu  propouští,  podobně  jako  při  roztocích  pozorováno,  čistě  bílé 
světlo. 

Z  chemické  laboratoře 
c.  k.  české  vysoké  školy  technické. 


XVIII. 

Voiiäufiger  Bericht  über  das  Golderzvorkommen  von 

Kasejovic. 

Yon  Prof.  A.  Hofmann. 
Vorgelegt  in  der  Sitzung  am  11.  Mai  1906. 


Schon  im  18.  und  19.  Jahrhunderte  wurde  bei  Kasejovic  Gold 
gewonnen,  und  wie  überall,  zuerst  in  Seifen,  später  auf  vorgefundenen 
Gängen,  in  v/elchen  d;is  Gold  im  Quarz  nicht  gar  reichlich  verteilt  war. 

In  den  ersten  Jahren  dieses  Jahrhundertes  wurden  die  Gruben, 
insbesondere  der  Jakobschacht,  abermals  gewältigt  und  Proben  aus 
den  aufgeschlossenen  Quarzgängen  der  Prüfung  unterworfen.  Von  den 
Alten  werden  laut  Urkunden  Durchschnitthalte  von  circa  4  Gramm 
pro  Tonne  angegeben,  welcher  Halt  natürlich  nicht  ausreichte,  den 
kostspieligen  Grubenbau  zu  betreiben  und  allenfalls  noch  einen  Ge- 
winn zu  erzielen. 

Die  neueren  Proben  ergaben  aber  viel  höhere  Halte,  von  welchen 
manche  so  hoch  waren,  dasz  unwillkürlich  die  Annahme  platzgreifen 
musste,  die  Proben  seien  von  besonders  für  diesen  Zweck  gewählten 
Stücken  entnommen  und  nicht  von  Erzen  im  technischen  Sinne.  Bei 
einer  kommissionellen  Erhebung  im  Monate  April  1.  J.  hatte  ich 
Gelegenheit,  die  Erze  und  auch  den  Bergbau  kennen  zu  lernen.  Ich 
war  nicht  wenig  übeirascht,  als  ich  auf  der  Erzhalde  des  Jakob- 
schachtes am  ersten  Quarzstück  ein  unansehnliches,  bleigraues  Mineral 
bemerkte,  das  ich  als  Nagyagit  oder  ein  dem  Nagyagit  ähnliches 
Mineral  ansprechen  musste,  worüber  ich  mich  später  durch  eine  ganz 
oberflächliche  Piüfung  betreffs  der  Anwesenheit  von  Tellur,  Blei  und 
Gold  überzeugt  habe. 

Sitzber.  der  kön.  böhm.  Ges.  der  Wiss.    II.  Classe.  1 


2    XVIII.   A.  Hofmann:  Bericht  über  das  Golderzvorkommen  von  Kasejovic. 

Der  höhere  Goldhalt  der  neueren  Proben  wäre  mithin  auf  dieses 
letztere  Erz  zurückzuführen,  welches  die  Alten  nicht  kannten  und  nur 
auf  das  in  demselben  reduzierte  Gold  im  „Hute"  (hier  könnte  man 
mit  vollem  Rechte  im  „goldenen  Hute"  sagen)  arbeiteten  und  durch 
den  gewöhnlichen  Prozesz  durch  Sichern  gewannen. 

Aber  nicht  nur  der  Nagyagit  allein,  auch  andere  Tellurgold- 
und  Tellurgoldsilber-Mineralien  scheinen  in  den  Gängen  einzubrechen 
und  müssen  in  erster  Linie  genaue  Analysen  durchgeführt  werden, 
um  näheres  über  diese  Erze  und  Minerale  sagen  zu  können  ;  vorlie- 
gende Zeilen  wurden  nur  zum  Zwecke  der  Wahrung  der  Priorität 
verfasst. 

Zu  dieser  Arbeit  werden  dann  auch  die  Resultate  der  montan- 
geologischen Verhältnisse,  die  aus  dem  Studium  dieser  Erzgänge  und 
des  ganzen  Schurfterrains  sich  ergeben,  niedergelegt  werden. 

Das  Vorkommen  dieser  Erzgänge  ist  abgesehen  von  der  national- 
oekonomischen  Seite,  die  auch  erst  erwiesen  werden  musz,  von 
besonderem  wissenschaftlichem  Interesse,  da  derlei  Tellurgolderze  bis 
nun  nur  im  engen  geologischen  Verbände  mit  tertiaeren  Eruptivge- 
steinen, insbesondere  Trachyten,  Daciten  etc.  stehend,  beobachtet 
wurden. 

Im  vorliegenden  Falle  brechen  die  Erzgänge  am  Kontakte  zwi- 
schen Gneis  und  Granit  ein,  und  es  ist  ihre  Entstehung  und  Bildung 
nur  als  die  letzten  Nachklänge  der  Granit-Eruption  aufzufassen. 

Příbram,  9.  Mai  1906. 


XIX. 

Kermincola  kermesina  ii.  gn.  n.  sp.,  imd  physokermina 
n.  sp.,  neue  Mikioendosymbiotiker  der  Cocciden. 

Von  Dr.  K.  Šulc.  (Ostrau-Michalkowitz.) 

Mit  2  Textfiguren. 

Vorgelegt  in  der  Sitzung  am  6.  Juli  1906. 


Bei  Gelegenheit  anatomischer  Untersuchungen  der  Cocciden, 
stiess  ich  seiner  Zeit  in  der  Körperflüssigkeit  von  Kermès  quercus  L. 
an  eigentümliche  stäbchenförmige  Organismen,  welche  in  einem  jeden 
Individuum  massenhaft  vorhanden  waren.  Ich  will  sie  vorläufig  als 
Kermincola  bezeichnen  und  im  Nachfolgenden  kurz  beschreiben. 


Kermincola  kermesina  n.  g.  n.  sp. 

Die  Organismen  sind  in  der  Regel  von  länglicher  Form,  0-02  mm 
lang,  0'004  mm  breit;  die  Seiten  parallel,  das  eine  Ende  breit  abge- 
rundet oder  allmälich  von  den  Seiten  nach  hinten  abgestutzt,  das 
andere  Ende  rasch  verschmälert  und  zipfelartig  ausgezogen  (O'OOS  mm)  ; 
die  Farbe  in  vivo  ist  licht  weingelb,  oder  auch  wasserklar,  das  ausge- 
zogene Ende  und  die  schmale  perifere  Zone  fast  durchsichtig.  Was 
die  Fixation  und  Färbung  anbelangt,  so  wurden  die  Organismen  ein- 
fach auf  Deckgläschen,  wie  Bactérien  übertragen  dreimal  durch 
Spiritusflamme  durchgezogen,  mit  wässeriger  Fuchsinlösung  gefärbt, 
der  Überschuss  der  Farbe  mit  Wasser  abgespült,  dann  folgte  die 
übliche    Trocknung     des    Präparates,     Terpentinoel,     Canadabalsam. 

Sitzber.  d.  kön.  böhm,  Ges.  d.  Wiss.    II.  Classe.  1 


2  XIX.   K.  Šulc: 

An  solchen  fixirten  Präparaten  zeigte  sich  ein  dichtes,  gutgefärbtes, 
feinkörniges  Cytoplasma,  dessen  Körnchen  weder  als  Stärke  noch 
als  Glycogen  reagirten;  eine  schmale  Zone  an  der  Periferie  und  das 
verlängerte  Ende  blieben  fast  ungefärbt.  In  der  Mitte  des  Körpers 
liegt  ein  grosser  rundlicher,  bläschenförmiger  Kern  von  0003  mm 
im  Durchmesser,  der  daher  die  ganze  Leibesbreite  vollkommen  ein- 
nimmt. 

Nicht  selten  ist  der  Kern  noch  länger.     Bei  einigen  Individuen 
tritt  auch  deutlich  ein  Kernkörperchen  hervor. 


m 


f) 


3, 

Abbild.  I.  Kermincola  kermesina  ng    u.  sp.  1.  die  häutigste  Form.  2.  Eine  vorne 
breitere  Form,    3.  Ein  sehr  langes   Individuum    mit   drei  Kernen.    4.  Das  ausge- 
zogene   Ende  zweizackig.     5.    Ein    kurzes  Individuum  in   Knospung.     6.   Seiten- 
knospung  bei  einem  langen  Individuum. 


Von  dieser  durchschnittlichen  Form  fand  ich  viele  Abweichungen; 
so  z.  B.  Individuen,  wo  der  Kern  nicht  in  der  Mitte  lag,  sondern 
mehr  einem  Pole  angenähert.  Dieser  Körperteil  war  dann  breiter  als 
der  kernlose.  Seltener  kamen  zum  Vorschein  Individuen  mit  2  bis 
4  Kernen,  welche  demenstpräcliend  zweimal  bis  viermal  länger  waren 
(0'04— 0'06  mm)  bei  ursprünglicher  Breite  von  0004  mm.  Bei  manchen 
Individuen  war  das  ziepfelartige  Körperende  oft  mehr  oder  weniger 
verlängert  und  nicht  selten  auch  zweizackig  gespaltet.  Bei  einem 
langen  dreikernigen  Individuum  fand  ich  eine  spindelförmige  kernlose 
Knospe,  die  einer  Längsseite  entsprosste,  bei  einigen  anderen,  kurzen 
einkernigen    Exemplaren    wieder   eine   kernlose   Knospe   die  sich  am 


Kermincola  kermesina  n.  gn.  n    sp.,  und  physokermiaa  n.  sp  3 

Ende  in  der  Längsachse  des  Körpers    abschnüite,    Liemals   aber   ge- 
lang es  mir  Kernfiguren  zu  constatiren. 

Die  Organismen  zeigten  in  der  physiologischen  Lösung  keine 
Bewegung. 

Sitz  und  Fundstätte  der  Kermincola  kermesina  ist  die  Leibeshöhle 
und  Leibesflüssigkeit  von  Kermès  quercus  L.  Die  Wirthtiere  waren 
dabei  gesund,  nicht  schimmelig,  die  einzelnen  Organe  nicht  alterirt; 
ich  fand  weder  Atrophie  noch  Zellendegeneration.  Die  Eibilduug  und 
Eiablage  gieng  normaler  Weise  vor  sich.  —  Aus  allen  diesen  Gründen 
sowie  aus  dem  regelmässigen  Vorkommen  der  massenhaften  Invasion 
der  Organismen  in  einem  jeden  untersuchten  Individuum  lässt  an  eine 
Symbiose  schliessen,  deren  physiologische  Deutung  derzeit  unerklärt 
bleibt. 

Soweit  ich  mich  überzeugen  konáte,  waren  die  Kermincolen  im 
zweiten  und  dritten  weiblichen  Stadium  zu  finden;  die  männlichen 
Larven,  Puppen  und  Männchen  selbst  habe  ich  nicht  untersucht  ;  in  Em- 
bryonen und  abgelegten  Eiern  habe  ich  sie  nicht  gefunden. 

Was  die  systematische  Stellung  der  Kermincola  anbelangt,  war 
ich  im  Unklaren,  ob  sich  hier  um  mycotische  Elemente  oder  gewisse 
entwicklungsgechichtliche  Stadien  vielleicht  der  Coccidien  handle. 

Nach  der  Meinung  des  Herrn  Prof.  Dr.  F.  Vejdovský,  Vorstand 
des  zoolog.  Institutes  der  böhmischen  Universität  in  Prag,  welchem 
ich  meine  Befunde  sowohl  in  Praeparaten  als  in  lebendem  Zustande 
vorgelegt  habe,  handelt  es  sich  hier  höchstwahrscheinlich  um  Sac- 
charomyceten  oder  ähnliche  Entwicklungsformen. 

Derselben  Meinung  ist  auch  Herr  Prof.  Dr.  B.  Němec,  Vorstand 
des  pflanzenphysiologischen  Institutes  der  böhmischen  Universität  in 
Prag,  welcher  mir  versprach,  die  eventuellen  Kulturen  zu  versuchen 
und  die  Sache  namentlich  vom  pflauzenphysiologischen  Staudpunkte 
auf  den  Kern  zu  nehmen. 

Es  ist  jedoch  schwer  schon  heutzutage  den  endgültigen  Schluss 
zu  fassen,  da  Beobachtungen  sowohl  über  das  Eindringen  in  den 
Insectenkörper,  als  über  die  ganze  Entwicklung,  eventuelle  Sporu- 
lation, und  über  die  physiologische  Bedeutung  der  Lebensweise  fehlen. 

Der  Zweck  dieser  Zeilen  eines  Landarztes  und  dazu  leider 
auch  noch  Kassenarztes,  dem  jede  freie  Zeit  mangelt,  kann  nur  der 
sein,  vorläufig  auf  die  besprochenen  hochinteressanten  Erscheinungen 
Aufmerksamkeit  zu  lenken  —  und  erst  später  nach  eingehendem 
Studium  der  Entwicklung  und  Physiologie  an  eine  umfassende  Bear- 
beitung heranzutreten. 


4  XIX.  K.  Sulc: 

N.  B.  Um  denen,  die  sich  vielleicht  um  das  eben  Gesagte  in- 
teressiren  würden,  die  Sache  und  den  Fund  des  Kermès  quercus  L- 
zu  erleichtern,  theile  ich  gleichzeitig  in  kurzen  Umrissen  die  heut- 
zutage noch  unvollständig  bekannte  Lebensweise  des  Coccus  mit. 

Die  erwachsenen  befruchteten  Weibchen  sind  im  Juni  zu  suchen  ; 
sie  sitzen  unbeweglich  oft  in  sehr  grosser  Zahl  in  Rindenrissen  am 
Stamme  der  Eichen  in  Form  kleiner  Kügelchen,  welche  circa  4  mm 
im  Durchmesser  haben.  Die  Oberfläche  ist  glatt,  glänzend  oder  fein 
bestaubt,  die  Grund-Farbe  rothbraun,  mit  7 — 8  sepienbraunen  Quer- 
streifen oder  auch  ganz  schwarzbraun.  Die  abgelegten  Eier  schützt 
und  bedeckt  das  Weibchen  mit  seinem  Körper.  Die  Larven  (das  erste 
Stadium)  erscheinen  Ende  Juni;  sie  sind  beweglich  —  und  begeben 
sich  auf  junge  Aeste  und  Blätter.  Die  weitere  Entwickelung  ist  beim 
Männchen  und  beim  Weibchen  verschieden. 

Die  weiblichen  Larven  bleiben  nach  der  ersten  Häutung  (zweites 
Stadium)  Ende  Sommer  unbeweglich  am  Stamme  sitzen  und  bedecken 
sich  mit  einem  wachsartigen  Flaume.  Die  zweite  Häutung,  die  das 
dritte  (letzte)  und  gescblechtsreife  Stadium  liefert,  erfolgt  je  nach  der 
Witterung  Ende  Mai,  des  nächsten  Jahres.  Zu  dieser  Zeit  vollzieht 
sich  auch  die  Kopula. 

Das  männliche  zweite  Stadium  bleibt  beweglich,  hat  gut  ent- 
wickelte Fusse,  überwintert  kahl,  und  versteckt  unter  dem  Moose  am 
Stamme  oder  in  den  Rinderissen.  Am  ersten  schönen  sonnigen  Früh- 
lingstage (heuer  z.  B.  am  10.  April)  erscheinen  sie  auf  einmal  mas- 
senhaft auf  der  Oberfläche  des  Stammes  herumkriechend.  —  Sie 
suchen  sich  einen  neuen  Schlupfwinkel  und  secernieren  hier  in  einen 
oder  zwei  Tagen  einen  wachshaarigen  dichten  Kokon,  in  welchem 
sie  circa  4—6  Wochen  verbleiben,  um  das  dritte  (Pronympha),  dann 
vierte  (Nympha)  und  fünfte  Stadium  durchzumachen.  Das  fünfte 
Stadium  ist  das  gescblechtsreife  Männchen,  welches  bald  die  Stätte 
verlässt  und  zur  Kopula  schreitet.  —  Eg  ist  bisher  unbeschrieben. 
Der  Farbe  nach  ist  das  Männchen  rotbraun,  hat  6  Augenpaare,  ent- 
wickelte Flügel  und  Haltères,  nach  hinten  allmählig  verschmälertes 
Abdomen,  welches  am  7.  Segmente  zwei  dünne  lange  Cerochaeten 
führt.  Der  Penis  ist  mittellang,  säbelförmig  nach  unten  gekrümmt. 

Kermès  ist  sehr  wenig  durch  die  gewöhnlich  bei  Cocciden  vor- 
kommenden Mycelien  von  Alternaria  tenuis  befallen,  die  Larven 
werden  dafür  in  Unmassen  von  Chilocoris  (Coccinellide)  verzehrt. 


Kermincola  kermesína  n.  gn.  n.  sp.,  und  physokermina  n.  sp.  ,5 

Meine  zum  Studium  herangezogene  Exemplare  entstammen  den 
Eichen,  die  reichlich  in  Wäldern  der  Excell.  gräfl.  Wilczeck'schen  Do- 
maine zu  P.  Ostrau  cultivirt  werden. 


Kermincola  physokermina  n.  sp. 

Angespornt  durch  den  Fund  der  Kermincola  Jcennesina  suchte 
ich  bei  anderen  Genera  und  fand  wirklich  beim  PhysoJcermes  ahietis  eine 
analoge  Form,  die  jedoch  in  Folge  seiner  abweichenden  Gestalt 
als   n.  sp.  gelten  soll. 


Vf 
Z. 


1 


Textbild  II.  Kermincola  physokermina  n.  sp.    1.  Tbräaenförmiges,  2.  spindel- 
fömiges  Individuum.  3.  4.  Dieselben  in  Knosp ung  begriffen. 


Sie  ist  kürzer  als  Kermincola  kermesina;  die  Länge  beträgt 
0  01  mm  bei  0*003  mm  Breite;  die  gewöhnlich  und  am  häufigsten 
vorkommenden  Exemplare  sind  thränenförmig  :  an  einem  Ende  breit 
abgerundet,  am  zweiten  lang  und  allmählig  ausgezogen  ;  es  finden  sich 
aber  auch  Formen,  die  sowohl  vorne  wie  auch  hinten  ausgezogen 
sind,  sodass  sie  spindelförmig  aussehen  ;  viele  Exemplare  zeigten 
Knospung.  Die  Knospen  waren  klein,  kernfrei  und  lagen  in  der  Längs- 
achse ;  Plasmanetz  ist  dicht,  es  färbt  sich  gut,  zeigt  manchmal  einige 
Vacuolen  und  Körnchen;  der  Kern  ist  sehr  gross,  relativ  grösser  als  bei 
Kermincola,  deutlich  gefärbt  und  abgegrenzt,  hat  ein  Kernchen,  welches 
dicht  an  seiner  Peripherie  steht. 

Eine  lichtere  Randzone  fehlt. 


6  XX.  F.  Yejdovshf: 

Kermincola  physoJcermhia  fand  ich  ebenfalls  nur  in  der  Leibes- 
flüssigkeit; die  Cocciden  waren  dadurch  nicht  im  geringsten  alterirt; 
sie  waren  gut  entwickelt,  nicht  schimmlig,  die  Organe  vollkommen 
gesund;  unter  ihnen  reichlich  abgelegte  Eier. 

Das  erwachsene  Physokermes  —  Weibchen  ist  an  Ahies  excelsa 
zwischen  den  Jahreswuchsen  im  Monate  Juni  zu  suchen. 

Schliesslich  spreche  ich  den  Herren  Prof.  Dr.  Fr.  Vejdovský 
und  Prof.  Dr.  B.  Němec  für  das  freundliche  Interesse  und  Informati- 
onen meinen  verbindlichsten  Dank  aus. 

Ostrau-Michalkowitz  am  20.  Juni  1906. 


XX. 

Bemerkungen  zum  Aufsatze  devS  Herrn  Dr.  K.  Šulc 
über  Kermincola  kermesina  etc. 

Von  F.  Vejdovský. 

Mit    einer   Textfigur. 
Vorgelegt  in  der  Sitzung  den  6.  Juli  1906 

Die  vorstehende  Mitteilung  des  Herrn  Dr.  K.  Šulc  ist  für  mich 
persönlich  von  besonderem  Interesse.  Die  hier  beschriebenen  Organismen 
erscheinen  meiner  Ansicht  nach  als  tatsächliche  Sprosspilze,  von  denen 
sie  sich  nur  durch  die  Eigentümlichkeit  unterscheiden,  dass  ihr  Kern 
ungemein  leicht,  sowohl  während  des  Lebens  als  mit  Hilfe  der  Fär- 
bungsmittel, nachweisbar  ist.  Bei  keinem  Sacharomyceten  lässt  sich 
der  Kern  —  vielleicht  noch  mit  Ausnahme  deren  Sporenkerne  — 
mit  allen  seinen  Strukturen  so  leicht  feststellen,  wie  bei  unserem 
„Kermincola".  Ich  habe  daher  nicht  nur  aus  diesem  Grunde  den  in 
Rede  stehenden  Organismen,  welche  mir  von  Šulc  sowohl  in  lebendem 
Zustande,  als  in  fixierten  Praeparaten  zur  Beurteilung  gesandt 
wurden,  meine  volle  Aufmerksamkeit  gewidmet,  sondern  auch  vornehmlich 
zu  dem  Zwecke,  um  deren  Organisation  mit  der  vom  Bacterium  gammari 
einem  Vergleiche  unterziehen  zu  können.  Der  letztgenannte  Organismus, 
bei  welchem  ich  bekanntlich  einen  unzweifelhaften  Kern  nachgewiesen 


Bemerkungen  zum  Aufsatze  d.  Dr.  K.  Šulc  über  Kermincola  kermesina  etc.    7 

habe,  *)  ist  nämlich  in  der  letzten  Zeit  Gegenstand  einer  lebhaften  Diskus- 
sion geworden  und  es  ist  bei  dieser  Gelegenheit  von  einer  Seite  die 
Vermutung  ausgesprochen  worden,  dass  man  es  im  Bacterium  gam- 
mari  wahrscheinlich  mit  einer  Form  der  Sacharomyceten  zu  tun 
habe.  Aus  diesem  Grunde  liegt  mir  die  "Verpflichtung  auf,  über  den 
Fortschritt  und  weitere  Entwicklung  der  Frage  zu  berichten.  Und  in 
dieser  Beziehung  muss  ich  von  vornherein  hervorheben,  dass  der  ein- 
gehende Vergleich  von  Bacterium  gammari  mit  „Kermincola''  zu 
dem  Resultate  führen  musste,  dass  von  einer  auch  annähernden  Ueber- 
einstimmung   zwischen   den   genannten   Organismen   keine   Rede   sein 


d 


kann,  dass  nämlich  der  erstgenannte  Organismus  eine  gewöhnliche 
Form  der  Spaltpilze  ist,  während  ,, Kermincola'^  nur  den  Sacharo- 
myceten eingereiht  werden  kann.  Indem  ich  nunmehr  auf  die  früheren 
Beschreibungen  und  Abbildungen  über  die  Organisation  und  Ent- 
wicklung von  Bacterium  gammari  in  den  angezogenen  Mitteilungen 
verweise,  will  ich  zu  dem  Berichte  von  Dr.  Šulc  einige,  den  Orga- 
nismus von  Kermincola  näher  beleuchtende  Angaben  beifügen,    sowie 


*)  Diese  Sitzungsberichte  (1900,  1903)  und  „CcntralMatt  für  Bactériologie 
und  Parasitenkucde"  (Abth.  II.  Bd.  VI.  1900  [Bemerkungen  über  den  Bau  und 
Eotwickl.  der  Bactérien]  und  Bd.  XL  1904  [Ueber  den  Kern  der  Bactérien  und 
seine  Teilung].) 


8  XX.  F.  VejdoYský  : 

gewisse  Vermutungen  über  die  biologische  Bedeutung  der  Symbiose 
beider  Organismen,  der  Cocciden  einerseits  und  Sacharomyceten 
andererseits  der  Ofifentlichlieit  zur  Diskussion  vorlegen.  Zu  diesem 
Zwecke  habe  ich  auch  einige  neue  Abbildungen  hergestellt,  in  denen 
die  Strukturen  unserer  Organismen  gewissermassen  deutlicher  her- 
vortreten. 

An  den  im  Wasser  kultivierten  Kermincolen  hebt  sich  die 
Zellmenbran  vom  Zellinhalte  meist  stark  ab  und  umgibt  dann  cysten- 
artig  die  innere  Substanz.*)  Diese  äussere  Membran  entspricht  offenbar 
dem,  was  Dr.  Šulc  als  „schmale  Zone  an  der  Peripherie"  bezeichnet. 

An  fixierten  Praeparaten  lässt  sich  die  bis  zur  Unkenntnis  durch- 
sichtig gewordene  Zellmembran  nur  bei  sehr  starken  Vergrösserungen 
nachweisen,  am  überzeugendsten  tritt  sie  im  lebenden  Zustande  und 
noch  besser  nach  der  Komanowskyschen  Färbungsmethode  hervor 
(Vergl  Textabb.  e,  /.)  Von  grösseren  Vakuolen  innerhalb  des  Cyto- 
plasraa  habe  ich  keine  Spur  gefunden.  An  fixierten  Praeparaten,  die 
mit  polychromem  Methylenblau  gefärbt  worden  waren,  erscheint  der 
Bau  des  Cytoplasmas  folgendermassen  (Textabb.  h,  c,  d).  Es  ist  eine 
rot  sich  färbende  Grundsubstanz  vorhanden,  in  welcher  zahlreiche 
blau  gefärbte  Körnchen  eingelagert  sind.  Diese  erscheinen  als  Knötchen 
der  netzig-alveolären  Strukturen,  die  allerdings  nicht  bei  allen  Indi- 
viduen gleichgestaltet  hervortreten.  Meist  sind  die  blauen  Körnchen 
auf  den  centralen  Plasmainhalt  beschränkt,  während  die  Netz-  und 
Alveolenstrukturen  grösstenteils  an  der  Peripherie  der  Zelle  verteilt 
erscheinen.  Mit  EH-methode  gefärbt,  erscheint  das  Cytoplasma  fast 
homogen  oder  feinkörnig  (Textabb.  a).  Ich  begnüge  mich  nur  mit 
Hinweis  auf  diese  Strukturen,  da  ich  überzeugt  bin,  dass  sich  die 
beschriebenen  Sprosspilze  demnächst  einer  eingehenden  Aufmerksam- 
keit der  Fachgenossen  erfreuen  werden. 

Der  Kern  gestaltet  sich  so,  wie  Dr.  Šulc  beschreibt;  er  ist 
bläschenförmig  mit  einem  homogenen  Kerusaft  erfüllt,  in  welchem 
ein  grosses,  mit  allen  Methoden  dunkel  sich  färbendes  Kernkörperchen 
liegt.  Meist  ist  der  Kern  in  der  Einzahl  vorhanden,  mau  trifft  aber 
Individuen  mit  2,  3,  selbst  4  Kernen.  Nicht  selten  sind  zwei  Kerne 
so  genähert,  dass  man  hier  auf  eine  vollzogene  Teilung  schliessen 
muss;   nichtsdestoweniger  gelang  es  mir  in  keinem  einzigen  Falle  die 


*)  Ich  muss  sehr  bedauern,  dass  ich  eine  gediegene,  die  Organisation  der 
im  Wasser  kultivierten  Kermincolen  klarstellende  Photographie,  die  Herr  Kollege 
K,  Kruis  zu  diesem  Zwecke  liebenswürdig  hergestellt  hat,  dieser  Mitteilung 
nicht  beifügen  kann. 


Bemerkungen  zum  Aufsatze  d.  Dr.  K.  Šulc  über  Kermincola  kermesina  etc.    9 

Teilung  selbst  sicherzustellen.  Weder  kinetische  Figuren,  noch  aki- 
netische Einschnürungen  der  Mutterkerne  kamen  mir  zu  Gesicht. 
Um  so  weniger  kann  von  der  Existenz  der  Centriolea  oder  ähnlich 
sich  gestaltenden  Körperchen  die  Rede  sein. 

Es  unterscheidet  sich  daher  Kermincola  durch  die  Strukturen 
sowohl  des  Cytoplasmas  als  des  Kernes  von  den  des  Baderium  gam- 
mari  und  man  kann  aus  diesen  Gründen  den  letztgenannten  Orga- 
nismus nicht  als  einen  Sprosspilz  ansehen. 

Das  Vorkommen  von  Kermincola  im  Kermès  und  Physokermes 
ist  nicht  vereinzelt,  es  werden  wahrscheinlich  sämtliche  Cocciden  ihre 
eigenen  Sprosspilze  beherbergen.  Zu  dieser  Ansicht  führt  mich  der 
Befund  meines  Assistenten  J.  Stehlík,  welcher  sich  mit  der  histo- 
logischen Struktur  der  Wachsdrüsen  einiger  Insekten  befasst  und 
zu  diesem  Zwecke  einige  Vertreter  der  Phytophthiren  gewählt  hat. 
Und  gerade  in  der  letzten  Woche,  als  mir  die  Kermincola  des  Herrn 
Dr.  Šulc  zu  Gesicht  gekommen  ist,  fand  Herr  Stehlík  ähnliche,  aber 
viel  kleinere  Organismen  in  den  Geweben  eines  anderen  Cocciden, 
nämlich  in  Pulvinaria  ribesiae  und  zwar  ebenso  massenhaft  wie 
Dr.  ŠiLc  und  ich  im  Kermès.  Genauere  Angaben  über  den  STEHLiK'schen 
Befund   dürften  später  von  einer  anderen  Seite  veröffentlicht  werden. 

Soweit  mir  die  einschlägige  Literatur  über  die  Anatomie  der 
Cocciden  bekannt  und  zugänglich  war,  habe  ich  auch  einige  Notizen  ge- 
funden, die  auf  das  Vorkommen  der  in  Rede  stehenden  Organismen  in  der 
Leibeshöhle  und  gewissen  Geweben  der  Cocciden  hinweisen.  So  erwähnt 
Leydig  (Zur  Anatomie  von  Coccus  hesperidum.  Z.  f.  w.  Z.  Bd.  5. 
1854.  p.  11.  Taf.  L  Fig.  5.),  dass  er  in  der  Leibeshöhle  von  Lecanium 
hesperidum  fast  bei  allen  erwachsenen  Individuen  „eigenthümliche 
Körperchen  in  grösster  Menge"  gefunden  hat,  die  durchaus'  an 
Pseudonavicellen  erinnerten.  „Es  sind  spindelförmige,  scharf  gezeichnete 
Gebilde  von  0'004'"  Länge,  die  immer  frei,  nicht  in  Zellen  einge- 
schlossen beobachtet  werden  und  in  Essigsäure  und  Natronlösung  sich 
nicht  veränderten.  Ihre  Vermehrungsweise  liess  sich  aus  den  ver- 
schiedenen vorliegenden  Formen  leicht  abnehmen,  die  eine  Polspitze 
wächst  etwas  in  gerader  Richtung  aus,  dann  verdickt  sich  dieser  Fort- 
satz zu  einem  rundlichen,  birnförmigen  Körperchen.  Während  dieses 
wächst  und  allmählich  die  Spindelgestalt  des  Mutterkörperchen  an- 
nimmt, ändert  es  auch  seine  Stellung  zu  letzterem  dadurch,  dass  es 
mit  diesem  einen  Winkel  bildet.  Hat  das  Tochterkörperchen  die  gleiche 
Grösse  des  Mutterkörperchen  erreicht,  so  löst  sich  seine  Verbindung 
mit  diesem,  es  wird  selbständig.  Die  bezeichnete  Art  der  Vermehrung 


10  XX.  F.  Vejdovský: 

dürfte   demnach   unter  den  Begriff  der   Sprossenbildung   zu  stellen 
sein." 

Wir  sehen  aus  dieser  äusserst  sorgfältigen  Beschreibung  unseres 
Altmeisters  der  vergleichenden  Histologie,  dass  er  nur  eine  ähnliche 
für  das  Lecanium  hesperiduni  charakteristische  Art  der  Sacharomy- 
ceten  vor  sich  hatte.  Neuerdings  wird  dieser  von  Letdig  erwähnte 
Organismus  von  Labbé  („Sporozoa".  Das  Tierreich.  5.  Lief.  1899) 
unter  den  .,Sporozoa  incerta"  (1.  c.  p.  127)  erwähnt,  während  er 
früher  von  Balbíani  (Leçons  sur  les  Sporozoaires.  Paris  1884)  zu 
den  Microsporidien  eingereiht  wurde. 

Ähnliche  Körperchen  beschreibt  auch  J.  D.  Putnám  (Biologica'l 
and  other  notes  on  Coccidae.  Proceed.  Davenport  Academy  Vol.  IL 
1880.  p.  326)  in  Pulvinaria  innumerahilis.  Sie  sind  10  ,«  lang,  von 
sehr  beständiger  Gestalt,  „usually  regularly  oval,  often  slightly  con- 
stricted  in  the  middle".  „Öome  are  seen  to  taper  to  a  point  of  one 
end  (fig.  4,  e),  others  while  preserwing  the  oval  form  hâve  a  small 
projection  et  one  end,  in  others  the  projection  is  a  little  larger,  in 
others  it  is  still  larger  and  of  an  oval  form,  in  others  a  similar  oval 
body  to  the  original  and  finally  two,  three  or  more  füll  sized  bodies 
may  be  seen  strung  together  end  to  end."  Pdtnam  betrachtet  die 
Körperchen  nicht  als  Pseudonavicellen,  aus  seiner  Beschreibung 
glaube  ich  aber  schliessen  zu  müssen,  dass  die  genannte  Pulvinaria 
ebenfalls  Sprosspilze,  wie  unsere  einheimische  P.  rihesiae  beherbergt. 

Schliesslich  ist  eine  Arbeit  von  R.  Moniez  (Sur  un  champignon 
parasite  de  Lecanium  hesperidum  [Lecaniascus  polymorphus  nobis] 
in  Bull.  Société  Zool.  de  France  1887.  p.  150)  anzuführen,  in  welcher 
der  Verfasser  die  von  Letdig  beobachteten  Organismen  ganz  anders 
schildert.  Sie  haben  mit  den  Microsporidien  nichts  zu  tun;  „c'est  un 
Champignon  ascosporé  comme  nous  l'ont  démontré  ses  formes  de 
reproduction".  Moniez  bezeichnet  den  Pilz  als  Lecaniascus  poly- 
morphus, welcher  äusserst  veränderlich  ist  „selon  les  différents  états 
de  son  m3célium;  sa  forme  la  plus  simple  est  celle  d'un  corps 
ovoide,  un  peu  allongé  mesurant  de  4  à  5  ^t  de  longueur,  sous  lequel 
il  est  difficile  de  distinguer  une  conidie  ou  une  ascosporé  dévelopées. 
On  observe  très  fréquemment  le  bourgeonnement  a  se  stade:  il  est 
identique  à  celui  de  Levures."  Diese,  sowie  die  weitere  Beschreibung 
von  MoNiEz,  namentlich  seine  Darstellung  des  Mycéliums  (welches 
nach  Umständen  50 — 60  n  Länge  erreichet)  bringt  mich  in  Ver- 
legenheit; da  hätten  wir  wohl  mit  einem  anderen  Parasiten  es  zu 
tun,   namentlich  weil  Mohiez  noch  weiter  sagt:   «J'ai  observé  quel- 


Bemerkungen  zum  Aufsatze  d.  Dr.  K.  Šulc  über  Kermincola  kermesina  etc.  1| 

quefois  les  asques:  ce  sont  des  formations  assez  rares,  du  moins  de- 
puis le  mois  de  septembre  jusque  janvier."  „Le  spores  sont  de  forme 
oval- allongée  et  il  m'a  semblé  voir,  sur  quelques  unes  d'entr'elles, 
un  commencement  de  bourgeonnement." 

Eine  Nachuntersuchung  der  von  Moniez  geschilderten  Verhält- 
nisse ist  dringend  notwendig,  namentlich  in  Bezug  auf  die  Frage 
des  Mycéliums.  Es  ist  möglich,  dass  Moniez  die  mit  Mycelien  von 
Alternaria  tenuis  befallenen  Lecauien  vorlagen. 

Nach  dem  bisher  Mitgeteilten  kann  aber  mit  ziemlicher  Sicherheit 
behauptet  werden,  dass  die  meisten  Cocciden-Gattungen  spezielle  Sacha- 
romyceten  führen  werden,  welche  letzteren  daher  eine  wichtige  biolo- 
gische Bedeutung  in  der  Lebensweise  ihrer  "Wirte  haben  müssen.  Es 
handelt  sich  sicher,  wie  Sülc  hervorhebt,  um  eine  Art  Symbiose;  aber 
die  Sprosspilze  beschränken  sich  nicht  nur  an  die  Hämolymphe  der 
Cocciden,  sondern  bewohnen  auch  andere  Gewebe.  Soviel  ich  an  Schnit- 
ten sicherstellen  konnte,  leben  sie  in  ungemein  grosser  Anzahl  in  den 
Zellen  des  Fettkörpers.  Man  findet  Zellen,  die  eigentlich  förmliche 
Bündel  der  Sprosspilze  bilden,  so  dicht  die  letzteren  den  Zellinhalt 
des  Fettkörpers  anfüllen.  Der  Kern  bleibt  dabei  intakt. 

Wenn  man  sich  nunmehr  durch  Beobachtung  belehrt,  dass  in- 
folge dieser  Invasion  einzelne  Fettkörperzellen  zerfallen,  da  ihre  Trüm- 
mer zahlreich  in  der  Hämolymphe  enthalten  sind,  so  kann  man 
nicht  sogleich  auf  einfache  Symbiose  schliessen.  Es  wirken  die  Spross- 
pilze in  diesem  letzteren  Falle  sicher  als  Parasiten  ein,  trotzdem  der 
Wirt  ganz  ungestört  die  Geschlechtsdrüsen  entfalten  lässt  und  die 
befruchteten  Eier  in  der  Leibeshöhle  in  der  weiteren  Entwicklung 
fortschreiten.  Das  ist  natürlich  nur  bei  einer  reichlichen  Ernährung 
möglich  und  diese  findet  gewiss  statt  durch  das  fortschreitende  Saugen 
der  Pflanzensäfte  gerade  in  den  ersten  Frühlingsmonaten.  Auf  solche 
Weise  entfalten  sich  alle  Organe  gleichmässig  im  Körper  der  Cocci- 
den. Später  aber,  als  die  befruchteten  Eier  ihre  Entwicklung  durch- 
gemacht haben,  wird  der  schildförmige  Mutterkörper  zur  Aufbewah- 
rung der  Embryonen  verwendet,  wobei  die  Nahrungsaufnahme  aufhören 
muss,  und  es  werden  alle  übrigen  Gewebe  resorbiert  und  auf  irgend 
eine  Weise  mit  ihren  Assimilationsprodukten  vernichtet.  Diese  wich-^ 
tige  Aufgabe  übernehmen  also  die  Sprosspilze;  sie  erscheinen  früh- 
zeitig in  den  jungen  Larven,  regulieren  durch  ihre  Tätigkeit  die  Ent- 
faltung des  Fettkörpers  und  der  Hämolymphe  und  schliesslich  ver- 
zehren sie  alle  Gewebe,  um  den  Körperchitin  als  Schild  zum  Schutze 


12  XX.   F.  Vejdovský:    Benoerkungen  zum  Aufsatze  d.  Dr.  K.  Šulc. 

der  nachfolgenden  Larvengeneration  der  bisher  funktionierenden 
lebenden  Substanzen  zu  entledigen. 

Dann  gehen  aber  die  Sprosspilze  auch  zu  Grunde.  Welches  ist 
ihr  weiteres  Schicksal,  in  welcher  Form  sie  auf  weitere  Generatio- 
nen der  Schildläuse  übergehen,  das  sind  Fragen,  die  nur  durch 
weitere  Beobachtungen  und  Experimente  entschieden  werden  können. 
In  den  abgestorbenen  Weibchen,  deren  Körperpanzer  nur  mit  sich  bil- 
denden Larven  angefüllt  ist,  findet  man  massenhaft  nur  spiralföruiig 
gewundene  schneeweisse  Körperchen,  die  wohl  kaum  mit  der  Entwick- 
lung der  Sprosspilze  etwas  zu  tun  haben  und  eher  den  Wachsgebilden 
entsprechen,  in  welche  die  Eier  eingebettet  erscheinen. 

Die  hier  ausgesprochenen  Ansichten  über  das  Wechselverhältnis 
zwischen  deo  Cocciden  und  Sprosspilzen  betreffen  natürlich  nur  jene 
Gattungen,  bei  welchen  der  chitinige  Körperpanzer  als  Schild  zum 
Schutze  der  Eier  und  Larven  verwendet  wird.  Es  wäre  nun  interes- 
sant zu  erfahren,  ob  auch  jene  Gattungen,  wie  z.  B.  Pseudococcus , 
bei  denen  der  chitinige  Schild  nicht  zur  Ausbildung  kommt,  Spross- 
pilze ÍQ  irgend  welchem  Entwicklungsstadium  beherbergen.  Nach  der 
hier  ausgesprochenen  Hypothese  sollte  dies  nicht  der  Fall  sein. 

Die  Entdeckung  der  Sprosspilze  als  stetiger  Begleiter  der 
Cocciden  eröffnet  uns  jedenfalls  neue  Fragen  über  die  Bedeutung 
dieser  Organismen  im  Haushalte  der  Natur. 

Prag,  den  25.  Juni  1906. 


XXI. 

o  titraci  SO3  '  iontem  MnO^' 

Podává  docent  Dr.  Jaroslav  Milbauer. 
Předloženo  v  sezení  dne  6.  července  1906. 


Řada  autorů  starších  dob  zkoušela  oxydaci  siřičitanu  a  kysličníku 
siřičitého  permanganate  m  :  Fordos  a  Gélis  (J.  Pharm.  [3.]  36.  112); 
Péant  de  Sanit  Gilles  (A.  M.  [3.]  55.  374);  Buignet  (J.  Pharm.  [3.] 
36.  112.) 

Všichni  shledali  souhlasné,  že  síra  a  sirné  sloučeniny  neoxydují 
se  úplné  permanganatem  a  že  tento  ku  jich  stanovení  se  nehodí. 
Vytvoří  se  sice  vždy  kyselina  sírová,  však  vedle  toho  něco  kyseliny 
sirné  s  menším  obsahem  kyslíka. 

Z  analytického  stanoviska  všimli  si  v  novější  době  znovu  naší 
otázky  H.  KOxNig  a  E.  Zatzek  (Monatsh.  f.  Chemie.  4.  738.)  Zkoušeli 
oxydaci  siričitanu  v  různém  mediu  a  nalezli,  že  jak  za  chladu,  tak 
za  horka  oxydují  se  v  kyselém  prostředí  neúplné  a  sice  tím  nedo- 
konaleji,  čím  více  přítomno  je  volné  kyseliny.  Domnívají  se,  že  onou 
vedlejší  zplodinou,  která  neúplnou  oxydaci  vzniká,  jest  kyselina  dithio- 
nová,  neboť  jen  tato  jest  proti  permanganatu  stálá  a  jenom  volnými 
halogeny  oxyduje  se  na  sírovou.  Pro  úplnou  oxydaci  nestačí  ani,  aby 
byl  původní  roztok  neutrálný,  toliko  v  alkalickém  roztoku  lze  nadbyt- 
kem parmanganatu  veškeren  siřičitan  zoxydovati  na  síran.    '     ' 

Zdálo  by  se,  že  ponáěry  budou  lepší,  bude-li  se  pro  stanovení 
titrimetrické  vpouštěti  siřičitan  do -permanganatu,  kde  tedy  obrácené 
tiť-ace  bude  užito.  Skutečně  L.  de  Eoninck  v  německém  vydání  své 
učebné  knihy  (Koninck-Meineke  :  Léhrbucû  der  qualitativen  und  quanti- 
tativen chemischen  Analyse,  IL  díl.  str,  442)  praví  do  slova:    „Mann 

Věstník  král.  české  spoL  nauk.   Třída  II.  1 


2  XXI.  Jaroslav  Milbauer: 

giesst  die  schweflige  Saura  lu  eine  in  Ueberschluss  abgemessene, 
titrirte  Permanganatlösung  und  bestimmt  den  Ueberschuss  durch  irgend 
eins  der  Mittel,  welche  wir  früher  kennen  gelernt  haben." 

Nemluví  dále  o  tom,  jaké  výsledky  methoda  dává,  nepraví  nic 
bližšího,  jak  silné  okyselený  roztok  má  být,  jaké  celkové  zredéuí. 
Zdálo  by  se,  že  methoda  je  přesná  a  hodí  se  pro  jakékoliv  podmínky. 
Není  tomu  tak.  Měl  jsem  příležitost,  obíraje  se  stanovením  kysličníku 
siřičitého,  rozpuštěného  v  koncentrované  kyselině  sírové,  pozorovat,  že 
výsledky  bývají  nižší  než  theoretické, 

V  této  práci  dovoluji  si  podati  zprávu  o  pokusech,  kterými  vy- 
šetřil jsem  příčinu  toho. 

Připraveny  následující  roztoky: 

a)  jodu,  jehož  Icc  odpovídá  přesně  Img  SO,,; 

b)  sirnatanu  sodnatého,  jehož  50cc  odi)OVídá  přesné  50cc  roztoku 
předchozího  ; 

c)  permanganatu  draselnatého  takové  koncentrace,  že  Icc  odpovídá 
ImgSO.,  dle  rovnice: 


5S03" 

5S0/ 

2MnO/ 

2Mn- 

6H- 

3H.0 

d)  síranu  železnatého  ; 

e)  kysličníku  vodičitého  a 

/)  kyseliny  šťavelové,  vesměs  postavených  na  roztok  perman- 
ganatu. 

Titr  jodu  kontrolován  třikráte  čistým  kysličníkem  arsenovým, 
rozpuštěným  v  roztoku  dvojuhličitanu  draselnatého.  Jako  indikátor  po- 
užít při  titraci  filtrovaný  roztok  škrobový.  Dvě  určení  provedena 
na  začátku  práce  a  jedno  na  konci.  Ostatní  roztoky  obvyklým  způ- 
sobem kontrolovány. 

Následují  pokusy: 

Ä)  Do  odměřeného  objemu  roztoku  vždy  stejného,  50cc  (v  něko- 
lika málo  případech  použito  lOOcc  a  25cc)  permanganatu,  jemuž  při- 
činěno lOec  konc.  kyseliny  sírové  a  zředěného  as  na  200cc  vyvařenou 
vodou,  přidáno  určité  množství  roztoku  siřičitanu  a  nadbytek  perman- 
ganatu stanoven  vhodným  způsobem.  V  několika  případech  stitrováno 
přímo  siřičitanem  do  odbarvení.  Ku  srovnání  vždy  před  pokusy  a  po 
nich  provedeno  stanovení  jodimetrické  za  šetření  všech  možných 
kautel,  ha  něž  upozornili  Rose-Finkener,  Mohr,  Volhard,  Topp^ 
Berq  â  j.   (Koninck:   1.  c.   441).    Pracováno  tak,  že  do  odměřenéha 


o  titraci  SO3''  iontem  MnO,'.  3 

roztoku  jodu  přičiněny  as  2  ^  kyselého  uhličitanu  draseluatého  a  sti- 
trováno  roztokem  siřičitanu  do  světle  žluté  barvy,  na  to  přidán  filtro- 
vaný roztok  škrobový  a  dotitrováno  do  zmizení  modré  barvy.  Po  ukon- 
čených pokusech  opět  kontrolována  hodnota  siřičitanu  jodimetricky 
(údaj  IL  neb  III.)  Stanovení  všechna  děla  se  co  nejrychleji  ;  všechny 
ro/^toky  připraveny  byly  pomocí  vyvařené  vody,  aby  vymezena  byla 
oxydace  siřičitanu  rozpuštěným  kyslíkem  ze  vzduchu. 


čitého; 


Roztok  různých   siřičitanu   obsahoval   ve   lOOcc   kysličníku   siři- 


Nalezeno  j  ( 

)diraetricky  : 

a)  Nalezeno  při  stitrování  přímo 
siřičitanem  do  odbarvení  permaaganatu 

I.    10,0mg 

II.   69,9m^ 

I.    58,7wi^      II.    6l,6mg 

I.   SO,Omg 

II.   30,0m^ 

I.    26,4mg   IL    26,img 

I.      7,0mg 

II.      IjOmg 

I.       6,2mg 

h)  Nalezeno  za  použití  zpětné  titrace 

1.    n^Omg 

II.    n,lmg 

síranem  železnatým 

I.    lb,9mg      II.    15,8771^ 

III.    l7,Qmg 

III.  15,3»i^ 

c)  Nalezeno  za  použití  zpětné  titrace 

I.    16,6mg 

II.    76ßmg 

oxalovou  kyselinou 

ISmg 

I.    32,6mg 

II.    S2,9mg 

SOmg 

I.      11,9»!^ 

II.  11, 6m^ 

11, Jmg 

d)  Za  použití  zpětné  titrace 

I.    70,2m^ 

II.    10,0mg 

kysličníkem  vodičitým 

I.    6l,4m^ 

1.    30,0m^ 

II.    30,0m^ 

I.    28,3m^      IL   21fimg 

I.       7, Dm  g 

II.       7,4mg 

I.      DjOwi^f 

XX í.  Jaroslav  Milbauer: 


e)   Použito  zpětné  titrace  jodimetrické  ; 

po  přidání  urč.  Yolumu  siřičitanu  dán 

Nalezeno    jodimetricky: 

nadbytek  jodidu  draselnatého  a  vylou- 

čeny jod  stitrován  sirnatanem  na  roz- 

tok škrobový: 

I.  20,6«,^    II    20,6mg   lil.  20  (5mg 

L    I8,3m^      II.    18,4m<7 

IV.  20,6mg 

III.  18,0«,^ 

L  m,Omg   II.  91,ömg 

I.    85,0ni^ 

i.  oà,\mg   il.  oà^lmg 

I.    Ib.lmg 

B)  V  tomto  oddílu  zkoušen  vliv  množství  kyseliny  na  pochod 
titrační.  K  odměření  volumu  permanganatu  přidán  určitý  volum  konc. 
kyseliny  sírové  zředěno  vodou,  ochlazeno  na  18''  C,  přičiněn  určitý 
volum  siřičitanu,  načež  stitrováno  zpět.  Nalezeno  ve  lOOm^  kysličníku 
siřičitého  : 

a)  Titrací  jodickou 

Na  200cc  tekutiny  Zpět  titrováno 

titrované  přišlo  cc  roztokem  šťavelové 

koac.  sírové:  kyseliny: 

I.    65, 5m^    II.    G5,lm^  20cc Ô9,Om(7 

lOcc 59,0mtř 

bfíc  . Q2,0mg 

Icc  . 56,0ȕ(,' 

h)    I.  95,1;»^  20cc  . 85,17,,^ 

lOcc  ........   ol^Dmg 

II.    9b,0mg  bcc   •     - 83,8mý 

Icc  •     . 82,6m^ 

V  posledním  případě  pozorován  bílý  zákal. 


C)   Vliv  teploty.   Postupováno  jako   v  odstavci  A,   tekutina  tem- 
perována. Ve  lOOcc  nalezeno  SOn-. 


o  titra  ci  SOs"  iontou  MnO^'. 


,  Pri   zpètné  titraci 

Jodimetricky  Teplota  vodičitýni  kysličníke.u 

I.    94,8mg  90' S3,Smg 

TO«^ ,     .  83,0mg 

II.   94,Smg  48" 82,6mg 

25" •  .  82,6^^ 

0° 82,6m^ 

D)   Vliv  zředění  jest  velice  značný  a  jest  patrný  z  této  tabulky  ; 


Titrací  jodime  tričko  u 

Celkový  volum 

Použito  zpětné  titrace 

nalezeno  ve  lOOce 

stitrované  tekutiny  as 

kysličníkem  vodičitým 

I.   20,bmg   SO.. 

200cc 

\b,8mg  SO.^ 

IbOrr. 

11  Mg  S0._ 

II.  20,3«9  SO. 

lOOcc 

18,9mg  S0._ 

oOc« 

20,0mg  SO. 

E)  Vliv  doby  na  míru  oxydace  nenalezen  žádný.  Při  zachování 
podmínek  sub  A)  popsaných,  ponechána  teKutina  s  přidaným  objemem 
siřičitanu  v  atmosféře  kysličníku  uhličitého  určitou  dobu  a  stitrována 
zpět.  Ani  po  hodiné  nestoupla  hodnota  takto  určená  nad  17, 2m^  SO. 
ve  lOOcc  oproti  oné,  určené  jodimetrichy  18,6?7i^  SO.. 

G)   Vliv  některých  přidaných  látek. 

E.  Berg  (Comptes  rendus  138.  907)  nalezl,  že  urychlují  oxydaci 
siřičité  kyseliny  chloridy  manganu,  železa  a  v  jistých  koncentracích 
i  jodovodíková  kyselina.  Mez  pro  tuto  je  udána  při  47«  S0.__  na  S^^ 
^J,  pod  ní  není  účinku  zrychlujícího. 

C.  Lang  (Věstník  král.  české  společnosti  nauk.  1904)  ukázal 
v  naší  laboratoři,  že  minimální  sledy  bťomu  a  jodu  dovedou  zrychliti 
oxydaci  kysličníku  arsenového  permanganatem  v  kyselém  prostředí. 

Zkoušel  jsem,  zda  nebylo  by  možno  i  zde  při  titraci  výsledky 
zlepšiti  přidáním  látky  takové,  jež  by  působily  katalyticky  anebo 
látkami  oxy  dují  čími  vedle  permanganatu  docíliti  úplné  oxydace  SO.J' 
na  /SO4",  při  čemž  by  se  zredukovaná  látka  zpět  oxydovala  přítomným 
permanganatem. 


Q  XXI.  Jaroslav  Milbauer: 

Výsledky  sestaveny  jsou  v  následujícím  přehledu: 


Ve  lOOec  nalezeno  titrací              p.j^  .^^^  j^^j^^ 
jodimetrickou  «^  SO,     i 

Nalezeno  za  použití 
zpětné  titrace: 

L  17,8 
IL  17,1 

m.  17,6 

Sledy 

bromidu 

draselnatého 

Síranem   1    ^-  ^^'^ 
železnatýmj  ^^   ^^  ^ 

I.  32,6      I.  11,9 
IL  32,9     IL  11,6 

Kyselinou  1    L         IL 
oxalovou  j33,0     11,9 

I.  70,2 
IL  70,2 

Sledy 

jodidu 

draselnatého 

Kysličníkem  1  _ 
vodičitým    j  '■^''^ 

I.  66,8      1.  96,0 
IL  67,1     IL  97,0 

Sirnatanem  po  přidání 
jodidu    draselnatého    a 
a  škrobového  roztoku  : 

L  62,7          IL  91,0 

I.  82,0 
IL  80,0 

bOec  arseničnanu  sod;iatého  (Iccm  img  SO^)  přidáno 

do  permanganatu,  pak  okyseleno  10«  Äj  SO^  načež 

stitrováno  siřičitanem. 

Nalezeno:  71,4. 

I.  23,1 
IL  22,8 

Do  odméřeného  permanganatu  přidáno  lOce  H^SO^ 

a  roztoku   ig  vanadičnanu  amonatého  pak  dotitro- 

váno  siřičitanem. 

Nalezeno:  22,3.                          i 

I.  47,9 
IL  47,9 

Přidáno  bg 

síranu  manganatého 

na  200ec  tekutiny 

1 
I.  45,7 

II.  45,2 

III.  47,9 

Přidáno  bg 
síranu  želozito-amona- 
tého  na  200ce  tekutiny 

46,0 

IV.  47,9 

Přidány  2g 
síranu]  rtufnatého 
na  200cc  tekutiny 

46,0 

o  titraci  SO3"  iontoa  MnO^'.  7 

H)  Oxydace  dithionanů. 

Zjistil  jsem,  že  dithionan  sodnatý,  též  barnatý  po  rozpuštění 
ve  vodě  a  přidání  kyseliny  sírové  1 :  10  se  neoxyduje  permanganatem  ; 
pridán-li  však  veliký  nadbytek  koncentrované  kyseliny  sírové,  tu  na- 
stane rozklad  uvolněné  dithionové  kyseliny  a  unikající  siřičitý  kysličník 
se  oxyduje  nadbytkem  permanganatu.  Jodem  v  alkalickém  roztoku 
dithionany  též  nejsou  oxydovány,  v  kyselém  jen  tehdy,  dostoupí-li 
koncentrace  kyseliny  sírové  jistou  mez,  při  níž  už  nastává  rozklad 
dithionové  kyseliny. 

Ch)  Dobrých  výsledků  lze  docíliti,  šetříme-li  nabytých  zkuše- 
ností. Postaráme-li  se  o  velký  nadbytek  permanganatu,  dostatečné 
zředění  siřičitanu  a  náležité  okyselení,  jsou  výsledky  velmi  blízké 
oněm,  získaným  jodimetricky.  Při  následujících  pokusech  odměřeno 
vždy  lOOcc  KMnO^  (Uc  ==  Img  SO^) 
20cc  konc.  í?2  6'0, 

as  liOcc  roztoku  Na.^  SO3  (v  Ue  méně  než  0,bmg  SOr,)  a  zpět 
určíme  nadbytek  permanganatu  bud  kysličníkem  vodičitým,  po  případě 
roztokem  síranu  železnatého  neb  šťavelové  kyseliny. 

Tak  nalezeno  ve  lOOOcc 

I.   266fimg  SO, 

II.  256,0      „  oproti  jodimetricky  určenvm 

III.  253,7      „  255,5m^S02  a 

IV.  256  2      „  255,3     „      . 

Z  této  práce  možno  tedy  učiniti  následující 

résumé  : 

Titrují-li  se  siřičitany  do  přebytku  permanganatu,  okyseleného 
kyselinou  sírovou  a  jeho  nadbytek  určí  se  vhodným  způsobem  (síra- 
nem železnatým,  šťavelovou  kyselinou,  kysličníkem  vodičitým,  jodidem 
draselnatým  a  sirnatanem  sodnatým)  dle  návodu  uvedeného  v  Koninck- 
Meinekové  učebnici:  Lehrbuch  der  qualitativen  und  quantitativen 
chemischen  Analyse  (II.  díl,  str.  442)  nezískají  se  vždy  kvantitativní 
výsledky. 

Technicky  přípustnými  se  stávají,  pak-li  že  jest  užit  roztok 
permanganatu,  rovné  neb  větší  koncentrace  než  oné,  kdy  Icc  =  Img  SO^ 
ve  značném  alespoň  lOnásobném  přebytku,  roztok  silné  je  okyselen 
kyselinou   sírovou   a   pričiňuje-li   se    zředěný   roztok    siřičitanu  (max. 


s  XXÏ.  Jaroslav  Milbauer:  0  titraei  S0"3  iontou  MnO'^. 

koncentrace  Icc  =  Img  SO.,).  Ku  zpétné  titraei  hodí  se  dobře  roztok 
šťavelové  kyseliny,  kysličníku  vodičitého  neb  síranu  železnatého.  Hod- 
noty takto  nalezené  blíží  se  téméř  úplné  oněm  určeným  jodimetricky. 
Neosvédčilo  se  určovati  nadbytek  permanganatu  jodidem  draselnatým 
a  sirnatanem  sodnatým. 

Některé  látky   ve  sledech   přítomné  jako:    brom,   jod  a  j.  ury- 
chlují  reakci  a  činí   oxydaci   dokonalejší  i  při    koncentracích  nižších. 


Z  laboratoře 
c.  Je.  české  vysohé  školy  technické  v  Praze, 


XXII. 

Příspěvek  k  seznání  cukrů  v  kořeních. 

Jos.  Hanuš  a  Frant.  Bien. 

Předloženo  v  sezení  dne  7.  července  1906. 


Úkolem  potravního  chemika  není  pouze  náležitě  znáti  a  ovládati 
veškeré  analytické  methody,  směřující  k  dokazování  čistoty  případně 
porušení  jednotlivých  objektů,  nýbrž  v  prvé  radě  musí  dokonale  býti 
informován  1.  o  jejich  chemickém  složení,  2.  o  chemické  povaze  všech 
látek,  ať  již  významu  hlavního  nebo  podřízeného,  které  v  jednotlivých 
potravinách  se  vyskytují,  3.  o  fluktuaci,  které  množství  jednotlivých 
součástek  potravin  podléhá  a  4.  o  vlivech  kolísání  způsobujících. 

Nelze  se  tudíž  diviti,  že  na  všech  stranách  pracuje  se  na  pro- 
hloubení našich  vědomostí  v  oboru  potravním.  Práce  tyto,  budou-li 
systematicky  prováděny,  mohou,  odhlížíme-li  i  od  jejich  čisté  vědeckého 
významu,  byť  ne  hned  tedy  jistě  časem,  prokázati  platných  služeb  při 
posuzování  potravin. 

Znalosti  naše  ohledně  chemického  složení  některých  potravin, 
případně  látek  požitkových,  jsou  ještě  velmi  kusé,  a  tu  zejména  o  che- 
mickém složení  koření,  odhlížeje  od  jeho  hlavní  kořenné  součástky, 
jest  nutno  vědomosti  naše  rozšířiti  a  pátrati,  zda-li  by  mezi  některými 
z  jejich  součástí,  nenalezla  se  taková,  která  jsouc  podrobena  nepatrné 
fluktuaci,  vystupujíc  tedy  pravidelně  a  v  málo  se  měnícím  množství, 
byla  by  dobrým  kriteriem  pro  posouzení  čistoty. 

Vzali  jsme  si  za  úkol  studovati  koření  po  stránce  složek  cuker- 
ných, an  v  tomto  směru  dosud  velmi  málo  bylo  pracováno  a  zvláště 
i  proto,  že  stanovení  některých  uhlohydratů  bylo  již  ku  posouzení 
jakosti  koření  použito.     Mimo  to,    v  některých  případech   pozorováno 

věstník  král.  české  spol.  nauk.    Třída  II.  1 


2  XXII.  Jos.  Hanuš  a  Frant.  Bien: 

porušení  tlučeného  koření  jednak  sacharosou,  jednak  složitými  uhlo- 
hydraty,  škrobem  atd.,  případně  látkami  v  hojné  míře  uhlohydraty 
obsahujícími,  což  opět  jedním  z  důvodů,  proč  nutno  koření  se 
stanoviska  uhlohydratů  důkladně  probadati. 

Tak  jako  provedli  jsme  studium  toto  pro  skořici  bílou,  hodláme 
prostudovati  i  veškerá  další  běžná  koření,  což  nutno,  jedná-li  se 
o  správný  závěr  a  o  vyšetření,  pokud  stanovením  uhlohydratů  může 
se  jakost  koření  vystihnouti. 

Přehlížíme-li  literaturu  nalézáme  v  ní  málo  prací  tímto  thematem 
se  zabývajících.  Většina  potravních  chemiků  při  svých  studiích  o  ko- 
ření spokojila  se  pouze  stanovením  množství  některých  polysacharidů 
jako  škrobu,  celulosy  atd.  případně  cukrů  redukujících  souborně, 
v  pozdější  době  přibráno  k  nim,  však  zase  jen  v  některých  případech, 
též  stanovení  pentosanů;  zřídka  kdy  však  blíže  stanoveno,  které 
cukerné  složky  v  kořeních  přicházejí. 

V  okruh  tento  náležející  práce  uváděti,  bylo  by  zbytečné,  pou- 
kazujeme pouze  na  dílo  J.  Koniga  „Chemie  der  menschlichen  Nahrungs- 
und  Genussmittel."  Ve  výčtu  literatury  podáváme  proto  pouze  práce 
v  nichž  skutečně  některé  uhlohydraty  blíže  byly  charakterisovány  ; 
jenom  ohledně  pentosanů  citujeme  všechny  publikace,  poněvadž  část 
naší  studie  týká  se  též  této  skupiny  uhlohydratů.  Rovněž  dbáno  lite- 
ratury o  glykosidech,  neboť  látky  tyto  v  některých  kořeních  skutečně 
byly  nalezeny  (hořčice,  šafrán,  kaprlata  atd.)  v  některých  se  předpo- 
kládají (vanilka  atd.) 

Hořčice  dle  prací  Vohla^),  Pasternaka^),  Schulze  a  Winter- 
sTEiNA^),  obsahuje  cyklický  cukr  inosit,  Hehnbr  a  Skertchly*)  ve 
slupkách  hořčičných  stanovili  množství  pentosanů.  Co  se  tkne  prací 
o  glykosidech  z  iiořčice  bílé  a  černé  sinigrinu  či  myronanu  draselna- 
tého  a  sinalbinu,  budiž  poukázáno  k  dílu  van  Rijkovu  „Die  Glykoside." 
Dle  udání  Brachix\a  •'^)  nachází  se  v  muškátových  ořechách  cukr  třti- 
nový a  pentosán  xylan.  Vodné  výluhy  macisu  (chybně  muškátového  květu) 
otáčejí  rovinu  světla  polarisovaného  na  právo  a  redukují,  aniž  však 
redukce  po  inversi  se  zvýší,  (Spaeth"),  Ludwig  a  Haupt'),  jaká  látka 


^)  Liebigovy  Anualy  101,  50. 

■■')  Ztsch.  f.  physiolog.  Clím.  22,  90. 

=*)  Berl.  Ber.  .30,  2299. 

*)  O.  B.  II.  99,  486. 

^)  Jour,  de  pharmacie  YL,  18,  16. 

•^)  Forscliungs-Berichte  III.  1896,  291. 

^)  Ztsch.  f.  Nahrrachem.  1905,  9,  200. 


Příspěvek  k  soznání  cukrů  v  kořeních.  3 

neb  cukr  se  ve  výtažku  tomto  nachází  však  nestanoveno.  Uhloliydrat 
v  macisu  převládající  jest  patrně  amylodextrau.  W.  v.  Leutner  ^)  udává 
množství  redukujících  cukríi  ve  vanilce  a  zmiňuje  se  dále  o  přítomnosti 
škrobu  a  dextrinu.  Busse  ^)  a  Lecomte  ^''j  zabývají  se  otázkou,  je-li 
vanilin  ve  vanilce  v  glykosidické  formé  či  nikoliv.  Lecomte  hledá  původ 
v  anilinu  v  glykosidu^  koniferinu.  V  pepři  černém,  bílém  a  dlouhém  jest 
dle  prací  Hilger  a  Bauera  ^^)  značné  pentosanů,  zvláště  v  obalových 
vrstvách,  takže  může  se  souditi  dle  jich  množství  na  porušení  tluče- 
ného pepře  slupkami.  Tollen  5  a  Ellett  ^")  dokázali  v  bílém  a  černém 
pepři  methylpentosany.  Semena  papriky  po  stránce  cukerné  studoval 
Béla  z  Bittó  ^^)  a  nalezl  v  nich  jednak  galaktany,  jednak  pentosany. 
Zdali  v  hřebíčku  nalézá  se  škrob  jest  pochybné.  Ač  objevování  se 
zrnek  škrobových  jest  jedním  z  důkazů  pro  porušení  tlučeného  hře- 
bíčku stopkami,  přece  Winton,  Ogden  a  Mitchell  ")  nacházejí  ho 
v  něm  až  37o-  Cukerné  složky  šafránu  jsou  jednak  ve  formě  glyko- 
sidické jednak  ve  způsobe  polysacharidů.  O  glykosidech  krocinu  a 
pikrokrocinu,  vzhledem  k  jich  složkám  cukerným  poukazujeme  na 
práci  Kastnerovu^°).  Ohledně  uhloliydratů  šafránu  nenalezli  jsme 
v  přístupné  nám  literatuře  bližších  údajů,  ač  se  v  něm  nachází 
kol  137o  látek  v  cukry  proveditelných,  které  jistě  se  všechny  v  gly- 
kosidické formě  nenacházejí.  Totéž  platí  o  poupatech  rostliny  capparis 
spinosa,  kde  hlavně  pozornost  věnována  glykosidu  rutinu  a  quercitrinu  ; 
v  obou  dokázána  rhamnosa.  (Viz  v  ohledu  tom  dílo  van  Rijnoyo  a  v. 
LippMANN  „Die  Chemie  der  Zuckerarten".) 

O.  v.  Czadek  ^^)  vyšetřoval  množství  sacharosy  respective  invert- 
ního  cukru  v  přirozené  kůře  skořicové  se  nacházející  za  tím  účelem, 
aby  se  mohlo  poznati  množství  cukru,  jež  při  mletí  kůry  skořicové 
se  přidává;  rovněž  Spaeth  ^')  udává  množství  invertního  cukru  ve  sko- 
řici a  to  l'567o)  kdežto  Czadek  nalezl  v  jednom  druhu  cassia  lignea 
až  6*227o-  Ve  skořici  musí  se  však  nacházeti  ještě  jiné  polysacharidy, 


8)  Pharm.  Ztsch.  f.  Russland  1871,  10,  642. 
»)  Ztsch.  f.  Nahrmchem.  1900,  3,  21. 
'•>)  Compt.  Rend.  1901. 
")  Forschungs-Berichte  1896,  3,  113. 
>'^)  Berl.  Ber.  38,  492. 

^^)  Land-w.  Versuchs-Stationen  1896,  46,  309. 

")  Chemie  der  menschlichen   Nahrungs-  und  Genussmittel.  J.  König  1903. 
968, 

*^)  Listy  cukrovarnické  XX.  297. 

•«)  Z.  landw.  Vers.  Wes.  Oester.  1903,  524. 

")  Forschungs-Berichte  III.  1896,  291. 


k 


4  XXII.  Joe.  Hanuš  a  Frant.  Bien: 

neboť  látky,  jež  hydrolysou  poskytují  cukry  redukující,  odpovídají  jen 
'L  Části  škrobu.  (Viz  König,  atd.).  O  skořici  bílé  v  literatuře  nám 
přístupné  nalezli  jsme  práci  z  r.  1843  od  Meyer  a  v.  Reiche^*);  autoři 
tito  zmiňují  se,  že  se  nachází  v  bílé  skořici  manit.  Rovněž  v  zázvoru 
vedle  škrobu  budou  též  jiné  polysacharidy.  Totéž  platí  o  kurkumě, 
galgantu  atd. 

Že  ve  všech  těchto  kořeních  jest  celulosa,  netřeba  podotýkati. 
Ke  kterým  však  celulosám  ji  počítati  dlužno,  není  taktéž  pro- 
kázáno. 

Z  výčtu  těchto  prací  vysvítá,  že  zprávy  naše  o  vyskytování  se 
uhlohydratû  v  kořeních  jsou  velice  kusé,  v  některých  případech  neur- 
čité a  že  systematické  probadání  celé  otázky  jest  žádoucí,  abychom 
si  mohli  učiniti  úplný  obraz  o  složení  koření.  Studium  toto  jest  již 
proto  nutné,  abychom  konečně  si  mohli  uvědomiti,  které  to  látky 
shrnuty  jsou  pod  souborným  názvem  „dusíku  prosté  látky  ex- 
traktivně", jichž  v  kořeních  bývá  kol  107o  ba  v  některých  i  307o 
až  407o. 

Stanovili  jsme  předem  množství  pentosanů  ve  všech  běžných 
druzích  koření  jak  nám  zdejšími  materiálními  závody  byly  dodány, 
chtíce  jednak  vyšetřiti,  při  kterém  druhu  nejlépe  stanovení  pentosanů 
dalo  by  se  použíti  k  jeho  posuzování,  jednak  abychom  seznali,  v  kterých 
druzích  jest  nejvíce  pentosanů  a  tyto  pak  nejdříve  podrobili 
studiu. 

Koření  k  zjištění  množství  pentosanů  do  práce  vzatá  neměla 
specielní  nějakou  značku,  nýbrž  byly  to  druhy  v  obchodech  materiál- 
ních obvyklé.  Užili  jsme  vždy  koření  celistvého,  o  jehož  čistotě  jsme 
se  předem  přesvědčili,  takže  nějaké  porušení  jest  naprosto  vy- 
loučeno. 

Jest  samozřejmé,  že  nálezy  naše  nemohou  úplné  souhlasiti  s  údaji 
jiných  autorů,  pokud  v  ohledu  tomto  v  literatuře  se  s  nimi  setkáváme, 
nýbrž,  že  kolísají  v  mezích,  jaké  jsme  zvyklí  vídati  ku  př.  při  celu- 
lose.  Užíváme  tohoto  přirovnání  proto,  že  i  tu  jednak  přírodou  samou 
kolísání  množství  buničiny  jest  přivedeno,  jednak,  že  i  methody  samy, 
jimiž  se  celulosa  stanoví,  nejsou  naprosto  správné.  S  oběma  těmito 
faktory  shledáváme  se  při  pentosanech,  kde  na  správnost  výsledku 
má  vliv  nejenom  destilace  s  127ouí  kys.  solnou,  (doba  destilační,  po- 
stup destilace,    přítomnost  látek  furol  v  nepatrné   míře   odštěpujících 


*)  Liebigovy  Aunaly  47,  1843,  234. 


Příspěvek  k  seznání  cukrů  v  kořeních.  5 

atd.)  nýbrž  i  více  méně  kvantitativní  průběh  reakce  mezi  furolem  a 
íioroglucinem.  V  některých  kořeních  není  možno  přímo  destilací  s  127oní 
kys.  solnou  určiti  množství  pentosanů,  jelikož  obsahují  tekavé  látky 
s  aldehydickou  skupinou  (ve  skořici,  vanilce,  v  hřebíčku  jest  dokonce 
furol  atd.),  tudíž  floroglucinem  se  srážející;  proto  předem  každé  ko- 
ření jemně  rozemleto,  po  vysušení  bezvodým  etherem  vyextrahováno, 
opět  vysušeno  a  pak  teprve  destilováno. 

Destilaci  s  127oiií  kys-  solnou  prováděli  jsme  dle  methody 
Chalmot-Tollknsovt  modifikované  E.  Votočkem  ^^).  Destilováno  z  lázně 
RosE-ovA  kovu,  přehnáno  známým  postupem  390  cm^,  doplněno  na 
500  cm^  127oiií  kys.  solnou;  z  toho  odměřeno  2krát  po  200  cm^  de- 
stilátu a  sráženo  přebytkem  floroglucinu.  Získaná  sedlina  furolfloro- 
glucidu  filtrována  po  době  40 — 50  hodin  vysušeným  a  váženým  Goo- 
cHOvÝM  tyglíkem  asbestem  vystlaným  a  promývána  vodou  až  do  odstra- 
nění chlorovodíkové  reakce.  Na  to  sušena  v  proudu  vodíku  v  sušárně 
navržené  E.  Votočkem  při  100 — 105*^  do  konstantní  váhy.  Naváženému 
množství  furolfloroglucidu  z  křivky  Votočkeji  vyšetřené  vyčteno  množ- 
ství furolu,  a  dle  vzorce  (furol  —  0-0104) .  1-88  vypočteno  množství 
pentosanů. 

Výsledky,  průměry  to  dvojího  srážení,  uvádíme  v  připojené  tabulce  ; 
jsou  to  množství  furolu  resp.  pentosanů  v  koření  nesušeném;  aby  pak 
mohly  se  výsledky  tyto  porovnávati  s  údaji  jiných  autorů,  uvádíme 
zároveň  ve  sloupci  1.  množství  vody  stanovené  postupem  navrženým 
v  sjednocených  methodách  něm.  potr.  chem.  díl  II.  str.  57.  a  ve  sloupci 
4.  množství  pentosanů  v  sušině.  ArciC  čísla  tato,  množství  vody  a  pen- 
tosanů v  sušině  dlužno  bráti  s  výhradou,  poněvadž  stanovení  vody 
v  tomto  případě  jest  nepřesné,  an  v  koření  se  nacházejí  látky,  jednak 
při  nízké  již  teplotě  těkající,  jednak  snadno  při  poněkud  vyšší  teplotě 
se  oxydující.  Čísla  tato  jsou  tudíž  prostě  orientační. 

V  posledním  sloupci  pak  podáváme  u  jednotlivých  koření  jména 
autorů,  otázkou  touto  rovněž  se  zabývajících. 

U  všech  těchto  zkoušek  byla  barva  získaného  furolfloroglucidu, 
pokud  se  dala  sledovati,  normální,  totiž  zelenočerná,  pouze  při  srážení 
destilátu  ze  satureje  a  bílého  pepře  byla  z  počátku  načervenalá.  Tollens 
a  Ellett  dokázali  také  skutečně  v  bílém  a  černém  pepři  přítomnost 
methylpentosanů. 


'9)  Listy  chemické  XXII.  87. 


XXII.  Jos.  Hanuš  a  Frant.  Bien: 


Koření  : 


Hořčice  bílá  .  .  , 
„        černá  .    . 

Muškátový  ořech 

Macis 

Badyán  pra\ý  .  . 
„         posvátný 

Vanilka 

Semeno  Kardamo- 
my  Ceyl.    .    .    . 

Semeno  Kardamo- 
my  Malab.     . 

Pepř  černý    .    . 

„     bílý  ... 

„     dlouhý 

„     kayenský 
Paprika  .    .    . 
Nové  koření  . 
Kmín  .... 

„       římský 
Fenykl    . 
Anýz  .    . 
Koryandr 
Hřebíček 
Šafrán     . 
Skořicový  květ 
Kapari    .    .    . 
Vavřín    .    .    . 


9-08 

6-Gl 

9-12 

14-08 

12-16 

9-76 

26-39 

14-67 

13-76 

12-24 

14-50 

1009 

8-74 

10-20 

10-76 

13-74 

13-94 

13-25 

9-36 

9-49 

8-97 

9-10 

12-11 

69-04 

10-23 


3-50 
3-21 

1-50 
2-24 
6  90 
5-85 
2-53 

1-42 

1-54 
2-74 
1-31 
2-30 
4-50 
4-30 
5-69 
3-40 
3-87 
3  00 
3-05 
5-97 
3-92 
2-89 
3-22 
0-78 
6-99 


.9  P  S 


ař, 


5-54 
2-25 
3-77 
12-11 
10-26 
403 

2-02 

2-26 
4-44 
1-88 
3-37 
7-82 
7-43 

1007 
5  92 
6-73 
5-12 
511 
•10-65 
6-81 
4-73 
5-40 
1-24 

12-42 


a  s 

Oj    m 


6-58 
5-93 
2-48 
4-39 
13  79 
11-37 
5-48 

2-37 

2-62 
5-06 
2-20 
3-75 
8-57 
8-28 

11-29 
6-86 
7-82 
5-90 
5-64 

11-77 
7-48 
5-20 
615 
4-01 

13-84 


Bauer  Heliner  TolleDg 

aHilgcr;     aSkertchly;      a  Ellett; 

5-82-6-277o  4-587o  5-657« 
l-21-l-347o  l-687o  l-837o 
4-35-4-637o. 

Béla  z  Bittó  7-297o  v  semen. 


Příspěvek  k  seznání  cukrů  v  kořeních. 


Koření  : 


O)    ° 


>d  s. 


0. 9 


Marjánka  .    .    . 
Tymián  .... 
Saturej    .... 
Šalvěj  lékař. 
Skořice  Ceylon. 

„       čínská  . 

„       hřebíčk. 
bílá  .    . 
Zázvor  beng.jDeloup 
Kurkuma   . 
Kalkán  .   . 
Puškvoréc 
Sladké  dřevo 
Jalovec  .   . 


9-90 

910 

9-61 

9-79 

9-11 

9-88 

12-41 

11-90 

12-59 

15-65 

12-73 

11-98 

11-83 

13-90 


4-45 
7-49 
612 
494 
6-99 
4-62 
5-59 
8-90 
3-90 
2-83 
4-51 
4-54 
5-29 
4-24 


7-50 

13-40 

10-80 

8-65 

12-39 

7-82 

9-89 

16-10 

6-68 

4-70 

7-79 

7-80 

9-15 

7-30 


8-32 

14-74 

11-95 

9-59 

13-63 

8-68 

11-29 

18-28 

7-64 

5-57 

8-93 

8-86 

10-38 

8-48 


Wittmann  GOO^/o  ve  vodném. 


Z  tabulky  této  plyne,  že  v  koření,  které  se  skládá  z  celé 
rostliny  neb  pouze  z  listů  jest  nejvíce  pentosanů  (saturej,  tymián, 
šalvěj,  raarjánka,  vavřín.)  Na  to  přijdou  kory,  některá  semena  a  plody 
(badyán,  nové  koření  atd.)  případně  koření  mnoho  hemicelulas  obsa- 
hující a  oddenky.  Málo  pentosanů  jest  v  součástkách  květních,  nejméně 
ale  v  semenech  kardamomů  a  muškátového  ořechu,  kdežto  v  macisu 
jest  skoro  2krát  tolik  pentosanů.  Nápadno  jest,  že  zdomácnělé  u  nás 
rostliny  okoličnaté  (anýz,  fenykl,  kmín)  mají  skoro  stejné  množství 
pentosanů,  naproti  tomu  taktéž  okoličnatá  rostlina  koryandr  obsahuje 
jich  2krát  tolik,  což  rozhodně  souvisí  s  přítomností  hemicelulos.  Již 
K.  Wittmann  ^*')  ve  studii  o  pentosanech  v  ovoci  se  vyskytujících 
poukazuje  na  vztah  mezi  množstvím  pentosanů  a  množstvím  celulosy, 
tentýž  vztah  můžeme  též  my  při  koření  potvrditi,   přihližíme-li  k  čí- 


0)  Ztsch.  f.  d.  Landw.  Versucbswesen  in  Ost.  1901,  IV.  3, 


8  XXI!.  Jos.  Hanuš  a  Frant.  Bien  : 

slûm,  která  v  díle  König-Bömerove  pro  množství  buničiny  v  jednotli- 
vých kořeních  jsou  uvedena.  Vysokému  množství  celulosy  resp.  surové 
buničiny,  odpovídá  vždy  vyšší  číslo  pro  pentosany.  Bylo  by  zajímavé 
sledovati  otázku  tuto  ohledné  množství  pentosanû  dále,  vyšetřiti 
zejména  v  jakých  mezích  množství  tato  kolísají  a  srovnávati  Čísla  jedno- 
tlivá s  výsledky  nalezenými  pro  pentosany  v  obvyklých  porušovadlech  ; 
zajisté  že  by  leckterý  způsob  porušení  dle  jich  množství  snadno  se 
mohl  poznati.  Methodu  tuto  zaváděli  již  Hilger  a  Bauer,  leč  dráha 
jimi  naznačená,  dále  nesledována. 

Jelikož  ve  skořici  bílé  nejvíce  peutosanů  nalezeno,  zajímalo  nás 
zvěděti,  z  kterých  asi  pentos  polysacharidy  tyto  se  skládají.  Vzali 
jsme  proto  toto  druhdy  užívané  koření  nejdříve  ke  studiu. 

Skořice  bílá  jest  korá,  korkové  vrstvy  zbavená,  stromu  Canella 
alba  Murr.,  barvy  bílé  poněkud  do  žlutošeda,  v  obchodu  ve  svazkách 
as  50  neb  60  ?vg,  se  vyskytující.  Ve  střední  jakož  i  ve  vnitřní  vrstvě 
kůry  nacházejí  se  v  parenchymatických  bunicích  polyedrická  malá 
zrnka  škrobová,  buď  jednoduchá  neb  složitá;  obsah  buněčný  se  také 
tinkturou  jodovou  barví  syté  modře.  Mimo  to  v  obou  vrstvách  jsou 
četné  sekretovó  bunice  naplněné  žlutavým  obsahem  pryskyřičným  ;  na 
rozhraní  pak  obou  vrstev  jsou  při  svazcích  lýkových  bunice  pigmen- 
tové s  hnědým  homogením  obsahem.  Barevnou  reakcí  mikroskopickou 
dokázána  přítomnost  ligninu  (kys.  solná  -(-  íloroglucin.) 

Chemická  literatura  o  bílé  skořici  jest  nevalná.  Zaznamenati 
můžeme  v  ohledu  tomto  pouze  v  předu  již  uvedenou  studii  v  „Lie- 
bigových  Annalech"  redaktorem  F.  Wöiilerem  podepsanou,  v  níž  na 
počátku  se  uvádí,  že  pánové  W.  Meyer  a  v.  Reiche  potvrdili  nález 
Petroz-e  a  RoBiNET-A,  týkající  se  přítomnosti  a  množství  manitu  v  bílé 
skořici.  V  dalších  statích  jedná  se  o  etherických  olejích  bílé  skořice. 
VoGL  v  knize  „Die  wichtigsten  vegetab.  Nahrungs-  und  Genussmittel" 
praví,  že  obsahuje  skořice  bílá  vedle  etherického  oleje,  škrobu,  pry- 
skyřice a  gummi  bez  pochyby  též  manit  (87o  dle  Meyek  a  v.  Reiche.) 
Ostatní  práce  týkají  se  pouze  etherického  oleje  skořice;  poukazujeme 
v  ohledu  tom  na  dílo  Gildemeister  a  Hoffmann  „Die  aetherischen  Oele". 

Prve  nežli  jsme  přikročili  k  vlastní  práci,  byl  proveden  úplný 
rozbor  skořice,  za  tím  účelem,  abychom  seznali  množství  škrobu, 
celulosy,  pentosanû  a  manitu. 

Stanovení  jednotlivých  součástí  dalo  se  většinou  způsoby  odpo- 
ručenými ve  sjednocených  methodách.  Škrob  stanoven  methodou  Mär- 
cker-Morgenovou  ve  vyextrahované  skořici  etherem,  při  čemž  přihlíženo 
k  redukční  mohutnosti  vodného  výluhu  skořice   extrahované  etherem, 


Příspěvek  k  seznání  cukrů  v  kořeních.  9 

buničina  dle  způsobu  wéendského,  jak  jej  popisuje  Spaeth,  pentosany 
postupem  výše  uvedeným,  dusík  dle  Kjeldahlova  způsobu.  Manit 
stanoven  v  alkoholickém  extraktu  dle  Segou'a  ^^)  takto  :  extrahovaná 
skořice  etherem  podrobena  extrakci  lihem,  líh  odkouřen  a  vodný 
roztok  sražen  octanem  olovnatým  ;  vzniklá  sedlina  odfiltrována  a  pře- 
bytečné olovo  odstraněno  sirovodíkem.  Čirý  filtrát  odkouřen  na  vodní 
lázni  a  ve  vodní  sušárně  sušen  do  konstantní  váhy.  O  identifikaci 
manitu  zmiňujeme  se  níže. 
Nalezeno  : 

vody ll-907„ 

etherického  extraktu 12*73% 

N-  látek  (N  X  6-25) 8-49% 

škrobu ll-577o 

redukujících  látek  ve  vodném  výluhu  (na 


glukosu  přepočteno) 0-76 


'o 


buničiny 16-527o 

pentosanù 16-727o 

manitu 8-777„ 

popele 7-407o 

blíže  nestanovených  látek 5'147o 

Jednalo  se  nám  nejprv  o  to  vypátrati:  1.  jak  se  chovají  pento- 
sany skořice  bílé  ke  kyselině  sírové  různé  koncentrace,  2.  které  složky 
cukerné  vůbec  se  v  pletivu  skořice  bílé  nacházejí,  zvláště  přicházejí-li 
v  něm  též  methylpentosany  a  konečné  3.  které  polysacharidy  pře- 
cházejí do  vodného  extraktu,  jestliže  se  působí  za  tlaku  vodou  a  které 
zůstávají  za  těchto  okolností  nerozpuštěný.  Na  počátku  jsme  již  uvedli, 
že  o  probadání  eelulosy  samotné  nám  neběželo. 

Po  methylpentosách  pátráno  ve  skořici  dle  postupu,  jak  jej 
v  Chem.  L.  1904,  1,  navrhují  E.  Votoček  a  Veselý.  Větší  množství 
skořice  bílé  etherem  vyextrahované  zdestilováno  s  12'^/oni  kys.  solnou, 
destilát  objemu  as  400  cm^  zneutralisován  uhličitanem  vápenatým  a  po 
přidání  chloridu  sodnatého  znovu  přehnán.  Ze  získaných  as  100  cm^ 
destilátu  na  novo  přehnáno  po  přidání  soli  kuchyňské  as  40  cm^, 
z  těchto  konečně  tímtéž  způsobem  oddestilováno  10  cm^.  S  frakcí 
touto  provedeny  tyto  kvalitativně  zkoušky: 

a)  reakce  Maquennova, 

b)  kon  den  sace  s  resorcinem, 

c)  „  s  floroglucinem. 


^')  Jour.  Pharm.  Chimique  [6]  1893,  28,  103. 


10 


XXII.  Jos.  Hanuš  a  Frant.  Bien 


Die  výsledku  zkoušek  těchto  nelze  s  naprostou  jistotou  tvrditi, 
že  by  v  bílé  skořici  zastoupeny  byly  též  methylpentosany.  Podobný 
nález  učiněn,  postupováno-li  bylo  kvantitativně  dle  návodu  Tollens- 
Ellettova  ^-)  a  vysušený  furolfloroglucid  extrahován  alkoholem  9b^/c^ním 
při  60";  pak  opět  vysušen  a  vážen.  V  případu  našem  zjištěn  nepatrný 
úbytek  na  váze,  s  kterýmž  dle  pozorování  Welbel-Zeisel-a,  zvláště 
však  VoToČKovA  nelze  počítati. 

Hydrolysa  skořice. 

As  600  g  skořice  bílé  předem  etherem  důkladně  několik  dní 
extrahované,  aby  odstraněny  byly  pryskyřice,  podrobeno  dvojnásobné 
hydrolyse  vždy  2  I  47oní  kys.  sírové  v  nádobě  porcelánové  opatřené 
zpětným  chladičem  po  dobu  8  hodin.  Kapalina  odlisována  a  zneutra- 
lisována  uhličitanem  bárnatým.  Abychom  zjistili  jak  dalece  postoupila 
hydrolysa  vzhledem  ku  pentosanům  byla  malá  část  výtlačku  promyta 
vodou,  vysušena  a  destilována  s  127oUÍ  kys.  solnou.  Výsledek  uveden 
níže.  Jelikož  značný  podíl  pentosanů  nebyl  zhydrolysován^  proto  zbytek 


vařen  dále  dvakrát  vždy  s  2  1  ^'^IqXíí  kys.  sírové.    Kterak    pentosanů 
touto  postupnou    hydrolysou  ubývalo   jest  znázorněno  v  této  tabulce: 

Vysušená  skořice  bílá  po  extrakci  etherem 
skýtala: 

furolu 

7o 

pentosanů 

7« 

před  hydrolysou    . 

11-80 
6-85 
5-62 
5-47 

22-17 

12-24 

10-06 

5-50 

po  II.  hydrolyse  47oní  kys.  sírovou  .    . 
„     I.          „          87oní      „          „       .    . 
„    II.         „          87oní     „          „        .  ,. 

Jest  tudíž  část  pentosanů  ve  skořici  bílé  obsažena  v  polysacha- 
ridech  těžko  se  hydrolysujících,  blížících  se  ke  skupině  celulosové. 
Druhá  část  pentosanů  přejde  skoro  všechna  do  roztoku  již  působením 
47oní  kys.  sírové.  Kterak  by  poměry  ty  se  utvářily  při  použití  tlaku, 
nemohli  jsme  studovati,  postrádajíce  vhodného  autoklave. 


')  Berl.  Ber.  38,  492. 


Příspěvek  k  seznání  cukrů  v  kořeních.  W 

Veškeré  spojené  roztoky  hydrolysou  získané  po  otupení  kys. 
sírové  uhličitanem  bárnatým  a  odstranění  síranu  báruatého,  zahuštěny 
na  malý  objem  a  čištěny  několikanásobným  vytřepáváním  lihem.  Čistý 
syrob  zavařen  ve  vakuu.  Po  nějakém  čase  počaly  se  z  něho  vylučo^ 
váti  krystaly,  kteréž  odsáním  poněkud  zředěného  roztoku  získány, 
ukázaly  se  býti  mauitem.  Po  odstranění  manitu  zkoncentrovaný  syrob 
byl  tmavší  barvy  a  po  delším  stání  opětně  se  z  něho  něco  manitu 
vyloučilo.  Syrob  otáčel  rovinu  světla  polarisovaného  na  právo,  jeho 
redukující  sušina  dle  Allihna  stanovená  obnášela  48"027ü  (na  glukosu 
přepočteno).  Sušina  činila  66-47o,  popel  5'157ü;  neredukující  část 
syrobu  byl  manit  a  nepatrné  množství  látek  pigmentových  atd.,  které 
se  vzdor  několikanásobnému  čištění  alkoholem  nedaly  odstraniti  a  jež 
pozdější  zkoušky  stěžovaly.  Destilací  s  127oní  kys.  solnou  získáno 
10'957o  furolu,  což  odpovídá,  přepočteno  dle  vzorce  (furol — 00104). 
2"13,  22  097o  pentos.  Připadá  tedy  skoro  polovice  redukující  sušiny 
syrobu  na  pentosy.  Jest  proto  číslo  48"027o  vzhledem  ke  glukose 
přepočtené  tou  měrou  nesprávné,  oč  se  liší  redukující  mohutnost 
arabinosy  případně  xylosy  od  redukující  mohutnosti  glukosy,  neboť  dle 
Stone'ho  "•^) 

1  mg  glukosy  odpovídá      1"8 — 19      mg  médi  vyredukované 
1    „    arabinosy      „        1-929— 2-0       „       „  „ 

1    „    xylosy  „        1-841-1-959    „       „ 

Z  tohoto  důvodu  neuvádíme  v  tomto  případě  specifickou  rotaci,  kteťá 
bez  tak  jest  jen  orientační  při  směsích  cukerných. 

K  identifikaci  cukrů  v  syrobech  jsou  dvě  cesty  známé,  jedna 
dle  níž  v  laboratoři  Tollensově  se  postupuje,  směřující  k  isolaci  cukrů 
v  krystalické  formě,  druhá,  kterou  navrhl  E.  Votoček  a  Pt.  Vondrá- 
ček:^*) příprava  hydrazinoderivatů  cukerných,  z  jichž  specifických 
vlastností  možno  souditi  na  přítomnost  toho  kterého  cukru.  Rozhodli 
jsme  se  pro  cestu  druhou,  poněvadž  v  čase  poměrně  krátkém  a  zvláště 
při  syrobech  obtížně  krystalujících,  lze  bezpečně  dojíti  k  cíli.  Ze 
zkoušek  předběžných  při  tomto  způsobu  dokazování  cukrů  nutných, 
uvedli  jsme  již  stanovení  redukující  mohutnosti  a  zkoušku  destilační; 
Další  pátrání  předběžné  týkalo  se  dokázání  fruktosy  a  galaktosy. 
Fruktosa  hledána  zkouškou  Selivanovod  modifikovanou  Opnerem  -^ 
výsledek  byl  negativní.    Galaktosa  dokazována   oxydací  kys.  dusičnou 


")  Berl.  Ber.  23,  3793. 

2*)  Věstník  král.  ces.  společnosti  nauk  v  Praze  IX.,  XXXIV.,  1904. 


12  XXír.  Jos.  Hanuš  a  Fraut.  Bien: 

h=:l-15  dle  methody  Creydt-ovt;  po  delším  stáuí  vypadla  krysta- 
lická látka,  kyselina  slizká,  jež  překrystalováním  tála  při  2225'', 
ammonatá  sůl  suchou  destilací  dávala  pyrrol.  V  syrobu  jest  tudíž 
jednou  složkou  cukerní  galaktosa.  Množství  kys.  slizké  odpovídalo  as 
3%  galaktosy  v  syrobu. 

Na  základe  técbto  předběžných  zkoušek  přistoupeno  k  identifi- 
kaci cukru  methodu  Votočkovou.  Užito  postupné  hydrazinů  :  fenyl-, 
difenyl-,  methylfenylhydrazinu  a  konečně  působeno  přebytkem  fenyl- 
hydrazinu,  abychom  získali  osazony. 

K  roztoku  V6  g  syrobu  as  v  10  cm^  vody  přidáno  několik  kapek 
ledové  kyseliny  octové  a  06  g  fenylhydraziuu.  Ani  po  delším  stání 
hydrazon  se  nevyloučil  :  manosa  nepřítomna. 

Proto  v  novém  množství  syrobu  pátráno  po  arabinose  difenyl- 
hydrazinem  :  5  g  syrobu  rozpuštěno  v  10  cm^  vody,  přidány  3  g 
difeuylhydrazinu,  alkohol  a  ve  vodní  lázni  po  2  hodiny  zahříváno. 
Na  to  alkohol  odkouřen  ;  z  reakčuí  směsi  po  vychladnutí  vylučovala 
se  krystalická  sedlina  hydrazonu,  kteráž  odsáta.  Preparát  překrysta- 
lován  několikráte  z  líhu,  tál  při  2045";  což  svědčí  difenylhydrazonu^ 
arabinosy.  Abychom  se  přesvědčili,  zda-li  skutečně  jsme  obdrželi 
derivát  pentosy  podroben  tento  destilaci  s  127oní  kys.  solnou;  z  de- 
stilátu po  přidání  floroglucinu  vylučoval  se  zelenočerný  furolfloro- 
glucid. 

Ve  filtrátu  po  difenylliydrazouu  arabinosy  reagováno  v  prostředí 
octovém  přebytkem  methylfenylhydrazinu.  Po  delší  době  vyloučily  se 
sporé  krystalky  hydrazonu,  kteréž  odsáty  a  pouze  jednou  překrysta- 
lovány,  tály  při  184",  což  svědčí  methylfenylJiydrazonu  galaktosy. 

V  syrobu  nachází  se  dále  d-glukosa,  hydrolysou  škrobu  vzniklá. 
Působením  přebytku  fenylhydraziuu  v  syrob  v  octovém  prostředí  vy- 
loučené osazony  promývány  acetonem.  Fenylglukosazon  jsa  nepatrně 
v  acetonu  rozpustný  zůstal  zpět.  Překrystalován  tál  při  210". 

Množství  vyloučeného  difenylhydrazonu  arabinosy  neodpovídalo 
však  množství  pentos  destilací  nalezených,  i  musí  se  tedy  v  syrobu 
nalézati  ješté  jiná  pentosa,  patrně  asi  xylosa.  Po  této  pátráno  zkou- 
škou Bertrandovou,^^)  oxydací  bromem  a  vyloučením  vzniklé  podvojné 
soli  xylonobromidu  kademnatého.  Jelikož  syrob  náš  nebyl  poměrné 
dosti  cist,  podařilo  se  nám,  po  vyčistění  jeho  alkohol- etherem,  dostati 
syrob  takový,  ve  kterém  Bertrandova  zkouška  dopadla  positivně. 
Vedle  této  zkoušky  provedena  též  zkouška  Neubergova,^'')  kterou  autor 

25)  Bull.  Soc.  chim.  [3]  5,  546,  554. 
2«)  Berl.  Ber.  35,  1473. 


Příspěvek  k  seznání  cukrů  v  kořeních.  13 

odporučuje  pro  roztoky  znečištěné  rozkladnými  produkty  bílkovin 
a  spočívající  na  vytvoření  se  krystalických  solí  kyseliny  xylonové 
s  alkaloidy:  brucinem,  strychuinem  atd.  K  reakci  vzali  jsme  brucin. 
Podvojná  kadeuinatá  sůl  kyseliny  xylonové  rozložena  sirovodíkem, 
bromovodík  odstraněn  kysličníkem  stříbrnatým  a  k  íiltrátu  přidáván 
za  tepla  brucin  až  do  alkalické  reakce.  Na  to  přebytečný  brucin 
vytřepán  chloroformem  a  vodný  roztok  odkouřen.  Po  delším  čase  vy- 
lučovaly se  karakteristické  drůzy  jehlic,  jež  tály  při  171*'  (Neuberg 
172*' — 174*').  Další  zkoušky  se  solí  touto  jako  specif.  otáčivost,  sta- 
novení množství  dusíku,  nemohli  jsme  pro  malé  množství  provésti. 

Mimo  to  provedli  jsme  se  syrobem  pokus  kvašebný.  10-282  g 
syrobu  (rr  4  9374  ^  redukující  sušiny)  zakvašeno  čistými  pivovar- 
skými kvasnicemi  za  přidání  odvaru  kvasnic.  Kvašení  trvalo  5  dní 
při  teplotě  34".  Prokvašená  kapalina  zředěna  ve  100  cni^,  sfiltrována 
a  stanovena  polarisace.  Odečteno  v  polarimetru  Schmidt-Haensche-ho 
ve  200  mm  rource  -\-  4".  Z  čirého  filtrátu  odměřeno  20  cm'^,  doplněno 
na  100  cm^  a  v  25  cm^  takto  zředěného  roztoku  určena  methodou 
Allihnovou  redukující  sušina.  Naváženo  02199  g  mědi  =01127  g 
vyjádřeno  glukosou,  přepočteno  na  původní  roztok  dává  2254  g  glu- 
kosy čili  ze  syrobu  užitého  nezkvasilo  21'97o-  Dle  methody  destilační 
nalezeno  pentos  v  syrobu  22*097o-  Z  toho  jest  viděti,  že  prokvašení 
bylo  úplné,  a  že  v  syrobu  zbyly  pouze  pentosy.  Specif.  otáčivost  jeho 
vypočtena  dle  vzorce: 

_  100X2X0-346  __ 
^''J"  -  2^254  -  +  áO  7  . 

Z  otáčivosti  této  vyplývá,  že  pentosány  skořice  bílé  vedle  arabinosy 
obsahují  ještě  pentosu  o  menší  specif.  otáčivosti  —  xylosu. 

Nalezeny  tudíž  povšechně  ve  skořici  bílé,  vedle  alkoholického 
cukru  manitu  a  mimo  d-glukosu  ze  škrobu,  ještě  tyto  složky  cukerné, 
z  pentos:  1-xylosa  a  l-arabinosa,  z  hexos:  d-galaktosa. 

Jednalo  se  nyní  o  to,  vyšetřiti  v  jaké  formě  polysacharidy  z  těchto 
složek  cukerných  se  skládající,  ve  skořici  přicházejí.  Za  tím  účelem 
jsme  hleděli  dokázati,  které  složky  cukerné  přejdou  do  roztoku  pů- 
sobením vody  pod  tlakem  3  atm.  a  které  zůstanou  zpět.  Aby  nám 
však  nevadil  manit  v  získaných  syrobech,  proto  předem  etherem  ex- 
trahovaná skořice  (zase  as  600  g)  podrobena  extrakci  lihem  ^b^j^mm 
za  tepla  po  dobu  60  hodin.  Z  lihového  výtažku  okamžitě  po  vychlad- 
nutí vylučovaly  se  jehličky  manitu,  které  odsáty  a  překrystalovány 
několikráte  z  lihu.  Vzhledem  k  tomu,  že  dokázání  manitu  v  bílé  sko- 


14  XXII.  Jos.  Hanuš  a  Frant.  Bien: 

řici  pochází  z  r.  1843  (viz  práci  výše  uvedenou)  a  že  o  jeho  přítom- 
nosti z  jiné  strany  dějí  se  neurčité  záznamy,  provedli  jsme  elemen- 
tárný  rozbor  látky  této,  tající  při  165*^  a  neredukující  Fehlingův 
roztok.  0-2065  g  látky  spálením  dalo  OSOl  ý  CO2  a  O  1425  g  vody. 
Nalezeno  tudíž  v  procentech  : 

Theorie  pro  CgH^^Og 
C  zz  39-767o  39-567o 

H=:    7-677o  7-697o 

Jelikož  v  literatuře  není  udáno,  jedná-li  se  v  tomto  případě 
skutečně  o  d-manit,  přikročeno  k  určení  spec.  otáčivosti  praeparatu 
našeho  za  přítomnosti  boraxu.  Užito  Vignon-ova  postupu:  10  g  pře- 
krystalovaného  manitu  rozpuštěno  ve  vodě  přidáno  12"89  bezvodého 
boraxu,  doplněno  do  100  cm^  a  po  nějakém  čase  polarisováno  v  appa- 
ratu  Schmidï-Haenschovè,  nalezeno  ve  200  mm  rource  -|-  13  3*'. 

Tudíž       [aJD  = — — TT) =:  -{"  23°  ;  (Vignon 4-  22-5*^). 

Látka  tato  jest  tudíž  d-manit,  nachází  se  jí  ve  skořici  bílé  nad  87o, 
což  tedy  dobře  souhlasí  s  odhadem  Meyee  a  v.  Reichovým. 

Material  manitu  zbavený  pařen  za  tlaku  3  atm.  v  autoklave  po 
dobu  3  hodin  s  as  2  Z  vody.  Odlisovaná  tekutina  barvila  se  jodem 
intensivně  modře,  což  svědčí,  že  škrob  zmazovatěv,  přešel  do  vodného 
roztoku.  Výtlačky  podrobeny  na  to  ještě  dvakráte  tlaku  2*5  atm. 
a  spojené  filtráty  po  částečném  zahuštění  as  na  Ví  ^  hydrolisovány 
20  g  konc.  kys.  sírové  v  baňce  se  zpětným  chladičem  po  dobu  6  hodin. 
Dále  postupováno  jak  výše  uvedeno. 

Získaný  syrob  byl  jasný  a  slabě  žluté  barvy.  Redukující  sušiny 
obsahoval  58*57o  (na  glukosu  přepočteno).  1237^  syrobu  odpovídající 
07236  g  redukující  sušiny  ve  100 c/w^  polarisovalo  ve  200 wm  rource 
v  apparatu  Schmidt  Haenscheho  -j-  3'27  tudíž  spec.  rotace 

.  ^         100  .  1-6  .  0-346         ,   _  .  o 
t"^^  = 07236— "=  +  ^^^- 

Destilací  s  127oní  kys.  solnou  nalezeno  18-627o  furolu,  což  odpovídá 
38-297o  pentos.  Zkouškou  Selivanov-Ofnerovoü  fruktosa  nenalezena. 
Oxydací  kys.  dusičnou  h  =:  1'15  vznikla  kys.  slizká,  což  nasvědčuje 
přítomnosti  galaktosy.  Reakce  hydrazinové:  Fenylhydrazinem  přítom- 
nost manosy  nezjištěna.  Působením  4  g   difenylhydrazinu  na  6  g   sy- 


Příspěvek  k  seznání  cukrů  v  kořeních.  15 

robu,  získáno  v  brzku  značné  množství  hydrazonu,  tento  odsát  tyglem 
GoocHovÝM,  vysušen  a  zvážen;  nalezeno  3'15  g,  což  odpovídá  Vh  g 
arabinosy  čili  na  syrob  přepočteno  as  257o-  V  syrobu  tom  nachází 
se  ovšem  arabinosy  více,  jelikož  vyloučení  se  difenylhydrazonu  ara- 
binosy není  úplně  kvantitativné.  Arabinosodifenylliydrazon  překrysta- 
lován  z  vroucího  alkoholu  tál  při  204*'.  Při  stanovení  dusíku  dle 
DuMAS-A  získáno  z  0-173  g  látky  137  cw^  dusíku  za  tlaku  750  mm 
a  t=  16°;  což  odpovídá  8'957o  dusíku;  théorie  pro  difenylhydrazon 
arabinosy  žádá  8"867o  dusíku. 

Methylfenylhydrazinem  po  odstranění  arabinosy  vzniklo  malé 
množství  raethylfenylhydrazonu  galaktosy,  jenž  karakterisováu  bo- 
dem tání. 

Glukosa  identifikována  glukosazonem. 

Jelikož  difenylhydrazinem  vyloučeno  pouze  as  257o  arabinosy, 
musí  se  v  syrobu  nacházeti  ještě  jiná  pentosa,  čemuž  nasvědčuje  též 
specifická  otáčivost  cukru,  která  v  případu,  že  by  v  syrobu  byla  pouze 
d-  glukosa  a  1-  arabinosa  vedle  něco  málo  d-  galaktosy,  by  musela 
býti  vyšší.  Skutečně  také  Bertrand-övou  zkouškou  charakteristické 
krystalky  xylonobromidu  kademnatého  získány,  čímž  dokázána  pří- 
tomnost xylosy. 

V  syrobu  po  delším  stání  vylučovaly  se  krystalky,  jež  s  alko- 
holem rozmíchány  a  propláchnuty,  objevily  se  býti  arabinosou,  neboť 
0'4115  g  cukru  rozpuštěných  v  50  cm^  vody  polarisovalo  v  apparatu 
Schmidt-  Haeisscheho  ve  200  mm  rource -|- 4*9 "   z  čehož  spec.  rotace 

_  100  X  2-45  X  0-346  _ 
L  J° ä823 +  103  . 

Část  cukru  převedena  v  dyfenylhydrazoo,  o  bodu  tání  204^  svědčící 
tudíž  arabinose.  Kromě  toho  hydrazon  skýtal  furol  při  destilaci  s  127otií 
kys.  solnou. 

Uhlohydraty  do  vodného  roztoku  za  tlaku  přecházející  vedle  d- glu- 
kosy ze  škrobu  odštěpené  skládají  se  z  pentos  1-arabinosy  převládající, 
1- xylosy  a  malého  množství  hexosy  •-  d-galaktosy  —  jsou  to  tedy  hlavně  ara- 
bány  případně  araboxylány  vedle  malého  množství  galaktánu  neb 
galaktoarabánu.  Je  tedy  taktéž  v  gummovitých  látkách  bílé  skořice 
vedle  arabinosy  ještě  xylosa  jak  Tollens  a  Browne^^)  v  jiných  přípa- 
dech již  dokázali. 


')  Berl.  Ber.  35,  1467. 


16  XXIÍ.  Jos.  Hanuš  a  Fiant.  Bien: 

Vysušené  výtlačky  po  uhlohydratech  ve  vodě  za  tlaku  rozpust- 
ných destilovány  nejprve  s  l27oní  kys.  solnou,  aby  se  určilo  jaké 
množství  pentos  obsahují.  Furolu  nalezeno  ll*357o5  což  přepočteno 
na  pentosany  odpovídá  20'507o-  Mikroskopickým  ohledáním  a  reakcí 
jodem  zjištěno,  že  malá  část  škrobu  nebyla  odstraněna.  Výtlačky 
hydrolysovány  2  krát  Ô'^/oUi  kys.  sírovou  po  dobu  8  hodin.  Zbytek  po 
hydrolyse  dával  ještě  destilací  5437o  furolu  čili  9'577o  pentosanů. 

Syrobu  získáno  poskrovnu,  vzhledu  dobrého.  Furolu  skýtal 
13"4l7o  čili  na  pentosy  vyjádřeno  27-4o7o-  Redukující  sušina  obná- 
šela 43277o  (počítáno  na  glukosu).  Zkouška  Ofnerova  na  ketosy,  pá- 
trání po  galaktose  oxydací  kys.  dusičnou  h  =  1'15  a  reakce  fenylhy- 
drazinem  na  manosu  vyzněly  negativně.  Uhlohydrát  založený  na 
galaktose  byl  tudíž  vyloužen  vodou  při  tlaku.  Působením  3  g  difenyl- 
hydrazinu  na  b'l  g  syrobu  rozpuštěného  v  bcm^  vody  dalo  difenyl- 
hydrazinu  0-44  í/ ==:  3  77o  arabinosy.  Bod  táni  byl  203°.  Glukosazonem 
dokázána  glukosa.  Malé  množství  arabinosy  vzhledem  k  nalezenému 
množství  pentos  svědčí  o  přítomnosti  jiné  pentosy  kromě  arabinosy. 
Tato  také  zjištěna  jako  xylosa  zkouškami  výše  vytčenými. 

Nerozpustný  ve  vodě  podíl  hydrolysovatelný  57oní  kys.  sírovou 
jest  tedy  převážně  xylán.  Arabinosa,  jelikož  se  jí  nachází  v  syrobu 
malé  množství,  patrně  povstala  hydrolysou  gum  nedostatečně  vodou 
vyloužených.  Co  se  týče  glukosy  tu  lze  pravděpodobně  předpokládati, 
jelikož  mikroskopická  reakce  zbytku  na  škrob,  po  vypaření  vodou, 
byla  nepatrná,  že  jest  přítomna  co  glukosao. 


Resumé. 

Množství  pentosanů  v  kořeních  jest  měnlivé  a  řídí  se  dle  toho 
z  jakých  částí  rostlinných  koření  pochází.  Nejvíce  pentosanů  jest  v  bílé 
skořici,  dále  v  kořeních  z  celé  rostliny  a  listů;  na  to  přijdou  kory, 
některé  plody,  semena  a  oddenky  případně  koření  mnoho  hemicelulos 
obsahující;  konečně  nejméně  pentosanů  jest  v  částech  květních.  Náhled 
WiTTMANNûv,  že  většímu  množství  celulosy  odpovídá  též  větší  množství 
pentosanů  se  tím  potvrzuje.  Pro  některé  druhy  koření  stanovení  pento- 
sanů (viz  práci  HiLGER. a  Bauerovu)  bude  dobrým  kriteriem  ku  pozná- 
vání jich  porušení. 

Nález  Meyer  a  v.  Reichův,  že  ve  skořici  bílé  přichází  manit 
jest  správný.  Dokázáno,  že  přísluší  d-  řadě  (tedy  přirozený  manit) 
Množství  jeho  kolísá  kol.  87o- 


Příspěvek  k  seznání  cukrů  v  kořeních.  J 

Z  polysacharidû  nacházejí  se  ve  skořici  bílé  vedle  škrobu  a  celu- 
losy  ješté  galaktán  a  pravděpodně  glukosán,  z  pentosánu  pak  arabán 
a  xylán  případně  jich  kombinace. 

Z  těchto  polysacharidû  do  vodného  výluhu  za  tlaku  přecházejí 
galaktán  a  arabán  spolu  s  menším  množstvím  xylánu.  Osvědčuje  se  tu 
opět  náhled  Tollensův,  že  v  rostlinných  gummách  vedle  arabánu  bývá 
obyčejně  xylán. 

Ve  zbytku  po  vyloužení  vodou  nacházejí  se  ještě  b^/oHÍ  kys. 
sírovou  v  roztok  přecházející  polysacharidy  xylán  a  pravděpodobně 
též  glukosán. 

Pentosany  i  za  použití  S'^/quî  kys.  sírové  a  dvojnásobného  půso- 
bení se  všechny  nehydrolysují,  nýbrž  zůstává  jich  čábt  úplně  netknuta, 
což  by  svědčilo,  že  jsou  vázány  na  látky  celulose  blízké,  případně  na 
celulosu  samu. 

Chemické  laboratorium 
c.  Je.  české  vysoké  školí/  technické  v  Praze. 


XXIII. 

Tretiliorní  iiloženiny  u  Volyně  v  jižních  Cechách. 

Napsal  J.  V.  Želízko. 

Předloženo  v  sezení  dne  6.  července  1906. 


Že  kaenozoické  čili  třetihorní  usazeniny  stáří  miocéoního,  v  úvodí 
řeky  Volyuky,  v  jižních  Čechách,  mají  mnohem  větší  rozlohy,  nežli 
jak  na  dosavadních  geologických  mapách  je  vyznačeno,  vysvítá  z  vý- 
zkumů J.  N.  a  Jos.  WoLDŘiciiA,  kteří  zjistili  nejjižnější  a  nejvyšší 
zbytek  třetihorní  pokrývky  u  Malenic,  na  levém  břehu  Volyňky,  ve 
ve  výši  490  m  n.  m.^) 

Jak  známo,  jsou  třetihorní  vrstvy  zdejší  krajiny  výběžkem  kdysi 
rozsáhlého  miocénního  sladkovodního  jezera  pánve  Budějovicko-Tře- 
bouské,  v  níž  dnešní  Vltava,  tehdy  u  Vyššího  Brodu  vznikající,  jakož 
i  Malce  a  Nežárka,  ústily.  Rameno  tohoto  jezera  táhlo  se  přes  Vod- 
ňany,  Protivín  a  Heřmáň,  podél  dnešní  Blanice  a  Otavy,  kolem  Štěkně 
k  Strakonicům,  odkud  se  rozšiřoval  výběžek  jeho  až  za  Horažďovice. 

Ňa  staré  rukopisné  mapě  říšského  geologického  ústavu  (Protivín 
— Prachatice,  Z.  9.  Col,  X.)  Zepharovichem  provedené,  jsou  v  poříčí 
Volyuky  nejjižnější  třetihorní  uloženiny  (kaenozoické  štěrky)  jenom 
za  Račovice  kreslené,  kdež  doprovázejí  Volyùku  po  obou  březích 
na  jejím  nejjižnějším  toku. 

J.  N.  a  Jos.  WoLDŘicH  shledali  tyto  uloženiny  (kaenozoické  jíly) 
ještě  dále  k  jihu,  po  pravém  břehu  Volyuky,  u  Boháčovy  cihelny  jv. 
od  Nemetic  a  na  severovýchod  od  Staro  va  (jz.  od  Volyně)  a  nejjiž- 
něji, jak  již  shora  uvedeno,  u  Malenic. 


M  Geologické  studie  z  jižních  Čech.    U.   Údolí  Volyuky   na   Šumavě    (Archiv 
pro  přírodověd,  výzkum  Čech.  Díl  Xll.  Č.  4.  S.  83.  Praha  1903.) 

Věstník  král.  české  spol.  nauk.  Třída  II.  1 


2  XXIII.  J.  V.  Želízko: 

V  nejbližším  okolí  Volyně  sarné,  podařilo  se  pisateli  přítomného 
pojednání  taktéž  nedávno  zjistiti  na  dvou  místech  zajímavé  a  v  literatuře 
dosud  neuvedené  zbytky  bývalé  třetihorní  pokrývky. 

První  místo,  kde  jsou  zmíněné  uloženiny  dobře  odkryté,  nachází 
se  jižně  u  Volyně,  po  levém  břehu  Dobřanovského  (Starovského) 
potoka,  na  severní  straně  cesty  vedoucí  k  Zechovicům,  která  se  s  cí- 
sařskou silnicí,  k  Vimperku  směřující,  stýká. 

Zde  vyskytují  se  třetihorní  jemné  píshj^  šedé,  žlutavé  a  hnědé 
barvy,  v  tenkých  vrstvách  nestejné  mocnosti  střídavě  uložené,  na  nichž 
opět  diluvialní  a  alhivialní  nános  spočívá.  Odkrytá  je  stěna  asi  na 
1'5  m.  Jinak  ale  sahají  zdejší  vrstvy  až  dolů  k  samému  potoku 
o  čemž  nás  zde  přesvědčila  před  nějakou  dobou  za  účelem  dobývání 
písku  založená  hluboká  jáma,  dnes  již  ovšem  zasypaná  a  travou  za- 
rostlá, jako  ona  ostatní  část  bývalé  třetihorní  pokrývky  dále  k  západu 
a  směrem  k  potoku  se  rozšiřující. 

Druhý  zajímavější  průřez  kaenozoických  vrstev  (viz  přiložené 
vyobrazení),  nacházíme  na  sever  od  Volyně,  na  tak  zvaném  Děkanském 
vrchu,  v  prvním  vápenném  lomu,  poblíže  hospodářských  stavení  dříve 
p.  Jos.  Boháčovi  náležejících. 

Třetihorní  uloženiny  (III.)  spočívají  zde  přímo  na  prahorním 
vápenci  (IV.),  vyplňujíce  i  jeho  rozsedliny. 

Diluvialní  nános  (II.)  v  patře  uložený,  pozůstává  ze  žluté  písčité 
hlíny,  úlomky  a  balvany  většinou  pravápence  promíšené.  Nejvýše  pak 
následuje  vrstva  ornice  (I.). 

Kaenozoická  pokrývka  na  děkanském  vrchu  skládá  se  z  nepra- 
videlně uložených  jemných  písliu  a  jílů. 

Písky  jsou  barvy  bělošedé,  nažloutlé  a  hnědé,  v  nichž  nalézáme 
úlomky  křemene,  živce  v  kaolín  proměněného  (vzniklého  rozkladem 
žil  aplitu,  zdejší  vápence  hojně  prostupujícího),  úlomky  prahorní  bři- 
dlice, v  blízkém  okolí  na  den  vycházející  a  některé  pozoruhodné 
horniny  cizího  původu,  o  nichž  ještě  zvláště  bude  promluveno. 

Jíly,  které  jsou  jemné,  lesklé  a  velice  mastné,  barvy  hnědé 
(tabákové),  šedozelené,  nejhojněji  ale  krvavě  červené,  tvoří  mezi  pískem 
shluky  a  vrstvičky.  Místy  vyskytují  se  i  černé,  tuhovité,  raouru  po- 
dobné shluky,  místy  zase  i  co  křída  bílé. 

Že  jíly  tyto  vznikly  rozkladem  hornin  cizího  původu,  pozná  již 
na  první  pohled  každý,  kdo  je  s  jednoduchými  geologickými  poměry 
zdejší  prahorní  krajiny  jen  poněkud  obeznámen. 

Pátraje  dále  po  příčině  vzniku  zmíněných  jílů,  dospěl  pisatel 
této  práce  opravdu  k  zajímavým  výsledkům. 


Tretihorní  uloženiny  u  Volyně  v  jižních  Čechách.  3 

Když  svého  času  nájemce  okolních  pozemku  a  vápeunýcli  lomů 
p.  Jos.  Boháč,  dal  kopati  poblíže  našeho  průřezu,  v  místech  o  něco 
níže  položených,  jámu,  z  níž  bjl  kaenozoický  písek  nějakou  dobu  do- 
býván, sebral  jsem  ve  vyházeném  materiálu  kusy  a  úlomky  hornin, 
které,  jako  v  této  krajině  horniny  nové,  mnou  dosud  nikdy  nenalezené, 
zvláště  pozornost  moji  upoutaly. 

Některé  kusy  jedné  a  téže  horniny  byly  celistvé,  jiné  již  drobivé, 
v  jíl  se  rozkládající.  Výskyt  celistvých  hornin  a  pozvolný  jich  přechod 
k  zvětrání,  poukazoval  zde  bezpečně  k  tomu,  z  jakého  se  asi  materiálu 
některé  z  oněch  jílů,  v  našem  výše  již  popsaném  průřezu  shledané, 
skládají. 


Průřez  třetihornich  a  diluvialnich  vrstev  v  lomu  na  Děkanském  vrrhu  u    Volyně. 
I.  Ornice. 
II.  DiJuviální  nános. 

III.  Kaenozoické  písky  a  jíly, 

IV.  Prahorní  vápenec. 
V.  Diluvialní  hlína. 


Zaslav  nedávno  část  mnou  nasbíraného  materiálu  k  revisi  příteli 
p.  prof.  dru  F.  Slavíkovi,  určil  jej  týž,  pokud  to  ovšem  bylo  možno, 
následovně  : 

Opál  hadcový.  Nalezeny  kusy  olivově  zelené,  voskově  žluté  a 
oranžové.  Kozkladem  v  jíl  mění  se  barva  v  šedozelenou.  Hojný  je 
v  prahorách  a  hadcích  na  př.  u  Krumlova,  Zlaté  Koruny,  v  pegmatitu 
u  Písku  a  j.    V  širším  okolí  Volyně  výskyt  jeho  neznámý. 


4  XXIII.   J.  V.  Želízko: 

Roliovec.  Kusy  temnolmědé,  tabákové  barvy,  která,  jakož  i  kámen 
sám  upomíná  nápadně  na  kompaktní  limonit.  V  jíl  přeměněný  roliovec 
tento  neztrácí  původní  barvy,  naopak  tato  se  stává  poněkud    tmavší. 

Pokud  se  vím  s  určitostí  pamatovati,  povaloval  se  balvan  po- 
dobného rohovce,  celá  léta  též  v  polích  jižně  od  Volyně,  pod  hřbi- 
tovem Malsičkou,  v  blízkosti  shora  již  popsaných  třetihorních  usa- 
zenin u  Dobřimovského  potoka.  V  těchže  místech  nacházely  se  i  kusy 
hadcového  opálu. 

Magnesit.  Na  děkanském  vrchu  vyskytuje  se  v  celistvých  kusech, 
barvy  bílé  a  nažloutlé.  Uplač  zvětralý  rozpadává  se  zde  v  bílou 
moučku,  anebo  tvoří  jílovité  shluky,  namnoze  kysličníkem  železitým 
červené  zbarvené,  zejména  tam,  kde  přišel  do  styku  s  výše  již  uve- 
deným krvavě  červeným  jílem. 

Nerost  tento,  známý  jako  produkt  přeměny  hornin,  kysličníkem 
horečnatým  bohatých,  objevuje  se  v  hadcích  a  mastkových  břidlicích 
ku  př.  na  Krumlovsku  u  Zlaté  Koruny  a  jinde. 

Magnesit,  podobně  jako  zde  popsaný  opál  voskový  a  rohovec, 
taktéž  v  širším  okolí  Volyně  dosud  nikde  nalezen  nebyl. 

Pozoruhodným  zjevem  na  Děkanském  vrchu,  v  polích  západně 
se  nad  naším  piůřezem  rozkládajících,  je  hojný  výskyt  nápadně  těžké, 
na  povrchu  rezavé  horniny,  která  se  zde  v  kusech  velikosti  ořechu, 
pěsti  a  i  větších  nachází. 

V  několika  zaslaných  kusech  p.  dru  Slavíkovi  k  určení,  zjištěna 
hornina  pyroxenová  (diallagová)  shodná  s  horninou  Schraufem  popi- 
sovanou.'-^) 

Mnou  nasbíraný  materiál  je  neobyčejně  tvrdý,  uvnitř  vesměs 
tmavozelené  barvy,  polokovově  perleťového  lesku  a  více  méně  lupe- 
nitého  slohu. 

Poněvadž  se  hojně  vyskytuje  jedině  na  povrchu  v  polích,  těžko 
lze  říci  něco  určitého  o  jeho  původu. 

Nicméně  uvážíme-li,  že  hornina  je  rozhodně  cizího  původu,  ve 
zdejší  krajioě  úplně  neznámá,  musela  sem  býti  připlavena  ze  značné 
dálky,  a  to  možno  že  od  jihovýchodu  proudem  vod  jezera  miocénního. 

Že  by  se  bylo  snad  její  připlavení  udalo  v  době  pozdější,  dilu- 
vialní,,  je  ze  dvou  příčin  pochybné. 

Předně  vody  diluvialní  nádržky,  pod  samou  Volyní  se  rozšiřující, 
nesáhaly  zde  nikdy  tak  vysoko  (přes  400  m)  a  pak  zbytky  diluvialní 
pokrývky  na  Děkanském  vrchu  a  jinde  uložené,  vznikly  jednak  ronern 


^)  Zeitschrift  für  Krystallographie  VII.  321. 


Třetihorní  uloženiny  u  Volyně  v  jižních  Čechách,  5 

povrchovým  (písčité  hlíny)  a  obsahují  štěrk  jen  z  nejbližšího  okolí 
snesený,  jak  jsme  se  byli  ve  zdejší  krajině  sami  přesvědčili. 

Jak  již  výše  podotknuto,  nachází  se  v  prořezu  kaenozoických 
vrstev  na  Děkanském  vrchu,  nejhojněji  krvavě  červený  jíl.  Z  jaké 
však  horniny  vznikl,  nepodařilo  se  nám  dosud  zjistiti. 

Některé  kusy  poněkud  světlejší  barvy,  upomínají  na  známé 
třetihorní,  do  červena  vypálené  tufy. 

Jiná  zajímavá  okolnost  je  ta,  že  jíl  červené  a  tabákové  barvy, 
jeví  nápadnou  shodu  s  tak  zvanou  „kadaňskou  zelení"  čili  seladonitem, 
vznilílým  rozkladem -augitu  v  čedičových  tuf  ech  obsaženého. 

Podotknouti  ještě  dlužno,  že  jsou  naše  jíly  úplně  bezvápenné. 

Z  přiloženého  průřezu  zjevno,  že  kaenozoické  uloženiny,  písek 
a  štěrk  (III.),  na  Děkanském  vrchu  postrádají  zcela  vrstevnatosti. 

Jak  terrain  zdejší  krajiny  nasvědčuje,  zatáčel  se  v  této  krajině 
proud  vody  miocénního  jezera  náhle,  takže  byl  nános  při  silném 
proudu  a  víru  v  neustálém  pohybu. 

Rovněž  i  stěny  skály  pravápence  byly  vodami  třetihorními  stále 
omílány,  jak  je  již  na  první  pohled  viditelno. 

A  i  v  pozdější  době,  kdy  tvořily  se  na  původním  tomto  nánosu 
uloženiny  diluvialní,  bylo  podloží  těchto  často  buďto  vodami  po  svahu 
do  údolí  splavováno,  anebo  jsouc  místy  vodou  vyhledáno,  bylo  mladším 
nánosem  zalito,  jak  možno  viděti  na  vyobrazení,  kde  se  pod  třeti- 
horní usazeniny  vedrala  diluvialní  žlutá,  písčitá  hlína  (V.), 


XXIV. 

účinek  střídavého  proudu  na  polarisované 
elektrody. 

Napsal  Dr.  B.  Macků,  assistent  fysikálního  ústavu  české  techniky  v  Brně. 

S  5  tabulkami. 
Předloženo  v  sezení  dne  6.  července  1906. 


1.  Již  roku  1902  upozornil  professor  Dr.  Fbant.  Koláček,  když 
prof.  Dr.  V.  Novák  a  já  jsme  se  zabývali  experimentálním  studiem 
jednoduchého  kohereru^),  že  úkazy  na  kohereru  souvisí  s  elektrolysou 
a  polarisací.  Myšlenka  tato  došla  již  částečně  svého  potvrzení  sestro- 
jením Schloemilchova  elektrolytického  detektoru,  jehož  reakce  na  vlny 
elektrické  většinou  se  vykládá  změnou  polarisace.-)  Chtěje  souvislost 
tuto  podrobněji  studovati,  přikročil  jsem  nejprve  k  experimentálnímu 
studiu  dosud  neřešené  otázky  o  účinku  elektrických  oscillací  na  galva- 
nickou polarisaci.  (Otázka  do  jisté  míry  opačná,  t.  j.  vliv  polarisace 
proudem  stejnoměrným  na  polarisační  kapacitu  při  proudu  střídavém 
byla  již  řešena.  ^),  ^) 

1)  Dr.  V.  Novák  a  B.  Macků.  Tento  Věstník  1903.  č.  XXVII;  B.  Macků 
číslo  XLV. 

-)  W.  Schloemilch:  E.  T.  ZS  p.  959,  1903;  M.  Reech  :  Phys.  ZS5  p.  338, 
1904;  V.  RoTHMUND  a  A.  Lessing.  D.  Ann.  15.  p.  193,  1904. 

')  C.  M.  Gordon,  Wied.  Ann.  61  p.  1.  1897;  M.  A.  Scott  Wied.  Ann,  67 
p,  38,  1899;  E.  R.  Wolcott:  D.  Ann.  12,  p.  653,  1903. 

*)  Když  práce  byla  Již  provedena  i  napsána,  našel  jsem,  že  v  principu  týmž 
thematem  zabýval  se  na  popud  prof.  Nernsta  F.  G.  Gundky  (ZS.  f.  phys  Chemie. 
LUX.  p.  177,  1905).  Gundry  volil  případy  jednoduché,  na  něž  se  dalo  užiti  War- 
burgovy  théorie  (Wied.  Ann.  67  p.  493.  1899).  Výsledky  v  některých  případech 
dobře  s  theorií  souhlasí.  Na  komplikovaný  případ  mnou  užitý  théorie  Warburgovy 
však  užíti  nelze. 

věstník  král.  české  spol.  nauk.    Třída  II.  t 


2  XXIV.  B.  Macků: 

Práce  tato  obsahuje  měření  jen  informační^  všeobecný  pohled 
na  úkazy,  zde  se  vyskytující,  jež  mají  v  další  práci  býti  kvantitativné 
a  pokud  možno  obecně  pozorovány.  Pak  teprva  bude  moci  následo- 
vati vymezení  souvislosti  úkazů  těchto  s  úkazy  pozorovanými  jinde, 
především  na  kohereru.  Budiž  předem  podotknuto,  že  všechna  v  práci 
této  uvedená  měření  nutno  považovati  jen  za  kvalitativní  a  že  není 
možno  mezi  sebou  srovnávati  měření,  byla-li  provedena  v  různé  dny, 
když  i  všechny  ostatní  poměry  byly  naprosto  stejné.  Příčina  toho  vězí 
v  rušivých  vlivech,  jež  pocházely  z  nedostatečné  isolace  vedení  měst- 
ského proudu,  což  bohužel  bylo  konstatován^,  až  když  veliký  počet 
měřeni  byl  vykonán.  Rušivé  vlivy  měnily  se  během  celé  doby  pozoro- 
vání nápadně,  hlavní  příčinou  bylo  pravděpodobně  počasí,  t.  j.  s  ním 
souvisící  vlhkost  země. 

Účel  této  práce  vyžadoval  voliti  elektrolyt,  v  němž  by  polari- 
sace  elektrod  byla  pokud  možno  veliká  a  rychle  se  dostavovala. 
Elektrolyt  takový  nalezl  jsem  dle  Ermana^)  v  mýdle,  jež  Erman  pro  ne- 
obyčejně silnou  polarisaci  na  anodě  nazývá  negativním  jednostranným 
vodičem. 

Práci  dělím  na  dva  díly: 

I.  Účinek  střídavého  proudu  nepatrné  intensity. 

II.  Účinek  střídavého  proudu  značné  intensity. 

Abych  se  vyhnul  možnému  nedorozumění  uvádím  výslovně,  že- 
užívám  slova  polarisace  ne  v  obvyklém  smyslu  pro  elektromotorickou 
sílu  při  polarisaci  se  vyskytující,  nýbrž  že  jí  rozumím  snížení  intensity 
proudu  bez  ohledu,  je-li  způsobeno  elektromotorickou  silou  neb  změ- 
nou odporu.  Činím  tak  prostě  z  toho  důvodu,  poněvadž  přesné  sta- 
novení odporu  bylo  nemožné  a  v  souhlase  s  tím  ani  elektromotorická 
síla  polarisace  nedala  se  určiti.  Aby  pojem  polarisace  takto  určený 
mohl  býti  číselně  vyjadřován,  určuji  jej  poměrným  snížením  intensity. 
Je-li  tedy  elektromotorická  síla  e  odpor  r  původní,  intensita  i,  jest 
polarisace  definována  výrazem 

e 

« 

r 

r 

Z  výrazu  tohoto  patrno,  že  v  tom  případě,  kdy  při  změně  e  mění  se 
*  tak,  že  tvoří  přímku,  jest  polarisace  p  konstantní,  tvoří-li  se  křivka 


')  Viz  G.  WiEDEMAN  Die  Lehre  von  der  Elektricität  II.  p.  627,  1883. 


Účinek  střídavého  prondii  na  polarisované  elektrody.  ^ 

k  ose  e  dutá  pak  polarisace   roste,  je-li  křivka  k  ose  e  vypuklá,  pak 
polarisace  ubývá. 

2.  Schema  uspořádání  znázorňuje  výkres  1.  Proud  baterie 
B  (jednoho  akumulátoru)  veden  přes  odpor  R  (  =  1000  ß),  od  jehož 
proměnlivé  části  r  mohl  býti  odvětven  ke  zkoušeným  elektrodám 
(1,  2).  V  témž  kruhu  nacházel  se  veliký  odpor  A  (pravidelně  72475  iž) 
a  proměnný  odpor  C  (O'l  -  30.000  —  oo  ß),  od  něhož  teprve  od- 
větven proud  do  galvanometru  D'Arsonvalova  (1  mm  skály  ve  vzdále- 
nosti 2  m  odpov.  7-07  10-^0  ampère)  přes  veliký  odpor  i)  (=95090  ß). 
Odpor  galvanometru  s  vedle  zapnutým  tlumícím  odporem  obnášel  1002  íž. 

Střídavý  proud  městský  (110  volt  a  50  kmitů)  veden  ke  dvěma 
svorkám  komutátoru  aS',  jenž  sloužil  zároveň  za  klíč.  Druhé  svorky  spojeny 
s  odporem  P  {—  10.000  ß)  od  jehož  části  p  mohl  býti  proud  odveden 
ke  zkoušené  elektrodě  (1),  kdež  se  rozvětvovala  pomocnou  elektrodou 
(r)  vracel  se  k  jednomu  polepu  kondensátoru  K  o  proměnné  kapa- 
citě (0*001 — 1*110  mikrofarad).  Druhý  polep  kondensátoru  spojen 
s  druhým  koncem  odporu  p. 

Změnou  odporu  r  byla  měněna  elektromotorická  síla  proudu  pro- 
cházejícího elektrodami,  odporem  6'byla  regulována  citlivost  galvano- 
metru. Proměnnost  střídavého  proudu  spočívala  zase,  pokud  se  na- 
pjeti  týče  ve  změně  odporu  ^í,  pokud  se  týče  množství  nq  změně  Ttapa- 
city  kondensátoru  K. 

Elektrolytem  bylo  mýdlo  (přicházející  do  obchodu  pode  jménem 
mýdla  kokosového)  úprava  byla  tato:  Do  hranolku  mýdla  byly  vra- 
ženy ve  vzdálenosti  asi  3  mm,  od  krajů  dva  drátky  jako  elektrody 
hlavní,  třetí  drátek  jako  elektroda  pomocná  na  spojnici  jich  asi  2  mm 
od  elektrody  hlavní.  Drátky  byly  proraženy  veskrz,  tak  že  tlouštka 
hranolku  znamenala  ihned  délku  elektrod.  Hranolky  byly  pravidelně 
4  cm  dlouhé,  1*2  cm  široké  a  stejně  asi  tlusté,  a  pro  měření,  jež  se 
mají  srovnávati  vždy  z  téhož  kusu  mýdla  vyříznuty.  Za  elektrody 
sloužily  buď  osmirkované  drátky  měděné  aneb  v  lihovém  plameni 
vyžíhané  drátky  platinové.  Elektroda  pomocná  volena  proto,  aby 
účinek  proudu  střídavého  mohl  býti  více  koncentrován  na  jednu 
z  elektrod  hlavních.  Proud  střídavý  rozvětvil  se  totiž  z  ní  jednak 
směrem  ke  zkoušené  elektrodě  jednak  ke  druhé  elektrodě,  v  této 
větvi  však  byl  značně  slabší  jednak  proto,  že  mu  byl  v  cestě  větší 
kus  mýdla  a  mimo  to  nacházel  se  v  této  větvi  značný  odpor  A. 
Měření  aspoň  ukázala,  že  přibráním  takové  pomocné  elektrody  se 
skutečně  docílí  většího  účinku  a  že  mohou  býti  do  jisté  mjry 
elektrody  separátně  zkoumány. 


XXIV.  B.  Macků: 


I.  Účinek  střídavého  proudu  o  nepatrné  intensité. 

3.  Účinek  střídavého  proudu  o  nepatrné  intensitě  ukazuje  obr. 
č.  2.  v  němž  znázorněno  graficky  pozorování  provedené  za  těchto 
poměrů. 

Anoda,  Cu,  P^  =  P_:=2)  =  0'24cíw-,  <S=  lodní,  neužité 
e  —  0-0407,  E—n,  C  —  0-006,  i  =  70-7.  IQ-^o  t=\l. 

Údaje  tyto  znamenají:  Anoda  (kathoda)  značí  elektrodu  na  níž 
byl  účinek  střídavého  proudu  koncentrován.  Cu  (Pt)  kov  elektrod, 
P-i-,  P-,p  velikost  povrchu  anody,  kathody  a  elektrody  pomocné, 
S  stáří  elektrod,  t.  j.  doba  po  kterou  elektrody,  již  v  mýdle  tkvěly 
než  jich  k  udanému  měření  bylo  užito;  pak  připojena  poznámka,  by- 
ly-li  elektrody  ještě  vůbec  neužity  aneb  již  užity,  e  značí  elekromoto- 
rickou  sílu  proudu  stejnoměrného  ve  voltech,  E  elektromotorickou  sílu 
proudu  střídavého  měřenou  elektrodynamicky,  C  kapacitu  kondensá- 
toru v  mikrofaradech,  i  onu  intensitu  proudu  stejnoměrného  mýdlem 
(ne  galvanomeirem)  procházejícího,  jíž  odpovídá  100  dílců  úchylky 
n,  (měřené  v  desetinách  mm  skály)  jež  jest  intensitě  přímo  úměrná, 
aS'  intensitu  střídavého  proudu  elektrodou  (pomocnou)  procházejícího,  při 
čemž  za  jednotku  jest  brána  intensita  2:r  50  .  11  .  V^  .  10-^  =  4*87 .  10"*^ 
amper;^)  t  temperaturu  za  níž  bylo  měření  provedeno. 


''')  Přesně  by  se  měla  intensita  počítati  takto: 

Budiž  íj  intensita  střídavého  proudu  a  r,  odpor  větve  od  1  přes  A  do  1, 
í.^  a  j'.^  v  části  mezi  1' a  1,  i^  množství  elektřiny  za  sekundu  vystřídající  se  v  kon- 
densátoru, i^  2li\  ve  větvi  o  odporu  p,  ?.  a  ř-g  ve  větvi  o  odporu  F.  Z  Kirchhoffových 
zákonů  plynou  rovnice  : 

\  ^-  '.  =  '3 
'i  +  U  =  i-. 

dt.  =:  i.  i\ 


h  »■•.•  +  'v  /  ^■ 


»4    »4 

U  r,  -r  t  :  r.  =  e. 


Z  rovnic  těchto  obdržíme  pro  i^  rovnici: 
kde 


»1  »'2  r^  v. 


W=      \  '    -\ i— i-  e  =  E.  sm  2  Tint 


I 


účinek  střídavého  proudu  na  polarisované  elektrody.  5 

Měření  provedeno  bylo  tímto  způsobem.  Nejprve  zapnut  proud 
akkumulátoru  a  vyčkáno,  až  polarisace  elektrod  přiblížila  se  dosta- 
tečně ke  své  limitní  hodnotě  (asi  po  půl  hodině).  O  průběhu  polari- 
sace viz  odst.  7.  Pak  spojen  proud  střídavý  a  pozorována  po  10  sekun- 
dách úchylka  galvanometru.  Tím  vznikla  křivka  I.  obr.  č.  2. 

Poněvadž  úchylka  galvanometru  jest  v  pozorovaných  mezích 
přímo  úměrná  intensitě,  dává  křivka  též  průběh  intensity.  Po  5  mi- 
nutách střídavý  proud  přerušen  a  úchylka  pozorována  ještě  dále  po 
3  minuty.  Dle  výkresu  jeví  se  účinek  střídavého  proudu  na  anodu  : 
1.  zvětšením  intensitt/ ipmoňního  proudu,  2.  intensity  však  časem  ubývá, 
tak  že  může  klesnouti  i  pod  původní  hodnotu.  Abych  tyto  účinky, 
které  ovšem  vždy  jen  spolu  se  objevují,  od  sebe  odlišoval,  budu  prvý 
(v  tomto  případě  vzrůst)  nazývati  „prvním  účinkem^'  střídavého  proudu, 
a  druhý  (klesání)  „druhým  účinkem^.  Při  přerušení  střídavého  proudu 
nastane  rapidní  klesnutí  intensity,  jež  se  také  časem  umenšuje,  inten- 
sita blíží  se  k  hodnotě  původní  a  sice  tím  rychleji,  čím  byla  inten- 
sita střídavého  proudu  menší  a  čím  kratší    dobu    střídavý  proud  pů- 


RoTnice  horní  dává  diíferentialní  rovnici: 


W—^^^-—       "    *    2  nn  COS  2  TTiit 


Integrací  rovnice  této  obdržíme  pro  íg  (pro  stationární  stav) 


2nnC-^^^^ 


yi  +  (2  7r/»  WCr 

kde 

1 


fg 


2  mi  WC 


Pro  střední  hodnotu  i^zrzJ  (bez  ohledu  na  znamení)  a  uvážíme-li,  že  to  měřeno 
jest  elektrodynamicky,  obdržíme 


'ŽmiÝ.iC 
J  — 


r.  +  r. 


yi4-l2  7r,t  WC)'' 
Avšak 


27znM2CE 


YH-i2^'tT^Q' 


v  tom  případě,  kdy  možno  (2  ttw  WCp  zanedbati  proti  jedničce,  (viz  odst.  5.)  je 
možno  intensitu  /klásti  přímo  úměrnu  kapacitě.  Horní  jednička  volena  pro  tento 
případ  a  pro  íJn:  11  volt,  C:=  10— 6  farad. 


6  XXIV.  B.  Macků: 

sobil.  Změnu  intensity  po  přerušení  střídavého  proudu  budu  nazývati 
„trvalým  účinkem''''  proudu. 

Bylo-li  elektrod  již  tímto  způsobem  užito,  pak  ukazovaly  při 
ijovém  užití  téhož  střídavého  proudu  kvantitativně  jiný  účinek.  Jako 
příklad  uvádím  počátky  dvou  křivek: 

!  úchylka 

(intensita)  250  389  350  334  320  310  366  0-1  mm  (70-7 .  10~'^  amp.) 
změna  139  100    84    70    60    56       „  „  - 

I  úchylka 

IL  j  (intensita)  212  283  278  259  250  250  243       „ 
I     změna  .    71    66    47    38    38    31       „ 

Srovnáme-li  řady,  vidíme,  že  změna  základní  polohy,  t.  j.  trvalý 
účinek  proudu  má  za  následek  zmenšeni  změny  intensity^  tedy  citli- 
vosti. 

Při  tomto  zpiisobu  měření  vliv  prvého  měření  mizel  dostatečně 
teprve  po  několika  hodinách.  Tak  křivka  II.  na  obr.  2.  provedena 
za  12  hodin  po  křivce  I.  Nehodil  se  tedy  tento  způsob,  mělo-li  na  těchže 
elektrodách  býti  provedeno  více  měření,  hlavně  proto,  že  čas,  po  nějž 
elektrody  tkvěly  v  mýdle,  měl  značný  vliv  na  výsledek  (jak  později 
bude  ukázáno).  Proto  bylo  užito  takového  způsobu  měření,  při  némž 
střídavý  proud  působil  jen  krátkou  dobu. 

4.  Každé  pozorování  skládalo  se  z  odečtení  tří  úchylek  :  1.  úchylka 
před  uzavřením  střídavého  proudu  (Wj),  jež  udává  původní  intensitu 
proudu  mýdlem  procházejícího,  2.  maximální  úchylka  způsobená  stří- 
davým proudem  (?řy),  3.  konečná  úchylka,  když  střídavý  proud  působil 
30  vteřin  (%),  udává  intensitu  střídavým  proudem  změněnou.  Pak 
střídavý  proud  byl  přerušen.  Kromě  toho  pozorována  po  72  ûiiQuté 
další  úchylka  ukazující,  jak  se  původní  intensita  vrací.  Jednotlivá  po- 
zorování šla  za  sebou  v  intervallech  l^o  minuty. 

Rady  pozorování  daly  se  tím  způsobem,  že  buďto  postupně  zvy- 
šováno napjetí  střídavého  proudu  (zvětšováním  p)  aneb  (častěji)  při 
stálém  napjetí  měněna  kapacita  kondensátoru. 

Ukázkou  měření,  touto  methodou  provedených,  jest  tab.  č.  1.  pro 
elektrody  měděné  a  tab.  čís.  2.  pro  elektrody  platinové. 


Účinek  střídavého  proudu  na  polarisované  elektrody. 


Tab.  č.  1. 

Anoda,  Ou,  P^  z=  P^  :=z  p  z=:  U-52  C7n'\  S  zzz  4:  dny,  užité 

e  —  0-0404,  £=11,  ř  =  70-7  .  lO-^o,  t  —  IS. 


n^  —  "i    střed 


střed 


100 


946 

1063 

1063 

117 

115 

117 

lló 

930 

1045 

1045 

115 

> 

'^   /o 

115 

2^0 

0 

918 

1032 

1032 

114 

114 

903 

1042 

1036 

139 

140'5 

133 

133 

888 

1030 

1021 

142 

l"/o 

133 

i7o 

7-5 

879 

1013 

134 

868 

1148 

1103 

280  ■ 

i  35  ^ 

844 

1117 

1068 

263 

271 

228 

231-5 

39-5 

832 

1100 

1065 

268 

37o 

233 

2»/o 

828 

1100 

1058 

273 

230 

816 

1335 

1229 

519 

533 

413 

416 

800 

1339 

1223 

537 

30/ 

423 

90/ 

^  /O 

117 

785 

1329 

1198 

544  . 

413 

774 

1670 

1391 

896 

865 

617 

616 

757 

1618 

1369 

861 

£-0/ 

^  /o 

612 

i7o 

249 

749 

1586 

1368 

837 

619 

741 

1963 

1563 

1 242 

1192 

822 

826 

714 

1890 

1550 

1176 

5°/o 

836 

1"/ 
'^  /o 

306 

706 

1863 

1527 

1157 

821 

693 

2238 

1773 

1545  ^ 

1080  ] 

670 

2187 

1709 

1517 

1507 

.1039 

1043 

464 

669 

2148 

1697 

1479 

:  -àVo 

1028 

40  ' 
*  /o 

663 

2148 

1687 

1485  , 

■  ' 

1024  . 

0% 


57o 


157o 


22" 


29  ,0 


267o 


3l7o 


Ä  XXÍV.  B.  Macků: 

Tab.   Č.   2. 

Anoda,  Pt^  P^  z=  0-27  cw^  P-  —  p  =  2  cm^,  S  ~  0-5  hod.  neužité 

e  —  0-y9,  F.—  WQí,  i—  1426.  lO-^o    t—  15. 


■?íj  střed  7^3  —  7í,  střed 

I 


100 


0  000 

860 

860 

0-005 

860 

'.130 

n 

838 

908 

v 

813 

888 

0-010 

777 

1050 

v 

771 

1027 

n 

759 

1008 

0-015 

747 

1212 

n 

748 

1190 

„ 

740 

1180 

0-020 

TiO 

1414 

„ 

742 

1388 

n 

736 

1368 

0-025 

726 

1566 

„ 

739 

1553 

" 

732 

1536 

860 

930 

908 

888 

1016 

1010 

982 

1181 

1157 

1150 

1360 

1334 

1310 

1510 

1489 

1473 


O 

70 

70 

70 
273 
256 
249 
465 
442 
440 
684 
646 
632  I 
840  I 
814 
804  I 


O" 
"  o 

259 

449 
4% 

654 

50/ 

818 

3"/ 
•'  /o 


O 
70 
70 
70 
249 
239 
233 
434 
409 
410 
630 
592 
574 
784 
750 
731 


70 

0 

*J  /O 

240 

19 

3  V/  0/ 

418 

31 

4°/o 

.599 

55 

57o 

75Ó 

63 

4% 

O«/ 
^  /( 


co  ■ 

Ö  10 


7°  o 


87o 


87o 


Z  tabulek  patrno,  že  po  každém  působení  střídavého  proudu  se 
změnila  základní  poloha  n^ ,  není  tedy  trvalý  účinek  proudu  úplné 
vyloučen.  Na  hodnotách  %  a  Wg  pozorujeme,  že  za  těchže  poměrů, 
jak  je  za  konstantní  jsme  nuceni  považovati  (vždy  trojice  patřící 
k  téže  kapacitě),  jsou  différence  dosti  značné.  Mnohem  lépe  souhlasí 
vespolek  différence  n„  —  Wj ,  resp.  Wg  —  n^  a  z  těchto  zase  lépe  Wg  —  n^  ^ 
neboť  rozdíly  jich  od  hodnoty  střední  nepřesahují  nikde  57o-  Jest 
tedy  nejvýhodnější  voliti  za  veličinu  char  akter  isující  účinek  střídavého 
proudu  změnu  intensity  proudu  stejnoměrného,  jež  jest  úměrná  rozdílu 


I 


účinek  střídavého  proudu  ua  polarisované  elektrody.  9 

Wg  —  Wj.  Majíce  zřetel  k  průběhu  intensity  (obr.  2.),  bylo  by  sice 
správnější  voliti  rozdíl  w,,  —  n^ ,  nebot  Wo  ^^  "^  křivce  význačné  po- 
stavení znamenajíc  intensitu  maximální.  Ve  skutečnosti  jest  však 
význačnost  tato  pouze  zdánlivá,  neboť  při  tak  rychlém  průběhu  inten- 
sity není  možno  zanedbati  ostatních  pohybů  galvanometru,  jež  mají 
za  následek,  že  maximum  úchylky  a  maximum  intensity  spolu  časově 
nesplývají  a  mimo  to  že  není  intensita  přímo  úměrná  pouze  úchylce.") 
Jest  tedy  výhodnější  voliti  za  charakteristickou  veličinu  n.^ ,  neboť 
vystihuje  lépe  onu  veličinu,  kterou  je  definováno  (intensitu  po  půl- 
minutovém působení  střídavého  proudu),  kdežto  n.^  definici  maximální 
úchylky  vůbec  neodpovídá. 

Methoden  touto,  při  níž  střídavý  proud  působil  pouze  krátkou 
do''u,  chtěl  jsem  se  vyhnouti  vlivu  trvalého  účinku  (jevícího  se  zmen- 
šením původní  intensity)  na  měření  další.  Obě  tabulky  ukazují,  že 
cíle  toho  částečně  dosaženo  bylo.  Intensita  původní  (n^)  ukazuje  sice 
v  obou  případech  neustálé  klesání  (účinek  trvalý  tedy  nevymizel  do- 
cela) a  shodně  s  ním  ukazují  měření,  pro  tutéž  kapacitu  provedená 
pravidelně  klesání  rozdílu  (Wg  —  n^)  a  tedy  ubývání  citlivosti,  avšak 
rozdíly  tyto  jsou  proti  onomu  v  odst.  3.  nepatrné.  Spokojíme-li  se 
s  přesností  néTtolilta  procenty  mošno  zménu  citlivosti  zanedbati^  jak 
ukazují  měření,  při  nichž  postupováno  nejprve  vzestupně  (kapacita 
zvětšována)  a  pak  sestupně  (kapacita  zmenšována).  Příkladem  budiž: 

C         0-000    0-005     0010    0  015    0*020    0025 

138        260       469        702      1002      1250     vzestupně 
146        259        453        712        944      1260     sestupně. 


'')  Intensita  i  má  se  prosně  počítati  dle  vzorce: 

.       d'il  dli. 

aneb 

v    /       ,      ;)  dli.        K  d''n\ 
q   \        '      ()  dt     ^     g     dt-J 

p      K 
Konstanty  —  a  —  dají  se  yypočísti  z  doby   kyvu  a  útlumu    daného   galvanometru 

a  tedy  experimentálně  určiti.  Pro  užitý  galvanometr  bylo: 

v  .       — 1       -fi^  —2 

—  =  -J-6sec  —=6-3  sec     . 

U  U 

Korrekce 

p  dn        K  d^n 

g  dt     '     g    dť- 
obnáší  při  křivce  I.  obr.  2  pro  diíferenci  n^  —  Wj  asi  4%. 


10  XXIV.  B.  Macků: 

Jiným    důkazem    jsou    měření    po    různých    intervallech    provedená. 
Příklad: 

C 


0  005 

0-010 

0-015 

0-020 

0  025 

J  205 

324 

477 

619 

795  intervally  po  0001 

1  197 

310 

473 

650 

813     „    „  0-005, 

Uspokojivých  těchto  výsledků  však  bylo  dosaženo  jen  na  elektrodách 
již  užitých.  Prvá  měření  byla  vždy  značné  citlivéjši  než  následující. 
Mnohem  větší  chyby  než  následkem  trvalého  účinku  mohou 
vzniknouti  rušivými  vlivy.  V  tab,  c.  I.a2.  vidíme  značné  změny  in- 
tensity i  pro  kapacitu  0-000,  t.  j.  pro  pouhé  spojení  klíče  S,  Příčinou 
tohoto  úkazu  jest  nedokonalá  isolace  vedení  městského  proudu.  Nedo- 
konalost isolace  zvláště  byla  patrná  v  tom,  že  stačilo  pouhé  dotknutí 
se  prstem  na  některém  neisolovaném  místě  proudovodu,  aby  se  do- 
stavila značná  úchylka.  Vlivy  tyto  byly  různé  dle  postavení  kommu- 
tatoru  S.  Dvě  řady  měření  při  různém  postavení  kommutatoru  pro- 
vedené dává  pozorování  následující: 

C       O-CKT)  0  001  0-002  0  003  0  004  0  005  0  006  0.007  O'OOS 

W3  — Wi      141  145  153  165  184  205  226  243  272 

w,  —  «1        77  80  78  92  101  118  125  144  161 

rozdíl           63  65  75  73  73  87  10  L  99  111 

C  0-009  0-010  0-011  0  012  0-013  0-014  0-015  0  016  0  017 

n,,~n,  296  324  351  379  410  442  477  500  538 

w,  —  w,  182  209  230  257  284  316  350  383  413 

rozdíl  114  115  121  122  116  126  127  117  125 


C        0-018 

0-019 

0  020 

0  021 

0  022 

0-023 

0  023 

0-025 

%  —  n^      563 

592 

619 

671 

688 

722 

753 

795 

W3  —  Uy     436 

497 

507 

.547 

578 

602 

633 

645 

rozdíl    127 

95 

112 

124 

110 

120 

120 

150 

Srovnáním  obou  řad  patrno,  je-li  dovoleno  extrapolovati  průběh  roz- 
dílů vlivů  rušivých  na  vlivy  samy,  že  vlivy  rušivé  celJcem  charaMer 
liřivek  neméní  a  že  zvedají  jen  křivky  nad  osu  absciss  a  sice  pro  větší 
kapacity  skoro  o  konstantní  hodnotu. 

Pokud  se  týče   druhého    účinku  proudu,    t.  j.    klesání   intensity, 

vidíme  srovnáním  differencí  Wo — n^  aneb  procentuálních  změn  100  — -y 

ïio — n^ 

že  účinku  tohoto  přibývá  u  mědi  s  rostoucí  změnou  intensity  urychleně. 


Účinek  střídavého  proudu  na  polarisované  elektrody. 


11 


cc     ^ 


^ 


3<í 


O 


S     I 


'nT 

s~ 

S'  ' 

«c 

! 

o 

II 

Kí 

; 

íi 

ßi 


•-^ 


Ol  OC  «C  :5  t- 
co  -p  re  (ří  -- 
TJ  M  O   CC  ~ 


CO  >0  t-  t-  -*  CO 
CC  1-1  iO  t-  W  -f 
<N   CO  "*  O  00  i-* 


oo  O  >n  05  t~-  O  t- 

■^  t*  o  o  !>•  CO  T-H 
(M   5<1   co  rt<   ÍD  GO   o 


■—  lOtMCO-^ÍOOQC 

í-i  5^1  CO  •*  ic  «5  aj  c; 


COíOOSt-iS  —  OffJt- 

•>—   COGCC^-^inCOGO-* 
(MfřJS^COrřlOOt-O 


ř-ot — "-^^--fcocococoe^ 
OTiíSOia-Mciw^coco'« 

(MiníMCOCOrť-^lOtSOOXCi 


■^COS'JirO'#X-'MÍOO-+00 

•^■•-líviiMiMeoeo-^-^-* 


-řOirí^cs-riiíícořMOscoccíN^c. 

(MíMíMírSClCOM-^^iCíO^Ir^CC^ 


C0CC:O5(M>fflX— '-^'t-OCOtSOitMiO 
i-11-li-liyiSQ'NCOCOCOCOTřTÍ' 


ocr;coû05<i'r-iX'-icoo5<io-(<C5a<Jco>a-rH---cc 

C1C5  0''—  COS<I!00-—  -*COSvIií5CO>Ot-5<105COt- 
r-ii-í(MSJ<í<I»<<MCOCOCOCO"*TÍ<-*>OOíDOt:~t- 


(N'TttïOCOOirJ'^OGOOiN-^îOOOOfN-^îOCOO 
•^<-Hi-(T-li-c(M(N(M(N(MCO.COeOCOCC'* 


iSiNÎOin'MÎ'IOinCStCr^îCCSÎOt^t-'.-lO-H'Nff'lOO'X''* 

"t-í»coc5CiC-.  0'-i'-'ř'co^>oi--aDC5  —  coot-«i-ii-i-^>a 

T-ii-l—   ■.-li-i'rtCM(MiW(MS^S^(MS<J(rJirJCOCOC0C0CO'<S<-^'*'^ 


^5<ICO-^iSOt-COC50— 'iNC0-*iaî0t~ClD-C5O'rH'NC0-*»C 

—    T-(í-l^--.-li—    --Hi-í-rHr-iSMOTtMSJÍMOO 


'-?i?í-^tr;ot-cc<350i-''Mco-*»o^t»aDciO  —  ©aco-^íO 
cîsooo  —  pooopoooooopoopooçso 

OOCOÍÓÓÓOOÓOČ.OOOÓOÓOOOOÓO 


12  XXIV.  B.  Macků: 

Můžeme  všeobecuě  říci,  že  čím  větší  změna  intensity  proudem  střídavým 
nastala,  tím  rychleji  ji  poměrně  ubývá  (pravidlo  toto  potvrzeno  bude 
i  dále  v  odst.  7.  a  11.). 

5.  Závislost  změny  intensity  na  intensitě  proudu  střídavéJio  dána 
jest  tabulkou  čís,  3.  Rady  měření  provedeny  při  nezměněné  elektro- 
motorické síle  a  rostoucí  kapacitě.  Srovnáním  hodnoty  n^ — n^  v  různých 
sloupcích  patřících  k  témuž  /,  jež  jest  přímo  úměrno  intensitě  střídavého 
proudu  (předpokládáme-li,  že  výraz  {'žnnWCy  možno  proti  jedničce 
zanedbati)  (Viz  pozn.  v  odst.  3.),  shledán  souhlas  dosti  dobrý.  (Souhlas 
tento  jest  opět  důkazem,  že  předpoklad  byl  oprávněný,  neboť  člen 
{2nnWCy^  jest  různý  pro  různá  J  dle  velikosti  C).  Postupujíce  s  ro- 
stoucím J  vidíme  především  velikou  změnu  pro  J^l.  Příčina  tkví 
ve  vlivech  rušivých.  V  dalším  změna  intensity  s  rostoucím  J  roste  po- 
někud urychleně. 

6.  Závislost  změny  intensity  na  elektromotoricJcé  síle  proudu  stej- 
nosměrného. Spojíme-Ii  vodivý  kruh  o  určité  elektromotorické  síle, 
v  němž  se  nachází  mýdlo,  dostaví  se  značná  intensita,  již  však  časem 
ubývá  a  sice  s  počátku  rychle  a  čím  dál  tím  pomaleji,  právě  tak  jako 
při  obyčejných  elektrolytech.  Takový  normalný  průběh  znázorněn  jest 
křivkou  I.  obr.  č.  3.  Dostoupí-li  však  elektromotorická  síla  určité 
výše  (asi  0-6  volt)  pak  nastane  jiný  průběh  v  ubývání  intensity  a 
sice  takový,  jaký  udává  křivka  II.  Počátek  křivky  jest  obdobný  křivce 
I,  avšak  v  partii,  kde  dříve  nastalo  přibližování  se  k  limitní  hodnotě, 
nastane  znovu  prudké  klesání,  jež  teprve  přejde  v  pozvolné,  k  limitní 
hodnotě  se  blížící.  Křivka  II  vypadá  jako  by  složena  ze  dvou  křivek 
tvaru  I  pod  sebou  ležících.  Na  základě  dosavadních  měření  jest  sice  ne- 
možno říci,  je-li  křivka  tvaru  druhého  skutečně  novou,  aneb  je-li  křivka  I 
pouze  částí  křivky  II,  křivku  tvaru  II  pozoroval  jsem  však  vždy  jen 
při  vyšší  elektromotorické  síle  pod  0'6  volt  nepřešla  křivka  I  ve  tvar 
druhý  ani  za  dvě  hodiny. 

Sestrojíme-li  diagramm  z  hodnot,  jichž  nabude  intensita  vždy  po 
15  minutách  po  spojení  proudu,  dostaneme  křivky  I  a  II  obr.  č.  4.  Křivka 
III  téhož  obrazu  byla  získána. tím,  že  elektromotorická  síla  byla  zvy- 
šována každou  minutu  o  0'0078  volt,  při  čemž  úchylka  odečtena  těsné 
před  každým  zvýšením.  Všechny  křivky  mají  maximum  intensity  a 
sice  křivka  II  a  líl  přibližně  pro  tutéž  hodnotu  elektromotorické  síly  I 
poněkud  nižší,  pravděpodobně  následkem  toho,  že  na  každé  zastávce 
byl  zkoušen  vliv  střídavého  proudu  (tab.  č.  4.). 

Účinek  střídavého  proudu  při  různé  elektromotorické  síle  uka- 
zuje tabulka  čís.  4. 


Učinek  střídavého  proudu  na  polarisované  elektrody. 


13 


Tab.  č.  4. 

Anoda  Cu,  Pr  =z  P__z=  p —  0-29,  S=\ö   dní,  neužité,  E  ~  11, 

i  —  70-7  .  10-i'\  t  —  18. 


0-039 


0-078 


0'156 


0-31 2 


0-468 


0-624 


0-780 


136 


307 


516 


1686 


3014 


•J490 


1024 


a 


Tíq — n, 


0-000 
0005 
0-010 
0-015 
0-020 
0-0-25 


32 

28 

54 

102 

169 

207 


29 
28 
50 
89 
181 
S-2-l 


26 
24 
50 
73 
259 
569 


42 

65 

436 

790 

902 

1032 


500 
530 

841 
800 
720 
700 


1035 

993 

492 

—233 

—970 
-1780 


1680 

1580 

lólO 

430 

—540 

—3800 


Pozorujeme-li  sloupce  za  sebou  vidíme,  že  změny  intensity  při- 
bývá s  rostoucím  e  bes  oJiledu  na  n^.  Negativní  změny  znamenají,  že 
během  30  vteřin,  po  něž  byl  proud  střídavý  zapjat,  přešla  intensita 
(následkem  druhého  účinku  proudu)  pod  původní  hodnotu.  Úkaz  tento 
znamená  též  zvýšenou  citlivost  (neboť  jak  později  bude  ukázáno,  do- 
stavuje se  zvyšováním  intensity  střídavého  proudu).  Možno  tedy  celkem 
říci,  že  zoyšováním  elektromotorické  síly  roste  polarisace  a  s  rostoucí 
polarisací  roste  citlivost  polarisovaných  elektrod. 

7.  Závislost  změny  intensity  na  velikosti  elektrod  ukazují  tab. 
čís.  5.  a  6. 

Tab.  čís.  5.  vztahuje  se  k  elektrodám  platinovým.  Byly  tři 
v  témže  kusu  mýdla  a  chovaly  se  skoro  úplně  stejně,  jak  svědčí  prvé 
tři  sloupce  této  tabulky.  Pak  spojeny  byly  dvě  vedle  sebe  (sloupec 
čtvrtý)  a  konečně  všechny  tři  vedle  sebe  (sloupec  pátý).  Znázor- 
níme-li  závislosti  mezi  Wg — n^  a  C  graficky  obdržíme  čáry,  jež 
ve  střední  partii  (kde  rušivé  vlivy  přistupují  additivné)  jsou  skoro 
dokonalé  přímky.  Počítáme-li  z  těchto  přímkových  partií  změny  inten- 
sity připadající  na  vzrůst  kapacity  o  0*00 1  mikrofaradu,  obdržíme  čísla: 
pro  sloupec  1  ...  37,  pro  sloupec  2  ...  37,  pro  sloupec  3  .  .  .  36, 
pro  sloupec  4  ...  16  (X  2  :=  32),  pro  sloupec  5  ...  11*4  (X  3  i=  34). 
Z  čísel  těchto  patrno,  že  účinku  střídavéJio  proudu  ubývá  přímo  úměrně 
s  velikostí  povrchu  elektrod. 


XXIV.  B.  Macků: 


Tab.  čís.  5.     Anoda,  Pt,  P_^p  =  2  cm^,   S  zz:  1 — 6  hod.,  neužité 
E—llO,  e  —  0-99,  i  =  1426  .  lO-^o,  t  —  15. 


c 


P-)-  =  0-27c7»^jP4-  =  0-27c?n-  P-j-~0-27  r;m-,iP+=:0-ö4cm- |Pf  =  0'81  cm- 


'3  "l 


"3-"i 


860 
860 
777 
747 
730 
726 


0-000 
0-005 
0-010 
0015 
0-020 
0-025 
0-030 
0035 
0-040 
0-050 
0060 
0070 

Tab.  čís.  6. 


0 

662 

70 

i  662 

249 

636 

434 

619 

630 

612 

784 

^  G14 

O 
76 
244 
441 
636 
776 


448 
448 
436 
430 
431 
443 


II 

O  ,,  1038 

72  1 1  1038 

227  i!  1011 


409 
619 
768 


977 
950 
930 
913 
900 
891 


O 
12 
58 
132 
217 
296 
377 
458 
542 


953 


9.53 


28 


938 

102  ' 

923 

1 
213  1 

917 

336 

916 

463 

918 

570 

931 

671 

E 


Anoda,  Cw,  P_  =  i?  =  0-.33  cm^  Ä  =  27  hofl.,  neužité 
=  11,   6  =  0-0198,  ř  =  70-7. 10-10,  t-\l. 


P-f  =:  0050  cni- 

P+=:  0-100  cm- 

f+ 1=0-150  cm- 

P+  =  0-20ü  cm- 

c 

'*i 

%— "i 

"i 

W3— «1  1 

"1 

"3-»l 

«1 

'«3— "1 

0-000 

182 

59 

140 

20 

123 

6 

130 

1 

0-001 

172 

158 

130 

54 

121 

15 

" 

0-002 

165 

296 

131 

111 

120 

29  , 

0-003 

159 

522 

(148) 

186 

119 

48 

0-004 

163 

804 

139 

297 

117 

70 

0-005 

174 

1006 

131 

.  399 

112 

95 

130 

47 

0-006 

189 

1171 

130 

548 

110 

122 

0-007 

202 

1298 

130 

705 

1 

109 

154 

0-008 

213 

1397 

141 

801  I 

104 

187 

0-009 

229 

1.593 

151 

949 

101 

231 

0-010 

240 

1700 

163 

1087 

100 

272 

126 

137 

Účinek  střídavého  proudu  na  polarisované  elektrody. 


Í5 


Tab.  čís.  6.  dává  měření  na  eleMrodách  měděných.  Povrchy  elektrod 
jsou  menší  než  u  platiny  a  účinku  přibývá  s  ubývajícím  povrchem 
elektrody  rapidně.  Nutno  tedy  říci,  že  pro  (malé)  elektrody  měděné 
přibývá  změny  intensity  urychleně  s  hustotou  střídavého  proudu.  Vý- 
sledek tento  souhlasí  s  pozorováním  v  odstavci  5,  že  totiž  s  rostoucím 
J  přibývá  změny  n^ — n^  urychleně. 

Tab.  čís.  7. 

Kathoda,   Cu,  P^=zP_  =  p  =  0-52  cm-,  .S'  =  4.  až  6  dní,  užité 

E=U,  i  z=  10:7  10-'^,  t—\l. 


0 

e  ■=!  0-0404 

e  =  0-0808 

"i 

«3— "l 

%— "i 

«1 

71, -n^ 

«3  — ''l. 

0-000 

909 

—0 

•JO  5 

15  50 

—  0 

297 

0-005 

910 

-j^ 

324 

1560 

—  13 

513 

0-010 

911 

—30 

477 

1548 

—35 

739 

0-0 15 

911 

—89 

619 

1547 

—75 

922 

0-020 

916 

—  160 

795 

1547 

—126 

1319 

0-025 

914 

—273 

1550 

—216 

0-030 

911 

—390 

\ 

1560 

—310 

0035 

91.3 

—517 

1567 

—435 

0-040 

914 

—680 

1570 

—534 

0-045 

913 

—779 

1580 

—686 

0-050 

922 

—920 

1587 

—798 

0-055 

924 

—1022 

1592 

—926 

0-060 

931 

—1191 

1 

1593 

—  1043 

0065 

937 

—1294 

1610 

—1160 

0-070 

94-2 

—1375 

1610 

—  1231 

0-075 

950 

—1520 

1620 

—  1420 

8.  Pusoiení  střídavého  proudu  na  kathodu.  Pravidelné  zkoušen 
byl  vliv  střídavého  proudu  na  anodu.  Pro  informaci  provedeno  též 
několik  pozorování  na  kathodě.  Dvě  z  nich  dává  tab.  čís.  7.  ve  sloupci 
třetím  a  šestém.  Pro  kontrolu  přidána  jsou  ve  sloupci  čtvrtém  a  sed- 
mém   měřeni   provedená    na  těchže  elektrodách    při  užití  anody.     Na 


lg  ~  XXIV.  B.  Macků: 

kathodé  jeví  se  v  obou  případech  účinek  střídavého  proudu  snížením 
intensity.  Chová  se  tedy  kathoda  opačně  nez  anoda.  Ze  srovnání  účinku 
na  anodě  a  kathodé  je  patrná  mnohem  menší  citlivost  kathody  proti 
anodě.  Že  menší  citlivost  spočívala  v  povaze  kathody  a  nebyla  pod- 
míněna snad  méně  příznivým  rozvětvením  proudu  (což  by  nastalo, 
kdyby  na  kathodě  byl  mnohem  značnější  odpor  než  na  anodé)  ukázala 
měření,  kde  střídavý  proud  přiváděn  byl  současné  k  oběma  elektrodám 
(pomocná  byla  vynechána).  Pak  nastalo  zvětšení  intensity,  t.  j.  pře- 
vládal účinek  na  anodu. 

9.  Ve  měřeních  předcházejících  zvyšoval  jsem  intensitu  střída- 
vého proudu  pravidelné  k  J=25  t.  j.  12*2. lO"^"*  ampère.  Poslední 
hodnota  měřená  často  jest  již  nižší  než  by  se  z  hodnot  předcházejících 
očekávalo.  V  měření  následujícím  bylo  postupováno  až  k  J  =  1000 
t.  j.  k  487.10"^  ampère. 


C 


Anoda,  Cu. 

,  l\  = 

P.=--p 

=  0-52 

cm-,  S  ; 

-  7  dní, 

,  užité 

E  = 

:11,  e  z 

-  0-0808 

,  i  —  238-10-10 

.t—U 

0-000 

0-010 

0-020 

0-030 

0-040 

0-050 

0-060 

0-070 

31 

177 

379 

549 

737 

887 

982 

1080 

0-080 

0  090 

0-100 

0-110 

0-120 

01.30 

0-140 

0-150 

1162 

1241 

1301 

1352 

1400 

1442 

1436 

1448 

0-160 

0-170 

0-180 

0-190 

0-200 

0-250 

0-300 

0-350 

1440 

1467 

1453 

1468 

1464 

1560 

1566 

1577 

0-400 

0-500 

0-600 

0-700 

0-800 

0  900 

1-000 

milirûfarad 

1521 

1516 

1468 

1444 

1373 

1350 

1398 

7,0  mm 

Změna  intensity  roste  z  počátku  rychle,  pak  však  stále  pomaleji 
až  u  C  =:  0-350  dosáhne  maxima,  potom  zase  klesá.  Stále  pomalejší 
vzrůst  intensity  s  rostoucím  C  dal  by  se  do  jisté  míry  vysvětliti  tím, 
že  intensita  střídavého  proudu  pro  větší  kapacity  není  již  přímo 
úmérna  kapacitě  (t.  j.  není  možno  zanedbati  člen  '^ \  ^  {2 nn  WCý . 
Viz  odst.  3.)  Klesání  však  od  (7  =  0-350  se  však  již  tímto  způsobem 
vysvětliti  nedá.  Příčina  úkazu  tohoto  tkví  v  tom,  že  s  rostoucí  in- 
tensitou J  rychle  roste  druhý  účinek  střídavého  proudu  (viz  4)  čili 
zvětšení  intensity  rapidně  ubývá,  tak  že  po  30  vteřinách  při  větších 
hodnotách  C  intensity  poměrně  více  ubude  než  při  kapacitách  menších. 

II.  Účinek  střídavého  proudu  značné  intensity. 

Měření  následující  dávají  několik  ukázek  pozorování  provedených 
s  velikou  intensitou  střídavého  proudu.  Při  měřeních  těchto  bylo  nutno 


Účinek  střídavého  proudu  na  polarisované  elektrody.  X7 

předem  zamítnouti  způsob  konati  více  měření  na  jednom  kousku 
mýdla  a  těchže  elektrodách.  Byl  tedy  každý  pokus  proveden  na 
elektrodách  ještě  neužitých.  Pozorování  dalo  se  časově,  tak  jak  o  tom 
byla  řeč  v  odst.  3. 

10.  Obr.  č.  5.  dává  graficky  časové  pozorování  za  těchto 
poměrů 

Anoda,  Cu,  P4.  rz:  P_  =  p  =  0*52  ctn-^  S=zlO  dní,  neužité 
í;=  110,  C  =:  O- 100,  e  =  0-0397,  i  =1426- 10-10,  t=z  17 

Pozorování  provedeno  tak,  že  po  ustálení  polarisace  působil  stří- 
davý proud  nepřetržitě  a  úchylka  (intensita)  časově  odčítána. 

Pozoruhodným  jest  klesání  intensity  až  k  nulle  a  přechod  přes 
ni.  V  době  půl  třetí  hodiny  přešla  intensita  přes  nullu  čtyřikráte.  Na 
výkrese  patrno,  že  v  prvých  asi  40  minutách  byl  průběh  intensity 
dosti  pravidelný,  pak  však  intensita  neustále  rychle  se  měnila.  Změny 
na  výkrese  patrné  daleko  ještě  všechny  změny  nevystihují.  Proto 
omezil  jsem  se  v  dalších  pokusech  pouze  na  pozorování  prvé,  pravi- 
delnější části. 

1 1 .  Závislost  průběhu  intensity  na  intensitě  střídavého  proudu 
ukazuje  graficky  obr.  č.  6.    Měření  provedena  za  těchto  poměrů: 

Anoda,  Cu,  P^  —  0-055  cm\  P^  —  p  —  0-30  cm\  S=m  hod.,  neužité 
E—nO,e  —  0  0197,  i  —  1426  lO-i«,  t  —  17 

Intensita  střídavého  proudu  byla  měněna  tím  způsobem,  že  byla 
postupně  zvyšována  kapacita  kondensátoru  střídavým  proudem  napá- 
jeného. Proud  střídavý  působil  opět  (jako  ve  všech  měřeních  násle- 
dujících) trvale;  velikost  kapacity  udána  jest  v  mikrofaradech  vždy 
na  příslušné  křivce.  Při  těchto  značných  intensitách  není  možno  již 
říci,  že  intensita  jest  přímo  úměrná  součinu  E.  C,  neboť  hodnota 
y  1  _j_  (2:7rn  WG)'^  není  jedničkou,  jisto  pouze  je,  že  s  rostoucí  kapacitou 
intensita  opožděně  roste.  Všechny  křivky  mají  týž  charakter:  oblouk 
vzepnutý  nad  rovnovážnou  polohou,  v  dalším  průběhu  klesá  křivka 
pod  ni.  Všímneme-li  si  šířky  oblouku,  vidíme,  že  jí  s  rostoucí  in- 
tensitou rychle  ubývá,  čím  větší  jest  intensita  proudu  střídavého,  tím 
dříve  obrátí  se  znamení  intensity  proudu  stejnosměrného.  Při  kapacitě 
0003  zdá  se,  že  intensita  asymptoticky  se  blíží  k  rovnovážné  poloze. 
Pokud  se  týče  výšky  oblouku,  přibývá  jí  s  počátku  s  rostoucí  inten- 
sitou až  k  hodnotě  kapacity  crr  0-010,  pak  zase  ubývá.  Výklad  je 
týž  jako  v  odstavci  7,  totiž  že  s  rostoucí  intensitou  střídavého  proudu 

Věstnik  král.  české  společnosti  nauk.    Třída  11.  2 


18  XXIV.  B.  Macků: 

dnihý  účinek  střídavého  proudu  roste  poměrně  rychleji  než  prvý. 
Srovnáví1me-li  ves^^olek  partie  pad  rovnovážnou  polohou  jeví  se  v  prů- 
běhu jich  diskontinuita.  Křivky  0'05,  0*04,  0-03  rychle  klesají,  ostatní 
však  jen  ponenáhlu  aneb  se  vrací  k  rovnovážné  poloze  zpět.  Pozoru- 
hodnými jsou  ještě  velká  zakřivení  v  čase  30—40  sec.  Intensita  kle- 
sala mírné  a  v  určitém  bodě  náhle  rychlosti  změny  přibylo;  při  po- 
zorování byl  okamžik  tento  zcela  dobře  patrný,  tak  že  jsem  ho  mohl 
bezpečně  na  křivkách  vyznačit. 

Obr.  7.  dává  křivky,  pro  něž  součin  kapacity  a  elektromotorické 
síly  jest  stále  týž  (CEzz:  18*48)  kapacita  a  elektromotorická  síla  jsou 
však  vždy  různé.  Hodnoty  jich  jsou  pro  každou  křivku  na  ní  napsány. 
Poměry,  za  nichž  pozorování  provedena,  jsou: 

Anoda,  O*,  P+ =  0-28,  P_  =rj9  =  0.39,  neužité 
e  =  Ó  0403,  «  =  1426-10-^  í  =  16 

Sroviiáme-li  obě  křivky  pro  0"168  X  HO  vidíme  v  počátečné 
partii  úplnýř  souhlas,  křivka  jedna  probíhá  však  celá  hladce,  kdežto 
(liuhá  má  po  60  sec  náhlý  obrat.  Skok  takový  vyskytuje  se  u  dalších 
křivek  pravidelně  a  byl  i  jinde  pozorován  (viz  obr.  9.).  Srovnáme-li 
křivky  v  dalším  průběhu  vypadá  křivka  druhá  tak,  jako  by  partie 
křivky  prvé  mezi  60 —  asi  360  sek  vypadla  a  zbytek  byl  pošinut 
k  negativním  intensitám. 

.  Křivky  pro  0-840  X  22  liší  se  značněji  od  sebe.  Křivka  jedna 
má  též  náhlý  obrat  a  to  vzhůru.  Srovnáme-li  je  vespolek,  zdá  se,  ja- 
koby druhá  odpovídala  typu  náhle  klesajících  křivek  obr.  6.,  druhá 
pak  typu  druhému,  křivek  k  rovnovážné  poloze  se  vracejících.  Vy- 
loučíme-li  druhou  z  těchto  křivek,  vidíme  na  ostatních  sice  týž  cha- 
rakter, avšak  postupný  přechod  jedné  křivky  v  druhou  a  to  takový, 
že  při  součinu  O  840  X  HO  nutno  intensitu  střídavého  proudu  pova- 
žovati za  největší,  při  součinu  0*840  X  22  za  nejmenší.  Příčina  vězí 
v  tom,  že  výraz  V 1  +  (^2  ;rre  >K  C')-^  s  rostoucím  C  rosťé  a  proto 
musí  intensity  (viz.  odst.  3.)  s  rostoucím  C  při  nezměněném  součinu 
CíJ  ubývati.  °  '      ' 

:    :    12.  Závislost  na,  velikosti  elektrod  jest  patrná  z  obrazu  c.  8,  pro 
nějž  provedena  měření  za  poměrů  těchto:  i.       -    ,,.    :    i 

Anoda,  Ou,  P_  :=;  ^j  =  0  30,  ä  =:  2  dny,  neužité 
;;^,  '   ;í:,^;110,C=:0-05,e  — ,0-0401,  f=  1426.10-^0,^^=17.    :    . 


účinek  střídavého  prdudu  na  polarisované  elektrody.  *Í9 

Velikost  anody  v  mw""^  udaná  jest  čísly  připsanými  na  křivky: 
"Křivky  mají  známý  již  průběh,  a  srovnáme-li  je  mezi  sebau  vi- 
díme, že  účinek  střídavého  proudu  se  jeví  nejnápadněji  na  elektrodě 
nejmenší,!  (aspoň  tehdy,  béřeme-li  za  kriterium  čas,  v  némž  přejde 
intensita  přes  rovnovážnou  polohu).  Pozorujeme-li  prvá  minima  při 
křivkách  7"0,  14*0,  21"0  vidíme,  že  s  rostoucí  plochou  postupují  ve 
stejných  intervallech.  Na  křivkách  2L0,  28*0,  35'0  jest  v  partiích, 
kde  klesají,  opět  ohyb  obdobný  oněm  z  obr.  6.  Křivky  ukazují  zřejmě, 
že  zvětšení  povrchu  elektrody  má  asi  týž  účinek  jako  zmenšení  intensity 
stfídaiuého  proudu.  Záleží  tedy  ne  na  intensitě,  nýbrž  na  hustotě  stří- 
davého proudu  (srov.  odst.  7.)- 

13.  Závislost  na  elektromotorické  síle  proudu  stejnosměrného. 
Měření  sem  patřící  jsou  graficky  znázorněna  obr.  č.  9  a  provedena 
byla  za  těchto  poměrů  : 

Anoda,  Cu,  P+  :=  0-058  cw^  P_—p  —  0-32,  5  =z  24  hod.,  neužité 
'   '/  '  E=110,  C=0-Ob,  «  =  1426.10-10,  t  —  11'à. 

Elektromotorická  síla  e  jest  vyznačena  na  křivkách.  Vyloučíme-li 
případ  ez=:0-0ÖÖ  jest  průběh  počátečný  dosti  shodný  pro  všechny 
křivky,  později  se  však  křivky  značně  od  sebe  liší.  Přechod  z  jedné 
křivky  do  druhé  možno  viděti  jen  tehdy,  předpokládáme-li,  že  křivka 
O  1186  ve  střední  partii  své  neběží  normálně,  nýbrž  že  klesnutí,  které 
se  dostavilo  rapidně  teprve  ke  konci,  mělo  se  dostaviti  již  dříve. 
Průběh  křivek  jest  pak  takový,  že  s  rostoucí  elektromotorickou  silou 
proudu  stejnosměrného  á  tedy  i  s  rostoucí  polarisací  (odst.  6.)  účinku 
střídavého  proudu  přibývá  Výsledek  tento  souhlasí  s  odstavcem  7. 
Zajímavo  je,  že  obdobný  úkaz  povstal  i  při  elektromotorické  síle  O'OOO. 
Nutno  tedy  za  to  míti,  že  úkazy  tyto  povstávají  transformací  střída- 
vého proudu  na  stejnosměrný,  polarisace  elektrod  je  pak  pouze  zvět- 
šuje a  časově  urychluje.' 

14.  Závislost  nà  stáří  elektrod  patrná  jest  z  obr.  č.  10.  prove- 
deného zá  těchto  poměrů  : 

Anoda,  Cu,  P^—0 056  cm^,  P_  =  j)  +  O  31,  neužité 
.,:      í;  =:;  110,  C=:  0-05,  e  =  0'0394,  «  1=  1426.10-io,  t  —  18. 

Čísla  na  křivkách  udávají  počet  hodin  po  něž  elektrody  v  mýdle 
tkvěly  než  jich  bylo  užito. 

Křivky  dle  stáří  postupují  v  obraze  tomto  zrovna  tak,  jak  po- 
stupovaly v  obr.  6.  dle  velikosti  intensity  střídavého  proudu.    Stářím 


20  XXIV.  B.  Macků: 

elektrod  zvyšuje  se  účineJc  trvalého  střídavého  proudu.  Na  křivkách 
obrazu  tohoto  patrná  jsou  též  mezi  30 — 40  sec.  ohbí  jako  v  obr.  č. 
6.  a  č.  8. 

15.  Material  elektrod  může   při  těchto   pozorováních  býti  i  jiný 
nežli  měď.  Pro  platinu  obdržel  jsem  ku  př.  za  poměrů: 

Anoda,  Pt,  P+  =  0-021,  P-=p  — 10 cm\  užité 
7^=110,  (7 zz:  0-010,  e  =  0-0404,  i  =  70  7.lO-i^  í  zz  18, 

])ro  intensitu  stejnoměrného  proudu  při  trvalém  působení  střídavého 
proudu  při  odečítání    v  intervallech    10ti   sekundových   tyto  úchylky  : 

50  70  55  37  18  —7  -15  —30  —35  --40  —150   -355  mm 


Résumé. 

16.  Prochází-li  střídavý  proud  nepatrné  intensity  polarisovanou 
anodou  nastává  (pravidelně)  zvýšení  intensity  proudu  stejnosměrného, 
při  kathodě  pak  naopak  snížení. 

Velikost  změny  intensity  jest  závislou  na  hustotě  střídavého 
a  na  elektromotorické  síle  proudu  stenjosměrného.  S  oběma  veličinami 
jí  přibývá. 

17.  Při  trvalém  působení  střídavého  proudu  změny  intensity 
rychle  ubývá,  intensita  klesá  i  pod  původní  hodnotu  a  při  značnější 
intensitě  střídavého  proudu  přechází  do  hodnot  negativních  a  to  tím 
rychleji,  čím  větší  byla  elektromotorická  síla  proudu  stejnosměrného 
a  čím  starší  byly  elektrody.  Intensita  negativní  není  však  trvalou, 
přecházejíc  časem  opět  v  positivní.  Úkaz  tento  může  se  několikráte  za 
sebou  opakovati. 

18.  Tyto  křivky  průběhu  vyznačují  se  pravidelně  náhlými  pře- 
chody, činícími  dojem,  jako  by  děj  déle  probíhal  po  křivce  než  která 
skutečně  jeho  poměrům  již  přísluší  a  pak  skokem  přecházel  na  křivku 
po  níž  průběh  již  dříve  se  díti  měl  (Úkazy  jsou  analogické  průběhům 
nastávajícím  při  přehráti  nebo  přechlazení). 

Stejnosměrný  proud  vzniká  při  úkazech  těchto  patrně  transfor- 
mací proudu  střídavého,  jež  má  původ  svůj  jednak  ve  změně  kon- 
centrace iontů  a  v  chemické  změně  povrchu  elektrod.  Vliv  chemické 
změny  ukazuje  stáří  elektrod,  s  nímž  souvisí  jich  oxydace.  Že  také 
platinové  elektrody  chemicky  se  mění,  dokazují  práce  R.  Rlteka^j,  R. 


'*)  R.  Ruke:  z.  S.  f.  phys.  Chemie  XLIV.  1903  p.  81. 


účinek  střídavého  proudu  na  polarisované  elektrody.  21 

LuTHERA  a  F.  J.  Brisleea  ^),  J.  B.  Westhavera  ^^).  Chemická  změna 
elektrod  jest  asi  též  příčinou  proč  fakta  zde  pozorovaná  nesouhlasí 
s  theorií  jak  ji  provedl  Gundrt.  (S  tím  souvisí  i  jeho  poznámka  na 
str.  209.). 

Závislost  intensity  na  elektromotorické  síle  stejnosměrného  proudu 
vyznačuje  se  maximem  kol  hodnoty  06  volt  elektromotorické  síly. 
I  zde  jedná  se  pravděpodobně  o  úkaz  přešlý.  Úkaz  tento  souvisí  asi 
se  zjevem  známým  pod  jménem  bodů  rozkladu  ").  Úkaz  obdobný, 
náhlá  depresse  polarisace  (tedy  zvýšení  intensity)  pozorován  byl  za 
časového  průběhu  polarisace  J.  Tafelem  ^'■^). 

19.  Srovnáme-li  úkazy  zde  pozorované  se  zjevem  na  elektroly- 
tickém detektoru  (aneb  kohererech  vůbec)  vynikne  ještě  jeden  rozdíl. 
Přírůstek  energie  odpovídající  sesíleiií  stejnosměrného  proudu  jest  zde 
všude  jen  zlomkem  energie  užitého  střídavého  proudu,  a  mohl  tedy 
ze  střídavého  proudu  povstati.  Při  detektorech  (a  kohererech)  jest 
tomu  naopak,  tam  jest  energie  indukčního  účinku  nepatrná,  proti  změně 
energie  již  vyvolá,  ^^)  t.  j.  pozorovaná  změna  pochází  ze  zdroje  proudu 
stejnosměrného  (článku)  indukční  náraz  jest  pouze  impulsem  k  uvol- 
nění této  energie.  K  důkazu  o  identitě  obou  zjevů  (ač  pravděpodob- 
nost jest  veliká)  bylo  by  nutno  dokázati  experimentálně,  že  změna 
energie  proudu  stejnosměrného  jest  aspoň  částečně  nahrazena  z  článku 
a  že  části  této  s  ubývající  plochou  elektrody  v  poměru  k  celkové 
energii  impulsu  (proudu  střídavého)  přibývá.  Že  změna  energie  částečné 
pochází  z  článku  toho  důkazem  jest,  že  změny  přibývá  s  rostoucí 
elektromotorickou  silou  (bez  ohledu  na  velikost  polarisace). 

20.  Úkazy  zde  pozorované  souhlasí  kvalitativně  s  úkazy  na  ko- 
hereru  (resp.  elektrolytickém  detektoru  pozorovanými.  Poněvadž  úči- 
nek elektrických  oscillací  roste  urychleně  s  hustotou  jich  proudu  jest 
zřejmo,  že  při  nepatrné  plošce  elektrody  detektoru  (nebo  kontanktu 
kohereru)  může  nepatrná  intensita  oscillací  míti  veliký  vliv.  Prvý  a 
druhý  účinek  proudu  souhlasí  se  zjevem,  často  na  kohererech  pozo- 
rovaným, že  totiž  oscillace  mohutné  způsobují  někdy  opačný  eííekt 
než  oscilace  mírné  intensity. 


^j  R.  Luther  a  F.  J.  Brislee:  Z.  S.  f.  phys.  Chemie  XLV.  1903  p.  216. 
'«)  J.  B.  Westhavee:  Z.  S.  f.  phys.  Chemie  LI.  1905  p.  64. 
*^)  Literaturu  viz:  A.  Winkelmann:  Handbuch  d.  Physik  2.  vyd.  2.  sv.  2.  část 
IW3  p.  993.  Srovnej  též:  B.  Macků.  Phys.  Z.  S.  6,  p.  232,  1905. 
--)  J.  Tafel:  Z.  S.  f.  phys.  Chemie  L.  1905.  p.  641. 
*')  Viz  odhady  Fesseňdenovy  y  Preh'edu  pokroků  fysiky  za  rok  1904  p.  173. 


22  XXÍV.  B.  Macků: 

21.  Budiž  zde  upozoruèco  ještě  na  některé  analogie  mezi  pola- 
risovanými  elelítrodami  a  koherery  (s  jedním  kontaktem). 

Průběh  intensity  s  rostoucím  množstvím  prošlé  elektřiny  jest 
u  polarisovariýcli  elektrod  dvojí:  intensity  pravidelně  ubývá,  někdy 
však  též  přibývá.  Oba  průběhy  nastávají  i  u  kohererů:  Příklad  prvý 
u  elektrolytických  detektorů,  druhý  u  mřížky  Sshäferovy'"*),  u  vlhkých 
kohererů  Aschkinassových^^)  a  u  kohererů  s  vrstvou  halogenových 
sloučenin  médi. 

Zajímavým  je,  že  u  kohererů,  u  nichž  s  rostoucím  množstvím 
prošlé  elektřiny  roste  intensita,  účinkem  oscillací  jí  ubývá  a  naopak 
u  kohererů,  u  nichž  s  rostoucím  množstvím  intensity  ubývá,  oscillace 
způsobují  její  vzrůst.  (Zajímavá  pozorování  Bosého")  nemají  bohužel 
udání,  jak  intensita  na  prošlém  množství  závisí.)  Oboje  dá  se  shrnouti 
v  jedinou  větu.  Koherer  oscillacemi  elektrickými  vrací  se  k  onomu 
stavu,  z  něhož  působením  proudu  vyšel.  Z  věty  této  však  následuje, 
že  po  přerušení  oscillací,  musí  proudem  stejnoměrným  nastati  týž  stav 
jako  před  působením  oscillací,  t.  j.  koherery  tyto  musí  samočinné 
dekoherovati.  Skutečně  tomu  také  tak  u  všech  uvedených  hohererů 
jest.  (Též  Bosého  kaliový  koherer  s  tím  souhlasí.) 

Děje  odehrávající  se  na  kontanktech,  kudy  proud  prochází,  možno 
si  představiti  takto:  Účinkem  původního  proudu  nastává  elektrolysa 
(elektrolytu  tekutého  resp.  vrstvy  na  povrchu),  jež  má  za  následek 
chemickou  změnu  kovových  elektrod  na  jich  povrchu.  Působením 
oscillací  redukuje  se  změněný  povrch  opět  na  kov.  Reakci  tuto 
možno  přijmouti  jako  pravděpodobnou,  prisoudíme-li  chemickým  reak- 
cím rychlost  měřitelnou  s  periodou  střídavých  proudů;  což  pokusy 
dokázali  Le  Blanc  a  Schick^')  Přímo  podporují  horní  předpoklad  tyto 
pokusy:  1.  Střídavým  proudem  vyloučí  se  na  platinových  elektrodách 
z  roztoku  modré  skalice  (jež  před  rozpuštěním  byla  vyžíhána,  aby  roz- 
tok nebyl  kyselý)  metallická  měď.  2.  Na  oxydovaných  elektrodách  mě- 
děných redukuje  se  v  roztoku  modré  Skalice  působením  střídavého 
proudu  vrstva  oxydu  na  metallickou  méd.  —  ßedukuje-li  se  však 
povrch  na  kovový,  pak  nastávají  opět  poměry  podobné  oněm,  z  nichž 
se  před  působením  proudu  stejnosměrného  vyšlo.  Redukce  může  za- 
sáhnouti ovšem  i  původní    vrstvu    (jež   byla   elektrolytem   při  pmudu 


'*)  A.  Neugschwender  :  Phys.  ZS.  2,  p.  550,  1901. 

'')  E.  Aschkinass:  Wied.  Ann.  67,  p.  843,  1899.  ' 

^')  J.  Ch.  Bose:  E.  E.  ZS.  20,  p.  688,' 1899. 

^')  M.  Le  Blanc  a  K.  Schick:  ZS.  f.  phýs.  Chemie  XLVI.  p.  2l3,  1903. 


Účinek  střídavého  proudu  na  polarisované  elektrody.  23 

Stejnoměrném)  po  případě  ji  i  úplně  rozložiti.  Pak  nemůže  však  po 
přerušení  oscillací  více  nastati  elektrolysa,  musí  tedy  inteusita  zůstati 
neproměnná  —  koherer  nedokoheruje.  Úplný  rozklad  vrstvy  může 
nastati  tím  dříve,  čím  je  vrstva  tenčí,  tedy  především  u  tak  zvaných 
€istých  kontaktů  a  kohererů  pilinových,  což  souhlasí  se  skuteč- 
íiostí. 

Uvážíme-li  komplikovanou  závislost  polarisace  na  elektromoto- 
rické síle,  rozdílné  chování  se  anody  a  kathody,  komplikovanou  zá- 
vislost změny  polarisace  na  intensitě  oscillací,  domnívám  se,  že  úkazy 
polarisace  jsou  dosti  mnohotvárné,  aby  jimi  celý  známý  komplex  úkazů 
na  kohererů  mohl  býti  vysvětlen  bez  zavádění  nových,  jen  pro  ko- 
herer potřebných  hypothes. 

Na  konec  činím  milou  povinnost  vzdávaje  srdečné  díky  panu 
professoru  Dr.  V.  Novákovi  zastaly  interess,  který  práci  této  věnoval, 
i  za  mnohou  podporu. 

Brno,  fysikální  ústav  české  techniky. 


The  effect  of  tbe  alternating  carrent  on  polarised 
électrodes.  (Resumé.) 

The  method  investigated  is  shown  in  fig.  1.  They  were  tried 
Cu-electrodes  (generally  in  a  form  of  thin  wires,  inserted  in  a  rectan- 
gular  plece  of  soap  (cocao-nut-soap). 

The  curve  giving  the  dependence  of  the  intensity  on  the  electro- 
motive  force  shows  a  maximum  (about  at  0*6  volt,  s.  fig.  4)  The 
«hange  of  the  intensity  with  time  is  given  by  curve  I  (fig.  3)  for 
electromotive  force  less  than  0*6  volt,  and  by  curve  II  (fig.  3)  for 
1  arger  electromotive  forces. 

An  alternating  current  of  a  small  intensity  (less  than  IQ-^ 
ampère)  applied  to  the  anode  makes  out  an  increase  of  intensity, 
which  decreases  afterwards  with  time.  The  alternating  current  beeing 
broken,  the  intensity  sinks  under  the  original  value  (fig.  2)  and 
the  sensitiveness  of  the  électrode  decreases  very  much.  For  the 
characteristic  eífect  of  the  alternating  current  there  was  elected  the 
change  of  the  intensity  (wg  —  w,),  which  was  the  result  of  the 
alternating  during  30  seconds.  This  quantity  increases  with  the  in- 
creasing  density   of  the   alternating   on  the   électrode   and   with   the 


24   XXIV.   B.  Macků:   Účinek  střídavého  proudu  na  polarisované  elektrody. 

increase  of  the  electromotive  force  of  the  continuous  current.  The  increase 
of  the  characteristic  quantity  with  increasing  inteasity  /  of  the 
alternatig,  is  giveu  in  tab.  3;  with  decreasing  of  the  surface  of  the 
électrode  (P-j-)  in  tab.  5  and  6;  the  second  dependence  is  illustrated 
in  tab.  4. 

The  Cathode  is  less  sensitive  than  the  Anode  and  the  characteristic 
changes   of  the  intensity  háve   a  reversed  signe  than  before   (tab.  7). 

If  the  alternating  current  of  a  larger  intensity  (more  than 
10~4  ampère)  affects  the  anode  continually,  the  intensity  increases, 
decreases  very  rapidly  afterwards  until  to  negative  values,  returns 
to  positive  values  a.  s.  o.  this  being  repeated  several  times  but  with 
greater  irregularities  (fig.  5).  The  intensity  changes  in  negative  values 
as  sooner  as  greater  is  the  density  of  the  alternating.  This  effect 
partly  given  by  larger  intensities,  partly  by  smaler  électrodes,  is 
shown  in  fig.  6,  and  in  fig.  8  respectively.  The  other  causes  of  the 
rapid  change  of  the  intensity  to  negativ  values  are  the  increasing 
electromotive  force  of  the  polarisiug  current  (s.  the  increas  of 
polarisation  in  fig.  9)  and  the  prolongation  of  tirae  for  which  the 
électrodes  stuck  in  the  soap  (i.  e.  the  progress  of  oxydation  of  the 
ectrodes  s.  fig.  10). 

The  curves  showing  the  course  with  time  hâve  rapid  passages 
like  phenomena  of  overcooling  or  surcharging. 

The  changes  of  the  intensity  arise  partly  from  the  transformation 
of  the  alternating  to  the  continuous  current,  partly  probably  from  the 
change  of  the  polarisation  of  the  électrodes. 


B.  Macků. 


Tab.  I. 


,it.íarsl<y  vpi 


Yéstník  kál .  č  eslcé  společnosti  náiilí .  'ISda  maíliemat.  priro  doved.  19  O  G  x  .24 . 


B.Macků. 


Tab.  H. 


0-1  QZ  0-3  O'V  Ù-'S  06  Of  0-â  0^  UÔ  i-I  -uoli 


,ii:.rarsiiV"\ 


Věstník  král.  české  spclečnccti  nánlc.  inda  matheiriät. přírodověd.  1906.  č.24. 


B.  Macků. 


lüb.m. 


Věsíníktrál  české  společnosti  nauk.  mciamatliemat  přírodověd.  1906- c.'z'i- 


B.  Macků 


Tab.  IV. 


iit/Farslo/ vPraze 

Věstník  lîT'al. české  .společnosti  Ráiilí.  lrídamatliematpnrodověd.1906.č.24. 


B. Macků. 


Tab.  V. 


Obr.  9. 


lit.Tarský- v  Praze. 

Věstnik  král  České  společnasti  náulc.  Třída maihemat. přírodověd.  1906.  č.  24. 


XXV. 

o  voskotvorných  žlázách  hmyzu. 

Sepsal  J.  Stehlík,  assistent  zoologického  ústavu  české  university. 

Se  2  tabulkami. 

(Práce  z  ústavu  zoologického  v  Praze.) 

Předloženo    v    sezeni    dne    G.  července    1906. 


Uvod. 

Voskotvorné  apparáty  hmyzu  patří  do  skupiny  kožoícli  žláz, 
vylučujících  sekret,  chemickým  složením  vosku  podobný,  dle  něhož 
jsou  též  pojmenovány.  Ďle  souhlasu  všech  autorů,  kteří  o  nich 
psali,  jsou  to  původně  epidermální  buňky,  jež  zmohutnivše  během 
vývoje  odlišily  se  tím  značné  od  sousedních  elementů  nízké  pokožky, 
a  přijaly  funkci  sekrece  voskové  hmoty.  Stačí  uvésti  o  tom  výrok 
WiTLACziLûv  (6,  Str.  600-601):  „Die  Wachsdrüsen,  wo  sie  vorkom- 
men, bilden  sich  auch  in  den  letzten  Entwicklungsstadien  aus,  indem 
an  gewissen  Stellen  die  Zellen  der  Hypodermis  hoch  werden  und 
sich  in  einzellige  Drüsen,  deren  viele  in  einer  schildförmigen  Masse 
Äusammensitzen  differenzieren." 

Die  Nasönova  (16)  vyskytují  se  tyto  ústroje  hlavně  u  dvou 
skupin  hmyzových;  předně  u  „Hemiptera  homoptera"  (zejména  u  podř. 
Phytophthires  :  Aphididae,  Coccidae,  Aleurodidae,  Psyllidae;  pak  u  če- 
ledí Oicadin:  Cicadidae,  Fulgoridae)  a  za  druhé  hlavně  u  některých 
čeledí  řádu  Hymenopter  (Apidae  sociales  a  ïenthredinidae).  Jako  ne- 
patrné zbytky  objevují  se  voskové  ústroje  i  u  některých  zástupců  Co- 
leopter,    při    čemž    ňa    prvním    místě    sluší    uvésti  larvu  r.  Scymrms 

Věstník  král.  české  spol.  nauk.    Třída  II.  1 


2  XXV.  J.  Stehlík: 

(Čel.  Coccinelidae).  Též  télo  několika  dospělých  brouků  z  čeledí  (Cur- 
culionidae:  na  př.  Lixus,  Chlor ophanus,  Larinus)  bývá  dle  tohoto 
iiutora  pokryto  žlutozeleným  práškem,  podobným  voskové  hmotě.  Cosi 
analogického  vyškytá  se  i  na  některých  místech  těla  u  vážek.  Vo- 
skový sekret  pokrývá  dále  i  kukly  motýlů,  jako  u  Parnassius  Apollo. 
Toto  vyčtení  zástupců  hmyzových,  u  kterých  voskotvorné  apparáty  se 
vyskytují,  vyňato  jest  tedy  z  pojednání  ruského  autora  Nasonova  {16). 
Ve  spise  svém  podává  autor  jak  na  základě  literatury,  tak  i  dle  čet- 
ných vlastních  zkušeností  přehledný  a  pečlivý  soubor  poznatků  o  za- 
ímavých  ústrojích  těchto.  Probírá  nejprve  obšírně  poměry  jejich 
u  podř.  Phytophthires  a  to  pořadem  u  jednotlivých  čeledí  sem  pří- 
slušných: Aphididů,  Coccidů,  Psyllidů,  Aleurodidů,  a  potom  jen. 
v  krátkém  referátu  zmiňuje  se  o   voskových  žlázách  ostatních  skupin. 

Přes  tento  systematický  postup  přece  naznačuje  autor  během^ 
práce  možnost  jakéhosi  všeobecného  rozdělení  žláz,  užívaje  za  dělící 
kriterium  jednak  podobu  chitinových  vývodů,  jimiž  na  povrchu  jsou 
opatřeny,  jednak  tvjír  sekretu  voskového,  jimi  produkovaného.  Delf 
potom  vývodné  útvary  chitinové  na  dvě  skupiny:  A.  ceroporoidy,  B. 
cerorhteoidy.  Pod  první  název  zařazuje  na  př.  důlkovité  prohloubené 
membiánky  chitinové,  doprovázející  žlaznaté  buííky  Aphidů,  nebo  t.. 
ZV.  „póry",  vývody  to  jednoho  druhu  voskotvorných  žlazek,  zhusta 
u  Coccidů  se  objevujících,  nebo  dále  i  nepatrné  elliptické  zvýšeniuy. 
které  tvoří  skulptury  na  povrchu  rozsáhlých  žlaznatých  polí  Psyllid 
etc.  Všecky  tyto  útvary  mají  sice  navzájem  různící  se  podobu,  ale 
dají  se  dle  Nasonova  shrnouti  pod  jeden  název  z  toho  důvodu,  že 
sekret  jimi  na    vnějšek  vycházející  má  společnou  podobu  nití. 

Při  tomto  rozdělení  do  této  skupiny  zařaditi  by  se  daly  dle- 
mého  mínění  i  vývody  i  sekrety  voskotvorných  žláz  u  Q  imag.  Aleu-^ 
rodes  chelidonii,  larev  rodu  Scytnnus,  a  rovněž  i  produkty  žlázek 
u  Paeudococcus  aesculi,  které  jsem  sám  prozkoumal.  Do  druhé  skupiny,, 
která  jest  označena  názvem  „cerochaetoidů"  zařazuje  autor,  jak  již 
smysl  slova  toho  naznačuje,  spíše  štětinovité  nebo  kůželovité  vývody 
žlázek,  jak  se  jeví  na  př.  ná  těle  Coccus  cacti,  Philippia  folicularisy 
nebo  podobné  výběžky,  vyskytující  se  na  integumentu  larev  většiny 
Psyllid  {Psyllopsis,  Homotoma,  TriozsaJ,  nebo  konečně  útvary  nesoucí 
podobu  bradavek  {Cerataphis  betulae).  A  jako  u  první,  tak  i  u  této 
druhé  skupiny  různé  ty  útvary  pod  jeden  název  sjednocuje  zase  spo- 
lečná podoba  sekretu  jimi  tvořeného,  která  jest  u  tohoto  druhého 
oddělení  trubičkovitá.  Právě  naznačeného  oddělení  užívá  autor  pouze 
při  projednávaní    žlázek   u  podř.  Phytophthires,    kdežto  o    voskových 


o  voskotvorných  žlázách  hmyzu.  3 

'/lazách  ostatních  zástupců,  na  příklad  včely,  podává  jen  krátký  re- 
ferát (tehdy  ještě  nebyly  dostatečně  známy  jako  dnes,  kdy  zpraco- 
vány jsou  hlavně  pracemi  Dreylingovými). 

Podoba  vývodů  a  sekreta  yoskových  nezdá  se  mi  býti  tak 
vhodným  kriteriem,  aby  na  záldadě  jeho  dalo  se  provésti  rozdělení 
žláz,  jednak  z  toho  důvodu,  že  by  toto  rozdělení  ztrácelo  všeobecnosti 
(u  včely  a  melipon  není  vůbec  žádných  zvláštních  vývodných  útvarů 
a  vosková  hmota  vycházejíc  skrz  silný  chitin  jemnými  kanálky 
(„Porenkanálchen",  Díietli>x),  tuhne  v  šupinky  voskové  (Wachs- 
plättchen),  tedy  zase  útvar,  který  by  se  nedal  srovnati  ani  s  nitkami 
ani  s  trubičkami)  jednak  z  toho  důvodu,  že,  jak  i  ze  samé  práce 
Nasonova  vysvítá,  tak  i  dle  mých  vlastních  i)Ozorování,  které  později 
uvedu,  jest  povaha  těchto  vývodných  zařízení  chitinových,  hlavně 
pak  i  sekretů  u  samotné  skupiny  Phytophthirň  tak  rozmanitá,  že  by 
v  pravdě  bylo  těžko  i  v  mezích  tohoto  podíádu  přesně  vymeziti 
hranici  mezi  pojmem  ceroporoidů  a  cerochaetoiiů.  Lépe  bude  tedy 
dle  mého  názoru  postaviti  rozdělení  voskotvorných  orgánů  na  znaku 
všeobecnějším,  a  závažnějším  a  sice  na  histologickém  složení  jejich. 

Na  prvním  místě  vyjímám  ovšem  případ,  zajisté  původní,  jejž  po- 
dává Nasonov  u  9  Cerataphis  hetulae,  kdež  kromě  skutečných  diffe- 
rencovaných  žlázek,  tvořících  lem  na  periferii  štítkovitého  těla,  i  sama 
nízká  hypodermis  celé  břišní  i  hřbetní  strany  vykonává  funkci  sekrece 
voskové  hmoty,  mající  podobu  jemných  plátečků. 

Vlastní  pak  skutečné  již  zrůzněné  žlaznaté  buňky  voskotvorné, 
jak  částečné  již  na  počátku  byly  charakterisovány,  rozdělím  tedy  dle 
uvedeného  kriteria  na  tři   hlavní  skupiny  : 

Ä.  Jednobuněčné  Mázky  rozptýlené.  B.  Jednovrstevná  žlaznatá 
pole  (žlaznaté  epithely).  C.  Zlázhy  složené.  Práce  moje  pak  skládati 
se  bude  ze  dvou  částí.  V  první  pokusím  se  podati  krátce  za  základě 
příkladů  z  literatury  nástin  morfologie  žlázek  zařazených  do  skupin 
svrchu  vytčených,  pak  připojím  k  tomu  samostatné  poznatky  o  histo- 
logii těchto  ústrojů  :  a)  Ç  imag.  Alewodes  chelidonii,  b)  larev  Scymnus 
subvillosus  a  c)  dospělých  Ç  Pseudococcus  aesculi.  Ve  druhé  části  na 
prvním  místě  uvedu  dle  vlastních  pozorování  příspěvek  k  řešení 
otázky  průběhu  sekrece  a  činnosti  žlázek,  pak  i  příspěvek  k  roz- 
hodnutí sporné  otázky,  jak  vyniká  vosková  hmota  chitinovým  in- 
tegnmentem  na  vnějšek.  Na  konec  práce  zmíním  se  o  podobě  vosko- 
vých sekretů  a  jich  biologickém  významu. 


XXV.  J   Stehlík: 


.  Methody.  '     ■^■'- 

Při  samostatné  práci  držel  jsem  se  při  zhotovováníprae^arátůn 
zcela  jednoduchých  method.  Z  počátku  dlouhou  dobu  kladlo  iiinè 
obtíže  hledání  vhodné  fixáže,  která  by  překonala  odpor,  jež  kladou 
jejímu  pronikání  do  těla  zvířete,  jednak  voskové  povlaky  télo  halící, 
jednak  dosti  silná  chitinová  kuticula.  Od  sublimatových  fixáží  jsen» 
naprosto  upustil,  z  toho  důvodu,  ježto  nejsou  s  to  překonati  ni  jedné 
z  těchto  obtíží,  ani  vosk  nerozpouštéjíce,  ani  neprostupujíce  snadno 
chitinovým  pokryvem  zvířat.  Dle  příkladu  Listova  u  Ortliezie  užíval 
jsem  nějakou  dobu  k  měkčení  pokryvu  Javellova  louhu  (Eau  de  Ja- 
velle) a  k  samotnému  fixování  pak  707o  alkoholu  s  nepatrným  quan- 
tem  kyseliny  octové. 

Touto  cestou  nedocházel  jsem  však  uspokojivých  výsledků,  patrně 
asi  z  toho  důvodu,  že  louh  nezmékčí  jenom  sám  chitin,  ale  poruší, 
i  při  poněkud  delším  působení  struktury  nejblíže  uložené  epidernds, 
o  které  však  se  mi  při  mé  práci  nejvíce  jednalo.  Po  četných  zkouškách 
s  mnoha  jinými  methodami,  které  však  nevedly  k  žádoucímu  cíli,  uznal 
jsem  a  zvolil  jako  nejvhodnější  fixáž,  poněkud  'obměněnou  směs  u Ve 
děnou  v  Lee  Mayerovy  mikroskopické  technice  pod  názvem  Carnoy.  *) 

Směs  tato  původně  skládá  se  ze  6'  dílů  absolutního  alkoholu, 
3  dílů  chloroformu,  1  dílu  kyseliny  octové;  moje  obměna  spočívala 
v  tom,  že  jsem  užíval  ve  směsi  6  dílů  absolutního  alkoholu,  4  díly 
chloroformu  a  půl  dílu  kyseliny  octové.  Fixáž  tato  jest  pro  ty  pc- 
raéry  velice  výhodná  z  několika  důvodů:  Jednak  rozpouští  značné 
quantum  voskových  sekretů,  potom  měkčí  značně  chitinový  integu- 
ment  a  proniká  též  okamžitě  dovnitř  těla;  jednak  ušetří  se  při  ní 
(as  stráveny  obyčejně  při  jiných  methodách  přenášením  z  nižších 
alkoholů  postupné  do  absolutního.  Doba  fixáže  řídila  se  podle  ob- 
jektů. Aleuroda  fixoval  jsem  pouze  2  hodiny,  u  Pseudococca,  který 
má  daleko  tlustší  chitin,  trvala  doba  fixování  až  6  hodia. 

Po  fixáži  přenesl  jsem' objekty  hned  do  absolutního  alkoholu  a 
po  několikerém  vyměnění  jeho  do  cedrového  oleje.  Na  to  užíval 
jsem  jako  rychlého  rozpustidla  parafinového  „carboneum  tetrachlo- 
ratum  CCl^",  který  rozpouští  již  za  studena  značné  množství  para- 
finu, a  není  potřeba   potom  dlouhého  času   k  zalévání  na  kamínkách. 


*)  Caknoy  in:  La  cellule  Tome  3.  1887  p.  6.  Van  Beneden  a  Neyt  in: 
Bull.  Acad.  Belg.  (3.)  Tome  14,  1887,  p.  218.  Zacharias  in  Anatom.  Anzeiger 
3.  Jahrg.  188S.  p.  24.  Van  Gehuchten  ibid.  p.  237. 


o  voskotvorných  žlázách  hmj'zu.  5'. 

K  barvení  řezů  užíval  jsem  jednak  obvyklého  dvojitého  barvení 
Iiaematoxylinu  Delafieldova  na  jádra,  a  na  plasmu  obyčejně  eosinu, 
nebo  také  i  jiných  plasmatických  barviv.  Daleko  distinktnejších  však 
struktur  jak  na  jádrech,  tak  zvlášť  na  plasmě  poskytovaly  mi  prae- 
pařáty  barvené  známou  methodou  Heidenhainova  železitého  haema- 
toxylinu. 

I.  Rozptýlené  žlázky  jednobuněčné. 

Toto  oddělení  možno  charakterisovati  krátce  asi  tímto  způso- 
bem: Mezi  nízkými  buňkami  epidermáluími  se  některé  elementy 
jednotlivě  zrůznily  v  žlázky.  Přijaly  na  sebe  podobu  rozličnou;  lahvico- 
vitou,  kulovitou,  váčkovitou  atd.  (List,  Tozzetti,  Naso:^ov),  Na  povrchu 
opatřeny  jsou  chitinovými  vývody  rozmanité  podoby.  Tak  již  Targioni 
TozzETi  (3)  popisuje  různé  útvary  chitinové  na  těle  Coccidù,  a  dělí 
je  na  dva  druhy:  t.  zv.  „pěli"  (chloupky)  a  druhé  „filiere"  (osténky). 

Pod  názvem  prvním  „pěli"  uvádí  autor  celou  řadu  chitinových 
útvarů  té  nejrozmanitější  podoby:  „Pěli  semplici"  (chloupky  jednoduché) 
spesso  essillissimi  (Čřisto  velice  jemné,  na  př.  u  Coccus,  Dadylopius) 
někdy  delší,  drsnější.  Zvláštní  podobu  mají  dle  Tozzettiho  chloupky  na 
bradavce  poblíž  genital,  otvorů  (,,Peli  della  papila  genitale")  význačné 
svým  plochým  svrchu  smáčklým  tvarem.  Pod  tento  název  řadí  též  do 
tyčný  autor  ,,setole",  t.  j.  štétmky,  delší  a  pevnější  (Diaspis  dactylo- 
pius),  dále  i  tak  zv.  squame  sotillissime  denticolate  o  multifide  (šu- 
jůnky  velice  jemné,  zubaté,  na  posledních  segmentech  těla  samiček 
[Diaspis])^  někdy  i  silnější,  a  pak  nazývá  je  ,,palee"  atd.  Pod  druhý 
pojem  ,, filiere"  zařazuje  Tozzetti  zase  různé  útvary  kutikulové  ,,una 
série  di  organi  cutanei",  které  představují  výčnělky  „sporgeuze  pili- 
íormi,  „ingrossamenti  anulari"  [prstenkovité  stluštěniny],  též  jedno- 
duché otvůrky  na  cbitinovém  intugementu  „semplici  pertugi  involucro 
chitinoso"  a  j.  Velká  část  těchto  útvarů  „pěli"  i  „filiere"  slouží  dle 
Tozzettiho  k  tomu,  aby  vyváděla  na  vnějšek  voskovou  hmotu,  která 
vypocována  jest  jednobuněčnou  žlázkou,  a  tuhnouc  na  vnějšku,  pi- 
krývá  orgán,  na  kterém  tyto  chitinové  útvary  se  vyskytují. 

Zmiňuje  se  tento  autor  i  o  podobě  žlaznatých  buniček.  U  Aleu- 
rodes  nebo  Aleurodes  Brassicae  nebo  Aleurodes  Phylliriae  „in  stato 
Jecaniforme  o  di  aderenza"  běží  kolem  celého  těla  lem  složený  ze 
zvláštních  výčnělků,  které  zařazuje  pod  název  „pěli"  a  jež  chovají  dle 
něho  ve  svém  nitru  malé  žlaznaté  buničky  (,,si  trovano  delle  picole 
cellule   poco   o  assai  sporgenti"  ),  dávající   původ  voskovému    sekretu. 


6  XXV.  J.  Stehlík: 

Podobné  i  pod  některými  vývody  zařazenými  pod  název  „fi- 
liere" pozoroval  Targioni  Tozzetti  jednobuněčné  voskotvorné  žlázky. 
U  Lecanium  hemisphaericum  na  př.  popisuje  pod  šupinou  chitinovou, 
která  ve  svém  středu  nese  trn  tubulosní  zakřivený  a  artikulovaný  í„una 
spina  tubuläre  incurvata  articulata")  jedinou  velikou  buňku  míškovi- 
tou  („un  grande  otricolo  con  un  nucleo  e  molta  materia  granuläre"). 

Jiný  příklad  jednobuněčných  žlázek  podává  List  u  Orthesia 
cataphrada  Shaw. 

Tělo  tohoto  hmyzu  kryto  jest  chitinovými  štítky,  na  nichž  ve 
velikém  množství  vyvstávají  útvary  trojího  druhu.  Jednak  jsou  to  silné 
solidní  zašpičatělé  osténky,  potom  kuželovité  duté  štétinky  („Bor- 
sten", List,  „pěli"  Tozzeti)  a  konečné  třetí  druh,  jakési  bradavičky 
(Chitinpapillen,  List,  „filiere"  Tozzeti),  kteréžto  poslední  se  nacházejí 
na  abdominálních  štítcích,  ale  zvláště  potom  na  papile  ohraničující 
otvor  oviduktů.  Tyto  dva  poslední  útvary,  tedy  duté  štětiny  a  chiti- 
nové  papily,  zastávají  funkci  vývodů  jednobuněčných  žlázek  pod  nimi 
ležících.  Lumen  těchto  vývodů  spojeno  jest  kanálkens  provrtávajícím 
silnou  kutikulu  jednak  s  ústím  voskotvorné  buňky,  jednak  na  drahém 
svém  konci  dle  Lista  otevírá  se  potom  jemným  otvůrkem  na  vnějšek. 
Zlázky  jeví  tvar  láhvicovitý  a  dle  výroku  autora  v  cit.  př.  pag. 
222.:  „Wenn  man  Schnitte  durchmustert  (Taf.  L  Fig.  16.),  so  findet 
man,  dass  die  Zellen  mit  ihrem  oberen  halsartigeu  Theile  zwischen 
den  Hypodermiszellen  sitzen."  Plasma  buněk  jest  silné  zrnitá  a  jádro 
kulovitého,  často  i  sploštélého  tvaru,  posunuto  jest  na  naduřelý 
proximální  konec  buňky.  Zřetelnou  membránu,  která  by  halila  tělo 
žlaznaté  buňky.  List.  nebyl  sto  v  každém  případě  zjistiti.  V  optickém 
řezu  mají  žlázky  u  orthezie  obrysy  hexagonální.  Dle  zprávy  autorovy 
jsou  i  případy,  že  žlázky  na  některých  místech  vypadly,  doslova  pag.  222. 
cit.  práce:  „so  gelingt  häufig,  Stellen  zu  beobachten,  an  welchen  die 
Drüsenzellen  herausgefallen  sind"  (Fig.  18.)  a  jenom  dutinka  mezi 
hypodormálními  buňkami  a  kanálek  spojující  ji  s  luminem  vývodcé 
štětiny  označují  místo,  kde  ležela  dříve  žlaznatá  buňka.  Zlázky  dle  Lista 
kupí  se  k  sobě  těsněji  na  některých  místech  těla  a  nejvýznačněji 
hlavně  na  řitní  chitinové  trubici.  Jak  z  jeho  obrázku  patrno  (Taf. 
IV.  Fig.  18.  Dr.  cit.  pr.j  máme  tu  tedy  již  co  činiti  s  jakýmsi  po- 
čátkem žlaznatého  pole. 

Podobné  poměry  jsou  i  u  příbuzného  rodu  Ortheziola  Vejdovskyi, 
kteiý  popsal  Šulc.  Žlázky,  jak  jsem  sám  měl  příležitost  na  řezech 
l»ozorovati,  mají  analogický  tvar  jako  Listem  popsané  u  Orthesia  ca- 
taphracta,  a  jenom  chitinové  vývody,  jak  Šulc  správně  uvádí,  nemají 


o  voskotvornýct  žlázách  hmyzu.  7 

podobu  kuželovité  štětiny,  nýbrž  jsou  tvaru  silně  lahvicovitého  nebo 
i  retorto  vitého. 

Jako  další  příklad  jednobuněčných  žlázek  uvedu  voskotvorné 
apparáty,  které  popisuje  Nasonov  u  Q  Cerataphis  betiilae.  Zde  na  pe- 
riferii celého  štítovitého  těla  táhne  se  lem,  skládající  se  z  chitinových 
ku  polek,  těsně  vedle  sebe  seřazených,  které  autor  zařazuje  pod  název 
cerochaetoidû  a  jež  představují  vývody  jednobuněčných  žlázek.  Každá 
z  kupolek  vroubena  jest  na  své  basi  kolem  dokola  chitinovýra 
valem,  dosahujícím  svrchním  svým  krajem  asi  polovice  celé  výšky 
bradavky.  —  Okraj  tohoto  valu  pak  a  "base  vývodné  bradavky 
spojeny  jsou  jemnou  prsténcovitou  membránou,  která  dle  mínění  auto- 
rova jest  právě  místem,  kde  vosková  hmota  vychází  na  venek.  Uvnitř, 
v  dutině  každé  bradavky  sedí  vždy  jedna  žlaznatá  buňka,  která  svým 
objemem  vyplňuje  celé  její  nitro. 

Do  tohoto  oddělení  jednobuněčných  žlázek  dlužno  dle  mého  mí- 
nění zařaditi  i  žlaznaté  buňky,  které  dle  Witlaczila  vyskytují  se 
u  larev  mnohých  Psyilid  a  dávají  původ  t.  zv.  voskovým  brvám 
(„Wachshaare").  Autor  nepopisuje  blíže  vývody  žlázek  a  praví  pouze 
o  nich  toto:  „Die  Anatomie  der  Psylliden".  Z.  wiss.  Z.  Bd.  XLII. 
pag.  584.  Sie  (die  Wachshaare)  sitzen,  wie  die  gewöhnlichen  Haare, 
an  Vorragungen  der  Körperhaut,  werden  aber  nicht  von  Fortsätzen, 
wenn  auch  besonders  geformter  Hypodermiszellen,  sondern  von  Diü- 
senzellen  abgesondert;  ...  a  o  něco  níže  str.  585  praví  o  nich  toto: 
„Ähnlich,  wie  die  gewöhnlichen  Haare  werden  die  Wachshaare 
von  grösseren  Hypodermiszellen  abgesondert,  welche  bei  dem  ge- 
wöhnlichen Larventypus  unregelmässig  einzeln,  oder  zu  mehreren 
-am  Rücken  vertheilt  sind.  Bei  Homotonia  ficus  kommen  nur  einzelne 
vor."  Z  toho  jeîft  patrno,  že  tu  máme  zase  přechod  mezi  jednobu- 
něčnými žlázkami  (Homotonia  ficus)  a  následujícím  oddělením  žláz  vo- 
skových, totiž  žlaznatými  poli.  Nejvíce  však,  a  u  Triozza  jenom  vý- 
hradně, tvoří  tyto  buňky  produkující  t.  zv.  „Wachshaare"  periferickou 
čáru  kolem  celého  těla  larev.  O  histologické  podobě  buněk  praví 
íiutor  krátce  asi  to,  že  plasma  buněk  bývá,  jak  na  čerstvých,  tak  i  na 
barvených  praeparátech  radiálně  žíhána,  po  délce  směrem  k  ústí 
buněk;  plasmatický  obsah  jest  jemně  zrnitý  a  jádro  uloženo,  jak  hlavně 
z  obrázku  patrno,  zase  na  vnitrním  do  dutiny  tělesné  obráceném  pólu. 


XXV.  J.  stehlík: 


2.  Jednovrstevná  žlaznatá  pole. 

Tuto  druhou  skupinu  voskotvorných  apparátů  hmyzových  mož.ii> 
definovati  asi  takto:  „Buňky  hypoderraální  ve  větším  množství  „iii 
einer  schildförmigen  Masse"  (Witlaczil  u  mšic)  na  určitém  mís.é 
těla  (což  jest  i  systematickým  znakem)  zmohutnèly,  utvořily  celé 
žlaznaté  pole,  jakýsi  jednovrstevný  žlaznatý  epithel,  produkující  vo- 
skovou hmotu  zase  v  různé  podobě.  Buněk  skládajících  takové  pole 
může  býti  buď  menší  poset,  na  př.  10  (většina  mšic),  nebo  množství 
velice  značné,  na  př.  až  150  {Áleurodes  cAeZ/dowřij.  Tato  formu  ústrojů 
voskotvorných  převládá  u  Phytophthirů,  přichází  i  u  larev  r.  Scymnus 
(Coccinellidae)  a  typicky  vyvinuta  jest  i  u  včely  a  melipon. 

Za  příklad  sloužiti  nám  mohou  na  prvním  místě  žlaznatá  pole 
voskotvorná  u  čeledi  Aphididů,  jichž  morfologii  na  některých  příkla- 
dech podává  hlavné  Claus,  Witlaczil,    Nasonov,  Nussllv. 

U  Schizoneura  lanigera  jsou  dle  Nasonova  tyto  orgánky  rozlo- 
ženy u  forem  křídlatých  pouze  na  hřbetní  straně  zadečku,  kdežto 
u  forem  bezkřídlých  na  hřbetní  straně  celého  těla.  Seřazeny  jsou  do 
4  řad  po  délce  těla  probíhajíclcíi,  při  čemž  2  řady  jdou  po  obou 
stranách  střední  podélné  linie  a  2  táhnou  se  na  bocích  tělesných.  Na 
každém  segmentu  leží  tedy  dohromady  4  políčka,  na  hlavě  jich  jest  10. 
Na  povrchu  chitinovém  vyznačeny  jsou  tyto  apparáty  zvláštními, 
skulpturami  v  podobě  kruhovitého  zvýšení,  které  rozděleno  jest  na 
celém  svém  povrchu  v  jednotlivé  menší  okrouhlé  i)lošky  v  počtu  obyč. 
asi  6  rozetovitě  sestavené  kolem  jedné  střední,  často  poněkud  roz- 
sáhlejší plochy.  Tyto  plošky  lemovány  jsou  na  periferii  se  zdvihajícími 
tmavými  prstýnky,  nebo  abych  řekl  spíše  valy,  jež  na  ovrubě  celého 
zvýšeaí  splývají  v  jednotný  lem.  Střední  ploška,  hlavně  na  skulptu- 
rách pokrývajících  žlaznatá.  pole  zadečku,  bývá  často  rozdělena  až 
i  ve  3  odstavce,  tak  že  apparáty  nabývají  v  těch  místech  značnějšího 
rozsahu  (až  10  i  více  plošek  „ceroporoidů").  Každé  této  zmíněné  plošce 
odpovídá  pak  uvnitř  těla  jedna  žlaznatá  buňka,  odlišná  zase  nápadně 
svojí  velikostí  a  podobou  od  sousedních  nízkých  buněk  hypodermál- 
ních.  Pod  střední  ploškou  sedí  výjimkou  obyčejně  jedna  větší  a  ještě 
ijékolik  menších  elementů  žlaznatých,  a  v  případě,  že  tato  jdoškajest 
rozdělena  na  více  částí,  'sedí  pod  ní  také  i  více  mohutných  žlaznatýth 
buněk. 

Jiný  příklad  podává  Nasonov  u  Schizoneura  ulmi.  Zde  na  rozdíl 
od  předešlého   druhu,  jsou   zvýšeniny  chitinové,  pokrývající   žlaznatá 


o  voskotvornj'ch  ilazách  hmyzu.  9 

pole,  daleko  většího  rozsahu,  a  obsahují  100  a  i  více  jednotlivých 
plošek  „ceroporoidů".  Pod  touto  rozsáhlou  skulpturou  rozkládá  se 
mohutné  žlažnaté  pole,  skládající  se  zase  z  tolika  buněk,  kolik  plošek 
obsahuje  chitinová  skulptura.  Zbiznaté  buňky  jsou  v  centru  pole 
nejmohutnější,  směrem  pak  ku  krajům  jeho  ztrácejí  na  velikosti,  až 
konečné  na  periferii  přecházejí  poznenáhlu  v  nízké  buňky  sousední 
hypodermis. 

Nasonov  na  tomto  místě  píiČiňuje  poznámku,  týkající  se  pů- 
vodu voskotvorných  buněk  u  mšic  citované  práce  (pag.  85.):  „9to 
yKaBHBaeTi.   na  to,  hto   jKejiesHCiHa    kjiť>tkh   BjiiĎCb  TaKb  3Ke,  Kai^T. 

H     y     JípyrHXl»     TJiefi     lipeACTaBHÍirOTCa     l!lI;1,0H3MŤ>HeHHH.\IH      K.TfeTKaMn 

THnojíepMH.  WiTLACZiL  přijímá  o  žlázách  r.  Pemphigus,  Schizoneura 
a  Chermes  názor  Cladsův  a  referát  jeho,  co  se  týče  morfologické 
stránky  jich,  shoduje  se  celkem  se  svrchu  podanými  údaji  Nasonova. 
Mluví  rovněž  o  zvýšeninách  („Erhebungen"),  které  jsou  lemovány 
chitiuovým  prsténcem  a  jeví  polygonální  políčkování. 

O  jednotlivých  těchto  políčkách  vyjadřuje  se  vlastně  podobné 
jako  Nasonov:  „Die  zarten,  manchmal  grubenförmig  gegen  den  Körper 
des  Thieres  vertieften  Chitinhäutchen  dieser  Felder"  atd.  0  podobě 
voskových  žláz,  z  nichž  vždy  jedna  zase  i  dle  tohoto  autora  odpovídá 
pouze  jedné  plošce,  praví  toto:  (pag.  12.)  „Zur  Anatomie  der  Aphi- 
den"  :  „Jede  solche  Zelle  beginnt  mit  einem  halsartig  verengten 
Abschnitte,  und  enthält  am  blinden,  kolbig  aufgetriebenen  Ende,  einen 
grossen  Zellkern."  Plasma  buněk  jest  jemně  vláknitá  a  granulosní 
Vlastní  pozorování  konal  Witlaozil  na  žlázách  Pemphigus  bursarius 
ale  kromě  umístění  odchylného  na  těle,  neuvádí  tu  z  morfologické 
s  ranky  nic  nového. 

Případ  voskotvorných  polí  u  mšic  lišících  se  rozhodně  lokali- 
sací  i  rozsahem  a  povahou  chitinové  skulptuiy  od  těch,  o  nichž  jsem 
iJiávě  referoval,  podává  Nitsslin  u  rodu  Mindams.  Nacházejí  se  na 
břišní  straně  5tého  a  6tého  segmentu.  Chitinový  pokryv  pole  vyka- 
zuje nepravidelně  oválný  obrys  a  jeví  3—4  -  5  -  6  úhelníkové  figury, 
hranice  to  žlaznatých  buněk  pod  nimi  uložených.  Buňky  pole  bývají 
v  prvních  stadiích  vývoje  kubické,  při  IV.  stadiu  vývoje  nabývají 
podoby  dlouze  cylindrické.  Jádra  leží  zase  na  basi  buňky,  zřídka 
v  prostřed  délky  její. 

Jiný  příklad:. voskových  ústrojů  ve  formě  jednovrstevných  polí 
podává  WiTLAcziL,  Nasonov,  Cholodkovský  u  PsylUd.  Zde  vosko- 
tvorná  pole  všeobecně  jeví  se  u  larev  obojího  pohlaví  a  samicích 
imag    uložená. vždy  poblíž   řiti,  která    u  prvních  otvírá  se    na  bři.sní. 


10  XXV.  J.  Stehlík: 

\i  dospělých  samiček  na  hřbetní  straně  abdomina  (Witlaczil).  Pole 
tato  skládají  se  z  velikého  počtu  dlouhých,  trubicovitých  žlaznatých 
buněk,  v  řady  sestavených  a  rozdělených  obyčejně  kolmými  zářezy 
v  menší  skupiny  po  6 — 8.  Na  povrchu  pokryto  jest  žlaznaté  pole 
rozsáhlou  skulpturou,  která  má  podobu  podkovovitou,  a  objata  jest 
v  předu  na  konkavním,  od  řiti  odvráceném  kraji,  silným  chitinovým 
pruhem,  kdežto  na  okraji,  kde  přistupuje  v  bezprostřední  blízkost 
řiti,  vyznačena  jest  hranice  její  podobným  sice,  ale  daleko  jemnějším 
proužkem.  Na  ploše  této  skulptury,  která  v  pohledu  svrchu  vypadá 
jako  jemně  tečkována,  zdvihá  se  v  příčném  řezu  ohromné  množství 
chitinových  stluštěnin  podoby  eliptické,  které  Nasouov  zařazuje  zase 
pod  název  „ceroporoidů".  Každá  z  těchto  stluštěnin  objímá  potom 
na  své  basi  ústí  jedné  žlaznaté  buňky. 

Typický  příklad  žlaznatých  polí  podávají  i  voskotvorné  ústroje 
u  společensky  žijících  včel,  o  nichž  pojednává  Dreyling  v  práci  : 
„Die  wachsbereitenden  Organe  bei  den  gesellig  lebenden  Bienen". 
Podám  též  krátký  obsah  tohoto  pojednání.  U  včely  (Apis  melifica) 
schopnost  voskové  sekrece  má  pouze  dělnice.  Zlaznatá  pole  uložena 
jsou  na  ventrálních  plátkách  „Veutralplatten"  čtyř  posledních  seg- 
mentů šestičlánkového  abdomina.  Na  pokryvu  chitinovém  každý  plátek 
rozdělen  jest  ve  dvě  poloviny.  Přední  z  nich  zaujímají  dvě  plochy  tvo- 
řené úplné  hladkým  chitinem,  které  autor  jmenuje  vhodným  názvem 
„Spiegel",  a  jež  představují  nám  vnější  povrch  žlaznatých  polí.  Tyto 
dvě  „zrcadla"  vroubena  jsou  jak  na  předním  tak  i  na  zadním  svém 
okraji  stluštěnými  chitinovými  lištničkami,  které  na  bočních  stranách 
spolu  splývají,  vmedianní  čáře  těla  nejvíc  se  k  sobě  sbližují,  a  spojeny 
jsou  zde  silnějším  pruhem  vlásky  opatřeného  chitinu,  který  zde  v  me- 
dianně  dělí  obě  zrcádka  na  pravé  a  levé. 

Zrcádka,  jak  z  řezů  patrno,  jsou  do  svého,  takto  tvořeného 
rámečku  poněkud  ponořena.  Zadní  poloviny  ventrálních  plátků  těchto 
čtyř  segmentů  jsou  obrveny,  a  nemají  žádných  rámečků  nebo  lišten. 
Chitinový  pokryv  žlaznatých  polí  „Spiegel"  vyznačuje  se  dále  tím, 
že,  kdežto  okolní  integument,  hlavně  obrvených  polovin  ventrálních 
l)látků  a  proužku  dělícího  v  mediáně  obě  zrcádka,  vykazuje  nepra- 
videlné polygonální  políčkování ,  tento  jest  naprosto  hladký  a  i)0 
něčem  podobném  není  na  něm  ani  stopy.  Tím,  že  pokryvy  jednotli- 
vých segmentů  do  sebe  jsou  silně  posunuty,  zjednáno  jest  zrcádkům 
ochranného  opatření.  Jak  z  podélného  řezu  patrno,  vždy  obrvená 
spodní  polovina  každého  segmentu  vybíhá  do  zadu  v  ostrý  okraj, 
a   přikrývá  celou    plochu    zrcadel    náležejících  následujícímu   článku. 


o  voskotvornj'ch  žlázách  hmyzu.  ]  1 

tápojení  mezi  jednotlivými  ventrálními  plátky  článků  obstarává  t.  zv. 
pojná  elastická  kužička  „Geleakhäutchea".  Ochranné  opatření  jest 
ješté  zajištěno  tím,  že  také  dorsální  polovina  chitinového  pokryvu 
každého  segmentu  tvoří  na  bocích  ostrý  kraj,  přečnívající  přes  po- 
stranní části  ventrálního  plátku  a  přikrývající  tím  rovněž  část  plochy 
zrcádek.  Na  základě  toho  povstává  dle  slov  autora  v  místech  těchto 
Yoskotvorných  ústrojů  cit.  pr.  pag.  301.:  „tatsächlich  eine  kleine,  nur 
nach  hinten  zu  offene  Tasche." 

Jak  bylo  řečeno,  vždy  zadní  polovina  každého  ventrálního  plátku 
jest  pokryta  vlásky,  a  z  těchto  ty,  které  leží  .na  přední  její  části 
jsou  kratší  a  jednoduché,  kdežto  ty,  které  pokrývají  zadní  část  této 
poloviny,  jsou  delší  a  zpeřené.  A  o  těchto  tvrdí  autor,  že  mají  funkci 
«Miyslovou.  Každý  tento  vlásek  pak  nasedá  na  lahvicovitém  útvaru 
chitinovém.  Pag.  302  cit.  práce:  ,,Diese  Flaschenform  kommt  dadurch 
zustande,  dass  das  Chitin  anscheinend  an  zwei  korrespondierenden 
Stellen  leistenförmige  Verdickungen  bildet,  die  sich  nach  vorn  halsartig 
verengern."  Forma  těchto  lahvicovitých  útvarů  u  dělnic,  královen  a 
trubců  se  navzájem  poněkud  liší.  U  dělnic  jsou  silné,  krátkým  krkem 
opatřené,  rozvětvené,  u  královny  jsou  značné  menší  a  štíhlejší,  za  to 
ale  četnější  a  více  rozvětveny.  Lahvicovité  útvary  trubců,  vzhledem 
k  velikosti  zaujímají  proti  ostatním  nejprvnější  místo.  Z  jednotné 
base  vyvstává  větší  množství  větších  a  častěji  také  ještě  menších 
lahviček,  které  na  konci  krku  mají  prsténcovité  stiuštěuí.  Každý  pak 
z  těchto  prsténců  tvoří  stěnu  kanálu,  prostupujícího  kolmo  chitin  a 
uzavřeného  na  vnějšek  tenkou  elastickou  membránou,  na  níž  nasedá 
^ípeřený  vlas. 

O  smyslových  orgánech,  které  by  v  těchto  lahvičkovitých  útva- 
rech zakončovaly,  autor  se  blíže  nezmiňuje  a  praví  jtnom  to,  žo 
hypodermis  vysílá  do  Inhvicovitého  prostoru  své  výběžky  a  dle  slov 
autora  pag.  303.  :  „wovon  jeder  (totiž  Fortsatz)  eine  Anzahl  Kerne  mit 
Kernkörperchen  erkennen  lässt.  In  der  Nähe  des  Halses  ist  einer 
davon  durch  besondere  Grösse  ausgezeichnet."  Na  konec  této  ka- 
pitoly vyslovuje  autor  domněnku,  že  tyto  útvary  mají  funkci  hma- 
tovou. 

Pod  zmíněnými  zrcadly  („Spiegel")  nalézá  se  u  dělnice  žlaznaté 
pole  epitheliálního  charakteru.  Buňky  je  skládající  mají  šestiúhel- 
níkové obrysy.  Vzhled  pole  s  plochy  jest  různý  u  individuí  vyka- 
zujících různý  stupen  stáří.  U  včel  pouze  několik  dní  starýcn  a 
u  těch,  které  právě  opustily  buňku  plástve,  tvoří  žlázy  související 
<losti  silné  se  barvící    massu    plasmatickou,    z  níž  jádra   a  membrány 


I2í  :     XX.V.  J.  Stehlík: 

buDěk  jtíD  slabě  vystupují.  S  přibývajícím  stářím  žlaznaté  buňky  sU- 
vají  se  delšími  a  mají  vetší  schopnost  přijímati  barviva  „Tinktionfä- 
lii^keit"  jevící  se  hlavně  pak  na  jádrech  jejich.  U  starších  včel  celý 
žlaznatý  epithel  degeneruje  a  pag.  304  „die  Zellen  werden  sehr 
niedrig  und  repraesentieren  so  ein  typisches  Plattenepithel."  Jádra 
zacházejí,  počet  zrníček  v  nich  uložených  dřív  zřetelně  viditelných 
se  menší,  a  často  jsou  i  sama  jádra  v  mnohých  případech  sotva 
znatelná.  Na  ostatních  místech  ventrálních  plátků  v  okolí  žlaz- 
natý ch  polí  jest  hypodermis  složena  z  nízkých,  s  plochy  nepravidelně 
polygonální  obrysy  vykazujících  buněk.  U  královen  a  trubců  pod 
celým  ventráluím  plátkem  článku  uložena  jest  normální  nízká  hypo- 
dermis, složená  z  nepravidelně  polygonálních  buněk  s  oválnými  jádry, 
tak  že  žlaznatá  pole,  jako  jsou  vyvinuta  u  dělnic,  tu  scházejí. 

Dreyling  probírá  důkladné  potom  otázku  vývoje  a  degenerace 
žláz  u  vyvinutých  včel,  potom  pojednává  i  o  vývoji  žláz  v  stád  i  u- 
larválním. 

Žlaznaté  buňky  u  docela  mladých,  buňku  opustivších  včel,  mají 
podobu  spíše  kubickou  a  obsahují  veliká,  nápadná  jádra.  Postupem 
stáří  se  buňky  ty  prodlužují,  a  nabývají  podobu  cylindrickou.  Na  šířce 
jim  ubývá  a  tvoří  se  mezi  nimi  zřetelné  prostory,  které  dle  vší 
pravděpodobnosti  obsahují  sekret.  Ve  stadiích  největší  činnosti  sekrečiií 
nabývají  buňky  značné  délky  „und  stehen  wie  Pallissadeu  neben- 
einander." Plasma  buněk  zde  vykazuje  vláknitou,  jemnými  zrnlcy 
prostoupenou  strukturu.  Buňky  stýkají  se  pak  jen  na  obou  svýcli 
koncích,  jednak  na  pólu  přiléhajícím  k  chitinu,  jednak  na  opačném 
konci,  obráceném  do  vnitř.  Na  pag.  307.  :  „Die  Kerne  liegen  nicht 
genau  in  der  Mitte,  sondern  der  Innern  Seite  mehr  genähert."  Po- 
čátek degenerace  žlázek  objevoval  se  autorovi  u  včel,  které  byly 
vzaty  z  oule  v  pozdním  podzimku.  Epitel  vykazoval  tu  na  konci  od 
chitinu  obráceném  větší  počet  buněčných  komplexů  různé  délky.  Hra- 
nice buněk  nejsou  již  tak  ostré  jako  dříve,  mizejí  obyčejně  v  polo- 
vici délky  žlaznatých  buněk,  nebo  později  ztrácejí  se  docela.  " 

O  tvaru  a  povaze  plasmy  v  těchto  stadiích,  kde  jeví  se  počátek 
degenerace,  praví  autor  následovně:  „Jedenfalls  erreichen  sie  (totiž 
Zellgränzen)  die  innere  Wandung  nicht;  unter  dieser  breitet  sich  da- 
gegen seine  gleichmässige,  sehr  feinkörnige  und  mit  Vakuolen  durch- 
setzte Protoplasmamasse  aus,  die  den  ganzen  Komplex  abschliesst." 
Konečně  podává  Dreyijng  vyobrazení  nejvíce  degenerovaných  žlázok 
od  včel,  které  označuje  názvem  „Flugbiene",  a  které  jak  známo  za- 
bývají   se   jenom    sbíráním  medu  a   pelu.     A  na  těchto  hranice  žláz- 


o  voskotvornýck  žlázách  hmyzu.  13 

nalýcli  buněk  zmizely  Již  docela  a  buňky  jsou  všecky  stejné  uízké, 
-ztratily  úplné  žiaznatý  charakter,  a  i  jádra,  jejich  mnohdy  nejsou  více 
přesné  ohraničena.  Mnohdy  pozoroval  autor  i  případy,  že  vrstva  buněk 
Y  místech  žlaznatého  epithelu  bývá  i  nižší,  než  sám  na  ní  ležící,  chi- 
tinový  integuuient.  Zkrátka  voskové  žlázky,  v  tomto  stadiu  dělají 
dojem,  abych  užil  slov  autora,  „eines  verbrauchten  und  abgenutzten 
Organs."  Poněvadž  řezy  dávající  obrazy  takto  degenerovaných  žláz, 
obdržel  Dreyling  z  individuí,  která  byla  vzata  z  oulu  v  pozdní  zimě, 
nebo  sebrána  na  květech  v  časném  jaře,  a  potom  tedy  z  tak  zva- 
ných „Flugbiene",  létacích  včel,  které  zkoumal  až  v  červnu,  na  zá- 
kladě toho  soudí  autor,  že  vývoj  i  degenerace  žláz  souvisí  jenom  se 
ttářím  včel. 

U  nymf  prvních  stadií,  tedy  kdy  ještě  oči  byly  prosty  pigmentu, 
liypodermis  abdomina,  na  které  patrno  již  bylo  rozdělení  na  6 
segmentů,  byla  všude  stejně  silná,  a  jenom  v  místech,  kde  později 
za  dospělosti  vytvořeny  jsou  ony  rámečky  vroubici  zrcádka,  „Spiegel", 
jevila  se  poněkud  vyšší.  Chitin  v  tomto  stadiu  jeví  se  na  řezech  jen 
jako  docela  úzký  bezbarvý    pruh. 

V  následujících  starších  stadiích  konečně  jeví  se  diííerenciaco 
chitinu  na  hladká  zrcádka  a  na  zadní,  vlásky  opatřené  části.  Hypo- 
dermis  však  ještě  vykazuje  všude  stejnou  tlouštku.  Teprve  ve  třetím 
stadiu,  když  oči  jsou  tmavé,  tloustne  hypodermis  v  místě  zrcádek, 
buňky  nabývají  zde  kubickou  podobu  a  představují  základy  pozdějších 
žlaznatých  polí.  Na  základě  pozorování  tlouštky  voskových  plástynek, 
vyloučených  na  chitinovém  pokryvu  zrcadélkových  polí,  a  současného 
zkoumání  stavby  a  vývoje  žláz  u  týchž  individuí,  dochází  Dreyling 
k  tomuto  přesvědčení,  pg.  325.  cit.  práce:  „Die  Secretionsfähigkeit 
der  Wachsdrüsen  hängt  mit  dem  Bau  derselben  innig  zusammen."  Na 
Ivonec  svého  pojednání  o  včele  praví,  že  pozorování  vývoje  a  za  ním 
na  to  následující  degenerace  žláz  by  mohly  vésti  k  domněnce,  že  tyto 
mohou  po  degeneraci  znovu  zmohutněti  asi  tak,  jako  mléčné  žlázy 
ssavců  které  vykazují  stadia  klidu  střídající  se  se  stadii  zvýšené  činnosti. 
U  včely  dle  autora  pro  krátký  její  věk  jest  tento  fakt  velice  pravdě- 
nepodobný  a  autor  také  pro  to  žádných  dokladů  nenalezl.  Uvedu 
z  práce  této  dále  pozorování  Dreylingova  o  žlaznatých  polích  dvou 
jihoamerických  druhů  r.  Melipona,  resp.  Trigona,  z  nichž  jeden  nebyl 
určen,  a  druhý  náležel  k  Melipona  quinqiie-fasciata.  U  těch  voskové 
plástynky  vylučovány  jsou  na  rozdíl  od  včelp  na  hřbetní  sti'a,uè  abdo- 
niinálních  segmentů  a  pak  nejvíce  na  čtyřech  posledních.  Kromě  po- 
sledního článku  abdomina  rozdělen  jest  povrch  hřbetní  strany  abdo- 


14  XXV.  J.  Stehlík: 

iiiinálních  článků  na  dvé  zóny,  jednu  přední  černou,  jako  ostatní  po- 
vrch celého  abdomiua,  a  druhou  za  touto  vzadu  uloženou,  která  se 
vyznačuje  zelenožlutou  barvou.  Na  této  černé  zoné  pak  se  jedině  děje 
sekrece.  Nějakého  přesného  rozdělení  zon  jako  u  včely  zde  není  a 
rovněž  ani  význačného  zrcadélka.  Chitinová  pokrývka  polí  jest  naopak 
polyponáluě  políčkována,  černé  pigmentována  a  také  i  trochu  vlásky 
opatřena.  Žlutá  zona  jednoho  segmentu  přečnívá  sice  a  tím  i  kryje  čer- 
nou část  segmentu  následujícího,  přes  to  však  následkem  neustálého 
vysunování  a  vsunování  se  segmentů  voskové  plástynky  leží  potom  volně, 
nepřikryty,  přece  však  drží  pevně  na  pokryvu  polí,  zajedno  pro  své 
složení,  za  druhé,  že  vysoká  temperatura,  která  v  domově  zvířat  panuje, 
udržuje  vosk  měkkým  a  lepivým.  U  exemplářů  v  červnu  fixovaných 
nalezl  autor  v  místech  černé  zóny  vyvinuté  voskové  žlázky  a  u  jed- 
noho individua  bezpochyby  shledal  je  vnejvětším  stupni  vývoje.  Žlázky 
ty  byly  naprosto  podobny  žlázkám  včely  a  autor  praví  pag.  319:  „Diese 
Drüsen  zeigen  eine  überraschende  Ähnlichkeit  mit  denen  der  Honigbiene,, 
so  dass  man-bei  oberflächlicher  Betrachtung  beide  miteinander  verwech- 
seln könnte,  nur  dass  dieselben  bei  den  Meliponen  am  Rücken,  bei 
der  Honigbiene  dagegen  an  der  Bauchfläche  liegen."  Žlázky  vyvi- 
nuty byly  jen  na  4  posledních  segmentech  a  sice  zase  vždy  na  každém 
])árovité.  Go  se  vývoje,  a  potom  degenerace  těchto  žlázek  týče,  jest 
Dreyling  téhož  mínění,  jaké  podal  o  žlázách  u  včely. 

U  Trigon  vylučován  jest  dle  tohoto  autora  vosk  na  dorsáhií 
straně  abdomina,  a  sice  na  2 — 6.  segmentu.  Pokryv  polí  jest  podobně 
políčkován  jako  u  Melipona  a  rovněž  i  stavba,  vývoj  a  degenerace 
žlázek  vykazuje  podobné  poměry  jako  tara.  U  čmeláků  konečně  na 
těch  samých  segmentech  děje  se  sekrece  jako  u  Trigona,  ale  žlázky 
uloženy  jsou  na  hřbetní  i  břišní  straně.  Žlázky  zde  zase  prodělávají 
analogické  processy,  co  se  vývoje  a  degenerace  týče,  jako  u  předešlých. 


O  voskotvorném   ústrojí  samicích  imag  Aleurodes 

chelidonií. 

Do  skupiny  posledně  uvedených  žláz  náleží  také  voskotvorný 
apparat  u  dospělých  imag  Aleurodes  chelidonii.  Nasonov  v  práci  již 
svrchu  citované  zmiňuje  se  o  ném  krátkým  popisem  u  obojího  po- 
hlaví, mým  předsevzetím  pak  jest,  na  základě  vlastních  pozorování 
podati  obšírné  vylíčení  morfologie  těchto  ústrojů  pouze  u  dospělých 
samiček. 


o  voskotvorných  žlázách  hmyzu.  15' 


Uložení  a  Ynější  podoba   ohitinového   pokryvu  vosko- 

tY orných  polí. 

Žlaznatý  apparat  uložeu  jest  zde  na  4  segmentech  abdomina,  na 
druhém  počínaje  a  na  pátém  konče.  Zaujímá  celou  břišní  polovinu 
obvodu  vytčených  článků  a  rozdělen  jest  ve  2  poloviny,  rozložené 
úplně  symmetricky  po  obou  stranách  střední  podélné  linie.  Každá 
z  těchto  polovin  skládá  se  potom  ze  dvou  menších  za  sebou  ulože- 
ných polí,  která  mají  podobu  obdélníků  se  zatupélými  rohy.  Celý 
ústroj  skládá  se  tedy  ze  4  komponent  (Viz  Tab.  1.  fig.  1.),  z  nichž 
obě  přední  a  obě  zadní  jsou  symmetrické  a  téměř  úplně  si  odpoví- 
dají. (Tab.  1.  Fig.  2.  zobrazuje  jednu  párovitou  polovinu  apparátu.) 
Přední  dvě  pole  leží  na  druhém  a  třetím  segmentu,  zadní  pak  zaují- 
mají břišní  stranu  čtvrtého  a  pátého  článku.  Střední  podélná  linie, 
rozdělující  zmíněné  párovité  poloviny,  vyznačena  jest  proužkem  var- 
hánkovitého  chitinu,  kdežto  na  rozhraní  dolních  a  horních  políček 
táhne  se  v  transversální  čáře  dosti  hluboký  žlábek,  tvořený  silnějším 
vyznačeně  tmavým  cbitinem.  (Viz  Tab.  1.  Fig.  3.  eh.  ž.)  Jednotlivá 
čtyřúhelníková  pole  jsou  velice  přesně  na  svých  hranách  ohraničena, 
a  může  se  říci  jaksi  zaránicována.  Na  celé  periferii  každého  z  nich 
táhne  se  válcovitý  prstýnek,  který  na  vnějších  hranách  polí,  obráce- 
ných k  bočným  stranám  abdomina,  jest  zvlášť  značné  sesílen  a  roz 
šířen,  a  vykazuje  tmavé  stínování.  (Tab.  1.  Fig.  2.  eh.  p.) 

Nejbližší  okolí  celého  apparátu  jest  též  malebně  vyznačeno. 
Nad  svrchní  hranou  každého  horního  obdélníka  přechází  zmíněný 
prstýnek,  lemující  obvod  jeho,  v  trojhranou  tmavě  stínovanou  skvrnu^, 
zdobící  boční  strany  prvního  segmentu.  Za  zadními  poli  apparátu 
uložena  jest  rovněž  tmavá  skvrna,  obrysu  však  spíše  polygonálního. 
(Tab.  1.  Fig.  1.  a  2.)  Tato  zadní  spodní  skvrna,  jakož  i  zmíněný 
periferický  prstýnek  vyzbrojeny  jsou  dosti  silnými  z  lesklého  a 
světlého  chitinu  tvořenými  osténky,  jež  skoro  vždy  zachovávají 
konstantní  polohu.  Na  prstýnku  přicházejí  v  počtu  3,  na  skulptuře 
vždy  v  odčtu  dvou.  (Tab.  1.  Fig.  2.  os.)  Tyto  ostny,  které  zde  patrně 
slouží  k  výzbroji  ochranného  rámečku  jednotlivých  polí,  jsou  podobny 
útvarům,  jež  pokrývají  různé  části  těla,  hlavně  pak  nohy;  jsou 
solidní  a  na  basi  opatřeny  zvýšeným  valem.  Na  ploše  takto  za- 
rámcovaného  každého  pole  jest  chitinový  integument  značné  zten- 
čen a  má  zajímavou  strukturu.  V  pravidelných  radách  zdvihá  se  tu. 
ohromné    množství   mikroskopických,   velice   nízkých   vývodů,  podoby 


16  ■    '    XX V;  J.  Stehlík: 

cylindrické,  které  ])ři  pohledu  shora  vykazují  obrysy  hexagonální. 
(Tab.  1.  Fig..  6.  a  Fig.  7.)  V  celku  má  celý  vnější  pokryv  každého 
pole  při  pohledu  shora  vzhled  hustého  sítka,  provrtaného  nesmírným 
j)OČtem  otvurků  sestavených  do  pravidelných  řad.  Zmíněné  vývody, 
Jevíce  sice  vždy  šikmou  orientaci  k  povrchu  pole  (jak  vidno  z  Fig.  6. 
Tab.  1.),  zachovávají  při  tom  přece  symmetričnost  celku  tím,  že  ty, 
které  uloženy  jsou  oa  pravé  párovité  polovině,  a  odkloněny  jsou 
od  střední  podélné  čáry  též  v  právo,  které  pak  pokrývají  levou  polovinu, 
sklánějí  se  směrem  na  levo.  Na  příčném  řezu  v  místech  voskových 
polí  vedeném,  dělá  tedy  celý  tento  pokryv  dojem  vlásků,  ve  středu 
na  obě  strauy  rozcísnutých. 

Cylindrovité  vývody  jeví  se  na  řezech  zřetelně  dutými  a  na 
basi  pak  [iroti  žlaznatým  buídcám  otvírají  se  širším  ústím,  kdežto  na 
opačném  a  súženém  vnějším  konci  vyúsťují  těsným  otvůrkem  na 
vnějšek.  Zajímavý  jest  však  ještě  jiný  druh  chitiiiových  útvarů  v  ne- 
patrném počtu  na  chitinovém  i)okryvu  polí  přicházejících,  jež  mají 
naprosto  odlišnou  podobu  od  právě  popsaných  vývodů.  Tyto  bývají 
roztroušeny  obyčejně  poblíž  středu  pole,  a  nezachovávají  u  všech  in- 
dividuí konstantního  umístění.  Ve  většině  případů  nnpočetl  jsem 
jich  na  každém  poli  obyčejně  pět  nebo  šest.  S  pohledu  shora  mají 
tyto  útvary  podobu  tmavých  kroužků  s  tečkou  ve  středu  jejich  ulo- 
ženou. (Viz  Tab.  1.  Fig.  2.)  Jak  z  řezu  patrno,  máme  tu  co  činiti 
s  kruhovitými  důlky  více  méně  hluboko  pod  basi  okolních  vývodů 
ponořenými,  v  jejichž  středu  zdvihá  se  nízký  kňžel.  Na  terminálním 
poněkud  zatupělém  konci  tohoto  kužele  zasazen  jest  pak  jemný  vlásek, 
který  svojí  délkou  poněkud  převyšuje  vrcholy  okolních  vývodů.  (Tab. 
1.  Fig.  5.  b.)  Stěna  důlku,  která  se  zužuje  na  vnějšek  v  ostrý  okraj, 
sesilenajest  značně  na  dně  důlku,  jest  zde  též  silné  pigmentována,  a 
objímá  okrouhlý  kanálek,  který  pokračuje  do  lumina  dutého  kůželíka, 
a  zakončuje  zúženým  koncem  na  basi  vetknutého  vlásku.  Celý  útvar, 
jenž  naprosto  se  od  okolních  žlázových  vývodů  liší,  má  od  těchto 
také  docela  odchylnou  funkci.  Kdežto  pod  cylindricky  na  počátku  po- 
p.sanými,  uloženy  jsou  voskotvorné  buňky,  pod  těmito  důlky  sedí  ele- 
menty docela  jiného  rázu,  jak  později  naznačím,  a  které  mají  funkci 
nikoliv  sekretorickou,  nýbrž  smyslovou. 

Srovnáváme-li  tyto  kůželíky  s  útvary,  které  v  literatuře  jsou  uvá- 
děny jakožto  chitinová  zakončení  smyslových  kožních  orgánů  hmyzu, 
vidíme,  že  těžko  jest  nalézti  jim  úplně  podobných  při  velikém  množ- 
ství různých  forem,  jimiž  se  tato  chitinová  zakončení  vyznačují. 


o  voskotvorných  žlázách  hmyzu.  X7 

Von  Rath  (29)  praví:  in  manchen  Fällen  haben  allerdings  die 
Sinneshaare  eigenartige  Formen  die  als  Kegel,  Keulen,  Kolben,  Zapfen, 
Cylinder,  Schläuche,  Griffel,  Fäden,  Fiederborsten,  Halbfiederborsten 
etc.,  beschrieben  wurden",  které  většinou  popsány  byly  na  tykadlech 
a  přiústních  ústrojích,  a  jež  ovšem  mají  zde  odchylný  specielní  fy- 
siologický  význam.  Náš  útvar  jest  pak  jednou  z  četných  modifikací 
smyslového  vlásku  (gewöhnliches  Haar,  Sinneshaar)  a  dá  se  asi  cha- 
rakterisovati  výrokem  von  Ratha,  který  pronáší  v  jedné  ze  svých 
četných  prací  o  smyslových  orgánech  hmyzu  v  Z.  f.  w.  Z.  Bd.  XLVL 
pag.  415.:  „Meist  liegt  der  obere  Rand  des  Porenkanales  in  der 
Ebene  der  Chitinoberfläche,  es  kann  aber  sein,  dass  die  Chitinschicht 
eine  Einsenkung  besitzt,  so  dass  das  Haargebilde  im  Grunde  einer 
mehr  oder  weniger  tiefen  Grube  eingepflanzt  ist  (offene  Grube  mit 
Sinneskegel  der  Autoren)." 

Lumen  našeho  kužele,  jež  objato  jest  tenkou  stěnou  jeho  (Kup- 
pelmembran: Kraepeli>)  prodlužující  se  na  basi  v  zmíněný  kanálek, 
odpovídá  „membrankanálu"  nebo  „porenkanálu"  autorů,  o  jehož  po- 
vaze praví  VON  Rath  na  téže  stránce  o  něco  výše:  „Die  Wandung 
des  Porenkanals  kann  aus  der  dunkleren  und  härteren  Modifikation 
des  Chitins  bestehen,  so  dass  sie  als  cylinderförmige  oder  konische 
Röhre  erscheint." 


Vnitřní  morfologie  žlaznatých  polí. 

Symmetrie  celého  apparátu  jest  i  uvnitř,  jak  jest  samozřejmo, 
zcela  zachována.  V  střední  podélné  linii  probíhají  na  rozhraní  páro- 
vitých  polovin  2  silné  svaly  (Tab.  1.  Fig.  4.),  které  upínajíce  se  asi 
uprostřed  břišní  poloviny  prvního  abdominálního  segmentu,  vyznačují 
délící  čáru  obou  polovin  apparátu  a  rozvětvují  se  pak  v  zadní  části 
abdomina,  každý  v  5  tenčích  větví.  Rovněž  na  svrchu  zmíněném 
žlábku,  který  dělí  přední  políčka  od  zadních,  inserovány  jsou  po  každé 
straně  symmetr.  5  slabší  svaly,  připínající  se  na  svém  druhém  konci 
na  boční  strany  abdomina,  a  sice  na  rozhraní  mezi  třetím  a  čtvrtým 
segmentem.  Něco  podobného  popisuje  Nüsslin  (15)  na  voskových 
polích  u  rodu  Mindarus:  „In  der  Mitte  wird  jedes  Drüsenfeld  von 
einem  der  dorscventralen  Muskeln,  welche  zwischen  dem  5.  und  6. 
Segment  verlaufen,  durchbohrt." 

Každá  z  páro  vitých  polovin  voskotvorného  epithelu  opatřena 
jest  bohatou  sítí  tracheí,  jichž  poslední  nitky,  obetkávajíce  pavučino- 

Véstník  král.  české  společnosti  nauk.    Třída  II.  2 


18  XXy.  J.  Stehlík-.  , 

vité  proximální  koQce  voskových  žláz,  sjednocují  se  v  silnější  vètve^ 
jež  probíhají  na  všecky  strany  přes  celý  rozsah  žlaznatých  polí  a  vy- 
úsťují konečně  v  hlavní  silnou  tracheu  (Tab.  1.  Fig.  8.),  která  se 
otevírá  stigmatem,  uloženým  nad  vnějším  rohem  každého  horního  po- 
líčka. (Tab.  Fig.  2.  st.) 

,.  Jako  pokryv  každého  pole  tvořen  jest  z  dvojího  druhu  kom- 
ponent, jednak  z  cylindrických  vývodťi,  jednak  ze  smyslových  důlků, 
tak  i  sám  žlaznatý  epithel  pod  tímto  pokryvem  se  rozprostírající  se 
skládá  ze  dvou  složek,  a  sice  na  prvním  místě  z  převážného  množství 
žlázek  (asi  150  v  každém  poli),  jednak  z  nepatrného  počtu  smyslo- 
vých elementů,  zakončujících  v  řečených  chitinových  důlcích.  Vosko- 
tvorné  buňky  jsou  tu  opět  silně  protáhlé,  neobyčejně  zmohutnělé  ele- 
menty, lišící  se  naprosto  od  sousední  nízké  pokožky,  která  jest  zde 
redukována  skoro  až  na  pouhá  jádra. 

Každá  žlaznatá  buňka  ovládá  na  pokryvu  chitinovém  60  až  70 
cylindrických  vývodů.  Při  pohledu  shora  a  zároveň  hlubším  otočení 
mikroskopického  šroubu,  jeví  tyto  žlaznaté  buňky  na  celkových  prae- 
parátech  obrysy  více  méně  nepravidelných  hexagonů  a  pentagonů, 
které  svými  stranami  se  těsně  dotýkají,  a  sestaveny  jsou  na  ploše 
žlaznatého  polštářku  v  pravidelné  transversální  řady.  (Tab.  1.  Fig.  2.) 
Jak  z  řezů  příčných  i  podélných  patrno,  jeví  tyto  žlaznaté  buňky  po 
celétéméř  délce  mezi  sebou  těsný  styk,  tak  že  těžko  mnohdy,  zvlášť 
při  obyčejném  barvení,  rozeznati  jejich  hranice.  Na  samém  pólu  však 
obráceném  do  dutiny  tělesné,  který  má  vždy  polokulovitě  vypouklý 
tvar,  se  plasmy  jednotlivců  od  sebe  odlučují,  jevíce  tu  přímý  styk 
s  plasmatickými  výběžky  buněk  tukového  tělesa.  Na  tomto  konci 
voskotvorných  buněk  uložena  jsou  též  jádra,  dosti  veliká,  vždy  pra- 
videlně kulovitá,  se  zřetelnými  2  i  více  nucleoly  a  hojnými  zrnky 
chromatinu.  Plasma  buněk  jest  jemně  zrnitá  a  struktury  její,  které 
vykazovaly  u  jednotlivých  individuí  různé  obrazy,  jeví  patrnou  sou- 
vislost s  činnostížla  znatých  buněk,  o  které,  dle  rozvrhu  v  úvodě  stano- 
veném zmíním  se  až   později. 

Pod  popsanými  důlky  sedí  zase  buňky  podoby  docela  odlišné  od 
sousedních  žlázek  a  které  mají  funkci  smyslovou.  Sedí  obyčejně  na 
stykovém  místě  tří  až  čtyř  žláz  (Viz  Tab.  1.  Fig.  2.)  a  jsou  tak  ne- 
patrné, že  nedosahují  často  ani  polovice  výšky  jejich. 

Na  praeparátech  nebyl  jsem  s  to  zjistiti,  zda  máme  tu 
co  činiti  s  jedno-,  dvou-  nebo  trojjadernými  buňkami,  nebo  jedno  až 
trojbunéčnými  smyslovými  orgánky,  z  toho  důvodu,  že  pro  nepatrnou 


o  Yoskotvorných  žlázách  hmyzu.  19 

velikost  těchto  elementů  nebylo  mi  lze  zjistiti  hranice  buněk.  Podoba 
těchto,  at  už  vícejaderných  nebo  vícebuněčných  elementů  byla  vždy 
vřetenitáj  někdy  nižší  a  objemnější  do  šířky,  jindy  užší  a  značně  pro- 
táhlejší, (Tab.  1.  Fig.  5a  s  b.)  Plasma  protažena  jest  tedy  ve  dva 
výběžky;  jeden  míří  k  smyslovému  vlásku,  „distaler  Fortsatz"  (vom 
Rath),  druhý,  velice  jemňouSký  proti  tomuto,  vine  se  na  rozhraní 
žlaznatých  buněk  a  směruje  do  dutiny  tělesné  „proximaler  Fortsatz" 
(vom  Rath).  Distální  plasmatický  výběžek  objímá  na  svém  konci  basi 
chitinového  důlku  a  v  nitru  jeho  podařilo  se  mi  ovšem  jen  pomocí 
silné  optické  distinkce,  jakou  mi  poskytoval  appochr.  obj.  app.  1-30 
íi  kompensační  ok.  čís.  4.  a  zvlášt  jen  na  praeparátech  barvených 
Heidenhainským  haematoxylinem,  zjistiti  přítomnost  tmavé  jemné 
fibriiky. 

Tato  počínala  v  jemně  vláknité  plasmě  často  až  v  bezprostřední 
blízkosti  jader,  a  probíhajíc  středem  celého  distálnlho  výběžku,  po- 
kračovala do  lumina  zmíněného  kuželíka  a  zakončila  až  na  konci 
jeho    na  basi  vetknutého  vlásku.  (Tab.  1.  Fig.  5  b.) 

Plasma  obou  výběžků  byla  jemně  vláknitá  a  barvila  se  vždy  in- 
tensivněji, než  plasma  okolních  žlaznatých  sousedů.  Svůj  názor  o  smy- 
slovém zakončení  těchto  elementů  a  významu  jejich  objasním  blíže 
až  při  projednávání  smyslových  buněk,  uložených  na  voskotvorných 
polích  larev  rodu   Scymnus. 

Liší  se  sice  tam  přítomné  smyslové  elementy  od  těchto  chitino- 
vým  zakončením,  jinak  však,  co  se  stavby  a  zajisté  i  významu  týče, 
jest  postavení  jejich  docela  analogické.  Odchylné  jest  u  nich  to,  že 
tam  jsou  daleko  mohutnější  než  popsané  buňky  u  Aleurodes  chelidonii, 
ale  to  právě  činí  je  daleko  výhodnějšími  k  studiu  různých  detailů. 
Jako  dodatek  k  této  kapitole  chci  poznamenati  ještě  to,  že  Nasonov 
pozoroval  rovněž  na  žlaznatých  polích  u  9  imag  Psylla  alni  nízké  bu- 
ničky,  nedosahující,  co  se  velikosti  týče,  dlouhých,  žlaznatých  buněk 
sousedních,  které  měly  jádro  uloženo  v  bezprostřední  blízkosti  kuti- 
kuly.  Pravit  na  tom  místě  cit,  pr.  »BocKOBsa  a:e.ie3H«  pag.  103.: 
„Mesjíy  TaKHMH  K.iíTKajiM  (totiž  voskotvornými)  noMíaíaioTca  nsp'zjiKa 
EJiíTEH  CT>   íijpoin>   paBno.ioaíeHHHMi.    u.iusT)   KyTHKy.iH.    HasHaiieHie 

3THXT>   K.l^TOKt,   HG   JíOCTHraíOmHXÍ   ^JHHH    Se.TeSHCTHXT.  K.l^TOE-B   MH'É 

oCTajocB  HeaCHHML."  Význam  těchto  buněk  mu  zůstal  nejasným.  Zdá 
se  mi,  že  i  u  Psylla  alni,  podobně  jako  u  Aleurodes^  tyto  Nasonovem 
pozorované  nízké  elementy,  uložené  mezi  voskotvornými  buňkami, 
mají  rovněž  význam  smyslový. 


20  ~^  XXV,  J.  Stehlík: 

Autor  patrně  asi  přehlédl  chitinový  útvar,  v  němž  na  povrchu 
zakončují  a  nevěnoval  pozornosti  specielnímu  vyšetření  jejich  po- 
doby. 

Z  právě  vylíčeného  popisu  jest  patrno,  že  voskotvorný  apparat 
u  9  imag  Aleurodes  chelidonii  stojí  ve  srovnání  s  podobnými  ústroji 
u  Aphididû,  Coccidû  a  Psyllidû,  pokud  tyto  jsou  prozkoumány,  na 
velmi  vysokém  stupni  orgauisace.  Padá  tu  na  váhu  jednak  účelné 
umístění  jeho  na  určitém  místě  těla,  dále  ochranné  opatření  apparátu 
proti  jakémukoli  vnějšímu  poškození,  zakládající  se  v  pevném  zarám- 
cování  jednotlivých  polí  v  silném  chitinovém  válečku,  vyzbrojeném 
ještě  přítomností  zmíněných  osténků.  Dále  sluší  vytknouti  i  účelné 
uložení  dvou  tracheí  docela  symmetricky  nad  oběma  párovitými  polo- 
vinami apparátUj  probíhajících  a  obetkávajících  hojně  svými  posled- 
ními nitkami  vypouklé  póly  žlaznatých  buněk.  Význačné  jest  i  na 
konec  smyslové  opatření  polí. 


2;iázky  u  lar\ry  rodu  Scymnus  (Cocoinellidae). 

Do  oddělení  voskotvorných  polí  můžeme  dále  zařaditi  žlaznaté 
ústroje  u  larev  brouka  r,  Scymnus  z  čeledi  Coccinellidae.  Jak  na  po- 
čátku jsem  podotkl,  zmiňuje  se  Nasonoy  o  tom,  že  tělo  těchto  larev 
bývá  pokryto  voskovými  sekrety,  ale  hned  na  to  autor  připomíná,  že 
tvar  jejich,  jakož  i  morfologie  žláz,  které  sekret  tento  vypocují,  je  ne- 
znám. Pag.  112  několikrát  cit.  práce:  „BocKOOT^T.'È.ihHHa  Hcejiesu  3Tiixb 
Hac'ÉEOHLix'L  H  HasHaieHíe  BHpaóarMBaeMaro  hmk  lieacecTBa  He  n3y- 
^eHi.i>"  Mně  podařilo  se  zaopatřiti  si  dostatečné  množství  larev  druhu 
Scymnus  subvillosus^  tak  že  mohu  na  základě  sérií,  jež  zjednal  jsem 
si  pomocí  methody  svrchu  naznačené,  podati  obšírný  popis  tohoto 
apparátu. 

Z  předešlého  jest  viděti,  že  v  podobě  voskotvorných  orgánů 
u  hmyzu  jeví  se  veliká  variabilita.  Novým  dokladem  toho  budou  i  vo- 
skové žlázy  u  těchto  larev,  které  mají  zde  zase  svou  vlastní  typickou 
povahu,  jednak  co  se  týká  umístění  a  rozdělení  jich  na  těle,  jednak 
podoby  vnějšího  chitinového  pokryvu  jednotlivých  polí,  a  konečně 
i  tvaru  žlaznatých  komplexů,  uvnitř  pod  pokryvem  se  prostírajících. 
Zlaznatá  pole  uložena  jsou,  kromě  hlavy,  na  všech  segmentech  těla, 
a  zaujímají  svým  rozsahem  celou   hřbetní  stranu  jejich. 

uspořádání  a  rozdělení  apparátu  jest  mimo  článek,  nesoucí  první 
pár  noh,  a  potom  poslední    anální    segment,  na  všech  ostatních  člán- 


o  voskotvorných  žlázách  hmyzu.  21 

cích  docela  koDStaíitní  a  homodynamické.  Každý  z  nich  rozdělen  jest 
na  své  hřbetní  straně  v  šest  vyvýšenin,  jednotlivá  pole  představu- 
jících. 

Hranice  polí  jsou  docela  neurčité,  tak  že  na  některých  místech, 
hlavně  pak  v  střední  transversální  čáře,  sousední  pole  v  sebe  neur- 
čitě přecházejí.  Samozřejmo  jest,  že  tu  potom  nemáme  ani  chitinových 
prstýnků  nebo  válečků,  v  nichž  by  byla  jednotlivá  pole  zarámcována^ 
jak  jsme  to  viděli  na  př.  u  Aleuroda  chelidonii.  Jinak  však  Symmetrie 
v  uložení  polí  jest  zachována  tím,  že  umístěny  jsou  vždy  po  třech 
na  pravé  i  levé  straně  medianní  podélné  čáry.  Pole  jednoho  segmentu 
jsou  asi  stejně  rozsáhlá.  Na  článku  nesoucím  první  pár  noh,  jak 
svrchu  bylo  připomenuto,  jest  toto  rozdělení  porušeno  tím,  že  valnou 
část  jeho  zaujímá  čtvercovitá,  abych  tak  řekl  deska,  tvořená  z  ná- 
padně silného  chitinu  a  zabírající  střední  plochu  segmentu.  Po  každé 
straně  této  desky  pak  se  prostírá  jedno  již  normálně  stavěné  pole. 
Na  této  desce  děje  se  sice  též  sekrece  voskové  hmoty,  ale  způsobem 
jiným,  než  na  ostatních  voskotvorných  polích. 

Poslední  pak  anální  segment,  který  jest  rozsahem  ze  všech  nej- 
menší, můžeme  považovati  za  jednolité  žlaznaté  pole,  na  kterém  jest 
rozdělení  jen  jaksi  naznačeno  nepatrnými  zvýšeninami,  jichž  jest  však 
nikoliv  jako  na  ostatních  článcích  6,  nýbrž   osm. 


Chitinový  pokryv. 

Plocha  vnějšího  povrchu  každého  pole  má  podobu  skulptury, 
skládající  se  právě  tak,  jako  u  Aleuroda  chelidonii,  z  dvojího  druhu 
navzájem  různých  chitinových  útvarů.  Jest  to  jednak  převládající 
množství  žlaznatých  vývodu  podoby  bradavko  vité,  jednak  menší  počet 
štétinovitých  útvarů,  které  stavěny  jsou  sice  všecky  dle  jednoho  a 
téhož  typu,  ale  vykazují  různou  velikost.  V  centru  zvýšeného  pole 
a  zároveii  tedy  i  na  nejvyšším  místě  jeho  stojí  vždy  skupina  nejsil- 
nějších a  nejdelších  štětin  v  počtu  2  nebo  3,  z  nichž  kromě  toho 
jedna  vždy  převyšuje  asi  dvakrát  ostatní  (Tab.  II.  Fig.  5  c);  zbýva- 
jící část  chitinových  útvarů  tohoto  druhu  jeví  docela  nepatrnou  veli- 
kost a  roztroušena  jest  na  různých  místech  pokryvu  pole  mezi  bra- 
davkovitými  vývody  žláz. 

Bradavkovitým  vývodům  odpovídají  uvnitř  žlaznaté  buňky,  kdežto 
ve  zmíněných  štětinách  nalézají  zakončení  elementy  docela  odlišného 
rázu,  mající  význam  smyslový. 


22  ^  XXV.  J.  Stehlík:.:    , 

Máme  tu  tedy    zcela    analogické    složení   jako  u  voskotvorných 
polí  Aleuroda  chelidonií. 


Popis  vývodů  žlázek. 

Převládající  druh  elementů  na  skulptuře,  pokrývající  vnější  povrch 
polí,  jsou  tedy  vlastní  vývody  voskotvorných  žlázek.  Ty,  jak  svrchu 
bylo  již  podotčeno,  mají  podobu  nízkých  a  i  nestejně  velikých 
bradavek,  jež,  jak  z  řezů  jest  patrno,  tvořeny  jsou  jasným  skelné 
lesklým  chitinem.  Každá  z  nich  skládá  se  nebo  spíše,  abych  tak 
řekl,  jest  roztřepena  ve  více  drobných  zřetelně  dutých  komolých  ku- 
želů, které  při  sekreci  formuji  voskovou  hmotu  na  vnějšek.  (Tab.  II. 
P'ig.  3.)  V  pohledu  shora  jeví  tyto  bradavky  obrysy  menších  nebo 
větších,  celkem  však  nepravidelných  polygonů,  na  jejichž  ploše  vy- 
značeno jest  obyč.  6—10  nestejně  velikých  kroužků  (Tab.  II.  Fig.  1.) 
často  pravidelně  na  prostředku  v  rozettu  sestavených,  a  které  nejsou 
ničím  jiným,  než  kolmými  projekcemi  vývodných  kuželíků,  z  nichž 
jednotlivé  bradavky  se  skládají. 


Popis  smyslovýctL  štětin. 

Všecky  smyslové  štětiny,  ač  varirují  ve  velikosti,  přece  stavěny 
jsou,  jak  již  řečeno,  dle  téhož  plánu.  Od  široké  své  base  se  směrem 
k  terminálnímu  pólu  poznenáhlu  ztenčují,  a  vybíhají  v  poněkud  zatu- 
pělý  konec.  Po  celé  délce  vykazují  ve  svém  nitru  kuželovité  lumen, 
zužující  se  značně  pod  zřetelně  uzavřeným  koncem  štětiny.  Na  basi 
objaty  jsou  dosti  vysokou  pochvou,  jež  přimyká  se  těsně  k  vnější 
stěně  jejich,  a  která  na  své  rozšířené  základně  vyznačena  jest  úzkým, 
kolem  celé  její  periferie  běžícím  tmavým  proužkem.  (Tab.  II.  Fig.  5  c.) 

Zkoumáme-li  poměry  štětin  ns  řezech,  dojdeme  k  těmto  resul- 
tátum. 

Jednovrstevná,  v  místech  štětiny  sesílená  kutikula,  zdvihá  se 
značně  nad  niveau  povrchu  a  objímá  ve  svém  nitru  dutinu  podoby 
komolého  kónu  „Porenkanal"  autorů  (Kraepelïn,  Ruland,  vom  Rath, 
RöHLEE,  etc.),  která  potom  na  svém  užším  konci  vúsfuje  do  lumina 
vlastní  štětiny.  V  těch  místech  pak  se  dělí  kutikula  na  dvě  od  sebe 
oddělené  vrstvy.  Vnější  z  nich  tvoří  zmíněnou  pochvu,  vnitřní  pak 
vlastní  stěnu  štětiny.    (Tab.  II.  Fig.  5  a.) 


o  voskotvorných  žlázách  hmyzu.  23 

Jest  tedy  štětina  v  těchto  místech  ve  svoji  pochvu  zřetelně 
skloubena.  Celý  popis,  hlavně  pak  toto  charakteristické  vkloubení 
štětin,  dále  i  ta  okolnost,  že  jsou  na  svém  konci  uzavřeny,  ukazuje 
na  to,  že  tu  máme  co  činiti  s  druhem  hmatacích  štětin,  které  obyč. 
v  literatuře  smyslových  orgánů  hmyzu  označeny  bývají  názvem  „Sin- 
nesborsten" nebo  „Tastborsten",  a  jež  hlavně  na  basálních  článcích 
tykadel  (Schiemenz,  Rdland,  Schenk,  Häuser,  Eöhler)  nebo  i  na  jiných 
částech,  na  př.  ocasní  štětiny  daphnií  (Claus)  bývají  uváděny. 

Tak  ScHiEMENz  popisuje  na  vnější  straně  basálních  článků  ty- 
kadel včely  útvary,  které  označuje  jako  (Über  das  Herkommen  des 
Futtersaftes  und  die  Speicheldrüsen  der  Bienen,  nebst  einem  Anhang 
liber  das  Riechorgan,  in:  Z.  wiss.  Zool.  38-  1882  pag.  126.)  „starre 
Chitinborste",  welche  in   einer  weichhäutigen  Grube  vermittels    eines 

Gelenkes  mit  der  Cuticula  zusammenhängt  atd a  o   něco  dále 

praví,  že  těmto  štětinám  chitinovým  naprosto  jsou  podobny  již  Hau- 
SERE3I  jako  hmatací  štětiny  označené  „Tastborsten",  které  se  nalézají 
na  vnitřním  ohybu  tykadel.  Ruland  (80)  charakterisuje  několika  slovy 
orgány  funkce  hmatové  takto  :  „Rein  theoretisch  betrachtet,  könnten  wir 
als  Kriterium  für  die  den  Tastsinn  vermittelnden  Organe  den  Um- 
stand verwerthen,  dass  .  . .  also  die  Tastborsten  im  Gegensatze  zu  den 
die  chemischen  Sinnesreize  percipirenden  Apparate.  —  an  der  Spitze 
geschlossen  sein  werden."  A  dále:  „Es  ist  nicht  immer  ganz  leicht, 
die  Tastborsten  von  den  anderen  Sinneshaaren  zu  unterscheiden;  dem 
geübteren  Auge  jedoch  bieten  sich  bald  Merkmale,  wie  das  Uiberragen 
der  anderen  Haare,  ihre  stärkere  Chitinisierung,  die  eigenthümliche 
Einlenkung,  die  eine  ziemlich  sichere  Entscheidung  in  den  meisten 
Fällen  ermöglichen."  Co  se  týče  vnějších  detailů,  jsou  tyto  „Tast- 
borsten" variabilní,  jak  vidno  z  popisů  jich  u  různých  zástupců,  tak 
že  o  našich  štětinách  zase  nemůžeme  říci,  ku  kterým  již  popsaným 
útvarům  by  se  podobou  nejvíce  blížily.  Znaiíy  hmatacích  štětin,  jak 
je  na  př.  podává  Roland,  rozhodně  však  zachovávají.  O  speciálnějším 
jich  výzmanu  na  žlaznatých  polích  zmíním  se  později  při  projednávání 
smyslových  buněk    v  nich   zakončujících. 


Vnitřní  morfologie  žlaznatých  polí. 

Pod  popsaným  chitinovým  pokryvem  každého  pole  rozkládá  se 
žlaznatý  apparat,  který,  jak  již  bylo  podotčeno,  skládá  se  z  dvojího 
druhu  elementů,  naproti  navzájem  odlišných  jak  podobou  tak  i  funkcí 


24  XXV.  J.  Stehlík: 

Jest  to  jednak  převládající  množství  voskotvorných  bunék,  popsaným 
vývodným  bradavkám  odpovídajících,  jednak  menší  množství  smyslo- 
vých elementů,    uložených  pod  zmíněnými  štětinami. 


YoskotYorné  JDuňky. 

Voskotvorné  buňky  jsou  zde  nepatrné  a  dosahují  asi  poloviční 
velikosti  zlázek  Ç  Aleuroda  chelidonii.  Podobou  svojí  však  dosti  na 
ně  upomínají. 

Každá  z  nich  objímá  svým  širším  distálním  koncem  basi  jedné 
vývodné  bradavky,  a  na  opačném  do  dutiny  tělesné  protaženém  konci 
obsahuje  často  až  skoro  na  samý  vypouklý  pol  posunuté  jádro  podoby 
opět  kulovité.  U  mladších  laiev  buňky  ty  těsně  se  na  svých  štěti- 
nách dotýkají,  rozlučujíce  se  poněkud  jen  na  vnitřním  konci  v  mí- 
stech jader  (Tab.  2  Fig.  3.)  a  bývají  podoby  více  kubické;  u  starších 
stadií  larváluích  se  od  sebe  téměř  po  celé  délce  odlučují,  a  jsou  pro- 
táhlejší a  podoby  spíše  šlahounovité. 

Na  periferii  každého  i)üle,  které,  jak  bylo  řečeno,  nemá  přesné 
vymezených  hranic,  bývají  tyto  žlazuaté  buňky  docela  nepatrné  a  pře- 
cházejí poznenáhlu  v  normální  nízkou  hypodermi«  ;  směrem  ku  středu 
pole  přibývá  jim  stále  na  mohutnosti,  až  konečně  v  centru,  pravé 
tam,  kde  sedí  smyslové  buňky,  náležející  zmíněným  silným  štětinám^ 
dosahují  největší  délky.  Plasma  buněk,  vždy  silně  se  barvící,  vyka- 
zovala zase  sice  daleko  nejasnější,  ale  přece  analogické  struktury,  jaká 
u  Aleuroda  chelidonii,  a  o  nichž  bude  řeč  na  jiném  místě. 

Každé  žlaznaté  buňce  odpovídá  tedy  jedna  chitinová  bradavka 
a  6— 10  vý vodných  kuželíků,  ve  které  se  tato  třepí. 


Smyslové  JDuňky. 

Pod  každou  svrchu  popsanou  štětinou  sedí  vždy  pouze  jediaá 
buňka  zase  naprosto  se  lišící  od  sousedních  žláz.  Jak  najisto  lze  sou- 
diti ze  zakončení  plasmatického  výběžku  buňky  té  v  štětině  a  ze  spo- 
jení jejího  s  nervem  k  ní  přistupujícím,  máme  tu  opět,  jako  na  žlaz- 
natých  polích  Aleuroda  co  činiti  s  buňkami,  majícími  význam  smy- 
slový. Podobně  jako  štětiny,  tak  i  tyto  uvnitř  jim  odpovídající  buňky 
varirují  sice  svojí  velikostí,  ale  co  se  stavby  histologické  týče,  jsou 
liplné  všecky  totožné  a  konstantní. 


o  voskotvorných  žlázách  hmyzu.  25 

Z  toho  důvodu  podám  popis  těch  elementů,  které  zakončují  v  sil- 
ných štětinách  stojících  v  centru  pole,  poněvadž  pro  svou  velikost 
byly  k  prozkoumání  nejpříhodnější;  popis  ten  však  platí  bez  výjimky 
i  pro  ostatní  smyslové  buňky,  zakončující  v  menších  štětinách  roz- 
troušených na  různých  jiných  místech  pole. 

K  povrchu  chitinovému  a  ku  směru  štětiny  jeví  tyto  elementy 
pravidelně  velice  šikmou  orientaci,  tak  že  bylo  mi  těžko  zachytiti  na 
jednom  řezu  celý  a  jasný  obraz  jejich  struktur.  Z  toho  důvodu 
zobrazil  jsem  na  Tab.  II.  dva  řezy,  jednak  Fig.  5a.,  mající  znázorniti 
zakončení  buůky  v  štětině,  a  druhý  Fig.  5b.,  mající  vystihnouti  kon- 
tinuitu smyslové  buňky  s  nervovým  vláknem. 

Jak  viděti  z  obou  nákresů,  jsou  elementy  tyto  daleko  mohut- 
nější než  samy  voskotvorné  buňky  a  často  dosti  hluboko  pod  ně  do 
dutiny  tělesné  posunuty.  (Opačný  poměr  než  u  Aleuvoda  chelidonii.) 
Podoba  jejich  jest  opět  vřetenovitá.  Plasma  jemně  vláknitá  a  silněji 
se  barvící  než  plasma  okolních  žláz  protažena  jest  ve  dva  výběžky. 
Jeden  obrácen  jest  k  chitinovému  pokryvu  a  objímá  na  svém  konci 
kruhovitou  basi  konického  kanálku,  „Porenkanálu".  Dovnitř  kanálku 
tento  plasmatický  výběžek  nevniká,  nýbrž  vysílá  tam  dosti  silnou 
fibrilu,  Yystui)ující  hlavně  velice  ostře  na  praeparátech  barvených 
Heidenhainským  haematoxylinem.  Tato  fibrilka  probíhá  celou  délkou 
zmíněného  kanálku  a  naduřuje  na  svém  konci  v  siloý  uzlík,  vybíha- 
jící v  tenkou  ostrou  špičku,  jež  zakončuje  na  basi  štětiny,  právě 
v  tom  místě,  kde  jest  tato  vkloubena  v  pochvu.  (Tab.  II.  Fig.  5  a.) 
Na  opačném  konci  vchází  tato  íibrilka  do  plasmy  výběžku  buňky,  pro- 
bíhá v  jeho  centru  a  větví  se  poblíž  jádra  ve  více  tenčích  kom- 
ponent. (Dobře  lze  sledovati  na  méně  odbarvených  praeparátech.) 
Fibrilka  tato  objata  jest  obyčejně  světlým  válečkem.  Druhý  výběžek 
smyslové  buňky  (viz  Tab.  II.  Fig.  5  b.),  směřující  do  dutiny  tělesné, 
vstupuje  značně  zúženým  koncem  do  centra  silného  vlákna  nervového, 
které  právě  v  místech  smyslových  buněk  k  žlaznatému  poli  přistu- 
puje a  rozděluje  se  na  větší  počet  větviček,  opatřujících  okolní  vo- 
skové žlázky. 

Histologické  poměry  těchto  smyslových  buněk,  hlavně  však  za- 
končení jich  pomocí  zmíněná  fibrilky  považuji  za  dosti  cenný  příspěvek 
k  poznání  morfologie  kožních  smyslových  orgánů  u  Arthropodů,  jejichž 
histologií  zabývala  se  již  celá  řada  autorů  (Graber,  Hauser,  Krae 
PELiN,  VOM  Rath,  Ruland,  Sch^emenz,  Nagel,  Sommer,  Claus,  Retzius, 
Röhler).  Jak  viduo  z  popisu  různých  druhů  těchto  ústrojů,  možno  je 
uvésti  na  jediný  typ    (vom  Rath).  Smyslová   buňka,  ať  už  nese  název 


26  XXV.  J.  Stehlík: 

„Ganglienzeile"  (Claus,  starší  autoři),  Nervenendzelle  (Schiemenz),  Sin- 
neszelle (vom  Rath),  Sinnesnervenzelle  (Retziüsj  atd.,  sedící  pod  clii- 
tinovym  zakončením,  té  nejrozmanitější  podoby,  jak  již  bylo  připome- 
nuto (Sinneshaar,  Kegel,  Zapfen,  Borsten,  Fiederborsten  etc.),  které 
řídí  se  právě  dle  funkce  těchto  orgánů,  protažená  jest  ve  2  výběžky. 
Jeden  z^  nich  zakončuje  v  chitinovém  útvaru  (Terminalstrang,  Chorda, 
Achse,  Nervenfaser,  Distal-Fortsatz  autorů),  kdežto  druhý  „Proximal- 
Fortsatz"  (vom  Rath)  sděluje  podnět  centrálnímu  nervstvu.  Smy- 
slové buňky  potom  seskupeny  jsou  v  četnějších  případech  ve  větším 
lUiióžství  k  tvoření  celého  složitého  orgánu  (Ganglion  starších  autorů, 
Gruppe  der  Sinneszellen  (vom  Rath),  a  následkem  toho  také  oba  vý- 
T3ěžky  takového  to  již  složeného  ústroje,  jak  „distal",  tak  i  „proximal 
Fortsatz"  složeny  jsou  z  více  vláken  náležejících  jednotlivým  buňkám, 
ze  kterých  se  orgán  skládá.  Méně  časté  jsou  případy,  a  k  těm  ná- 
leží i  náš,  kde  pod  chitinovým  zakončením  sedí  pouze  jediná  smy- 
slová buňka.  Vom  Rath  (29)  praví  o  ní:  „Weniger  häufig  sind  die 
Fälle,  bei  welchen  unterhalb  eines  Sinneshaares  nur  eine  meist  grosse, 
bipolare  Sinneszelle  gefunden  wird."  Takový  příklad  podává  Weinland 
na  smyslových  papillách  kyvadélka  dipter,  nebo  Schiemexz  na  hma- 
tacích  štětinách  tykadel  Apis  meliíica,  dále  i  vom  Rath  na  smyslo- 
vých vláscích  maxilly  u  Coccinella  etc.  Dle  vom  Ratha  bývají  skupiny 
iDunék  a  rovněž  i  výběžky  jejich  opatřeny  obyčejně  obalem,  který 
sestává  z  plochých  buniček  se  smáčknutými  jádry  a  náležející  neu- 
rilemu. 

Až  dosud  se  tedy  poměry  našich  buněk  shodují  s  tímto  vše- 
obecným charakterem  smyslových  buněk  až  na  to,  že  já  nepozoroval, 
jsem  ani  na  smyslových  buňkách  Aleuroda  ani  larev  Scymna  nějaké 
zřetelné  pochvy  neurilemové.  Za  to  okohií  voskové  buňky  u  larev 
r.  Scymnus  prodlužují  se  proximálně  a  vcházejí  do  nervového  vlákna, 
tvoříce  kolem    smyslových  buněk  jakýsi  obal. 

Hlavní  však  odchylka,  kterou  přičítati  nutno  neobvyklému  po- 
stavení našich  smyslových  buněk,  uložených  zde  mezi  voskotvornými 
buňkami,  záleží  v  povaze  distálního  výběžku  jejich.  Všeobecně  tedy 
distální  výběžek,  Terminalstrang  (autorů)  etc.  prostupuje  porenka- 
nálem  a  zakončuje  v  chitinovém  útvaru,  doprovázen  jsa  prodlouže- 
nými výběžky  okolních  buněk  bypodermálních,  které  jsou  matrixem 
onoho  chitinového  zakončení. 

Zde,  jak  u  Aleuroda,  tak  i  larvy  r.  Scymnus,  buňky  okolní  matrix 
změnily  se  v  žlázky,  tak  že  nemohly  dáti  původ  smyslové  štětině,  a 
z  toho  důvodu  nevysílají  ani  výběžků  do  řečeného  porenkanalu.  Smy- 


o  voskotvorných  žlázách  hmyzu.  27 

šlová  buňka  tedy  zde  sama  patrně  dala  původ  štětině^  a  z  toho  dû>- 
vodu  patrně  i  její  distální  výběžek  „Terminalstrang"  (autorů),  neob- 
starává  celým  svým  plasmatickým  obsahem  zakončení  v  štětině,  jak 
pravidlem  v  literatuře  se  udává,  nýbrž  produkuje  ve  svém  centru 
fibrilu,  na  kterou  omezuje  se  percipování  vnějších  dojmů.  Průběli 
proximálního  výběžku  smyslových  buněk  ve  vláknu  nervovém  nebyl 
jsem  s  to  sledovati,  neboť  k  umožnění  toho  bylo  by  zajisté  potřebí 
specielnějších  method. 

V  té  věci  uvedu  však  k  vůli  úplnosti  jistě  oprávněný  názor 
VOM  Rathův,  ku  kterému  tento  autor  došel  jednak  na  základě  prae- 
vitálního  barvení  methylenovou  modří,  jednak  methodou  Golgiho. 
Smyslová  buňka  dle  něho  více  méně  pod  hypodermis  ponořena  nese 
direktně  dojem  proximálním  svým  výběžkem  do  centrálního  orgánu, 
aniž  by  vcházela  ve  spojení  s  gangliovou  buňkou.  Při  svém  vstupu 
dichotonický  se  dělí  a  vybíhá  volně  po  tvoření  více  [méně  bohatých 
rozvětvení,  Praviť  vom  Rath  (Z.  w.  Z.  Bd.  61,  pag.  522):  „In  den 
Verlauf  jedes  sensiblen  Nervenapparates  ist  daher  nur  immer  eine 
Zelle  (Sinneszelle)  eingeschaltet,  und  nicht  wie  früher  allgemein  an- 
genommen wurde,  eine  im  Centralorgan  liegende  Ganglienzelle  und 
^ine  perephere  Sinneszelle."  Vypsané  poměry  našich  buněk  přispí- 
vají k  potvrzení  názoru  vom  Rathově,  který  pronáší  v  poslední  své 
právě  citované  práci  pag.  522:  „Genau  genommen  ist  die  betref- 
fende Zelle  nichts  anderes  als  eine  gewöhnliche  Hypodermiszelle,  deren 
proximaler  Fortsatz  bis  in  das  Centralorgan  hineingewachsen  ist. 
Der  distale  Fortsatz  nimmt  den  Reiz  auf,  und  der  proximale  leitet 
denselben  dem  Centralorgan  zu."  Jak  vidno  ze  zakončení  smyslo- 
Tých  buněk  u  Scymnusa,  které  obstaráváno  jest  popsanou  íibrilkou 
právě  v  tom  místě,  kde  vkloubena  jest  štětina  do  své  pochvy,  děje 
se  zde  percepce  vnějších  popudů  docela  mechanicky.  Vnější  tlak  neb 
náraz,  působící  na  konci  štětiny,  přenáší  a  zajisté  i  sesiluje  se  hlavné 
v  místě  vkloubení  jejího,  a  působí  zde  zase  tlakem  na  konec  fibrilky. 
Touto  vede  se  potom  dále,  sdílí  se  proxiraálnímu  výběžku  smyslové 
buňky  a  tímto  potom  ve  smyslu  tom  Ratha  nese  se  nervovým  vlák- 
nem až  do  centrálního  orgánu.  Jako  dodatkem  k  předešlému,  zmíním 
se  o  specielním  významu  těchto  smyslových  orgánů,  které  zde  na 
žlaznatých  polích  mají  tak  neobvyklou  pro  sebe  polohu. 

Jak  viděti  na  Tab.  II.  Fig.  5b,  totéž  vlákno  nervové  jednak  přijímá 
do  svého  středu  proximální  výběžek  smyslové  buňky,  jednak  větvíc  se 
<liskoidálně,  inervuje  okolní  voskové  žlázky.  Na  základě  této  zřejmé 
■souvislosti,  oprávněna  jest  zajisté  moje  domněnka,  že  funkce  smyslo- 


28  XXV.  J.  Stehlík: 

vých  buněk  na  žlaznatých  polích  uložených,  jest  v  kontinuitě  se  se- 
kreční  činností  okolních  žlázek,  a  že  na  vnější  popud  (na  pr.  tlak 
kapky  vodní  nebo  náraz  nějaký)  následuje  asi  zvýšení  sekretorické 
činnosti  žlázek.  Totéž  dá  se  asi  souditi  analogicky  o  významu  smy- 
slových buniček,  jimiž  opatřeny  jsou  pole  u  Ç  Aleuroda  chelidonii, 
kde  však  se  mi  ovšem  pro  nepatrnou  velikost  nepodařilo  na  řezech 
nalézti  vztah  vlákna  nervového,  ani  k  smyslovým  buňkám,  ani  k  okol- 
ním žlázkám. 


Žlázky  složené. 

Toto  poslední  oddělení  zajisté  nejvýše  stojící,  co  se  organisace 
týče,  možuo  vymeziti  asi  takto:  „Voskotvorné  buňky  sjednotily  se  ve 
větším  anebo  menším  množství  k  tvoření  složitého  útvaru  v  podobě 
nádoru,  nebo  váčku^  více  méně  hluboko  do  dutiny  tělesné  ponořeného, 
jehož  sekreční  produkty  vyváděny  jsou  na  vnějšek  pouze  jediným 
společným  vývodem. 

Za  první  příklad  sloužiti  mohou  t.  zv.  voskové  „póry"  u  Coc- 
cidû  hojně  rozšířené  („Wachsporen")  a  jejichž  morfologii  poněkud 
obšírněji  podává  Mater  u  Coccus  cacti. 

Každý  por  začíná  silnějším  prstýnkem  ze  žlutého  chitinu  tvoře- 
ným. Do  vnitř  integumentu  tvoří  trichtýřovitou  prohlubeninu,  jejíž: 
dno  uzavírá  membrána  obyčejně  s  pěti  výběžky  (Vorsprünge  Mayer). 
Každému  z  těchto  výběžků  odpovídá  potom  lahvicovitá  voskotvorná 
buňka;  a  autor  praví  dále  o  buňkách  těchto  v  „Zur  Kenntniss  von 
Coccus  cacti  v  Mith.  aus  d.  zool.  Stát.  zu  Neapel",  pag.  512.  :  „In 
der  Regel  sind  also  5  solche  Zellen  als  Gruppe  beisammen  (Fig.  5.)  und 
bilden  mit  ihren  verschmolzenen  Hälsen  einen  gemeinschaftlichen  Aus- 
fürgang, der  bei  allen  Tliieren  ein  beträchtliches  Stück  weicheres 
Chitin  durchsetzten  muss,  ehe  er  an  die  membrán  gelangt." 

Z  každého  „póru"  potom  soudobnè  vzniká  tolik  nití,  kolik  vý- 
běžků má  zmíněná  basální  membrána  a  zároveň  kolik  buněk  pod 
každým  pórem  leží.  Z  tohoto  posledního  znaku  jest  viděti,  že  tyta 
„póry"  tvoří  jakýsi  přechod  mezi  voskotvornými  poli  a  složenými 
žlázkami. 

Buňky  tvoří  tu  sice  složitý  útvar  „Gruppe",  jemuž  odpovídá 
společný  vývod,  trichtýřovitá  prohlubenina.  Basální  membrána  však 
rozdělena    právě   v   tolik  výběžků    „Vorsprünge"    kolik  jest    buněk.. 


o  voskotvorných  žlázách  hmyzu.  29 

a    rovněž    také     nití    pórem     vychází     soudobně    tolik,     kolik    jest 
buněk. 

Jelikož  tedy  každá  jednotlivá  buňka  v  tomto  jinak  složeném 
útvaru  funguje  samostatně,  mohli  bychom  tyto  Wachsporen  i  zařar 
diti  pod  oddělení  voskotvorných  polí. 

Podobně  složené  žlázky  póry  nalezl  jsem  i  u  „Pseudococcus  aesculi" 
Zde  roztroušeny  jsou  hlavně  na  břišní  straně  těla.  V  hlavních  rysech 
shoduje  se  podoba  jejich  s  tím,  co  podává  Mayer  o  pórech  u  Coccus 
cacti,  a  obměna  spočívá  pouze  v  tom,  že  chitinová  membrána,  na 
basi  zmíněné  prohlubiny,  vystupuje  na  vnějšek  v  6  dutých  výběžku, 
majících  podobu  komolých  kuželíků.  Jeden  z  nich  má  čistě  centrální 
polohu  a  ostatních  pět  jest  sestaveno  radiálně  na  stěnách  prohlu- 
biny. Buněk,  jak  někdy  jsem  mohl  zjistiti  jest  pod  tímto  „pórem"' 
zde  6  a  týž  počet  nití  vychází  z  něho  najednou  na  vnějšek. 

Za  druhý  příklad  složených  žlázek  podám  voskotvorné  ústroje 
fungující  v  larválních  štítcích  u  Aleurodes  chelidonii.  Nasonoy  v  často 
citované  práci  praví,  že  u  larev  Aleurodes  chelidonii  tělo  opatřeno 
jest  na  svém  obvodu  voskovým  lemem,  složeným  ze  samých  válečků, 
solidních,  nasedajících  na  zvláštní  bradavky  chitinové,  které  sestaveny 
jsou  na  periterii  štítkovitého  těla  rovněž  do  jediné  řady.  Srovnává 
toto  zařízení  s  podobným  u  Cerataphis  betulae,  ale  upozorňuje  na  tea 
rozdíl,  že  zde  u  tohoto  zástupce  jsou  to  duté  trubičky,  které  tvoři 
zmíněný  lem,  kdežto  u  larev  Aleuroda  chelidonii  jsou  to  naopak  so- 
lidní voskové  válečky. 

Na  konec  pak  této  kapitoly  jednající  o  voskových  žlazkách 
Aleurodidû  přiznává  se  autor,  že  poměry  voskových  žláz  u  larev  této 
čeledi  zůstaly  mu  neznámými.  Mně  podařilo  se  na  řezech  vyšetřiti 
poměry  voskotvorných  zařízení  u  larev  druhu  Aleurodes  chelidonii. 
Na  praeparátech  nacházel  jsem  vždy  v  larválních  štítcích  prvních 
■stadií  žlázky  dvojího  druhu.  Jedny,  uložené  na  břišní  straně  štítků, 
v  podobě  dosud  nízkého  epithelu  (Tab.  L,  Fig.  9,  z.  ž.  p.),  základy 
to  budoucích  imaginálních  voskotvorných  polí,  jichž  morfologii  jsem 
již  dříve  vylíčil.  Tyto  nízké  a  spíše  kubické  buňky  v  larválních 
štítcích  ještě  neprovozují  funkci  sekrece.  Nedovoluje  ani  silná  lar- 
vální  pokožka,  v  těch  místech  docela  homogenní,  vycházení  nějakého 
sekretu  na  vnějšek. 

Druhý  druh  žlaznatých  ústrojů,  v  larválním  štítku  přítomných 
a  také  fungujících,  jsou  již  skutečně  složené  žlázy.  (Tab.  L,  Fig  9. 
L.  ž.  a  Fig.  10.)     Chitinové  vývody  jejich,  které   mají  spíše    podobu 


30  XXV.  J.  stehlík: 

prstu  ku  spodu  štítku  poněkud  zahnutého,'  než  bradavky,  (jak  Na- 
soiíov  míní)  uspořádány  jsou,  jak  svrchu  připomenuto,  jako  nepře- 
tržitý jednořadý  lem,  táhnoucí  se  na  celé  periferii  plochého  štítku- 
Tvořeny  jsou  ze  světlého  chitinu  a  silné  larvarní  kutikuly,  a  na 
svém  vnějším  konci  znamenány  temnou  skvrnou  podoby  nehtu.  Pod 
každým  takovýmto  vývodem  sedí  8  až  10  voskotvorných  buněk 
značně  protáhlých  do  dutiny  tělesné,  sjednocujících  se  k  tvoření 
jednotného,  složitého,  dosti  objemného  nádoru.  Buňky  jednotlivé  splý- 
vají téměř  po  celé  délce,  a  individualita  jejich  jest  patrná  pouze  na 
samém  polovypuklém  pólu,  kde  přicházejí  ve  styk  s  plasmatickými 
výběžky  tukového  tělesa. 

Na  tento  pol  posunuta  jsou  také  jádra  jejich.  Žlázky  tyto 
v  posledním  stadiu  před  vylíhnutím  imaga  mizí  beze  stopy,  a  v  těch 
místech  zakládá  se  normální  nízká  imaginální  hypodermis,  produku- 
jící tenkou  chitinovou  kutikulu. 


Do  této  skupiny  zařazuji  dále  zajímavé  voskotvorné  žlázky,  které 
se  vyskytují  a  jež  jsem  prozkoumal  u  Ç  Pseudococcus  aesculi  (Cocci- 
dae).  Roztroušeny  jsou  u  tohoto  zástupce  čeledi  Coccidû  nepravi- 
delně na  celém  hřbetě  a  hlavně  však  na  bocích  tělesných.  Můžeme 
rozeznávati  mezi  nimi  2  modifikace,  lišící  se  navzájem  velikostí  ob- 
jemu (jedny  2krát  tak  mohutné  druhých)  a  dále  i  malou  odchylkou 
ve  stavbě  chitinových  vývodů.  Jinak  co  se  histologického  složení 
týče,  se  od  sebe  tyto  2  modifikace  nijak  neliší. 

Ústroje  tyto  mají  podobu,  abych  tak  řekl,  váčků  daleko  do  du- 
tiny tělesné  pod  niveau  nízké  hypodermis  posunutých.  —  Jak  vidná 
z  Tab.  II.,  Fig.  10.  spojeny  jsou  s  vnějškem  pomocí  dlouhého  a  ob- 
jemného vývodu  chitinového,  rourkovité  podoby,  který  prošed  nejprve 
silnou  chitinovou  kutikulou,  nad  tuto  na  povrchu  ještě  dosti  vysoko 
se  zdvihá  a  otvírá  se  na  svém  konci  poněkud  zúženým  ústím  na 
vnějšek.  Tento,  venku  vyčnívající  konec  vývodu,  obehnán  jest  tenko- 
těsnostěnou  pochvou,  která  tvořena  jest  okolní,  kolem  něho  se  zdvi- 
hající kutikulou.  Tato  pochva  na  své  basi  od  stěny  vývodu  značně 
odstává,  sbližuje  se  s  ním  ponenáhlu  postupem  k  jeho  vnějšímu  ter- 
minálnímu  konci,  pak  s  ním  konečně  splývá  a  tvoří  společný  ostrý 
tmavě  označený  okraj  vnějšího  ústí.  Krátce  řečeno,  má  tento  útvar 
povahu  chitinové  dupplikatury. 


o  voskotvorných  žlázách  hmyzu.  31 

Ve  znaku,  který  nyní  podám,  se  vývody  obou  modifikací  těchto 
složených  váčkovitých  žlázek  rozlišují.  Kdežto  zmíněná  pochva  ob- 
klopující konec  vývodů  niéné  objemných  žlázek,  jest  úplně  hladká, 
vyzbrojena  jest  tato  u  druhé  modifikace  žláz  zvláštními  štétinkami. 
(Tab.  IL,  Fig.  10.)  Jsou  přítomny  v  každém  případě  v  počtu  4  a 
vzdáleny  od  sebe  konstantně  o  úhel  90^.  Jak  z  řezu  patrno,  tvo- 
řeny jsou  stěnou  pochvy  a  směrem  svým  kolmo  orientovány  k  jejímu 
povrchu.  Na  tenkých  4  mikronových  řezech  a  při  silných  distinkcích 
optických  (apochr.  apert.  1-30  a  komp.  ok.  4.)  jevila  se  stavba  těchto 
štétinek  býti  obdobnou  stavbě  smyslových  štětin,  jaké  jsem  popsal 
na  voskotvoruých  polích  u  larev  r.  Scymnus.  Zda  jsou  duté  neb  so- 
lidní nemohl  jsem  ovšem  na  určito  rozhodnouti.  S  bezpečnou  jistotou 
mohu  však  tvrditi,  že  jsou  opět  charakteristicky  vkloubeny  do  poch- 
vičky  objímající  jejich  basi,  zde  ovšem  velice  nizounké.  V  místech 
tohoto  vkloubení  pozoroval  jsem  často  zakončení  silně  impraegnujícího 
se  vlákénka  vinoucího  se  prostorem  mezi  pochvou  a  stěnou  kanálku 
vývodného,  a  mizícího  v  dutině  tělesné.  Ačkoli  pro  miuutiesnost 
a  šikmou  orientaci  těchto  poměrů  nebyl  jsem  s  to  sledovati  celý  prů- 
běh vlákénka,  aniž  nalézti  jeho  původ,  přece  zajisté  oprávněno  jest 
souditi  na  základě  analogie^,  že  tyto  štětiny  jsou  chitinovým  zakon- 
čením smyslových  buněk,  a  zmíněné  vlákénko  pak  pokračováním  di- 
stálního  výběžku  jejich. 

Zajímavým  jest  uložení  smyslových  štétinek  na  vývodech  žláz, 
ukazující  opět  asi  na  vzájemnou  kontinuitu  mezi  funkcí  žlázek  a 
těchto  smyslových  zařízení. 


Histologické  složení  žlaznatýoh  Yáóků. 

Na  proximálním  konci  vývodného  kanálku  připíná  se  žlaznatý 
váček,  který,  jak  již  podotknuto,  u  té  modifikace  žláz,  která  na 
vnějším  konci  vývodu  postrádá  smyslových  štétinek,  má  asi  poloviční 
objem  proti  modifikaci  druhé. 

Podoba  a  složení  jeho  jest  však  u  obou  modifikací  úplně  to- 
tožná. Bývá  zřídka  pravidelně  kulovitý,  obyčejně  více  méně  shora 
ke  dnu  sploštělý,  spíše  nepravidelně  oválný.  Jest  vždycky  dokonale 
uzavřen  a  na  povrch  pokryt  tenkou  pelikulou.  Skládá  se,  jak  ve 
většině  případů  jsem  pozoroval,  obyčejně  ze  13  buněk,  při  čemž 
jedna,  která  se  patrně  nezúčastní  funkce  sekreční,  má  docela  odliš- 
nou podobu  i  polohu  od  ostatních  12  buněk  voskotvornou  funkci  vy- 


32  XXV.  J.  Stehlík: 

konávajících.  Umístěna  jest  na  vrcholu  váčku,  obráceném  k  chiti- 
novému  integumentu,  a  plasma  její  objímá  kolem  dokola  vývodný 
kanálek  vstupující  právě  v  tom  místě  do  nitra  žlaznatého  útvaru 
{Tab.  IL,  Fig.  8.  a  Fig.  10.).  Na  plasmu  této  buňky  upínají  se  potom 
mohutné  žlaznaté  elementy  váček  skládající.  Jsou  sestaveny  oby- 
čejné, jak  z  obrazce  patrno,  do  pravidelné  rozetty. 

Plasmou  svojí  těsné  se  dotýkají,  takže  těžko  lze  stanoviti  přes- 
ných hranic  jejich. 

Struktury  plasmíitické  jednotlivých  bunék  byly  velice  zajímavé 
a  objevovaly  se  konstantně  na  každém  řezu  tímto  žlaznatým  útvarem. 
Jedna  buňka,  jak  vidno  z  Tab.  IL,  Fig.  9.  a  10.,  obyčejné  velikostí 
nad  ostatní  značně  vynikala,  a  plasma  její  vykazující  silně  alveo- 
lární  strukturu  po  zbarvení  Heidenhainskýin  haeniatoxyliiiem  nabita 
byla  silně  impraeguovanými  zrnky  spojujícími  se  na  mnohých  mí- 
stech až  k  celým  skoro  homogenním  tmavým  massám. 

Plasma  ostntních  buněk  jevila  se  na  řezech  obyčejně  prostou- 
pena jemnými  kanálky  postupujícími  často  až  k  jádru,  a  dále  i  vedle 
jádra,  a  vyúsťujícími  na  opačném  svém  konci  do  společné  dutiny 
váčku  (Tab.  IT.  Fig.  9.  a  10.),  do  které  otvírá  se  také  spodní  konec 
vývodného  chitinového  kanálu. 

Probral  jsem  tedy  jednotlivá  oddělení  voskotvorných  ústrojů  a 
nastínil  jednak  na  základě  mně  přístupné  literatury,  jednak  dle  mých 
vlastních  pozorování  obraz  morfologie  těchto  apparátů. 

Přistupuji  nyní  k  dnihé  části  této  práce,  ve  které,  jak  na  po- 
čátku jsem  také  již  předeslal,  podám  nejprve  příspěvek  k  poznání 
činnosti  žlázek  nebo  také  vývoje  voskové  limoty. 


YyYOj  voskové  hmoty. 

Většina  autorů,  kteří  se  zabývali  histologickými  poměry  vosko- 
vých žlázek,  uvádí,  že  v  obsahu  jich  nacházejí  se  kanálky,  nebo  du- 
tinky kanálko  vité,  vyúsťující  na  basi  chitinových  vývodů.  Tak  na  př. 
List  u  Orthezia  cataphrada,  pag.  222.:  „Ani  halsartigen  Theile  der 
Zelle  konnte  ich  manchmal  im  Inneren  kanalartige  Aushöhlungen 
sehen,  die  mir  den  Eindruck  machten,  als  ob  ein  Theil  des  Inhaltes 
ausgestossen  wurde.  An  Isolationspraeparaten  aus  Alkohol  schien 
mir  an  manchen  Zellen  am  halsartigen  Theile  ein  Porus  vorhanden 
zu  sein." 


o  voskotvorných  žlázách  hmyzu.  33 

Něco  podobného  pronáší  i  Witlaczil  a  Nasonov  o  voskových 
žlázách  Aphidů.  Tak  Witlaczil  (Anatomie  der  Aphiden,  pag.  13.): 
„Jeder  Drüsenschlauch  besitzt  deutlich  ein  cylindrisches  Lumen"  a 
podobně  Nasonov  o  voskových  žlázách  Schizoneura  lanigera  (>Boc- 
KOBHfl  jKejie3M«,  pag.  84)  praví  následující:  »Bt,  tIjiť>  kjiIîtkii  Haö.iio- 
;i;oioTca  ...    a    TaK^Ke    iiojioctpí,   noM'Rni.aioiDiRaca    rjiaBHHMt    o6pa- 

SOMt     Bl     TOM'B     KOHIi;Ť>    KJ1Ť,TKH,    KOTOpiIM     lipHJieraeT^     KT.     KyTHKyJI'fe, 

H  Bi&poaTHO,  coji,ep3i:aiii:Pia  ceKpeT-L,"  a  dodává  tedy  ještě  na  tomto 
místě,  že  ony  dutiny  obrácené  ke  kutikule  podle  všeho  asi  obsahují 
za  živa  voskový  sekret.  Stejným  způsobem  vyjadřuje  se  i  Witlaczil 
o  těchto  dutinkách  ve  voskových  žlázkách  u  Psyllid  v  „Anatomie 
der  Psylliden"  pagina  583.):  „Von  demselben  aus  (totiž  v.on  dem 
Kerne)  kann  man  an  frischen  Präparaten  bis  zur  Mündung  einen 
hellen  Streifen  ziehen  sehen,  welcher  von  dem  feinkörnigen  Proto- 
plasma des  Zellkörpers  umgeben  wird,"  a  dále  o  žlaznatých  buňkách 
vylučujících  jeho  t.  zv.  „Wachshaare"  na  pag.  586:  „Die  betreifenden 
Zellen  weisen,  ähnlich  wie  ich  dies  für  die  Haare  der  Aphiden  bil- 
denden Zellen  nachgewiesen  habe,  im  frischen  Zustande  einen  ver- 
hältnissmässig  grossen  Hohlraum  auf,  welcher  vielleicht  mit  Sekre- 
tionsilüssigkeit  gefüllt  ist"  etc. 

K  těmto  údajům  přidávám  svoje  pozorování  na  voskových  žlá- 
zách Aleurodes  chelidonii,  která  přispějí  k  řešení  otázky  činnosti 
voskotvorných  buněk  a  sekretu.  Jako  nikomu  z  předchůdců  mých, 
tak  ani  mně  nepodařilo  se  na  řezech  uchovati  voskovou  hmotu  in 
statu  nascendi  v  těle  žlaznatých  buněk  z  toho  jednoduchého  důvodu, 
že  nebyl  jsem  s  to  nalézti  vhodné  fixáže,  ve  které  by  se  tato  hmota 
nerozpouštěla  a  zároveň  tělo  buněk  náležitě  fixovala.  Za  to  pozoro- 
val jsem  v  plasmě  žláz  u  jednotlivých  individuu  zajímavé  struktury, 
jež    poukazují   zřejmě   na   pochod,    jakým   se    bére    sekreční   činnost. 

Na  některých  sériích  plasma  buněk  byla  úplně  homogenní,  jemně 
zrnitá,  a  prostoupena  malými  zrnky  i  silnějšími  krátkými  vlákny  bar- 
vícími se  silně  haematoxylinem.  Nejvíce  nakupeny  byly  tyto  ele- 
menty až  na  samém  pólu  žlázek  za  jádrem,  kde  žlázky  přicházely  ve 
styk  s  plasmatickými  výběžky  tukového  tělesa.  Ve  většině  ostatních  pří- 
padů, ovšem  jen  na  řezech  přesně  kolmo  ku  směru  vývodů  vedených, 
objevovaly  se  v  plasmě  žláz  zřejmé  kanálky,  o  stěnách  nerovných, 
tvořených  jemně  zrnitou  okolní  plasmou,  a  které  vyúsťovaly  na  svém 
vnějším  konci  do  luinina  cylindrických  vývodů.  Tyto  kanálky  byly 
na  některých  setiích  docela  kratinké,  končíce  slepě  v  bezprostřední 
blízkosti    chitinového   pokryvu,  jinde  byly  delší,  a   zvlášf  u   jednoho 

V-estník  kráh  české  spoL  nauk.    Třída  II.  3 


34  ^  XXV.  J.  Stehlík: 

individua  objevovaly  se  v  tak  nápadném  rozvoji  (Tab.  I.,  Fig,  6),  že 
probíhaly  celou  délkou  buňky  až  k  jádru  a  pokračujíce  i  v  plasmě 
vedle  jádra,  končily  slepě  skoro  až  na  samém  opačném  pólu  buňky. 
Tyto  struktury  dají  se  zachytiti,  jak  bylo  již  svrchu  řečeno,  pouze  na 
přesně  kolmo  ku  směru  vývodu  vedených  řezech,  při  poněkud  šikmé 
orientaci  nože  jeví  se  proříznutá  lumina  kanálků  a  stěny  jich  jako 
drobné  vaknolky  prostupující  plasma  buněk.  Přesná  orientace  zmí- 
něných kanálků,  různá  délka  jich  u  jednotlivých  individuí,  a  případy, 
ve  kterých  plasma  žlázek  byla  úplně  homogenní  při  stejné  fixáži,  a 
vždy  při  stejné  době  fixování  jsou  okolnosti,  které  vylučují  naprosto 
možnost  považovati  vylíčené  struktury  za  artefakt  a  naznačují  spíše, 
jakým   asi  pochodem  děje  se  sekrece  voskové  hmoty. 

V  plasmě  původně  homogenní  tvoří  se  totiž  během  činnosti 
žlázek  kanálek,  v  němž  nashromažduje  se  vosková  hmota  v  tekuté 
formě  a  snad  v  podobě  kapek,  jak  naznačují  přerušované  a  nerovné 
stěny  a  ta  tlačí  se  potom  laminem  chitinového  vývodu  na  vnějšek. 
Kanálky  rostou  postupem  sekrece,  až  provrtají  téměř  celé  tělo  buňky 
a  dosahují  jádra  i  hlouběji.  (Tab.  I.,  Fig.  6.) 

V  tom  stadiu  asi  (jak  nasvědčují  individua,  u  nichž  plasma  žlá- 
zek byla  homogenní)  nastává  nové  dosazení  plasmy  v  buňce,  a  celý 
průběh,  tvoření  se  kanálků,  může  se  opakovati  znova.  Činnost  tato 
byla  by  tedy  periodická.  Délku  periody  a  detaily  tohoto  pochodu 
bylo  by  velice  těžko  vystihnouti,  poněvadž  není  možno  si  zaopatřiti 
stadia,  co  se  pokročilosti  sekrece  týče,  přesně  za  sebou  následující. 
Podobné  kanálkovité  struktury,  jaké  jsem  podal  na  žlázách  Aleuroda 
chelidonii,  pozoroval  jsem,  ovšem  v  daleko  menším  měřítku,  a  proto 
daleko  nejasněji,  i  u  larev  Scymna  i  na  voskotvorných  buňkách  sklá- 
dajících váčkovité  žlázky  Pseudococca  aesculi. 

U  tohoto  posledního  vosková  hmota  tvoříc  se  patrně  v  tekuté 
formě  v  zmíněných  kanálcích  (o  kterých  jsem  se  při  popisu  váčků 
iž  zmínil),  svádí  se  do  společné  dutiny  žlaznatého  váčku,  a  vychází 
jpotom  popsaným  vývodným  kanálkem  na  vnějšek. 

Ku  konci  chci  ještě  upozorniti  na  zajímavý  rozdíl,  jakým  se 
vyznačují  voskotvorné  buňky  Aleuroda  chelidonii  a  larev  r.  Scymnus 
proti  žlaznatým  buňkám  u  většiny  zástupcův  podřádu   Phytophthires. 

Jak  se  v  literatuře  uvádí  tam  vždy  každé  jednotlivé  žlaznaté 
buňce  odpovídá  pouze  jediný  chitinový  vývod  (ať  už  jest  to  Borste, 
pěli,  filiere,  neponopOHjr,  ii,epo\eTOH,T,,  Vorsprung  na  membráně  „póru", 
polygonales  Feld,  eliptische  Verdickung  a  t.  d.).  Z  toho  důvodu  uvádí 
se  v  každé  žlaznaté  buňce  pouze  jediná  dutina  anebo  jediný  kanálek 


o  voskotvorných  žlázách  hmyzu.  35 

vyúsťující  do  vývodu.  Rovněž  i  při  sekreci  vylučována  bývá  samo- 
zřejmě těmito  buňkami  pouze  jediná  niť  nebo  až  jediná  trubička. 
U  Aleuroda  chelidonii  naproti  tomu  každé  žlaznaté  buňce  pole  odpo- 
vídá 60—70  cylindrických  vývodů,  au  larev  a  Scymnus  pak  vývodová 
bradavka  obsahuje  6  až  10  zmíněných  kuželů.  Proto  také  u  těchto 
žlázek  objevuje  se  v  plasmě  větší  počet  kanálků,  a  šice  tolik,  kolik 
jest  vývodů,  a  soudobně  vypocuje  se  i  na  vnějšek  tolikéž  samostat- 
ných voskových  nitek.  Každá  buňka  tu  tedy  vykoná  vlastně  složitou 
fysiologickou  funkci. 


Jak  vychází  vosková  hmota  ohitinem  na  vnějšek. 

Sporná  tato  otázka,  jak  dostává  se  voskový  sekret  chitinovým 
integumentem  na  vnějšek,  jest  v  literatuře  řešena  dvojím  způsobem. 
Větší  část  autorů  (Gegenbauer,  List,  Claus,  Witlaczil,  Nüsslin)  za- 
stává stanovisko,  že  chitinový  integument  v  místech  žlázek  opatřen 
jest  skutečnými  otvůrky  nebo  otevřenými  kanálky,  kterými  voskový 
sekret  direktně  na  vnějšek  vychází.  Druhá  strana  autorů,  jimž  v  po- 
předí stojí  hlavně  Mayer  a  Nasonov,  hájí  stanovisko  opačné,  že  totiž 
produkty  voskových  žlázek  prolínají  na  vnějšek  chitinovou  membrá- 
nou, aniž  by  v  ní  existovaly  nějaké  skutečné  otvůrky  nebo  otevřené 
kanálky.  Tak  ku  př.  List,  ačkoli  nevyznačuje  otvůrků  na  konci  vý- 
vodných  štětinek  „Borsten",  píše  přece  o  Orthezia  cataphracta  pag. 
215:  „Die  Borsten  .  .  .  sind  hohle  .  .  .  und  mit  einer  Oeffnung 
nach  aussen  mündende  Ghitingebilde"  a  na  jiném  místě  pag.  214: 
„Die  aus  den  Zellen  ausgeschiedene  Masse  nimmt  ihren  Weg  durch 
die  Löcher  des  Cliitinpanzers,  gleitet  durch  die  hohlen  Borsten  durch, 
und  sammelt  sich  auf  der  äusseren  Oberfläche  an.  Wenn  man  dün- 
nere Stellen  von  in  Glycerin  aufgehellten  Rückenschildern  beobachtet, 
so  kann  man  ganz  kurze  manigfach  gewundene  Fäden  bemerken,  die 
in  ihrer  Dicke  dem  äusseren  Borstenloche  entsprechen."  Gegenbauer 
V  Grundzüge  der  vergleichenden  Anatomie  2.  Aufl.  1870  pag.  357 
praví  0  voskových  žlázách  včely:  „Polygonale  Felder  tragen  die 
Oeiîûungen  .  .  .  feiner  Porenkanäle,  in  welche  ....  dicht  an  ein- 
ander gereihte  cylindrische  Drüsenzellen  ausmünden."  Claus  rovněž 
ve  své  práci:  „Über  die  wachsbereitenden  Hautdrüsen  der  Insekten 
(Die  referátu  o  této  práci  obsaženém  jednak  v  Mayerovè  práci  „Zur 
Kenntniss  von  Coccus  cacti"  a  Nasonova  „BocKOiiya  acejiCBH"  uvádí 
v  chitinovém    integumentu  skutečné  otvůrky,  kterými  sekret  direktně 

3* 


36  -  XXV.  J.  Stehlík: 

se  ubírá  na  vnějšek  a  praví  specielně  o  chitinu  voskových  žlázách 
včely  pag.  69  (obsaž.  v  práci  Meyrově  „Zur  Kenntniss  von  Coccus 
cacti"  pag.  510),  že  obsahuje  „sehr  feine  (mit  Hilfe  des  Hartnack'schen 
Immersionssystemes  9  nachweisbare)  dichte  Punktirung,  welche  auf 
das  Vorhandensein  unzähliger  Porenkanälchen  hinweist." 

Witlaczil  sám  nevyjadřuje  se  určitě  o  této  sporné  otázce,  ačkoli 
jinak,  jak  z  prací  jeho  vysvítá,  přijímá  o  voskotvorných  žlázkách  ná- 
zory Clausovy.  Zur  Anatomie  der  Aphiden"  pag.  12.  praví  následovně 
o  merabránkách  kryjících  voskotvorné  buňky  mšic:  „Die  zarten  manch- 
mal .  .  .  chitinhäutchen  dieser  Felder  lassen  die  Wachstheilchen  hin- 
durch treten". 

Při  projednávání  voskových  ústrojů  Psyllid  a  Coccidu  nechává 
Witlaczil  tuto  otázku  docela  stranou.  Z  novějších  autorů  jest  to 
konečně  Nüsslin,  a  nejposledněji  Dreyling,  kteří  zastávají  názor,  že 
voskové  sekrety  otevřenými  cestami  vycházejí  na  povrch  kutikuly.  Tak 
NüssLiN  o  chitinovém  pokryvu  voskotvorných  polí  u  r.  Mindarus 
(Koch.)  „Zur  Biologie  der  schizoneuriden  Gattung  Mindarus  Koch.: 
Biol.  Cantralbl- Bd.  XX.  1900  pag.  481—482:  „Die  Cuticula,  welche 
das  Drüsenfeld  überzieht  .  .  .ist  von  äusserst  feinen,  nicht  deutlich 
erkennbaren  Poren  durchbrochen"  .  .  .a  dále:  „Die  Wachsmasse 
wird  gleichsamm  durch  die  Cuticularporen  durchiiltriert  (durchge- 
presst)  .  .  .  ."  Nejposledněji,  ale  také  nejurčitěji  se  v  tento  smysl 
vyjadřuje  konečně  Dreyling  v  cit.  práci  o  voskotvorných  orgánech 
žijících  včel:  „Die  wachsbereienden  Organe  bei  den  gesellig  lebenden 
Bienen."  Zool.  Jahrbücher  Bd.  XXII,  pag.  310  v  kapitote  jednající 
0  pórech  v  chitinu. 

Na  tomto  místě  probírá  nejprve  názory  některých  autorů  vše- 
obecné o  přítomnosti  pórů  v  chitinové  kutikule  artropodů  (Leydig), 
Schneider,  Holmgren.  Biedermann)  a  na  konec  jako  résultât  předešlého 
pronáší  tento  úsudek:  „Das  Vorhandensein  von  Poren  in  der  Chitin- 
haut vieler  Insekten  steht  also  ausser  Zweifel,  und  es  fragt  sich  nun, 
ob  solche  auch  an  den  Spiegeln  der  Bienen  nachweisbar  sind." 
A  k  této  otázce  odpovídá  potom  rovněž  kladně  o  něco  dále  na  pag. 
312  slovy:  ,,]Síach  meinen  Beobachtungen  sind  nun  tatsächlich  Poren' 
vorhanden,  sie  durchsetzen  in  annährend  gleichen  Abständen  die  ganze 
Chitinmasse,  und  verlaufen  in  senkrechter  Richtung  zur  Fläche,  also 
parallel."  A  podobného  mínění  jest  autor  i  o  chitinové  kutikule,  po- 
krývající žlaznatá  pole  Melipon,  jak  svědčí  o  tom  výrok  jeho  pag. 
321  :  „Betrachtet  man  einen  Segmentabschnitt  der  ersten  Species  von 
der  Fläche,  so  erblickt  man  schon  bei    massiger  Vergrösserung  zahl- 


o  voskot\i orných  žlázách  hmyzu.  37 

lose  dunkle  Piinktcheu  auf  liellerm  Grunde.  Au  senkrecht  zur  Fläche 
geführten  Schnitten  sieht  man  aber  dicht  nebeneinander  gelegene 
helle  und  dunkle  Linien  abwechselnd  das  Chitin  durchsetzen,  die 
hellen  Linien  sind  immer  ....  die  Frage,  welche  von  den  beiden 
Linien  als  Poren  anzusprechen  sind,  möchte  ich  nach  meinen  Beo- 
bachtungen dahin  beantworten,  dass  es  sicher  die  dunklen  sind, 
denn  nur  in  diese  ist  der  Farbstoff  öfter  eingedrungen." 

Proti  tomuto  názoru  uvedu  nyní  některé  úsudky  druhé  strany 
autorů,  kteří  popírají  existenci  skutečných  otvûrkù  neb  kanálku.  Tak 
ku  příkladu  Mayeh  velice  pí:"í